(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Alois Jirásek; sborník studií a vzpomínek na poest jeho sedmdesátých narozenin. Poádali: M. Hýsek ást textovou, K.B. Mádl ást obrazovou"

^J^.^.^í.^,- 



■■^'^-^^<;-*<- 



v'»^;í.''<>.-^ft.'«^»M!!»%' 



á 



\SKK 



')MiíÍ£K 






•7 

y 

-v 




HO 



NAROZENIN 




-N. ->. ~^ 




Purchased for the 

LIBRARY of the 

UNIVERSITY OF TORONTO 

froni the 

KATHLEEN MADILL BEQUEST 




ALOIS JIRÁSEK 



I 



ALOIS JIRÁSEK 



sborník 



STUDIÍ A VZPOMÍNEK 



NA POČEST JEHO 



SEDMDESÁTÝCH NAROZENIN 



Pořádali: 



MILOSLAV HÝSEK 



část textovou, 



KAREL B. MÁDL 



á s t obrazovou 



NAKLADATELSTVÍ J. OTTO, SPOL. S R. O., PRAHA 

19 2 1 




^\BRARy 



JUN 2 7 1968 




Tiskem „Unie a. s." v Praze 



Viktor D y k: 

SLOKY K 70. NAROZENINÁM ALOISE JIRÁSKA 

Takové se duše rodí na hranicích, 
kde už příval cizí trhá rodný břeh, 
v^ krajích hdí horských, t-^žce pracujících, 
za lopotnou prací jdoucích v úzkostecJi; 
nejsou rozběhnuté, nejsou rozesmáté, 
ve vzdálených mořích ony nekotví. 
Kořeny však jejich, věrné, houževnaté 
v půdě, z které vzrostly, za vichřice tkví. 

Takové se duše rodí v těžkém čase, 
oheň kdy už hasne, pramen vysychá. 
Minulé v nich slovo znovu ozývá se, 
slova dávno mrtvých zazní do ticha. 
Sláva i trud zašlý mluví jejich slovy, 
v tepu srdce jejich generací tep. 
A když v shonu chvíle srdce zahladoví, 
slova jejich dobrá jak ten boží cliléb. 

Neděkuj em stromům, květy obsypaným, 
pohled, v němž je radost, dík je nad jiné; 
neděkuj em polím, klasy požehnaným, 
bez kterých, co žije, zítra zahyne. 
Postojíme němí s obnaženou hlavou 
před kmetem, jenž nosí v srdci lásku jar. 
Nečeká dík, nechce placen býti slávou. 
,, Příštím," praví tiše, ,, předejte muj dar. 

Vyrostl jsem z půdy milované země. 
Naslouchal jsem věkům s okem planoucím. 
Stíny velkých mrtvých mluvívaly ke mně. 
Kéž tak, jako ke mně, mluví k budoucím! 
Z ohně otců mrtvých berte v denním trudu 
nezlomí vás vichr, jenž chce květy rvát. 
Na verš jeden myslím, myslím na Nerudu. 
Do skonání světa byl bych s vámi rád." 



Neděkuj em stromům, květy obsypaným, 
pohled, v němž je radost, dík je největší 
Neděkujem polím, klasy požehnaným; 
největší je láska němá, bez řečí. 
S obnaženou hlavou skláníme se pouze 
před tím, který dával, nechtě odměny. 
Stojíme tu němí v jediné jen touze: 
Kéž předáme dál dar neumenšený! 




v. Tille: 

f(^^^^ ]\RkSKOyy ČESKÉ POVĚSTI. 

rvní pověsti na české půdě, duchovní legendy, vznikly po 
úmrtí slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a po 
zavraždění knížete Václava. Původce cyrilometodějských 
legend neznáme, nevíme též, kdo sepsal první, nej- 
věrnější zprávy o smrti Václavově, dochované v legen- 
dách staroslověnských, ani kdo byl původcem legendy 
latinské, známé z redakce bavorské a české. Víme jen, 
. _ . ^j že docházející desáté století, kdy šířilo se již křesťanství, 

'/S^^^-—^!/^ kdv upevnila se knížecí vláda nad celými Čechami a kdy 

v Praze vzniklo biskupství, bylo na legendy úrodné, a 
že od rozmezí desátého a jedenáctého věku ozvěny 
českých legend oznívaly na východě i na západě Evropy. 
Stoupající moc knížecího přemyslovského rodu vyvolala zájem o pů- 
vod tohoto rodu, o jeho zásluhy o scelení země pod jednou vládou a úmysl 
vylíčit, třeba jen pověstí, pradávný původ jednotného národa a jednotné 
vlády. Nejprostší líčení objevuje se v legendě Diffundente sole a v legendě 
Christianově. Udrží-li se názor Pekařův o vzniku Christianova sborníku 
již na konci desátého století, pak byl by autor jeho první, jenž spojil v jedno 
staré české pověsti stručným úvodem o slovanských věrozvěstech a o po- 
čátcích českého národa a obšírným^ popisem mučednické smrti Václavovy 
i Ludmiliny. 

Na počátku dvanáctého století objevuje se první autor, jehož jméno 
a působení jsou bezpečné zjištěny, a jenž, vynechávaje již úmyslně duchovní 
legendy, sbírá a zpracovává v jeden celek zprávy, promítnuté do doby po- 
hanské, o původu jednotného českého národa a přemyslovského rodu. Kro- 
nikář Kosmas, student lutyšské university, člen hradčanské kapituly, 
sepisuje vše, co mohl sebrati o slovanském kmeni, jenž přišel k Řípu, o prv- 
ních hradech v území dolní Berounky, o povolání vládce Přemysla z území 
Běliny proroctvím moudré Libuše, o založení hlavního města Prahy, o za- 
ložení Vyšehradu a Děvína s rozmarnou zkazkou o dívčí iválce, i konečně 
výčet smyšlené řady panovníků až do prvního křesťanského vládce, a boj 
na Turském poli, kde vznikla Tyrova mohyla a kde připojeno k scelenému 
území Řípu, Berounky, Povltaví od Prahy k Levému Hradci rozlehlé 
severozápadní území pěti provincií Lučanských. Kosmas neopomíjí do- 
dávati ještě podrobnosti o opanování severu zavražděním syna lučanského 



Vlastislava, o dobrovolném připojení severních území, Čechům v lučanském 
boji věrných, o připojení Pšovska svatbou Ludmily s Bořivojem, o počtu 
pohraničních slovanských kmenů českého knížectví při zakládání pražského 
biskupství a konečně o posledním scelení země, kdy Boleslav vyvražděním 
Slavníkovců nabý^-á nadvlády nad slavníkovským územím od Kladska po 
Litomyšl a jižní hrady Netoliců a Doudlebů i s Bechyňským územím, do> 
něhož vede přímá cesta z pražského hradu. Nezapomíná ani na Moravu a 
jejího vládce Svatopluka, o němž zná tajemnou pověst, naprosto odlišnou 
od učené zprávy Konstantina Porfyrogeneta, vypravující o panovníkovi, 
jenž lámáním svázanjxh a jednotlivých prutů dával svým synům naučení. 

Kosmas, dbaje o údaje zeměpisné i domněle historické, vytváří ze své 
látky věnec pověstí, spiatý do pevné forni}', která všem jeho následníkům 
byla vzorem. Když dvě stě let po něm, po smrti ^^áclava IIL, jímž po meči 
zhasl rod Přemyslovců, kronikař, zvaný Dalimil, \eršuje v nové podobě 
staré české pověsti, drží se, ač má nové pramen}-, Kosmova původního 
rámce. Ví již, že Čech přišel z Chorvatska, prchaje pro mužebojstvo, zkra- 
cuje pověst o Krokoví a jeho dcerách, mění novými podrobnostmi pověst 
o povolání Přemysla, rozpřádá, z nových pramenů patrně, jež zatím vzrosth'. 
Kosmovu anekdotu o dí\xí válce v dramatický román o Vlastě s krásnou 
vložkou o \-zniku místního jména Šárky, o tragické lásce Ctirada s Vlastinou 
dívkou, ale původního rozdělení látky se nedotýká. Podává na svém místě 
též nový \-ariant Svatoplukovy pověsti a vypravuje různé nové pověsti 
jednotlivých rodů Šlechtických. 

Kronikář Xeplach nebyl již básnickým tvůrcem, když vypisoval pouhý 
výtah z Kosmy s drobnými změnami a s podivnou zmínkou o starém po- 
hanském božst\'u Želu. 

Karel IV. dal sesta\'iti a zpracovati pověsti, jak duchovní křesťanské, 
tak knížecí, pohanské, nejobšírněji. Světový kronikář Marignola zapsal 
nemnoho a přidal nový variant literárního původu o vzniku znaku orlice, 
ale český kronikář Půlka va sebral pečlivě vše, co nalezl v starých prame- 
nech, a sestrojil zas v starém Kosmově rámci staré pohanské pověsti nej- 
úplněji. 

Na prahu renesance objevují se pohanské pověsti v grote.skn^ zkřivené 
podobě u nenávistníka Aeneáše Sylvia, zmocňuje se jich učené badání, jež 
je spojuje s různými historickými dohady i s Ptolemaiovou topografií če- 
ského území. 

Konečně v polovině 16. století měšťanský a katolický kronikář Hájek 
z Libočan, jsa veden naivní touhou, ab}^ vytvořil pohanské počátky' české 
země a českého národa co nejnádherněji a nejkulturněji, zpracovává staré 
pověsti s přemírou nemotorné učenosti \' liistorický román, navázaný na 

8 



rozvětvenou smyšlenou posloupnost knížecího rodu, na \znik mnoha rodů 
šlechtických, a líčí rozsáhle postupné osazování země, zakládání osady, vznik 
zemědělství, hornictví, hutnictví, pohanské obřady, zázračné nálezy drahých 
kovů zlata a stříbra, jimiž česká země překypuje, zpracování železa, vznik 
práva, zemských desk, historických zápisů, Uteratury i umění, zázračný pri- 
mitivní zlatý věk starých Čechů s přesnými letopočty a s tak podrobnými 
údaji, jako by sám svým výmyslům věřil, Kosmas a jeho následníci skýtají 
jen látku jelio živé obraznosti, která se rozněcuje i archeologickými nálezy 
na mnohých památných místech, jež autor dobře znal, i novými povídkami 
ze šlechtických rodů a pověstmi místními, jež sebral a zachoval: o Bivoji, 
o Horymíru a jeho Semíkovi. 

Zatím vedle knížecích po\ěstí a vedle legend \ áclavských i cyrilo- 
metodějských, jež rozrůstaly v bohatší květy a k nimž se připojovaly jiné 
legendy o domácích světcích Ivanovi, Prokopovi, vznikalo množství pověstí 
místních, klášterních, hradních i městských, v nichž vzpomínky na události, 
tajemné zvěsti o pokladech, vraždách, divech, kouzelnících, knížatech, 
rostly a vykvétaly v půvabné, poetické i tragické sny lidské fantasie. Ná- 
rodní rekové, jako Žižka, Hus, Plichta, Zajíc, žiU v paměti hdu, šlechtičtí 
rodové měli svá tajemná znamení a předtuchy, kláštery své skryté poklady, 
památná místa své vzpomínky i zázraky, i dokonce rekové románů, jako 
Brune vík, tak se vžili v srdce lidu, že družili se v jeho podání k skutečny' m 
národním heroům i k postavám veselých, výstředních šprýmařů a tajem- 
ných kouzelníků, Palečka, Žita, Fausta, Enšpígla a Kacafírků, kteří staletí 
po své smrti obveselovali i děsili lid ve vzpomínkách. 

Rostoucí a bohatnoucí města měla své místní pověsti, příšerné i veselé, 
posměšné i tragické, a nejmocněji působila na fantasii našeho lidu Praha 
se svojí dávnou historií, od prvního proroctví pohanky Libuše u Kosmy 
o dvou hrobech křesťanských mučedníků Václava a Vojtěcha až po ty mno- 
hem pozdější tajemné pověsti o Rudolfovi, o pánech popravených na Staro- 
městském náměstí, o divech židovského města, o Karlově mostě, Týnském 
chrámu, posvátném A''yšehradě. 

V trudných dobách, kdy venkovský lid, štvaný pro svou víru, zkrušený 
robotou, marně hledal klid a útěchu na tomto světě v současném těžkém 
ži\'Otě, spínala se se starjhni pověstmi proroctví, pevná víra v lepší časy 
i zoufalst\'í nad novými těžkými pohromami. Stará proroctví Sibyly, různá 
vidění, proroctví slepého mládence a konečně víra v blanické rytíře, již, 
se sv. Václavem v čele, vyjedou z tajemného Blaníka v nejhorší době za- 
chránit českou zemi. 

Když na rozmezí 18. a 19. století se probudila česká literatura, počaly 
staré české pověsti zajímat jak učence, tak básníky. Množila se pojednání 

9 



o nich, rostly básně o jednotlivých recích, o různých pověstech, a zvlášť 
pohanské pověsti české skýtaly vděčnou látku novým tvůrcům. 

Nechtějme sledovat učené pokusy o výklad jejich až k posledním přesným 
a výstižným pracím, dramat a, pokouše j ící se oživit mocným výrazem báj ečnou 
historii na jevišti, básně, jako je Zeyerův milý ,, Vyšehrad", obrazy a sochy 
našich umělců až po nejskvělejší umělecké vzkříšení v Smetanově ,, Libuši". 

Jiráskovv ,, Staré pověsti české" nenavazují na tyto nové výtvory, ale 
vracejí se k těm starým tvůrcům, jichž řada jde od Kosmy, Dalimila, Půl- 
ka vy až do Hájka. 

Nevidí je střízlivým okem moderního historika ani s básnickým vzní- 
cením moderního básníka: cítí je poctivě, hluboce a upřímně jako lidový 
kronikář, vzešlý z prostých synů národa a píšící těm prostým srdcím a po- 
korným duším, které po staletí viděly a vidí vtom podání nejrozmanitějšího 
původu a nejrůznějších slohů nadšený výraz českého ducha, jenž těšil náš 
lid i tehdy, kdy všem těm zprávám lid věřil, s nahým srdcem věřil do písmene, 
i dnes, kdy rád se k nim vrací, třeba v nich necítil než starou víru otců, jejich 
radosti, naděje i stesky, jejich útěchu v těžkých dobách. 

Jirásek nevybírá pověstí soustavně, v pravidelném postupu, nevykládá 
je všechny, ale bére si je z toho nesčetného množství tak, jak mu přirostly 
k srdci, jak se dotkly jeho vlastní duše, jak se rozjasnily krásným s\'ětlem 
v jeho vlastní mysli. 

Mezi pohanskými pověstmi jsou mu stejně milé Kosmovy báječné po- 
věsti i Dalimilux' román o dívčí válce i Hájkovy zprávy o přesilném Bivoji 
a statečném Horymírovi. Od úsvitu křesťanství vystupuje Ječmínek vedle 
Svatopluka, tajemný poklad Opatovického kláštera Karlovy doby vedle 
starších, historických vzpomínek na česká vítězství pod praporem sv. Vác- 
lava; z reků, lidu milých, staví Žižku vedle Bruncvíka a Janošíka, líčí stejně 
vroucně mučednickou smrt kutnohorských havířů jako láskyplné činy bílé 
paní a tesklivé vzpomínky na růžový palouček. V staré Praze vystupuje 
Dalibor vedle krále Václava a kouzelníka Žita, kouzla Faustova domu se 
zjevují vedle kouzel moudrých rabínů židovského města, a v závěru knihy 
smutná lidová proroctví končí nadšenou \'ěrou v konečné vítězství národa 
přispěním blanických rytířů. 

Chcete-li hledati hodnotu Jiráskovy knihy pověstí českých, tak hojně 
čtené a tak vroucně každ3''m novým mladým pokolením miloxané, ne- 
hledejte jí ani v historii ani v poesii, ale v její hluboké, vášnivé náladě, vyslo- 
vené jasně v předmluvách k jednotlivým oddílům knihy: v těch prostých, 
vroucích slovech, jimiž hovoří poctivá česká duše, starostlivá o svůj národ, 
radující se s radujícími a plačící s plačícími, v pevné víře a naději v dobré 
příští národa přes nepřízeň věků. 

10 



F . M . Bartoš: 

PO STOPÁCH JIRÁSKOVA PŘEDHUSITSTVÍ 

A HUSITSTVÍ. 

Když veliký otec novodobého našeho dějepisectví podával národu 
prvý svazek klasických svých Dějin, pokládal za povinnost provoditi 
jej památným osvědčením, kterým krásné vyslovil hluboce bolestný 
rys vší práce o středověkých zvláště našich dějinách. ,, Jakkoli věrně snažil 
jsem se," dí tu, ,,aby dílo mé mohlo sloužiti národu k užitku a mně samému 
ke cti, přece s bolestí vidím a cítím, jak jen velmi nedokonale podařilo se 
mi, nedostatečné jsouc téměř ve každé své stránce; aniž pak mi již zbývalo 
jiné volení, nežH aneb odříci se navždy nejmilejší své tužby a čáky a potlačiti 
tudíž naprosto dílo neuspokojující — aneb podati je národu, jakéžkoli 
jest." A vykládaje důvody smutné té skutečnosti, praví: ,, Zásoba všeho 
toho, co mnoholetým snažením sebrati lze bylo, daleko ještě nepostačuje 
k jasnému prohlédnutí do všech oborů šeré starožitnosti; ještě vždy vysílá 
dějezpytec otázek na tisíce nadarmo do temné a hluché noci věků minulých; 
a i zablyskuje-li se mu tam něco po rňznu, bývá často pochybno, světlo-li 
jest aneb jen bludička!" ,,Milerád byl bych také," pokračuje pak teskně, 
,,v díle svém šetřil zákonů skladby historické... Než dějepisný umělec 
nesmí tvořiti svobodně dle fantasie své, ale jen podle podavkův určitých 
a věrohodných. I jakž tam lze bude upodobiti dílo krasoumné, kdež ani 
potřebné k němu hmoty se nedostává?" Co krutého smutku skrývá se ve 
vzrušených těch větách^ pochopíme, vzpomeneme-li, že Palacký, jako 
většina velikých dějepisců, dříve než historikem, byl básníkem. . . Ve sny 
jeho jinošství vstupovaly dějiny nanejvýše toliko jako vděčná látka básní- 
kova. Jsa však k sobě příliš přísný, brzy si zakazuje poesii, v níž nedoufá 
že by kdy mohl dojíti velikosti, a vytýká si životním úkolem napsání ná- 
rodních dějin, které se mu jeví nejnaléhavější potřebou bojujícího jeho 
pokolení a jímž v^ěří, že přece ještě zachrání svému životu velikost. Jak 
tvrdými obětmi ji musil vykupovat, co se natrpěl neúprosným rozporem 
mezi svým vznešeným pojetím úkolu dějepiscova a ubohými možnostmi 
svého materiálu! Kolikrát asi zazoufal nad marností sisyfovského svého 
údělu, kolikráte se mu zjevil celý jeho život jakoby zlomený a prohraný! 
V takov3''ch okamžicích skleslosti a malomyslnosti nad tím, jak všecka jeho 
práce nedovede hovořiti, než k nečetným odborníkům a vzdělancům, nikoli 
však k národu i světu, byl by se tu asi rád vrátil k osudnému rozcestí mládí, 

11 



a chvíle zapomnění a zasnění kouzlily mu svůdně, jakým jeho život mohl 
býti, kdyby byl zůstal věreíi umění a nezradil ho vědou. ,,Chceme-li b3>ti 
národem," napsal v takové sklíčené náladě 1852 Havlíčko\á, ptaje se nej- 
většího z mladšícři spisovatelů na úsudek o novém husitském svazku Dějin, 
,, potřebujeme k tomu nejen dějin národních, ale také representace své 
v literárním s\'ětě. Jediný Walter Scott \'íce by nám nyní prospěl, než pět 
Žižků. . ." 

Nesplnily se naděje, které choval v Havlíčka. Stanulť tenkráte mladý 
jeho přítel nikoli na marně jím toužené životní křižovatce, nýbrž již na 
poslední zastávce krátkého svého života. Celého pokolení historikův i básníků 
bylo ještě třeba, bv se mohl zroditi ten, kdo by dokázal vtěliti představy 
Palackého o českém W. Scottovi. Stalo se to však snad nejskvěleji právě 
romány, věnovanými době Palackému nejdražší, době husitské... Veleb- 
nénm zakladateli moderního husitského dějepisectví nebylo již dopřáno 
pokochati se krásami \^elkého tohoto díla a vysloviti za ně básníkovi své 
díky. Dnešek zase. příhš jsa ještě oslňován a příliš oddán víře, že jsme ještě 
daleko do\TŠení Jiráskova husitství, nenachází odvahy k poctě, která by 
jediné byla přiměřená k velikosti předmětu, ke knize o velkém a mnoho- 
stranném tom zjevu, přestane asi zatím na skromných nábězích a prů- 
pravných pokusech. K nim by se rády připojily také prosté tyto poznámky 
husitského pracovníka o materiále, ze kterého A. Jirásek vytvořil hlavní 
postavy- svého husitství. 



Řada začíná Václavem IV., palčivjmi to problémem stejně pro umění 
jak pro vědu. 

Osobnost krále Václava IV., jehož slabá vláda, v pozdější době nejednou 
klesající až v bezvládí, byla tak znamenitou vý-chovou pro národ, kterému 
v boji za ideály husitství bylo sesaditi vlastního krále a jenž si po léta vlád- 
nouti musil sám, je stará otázka našeho dějepisectví. Hned za života byl 
terčem prudkých, zuřivj^ch útokův i pomluv, po smrti pak stal se až ne- 
stvůrným hrdinou odporné legendy, vyvrcholené ničemným lhářem Háj- 
kem: není snad podlosti, nízkosti, ba zločinu, jenž by cliyběl na obraze 
ohavy, který se , jak b\d přesvědčen protireformační svět, dopustil něčeho, 
co mu nikdy nebylo možno prominout ani omluvit, přízně k husitství. Bez- 
děky i nutně nabyla tak všecka vážná práce -o dějinách králových rázu 
obranného proti tomuto nenávistnému pojetí, zlidovělému nejvíc pobělo- 
horskou úctou nepomuckou, která z krále vytvořila ztělesnění zvrhlosti 
kleté doby Husov}'. Hned za kratičkého jara předbělohorského ozývá se 

12 



lui Karlově universitě první protest proti tomiitc zliáj kování královy osob- 
nosti ústv Mik. Troila (1G14); sot\'a pak pukly první ledy pobělohorského 
temna, za prvního úsvitu moderní svobody \' době Josefa II., začíná se 
rázn3''m útokem Dobrovského i jeho přátel na nepomuckou legendu i vášnivá 
nejednou obrana Václava IV., která pak až do dneška zíistává bojovným 
heslem všech pokrokových směrů naší veíejriosti. V dějcpisectví došla tato 
reakce proti pobělohorské legendě nejlepšího vj^Tazu ve vrcliolném svazku 
životního díla předního liberálního historika našeho V. V. Tomka. Vyšel 
právo, kdy A. Jirásek opouštěl universitm' síně, v nichž poslouchá\ al \'elikého 
dějepisce, se kterým jej pak po celý život pojilo krásné přátelství, založené na 
vzájemné upřímné úctě. Třetí díl , .Dějepisu města Prahy" (1875) je výcho- 
diskem studií, z nichž vzešly (1886— 90) tři historické obrazy z doby krále 
Václava, nazvané (objímající dobu od 1378 do 1419,) Mezi proudy. Krá- 
lovský jejich hrdina je především domyšlením oněch pěkných sympatických 
rysů. jimiž vykreslila Václava IV. nejednou kronikářsky suchá, skoro vždy 
však, kdykoli běží o krále, teplá kniha Tomkova. 

Zvásadní otázkou, na niž nejdříve musí hledati odpověcT každý vážný 
soud o nešťastném králi, je Václavova roztržka s arcibiskupem Janem 
z Jenštejna. Srážka s tímto představitelem církve zmalichernila, ba otrávila 
hned první nejnadějnější léta králova a připravila hrozné války s panstvem, 
v nichž se zhroutilo bezmála jeho kralování, ano provází celý takřka Václa- 
vův život jak osudný stín a předzvěst bouří o Husa i husitství. Nadto pak 
prameny, hovořící nám o neméně nešťastném arcibiskupovi, osvětlují nad 
jiné pěkně i ostře králo\'ského jeho nepřítele. První díl trilogie líčí nám tedy 
Dvojí dvůr, Václavův a Jenštejnův. Osudná chWle této srážk}^ je \' pravdě 
exposicí králo^^a dramatu. 

Tragická osobnost \elkého arcibiskupa těžko jen docházela spravedlno- 
sti v našem dějepisectví, orientovaném skoro naprosto ušlechtilým úsilím 
brániti památky a cti jeho odpůrce. Zvláště Tomek věru pramálo se snažil 
porozuměti složité, tolika rozpory bohaté, tolika porážkami zlomené po- 
vaze asketického církevního knížete. Přirozená jeho nechuť liberála, po- 
drážděná k tomu trpkostí nad tím, že v nejožehavější otázce, v otázce nepo- 
mucké, směl zachrániti svoji čest jen pověstnou dvojsmyslně diplomatickou 
poznámkou, byla ještě zesilována žalostným obrazem mravní spousty, 
který objevil v předhusitskému ducho\'enstvu. S nemilosrdnou přísností 
vyčítá Tomek (357 a d.) arcibiskupovi rozmařilé vychování, rozkošu}'' život 
na studiích, rychlý postup v hodnostech, zanedbávání úředních povinností 
zábavami a po obrácení zase sobeckou zbožností; vyčítá nerozvmmou štěd- 
rost i skvělý dvůr, pokoru i panstvíchtivost, nepřipouštěje takřka žádné 
polehčující okolnosti, jako bv mu neběželo o nic jiného, než aby mohl říci 



to, čím svou charakteristiku začíná, že se Jeiištejn duchem nerovnal nikte- 
rak svým dvěma předchůdcům. 

Již umělecký takt a vlastní mu ušlechtilost varovala jistě Jiráska před 
jednostrannou mělkostí učitelova soudu. Odmítl býti soudcem soukromých 
arcibiskupových pří, o nichž Tomek sice přiznával, že vina nebyla vždy 
na straně Jenštejnově, přece se však odvážil tvrzení, že k jejich vzniku 
bezpochyby nemálo přičinila jeho nedůtklivost ve všem, co měl za své právo. 
Spory ty pro básníka prostě neexistují, ano jednou je dokonce, zdá se úmysl- 
ně, ignoruje: Vojtěch Ranků v vykládá arcibiskupovi přátelsky — jako by 
mezi nimi nikdy nebylo sporů, o nichž Tomek obšírně vykládá — ba 
s úctou prorocký jeho sen o náboženské roztržce, pro který sáhl Jirásek do 
Starých letopisů^). Jen mimochodem vsunul také nejznámější krvavou 
episodu r. 1393 a jejího hrdinu doktora Johánka, jehož postava i skon se 
dílem sotva mihne^). Středem obrazu je dramaticky vzrušený počátek 
toho, co středověké legendy nazývají obrácením, obrácení člověka tohoto 
světa v člověka života nového, jak je nalezl v Jenštejnově legendě z péra 
roudnického arcibiskupova zpovědníka^), děj tedy nad jiné hodný péra bás- 
níkova. Jemný smysl pro historickou pravdu i spravedlnost, nezmatený 
příkrým odsouzením legendy Pelclem i samotným Palackým (Dějiny II. 
2. 241, 257), objevil mu pramen zvláště vzácný, před jehož jasem prchly 
temné stíny Tomkova zkreslujícího neporozumění. 

Podstatně jiné podoby nabyl takto zjev velikého arcibiskupa, i když 
Jirásek neodolal pokušením doby a smělou licencí zosobnil svody tohoto 
světa a nápovědi legendy mladičkou, za starého přísného hajného křivo- 
klátských hvozdů z rodu písmáků provdanou Maří, které dokonce připadá 
v románě historická takřka úloha v zdůvodnění rozchodu mezi králem a 
arcibiskupem . . . Pranic téměř z malichernosti a malosti, pranic z drobných 
i těžkých povahových kazů Jenštejna Tomkova nezůstalo na arcibiskupovi 
Jiráskově. Ostře se odráží od svého okolí, od kanovníků rázu Puchníkova*), 
dovede se proti nim zastati předního zástupce opravného hnutí Štítného^) 
a vyrůstá v podivuhodný tragický zjev, ryzí i velký ve svých chybách. 



1) Vyd. Palackého 467 a a. 

") II. 102, 107, III.. 64. Samotnému F. Schulzovi zvrhl so současný takřka (1887) 
, .Doktor Johánek" v nevkusný pamflet. 

•) Pověděl to důrazně sám v zajímavé odpovědi (Lumír XIX. [1891] 168) na útok a de- 
nunciaci Aug. Vrzala v brněnské Hlídce literární VIII. (1891) 169 a d. 

*) Případná anekdota o tomto mnohoobročníku (242ad.) nalezne se rovněž u Tomka (175). 

') Zde básník pěkně doplnil Tomka, a to. nemýlím-li se. podle závažné listiny, otištěné 
Friedjungem, jehož knihu — je to ..Kaiscr Karls IV. Antcil an dera goistigen Lebcn seiner 
Zeit" — jmenuje rovněž ve zmíněném právě projevu mezi svými pomiickami. O dosahu 
věci viz Č. M. M. 1916. 153. 

14 




Výjev z prvního jednáni „Kolébky" v Národním Divadle. 



jemuž na jeho ještě plnější snad zdůvodnění nechybí než chmurné, shakes- 
pearovsky zločinecké pozadí, které by asi ještě účinněji vyložilo Jenštejnův 
útěk se světa, útěk před hrůznými příšerami toho, co životopisec Václava IV. 
nazval lucemburskou rodinnou tragedií . . . 

Ponuré toto drama, hodné věru básníka Richarda II. — krále, jenž byl, 
jak známo, svakem Václava IV. — začal by asi historik (ovšem až dnešní) 
již strašnou válkou královou s arcibiskupem r. 1384, kterou se končí první 
díl trilogie. Bylať zastavena ostrým zakročením panstva, první to přede- 
hrou osudné vzpoury, vypukající o deset let později. U Jiráska ohlašuje 
druhou tuto hlavní bouři králova života surový protižidovský pogrom 
r. 1389, na jehož truchlivém pozadí rozvinuje druhý svazek. Syn ohnivcův, 
skvělou nádheru králových svateb. Mohutným protikladem kratičkého, 
baladicky climurného štěstí nešťastné dvojice židovské a zdravého ro- 
mánu ohnivcova syna, kontrastem, jenž jako by byl inspirován klasic- 
kým dílem Tolstého, na něž — vyšlo právě tehdy poprvé i česky — jako na 
vzor ukazovala slavná Masarykova kritika Vrclilického ,, Exulantů"^), dosa- 
huje účinu v pravdě osudového a tragického. . . 

•) 6vs I. (1887) 57. 



15 



Král \'ácla\' prvého svazku je krásný, roztomilý hoch urostlé i statné 
postavy, elegantní, dobromyslný i bezstarostný (90), vášnivý lovec'), 
planoucí však zároveň i vášní vskutku královskou, vášní spravedlnosti. 
Uprostřed masopustního veselí^) dovede opustiti tančící i radující se dvůr 
a zajíti do zapadlé hospůdky vyslechnout hlasů veřejného mínění., rozhorlit 
se a ztrestat na pranýři ženu i dcery špatného faráře a zakročit o půlnoci 
na radnici proti národnostním pouličním bouřím^). Sama od sebe znějí 
Václavovi v duši krásná slova Přípisu pana Ondřeje z Dube o velikosti 
královské odpovědnosti^") a královsky ušlechtilá tato vášeň je to, co roz\-ádí 
krále s arcibiskupem. 

Když Jenštejn propadá čím více asketické mystice, ujímá se sám jeho 
úkolu napravovati kněžstvo (314) a s vřelou účastí i nadějemi provází postup 
miličovského hnutí (292). Básníkova fikce je tu tak dokonalá, že neváhá 
k charakteristice srážky obou lúavních rekův užíti výrazné věty z ostré 
filipiky Ctibora Tovačovského z Cimburka Tasovi z Boskovic^). Ani mráčku 
není na jasném modru královy ryzí povahy, jen přirozenou nepřízní k přís- 
nému králi zaslepení kanovníci dovolují si úsměšky, jak se král stěhuje 
z hradu, nechtě míti na noční své procházky a toulky tak daleko a s kopce, 
a že nyní bude míti jak náleží pokdy na přehlížení vah a měr řezníkům a 
pekařům, ať si svět ostatní dělá, co chce, ať Francouz sldičuje papeže, ať 
Itálie snažně volá po králi, aby si přijel pro císařskou korunu. . . (348). 

Než ve druhém svazku ozývají se již tyto výtky z úst mnohem vážnějších. 
Pronáší je (101) sám představitel životní moudrosti, jímž zpravidla hovorívá 
sám básník. Dvorní šašek je to, jenž kritisuje královu krátkozrakou a sla- 
bošskou politiku v říši a prorokuje jí žalostné konce, královo sesazení. . . 
To nad Tomkem v duši Jiráskově vatězí přísný soud Palackého. 

• Tomkovo shovívavě obranné pojetí Václava IV., jež básník jinak ještě 
stupňuje, odmítaje nejapnou hájkovskou smyšlenku, ve kterou Tomek 
ještě napolo věří (327), duchaplným původním výkladem záhadné ozdoby 
královy, známého ledňáčka (234)^'), bylo neposledně umožněno značně 
zúženým obzorem, ve kterém krále pozoruje a studuje jako dějepisec toliko 

') Ještě mladšího (1377) představuje Václava pozdější (1891) veselohra „Kolébka' . 

*) Xa ně upozornil básníka rovněž Tomek (329). 

•) Faráře 'Bohunka i jeho zastance Petra Šanta, stejně jako pověstného faráic Lojzu 
Kojatu a podrobnosti o studentských bouřích nalezl Jirásek taktéž u Tomka. 

") Román je částečně (290) klade v ústa ušlechtilého představitele zemanských rádců 
králových, pana Jíry z Roztok, na něhož bylasi upozorněn Palackým (254) pro jeho výminečné 
povvšcni, které sám připomíná v poznámce (106). 

") 389. srv. Archiv český IV. 142. 

") Sotva asi dostal do ruky Hořčičkúv článek vMJOG. I. (1880), jenž ostatně nejde ani 
tak daleko. Schlosseruv definitivní výklad jest až z r. 1893. Srv. CČM. 1916. 118. 

16 



pražský. Umělec však nemohl tu^^nevycítíti nebezpečné jednostrannosti. 
Doplňuje tedy a ovšem i opravuje Tomka Palackým a v takové aspoň po- 
době uplatňuje tvrdý jeho soud o králi, jenž velikým dovedl býti jen v malých 
věcech a jehož vnější přednosti mohly, jak dí (252, 291), jen nedomyslnému 
soudci zakrývati úplnou jeho nczpusobilost panovnickou^''). Vítan«? odůvod- 
nění žalostné změny královy našel básník u Tomka^^) v pokuse o otrávení 
Václavovo, jenž rozpoutal nejosudnější jeho vášeň, pijáctví. Právem básníka 
položil památnou tuto událost, jejíž přesné datování vzpírá se houževnatě 
důvtipu badatelů, napřesrok po slavné svatbě s královnou Žofií 1389 a 
sepial ji příčinně s velkonočním protižidovským pogromem, učiniv ji zároveň 
činem pomsty za bezcitné v^^kořistění ubohých obětí této bouře, vylíčené 
s krásnou ušlechtilostí vzácného srdce^^). Druhým účastníkem atentátu 
učinil kouzelníka Žito, jehož postavu i kousky vysvobodil ze zapomenutí, 
v němž odpočívaly od dob PelclovýcW®), oba pak dal ve služb}^ protikrálov- 
ského spiknutí panstva s arcibiskupem, myšlenka to ku podivu podobná 
domněnce, jakou o záhadném pozadí temných událostí r. 1393 vyslovuje 
německý životopisec Václavův^'). 

Vítězství přísného pojetí Palackého nebylo však nicméně než zcela 
na krátko. Hrůza trestu, který krále stihl za zpronevěření povinnostem, 
strašné ponížení dvojího zajetí a naprosté shroucení vší mrav^ní bytosti 
Václavovy, které má v zápětí pokořující ten otřes, nedovolují básníkovi 
soudit ubohého zlomeného panovníka. Kritika umlká takřka úplně, hovoří 
toliko soucitem i láskou vzrušené i překonané srdce. Napsalo nejkrásnější 
stránky III. nejrozsáhlejšího sv^azku,, jímž i umělecky, zdá se, trilogie 
vrcholí. 

Pominuvši známé krvavé v-ýjevy r. 1393, jakkoli jsou náhodou jedi- 
nečně ostře osvětleny prameny — kmitnou se tohko na začátku zlověst- 
ným stínem — vpadá dílo, nazvané Do tří hlasů, rázem, doprostřed bouřlivých 
událostí panského odboje r. 1394, hned nazítří královna zákeřného zajetí, 
by vyložilo truchlivý rozklad milované osobnosti, jak to asi žádal Palack3> 

") z hlavní této charakteristiky Palackého pochází vtipná odpověď Václavova na po- 
směšný verš o neronovské králově ukrutnosti, kterou II. svazek umístil nazítří popravy 
špatného klerika z r. 1392, jejíž vážné pozadí vj-šetřil Tomek (365). 

") Tomek (328) to mlčky zdůrazňuje proti nedůvěře Palackého (308). 

'■*) Jirásek užil tu m. j. nového pramene, proslulé se lichý rabína Abigedora Kára. O tomto 
i jiných pramenech o bouři můj článek v Čcskožidovském kalendáři 1915 — 6. 

^*) Jeho základní kniha ,,Lebensgeschichte K. VVenceslaus IV.", v níž byly Dubraviovy 
pověsti o Žitovi uvedeny v naši literaturu (I. 1788., 250), jmenuje shora zmíněny básníkův 
projev výslo\Tiě mezi svými pomůckami. Potom teprve začaly se povídkou zabývati články 
Zíbrtow (první ve ,, Vesně" 1891). 

*')' Th. Lindner, K. Wenzel, II. (1880) 184-5. 

17 , 



(235), zdůrazňuje, že hlavní záhadou správného soudu o kráh je tohkerá 
změna v něm i jeho okoh'. Činí tak zvláště dvojí skvělou scénou, které jsou 
z mistrovských výkonů Jiráskova umění a nad nimiž se hluboce zaniyslí 
každý historik Václava IV. To tenkráte, když líčí (265 a d.) krále v před- 
večer prohlášení smírčího výroku v jeho při s panskou jednotou, na který 
se byl poddal 1396 věrolomnému bratrovi Zikmundo\T. a potměšilému 
bratranci Joštovi: jak ubíjí drtivé vědomí bezmocnosti a zrady ve víně, 
jak shroucen pokořením hledí na spící Prahu, by hned potom v záchvatu 
nepříčetnosti poštval strašnou fenu na věrného šaška a pobodal ještě věrněj- 
šího dvořana, jenž váhá vyplniti šílený rozkaz, aby přivedl okamžitě se- 
sazeného již tehdy Jana z Jenštejna. . . A potom (376 ad.) o pět let později, 
za druhé velké vojny s panstvem, za obležení Prahj^ Němci, když se Václav 
IV. rozvzteklil vybitím královské obory a zrádným chováním německých 
pražských měšťanů, jak obratem, jen aby nějak dosáhl pokoje a klidu, 
vrhá se znovu v zrádnou náruč bratrovu, aby jím byl ožebračen a vydán, 
v nové, tentokráte bezmála dvouleté a ještě více pokořující a krutější 
zajetí. . . 

Prese všecko nemalé zjednodušení, které si i tu Jirásek dovoluje právem 
básníka, nejednou dosti zatlačuje v pozadí jiné, neméně asi důležité čini- 
tele královského dramatu, jako druhého Václavova bratra Jana Zhořelec- 
kého^^) i druhého bratrance Prokopa, osobnosti ovšem, které zůstávají 
palčivou záhadou dodnes, přes to prese všechno podržují hluboké tyto po- 
hledy v duši nešťastného panovníka nesmírnou cenu navžd^^ Jeť jejich 
pravda z těch, které nepomíjejí novými skutečnostmi pozdějšího badání. 

Než smutné to chátrání zřejmě Jiráska skličuje. Nevím, zda se nemýlím, 
zdá se mi však, že to je právě bolestná tato agónie, co je neposledním důvodem 
dosti náhlého ukončení díla rokem 1409. Stylová jednota díla vyžadovala, 
tuším, aby trilogie, jako začala, vyzněla jasným, smírným akordem, aby 
se příznačný motiv ícrálovský ozval i závěrem díla. Tím však nemohl býti 
žalostný skon r. 1419, který nešťastného panovníka milosrdně vysvobodil 
před krutým osudem, jaký zrazení a zoufalí národové připravují koruno- 
vaným velezrádcům. I vybral si básník, podobá se, za konec díla poslední 
jasný okamžik zešeřelého Václavova života, den, kdy třeba jen v záchvatu 
hněvu na vzpurné Němce — i tento výjev (501 a d.) je z niistrovských — 
vykonal poslední čin v pravdě královské spravedlnosti, zvrátiv křiklavé 
bezpráví, páchané ria Ceších na universitě — den kutnohorského dekretu. 

Králova shroucená postava ustupuje ostatně již hodně ve III. svazku 

*•) Mihne se zde jen jednou a úloha, kterou v lucemburské tragedii hrála jeho nejspíše 
násilná smrt, připadá resignaci Jcnštcjnovč, jež spadá aspoň o 2 — 3 měsíce dříve než. 
v románě. 

18 



vcdlcjšíii"), lidovým lierciim královského dramatu, kterých zde valem při 
bylo, osobám, jicliž \T'tšinoii dějinné prameny vůbec neznají, které však 
přece json hluboce pravdivé a historické. Je to především ,.čcrvenýj^man" 
Šíp, kterého Jirásek zároveň s předchůdcem Cardou přenesl z polovice 
XVI. stol. o půldrulia věku nazpět^^), je to zvláště veselá společnost student- 
ských vagantu, \'e \sech věcích našich dějin tolik milovaná básníkem, jenž 
ještě, jak vzpomínají Paměti, zažil poslední záblesky jejich dohořívajícího 
již oíiníěku-*'). K vůli nim neváhal prostudovati hojná současná skládání 
našeho písemnictví, ano sáhl i k sotva vyšlé knize učeného dominikána 
Denif lea-^) . Toliko v nejvýraznější postavě tohoto světa, v milovném Marti- 
no\i Tkaničko\d, dvorném milenci nevěrné Adličky, jehož pestré osudy se 
\inou všemi třemi díly a který se dokonce dožije epopeje ,,Proíi všem" , 
poznáváme vzdálený model jeho, Ludvíka Tkadlečka, smutného hrdinu 
stejnojmenné soudobé skladby. Ostatní pražská společnost studentíka Jana 
Ohnivce, pozdějšího královského dvořana — stejně jak on sám i strýc M. Jan 
— domácnost malíře Chvála i doktora Donáta Osvětla, je však rovněž většinou 
\ýtvor básníkovy obrazotvornosti až na rodinu Křížovu a nešťastného panice 
ze Sovojevic, jenž v románě dostal jen češtější jméno křestní--). Rušné tyto 
kruhy, v nichž se živě odrážejí zápasy a úspěchy na universitě i v hlavním 
městě postupujícího češství, zabírají v trilogii místa čím dále více, by jim 
ve IIT. svazku ustoupila poněkud jen nová královská osobnost, která jakkoli 
\ychází z týchž lidových vrstev, patrným kontrastem postavena proti zlo- 
menému Václavovi IV. Je to mladý Žižka. 

Málokteré mládí velikého muže má pro básníka tolik půvabu i kouzla 
jako mládí Žižkovo. Je plno přetěžkých, krutou sudbou jakoby zakletých 
záhad, básnická obrazotvornost dovede je však obratem proměniti v ryzí, 
vzácný kov. Poprava bratrova Budějovickými, zoufalé boje malého zemana 
s jihočeským králem, s krumlovským vladařem, zbojnický život s kryty 

*•) Jména obou červených manu z Městečka zachoval vícekráte vydaný soupis křivo- 
klátských manu, o němž posledně V. Schulz v Č. Č. M. 1906. 463. Básníku, jehož zvláštní ta 
postava mocně zaujala — vzpomíná toho sám (Paměti II. 293) — strašil červený man v hlav 
již 1881 a přiměl ho k výletu na Křivoklát. Památku poznal, nemýlím-lise, ve Svátkově v^ahu 
v právem hojně tehdy čtené , .Besídce pro zábavu a poučení" 1882 č. 58. 

^) Vstupní scéna vagantského dobrodružství na tajemném Jivně ví. díle živě připomíná 
vzpomínku Pamětí (II. 185) na přátelský výlet na Zvíkov. 

^)Ve zmíněné odpovědi Hlídce jmenuje jej básník sám. Míní spis ,,Die Universitáten des 
MittelaltePS", vyšlý 1885. Užil dokonce i Bergerovy knížky ,,J. Hus u. K. Sigmund" (1871), 
z pramenů pak připomíná zvláště Štítného a právě (1886) vydaný Svatovítský rukopis. 

**) O Křížových sebral řadu podrobností Tomek II. 484. Arnošt ze Sovojevic je opravdu 
ze zakladatelů bratrstva Obruče (Mon. Univ. Prag. II. 265). Kolej národa českého, kterou 
u Jiráska zakládá, vznikla však, jak nyní víme, v kruzích jiných a tcprv asi počátkem XV. 
stol. O tom nyní mé dějiny Betlémské kaple. 

19 



a stavy, s přepady kupcův i hradů, ale i zradami vlastních druhů, když je 
dostane do spárů rafinované umění rožmberských mučíren i katů, a na 
tomto děsném pozadí láska i svatby jednookého reka: jaká to náplň pestrých 
i skvělých motivů, dramatických i tragických dobrodružství a osudů... 
O tom o všem vypravují prameny, hlavně drahocenná, často však až ne- 
srozumitelně ůsečná Popravčí kniha rožmberská, na neštěstí však tak kuse 
a zmateně, že vzájemná souvislost všech těchto událostí, která jedině by 
dovedla vdechnouti jim duši, naprosto nám téměř uniká, takže všechen 
pokrok novějšího badání-^) od základní knihy Tomkovy z r. 1879 lze asi 
shrnouti v ten záporný úspěch, že budějovickou popravu z Žižko^'a mládí 
třeba vyloučiti. . . Jinak básník. Může klidně pominouti svízelnou otázku, 
kdo že všecko seděl tehdy na trocnovské tvrzi a kdo že byli Žižkovi příbuzní, 
může bez rozpaků vykouzliti krásnou i bouřlivou idylu jeho lásky i mladého 
rodinného štěstí. Dovede vylíčiti vojny panské jednoty s královskými na 
českém jihu, jakož i Žižkovu účast v ní , jeho léta učení, s podrobnostmi, 
jakých nikdy asi nebudeme čísti ve vědeckém jeho životopise. Zjedná hra\č 
svému hrdino^d jak známosti u dvora-^) i v poli, tak také s jihočeskými 
zbojníky, o nichž mu Popravčí kniha podala spoustu vděčných motivů, 
zvláště sotva ovšem naznačenou postavu Matěje Vůdce. Tragický jeho osud, 
vybásněný skoro venkoncem, i taktéž fiktivní vražda mladičkého Mikše 
z Trocnova v Budějovicích vrhá pak trocnovské bratří rovněž mezi zbojníky, 
kde básník stanul celkem na pevné půdě Popravčí knihý-^). Tak vznikly 
tyto obrazy podivuhodné krás}'', jaké historikovi zůstanou asi navždy ne- 
dostižné, které však, podaří-li se kdy zlomiti tvrdou kletbu jejich tajemství, 
značně k tomu jistě přispějí. Bude snad nutno jíti leckde cestami jinými, 
vždy však směrem, který zde udal básník. 

Trilogie končí se rokem 1409. Pokračovati v ní bezprostředně nebylo, 
podobá se, básníkovým úmyslem. V jejím popředí b^dy by se asi musily 
zajisté ocitnouti otázky theologické, živel to zcela skoro nov5>, a M. J. Hus. 
jehož účast v románě vzrůstá každým svazkem, takže závěrem díla v boji 
o kutnohorský dekret^^) je již z hlavních takřka osob. Jak by bylo možno 

^) Kriticky je nyní reviaujc moje studie ,,Z Žižkových mladých lot '. 

**) Jeho návštěvu v hlavním městě r. 1396, kterou tyto styky Žižkovy Jirásek hla\Tiě 
vykládá, zpestřuje dobrodružstvím Tkaničkovým se šibalstvem (objevuje se až 1402) a bouří 
proti německému týnskému faráři z r. 1399 (Tomek 414, 441). 

**) Přepad Velešína, jejž si Jirásek vybral z četných plánů zbojnických družin, vyzraze- 
ných na mukách, nespadá náhodou na účet Žižkův. V amnestní listinu, jež ukončila trudnou 
tuto dobu Žižkova života, vsunul zase slovíčko familiaris", aby vyložil Žižkův vstup do dvorské 
služby. 

") Jirásek tu (430) velmi účinně využívá nejen Tomka, nýbrž i pramenů (Dcfcnsio man- 
dati z Palackého Documenta M. J. Hus). 

20 




^^ '^^Ř- 



Jan Zižka z Kalicha. 



21 



vystačiti zde, v dobo tak posvěcené, s osobami smyšlenými, jako je rodina 
Ohnivcova, když jinak okolí M. Jana je nám známo velmi |>odrobně? To 
vše by bylo vyžadovalo značné změny látkové, hluboké přeměny celého 
rázu skladby, aby styl její nebyl příliš znatelně porušen. Je to nejlépe 
patrno na dramatě o Husovi, na něž se však básník odvážil až po dvaceti 
letech. Rokem 1409 vysychá také na ráz bohatý pramen Žižkova mládí. 
Kniha popravčí, a zajímavou shodou právě tehdy vydaná^ (1891) studie 
Tomanova (v Osvětě) zvrátila Tomkův i básníkův výklad o Zižkově vstupu 
ke dvoru a vyslala hrdinu zbojnické války na polskolitevské bojiště proti 
Řádu německých rytířů. Štědrou náhradou za tyto ztráty vyšlo však sou- 
časně Gollovo nové vydání převzácného, jedinečného pramene o prvních 
dvou letech husitských vojen, kroniky Vavřince z Březové'^'), která takřka 
reflektorem osvětluje vrcholné chvíle války. NadVavřincovou kronikou napsal 
Jirásek nejkrásnější snad svou báseň, list z české epopeje Proti všem (1891 —2). 

Veliké okamžiky r. 1419—20 zaujaly básníka mocně již před čtrnácti 
lety. Uchvácen jsa čerstvou novinkou, právě vyšlým čtvrtým dílem Tomkova 
životního díla, který mu zůstal vůdcem i v,, Proti všem", napsal 1878 či 1879 
vzrušený historický obraz Slavný den. Dnem tím je 14. červenec 1420, den 
vítězné odvety za surovou vratislavskou popravu J. Krásy i smírného vy- 
koupení nešťastné jeho dcery, opuštěné německým chotěm, a to hrdinnou 
její smrtí mezi obránci Vítkova. Byl to první náběh, jenž užívá pramenů^^) 
jen ojediněle a v němž převládá romantika lásky, dvojí lásky Krasových 
dětí, šťastné synovy, zrazené dceřiny. Podstatně jinak nyní. Úloha, kterou 
v „Slavném dnu" hrála zcela smyšlená rodina známé historické osobnosti, 
připadá zde osudům zapadlé jihočeské zemanské rodiny hvozdenské, o níž 
nevypravuje jak o Krásovi žádné kronika, ale která přes to představuje 
svými příběh}^ sta podobných rodin, stržených bouří r. 1420 \" posvátnou 
pevnost táborskou. 

Pro Ctibora zHvozdna zašel si Jirásek, nemýlím-li se, do Sedláčkových 
,,Hradůazámků" (III. 196), ač-li si ho nevyhledal sám v pramenech dobře mu 
již znám3>ch, v Popravčí knize a v slavném proteste husitské šlechty koruny 
české kostnickému koncilu proti Husovu upálení. Pranic víc o něm nevíme, 
zhola nic pak o jeho dceři Zdeně a synovci Ondřejovi. Je oba stvořila teprve 
básníkova obrazotvornost. Toliko Zdenin osud vznikl smělou kombinací 
dvojí zprávy adaniitských výpovědí z r. 1421, zachovaných v kronice 
Vavřincově (519), o jakési Zdeně, jež pr3> s jinými blouznivci byla upálena 

*') Jirásek se kronikou možná zabýval již dříve, ve vydání tedy Hóflorově, když totiž 
litomyšlský jeho kolega Šmilovský psal zapadlý a nedokončený žel román o Knčzi Nákva- 
sovi, jehož s účastí vzpomíná v Pamětoch (li. 101). 

") Jsou to listiny a projevy III. svazku Palackého Arch. čcs. a Staří Ictopisové. 

22 




^7°*'- 



Husitský hejtman. 



23 



na Priběiiicícb, a o neznámém jinak knězi Janovi; jehož Adamité ubili — 
to je Jiráskův Jan Bydlinský, skutečně člen táborské levice, rokem 1421 za- 
padající v nepamět. Nicméně je tu odchylka od skutečnosti mnohem menší 
než v ,, Slavném dnu" a historická věrnost mnohem dokonalejší. Není sebe 
menší stopy, že by se byl p. Ctibor stal táborským hejtmanem, ba ani to 
není jisto,' zda se vůbec dožil let 1420—1. To vše však, co prožívá v románě 
a s ním i jeho rodnia, prožila s tou či onou obměnou řada jihočeských zeman- 
ských rodin, jejichž osudů, ba ani jmen nikdy asi nezvíme, o nichž moderní 
dějiny nikdy asi nebudou směti vypravovat, neboť hned nejspíše závratný 
vír války vyhladil navždy všecky stopy po bezejmenných dnes hrdinech. 
Jan Krása naproti tomu náleží dějinám a je nám znám — díky vzácným 
pražským pramenům archivním, kter^/ch ostatně možná nevytěžil úplně 
ani sám Tomek — dosti podrobně, bychom se nezaráželi sebe menší hbo- 
vůlí v dokreslování jeho života i osobnosti. Nadto pak, kdežto v knize 
z r. 1879 Krása i jeho rodina hraje úlohu hlavní a doba tvoří tam pouhý rámec, 
v ,, Proti všem" poměr je právě skoro opačný: osobní důvěrné příhody hvoz- 
déíiské rodiny nejsou takřka než okénko, kterým hledíme na hrůznou i slav- 
nou bouři husitské epopeje. Tak dokonale zaniká hvozdcnská rodina mezi 
ostatními hlavními osobami díla, a ty jsou skoro vesměs historické. 

Nechybí mezi nimi mistrovských podobizen, jejichž krásu zvyšuje 
nadto okolnost, že pozadím jsou jim rušné, mohutné scény hdové i davové, 
rozvíjené s prudkým, dramatickým spádem osudovými událostmi tří roz- 
hodujících měsíců veUkého rokií 1420: horečnou mobilisací českého jihu 
ze sotva založeného Tábora, překotnou stavbou o jeho obrovské pevnosti, 
Zižkovou pomocnou výpravou Praze, marným obléháním hradu sv. Václava, 
zvěrstvy a zhovadilostmi maďarských zvláště křižáků a konečně obležením 
hlavního města králem Zikmundem i slavným dnem 14. července. JbOu to 
především válečníci, jak je přirozeno u vehkého básníka \'álky, na prvém 
místě Žižka, dokonalý rytíř boží, vtělení tvrdé národní kázně i mužné síly, 
zušlechtěné v roučím' citem náboženským. Je portrétován v nejrůznějších 
postojích pole i válečné rady táborské a pražské, aby mohly vyniknouti 
všecky krásné vlastnosti ryzí 'jeho zbožnosti i kladné lásky k vlasti. Jas jeho 
velikosti a podivuhodného pokoje i bezpečí, kterým tak kouzelně působí 
i v nepřítomnosti, rozlévá se na jeho nesčetné spolupracovníky, od hejtmanu 
jako jsou Chval z Macho v4c, Kuneš z Bělovic, Zbyněk z Buchova a Mikuláš 
z Husi^"), až po první táborské měšťany^") a špehéřku Důru .šlojířku, 

") v charakteristice záhadné této osobnosti (zvláště 194) zvítězilo u básníka nad nepřízní 
Tomkovou obranné pojetí Palackého (III. 1. 330). 

W) Jejich jména vzata ze studie M. Koláře v Pam. Arch. IX. Z Kolářova otisku jisté bnic- 
kého kancionálu tamtéž pocházejí hojné husitské písně románu. 

24 



krásnou to představitelku nejnebezpečnější výzvědné služby husitské, nebo 
drobné ol)ěti priběnickýcli žalářúv i i)opra\'išť^^). Mezi táborsk^^mi kněžínii 
proniká duch Žižkňv Mikuláše z Pelhřimova, jemuž básníkovy sympatie 
získal nejspíše Tomkův výklad o Žižkově vlivu na jeho volbě táborským 
biskupem, takže mu dává hovořiti slovy pražského manifestu^-). Jeho 
ducha jsou však i stateční j)ražští poslové ve slyšení před králem Zikmiuidem 
v Kutni^ Hoře, výjev to, který skvěle domýšlí chudé i kusé prameny. Ni- 
čemný král uherský zachycen se svým nádherným dvorem jednak zde, 
jednak v okamžiku trpkého pokoření vítkovskou porážkou. K jeho vy- 
stižení použity pěkně výrazné některé podrobnosti jelio životopisce Win- 
decka^^). Mrzkou i kramářskou povahu králova blížence p, Oldřicha odhaluje 
zase znamenitě nemilosrdné jeho \yděračství na proboštovi ožebračeného 
kláštera louňovického. Tvrdé a přece ne nes3'mpatické postavě ,, bílého 
probošta" a jeho žalostnému skonu v ležení před Táborem postavila básní- 
kova ušlechtilost protějškem statečnou smrt neohroženXŤch dvou mnichů 
pod pražským hradem, jejíž vznešený i vzrušený klid pochází nejspíše 
z ranin' nějaké středověké legendy. 

Historika, jemuž vše to přináší leccos nového a poučného--*) , zaujme 
neposledně jemná ps3Thologie tragického epilogu básně, nazvaného ,,Boží 
zástup". Vyličuje truchlivý konec pikartské skupiny táborského kněze Petra 
Kániše, která propadši, jak se zdá, pohlavním \ ýstřednostem, vyhlazena 
Žižkou z jara 1421. Hlavní osobnost dohry, paní Zdena, je sice se svým 
otcem i chotěm, jak jsme viděli, skoro čirou fikcí^^), a také vtom užil básník 



^) Jirásek tu (424, 31) zase využívá rožmberské Popravčí knihy (25 — 6), která mu asi 
poskytla podobnými postavami i modelu k odvážné špehéřce Doře. 

'-) 32-3 = AČ. III. 212. Podobně zase Ctibor z Hvozdna, jenž je všechen Žižkúv, za- 
ujímá v bohosloveckých sporech (64) stanovisko pražských mistrů, vyslovované Křišťanem 
z Prachatic (t. 5), a v jeho výkladě o významu kalicha (67), rovněž jako v Jiráskových slovech 
o Zdenině chápání kalicha (115), ozývá se zřetelně výklad právě tehdy vj^šlého Denisova 
,, Konce samostatnostičeské" (15). Pražský hostitel panicův, Blažej Purkrabí, dodejme, uváděn 
je v Tomkovi II. 574. Zato po rodině Ohnivcově není již ani stopy . . . 

**) Je to patrno na př. na zdvořilém Zikmundově vj^kání (238) a na výkřiku nad pro- 
hranou bitvou 14. července (573). Jirásek uvádí zde (229,33, 56) také Windecka na scénu. Užíval 
tuším Hagenova vydání v ,,Geschichtschreiber der dt. Vorzeit" z 1886. Podlou věrolomnost 
královu charaktcrisuje básník (248) i zločinným přiznáním hodného králova žáka, pana 
Oldřicha z Rožmberka, v jeho listě Zikmundovi (A. Č. III. 8). 

*•) Rád bych ještě připomenul objasnění pražských událostí po příjezdu táborské po- 
moci (394 a d.) 

^^} Možno-li se odvážiti jakého vý'kladu zlomkovité zprávy adamitského výslechu, sluší 
Zdenu spíše považovati za oběť protipikartské persekuce, kterou ^'zbudila teprve udání vý- 
slechů klokotských či snad dokonce až říjnových, neboť z Přiběnic vypuzeni Pikarti ještě 
v zimě, aniž slyšíme o jakých popravách; byla tedy z těch spíše Pikartů, kteří po vypovědění 
ostatních v Přiběnicích tehdy zůstali, až je asi vyzradili na mučení jejich souvěrci. 

25 



práva, jaké neplatí probadání, ženemálo záhadu zjednodu.^il, odloučiv konec 
božího zástupu od osudu ostatních Pikartů, zvláště Húskova, a vykládaje 
jeho zkázu takřka jen \'ášní Kánišovou. Není pouhou náhodou, nýbrž zdá se 
to skoro odpovědí na naši otázku, že dílo věnováno básníkovi ,,Adamitii". 
Než v tom, jak je tu vykládán postup duševního rozvratu mezi Pikarty, 
v bohaté látce zvláště starozákonní, kterou vysvětluje Jirásek nenávist 
Pikartů ku Praze až v hrůzný požár pohlaví, najde historik mnoho vzácných 
podnětův a vděčně uzná, že tu studiu myšlenkového světa nešťastných 
blouznivců ražena nová cesta, která se také od té doby znamenitě osvědčila/'^) 

Rokem 1421, hned počátkem husitských vojen, končí se veliké skladby 
Jiráskovy z vlastní doby husitské. Vysvětluje se to, tuším, netoliko strhu- 
jícím zájmem, jakým na dlouhá léta upoutala básníka, jak o tom sám 
hovoří v Pamětech, druhá hrdinská kniha našich dějin, obrození, později 
pak „Bratrstvo", nýbrž především asi vědeckými i uměleckými rozpaky 
před velk3>m dílem z časů husitské republiky. Sotva zajisté v po.Jedních 
dnech r, 1421 skončí náhle drahocenná Vavřincova kronika, ocitáme se 
v temnotách, osvětlovaných jen výjimečně matným svitem náhodných 
pramenů, v temnotách, které věru nemohly lákati básníka tak přísné 
vědecké úrovně i kázně, jakým je Jirásek. A báseň, která by odpovídala 
vysokému jeho pojetí i soudu nad husitstvím — vynikne naráz srovnáním 
na př. s naivně lehkomyslnou troufalostí ,, Husitů" Dvořákových — stěží 
by našla asi závěrečný, očistný i vítězný akkord dříve než nazítří vyhnání 
nehodného Zikmunda živelní vzpourou národa, zceleného zase lipanským 
neštěstím. Odvážil se tedy toliko na episodický obrázek Tčevskd hranice 
(1890), k němuž vděčný motiv, upálení českých žoldnéřů německého řádu 
sirotčím hejtmanem v polských shižbách Čapkem ze Sán r. 1433, nalezl 
vDlugoszovi — vzal jeho kroniku do ruky snad k vůli E. Jelínkovi, neúnav- 
nému horliteli českopolského sblížení, jemuž obrázek věnován — a který 
si sblížil tím, že jeho hrdinou učinil z moci básníka krajana, zemana Vrti- 
niáka z blízkého Rokytníka^^). 

Teprve po letech, v druhém období svého tv^oření, nalezl odvahu 
k novým pokusům proniknouti v tyto veliké chvíle našich dějin, k po- 
kusům, pro něž si našel i novou, povahou předmětu diktovanou formu 
v dramatu. Vymáhala si novou tuto form.u také asi básníkova touha za- 
působit na ještě širší kruhy, než se to daří jeho knihám. Zvolil si pro drama 
dvojí velikou osobnost husitsk3>ch vojen, Žižku a Roháče, a k nim, jaksi 
doslovem i úvodem dramatické trilogie, připojil M. J. Husa. Jsou to vesměs 

••) Mám na mysli zvláště B. Součkovo překvapující osvětlení velkých táborů r. 1419 
knihou soudců. 

^') Zapadlou tu tvrz připomněl nedlouho před tím V. sv. Sedláčkových Hradů (1887) 51. 

26 



tedy veliké osobnosti historické, ozá- 
řené jak vědou, tak i — a to snad ne- 
méně — několikerým pokusem básni- 
ckým i dramatickým. Literární histo- 
rik dovede proto o Jiráskových drama- 
tech povědět asi mnohem více než hu- 
sitský badatel. 

Deset let potom, co dopsal list 
z české epopeje, hledaje, nemýlím-li 
se, thema pro poctu dávnému učiteli 
y. v. Tomkovi k 85t3'mi narozeninám, 
osmělil se zdramatisovat ostatek stříz- 
livé vědecké prosy jeho Žižkova životo- 
pisu, jenž asi nad jiné spisy Tomkovy 
byl mu drahý pro apologetický a místy 
dokonce vřelý jeho ráz, léta 1421—4 
v dramatě Jan Žižka (1903). 

Nikdo snad nepociťuje bolestněji 
náhlé, usečené zmlknutí Vavřincovy 
kroriiky nežli Zižkův životopisec. Opou- 
ští nás prá\'ě ve chvíli, kdy bychom 
jí potřebovali nejvíce, v okamžiku totiž, 
kdy slepý bohatýr, zabezpečiv husitství 
proti útokími krále Zikmunda, dal se do 

díla mnohem ještě^ obtížnějšího, do budování husitského státu. Přední a 
konečné toto dílo Žižkovo je nám na neštěstí známo jen nanejvýše zlom- 
kovitě a kuse, takže je lze skoro pouze vytušit v roztříštěných a často 
zcela znetvořených dokumentech. Sama základní kniha Tomkova ulpěla tu 
na povrchu a rubu vnějších událostí a nepronikla než výjimečně k vlast- 
ním kladům dramatických těchto tří let, k nimž slavná Wtězství r. 1420—1 
nebyla leč pouhou přípra\'ou. U Tomka — stejně jako již u Palackého B. 
Jandova ,,Anna Městečka" a Čechův ,, Žižka" — nacházel básník pro hlavní 
tento děj z dramatických motivů jedině pokus o Žižkovo úkladné zavraždění 
a známou, na štěstí však jen zábavným kardinálem E. Sylviem vj^myšlenou 
scénu, jak vojevůdcův hněv nad zrádnou Prahou ukonejší výmluvnost 
J. Rokycany. Přirozené tyto potíže rozmnožila mu ještě vrchovatě pieta 
k uctívanému učiteli, která kázala, by se drama co nejůzkostli\'ěji přidrželo 
Tomkova spisu. Skutečně dovolil si Jirásek vážnější odchylku toliko v po- 
jetí poměru J. Želivského k Žižkovi, kde nad Tomkem zvítězil Palacký. Že 
přcse všecky nesmírné tyto nesnáze báseň, která se takto mohla opříti 




Jan Žižka. 
(Ed. Vojan na Národním Divadle.) 



27 



o literární i hi- 
storický ma- 
teriál jen nej- 
\ýš chatrný, 
dosahuje úči- 
nu tak drama- 
ticky mocné- 
ho, jest asi z 
nejskvělejších 
činů Jirásko- 
va umění. 

Hned tehdy, 
kdy psal Žiž- 
ku, vzklíčila 
možná v bás- 
níko\i myš- 
leiika, uvést 
na scénu tvr- 
dou' tragickou 
postavu dědi- 
ce nesmiřitel- 
ného Žižko- 
va nepřátel- 
ství ke kráh 
Zikmundovi i 
k polovičaté- 
mu smíru s 
církví, Jana 
Roháče z Dube. 
Než tenkrát 
pracoval o 
tomto posled- 
ním velikém 
plánu svého 
kmetství S. 
Cech. Teprve 
když jeho ztro- 
skotané torso 
posmrtně vy- 
.šlo a když mu 



-r^ 




války 
ným 



;^.A»cr»«t|^'!5^ 



byla znovu 
připomenuta 
tkli\ým výje- 
vem litomyšl- 
ských vzpo- 
mínek (Pamě- 
ti 11.117), o- 
živla myšlen- 
ka, jak se 
zdá, znovu, by 
uzrála v dus- 
ném napětí po- 
sledního roku 
před výbu- 
chem s\ětové 
krás- 
posel- 
stvím národu, 
kráčejícímu v 
očistné utrpe- 
ní podobného 
odboje, po- 
zdra\em pře- 
devším, jako 
by již tehdy 
prorocky vi- 
děným hrdi- 
nům legií. 

Surová, ra- 
finovaná po- 
pra\'a rekov- 
ných obránců 
Siónu, jenž je- 
diný a posled- 
ní, i když se 

kramářsky 
poddal i pro- 
dal Tábor a 
hlava sirotčí- 
ho bratrstva. 



M. Aleš: Mistr Jan Hus. 




Hus před soudem v Kostnici. 
(Jiráskova hra „Jan Hus" na Národním Divadle.) 



Hradec Králové, čestně padla, setrval v odboji proti Zikmundovi — zjcv 
dramaticky vzrušený, jakých málo znají naše dějiny — vzbudila hned 
mnoho účastné pozornosti doma i v cizině. Za dlouhý čas, vzpomíná starý 
letopisec, byl nad tím velmi velk3> pláč v lidu a vždycky lidé plakávali, 
když o tom byla zmínka. Hříšná kratochvíle staroměstského náměstí vzru- 
šila samotného E. Sylvia, jenž o Roháčovi obšírně vypravuje, byla opěvo- 
vána jásavou latinskou básní a pronikla až k stárnoucímu Zikmundovu 
životopisci Windcckovi, a katolický voják Bartošek, jenž se možná nejednou 
v poli s Roháčem srazil, zvěčnil jménem řadu obětí Zikmundových šibenic 
(mezi nimi jsou i Jiráskovi Baba a Hrdinka), zatím co sta Roháčovj^ch 
druhů není nám známo než náhodnou a často lhostejnou, bezvýznamnou 



29 



drobností, ba nejednou sotva jménem, propadši nepaměti, proti níž asi 
navždy bezmocným zůstane vštchno úsilí historického badání. Jakoby tedy 
pracoval o monumentáhiím kenotafu bezejmenného husitského hejtmana, 
\'ytesal básník Roháčovu postavu v pravdě v mramoru, a postaviv pana 
Jaria na osudové křižovatky konců husitské republiky, především v před- 
večer Lipan a v jihlavské triumfy Ziki.nundovy, dokázal oddanou svou 
láskou, co se nepodařilo ani Palackému ani Tomkovi. V podivuhodné kráse 
vyvstala všecka ryzí velkost sirotčího hejtmana a výkupný, očistný smysl 
jeho skonu: rozpoutat vítěznou vzpouru všech husitských stran, strhnout 
v ni dokonce i pocti\'é katolík}^ jako je Roháčův syno\'ec Ptáček, a napra\-it 
neblahé dílo Lipan. 

Janem Roháčem loučí se takřka básník s vlastním husitstvím. Tři roky 
před jeho dopsáním vznikl jako první část trojdílného husitského dramatu 
Jan Hus (1911). Uzrálý bábuík odvážil se jím konečně přece na vznešený 
zjev M. Jana, před nímž před 20 lety pokorně ještě couvl. Nalezl k tomu 
odvahu teprve, kdy -- třebas i zde šel především, a to i často v otázkách 
pojetí, ve stopách předního svého učitele, jehož dílo dorůstá tu vrcholné 
výše i zcela výjimečné u Tomka nezřídka vroucnosti — kdy zvládl sám 
veškeren pramenný materiál tak dokonale, že ho dovede málem lépe po- 
užívati než samotný Palack3>^^), a že byl-li kdo kdy s to, by nám napsal 
monumentální (ve smysle Nietzscheově) Mistrův životopis, byl to Jirásek*'). 
Než právě proto vymyká se drama rozměrům těchto poznámek. Vyžadovalo 
by samo celé velké studie. Dočkáme se jí, doufejme, z péra nad jiné po- 
volaného. 

Dramatickou trilogií dosahuje Jiráskovo dílo o vlastním husitství 
klasické takřka dokonalosti. Na vzdory básníkům i estetikům, kteří \'y- 
myslili falešné učení o dvojí pravdě, umělecké a vědecké, a hlásají neome- 
zené právo básníka na kteroukoliv dějinnou látku, historický smysl moder- 
ního člověka učinil celé věky básníkům nepřístupnými, leč za krutou cenu 
rozsáhlých studií odborných. Promíjíme anachronismy již sotva Shakes- 
peareovi, jakkoli ho můžeme omlouvati nízkou úrovní XVL stol., a drama- 
tik, který uvede na scénu ženu Prokopa Holého, urazí nás dnes, třeba v ni 
uvěřil kdysi podivn^^^^m omylem sám Palacký. Samozřejmostí stala se zásada 
velikého klasika historického romáim L. N. Tolstého, že kdekoli v básni 
mluví a jednají osoby historické, musí básník ustoupiti historikovi, obrazo- 



•*) Myslím správné zařazení zapadlé obrany Husovy z péra neznámé paní, Jiráskovy 
paní Žofky ze Zderazu, vzácné památky, kterou Palacký (III. 1. 210) bezradně položil až 
k r. 1415. 

") Jak by asi takový životopis Husův vypadal, ukázal básník krásným obrázkem 
o Husové mládí (Topičův Sborník 1915). 

30 



tvornost faktům. Básník, jenž se dnes vzepře teto samozřejmosti, sám se 
odsuzuje k ubolK^mu ži\oření ^■ kruzích méně vzdělaných, sám se ve veřej- 
nosti zabíjí. 

Než jak uskutečniti t^^to přísné zásady na ubohé a přece tak vznešené 
látce starších našich dějin, která v zoufalství uváděla Palackého? Co to je 
f)roti potí.žím ,, Vojny a míru", odehrávající se v plném denním světle XIX. 
století? Nuže Jirásek to dokázal. Bolestný zápas mezi možnostmi materiálu 
i výší básnického ideálu zachvátil za to stejně jako dějepisectví i historickou 
jeho báseň, tím, co mučilo Palackého, trpěl i on: posvěcení, které odměňuje 
každý velký boj, postavilo za to básníka po bok velikého patriarchy novo- 
dobého našeho dějepisectví. . . 

A. Jirásek byl v pravdě klasikem, když se rozloučil dramatickou trilogií 
s \'lastním husitstvím, aby se nadlidským skoro zápasem utkal s největší 
i nejsložitější postavou jeho dovršení, dokonání i dobouření, s Husitským 
králem. 



31 



Rudolf Urbánek: 

JIRÁSEK A DOBA PODĚBRADSKÁ. 

I. 

Obecné poznámky. 

Jubileum Jiráskovo, jubileum dvojí — r. 1851 se narodil a r. 1871 
vstoupil do literatury — , by mělo obrátiti pozornost k předmětům, jež 
kromě přímého vztahu kjubilantovi mají ještě jinou, širší platnost: jsou 
to dějiny českého historismu vůbec, thema tak potřebné k správnému po- 
chopení našeho obrozenství, a obraz české beletrie historické zvláště, její 
povahy a vývoje s náležitým zřetelem k historické beletrii cizí, neboť co 
o tom až dosud bylo psáno, jsou jen příspěvky osvětlující jen určité partie 
rozsáhlé látky. Kdyby j ubileum nynější dalo podnět k synthetickým pracím 
o těchto věcech, splnilo by úkol, jenž s jeho povahou je v těsné spojitosti. 
Zásadními těmito otázkami nemohu se zde, v úvodě k vlastnímu článku, 
kde chci se dotknouti některých věcí, potřebných k osvětlení osobnosti Ji- 
ráskovy i jeho literárního vývoje, šíře zabývati, přes to však, chci-li jen 
poněkud býti práv svému thematu, nemohu se jim zcela vyhnouti, byť jen 
úryvkovitě, několika poznámkami, problém spíše naznačujícími, než jej 
řešícími. 

Jirásek v literaturu vstupuje hned jako rozhodný tradicionalista, jenž 
nejvíce zájmu věnuje historii a lidu. Prakticky o tom svědčí již jeho první 
práce, programově však slyšíme výraz toho až později, ač lze předpokládati, 
že má to vztah již k jeho literárním počátkům a že již tehdy byl by mohl 
mladý autor podobně charakterisovati ráz svých snah uměleckých. Činí tak 
Jirásek na místě k tomu nejvhodnějším, v úvodě k ,, Sebraným spisům" 
{r. 1889), obraceje se proti pesimismu, , Jemuž vše domácí je malé a vy- 
půjčené, jenž nevidí, co je vpravdě našeho, z našich rukou, z našeho srdce 
a ducha, co je našeho osobitého", a pokládaje právě obnovu památky veliké 
a slavné minulosti za pravý prostředek proti malodušnosti a sobectví, jež 
ruší náš svazek s minulostí a tak oslabují veliký náš zápas existenční. Jako 
bychom slyšeli Máchu, jenž také v minulosti viděl vše, co je ,,pravočeského 
a čistě národního", a proto toužil po českém románu historickém, jenž by 
Čechům nahradil vše, čeho až dosud společensky a literárně nemají jako ná- 
rodové ostatní, v té příčině lépe opatření (sr. citát u Tieftrunka v Čas. Čes. 
Mus. 1876, 528). Poměry se sice od doby Máchovy k Jiráskově velmi změ- 
nily, avšak hlavní tón českých tužeb zůstal stejný. 

32 



Na Jiráskův odvrat k minulosti, jenž však přece neztrácel s očí pří- 
tomnosti, působila vlastní jeho povaha, jak se vyvíjela pod vlivem domova 
a rodného kraje na českém severovýchode. Dnes lze to dobře sledovati 
v jeho „Pamětech", odkud možno si sestrojiti podrobný obraz genese Ji- 
ráska-beletristy, jak se o to z části již pokusil Alb. Pražák (,, Pramen Ji- 
ráskova díla" v Zlaté Praze 1911, 576 a d.). V rodném prostředí, kde lid na 
hranici zemské i národnostní byl a zůstal nositelem a obráncem češství, je 
účinný osobní předpoklad pro Jiráskovo zdůrazňování národní osobitosti 
v celém českém vývoji historickém až do doby naší i pro jeho chápavost vůči 
českému věkovitému zápasu existenčnímu. A jeho kraj zůstal mu vždy 
místem jeho srdce i snů, kam se znova vracel, v životě i v literatuře, aby 
okříval zelení jeho polí i šumem jeho lesů, kde při každém kroku slyší živou, 
nezapomenutelnou mluvu starých tradic zašlých těch pokolení, jež zde žila 
a bojovala, a jejichž on se cítí vděčným potomkem a pokračovatelem. 

Dojmy mládí zesilovala nálada na rozhraní let šedesátých a sedm- 
desátých, kdy přišel na studie do Hradce Králové a do Prahy, nálada, jež 
s sebou strhovala i mnoho jiných duchů, tehdy začínajících veřejnou čin- 
nost nebo právě dovršujících svou uměleckou zralost. Státoprávní boj 
s bouřlivým vzruchem ,, táborů", tak podobn^j-ch oněm ze slunného rána 
husitského, přikláněl současníky mladé i starší opět k minulosti, obraceje 
pozornost zvláště k době síly a slávy, k době husitské. V souhlase s tím na- 
bývala tehdy i otázka poměru národnosti k celému životu národnímu ne- 
obyčejného významu. Stačí uvésti jen několik příkladů. 

V hudbě rok 1866 viděl premiéru ,, Prodané nevěsty" a 1868 ,, Dalibora", 
načež — r. 1869 věrný stoupenec Smetanův, mladý Ot. Hostinský píše svůj 
článek ,, Umění a národnost" — v letech sedmdesátjxh vzniká ,, Libuše" a 
postupně za sebou jednotlivé části ,,Mé vlasti". Po Mánesovi a Čermákovi, 
kteří již také našli svůj poměr k národnosti i k minulosti, také k minulosti 
husitské, vystupuje od počátku let sedmdesátých Brožík, stejně starý jako 
Jirásek (r. 1878 je hotovo jeho ,, Poselstvo" a r. 1883 ,,Hus"), avšak zvláště 
silnou notu ve svém vřelém poměru k české minulosti i k lidu udal mezi ge- 
nerací Národního divadla mladý genius Alšův, za nímž následuje Jenewein 
s heroickým pathosem svých ,, Lipan" (1884). Ani literatura nemohla — 
zde předcházeli, zatím více s přízvukem na tradicionalismus lidový než hi- 
storický, Celakovský, Erben a Němcová — zůstati bez ohlasu. Z r. 1867 
je romance Hálkova ,,Král Jiří a legát Fantin", před níž již r. 1864 svůj 
vztah k husitství vyslovdl V. Šolc v ,, Mistru Janovi" a později ve fragmentu 
,,Boží bojovníci", a r. 1868, v roce deklarace, v ,, Ruchu" udeřil na pravý 
tón Sv. Čech ,,Husitou na Baltu", za nímž již r. 1873 přišli ,,Adamité". Skoro 
současně s Jiráskem v\^=tonnil na literární je\-iště i Beneš-Třebízský. 

33 , 



Vlna historismu jež naplnila celý náš život veřejný, vytryskla i v historii 
odborné, kde souvislost s životem výrazně dokumentovalo r. 1871 slavné 
Kalouskovo ,, České státní právo". Jestliže u Kalouska, ale i u Palackého, 
jehož dokončení doby poděbradské v ,, Dějinách" r. 1860 přišlo v čas, aby 
tuto náladu veřejnou podněcovalo i zmocňovalo, a u Tomka byla ,,historia 
magistra vitae", zásada ta, přenesena v literaturu a umění, u Jiráska a 
mnoha jeho vrstevníků zněla: ,,Ars magistra vitae". 

Pozdní ozvěnou této vzrušené nálady, jež tak prohlubovala starší 
dojmy domova, kde r. 1866 byl Jirásek též svědkem války pruské, jež nebyla 
bez velikého nebezpečí pro jednotu koruny české — jsou slova, jimiž Jirásek 
zásadně osvětloval své dlouholeté snažení a jež jsou českou variantou, 
jednak hned přidanou, jednak až dodatečně rozvádějící výrok Freytagův, 
citovaný v povídce „Na Ostrově" r. 1888 (Sebr. sp. XV. 22-23): ,,V^ir und 
die Slaven, es ist ein alter Kampf — Und mit Stolz empfinden wir, auf 
unserer Seite ist die Bildung, die Arbeitslust, der Credit. —"Ve své řeči 
v Hronově r. 1911 při oslavě svých 60. narozenin řekl Jirásek: Oživuje-li 
minulost českou, není snílkem, jenž nedbá těžkého zápasu svého národa 
v přítomnosti. Právem se obrací k minulosti, ,, neboť dnešku plně nepo- 
rozumí, kdo nezná včerejška ... A není všechno mrtvou minulostí, co 
bylo. Bojovníci odešli, ale boj zůstal. Předkové naši staletí udatně zá- 
pasili a my zdědili jejich boj" (Sebr. sp. XXXIX. 215). A v povídce již 
uvedené v souvislosti s hovorem o historickém románu naznačuje, jak si 
boj představuje i pro umění: ,,Ale jsme v zápase a bojujeme o život. 
A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění." 

Toto prohlášení tendence v umění, zde vlastně v historickém románu, 
nemusí ještě býti na újmu umělecké jeho hodnotě, jeho životnosti a opráv- 
něnosti, neboť Jirásek dodává hned významné omezení s ostřím proti na- 
turalismu v umění: ,, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku 
ve vědách a umění, pokud především bude šetřit plné pravdy a pravdivosti, 
ovšem na umění nesmí se zapomenout, potud bude vždycky oprávněn a 
udrží se prese všechny útoky, tak jako pravá historická malba nedá se za- 
pudit a zničit třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti." 
Tomuto požadavku pravdivosti a uměleckosti historické beletrie byl již 
Jirásek věren před tím a zůstal jím i potom s důsledností, jež nebyla ovsem 
tak přísně přímočará, aby nepřipouštěla odboček a úchylek. 



Výraz ,, tendence" bývá při umění nerad šlyšán, přes to, že ve skuteč- 
nosti tendence v umění i v literatuře je více, než se myslí a zásadně připouští. 
Osobnost tvůrcova s jeho vlastními sympatiemi i úmysly hlásí se k slovu 

34 



píese všecky námitky a požadavky přísné objektivnosti i tam, kde se'zdá, že 
je jim plně \-yho\-éno. Najdeme ji stejně ve vědě, na př. v díle tak chladném 
a zdánlivě neosobním, jako je Tomkovo, jako v uměleckých výtvorech 
přísných realistů a naturalistú. Osobnost tvůrcova a její důsledek, větší 
nebo menší míra tendence v jeho díle, nevadí, pokud nepůsobí rušivě na 
zpracování thematu ať vědeckého nebo uměleckého, pokud je ncznásilňuje, 
pt)kud zůstávají netknuty dotčené již Jiráskem výhrady pravdivosti a 
uměleckosti. V čem bude míti volnost největší, bude volba námětů. 

To platí i pro román historický, jehož právě tendence často zneužívala, 
činíc jej nástrojem svých zvláštních úmyslů a prohřešujíc se, ať již na prav- 
divosti nebo na jeho uměleckosti. Historický román národní ve smyslu 
Jiráskově, maje sloužiti věci národní a přece zůstati pravdivým a umě- 
leckým, nebude se sháněti po cizích námětech., nebude usilovati o zachycení 
výseků cizích kultur, jež nejsou ve věcné souvislosti s českým národem. 
Zůstane zpravidla na domácí půdě a bude si voliti za předmět svého vy- 
pravování doby i osoby, jež se celou svou povahou hodí k účelům Jiráskem 
vytčeným, aby totiž jejich obraz rozehříval srdce chladná pro věc národní 
a utužoval a posiloval srdce věrná. 

Přívlastky, jimiž Jirásek určil román historický, jeho pravdivost a 
uměleckost, nemusí a vlastně nemají si odporovati. Nesmí se zapomínati, 
že historický román je nejen dílem uměleckým, nýbrž že je též historickým, 
a že je stejně jako román o době přítomné omezen požadavkem pravdivosti 
a přesnosti své látky. Ani zde, ani tam nejde však o její přejímání v hrubém, 
surovém tvaru, nýbrž o její umělecké zhodnocení, o výběr a stylisaci, jež 
musí ovšem harmonovati s povahou příslušné doby, prostředí i osobností. 
Jako román z přítomnosti není a nemůže býti nahrazen theoretickou studií 
sociální s románovým zabarvením, ani román historický nemůže býti 
pouhým opakováním historie v zbeletrisované formě. V obou případech 
chceme býti s látkou líčenou ve vřelejším, bezprostřednějším vztahu: nejde 
nám o po\-Šechnost poznatku, nýbrž o plný, živý dojem konkrétní skuteč- 
nosti individualisované v osudech jednotlivých postav románových. Autor 
v obojím případě musí býti dobrým znalcem své látky, ale zároveň i bás- 
níkem, tvůrcem, jenž jí dovede vdechnouti život a dáti jí dokonalou formu. 

Romanopisec historický má větší nesnáz s tím, aby látku potřebnou si 
osvojil a ovládl, než literát, jenž píše o době přítomné, zvláště když třeba 
vcítiti se v časově odlehlé poměry, jež měly jiné formy myšlení i cítění. 
Obdoba by se tu našla s romanopiscem o době přítomné v případě, kdyby 
tento chtěl zpracovati látku exotickou z dalekých poměrů jiné citové i myš- 
lenkové kultury. Než ten má přece úlohu snazší, moha se kromě literatury 
jednající o jeho thematu sám na místě o poměrech i lidech poučiti. Takového 

35 * 



umělecky nejpůsobivějšího, protože nejbezprostřednějšího způsobu poznáni 
a vcítění v cizí poměry historický romanopisec nemá. Jistou náhradou 
za to mu je, může-U použíti k dokonalému poznání doby, z níž bere svou 
látku, vedle literatury historické i vlastních pramenů souvěkých, neboť 
v nich najde látku ještě čistou, pozdějším zpracováním historickým ne- 
dotčenou, mluvící ještě řečí ničím neporušenou a neproměněnou, ovšem 
ve velké části, snad ve většině případů látku kusou a urývkovitou, nepo- 
dávající celek, nýbrž jen jednotlivé a často nesouvislé články. 

13eletrista se tu ocitá v postavení podobném odbornému historikovi 
Jsou tu však i podstatné rozdíly, jež charakterisují rozdíl mezi učencem a 
umělcem vůbec, zvláště rozdíl v tom, kde jsou meze určující, kam až jeden 
i druhý může postoupiti. Záleží-li úloha historikova spíše v činnosti abstra- 
huj ící, shrnující fakta a vyvozující z nich závěry více obecné než individuální 
platnosti, umělec usiluje hlavně o vystižení individuálního života ve vší 
jeho bohaté náplni, tak, aby člověk minulosti žil před očima čtenářovými 
s plným dojmem konkrétní existence určité doby i určitého prostředí spo- 
lečenského a místního. Historik je omezen na svět fakt kriticky zjištěných 
a nemůže se prostě domýšleti toho, o čem v pramenech nemá spolehlivé 
opory, nemůže hlavním osobám své práce ani obecným poměrům časo\ým 
přičítati rysy a vlastnosti, jichž z pramenů nemůže odůvodniti. Beletrista 
je v té příčině mnohem volnější. Ani jeho fantasie není zcela svobodna, i ona 
je omezena povahou doby a hlavními jejími daty, avšak v jejím rámci může 
jíti daleko za fakta zjištěná, může si je doplňovati a domýšleti, jen když 
zachová ducha doby. Mohli bychom to vyznačiti přirovnáním poměru, 
v jakém je historik i beletrista, na př. k palimpsestu, v němž smytí novějšího 
písma a vyvolání tahů staršícli obnoví původní text jen částečně neb úryv- 
kovitě: jak obtížná a fragmentární je rekonstrukce historikova, jenž jen 
zřídka, snad podle obdob se zněním listin jiných, podobných, může se do- 
mysliti toho, co z textu přes všecko úsilí zůstá\'á prázdno nebo nečitelno, 
kdežto jak jinak, oč volněji by si mohl vésti beletrista, kdyby se chtěl po- 
kusiti o podobný úkol, avšak s jinými, uměleckými úmysly, jež jdou nad 
poznatky přesně zjištěné! Nebo představme si způsob, jak vede si malíř, 
když konservuje zašlý a porušený obraz tak, že tento podává skutečně jen 
to, co se zachovalo, nic více, a jak by si vedl jeho soudruh nebo on sám, 
kdyby podle tohoto obrazu tvořil obraz svůj, obraz nový, chtěje však přece 
i v tomto novéni díle zachovati zvláštní ráz obrazu starého, povahu doby, ' 

v němž vznikl! V prvním případě obraz ten, srovnán s jinými soudobými, 
podává možnost svému uchovateli, kdyby zároveň byl i historikem umění, 
aby vyznačil v míře, jak mu to zachované památky dovolují, vývojový 
stupeň i uměleckou techniku malířství té doby, kdežto v druhém případě 

36 



je podnětem k dílu novému, kde podle stupně vcítění umélt..)va ve starou 
předlohu tato se obnovuje a zároveň př-eměňuje se s\'ěžestí barev v nový 
iit\ar, v němž však přece starý obraz se věrně zrcadlí. 

Kdybychom usuzovali jen podle logických norem, přišli bychom, vy- 
cházejíce z požadavku naprosté přesnosti věcné, k závěru, že beletrista 
nesmí vůbec to, co je historicky již zjištěno, měniti a že ani přesuny jednot- 
li\-vch výroků nebo jiných podrobností, jež v historii se připínají k určité 
osobě nebo místu, nejsou přípustný. To však by bylo přece jen přílišným 
zatížením tvůrčí síly beletristovy, i když jeho fantasie v domýšlení a psy- 
chologickém prohlubování látky historické, zvláště v těch oblastech přítmí 
a nejistoty, kde vědění historikovo tak často selhává, nachází dosti příle- 
žitosti k volnějšímu rozletu. Beletrista by pak nezbytně musil se státi od- 
borným hií^torikem, jenž ví do nejmenších podrobností, kam jeho věda 
v určité otázce dospěla. Tak daleko není třeba jíti, aby historická akribie 
tou měrou dusila tvůrčí rozmach umělcův. Jistě nebude mu vytýkáno, 
nezná-li nebo zmýlí-li se v drobném, podřízeném detailu. Avšak bylo by 
naopak hříchem nejenom na historii, nýbrž přímo na historickém umění, 
kdybychom v té příčině slevovali příliš. Není možno, aby beletrista 'prostě 
v historické látce viděl předmět, jejž může zcela libovolně zpracovati bez 
zření k logice skutečného vývoje historického, nedbaje správné chrono- 
logické řady, přesunuje události a měně si charaktery jednotlivců, jak by 
se jeho pojetí hodilo. V tom případě již beletrie historická přestává býti 
historickou, a autor tím, že ve špatném výkladu básnické volnosti mění 
i hlavní rysy vývojové a přesunuje data, jež patří již obecnému vědění a 
pojata jsou v pamět jeho vrstevníků, vzbuzuje ve čtenářstvu svém roz- 
ladění a tak sám ruší pravý, čistý dojem svého díla. 

Při otázce, kde je v té příčině mez volnosti básnické, budou rozpory 
mezi kritikou, pokud tato bedlivě střeží zásadní ryzosti historického ro- 
mánu, a mezi beletristy samými, kteří budou spíše nakloněni meze volnosti 
básnické rozšiřovati nežli je uznáním požadavku přesnosti historické usta- 
lovati. Je otázkou taktu umělcova, aby vycítil, kde jsou hranice tvůrčí 
jeho volnosti a kde nastává nutnost podříditi se nutným důsledkům, ply- 
noucím z volby určitého thematu, uznávaje, že hrubé anachronismy jsou 
nebezpečným úskalím jeho dílu i jeho účinku. Flaubcrt sice prohlásil, že 
pohrdá archaeologií a že historický román míjí se cíle, není-li vněm vnitřní 
harmonie mezi jednotlivostmi a celkovým tónem, není-li v něm povah dů- 
sledných, není-h v něm stejně přirozené spojitosti mezi mravy a nábožen- 
stvím, mezi činy a vášněmi, jako mezi stavbami a podnebím (sr. citát 
v Lansonových ,, Dějinách novodobé literatury francouzské" — přel. O. Sý- 
kora — II. 166). Je to vlastně totéž, co Salda (sr. jeho studii ,,M. Jan Hus 

37 



a doba jeho v moderní poesii české" ve sborníku ,,M. Jan Hus v životě a 
památkách českého Udu" 102) zve vnitřní organičností historické poesie. 
Avšak, jako Flaubert — a stejně s ním Tolstoj a K. F. Meyer — přes své 
výhrady věnoval imponující práci právě přípravnému studiu historické sku- 
tečnosti, tak by ani zcela neobstál Šaldův důraz na tvůrčí sílu básníkovu, 
vůči níž jeho historický podnět a látka zdá se býti něčím podřízeným a 
\'edlejším: opravdu musí býti rovnováha mezi historikem — a tím se jistou 
měrou básník, zvolí-li si historické thema, přece jen stává — a básníkem, 
má-li vzniknouti dílo, jež by plným právem se mohlo označiti jménem umění 
historického. Jestliže proti Flaubertovi (,,Salammbo") ozvaly se námitky 
právě po stránce historické, bylo z toho patrno, že básník se přece jen har- 
monicky nevyrovnal se svou látkou a že básník zvítězil na újmu historické 
pravdy. 

Salda na témže místě v dotčené již studii dotýká se i mínění Goethova 
o naprostém právu tvůrčí obraznosti básnické vůči látkárft historickým. 
U Goetha najdeme i jiné zajímavé poznámky o historické poesii, jež však 
ne vždy spolu souhlasí. Mluví-li příležitostně o své snaze zachovati, pokud 
možno, pravdu historickou a chválí-li nekonečnou píli Walt. Scotta při jeho 
studiích přípravných a jeho ,, velikou pravdu detailu", stejně jako pochvalně 
uznává i šetrnost Schillerovu a Shakespearovu k jejich historickým před- 
lohám (sr. Eckermannovy ,,Gespráchemit Goethe" 10. 1. 1825, 9. III. 1831 
a 10. IV. 1829) — naopak jindy příkře odmítá ,, ubožačkou pravdu", jež 
pomocí historické kritiky odstraňuje fikce a báje, pokládané dříve za hi- 
storická fakta, v nichž svět nacházel teplo a nadšení (tamtéž 15. X. 1825). 
Zvláště však pro Goetha je příznačné jeho mínění o poměru básníkově 
k historickým charakterům. 

Praví (31. I. 1827): ,, Žádný básník nepoznal historických charakterů, 
jež líčil; kdyby je byl znal, byl by jich sotva mohl použíti. Básník musí 
věděti, jaké účinky chce vzbuditi, a podle toho zaříditi přirozenost svých 
charakterů. Kdybych byl chtěl udělati Egmonta tak, jak jej podává historie, 
jako otce tuctu dětí, musilo by jeho lehkomyslné jednání připadati velmi 
absurdním. Musil jsem tedy míti jiného Egmonta, jenž by lépe harmonoval 
se svým jednáním i s mými básnickými úmysly; a to je, jak Klárka praví, 
miij Egmont. A k čemu pak by byli básníci, kdyby jen chtěli opakovati 
příběh historikův! Básník musí jíti dále a nám, pokud možno, podati něco 
vyššího a lepšího." Souhlasíme-li s posledními větami, zato věty přední 
vzbudí naše námitky. 

Charakter a poměry předních osob historických, pokud jsou dobře 
známy, nejsou nějakou vedlejší podrobností, jíž básník nemusí dbáti. Básník 
přece není nucen voliti si určité osoby za předmět svého líčení, než, zvolí-li 

38 



si je, má zůstati věren ověřené tradici historické o nich. Zásada naprosté 
volnosti ve vytváření charakterů historických zavedla by svými důsledky 
historickou poesii příliš daleko. Mohli bychom pak vytýkati básníkovi, jenž 
by na př., aby dosáhl svých uměleckých úmyslů, učinil z mladého Husa 
hýřila, jenž teprve později se obrátil, ač víme o něm, že to, co si později vy- 
týkal jako hříchy svého mládí, byly maličkosti, jimž jen pozdější, silné 
zvýšené mravní měřítko Husovo dodalo pohoršil vého rázu, jakého však 
opravdu neměly? 

Avšak naopak právě u Goetha, mluví-li o mnohosti podrobností histo- 
rických, najdeme slova pravého umělce, s nimiž musí souhlasiti i ten, komu 
přesnost historická leží na srdci, a jež zcela vystihují povahu věci. U pří- 
ležitosti Manzoniho ,, Snoubenců" vytýká (21. VII. 1827), že v autorovi 
historik nabyl převahy nad básníkem právě tím, že z přílišné úcty ke sku- 
tečnosti historické nedovedl se zříci a zbaviti své veliké zásoby podrobností, 
jež ruší umělecký dojem. To je skutečně veliké nebezpečí historické beletrie, 
že zajímavý detail svádí k zneužití, k přetížení obrazu: pravá uměleckost 
se projevuje právě v umění výběru, volíc ze svého materiálu jen to, co je 
nutno k charakterisaci, k vyvolání nálady dobové, a taktně se vyhýbajíc 
příUšným podrobnostem, aby tyto se nestaly zbytečnou a škodlivou přítěží. 

Pro volnou stylisaci v historickém románě, jež nedbá ani hlavních 
dat, ani základních rysů dějinných charakterů, mohla by se uvésti obdoba 
ve způsobu, jak básník může užíti v díle o přítomnosti nebo o poměrně ne- 
dávné minulosti námětů a povah ze svého okolí anebo z různých informací 
o zjevech a poměrech současn5>ch. Zde svobody tvůrčí síly se dovolává 
i Jirásek (v ,, Pamětech" II. 204), odkazuje při tom na slova Zd. Nejedlého 
(ze spisku ,, Alois Jirásek a jeho Litom3'^šl"): ,, Nezapomínejme, že první pod- 
mínka pravého umění je volnost tvůrčí síly umělcovy"; zde se právě Jirásek 
ohrazuje proti tomu, aby v jeho pracích o Litomyšli a okolí se hledaly 
fotografie určitých osob a věrný odraz skutečných událostí, třebas autor 
přiznává, že skoro ve všech jeho pracích o Litomyšli je vzat základ ze sku- 
tečnosti ,,až na některé postavy mnou vytvořené v duchu doby, ve které 
vystupují". Právě však stylisace námětů i postav, jež byly částečně jeho 
modelem, brání ztotožňovati vzniklé tak nové postavy umělecké s jejich 
skutečnými modely, čehož však není, jestliže historický romanopisec svou 
volně přestylisovanou osobu pojmenuje jménem historické osobnosti, která 
mu jen některými rysy a daty podala látkový podnět, kdežto to, co se mu 
v ní nehodilo, zcela hbovolně zavrhne. A právě Jirásko\d nelze v té příčině 
činiti výtky. Výsky tnou-li se přece postavy, při nichž Jirásek užije i pra- 
vého jména jejich (Rettigová), pak věrně zachová jejich povahové rysy a 
neproviní se ani proti přesnosti chronologické. To platí pak i o jeho veikých 

39 



dílech z doby obrozenské a to se mu stává i principem při umělecké repro- 
dukci období starších. Je to jen přirozený důsledek zásady, že básník, 
jakmile si zvolí určitou osobnost historickou, již tím se vzdává části své 
volnosti tvůrčí, nemaje práva, aby ji vědomě zkresloval, byť se i domnívá, 
že právě tím jí dodává přirozené i umělecké logiky. 



To však nebylo ještě vládnoucí mínění doby, v niž spadají počátky a 
první vývoj literární činnosti Jiráskovy. Je- zajímavo právě se zřetelem 
k jeho přísnému plnění historické správnosti i k důrazu na uměleckost 
historického románu si všimnouti, jak o tom soudila česká literární kritika 
i sami historičtí beletristé z let sedmdesátých. 

Historická beletrie česká měla tehdy za sebou již dosti velkou cestu, 
avšak umělecký zisk byl z toho nepatrný, následek to upřílišené tendence, 
jež hleděla více na vlastenecký než umělecký její ráz. Toto pojetí se udržo- 
valo dále, činíc stále z historické beletrie, chceme-li užíti obdoby se Sa- 
binovou charakteristikou Tylovy novelistiky vůbec, vlasteneckou politiku. 

Jos. Durdík sice ve své ,, Kritice" (z r. 1874), jež svými hledisky v mno- 
hém se zdvíhá nad svou dobu, hlásá, že estetika a vlastenectví se musí od 
sebe odděliti (str. 27), že nikoli sama českost látky, nýbrž její estetická 
krása je v literatuře věcí hlavní (str. 144), přes to však i on v příčině histo- 
rické beletrie je zastáncem mínění, že ,, krása básnická bývá můstkem 
k známostem historickým, lákadlem, jež věc lhostejnou teprv činí zajímavou 
nejširším kruhům". Podle něho má býti heslem básníkovým: ,, Krásou 
k historii!" Jeho požadavek důkladné znalosti historické není však ne- 
smiřitelný: připouštíť přísný jinak kritik i možnost porušení pravdy histo- 
rické, avšak s podmínkou, že ,,má se to díti ku prospěchu básnické krásy 
i psychologické pravdy; on (básník) má, jak už dávno propověděno bylo, 
historii v tomto směru docehti, opraviti" (str. 130). 

Po Durdíkovi příznačným je programový článek K. Tieftrunka z r. 1876 
(,, Slovo o románu a dějepise českém" v Čas. Ces. Mus. str. 524 a d.), kde 
volá po románě historickém, jenž by, jda po stopách Scottových, ,, šířil 
lahodnou formou rychleji historické vědomosti než mnohé důkladné dílo 
dějepisné, budil a upevňoval by vědomí vlastenecké i tam, kam pro ne- 
všímavost k literatuře české dosud nevniklo, ušlechťoval by český mrav 
a hovor ve všech třídách národních a stal by se nejlepší hrází proti beletri- 
stice nemravné a sprosté, ano pro aesthetickou cenu svou nalezl by průchod 
i do ciziny, kteráž by se učila i historie i literatury české více si vážiti". 
K tomu však je třeba po příkladu Scottově pilných studií. ,,Musí ovšem 

4Ú 



i romanopisec náš historické pravdy nebo aspoň podobnosti k ní se při- 
držovati; než přes to má dost volnosti, aby liistorický materiál důmyslem 
a obrazností s\'Oii pronikl a propůjčil mu harmonické urovnání a půvabné 
provedení ..." 

Ferd. Schulz ve svém souhrnném referátu o výpravné prose histo- 
rické r. 1881 (v ,, Osvětě" 185 a d.), jenž převyšuje obvyklou úroveň teh- 
dejších referátů, již míní, že pedagogick3> účel románu historického, jejž 
ještě zdůrazňoval pro dobu Tylovu, Markovu a Chocholouškovu, nemusí 
již tak ^'ystupovati do popředí, ,,že stránka jeho estetická má úplnou 
volnost, aby se roz\'ila dle svého určení." ,, Správnost názoruv dějepisných 
rozumí se při spisovatelích vlasteneckých nyní už sama sebou, to jest nej- 
hlubší základ, bez něhož o historickém románu českém nemůže býti vůbec 
ani řeči; na tom základě pak musí zbudovati se dílo, jež náleží k plodům 
umění slovesného, nikoli vědy dějepisné." 

Tento důraz byl by měl více účinnosti, kdyby se byla s theorií shodo- 
vala i praxe při skutečném hodnocení příslušných sem prací — než také 
i sama t\'určí umělecká činnost autorova — jak se ukázalo hned v případu 
Šubertova ,, Krále Jiřího Poděbrada", o němž Schulz v zmíněném referátu 
též jednal. Schulz, jenž sám (r. 1869) vydal populární zpracování dějin 
Jiříkových, mohl práci Šubertovu, která je typickým příkladem nejhrub- 
ších anachronismů a nedostatku dobové psychologie, charakterisovati jako 
,, zápas mezi obrazností uměleckou a vedením věcným", kde prý obě hlavní 
osoby, Jiřík i Zdeněk ze Šternberka, jsou ,,i slovy i skutky věrné a jasně 
charakterisovány". Román Šubertův i potom našel u literární kritiky více 
uznání, než zasloužil. Ještě r. 1898 J. Voborník (v Čas. Čes. Mus. str. 304, 
ve své literárně-historické perspektivě ,,0 působení dějepisných prací Fran- 
tiška Palackého na novější beletrii českou") o něm napsal, že ,, náleží po- 
pisnou názorností a bohatstvím dějů k nejlepším pracím vlastenecké nove- 
listiky". Také V. Dresler ve svém jubilejním článku (Čas. Čes. Mus. 1909, 
str. 296) byl k němu až příliš šetrný, shledávaje v románu o Jiříkovi i v jeho 
směru ,, jeden ze spodních činitelů, zapříčiňujících povlovně dějinný realism 
a nazíraných dnes jako spojovací most s moderní historickou povídkou". 

Zajímavý je v románě Šubertově úvod a přímo v něm prohlašovaná 
tendence ,, přilehnouti jaksi k době nynější, aby na této historické povídce 
byl zároveň nádech doby, pro kterou byla tvořena. Ano, snažil jsem se, 
abych v ní dle možnosti předvedl i události, jimž podobné až dosud zabý- 
vají mysl naši a snad po všechny věky budoucí — byť později v oslabené 
jen vzpomínce — budou jí blízkými." Ovšem splnění tendence této, zvláště 
pokud šlo o hlavní otázku doby Jiříkovy, o poměr Čech k Římu, Schulz 
neshledává v práci samé. Dotýkám se zde toho, protože ve slovech, jimiž 

41 



Šubert [odůvodňuje myšlenku tendence, zaznívá předzvěst uvedeného již 
výroku Jiráskova, o boji, jejž jsme po předcích zdědih. I Šubert vidí v našich 
dějinách ,, jediné pásmo té vehké hry", v níž ,, nepřátelé naši až dosud lační 
po našem životě — ze samého středu našeho k tomu vždy posilu berouce". 
Než jak se liší praktická aplikace této zásady na beletrii historickou u Šu- 
berta a u Jiráska: tam byla sice již vyslovena, avšak zde teprve splněna 
způsobem, jenž ani historii neznásilňoval, ani umění nezadával! 

Ještě bych uvedl polemiku, jež vznikla mezi Vrchlickým a Kalouskem 
o , .Drahomíru" (sr. feuilletony obou v Pokroku 1882, čís. 85/6 z 26. a 27. 
března.) Historik Kalousek pronesl námitky proti tomu, jak ve své tragedii 
Vrchlický vylíčil nejstarší české dějiny. Je sice pro přesnost historickou, 
přece však ne v míře, jak bychom čekali od historika. Ten je nesmiřitelnější 
vůči předělávání dějin — a to opět více českých než cizích — na českém je- 
višti než v epice, ježto prý to zde méně škodí než v dramatě, kde méně 
vzdělané posluchačstvo bere vše zapravdu: ,, tento zdroj národního uvědo- 
mění a síly" nemá se kaliti. ,,Dle dramatologických pravidel, dosti obecně 
uznávaných, nemá básník předělávati děj, když ten sám dobře a třeba lépe 
se hodí k dramatu nežli smyšlenka básníkova; důležitých karakteruv 
a dějů v obecně povědomých nemá násilně předělávati." Proti tomu namítl 
básník svou volnost básnickou: ať je prý to komu vhod nebo ne, ,,v mé 
poetice a estetice jest básník vskutku suverénní, jak ve volbě látky, tak 
zvlášť v jejím zpracování"; aby při tom daleko nezbloudil, zárukou toho 
prý je vlastenecké jeho smýšlení. 

Z těchto ukázek je patrno, že kromě pronikajícího již estetismu, s nímž 
však pedagogická a vlastenecká tendenčnost se ještě těžko shoduje, lite- 
rární theorie česká v letech sedmdesátých a na počátku let osmdesátých 
se klonila k přesnosti historické. Avšak ve vlastní produkci literární bylo 
celkem v platnosti stanovisko Vrchlického, jež se těžko smiřovalo s hesly 
zastávanými od kritiků i historiků, odpovídajícími již jak význačným ten- 
dencím a předzvěstem realistickým v české povídce vesnické i v románu 
sociálním, tak i — ač ne úplně ani důsledně — současném vzestupu histo- 
rické beletrie cizí. Zde již tehdy po významných úspěších, jichž dobyl 
v letech šedesátých francouzský i ruský román historický Flaubertovou 
„Salammbo" a Tolstého „Vojnou a mírem," nabývá v Německu literární 
osobnost Meyerova svého rozpětí a v Dánsku již r. 1876 vydává Jacobsen 
svou ,, Marii Grubbeovou". V té příčině současné volání Tieftrunkovo po 
románu historickém podle vzoru Scottova bylo dokladem, jak umělecky 
byl český vývoj literární opožděn. 



42 



Za těchto poměrů se vyvíjel Jirásek a je pochopitelno, že první stupně, 
jimiž prošel, nesou na sobě ráz romantiky, ač již v prvních jeho pracích 
zříme stopy jeho přirozené povahy, jež se bezděky vzpírala vlivům roman- 
tickým, i když jim sama ještě podléhala. Zemitá vůně Hronovska vane již 
jimi a vyzírá z nich na nás výrazná hlava horákova s jeho prostou, neslo- 
žitou duší, s jeho neústupnou, poněkud váhavou silou, pevně gravitující 
k rodné půdě, se živým smyslem pro konkrétní životnost, jenž není přízniv 
romantickvm mlhám. Další práce jeho z rozhraní let sedmdesátých a osm- 
desátých nám ukazují již v autoro\-i člověka klidné, \-yrovnané povahy, 
s mocným citem rodinným, s nímž se tak harmonicky spojuje i jeho vřelé, 
srdečné vlastenectví. Je to muž životního kladu, s pevnou vírou v sebe i ve 
svůj hd, jehož neochabující kmenová síla živí jeho neochvějný optimismus. 
Idylik s bodrým úsměvem na rtech však v něm nevylučuje ani vlastnost 
zdánhvě s tírň nesourodou, která však je přece jen důsledkem a doplňkem 
jeho oddané a věrné příchylnosti k rodině i národu: je to mužná statečnost, 
jež se již jevila v jeho chlapeckých zálibách a která se později vyjádřila 
nejen v těch bezpočetných povídkách vojenských, rozesetých v celém 
jeho díle, nýbrž i v praktickém životě, když přišla rozhodná chvíle. Ta- 
kový muž, jenž, veden jsa svou konkrétností, vštípenou mu původem i sel- 
ským prostředím, i svou potřebou pravdy, neuměje sebe ani jiné obelhávati, 
zanechal brzo veršů — poznalť záhy meze svého nadání — nemohl ani v prose 
dlouho zůstati pod vlivem romantických nálad, stále ještě živých v české 
literatuře, a musil dřív nebo později se propracovati k literárnímu realismu, 
třebas tento v české beletrii historické byl novotou, jejíž nutnost sice již pří- 
klad v české povídce venkovské ozřejmoval, ale jíž bylo na novém poli 
historickém těžko a zvolna dosáhnouti. Umělecký reahsmus historický v čes- 
kém malířství měl mnohem snazší a schůdnější cestu než v literatuře. 
Proto také Aleš, ač nelze jej přímo zváti reaUstou, dosáhl svého mistrovství 
mnohem rychleji, vlastně téměř hned, nežli Jirásek, nehledíc k rozdílu mezi 
jejich nadáním, jež u Aleše geniálním instinktem rázem se zmocňovalo 
svých cílů, kdežto vzestup Jiráskův je pomalejší, zato však až do jeho 
stáří stálý a tím neobyčejně imponující. 

Tak vidíme Jiráska procházeti venkovskou povídkou, v níž již v prv- 
ních letech své činnosti literární nakreslil řadu ostře viděných figur, aby 
dále pokročil k motivům vojenským z dob pruských válek a k námětům 
maloměstským, jaksi nesměle se blíže k tomu, co bylo vlastním jeho 
cílem, k povídce historické. Zde jeho smysl pro přesnost věcnou a dobovou 
psychologii byl vzmáhán a posilován tím, že byl sám odbornjmi histo- 
rikem a že již proto byl citlivější pro pravdu historickou ve věcech i při 
lidech. Počáteční nezdary, jež si při svém citlivém svědomí uměleckém 

43 



dobře uvědomoval, ho neodradily, a on se statečnou důsledností znovu po 
jiných cestách a jinými thematy hledí zmoci svůj problém, historický realis- 
mus, realismus nejen ve věcech, nýbrž i v situacích a povahách. 

Vítězství zde po delším tápání dosažené bylo však provázeno i jinou 
zajímavou proměnou. Ta je symbolisována příznačnou změnou thematu 
z doby Václava IV., jež dlouho fantasii autorovu zaměstnávalo: ,, Červený 
man" se změnil v trilogii ,,Mezi proudy". Nebyla to jen změna titulu, rozdíl 
sahal hlouběji a dobře vystihoval i umělecký vývoj Jiráskův: královský 
ohnivec, jenž měl býti předmětem této práce, ustupuje do pozadí a místo 
toho v popředí zájmu autorova se ocitá široké líčení poměrů časových. Tím, 
že osoba ohnivcova, dříve zamýšlená jako hlavní nositel děje, se stala fi- 
gurou podružného významu, je vyznačen přechod Jiráskův od individu- 
alistické formy románu historického s rázem stále ještě poněkud romantic- 
kým k pojetí kolektivnímu, typovému, jež je vítěznou cenou dlouhého a 
čestného Jiráskova zápasu o historicky realismus, nikoli však tak, že by 
se již autor vůbec pak nevracel k prvnímu útvaru. 

Před tím pozornost autorova se upíná k vylíčení osudů individuál- 
ních, k určité době historické, později, od trilogie ,,Mezi proudy", je před- 
mětem jeho zájmu spíše doba sama. Beletrista ovšem nemůže úkolu takto 
pojatého dosíci formou abstraktní, nýbrž formou konkrétních příběhů 
lidských. Jeho účel však jej povede k tomu, že v práci své nevykáže přední 
místo postavám v životě veřejném vynikajícím, jež po případě dobu svou 
předcházejí, vtiskujíce jí při tom ráz silné své osobnosti, nýbrž že nositeli 
děje budou zjevy průměrné, typické, dobu svou nijak nepřesahující a tím 
ji dobře charakterisující. Bylo to jednak vlivem vlastní povahy autorovy, 
jeho záliby k zjevům jednoduchým, bez hlubokých, tragických zápletek, 
jednak však příčina toho byla zásadnější, tkvící v povaze věci samé. 

Jirásek si dobře uvědomil, že ve všech obdobích, jež lákala jeho zájem 
umělce i historika, jak v době reformační, tak v době protireformačního 
absolutismu i v době obrozenské, vlastním nositelem hnutí byl lid, 
střední vrstvy společenské. V 15. století důraz spočívá na vrstvách střed- 
ních, k nimž náleží i drobná šlechta, v obdobích dalších více na lidu poja- 
tém v nynějším slova smyslu. Proto svými hrdinami — Ize-li užíti o nich to- 
hoto slova — učinil typické představitele jednotlivých vrstev, kteří při 
vší své osobité charakteristice, jíž je umění Jiráskovo vybavuje, přece jen 
splývají s ostatním množstvím, nejsouce v něm nijak ostře vyhraněnou 
A'ýjimk()U. Autor při tom sice nepomíjí ani zjevu vynikajících nad průměr, 
předních herců pohnutého dramatu dějinného, než ty se zjevují jen na pozadí 
děje, jsouce jeho význačným doplňkem, nikoli však podstatnou jeho složkou. 
Novému způsobu pojetí odpovídá i zevní tvar prací Jirásko\-ých. V pod- 

éá 



titulech jejich, jež dobře vystihují podstatu věci, nenacházíme slovo ,,ro- 
niLÍn", nýbrž čteme tu názvy „historický obraz", ,,list z české epopeje" , 
..rhapsodie", , .výjevy z velkého dramatu", ,,nová kronika"; i při pracích 
dramatických výraz , .drama" je zaměňován prostějším, ,,hrou". Forma, 
aby vyhověla účelu autorovu, snaze, vylíčiti co možná široké výseky dějinné, 
se stává volnější; místo děl sevřené, přísně ukázněné formy vznikají stavby 
více rozlehlé a jen volně související než úměrně, architektonicky učleněné. 
Na themata takové šíře nestačí svazek, nýbrž je třeba prací cyklických, 
trilogií, v jiných případech i prací vícesvazkových. 

Síře zájmová, jež nutí autora pracovati způsobem více extensivním 
než soustředěním pozornosti na několik zjevu, působí i na psychologické 
představení jednotlivých osob, byť i se jim dostává úloh významnějších. 
Poznáváme je více zvenčí než zevnitř, je u nich více statiky než opravdové 
vývojové dynamikv. Při množství osob, jež oživují jeviště, není možno 
ani přední z nich psychologicky náležitě prohloubiti a jejich duševní vývoj 
podrobněji sledovati, při čemž se uplatňuje autorova kreslířská vloha 
z mládí, zdržená sice diktátem okolností — při odchodu z gymnasia hra- 
deckého do Prahy byl Jirásek na vahách, nemá-li se státi malířem — přece 
však zcela nepotlačená a pronikající ze svého zakletí v jiné, literární formě. 
To platí zvláště o figurkách menších, jež Jirásek — po způsobe starých 
epiků — zachycuje živě a konkrétně několika osobitými rysy a gesty, jako 
příznačný motiv vždy se vracejícími, jakmile osoby ty vystupují. 

Nemyslím, že tato technika je v příčinné souvislosti s hranicemi na- 
dání Jiráskova, jež by psychologicky nestačilo na plné vystižení těchto 
celkem prostých a jednoduchých duší, ať již jim Jirásek ve svém díle určil 
úlohu větší nebo menší. Že by byl umělecky zmohl, přes svou zálibu k malým 
lidem středních poloh citových i ideových, i úkol daleko těžší, psycholo- 
gické představení i osobností složitějších, s bohatší náplní citovou a myšlen- 
kovou, jen kdyby se to bylo srovnávalo jeho pojetím románu historického 
je patrno na příkladech paní Zdeny Hvozdenské z epopeje ,, Proti všem" a 
vášnivé zrádkyně i milenky Marie z ,, Bratrstva". 

II. 

Drobnější práce 

Autoro\d tak silně zdůrazňujícímu pravdivost historickou ve věcech 
i povahách, jak to ukázal nejen příležitostnými projevy rázu programového, 
nýbrž i prakticky, svým uměleckým dílem, jako je Jirásek, je zajímavo 
nastaviti zrcadlo pramenů i historické literatury a tázati se, z jakých zdrojů 

45 



čerpal a zda jeho obraz doby i lidí se opravdu srovnává s povahou a duchem 
času, jak si jej odborně historicky můžeme zjistiti. Bude to příspěvkem 
k poznání jeho techniky umělecké i k ověření jeho historického realismu. 
Platné závěry ovšem bude možno provésti, až bude celé dílo Jiráskovo takto 
prostudováno. 

Pro mne nejbližší bylo všimnouti si poměrů jeho k době poděbradské, 
jež patří ještě k hrdinskému období naší reformace a v níž češstva dostupuje 
nejen ve svém národně-politickém vývojisvéhoslunného vrcholu, nýbrž kde 
i na poli náboženském dosavadní český vývoj uzrává v Jednotě bratrské 
v krásný, ušlechtilý plod. Tato povaha doby poděbradské mocně k sobě 
vábila právě Jiráska, jenž v celé své činnosti literární ukázal tak živý smysl 
pro všecky situace, v nichž se projevuje česká síla kmenová, ať je to v ži- 
velné formě doby husitské, nebo v živoření doby protireformační anebo 
konečně v novém omlazení obrozenského jara. Věk poděbradský byl tou- 
ženou pevninou, kam chtělo proniknouti již mládí Jiráskovo v prvních 
svých rozbězích, kam však opravdu vítězně proniklo uzrálé jeho historické 
umění až na konci věku mužného a v pokročilém již stáří, jež však nebylo 
a není zároveň úpadkem tvůrčí jeho síly. 

Jako skoro ke všem jeho velikým thematům, tak i k pracím o době 
poděbradské první inspiraci dal Jiráskovi jeho rodný kraj, český severo- 
východ při samé hranici zemské, k jehož podnětům přidalo pak za delšího 
pobytu autorova v Litomyšli podněty nové i Litomyšlsko. 

Hradecko je typickým krajem husitským a pro český východ zname- 
nalo tolik, jako Táborsko pro český jih. Zde vzniklo bratrstvo Orebské, 
odtud, z blízkého sousedství rodiště Jiráskova, ze Skal, vyjížděl na kořistné 
své rejsy do Slez Matěj vSalava z Lípy, intonační to motiv k ,, Bratrstvu"; 
zde v Hradci Králové na celé desítiletí v letech čtyřicátých našel bezpečný 
útulek volený arcibiskup Jan Rokycana, vstupuje tak na místo, odkud 
krátce před tím, po dvacet let, mocně znělo slovo kněze Ambrože; zde hrady 
Náchod, Litice i v hrabství kladském Homole a Kladsko samo jsou neroz- 
lučně spojeny s jménem Jiříkovým; zde konečně, v Orlických již horách, 
u Žamberka je posvátné každému Cechu ústraní Jednoty bratrské, Kun- 
vald, a blízko Rychnova samota Lhotka se slavnými v^zpomínkami na r. 1467, 
kdy tu Bratří učinili odvážný krok, zřídivše si samostatný řád kněžský. 

Šťastná náhoda, zanesší mladého suplenta do Litomyšle, náladu tuto, 
tak příznivou vlastní době husitské i období Jiříkovu, neoslabila. Naopak! 
Bratrský ,, genius loci" zde sice mluví tiše, přitlumeně, jen tomu, kdo chce 
naslouchati, neboť zevní ráz zde — než stejně bylo i leckde v rodném Náchod- 
sku, na př. v Kunvaldě, kde také najdeme typický příklad vymizení a za- 
pomnění starých tradic — se zcela změnil, avšak tichá ta mluva našla přece 

46 



i v Jiráskovi vděčného a pozorného poskichače, třebas ho nejdříve očaro- 
rovala Litomyšl pozdější svým barokovým a empirovým rázem, v němž, 
jakož i v renaisanční nádheře, tehdy ostatně již valně zpustlé, zámku lito- 
myšlského se utajila luisitská a bratrská duše Litomyšle Kostků z Par- 
dubic (z nichž pan Zdeněk byl známým a vlivným důvěrníkem Jiříkovým), 
Krasonického i Augusty. Tak již v Náchodsku a v Litomyšlsku klíčí v Ji- 
ráskovi skrytě vzácný květ, jenž ovšem vyvíjí se pomalu a dozraje až 
v pozdním podzimu. Zde ozval se již hluboký tón, jenž prochvíval pak 
dlouho duši Jiráskovu, plně ji teplou láskou, než našel vnější, literární vý- 
raz, jenž byl hodný jeho vroucí něhy i mužného hrdinství. Co se zatím ozvalo, 
bylo jen předzvěstí, jež ještě nedávala tušiti, co budoucnost přinese. 



Již r. 1874 vyšly ve ,, Světozoru" Jiráskovy verše s názvem ,,Boží bojov- 
níci", znamení, jak husitské motivy se u něho hlásí k životu. Pokus tento 
s námětem romantickým (mladí táborští manželé, jimž boj změní jejich 
svatební lože na válečném voze v lože smrti) ničím ještě nejeví příštího 
velikého vypravovatele realistického o tomto thematě. Nelze ho ani umě- 
lecky klásti na úroveň Čechova ,, Husity na Baltu", jenž s ,,Adamity" měl 
takový vliv na husitská themata v české poesii. Než pro Jiráska přece má 
význam jako první literární známka jeho zájmu o husitství, jenž nebyl 
jako u mnoha jiných poetů současných jen případem okamžité nálady, 
nýbrž plynul hluboko z nitra. 

O dvě léta později, r. 1876, slyšíme od autora samého zprávu o mocném 
dojmu, jehož výsledkem byla, ovšem až za tři léta potom, první jeho práce 
o Bratrství ,, Konec a počátek" (vyšla r. 1879). O prázdninách 1876 byl Ji- 
rásek nejenom na ,, Růžovém paloučku" (u Morašic, asi hodinu od Lito- 
myšle), jehož keře rudých růží připomínaly krásnou a tklivou vzpomínku 
na České bratry, z jejichž slz prý před odchodem do exilu vyklíčily zde rudé 
růže, a kreslily zároveň dojímavóu perspektivu věčného míru, až prý celý 
palouk zarudne jejich květy — nýbrž zašel i na Litice. Zde, v lesní divočině 
a za blížící se bouře, nevzpomínal tak na Jiříka krále, jehož pamět mu hlá- 
sala zachovaná zde dosud deska, nýbrž před duchem jeho vyvstal stín 
muže, který zde po bouřlivém životě, plném \'elikých zápasů, jeden z před- 
ních herou husitské tragedie, zemřel v žaláři, stín vášnivého Tábora Václava 
Korandy, s nímž zde v hrob zapadalo i Táborství. A associace myšlenková 
stavěla hned Jiráskovi proti němu zjev jiný, příbuzný a přece zcela jiného 
rázu, z nedalekého Kunvaldu, Jednotu bratrskou, a ve fantasii zadumaného 
literáta a historika vznikal hned plán povídky, jež by umělecky oba zjevy 

á7 



postavila v účinnou protivu, vyznačenou již titulem jejím „Konec a počá- 
tek" (sr. úvod k povídce i Paměti II. 176/7). 

K uskutečnění plánu pak přispívaly i nové zevní popudy připomínající 
Jednotu, na něž okolí Litomyšle nebylo chudé, jako bývalý hřbitov bratrský 
u Zahájí nebo dvůr Víko v, u něhož ,,v tom boroví" r. 1548 byl zajat bratrský 
biskup Augusta. Povídka, jež takto vznikla, nebyla však ještě daleko vy- 
stižením toho, co autor chtěl, a autokritika Jiráskova ji později neváhala 
vyloučiti z jeho ,, Sebraných spisů". Přes to však, že autor sám ji pokládal 
za strusku, jíž netřeba dbáti, pro nás zde má význam jako doklad, předsta- 
vující jeden ze stupňů, po nichž stoupal Jirásek k velikému svému cíli histo- 
rického umění, nejen v době Jiříkově, nýbrž vůbec. 

Pro starého vězně na Liticích Korandu, jenž tu v nepřátelském pro- 
středí ční jako zástupce zmírajícího již Táborství, náladovým tónem, pří- 
značným jeho motivem je hned charakteristické motto z F. R. Grimma: 
„Zapomněl jsem v pravý čas do hrobu se uložiti." Radikální hnutí spoléha- 
jící na sílu meče, se přežilo a na jeho místo vsupuje přirozenou mocí svého 
laskavého a vlídného kouzla ,,lid bez meče". Bratří: toť thema čistě 
ideové, na něž mladý Jirásek umělecky nestačil, a jež by i jeho vyzrálému 
umění, jehož síla je však jinde než v psychologicky^ jemném obraze 
ideových konfliktů, bylo tvrdým ořechem. To vidíme i na postavě pan? 
Zdeny Hvozdenské z epopeje ,, Proti všem", jedné z nejlepších a nejjem- 
nějších ženských postav Jiráskových, která přes to, že je až dosud v české 
beletrii historické nejcennějším výtěžkem pokusů o obraz husitské 
sektářské duše, přece jen bolestný přerod mravní a náboženský nepodává 
v tak propracované analysi, jak bychom si toho přáli. A právě Zdena je 
pokračováním na cestě, kde Jiráska zříme již v ,, Konci a počátku" při osobě 
neteře Korandový Evy, jíž by mělo připadati hlavní místo při řešení 
otázky přeměny Táborství v Bratrství, neboť druhé přední osoby, Koranda 
a apoštol nové víry Vavřinec Kroměšín, syn známého hejtmana tábor- 
ského, jsou již lidé hotových názorů životních — o Vavřincově přerodu 
z Tábora na Bratra se zde jen vypravuje — kteří se mohou střetnouti, avšak 
sotva již přesvědčení své změní. Než u Evy (a je v tom již značka, co bude 
působiti i u paní Zdeny a také u Noemy v ,, Husitském králi" na jejich 
obrat) rozhoduje více probuzená láska k ušlechtilému Vavřincovi než 
důvody ve vlastním smyslu náboženském, jež by ji vedly ke konversi. Stejně 
odůvodněno je i proselytství mladé Kateřiny Sudličkové, jež také miluje 
Vavřince. O to tedy, aby psychologicky vystihl, jak vzniká nová jednota, co 
nutí a přesvědčuje určité jednothvce, aby se k ní přidali, se autor nepokouší. 

S tím souhlasí i jistá nechuť Jiráskova k hloubání náboženskému, jež 
ho přímo odvracelo od úmyslu, aby vysvětlil, jak český Člověk 15. věku 



v náboženském svém bloudění nachází svou cestu. Pravíť o vlivu starého 
Tábora Krajíie, v jehož postavě již postřehneme jasné stopy charakterisač- 
ního umění Jiráskova, na mladičkého Vavřince, že vzbudil „v duchu jeho 
neobyčejně bystrém příliš záhy nemoc pochybností a hloubání nábožen- 
ského, kterou každý myslící duch vytrpí a která jmenovitě onoho věku 
všeobecně a s velikou škodou ducha českého skličovala" (II. vyd. povídky 
str. 30./1)- Jiráska samého se sice také v mládí dotkla krise pochybností, 
ale zmizela brzy, zanechavši sledy jen v některých jeho verších. Jak Jirásek 
si v této příčině zůstal věren a důsledný, k tomu stačí si všimnouti, jak 
v pozdějších svých pracích o husitství se sympatiemi netajenými sdílí umír- 
něné stanovisko Žižkovo a jiných osob toho rázu (Buchovce i Ctibora 
z Hvozdna v ,, Proti všem"). Vypravuje o husitství, nemohl ovšem přejíti 
chiliastické blouznění, a jeho obraz o tom je barvitý a výstižný, avšak jen 
ve smysle naznačeném již ve zmínce o paní Zdeně. Jsou to znamenité výjevy, 
nad něž zatím českému umění historickému se nepodařilo dospěti, většinou 
ani na jejich úroveň, avšak podrobná umělecká analysa sektářství to přece 
jen není! 

S časovým zařaděním vzniku Jednoty i s jejím usazením na zboží 
litickém je v ,, Konci a počátku" spojena změna, jíž by si pozdější Jirásek 
nedovolil. Ani Jednota nevznikla najednou, nýbrž zvolna a organicky 
rostla z pokompaktátového utrakvismu. Víme však, že vlastní její vznik 
z kroužku br. Řehoře, horlivých to posluchačů Rokycanových, spadá nej- 
dříve do r. 1453, spíše však až do r. 1454, ,,když mladý král kraloval," jak 
citát o tom ze spisů bratrských uvádí již Palacký ve svých ,, Dějinách" 
(IV. 1. 423; zde i dále všude cituji podle vydání Kalouskova z r. 1876 
ad.) Tehdy nebo brzo potom Rokycana, jehož kazatelský radikalismus byl 
vzněcován nebezpečím katolické reakce, dal Řehořovi čísti spisy Chelčic- 
kého a odkázal jej na jihočeského samotáře. Cestu Řehořovu a po něm 
i Vavřincovu Jirásek však klade již do r. 1452, ne-li ještě dříve, a s tím 
i ustavení Jednoty a vznik malé obce její na panství litickém (o Kunvaldu 
ještě není zmínky) na základě povolení Jiříkova, jež u Jiráska náleží již 
do r. 1453, kdežto Palacký (426) je spojuje až r. 1457 — se posunuje 
o několik let dozadu. Jirásek tak učinil, tuším, ani ne tak pod vlivem Gin- 
delyho, jehož ,,Geschichte der Bohmischen Brúder" I. 21., vyšlá současně 
s první částí čtvrtého dílu Palackého ,, Dějin," sice přičítá roku 1452 význam 
rozhodný pro Rokycanu i vznik Jednoty, jež však patrně nenáležela 
k pramenům Jiráskovým, neboť on ne zde, nýbrž u Palackého našel své 
doklady o Bratřích (u Gindelyho byl by též našel až rok 1453 k odkazu 
Rokycanovu na Chelčického a rok 1457 k povolení Jiříkovu) — jako spíše 
proto, aby uvedl v soulad vznik Jednoty s příchodem a dohasínánímKoran- 

49 4 



dovým na Liticích, ač by byl to mohl učiniti i jinak, kdyby smrt Korandovu, 
o níž nic určitého nevíme, přesunul z r. 1454, ícam ji klade, až k r. 1457. 

Než kromě této chybné, ač vědomé anticipace roku 1457 za účelem 
styhsace dějové lze ještě leccos jiného vytknouti, co vzbudí námitky histo- 
rikovy. Není se třeba diviti, že poměr br. Řehoře k Rokycanovi u Jiráska 
nemá rázu příbuzenského, neboť ani Palacký (str. 424) ještě nevěřil — 
Gindely (I. 21.) však ano — že Řehoř je sestřencem utrakvistického arci- 
biskupa. Spíše pochybnosti vzbudí mínění Korandovo ,,o svobodě a rovnosti" 
,,pro které (Táboří) v hrdinném boji padli", jichž však přes to nelze zničiti 
a jež, třebas později a v jiné přeměně, se opět vrátí (,, Přišly s nebe, a proto 
jsou nesmrtelný" str. 72; sr. i str. 236: ,, Zablýskne se zase meč táborský 

— ne však Táborů samých, na obnovu jejichž bratrstva není naděje: str. 48. 

— aby obhájil svatých práv všech"); nelze souhlasiti s Korandou, jak prý 
Táboří i Bratří jsou téhož mínění, že nemá býti šlechty ani poddaných, pánů 
ani otroků (str. 161; Kroměšín se vzdal svého erbu: str. 171). To, co již na 
konci let sedmdesátých bylo známo o šlechtě mezi Tábory (ani Roháč nevzdal 
se jména panského) o rozdílech stavovských, jichž tak přísně dbal i Žižkňv 
řád vojenský, svědčí, že prakse táborská byla zcelajiná, nehledíc ani k tomu, 
že v Lipanech nelze viděti se strany táborské boj za svobodu a rovnost ; ovšem 
před výklady Gollovými o Chelčickém a Jednotě, jež spadají do let pozděj- 
ších, bylo snad možno se na základě výroků Chelčického o stavech a moci 
světské (najdou se u Palackého) domnívati, že Bratrství bylo jakýmsi 
křesťanským anarchismem. 

Erudice této první povídky Jiráskovy o době Jiříkově není ještě roz- 
sáhlá. Kromě citátu z Postilly Chelčického (,,Lidé mnozí bloudíce ..." 
u Jiráska str. 40; Smetánko vo vydání Postilly L 170: 6. neděle po Narození 
Páně) postřehneme tu z „Dvou kronik o Štilfridovi a Bruncvíkovi", jejichž 
rukopis slouží romantické, dost náhodné zápletce, místo (str. 109), jež na- 
jdeme v Erbenově ,, Výboru z literatury české" II. 66., odkud jsou vzaty 
i výňatky z ,, Písně o bitvě u Ústí" i z milostných písní (u Jiráska str. 12, 49 
a 51; Výbor II. 303 a d., 644 a 643). Popis Tábora z r. 1451 (str. 63/4) je 
parafrasí známého líčení Eneáše Silvia, jehož český překlad otiskl Palacký 
(IV. 1. 400 a d.). 

Práce náleží zcela ještě romantickému období Jiráskovu: romantický 
je zvláště poměr Evin k mladému, ,, kasalickému"^) Okrúhlickému, i únos 
Vavřincův ze zátiší litického. Životní svěžest mají již obrázky ze staročeské 
domácnosti, scény v hradním čeledníku a selská svatba pod hradskou lipou, 
k níž ovšem autor našel vzory ve svých hronovských vzpomínkách. Po- 



*) Slovo to se najde v Chelčickém u Palackého IV. 1. 419. 

50 



\-ídkou, již autor sám zve „historickým obrazem", mihnou se i vehké po- 
stavy hnutí náboženského z doby Jiříkovy, Rokycana a br. Rehor, nemají 
však ještě výrazného rehefu, jejž dostanou až později, v ,, Husitském kráh" 
(Rokycana již též v ,,Žižkovi" a ,, Roháči"). Na ,, Husitského krále" 
upomene i motiv pohtický, poHtické důsledky z vystoupení nové strany 
náboženské; motiv ten však je v ,, Konci a počátku" jen nadhozen purkra- 
bím Sudličkou (,,Ty , jednoty' nás rozervou": str. 223), když vzpomíná 
jednotících snah Jiříkových, a hned zanikne. 

Po tomto pokusu, o jehož nezdaru autor sám se neklamal, stejně jako 
o ,, Slavném dnu" z počátků války husitské, jenž vyšel stejného roku jako 
..Konec a počátek", zabýval se Jirásek thematy jinými, jež ho odváděly 
do jiných dob, avšak husitství a doby Jiříkovy neztrácel s očí. Veliká ta 
themata byla jako vzácná ruda, ukrytá v hloubce, o níž se ví, ale k jejímuž 
vykopání, přetavení a zpracování není zatím odvahy ani vhodných pro- 
středků Jeden ze zevních podnětů, jež jítřily, zatím bez účinku, chut au- 
torovu v tom směru, byla zajisté i drobná jinak, ale charakteristická pří- 
hoda se starým lesním kontrolorem Zemanem, kromě jehož známého zájmu 
o Napoleona při náhodné příležitosti zjistil u něho Jirásek i vášnivou, ne 
právě obvyklou úctu k Roháčovi na Sioně, jež dojatému starci vynutila až 
slzy z očí (Paměti II. 117). Snad ani hojný styk se Šmilovským, jenž na 
konci let sedmdesátých zabýval se plány napsati veliký historický román 
o knězi Janu Nákvasovi, r. 1419 od Bavorů upáleném, a o nich s Jiráskem 
hovoříval, nebyl naň bez účinku, ač nelze říci, že by bylo třeba teprve 
tohoto podnětu, aby se v Jiráskovi probudil zájem o husitství, a že 
bv snad chtěl Jirásek v tom se Šmilovským z nějaké žárlivosti závoditi 
(tamtéž II. 103). 

Zato více významu bych přiznal styku s mladým, kypivým Mik. 
Alšem, jenž byl svým původem, povahou i životní náladou Jiráskovi tak 
blízký. Ten zajisté, jako dříve v osobním styku, tak později ve svých listech, 
mluvil Jiráskovi ze srdce, když se mu svěřoval se svými plány, v nichž 
najdeme totéž zaujetí pro husitství a obrození i pro českého sedláka v mi- 
nulosti i přítomnosti. Jak zajímá nás čísti v listu z r. 1877: ,,Čím dále tím 
více poznávám, že mně husitská doba a ony selské rebelie nejvíc svědčí 
z naší historie. A co! Jest to slavná doba tahle husitská a ta selská jak zase 
smutná; na mě to dělá hlubší ještě dojem, než ti exulanti po bitvě na Bílé 
hoře." Za měsíc potom Aleš píše: ,,Má poslední práce je skizza , Zvolení 
Jiříka za krále'. To by tak byl verk!" Bohužel, hlásí se brzo i tragika života 
Alšova v hořkých slovech, že sice již ,, Zvolení" ve velkém připravuje, 
,, jenom že bohužel už zase nevím, kde ktomu potřeby zas vezmu" (Paměti 
II. 242/3). Již dříve (1875) Aleš psal o svém, bohužel téměř docela zničeném 

51 



cyklu kreseb ,,U nás", ,,asi tom nejlepším kalendáriu — vzpomíná po letech 
mistr — které jsem kdy udělal" (tamtéž 163). Jaké to souznění duší a srdcí 
u obou přátel! To byly tóny, jež Jiráskovi nezněly marně! 

Ani Jednota však, o níž se Aleš nezmiňoval, u Jiráska nezapadla. Když 
r. 1887 měl míti na sjezdu českých profesorů v Litomyšli slavnostní před- 
nášku, chystal k ní thema velmi charakteristické pro místo samo i pro sta- 
novisko Jiráskovo, jak se totiž Jednota bratrská šířila z původního svého 
sídla, ze Žamberecka, na Litomyšlssko a jak tu na zboží Kostko vském pů- 
sobila (Paměti II. 300). 



Thema z doby Jiříkovy objeví se až r. 1883; je to ,,Hejtmanská sláva", 
s níž ve spojitosti věcné byla i jiná současná práce ,,V cizích službách". 
Tento ,,kus české anabase" sice spadá časově mimo rámec doby podě- 
bradské, avšak vztah k ní má přece, tvoříc svými dozvuky bujného žold- 
néřstva husitského v Bavořích r. 1504 jakýsi anticipovaný epilog k látce, 
již po letech zpracoval Jirásek v ,, Bratrstvu" a jež dala podnět i ke vzniku 
,,Hejtmanské slávy". 

Odkud přišel první náraz této látky, nemoliu určitě udati. Uvážíme-li 
však, že Jirásek, jak sám přiznává (Paměti II. 88), byl ,, jistě jedním z nej- 
horlivějších" čtenářů Sedláčkových ,, Hradů a zámku", jejichž první, díl. 
Chrudimsko, vyšel nedávno před tím, r. 1882 s počátkem Jiráskovi tak dra- 
hým, s Litomyšlí — leží na snadě domněnka, že inspirace Jiráskovi přišla z po- 
známky zde na str. 112 oTalafúsovi, jak sešel mocný někdy hejtman Jiskrův, 
že vzniklo o něm slovenské pořekadlo ,,bědný jako Talafús". Byla by to 
podle toho jedna z prvních ozvěn, jež bohaté a rozsáhlé dílo Sedláčkovo 
v české beletrii vyvolalo, podávajíc jí stejně jako kulturní historii ohromné 
množství materiálu nejrozmanitějšího: stačí jen letmo projíti věcné rej- 
stříky k prvním jejich svazkům, abychom chápali, co ,, Hrady" v té příčině 
znamenaly a co vlastně znamenají dosud, ježto ani nyní nemáme soustav- 
ného obrazu celkového vnitřního vývoje českého. Svou vděčnost Jirásek j 
autoru jejich nejlépe projevil, věnuje mu první svazek ,, Husitského krále" { 
a spojuje tak jej s milovaným svým hrdinou. I 

Jirásek nedávno (ve , .Vzpomínce" v Topičově Sborníku VHI. 1920 
str. 1.) přiznal, že psal ,,Hejtmanskou slávu", neznaje ještě všech pramenů 
o Talafúsovi a sám ještě tehdy netuše, že "se jednou k němu vrátí, aby se , 

jím pak po léta zabýval. Znal ovšem článek H. Jirečka o něm (v C. Č. M. 
1859, 163 a d.), jak lze se přesvědčiti jak srovnáním výčtu měst, jimž Jiskra 
na Slovensku vládl, v živém úvodě k povídce samé (Sebr. sp. XI. 183) 

5)8 



se seznamem Jirečkovým (str. 166), tak i z jiných podrobností, o nichž se 
u Jiráska vypravuje ve druhé, historické kapitole. 

Jistě také znal i báseň Jandy Cidlinského ,,Jan Talafús z Ostrova". 
S ní se nejen shoduje v návratu Talafúsové do Čech, ne však hned po bitvé 
u Šarysského Potoka, nýbrž až r. 1463 ( u Jandy se Talafús vrací s věrným 
cikánským sluhou Jurou v šatě poutníčkem, u Jiráska s Maďarem Baláněm, 
avšak na starém válečném voze), nýbrž i ve věci ani ne tak důležité pro 
,,Hejtmanskou slávu", jako později pro ,, Bratrstvo": Jandově Hedvice, 
neteři Garově, kterou Talafús zajal a do níž se zamiloval, hraje úlohu uny- 
lého, zádumčivého milence, neodvažujícího se ani promluviti, až mu krásná 
Madarka prchla, u Jiráska odpovídá krásná Estera, také Madarka, kterou 
si však — určitá to předzvěst Marie Bodorovské — Talafús od jakéhos ze- 
mana, opilce a hráče, koupil, jež bratříky u Šarysského Potoka zradila a 
pak se stala, jak se o ní dovídá umírající, ale stále nezapomínající Talafús, 
milenkou krále Matyáše. Ani Janda si však milostného toho motivu ne- 
vymyslil. Vzal jej ze znělky Kollárovy z r. 1832 (IV. 54), kde ovšem básník 
omylem z oné nešťastné milenky, jež se podle zprávy Kallimacho vy při Ta- 
lafúsové slavném přepadení Jageru v zoufalství nad smrtí milencovou pro- 
bodne, učinil milenku Talafúsa samého; to potom opakoval i H. Jireček 
v ,, Českých perlách" (1855), ale o čtyři léta později v Musejníku opravil. 2) 
Janda si versi Kollárovu přizpůsobil tak, že přepad Jageru motivuje touhou 
Talafúsovou zmocniti se opět Hedviky, o níž ví od svého Jury, že tam je, 
při čemž Hedvika se probodne nad mrtvolou svého Ladislava. 

Jako milenka Talafúsova, jejíž smutný, tvrdošíjný zjev se kmitne vy- 
pravováním Baláňovým, tak i návrat jeho z Uher do rodné tvrze, jejž Janda 
klade již skoro na konec své básně, dodávaje toliko ještě romanci o hrdinské 
smrti Talafúsové u Uherského Hradiště r. 1469, kdežto Jirásek z něho činí 
východisko své povídky — je jen fikcí bez historického podkladu, neboť 
víme, že r. 1463 se Talafús nevrátil do Čech, nýbrž ještě r. 1466 sloužil jako 
rotmistr Jiříkovi, posílaje ,,se všakú svú rotu i svými služebníky" 6. srpna 
opověd Vratislavským (Ottův Nauč. SI. XXV. 21). Stejně je fikcí i způsob 
smrti jeho, jak u Jandy, kde ,, splatil dluh své vlasti" za to, že dříve, ,,co 
bratří za vlast krváceli, za slávou se pachtil v cizině" — tak u Jiráska, kde 
Talafús padá, háje sám s Baláněm tvrze Ostrovské proti zátopě madarské 
na počátku r. 1469, poslední to jeho čin, v němž bravurně vzplály staré 
žáry: podnět k tomu, tuším, dalo, čeho se Jirásek dočetl u Palackého (IV. 2. 
486), jak při vpádu Matyášově r. 1469 tvrze Zámrsk a Uhersko i mnohé vsi 
byly spáleny. Jinak povídka tato, na niž podle vlastního výroku Jiráskova 

•) v JakuTx;ově vydání ,, Slávy dcery" 19U3 ve Světové knihovně není na str. £44 
v poznánakách potřebné opravy. 

53 



„ještě působilo kouzlo romantiky", znamená značný umělecký pokrok od 
romantické mátožnosti zjevu Talafúsova u Jandy, třebas je to zatím jen 
zběžná skizza, avšak již se slabým obrysem slovenských hor v pozadí, jež 
je jen nesmělým předchůdcem ohromného obrazu pozdějšího se vší barvi- 
tostí místní a dobovou. Mocně již zde též proniká nálada hořké marnosti, 
jež je výsledným tónem Talafúsova hejtmanem'. Tento tón rozčarování se 
ozve hned v úvodě větou, jež zní jako odsouzení i o panu Jiskroví: ,,Jen 
o jedno se pan Jiskra z Brandýsa (při svém poddání Matyášovi) postaral, a 
dobře: aby se mu nerozkutálely jeho dobré zlaté, uherské váhy a rázu krem- 
nického, i všecko to vzácné a drahé zboží, co mu vyneslo jeho slavné hejt- 
manění. — A jak jeho podhejtmani, co s ním o slávu i o kořist se dělili, co 
s ním naposledy proti Matyášovi uherskému šiky vedli a krev svou pře- 
lévali? Těžko povídati' (Sebr. sp. XI. 183). 



Dojem, plynoucí v ,,Hejtmanské slávě" z jednoho osobního případu, je 
ještě tíživější v práci druhé z r. 1883 ,, V cizích službách", kde jde o velikou 
pohromu kolektivní, celé kolikatisícové výpravy za hranice. I zde je ještě 
odlesk romantické záře, jenž padá v drsný hluk života žoldnéřského jako 
něco cizího, nesourodého. Hlavně svit ten oblévá osudy mladého zemana 
Mikuláše Jeníka z Mečkova, jeho rytířskou a mlčelivou lásku k energické 
dědičce landshutské, falckraběnce Alžbětě, lásku, jež ve svém sebe- 
zapření zajde tak daleko, že obětuje i zájem tisíců krajanů, nestačíc pak 
krví smýti svou vinu, záhubu tolika statečných lidí. Než je tu i přes to již 
více souladu s povahou doby, s níž v podstatě je i zdánlivá romantika 
rajtarského života, neboť je to romantika nevymýšlena, vyplývající z doby, 
a jen vztah ,, zlaté mušky" Aleny k panu Mikulášovi nad ni poněkud vyniká 
ve smyslu opravdu romantickém. V čem se již zde patrně ohlašuje příští 
epik ,, Bratrstva" se svým realistickým, přesně konkretisujícím uměním, 
je vojenská stránka románu, česká bojovnost i její výraz, žoldnéřská služba 
v cizině. Zde je věcná — i časová — souvislost s realismem ,,Psohlavců". 
thematu autorovi svou povahou i dobou bližšího, v němž novost cizího pro- 
středí lokálního zmohl studiemi kraje i lidu na místě samém, v Domažlicku, 
jež zároveň též daly přímý popud k práci o českém žoldnéřstvu v cizině. 

2e své studijní cesty po Chodsku o prázdninách 1882 zajel si Jirásek do 
Bavor, též do Rezna, kde náhrobky německých padlých rytířů v ,, české 
bitvě" u Schonberka r. 1504 jej podnítily, aby si prohlédl i toto bojiště, pole 
české slávy, na němž 1600 Cechů vykrvácelo v nerovném boji. A zde, když 
,,na podiv bavorských sedláků" chodil polem, prohlížel, zapisoval i kreslil, 

54 



I 



xyklíčil v něm plán vylíčiti tuto episodu, z níž vane tak hořce výstražné 
memento národní. Později (v Pamětech II. 270) vrací se autor k tehdej- 
šímu svému dojmu několika slovy suggestivní síly: „Bylo pod mrakem, vítr 
\ál pustnoucí plání a teskno padalo na člověka. Marné hrdinství zde padlých 
plané a bez užitku; ale dojalo — " To již je zorný úhel, v němž dopadne jeho 
světlo i na osudy ,, Bratrstva" na Slovensku. 

Mladý hrdina románu ,,V cizích službách" Mikuláš Jeník z Mečkova 
je pies své jméno, v historii české slavně zapsané z doby válek husitských 
i období Jiříkova, postavou volně vymyšlenou na podkladě zpráv Sedláč- 
kových o tvrzi Uhersku (I. 110.) Zde též (I. 240) se vyskytuje i jméno 
typického sluhy na Uhersku Filipa Roměnce, což ve skutečnosti bylo jméno 
děkana bysterského, avšak až kolem r. 1589. Vlastní látka, zprávy o válce 
bavorské, je přejata z Palackého (V. 2. 77 a d.), kde je též odkaz, k Starým 
letopisům českým 269/70, jež — dobře známý pramen Jiráskův již z dří- 
vějška — vypravují, jak hejtmane němečtí, které falckraběnka Cechům 
určila, jezdili zrádně do obleženého Sulcbachu, a v závěru své zprávy po- 
dávají energickou výstrahu, jejíž odraz shledáme u Jiráska: ,,I varuj tež se 
potom Čechové, abyste víc pod hejtmany německého pokolení nebývali . . . " ; 
u Palackého je též zmínka o utajení smrti falckrabovy, jež pro Cech}/ mu 
sloužící nabyla tak osudného významu. 

Cizí poměry bavorské, v něž nás Jirásek zde uvádí — zjev u něho 
vzácný — přirozeně ukládaly českému beletristovi, vzdálenému pramenu 
i pomůcek literárních, úlohu, již nemohl dobře splniti podle svých úmyslu. 
Líčení německé historie o české účasti na válce bavorské, kde najdeme po- 
drobnosti zcela jinak podaný (není tu nic o zradě, výzbroj česká nebyla tak 
slabá atd.) — bude třeba z české strany zrevidovati, jak k tomu počátek již 
učinil Rezek r. 1881 (,,Ein Beitrag zum Landshuter Kriege 1504" ve Zprá- 
vách Spol. Nauk 1881, 40 a d.), jenž mezi jiným pochybuje o vysokém čísle 
9500 Cechů ve službě falckrabově. 

Z jiných českých pramenů, jichž Jirásek užil, sluší tu zvláště vytknouti 
list Viléma z Pernštejna z 10. prosince 1520 ke králi Ludvíkovi (v A. C. I. 
75/79, ale též v Erbenově ,, Výboru" II. 1255 a d.), jehož zpracování (Sebr. 
sp. XVI., 123) je zajímavou ukázkou, jak Jirásek dovede nejen vhodnou 
sobě podrobnost najíti, nýbrž ji i znamenitě situaci přizpůsobiti. V listu 
pan Vilém, mluvě o roztržkách v Cechách, i jak si vésti, aby z malé jiskry 
nebyl vehký oheň, dokládá: ,, Račte před se vzíti Švejcary, več sou vešli a od 
kterých časův tak trvají, žádnému nejsouc poddáni, a málo jest králů okol- 
ních, aby jich neužívali. Pak víceť jest české království i mocnější nežli 
Švejcaři, třeba se za času opatřiti." Jirásek z tohoto námětu učinil řeč Vilé- 
movu ve Vysokém Mýtě k zemanům, chystajícím se do války bavorské. 

55 







Narážku na službu švý- 
carskou v cizině vhodně 
obrátil na českou situaci a 
rozvedl ji, anticipuje tak 
obdobná kázání Zwing- 
liho v Glarusu, v ostrou 
polemiku proti cizím služ- 
bám, při čemž pan Vilém 
břitce srovnává přítom- 
nost s minulostí, kdy také 
Češi jezdili do ciziny, ,,ale 
vítězi jsouce a když tre- 
stávali škůdce a nepřá- 
tely této země naší". A 
pan Vilém dotvrzuje své 
přesvědčení, že Češi, bu- 
dou-li jiným sloužiti a 
sami mezi sebou svor- 
nosti a řádu nedbáti, ne- 
budou z toho míti ani cti 
ani zisku, i obratnou pře- 
měnou známého poře- 
kadla — známe je z polo- 
viny 16. století od Blahoslava (sr. Flajšhans, Česká přísloví II. 91, č. 29) — 
v níž místo pánů klade Němce a místo sedláků Čechy: ,, Němci se perou, 
Čechové, půjčtež vlasův! Protož. . . již prosím vás, rozmyslete se a spra- 
vujte vůz, než se kola rozběhnou!" 

Je to přísná, ale spravedlivá kritika marnotratné hýřivosti českou 
krví, jež zbyla jako pochybné dědictví po velké době husitské, jako 
zvrhlý prostředek nejúčinnější někdy formy, jak cizinu donutiti k úctě 
a poddajnosti. Byl to hlas střízlivého rozumu a zároveň národního svě- 
domí proti svévoli a sobectví, jež bez ohledu na dobro království se 
hnalo v cizí služby, ať již za ctí nebo za osobním prospěchem. Jirásek 
jej účinně provází i vlastním přiznáním jednoho z těch Cechů, kteří na 
sobě nejlépe zkusili vděk ciziny za své služby, Eliáše Trnky, rotmistra 
Matyášovy ., černé vojsky" — obyčejně slyšíme o pramenech o Janu 
Trnkovi — zachránivšího se při jejím zmaru a pokračujícího divoký a 
bezuzdiiý život mezi rajtary, když vzpomíná před mladým Jeníkem vý- 
strah jeho slavného děda: ,,To my byli takovými osly, že jsme za Uhry 
krev svou i krajanů prolévali a pak — no — Dobře měl pan Jeník" 



M. Aleš: Do cizích služeb. 



i 



56 



(str. 52). Sám však z výstrah před Nč^mci, jež dával mladému Jeníkovi, 
příklad si nevzal. 

Tehdy však bylo marně kázati. Bojovná vášeň, jež zdomácněla v Ce- 
chách, nedala se tak snadno zkrotiti. Válka vštípila české povaze století 15. 
rys dobrodriižnosti, touhu po pestrém a volném životě, za jehož vyžití po 
svém prudcí a vášniví ti lidé byli ochotni dáti i cenu nejvyšší. Těm, kdo na 
husitských rejsách zjezdili většinu zemí okolních, byl jejich rodný kout 
příliš těsným. A to se přenášelo i na mladší pokolení. Češi byli jako vojenský 
kůň, jenž se dá před pluhem udržeti, pokud neuslyší neodolatelný zvuk 
trubky, jenž jej rázem vrátí v staré prostředí. Jirásek sám o tom pěkně praví 
(str. 130): ,, Tenkráte, když se v Cechách rozhlásilo ,.bude vojna", jako by 
nejpěknější muzika zahrála. Jako na pištcův hlas jonáci do kola spěchají, 
tak nyní spěchali na vojnu, jako k nějakému kvasu a muzice líbezné." Byla 
to divoká, živelná síla, o níž ne zbytečně uvádí Jirásek jako motto známá 
slova německého veršovce Beheima, vrstevníka Jiříkova, že mladý král 
Ladislav s Cechy si může celý svět pokořiti jako kdysi , .veliký Alexander" 
s Reky: co mohla vykonati, byla-li ve službě myšlenky náboženské a ná- 
rodní a našla-li schopného organisátora a vůdce, jako bylo za Žižky i pak 
za Jiříka; nespoutaná a neukázněná, byla jen oslabováním národním, pone- 
náhlým vykrvácením. 

Než u Jiráska zde i později v ,, Bratrstvu" najdeme více než obecnou 
charakteristiku, najdeme i podrobnější psychologii českého žoldnéřstva, 
zvláště toho, jež vycházelo z řad zemanstva. Proč odcházelo ze svých 
statečků, typicky naznačuje (str. 69) správce falckrabovy střelby Mikát Brada 
Odraný, jako mladý Jeník volně vymyšlený nositel starého slavného jména 
z kruhu Zižkova. Neklidná krev nesnáší trvalé práce hospodářské, zvláště 
když z ní stále nebylo skoro žádného výtěžku — Pernštejn ukazuje ve své 
řeči příčinu toho, konservativnost držící se při hospodaření jen tradičních 
forem — ani v panské službě se nechce hrdosti zemanské sloužiti, a tak ze- 
mane odjíždějí do ciziny na službu. Ne sami, nýbrž s několika lidmi, na- 
jatými a vypravenými z prodeje nebo zadlužení otcovského zboží, jež pak 
hledí rozhojniti na vlastní korouhvičku, podléhajíce ovšem při tom pro- 
měnám nestálého štěstí; po případě neodjíždějí na dlouho, nýbrž jen na 
určitou dobu, a výprava za hranice, jako vidíme v případu Jeníků z Meč- 
kova, má přivésti svým výtěžkem rovnováhu v rozrušené jejich hospo- 
dářské poměry. O podobných pohnutkách uslyšíme již z doby dřívější 
i v ,, Bratrstvu" v případu Michálka z Vorly (I. 85), jehož obdoby najdeme 
u Aksamita, Talalúsa a více jiných. Jako dráždivě svůdné pohádky slyšel 
takový zemánek o Jiskroví nebo o Vítovcovi na dvoře celském, kteří za- 
čínali s třemi, pěti služebníky a v krátké době dosahovali závratných kariér. 

57 



Působilo to nepřemožitelnou suggescí na chudou i ctižádostivou hrdost 
zemanskou, tísněnou rostoucí konkurencí stavovskou, na jedné straně pan- 
stvem, na druhé bohatým měšťanstvem — ti i oni zdvíhali bradu nad 
chudým zemánkem — při čemž i vzpomínky ne zcela ještě vybledlé na bý- 
\'alý rušný a veselý život táborový se všemi jeho možnostmi tento sklon 
k cizí službě jen zvyšovaly. 

Neubránili se mu ani měšťané, třebas hospodářsky byli v lepší situaci 
než zemane — Jiráskova Matěje Rosu z Chrudimě, jenž do Bavor jel s 10 
pacholky, známe z uvedeného již článku Rezkova, avšak až z r. 1526, před 
soudem — avšak ani páni, kteří, majíce k tomu bohatší prostředky, mohli 
takovou spekulaci vojenskou, jež ostatně vyžadovala značných nákladů, 
provozovati v^e velkém, a hlasu trouby válečné poslechli i leckteří sběhlí 
sedláci, kteří ve válce nacházeli, co doma, v stále horšících se poměrech so- 
ciálních těžce pohřešovali, možnost svobodnějšího života, dovolujícího i větší 
míru sebevědomí. Češi skutečně tak se ocitali na stejné úro\Tii se Švýcary i 
s německými 1 ancknechty, z nichž Jiřího z Frundsberku - umí j iž tehdy ste j ně 
se bíti jako píti — uvedl též Jirásek příznačně ve styk s českými žoldnéři. 

Dobová charakteristika nebyla by úplná, kdyby Jirásek kromě rozdílů 
stavovských, jež se uplatňovaly i v českých rotách sloužících v cizině, zvláště 
však zpupnosti panské, ne vy tkl ještě jiného rušivého činitele, jenž působil 
nepříznivě na soudržnost českých rot a jenž byl vedle bojovnosti cizině 
hlavním českým rysem, totiž českou náboženskost a vyplývající z ní svár- 
livost. Tyto rozpory mezi stavy i mezi utrakvist}^ a katolíky budily též 
veliké napětí v české vojsce, sloužící r. 1504 v Bavořích, a je pochopitelné , 
že dostavily-li se i zevní nepříznivé podnn'nky, mohla snadno se dostaviti 
katastrofa, zvláště v prostředí německém, národnostně i nábožensky' 
proti Cechům podrážděném. 

Na druhé straně však proti těmto rozkladným silám probouzí se u čes- 
kých rot v cizím prostředí národnostní soudružnost, jež se stejně projeví 
— v našem případě — při vstupu na cizí půdu chorálem svatováclavským 
pod starým, slavným kostelíkem světcovým na Brůdku, jenž jak Jirásek 
hned dodává, ,, hlásal rekovnost a slávu dávných předků. . . a nyní viděl 
potomky jejich, ani jdou sloužit ..." (str. 137), jako ve chvíU rozhodné, kdy 
česká statečnost, než by se vzdala s hanbou, raději dává se v mužný, třebas 
beznadějný boj, ukazujíc podle slov vůdce Libáka (slyšíme tu ohlas jednoho 
z listů Zižkových), že bojuje tu ,, pravé české bratrstvo", v dobré paměti 
předků nepočítající nepřátel a bijící se i umírající, ,,jak na dobré lidí sluší"; 
soudržnost ta se projeví i při návratu poražených a utíkajících Cechů, kdy 
žoldnéřská tvrdost pod tíhou neštěstí a útrap jihne ve vlídné slovo a v sr- 
dečnou vzájemnost přátelskou. 

58 



Po stránce umělecké techniky, odmyslíme-li si dotčené již sledy ro- 
mantických tradic literárních, máme již v práci ,,V cizích službách" ukázku 
historického realismu, jemuž se až do té doby v české literatuře nic rovno- 
cenného nemohlo po bok postaviti. Zde již ve scénách vojenských blíží se 
Jirásek k úrovni pozdějších děl ,, Proti všem" a ,, Bratrstva". K znalosti 
pramenů, diiležitj^ch sice, ale skoupých, jako byly vedle Starých letopisců 
českých vojenské řády Hodětínův a Vlčkův, jejichž vydání bylo provázeno 
i znamenitým pojednáním Palackého ,,0 válečném umění Čechů v XV. sto- 
letí" (kromě toho k válečnictví husitskému se vztahovaly drobné příspěvky 
Burianovy a V^ocelovy, jež však již o mnoho více nepřinesly), musila přistou- 
piti autorova intuice historická, aby ještě před velikým dílem Tomanovým 
zkonkretnil kus vojenského života husitského tak, aby nebyl jen fantastic- 
kým stínem. Vidíme již před sebou vozovou hradbu na pochodu i v táboře, 
v klidu i za boje s dojmem historické skutečnosti. Ji oživují znamenité typy 
vojáků i rotmistrů, jejichž galerii umění Jiráskouvo později obohatí ještě 
tolika novými postavami: Mikát Brada i Libák z Radovesic mohli by býti 
pojati v družinu Žižkovu a Jiskrovu. Stačilo by, abychom srovnali líčení 
bitvy v vŠubertově ,, Králi Jiřím Poděbradovi" s bitvou u Schonberka, a 
viděli bychom, jak pokročil český realism historický od neurčitj^ch schémat 
nejasných barev k výraznému koloritu dobovému, jenž představuje určité 
a věrně věci i lidi. 

Než nejenom vojáci, nýbrž i jiné postavy století 15. se již zde křísí 
v plné životnosti. Vedle českého zjevu pana Viléma z Pernštejna, krásného 
starce, stejně opatrného hospodáře jako rozvážného politika, jenž má na 
mysli rovnou měrou svůj i obecný prospěch, lze postaviti i figuru bavorskou, 
,, černého kancléře" Rohrbeka: oba jsou rázovitě představeni s objektivností 
uměleckou, jež dovede býti práva Čechovi jako Bavorovi. V líčení staro- 
českého života zemanského na tvrzi v Uhersku je patrný vzestup od stupně 
z „Konce a počátku", třebas scény tyto — nejen zde, nýbrž i v ,,Hejtman- 
ské slávě" — ještě ustupují před výjevy vojenskými. Zde se znovu přihla- 
šuje osobní rys autorův, jenž vystupuje již v prvních jeho po\udkách vo- 
jenských: spojují se v něm zájmy vojáka a idylika. 



Idylik v Jiráskovi toužil — víme to z Pamětí jeho (II. 283) — zpří- 
tomniti si život na zemanské tvrzi 15. věku, za klidu již, když bouře 
husitská se přehnala, v plnější míře, než jak dovoloval ráz jeho prací do- 
savadních i dosavadní stupeň jeho techniky umělecké. Proto v polovici 
let osmdesátých zabral se cele ve studium zašlého toho světa, věnuje svému 

59 




M. Aleš: Margla. 



letristu 
i cítil č 



předmětu všecku bys- 
trou svou zvídavost. 
Vedle Sedláčkových 
Hradů mnoho vzácné 
látky při tom mu po- 
dal uváděný již výše 
,, Výbor z literatury 
české" (II.), kde ve 
výňatcích z kronik, 
listů, postil a jiných 
kusů české Udové kul- 
tury, vkusně volených 
a spořádaných umě- 
leckou rukou Erbeno- 
vou, byly na jednom 
místě sebrány pomůc- 
ky, jež chápavého be- 
vedly k tomu, aby si mohl určitěji představiti, jak žil, myslil 
ský člověk v 15. a 16. století. Byl to klíč k vzácnému pokladu, 
jehož však před Jiráskem málokdo užil, ač byl na dosah ruky, klíč tím 
cennější, dokud nebylo oken, jež v soukromí české minulosti otevřena 
byla později, zvláště spisy Wintrovjoni. Pramen takový byl tím vítanější 
Jiráskovi v jeho odlehlé Litomyšli, kde nebylo tolik příležitostí k studiu, ač 
ani zde jí nescházelo. V případech, kde si nevěděl rady, obracel se Jirásek 
k přátelům, mezi jiným i k Alšovi, na př. když šlo o ,, věrnou" představu 
kroje polského, jehož potřeboval pro svého Buchovce z ,,Maryly", aby tak 
mohl pťavdivě předvésti hejtmana vracejícího se právě z Polska. 

A Jirásek cítil se brzo v tomto světě jednoduchých vztahů životních 
s pravidelným chodem dnů, se všemi těmi drobnými starostmi, jež jen tu 
a tam rozvlnil vážnější případ, jako doma, přiblížil se mu zcela důvěrně 
a vytvořil typy zemanské z doby Jiříkovy i drobné jejich průvodní zjevy 
z čeledi i lidu v plné životní ryzosti. To je patrno v obou pracích, jež vyšly 
r. 1885, v ,,Maryle" a ,, Zemance". 

,,Marylu" autor nazval ,, starodávnou selankou", a jako jinde, i zde 
je charakteristické věnování: ,, Památce A. V. Šmilovského". Je to jemné 
naznačení, že zde jde o něco podobného, avšak z 15. století a ze života 
zemanského, co Šmilovský dal české literatuře v dílech rázu ,,Krupaře 
Kleofáše" a ,, Rozptýlených kapitol" z nověj.šího života středních vrstev. 
A obdoba se Šmilovským je i v tom, že i v „Maryle" většinou vládne utěšená 
pohoda, kdy po bouři, již ještě naznačují cáry mračen na obzoru, září 



60 



čisté nebe v svěžesti barev asvětel: prcžene-li se přes ně mráček, je to spíše 
jako pro rychlou a pestrou přeměnu. Jsme v době ,, krále holce", v době 
správcovství Jiříkova, kdy konečně se dostavil toužený pokoj a jeho vítaní 
průvodci, láce a veřejná bezpečnost, kdy všude lze již tušiti přítomnost 
mocné autority; klidně se dýchá a Čechy v zabezpečení pokoje a rádu 
politicky i národnostně rozkvétají. ,, Srdce okřívá, milo vzpomínati", končí 
Jirásek svůj náladový úvod k této selance z rodného kraje. 

Hned první osoba, jež v ní vystupuj '3, Ondřej Buchovec — opět člen 
známé rodiny táborské, k jejímuž umístění na tvrz domkovskou v Ná- 
chodsku již v době Jiříkově jistě autorovi zavdala podnět poznámka 
Sedláčkova (II. 73 a 160), že Zbyněk Buchovec byl majitelem menších 
zboží na Opočensku i Novoměstsku, ale až v posledním desítiletí století 15. 
— některými svými rysy, prozrazujícími starého studenta university 
pražské, svými poznámkami o životosprávě i výklady snů a vzpomínkami 
historickými, ukazuje nám hlavní prameny Jiráskovy rekonstrukce ze- 
manského života 15. věku. Je to kromě ,, Starých letopisů českých", k nimž 
ukazuje zvláště parafrase vypravování o slavné disputaci z r. 1412 i slo- 
vanský akcent předvolební agitace v r. 1457 (není-li přímo odvozen z pů- 
vodní předlohy letopisů, z ,. Krátkého sebrání z kronik českých") — zvláště 
Erbenův ,, Výbor". Zde je ,, Herbář" s místem o ,, Svatého ducha koření", 
jež nás \ede k páně Ondřejově péči o dobrou chut k jídlu; k jeho vj^kla- 
dům snů o čápu, cvrčcích atd. Jiráskovi opět odtud posloužil ,,Snář" 
,, velmi pěkný" Vavřince z Březové, kdežto ,, Písně světské", kromě ,,Svi- 
taníček" z Musejníku 1838 podaly látku veselému zpěvákovi, zemanovi 
Rozvodoví Šonovskému ze Šonova, jejž s jeho kronikou (Libri kleve- 
tarum) — Sedláček o něm nic neví — Jirásek ztotožnil s anonymním pů- 
vodcem jednoho textu ,, Starých letopisů", o němž již Palacký pověděl, 
že se dotýká zvláště příběhů z Hradecka: je to umělecká odplata Jiráskova 
za služby, jež mu ,, Staří letopisové" zde i jinde učinili, v^^kládá-li, jak 
a v jakém prostředí rostli i psali oni ,, věrní Cechové", kteří pro veliké 
události současné, jako byla volba Jiříkova, měli prosté sice, ale vřelé 
a pádné slovo. Z Erbenova ,, Výboru" jsou vzaty i Jiráskovy zmínky 
a citáty z cestopisu Mandevillova, z Všehrda (o komornících), ze ,, Šprochů 
vajovských"i z ,, Historie Trojanské", s jejímiž hrdinami ve vtipné aplikaci 
srovnal autor hlavní osoby své selanky při tažení páně Buchovcově proti 
tvrzi šonovské. 

K výčtu pramenů Jiráskových k ,,Maryle" lze zařaditi i erbovní 
pověst o Slováku Holubovi, již ^nad autor znal nikoli z Paprockého, nýbrž 
z Mikovcova ,, Lumíra" (1853. 13) — dále o podrobnostech z řízení soud- 
ního i ,,Rad práva zemského" (AC. II. 98) a Brandlovo „Glossarium" (282/3 

61 



o druzích pňhonů, o obraně titulem). Líčení volby Jiříkovy jeví již stopy 
nového tehdy, šestého svazku Tomkova ,, Dějepisu města Prahy" (1885), 
jak by se dalo i slovným srovnáním ukázati. 

Selanka sice náleží době míru, než ozvěny války přece jen v ní, třebas 
neškodně, vyznívají. V té příčině zcela časově v selanku zapadá vojenská 
výprava Buchovcova k Sonovu, výraz to nezkrocené ještě osobní zvůle, 
jež zvykla domáhati se svého práva mečem a nechce se podřizovati dlouhým 
formalitám soudního řízení. Avšak ani ti, kdo dobrovolně podrobují se řádu, 
nejsou zbabělci, jak tento typ sebevědomého a statečného češství, také ještě 
dítě války, představuje mladý zeman Rozvoda. Ráz doby Jiříkovy s jejími 
slovanskými sympatiemi je též dobře vyznačen celým polským zabar^'ením 
zjevu Zbyňka Buchovce i rozkošné jeho scho vánky, dítěte tábora, Mar3'^ly, 
jež mezi ženami ve spisech Jiráskových svým smavým rozmarem i tempe- 
ramentem má přední místo. 

Zato bych za vhodný nepokládal akcent na humorné jinak sudičství 
pana Celechovského, toho křivohubého Odyssea zemanské lliady východo- 
české, ježto nedávné otevření soudu zemského, jímž teprve se skončila dlouhá 
právní anarchie, nebylo ještě přízni vo rychlému vývoji typu vášnivého 
sudiče, jenž se svými soudy připraví na mizinu. Ani sňatek Marylin, třebas 
byl z její strany dobrovolný, nebyl tak prost všech právních překážek, jak 
se zdá, ježto v českém právu sirotek bez rady a vědomí přátel nebo poruč- 
níků nemohl se o své vůli vdáti. Naopak spor o doubravu mezi Šonovem a 
Domkovem se shonem o svědectví pamětníků je dobrým znakem dobovým: 
jeví se v něm velmi patrně uklidnění doby a náhrada svépomoci právní ob- 
vyklým pořadem soudním. 

Nejlepší však doklad umění Jiráskova vyvolati dobovou náladu nikoli 
jen poznámkami o časových událostech, nýbrž přímým vztahem mezi před- 
ními osobami děje a situací časovou, podává souvislost mezi soukromými 
spory zemskými na obou sousedních tvrzích a v^olbou Jiříkovou. Jestliže spor 
mezi Buchovcem a Rozvodou je zmocněn jejich rozdíly v otázce volební ještě 
před volbou samou, ježto Zbyněk Buchovec, věren svým táborským tradi- 
cím, zastává se nejdříve kandidatury polské, kdežto Rozvoda, kronikář 
své doby, uvědomělý Cech a utrakvista, je hned od počátku rozhodným 
stoupencem kandidatury české, Jiříkovy — vlna obecného nadšení při sněmu 
volebním zachvátí i Zbyňka, též ,, věrného Čecha", a smyje mezi ním a Roz- 
vodou všecky roztržky a nedorozumění soukromá: ve velké chvíli, v níž 
vzniká české národní království, se dobří lidé i vlastenci najdou. Ovšem 
tento blažený den, o němž kapitolu autor uvádí krásným mottem z ,,Pana 
Tadeáše", vystihují :ím význam okamžiku, kdy vůle národní se sejde s nej- 
větším a nejmilejším ze svých králů — není a nemůže býti líčen tak, jak by 

62 



se slušelo, kdyby iněl býti podán celkový obraz volby i s důvěrným, skrytým 
jejím pozadím, o němž jistě i Jirásek věděl, ale jehož nemohl užíti, chtěl-li, 
aby dějový styl byl zachován, aby událost sama byla podána nikoli se sta- 
noviska piedních jejích herců, nýbrž s úrovně zemanských voličů rázu Roz- 
vodová a Buchovcova, kteří jsou nositeli děje jeho práce. Takto vylíčena, 
je volba v selance Jiráskově na svém místě, spalujíc na svém ohni osobní 
spory a malichernosti a dodávajíc tak chvíli vzrušeného pathosu i ve sféře 
soukromé: jinak by selanka naše neměla práva skončiti se tímto mohutným 
akordem. 



Co v ,,Maryle" schází až na drobné, příležitostné poznámky, je otázka 
\' Cechách 15. století nejdůležitější, otázka náboženská. Přes to, že právě 
český severovýchod byl nábožensky celkem dosti stejnorodý a že rozdíly 
mezi tamními stoupenci táborskými (jako byl Kolda na Náchodě do r. 1456) 
a horlivými utrakvisty strany Rokycanovy, jenž v Hradci celé desítiletí až 
do r. 1448 sídlil — měly tu více ráz politický než náboženský, jistě ani zde 
nechybělo vření z nespokojenosti nad náboženskými výsledky hnutí husit- 
ského, jež o něco později způsobilo, že právě zde se tak zakořenila Jednota 
bratrská. Než o tom v ,,Maryle" nic! To b}'^ byl vážný nedostatek obrazu 
Cech z doby správcovství Jiříkova, jenž se nemohl obejíti bez určitého za- 
barvení náboženského. Však jsme přízvuk ten již zaslechli v ,, Konci a po- 
čátku"! Protože však práci tuto autor sám nepokládal za hodncu svého 
námětu, cítil povinnost vyjádřiti účast otázky náboženské na životě období 
před r. 1458, ještě před královskou vládou Jiříkovou i před širším rozvojem 
Jednoty, a napsal současně s ,,Marylou" , .Zemanku", jejíž dějiště, tuším, 
třeba klásti do Chrudimská v okclí Stradova u Nasavrk. Je to thema ,, Konce 
a počátku", avšak jinak pojaté: nejde o Jednotu samou, nýbrž o sektářství, 
stále tryskající z rozrušeného radikalismu táborského, tedy o půdu, odkud 
pak Jednotě přicházel příliv nových stoupenců. 

Historickým námětem zde je zpráva ,, Starých letopisů českých" (str. 
165) o oživlém adamitství, jak r. 1455 naháči tu a tam v lukách a v žitech 
běhali a ženy strašili. Kromě toho najdeme u Jiráska též zmínky o Miku- 
láši Křížovském a jeho listu k bratřím Košatským: týkají se knížky, 
kterou sektář Laurin půjčí paní Elšce. O Křížovském měl Jirásek informaci 
v Palackém (IV. 1. 403, z Korandova Manuálníku), u něhož též našel (str. 
404/5) citát ze starých pramenu bratrských o Košatských, že je to ,,rota 
nejhorší, ježto hříchův za hřích nemají": spojení mezi nimi a Křížovským 
jeha listem je majetek Jiráskův. K tomu charakteristický dobový příměsek 

63 



tvoří exotický motiv potulných cikánů, o nichž jistě byl Jiráskovi znám 
doklad ze „Starých letopisů českých" (str. 23., k. r. 1416), že ,,se vláčili 
po české zemi a lidi mámili": jejich pronásledování mužem Elščiným Od- 
rodou Němčkem z Doubravice, tuhým utrakvistou, stejně zaujatým proti 
katolíkům jako proti bujícímu sektářství, jenž kdysi bojoval proti Tábo- 
rům u Lipan a pak nějaký čas byl v Uhrách u Jiskry— vede k shlédnutí 
naháčů. 

Jasná pohoda z ,,Maryly" je v ,, Zemance" zaměněna dusným sou- 
mrakem, jenž má zevní obdobu v dlouhém, mučivém suchu. Je to neveselé 
přítmí manželství paní Elšky s drsným Odrodou za nedostatku život- 
ního obsahu, jenž by vyplnil duši (naznačuje se tu, avšak nerozvádí i ne- 
ukoj enost skryté touhy Elščiny po mateřství, jevící se v její něze k malým 
dětem.) A v toto přítmí padne náhle světlo, jako toužený déšť ve vy- 
prahlou krajinu, příchodem druha z dětství Laurina, jenž v Táboře po 
dlouhém a trapném bloudění došel ukojení mysli i srdce v tradicích radi- 
kální Kanišovské odnože Táborských, očištěných však od sexuelních 
, .smyslů zlých": proti těm Laurin vystupuje — a nikoli bez úspěchu — 
u sektářú v sousedství Elščině, kteří, jak sám praví, ochraňují ,,kahanec 
pravdy; ale již jeho světlo se kalí a mdlí, půjdu dolít čistého oleje." 

U paní Elšky se ozve opět tón sociální, jako v ,, Konci a počátku", 
avšak tentokrát čistěji, ve větší shodě s prostředím. Kromě touhy po jiném, 
lepším a bohatším životě svádí ji na jednu cestu sLaurinem její dobré srdce, 
soucit s lidem, jehož útisk vidí i na zboží mužově: Laurin chce bV^ti ne pro- 
rokem, nýbrž ,, přítelem, bratrem toho utiskovaného, bloudícího lidu, jenž 
krev vyléval za svatou pravdu. A za to mu ji všude vzali a římská kompa- 
ktáta vnutili a za svobodu uvádějí ho v otroctví, jaké za našich otců i naší 
paměti nikdy nebývalo. A ti tam, v těch lesích, zachovali si ještě svobodu 
ducha — útěchu a sílu v otroctví tělesném". 

Jirásek mohl by na oporu tohoto svého pojetí uvésti mužnou obranu 
lidu poddaného u Chelčického, po němž v Jednotě toto úsilí nevymizelo ani 
potom, když Jednota se od jeho příliš přísného ideálu života křesťanského 
odvrátila. Jistě v této formě je sloučení zájmu náboženského a sociálního 
dobové, a je i v tom viděti, jak realistický názor Jiráskův opravuje předešlé 
své mylné domněnky o horlení Korandovu za rovnost obecnou. 

Paní Elška je dalším článkem mezi Evou a paní Zdenou Hvozdenskou. 
Je to předchůdkyně paní Zdeny, zde jemněji již načrtnutá. I ona po ne- 
radostných zkušenostech životních nachází v Laurinovi světlo (jako je 
paní Zdena našla v Bydlinském), jež však není světlem, za nímž se jde 
obětavě, s plným oddáním, nýbrž jež se jeví býti bludičkou, zavádějící 
v bahna. Mezi Elškou a Laurinem stojí jeho víra, jež, byť nebylo totožná 

64 



se sexuelním poblouzením adamitským, přece zdá se jí býti rouhavým kacíř- 
stvím. A Elska je kromě toho i vdaná žena, jež uznává mravní důsledky 
manželství, dělící ji od cizího muže, k němuž prese všecky rozdíly přesvěd- 
čení v pustém jejím srdci vzniká láska. Oto vše je problém Elščin tragičtější 
než Zdenin. Je to konflikt, jejž namítala doba nábožensky vzrušená a 
jenž je skoro neřešitelný: nikoli rozluštění, nýbrž jeho násilné roztětí při- 
náší Elšce smrtná rána z ruky manželovy. Thema toto, skutečně hodné 
umění v pravdě historického, žádá si ovšem jemné analysy duševní, jež by 
vystihla ono temné bloudění trpící duše, jež světlo vidí a přece se nemiiže 
odhodlati, aby k němu a za ním pevně šla, odvrhnouc všecky ohledy. U Ji- 
ráska, jehož povaha umělecká takovému způsobu řešení daného problému 
ideového a mravního neodpovídá, přirozeně najdeme jen jeho naznačení. 
Jistě však svědčí o jemném citu historickém, že autor otázku takového rázu 
vůbec si položil. 



R. 1887, již mezi prací na trilogii ,,Mezi proudy", chvilkovou odbočkou 
se Jirásek opět obrátil k době Jiříkově, k válce s Uhry. Svedla jej k tomu 
scéna, jak ji podle zpráv obou kronik Eschenloerových nakreslil Palacký 
(IV. 2. 548) a jak ji po něm r. 1886 vypravoval Tomek (VIL 276). Rácové 
totiž Matyášovi, jednak pobivše, jednak zajavše český zástup, provázející 
30 vozů spíže k Hodonínu, podle svého způsobu uťali všem Čechům, ať 
mrtvým již, ať zajatým hlavy — dostávaliť za každou po dukátu — načež 
král dal všech 585 hlav praky vrhnouti do českého tábora. Právě ne- 
dávná četba Tomkovy ,, Prahy" vnukla Jiráskovi tuto látku, kterou sám 
klidný a chladný Tomek svým skoupým, avšak zde tím účinnějším způ- 
sobem označil jako ,, ohavný žert Matyášův" — o stínání hlav mluví jako 
o ,,divošském způsobu" — což je charakteristická, byť pozdní a kontrastu- 
jící obdoba výroku vratislavského zpravodaje, jenž krutý ten kousek pro- 
vází obdivnými slovy:. ,,0 grande spectaculum", vyjadřuje tak drasticky 
svou německou a římskou duši: u Jiráska pohled na toto divadlo vynucuje 
Blažeji Choteřinskému, hejtmanovi českému, po němž je povídka nazvána, 
výkřik: ,,Zvěř divoká, uherská!" (Sebr. sp. XI. 175.) 

Vnější rámec své povídky zkombinoval Jirásek z vypravování obou 
našich klasiků historických, jak lze podle jednotili vých podrobností souditi 
(tak zprávu o pánu z Mošnova vzal z Palackého, o pánu Vlčkovi z Cenová, 
nejvyšším nad vozy, i o útrapách českých nemocemi z močálů z Tomka), 
ne ovšem beze změny: kdežto oba historikové se zmiňují o českém ležení 
u Hodonína, Jirásek mluví o obležení města samého. Látku svou autor roz- 

65 5 



hojnil o smrt starého Chotéřinského na ránu při výpadu odvetném, kterou 
si, zdá se, nevymysUl sám, nýbrž ji jen s Hodonínem spojil, užívaje tak, 
svým způsobem, zprávy z ,,novin" z července r. 1470 (ve Fontes rerum 
Austriac. XX. 633), že Chotěřinskému byl zabit bratr: Chotěřinským zde 
myslí se patrně onen Jan, jejž nacházíme jako předního hejtmana r. 1473 
již na straně Matyášově. Jméno zabitého bratra jeho,, Blažej" náleží invenci 
Jiráskově. 

V drsném svém obrázku podal Jirásek kus psychologie časové, oné 
krutosti, jež měla kořeny v tehdejším fanatismu národnostním i nábožen- 
ském; v našem případě však nelze mluviti o fanatismu jako pohnutce její, 
neboť Matyáš, jak jej známe, nebyl v podstatě fanatikem ani v jednom, ani 
v druhém ohledu; jeho krutý čin u Hodoníma, jenž ukazuje, že syn v* té 
příčině nezadal otci, Janu Hunyadovi, o němž ještě dále uslyšíme — byl 
prostředkem nejbezohlednějšího terrorismu, jímž chtěl ducha vojska českého 
podlomiti. S vytčen3>m rysem drsné krutosti je jen ve shodě, vystupují-li 
v Jiráskově válečné episodě jen muži: pro ženy zajisté tu bylo málo místa. 
Válka přinášela mnoho zla i bolesti, leči v ní to jistě byla řídká situace, jakou 
nám umělec zde svým zmocňujícím a význačný rys podškrtujícím způsobem 
kreslí: jeden syn otci umírá raněný, hlavu druhého metá mu skoro k nohám 
prak z tábora Matyášova a otec sám, mužsky se mstě za ně, odchází též 
za syny. 

Krutostí dopouštěly se za obou válek husitských obě strany. Přece 
však to, čeho se dočítáme o husitech, ustupuje rozsahem i hodnotou svou 
před zvířecí téměř brutalitou křižáků za první války husitské, s nimiž zá- 
vodili Němci kutnohorští, vrhajíce tisíce svých zajatců do šachet, avšak 
i před onou novou vlnou sveřepé ukrutnosti z doby Jiříkovy, kdy němečtí 
křižáci házejí českými hlavami dětskými jako míči. Čechům vždy zůstane 
omluvou, že sami nezačali a že se bránili a jejich krutost že byla jen odvetou 
za to, co bylo pácháno na nich samých. Ano, české krutosti nechybí časem 
dokonce ušlechtilého pathosu a je jen přirozeno, že Jirásek, jenž tak pozorně 
všude v historii sledoval projevy české síly a sebevědomí, nemohl přejíti ani 
onu podivuhodnou scénu z války husitské, jež sice vypadá z časového rámce 
mého thematu, ale o níž přece třeba i zde se zmíniti týmž právem, jakým 
sem byla přibrána výprava do Bavor z doby již jagellonské! Je to námět 
,,Tčevské hranice" z r. 1890, tedy z doby, kdy již ve ,, Světozoru" vycházela 
třetí část trilogie ,,Mezi proudy" a kdy již krátce potom mělo dojíti na epo- 
peji české síly ,, Proti všem": a látka tato patří sem, v naši souvislost, ježto 
v ní vzdouvá se již vlna inspirace, z níž později zrodilo se ,, Bratrstvo". 

,,Tč.evská hranice" má s ,, Blažejem Chotěřinským" společný ráz v tom, 
že ani zde není ženy, že i zde jsme mimo Cechy a že i zde belctrista mnoho 

66 



sám nevymýšlí, nýbrž motix' přejatý z historické předlohy jen domýšlí a 
doplňuje, tedy ji^^tý druh beletristické, rozvádějící parafrase. Jako předešle, 
i zde je základem vedle Palackého (III. 3. 126) zvláště Tomek (IV. 596), 
jenž ze svých pramenu podává Jiráskovi více detailů; vidíme to, srovnáme-li 
soupis mést i hejtmanů sirotčích, majících účast na výpravě do Prus (Sebr. 
sp. XII. 337 a 343): všecky najdeme též u Tomka (ÍV. 371, 374, 376, 474 
a 540). Avšak Jirásek, zdá se, užil i Voigtovy ,,Geschichte Preussens", neboť 
zde (Vn. 633). — ne-li u Dlugoše, z něhož pochází vlastní zpráva o upálení 
zajatců v Tčevě — mohl najíti udání, že Mikuláš z Michalova byl kaste- 
lánem krakovským, čehož Tomek nemá. 

Oč tu jde, je scéna z r. 1433, výraz to vzrušené nálady náboženské 
i národní, z níž r. 1432 vyrostl onen spolek Čechů a Poláku proti ,,všem ná- 
rodům a zvláště německému s výjimkou jen národa maďarského". Před- 
chůdcem scény té v malém bylo \-e Friedberku v Nové Marce nejen upálení 
tamního faráře, nýbrž i nějakého Čecha, jenž odpadl od kalicha. To bylo 
na veliké rej se husitské na pomoc Polákům proti Řádu podle smlouvy 
právě dotčené, kdy Sirotci pronikli Slezskem a Novou markou do Prus až 
k Baltu. Při dobytí města Tčeva bylo zajato i něco českých žoldnéřů, kteří 
byli ve službách Řádu: ty dal Čapek ze Sán za trest i pro výstrahu spá- 
liti, jakož Poláci učinili i se zajatými ,, dětmi lodními", mořskými lupiči. 

A hejtman sirotčí Mikuláš Vrtim.ák z Rokytníka, soused Matěje Salavy 
z Lípy na Skalách, věrný předsta\itel těsného sloučení obou hlavních složek 
husitských, víry i národnosti, souhlasí, aby proradci ti zemřeli na hranici, 
třebas je mezi nimi i jeho bratr a syn: ten sice zemřel již dříve před výstraž- 
nou exekucí, jejíž krutost je jen udávat elem síly přesvědčení, obracejíc se 
i proti svým a bezohledně je trestajíc za jejich provinění proti povinnostem 
nejsvětějším, avšak otec, ve svém přesvědčení nepohnutý jako legendární 
Římané z počátků republiky, dává i jeho mrtvolu vložiti na hranici trestu 
a hanby, symbol tvrdé věrnosti k víře i národnosti, zde — není to po prvé 
v dějinách husitství — rozšířené i na Poláky. 

Co zde bylo prokázáno skutkem, tomu výraz slovný dává řeč Čapkova 
k zajatým, v níž — jako jinde u Jiráska — ozývá se ozvěna manifestu Pražan 
z r. 1420 s jeho důrazným přízvukem na přirozené nepřátelství německé 
k Čechumi i Slovanům: ,,Víte-li, že jazyk náš (Němci) nejohavnější potupou 
a kacířstvím po všem světě nevinně ztupili? Za to mějtež odplatu a pomstu 
a zemřete!" A jestliže dále praví: ,, Tento je čas pomsty a odplaty nad zl\>mi 
lidmi mečem aneb ohněm. Na oheň s vámi zlořečenci!" je to přenesení chili- 
astického pathosu z počátku let dvacátých na pole národnostní. 

Tak počínaly, tak trestány byly u husitů cizí služby, zapomínající nej- 
hlubších vztahů časových. Sirotci sami na této rej se nesloužili, oni pomáhali 

67 * 



těm, jimž se cítili tak blízci, že zdálo se, že je jen odděluje slabá překážka, 
jež bez velkých nesnází se dá odstraniti, jež však ve skutečnosti byla větší, 
než se myslilo. Byl to zásvit nadějí, jež se pak ještě několikrát vrátily, třebas 
ve formách jiných, a jež jsou i srdci Jiráskovu tak blízky: odtud i věnování 
,,Tčevské hranice" Eduardu Jelínkovi! A slovanská nálada je vyjádřena 
i ve složení vojska, jak nám je Jirásek představuje na pruské rej se: není to 
již vojsko čistě české, jsou v něm i Poláci a také Slovák se tu kmitne. 

Autor jenž dosáhl v spálení českých zajatců účelu své povídky, nedbá 
již toho, co pak u Baltu následovalo, kde vůdce Čapek, v opojivé, honosné 
pýše prohlásiv, že jen moře jej , přišedšího až na kraj země, zadrželo — vskočil 
do moře a za ním svorně Češi i Poláci, aby zde provozovali rytířské krato- 
chvíle a byli pasování na rytíře. Než Jirásek na konci své povídky tento 
výbuch sebevědomí, upomínající na účastníky Xenofontovy Anabase, jenž 
dal podnět k nádhernému Čechovu ,, Husitovi na Baltu" a v němž propuká 
i nadšení nad sbratřením síly slovanské, přece jen naznačuje radostí Čechů 
blížících se již od Tčeva k moři: ,,A jak před se táhli, chutě si zazpívali, a 
vítr nesl na půlnoc k Baltu ohlas toho válečného zpěvu českého, jenž zněl 
krajinou jako bouře" (Sebr. sp. XIT. 359). 

,,Tčevská hranice" již nám markantně ukazuje, že stojí před námi 
mistr, jenž se může již odvážiti malby velikého obrazu, kde by zachytil 
zjev ještě větší důležitosti pro existenční otázku českou, než byla rejsa 
sirotčí k Baltu se svými ne zcela jasnými a určitými pokusy o shodu česíco- 
polskou: bratrstvo na Slovensku. To již je pravý Jirásek, ať v charakteri- 
stice lidí, jimž dává mluviti řečí plnou a jadrnou, jak si ji odposlouchal ze 
svých pramenů, ovšem s náležitým přehodnocením mluvy manifestů a trak- 
tátů v řeč všedního dne — ať v podání obrazu i nálady krajiny: z jeho tu- 
chelských lad v Průších, za tmícího se večera s vrzavým hlasem cvrčků, 
nebo za dne, kdy z roviny, nad níž v dálce s obrysem táhlých výšin se zdvíhá 
stará mohyla, zablýská tu tam lesk jezerních zrcadel v temném rámci lesním 
a kdy stesk padá z širého prostoru na člověka, jenž se tu cítí tak opuštěn — 
cítíme dojem, jenž na nás vane z krajinných líčení historických románů 
Alexisových. To, co již přicházelo v práci „V cizích službách", táborový 
život v různých svých formách, ať se popisuje jízda zbytného houfu večerní 
krajinou a stíhání hlídek nepřátelských nebo bohoslužba v táboře a židov- 
ské kupování kořisti od vojáku — to vše zde již prozrazuje dokonalou tech- 
niku realistickou, jež úplně ovládá své prostředky. 

Do ciziny, ale přece s českým lidem na dalekou pout se vydal Jirásek 
ještě téhož roku (1890) svou půvabnou parafrasí pro dětský svět s obrázky 

68 



Alšovými ,,Z Cech až na konec světa", jednou z nejlepších knížek, jež lze 
českému dítěti předložiti. Vyšla skoro současně, téhož roku, s českou úpravou 
cestopisu Šaškova od F. A. Slavíka: snad právě úprava tato dala k ní podnět. 

Parafrase se tu přimyká těsněji ke své předloze než jinde, s výjimkou 
ovšem ,, Starých pověstí českých", kde účel i prostředky jsou podobné. Před- 
loha, denník Šaška z Mezihoří o cestě pana Lva z Rožmitálu z poloviny šede- 
sátých let století 15. po zemích západních, jež je zachována jen v latinském 
překladu o sto let pozdějším, jistě ne beze změn dotýkajících se jejího své- 
rázu, je tu jaksi vrácena českému svému původu, při čemž cenným ukazo- 
zatelem autorovi, jak si vésti, byl jiný denník z doby Jiříkovy, jen o málo 
starší, o cestě podniknuté za podobnými účely politickými, jež však v práci 
samé s povahou více soukromou jen slabě se rýsují, denník Jaroslavův 
z r. 1464 o poselstvu do Francie. Spisek Jiráskův se ovšem neomezuje jen na 
předlohu vlastní, nýbrž vhodně ji doplňuje i podrobnostmi odjinud pře- 
jatými, jako vzpomínkami na české poselstvo, jež r. 1457 jelo do Francie 
mladému králi pro nevěstu, na legáta koncilu basilejského Alfonsa z Bur- 
gosu, jenž v době Albrechto^'ě byl s Čechy ve styku, o cestách, jež vedly 
později k objevení Ameriky i o vztazích českých k Avignonu a Milánu: 
v zálibných poznámkách o milém koni Šaškovu Jiskře proniká i osobní rys 
autoruw 

Již titul práce naznačuje, že jde o daleký rozlet světem. Není to sice 
husitská rejsa, avšak i při diplomatickém rázu cesty, jenž upravoval cestu 
veliké, mezinárodní politice Jiříkově a jenž přirozeně zůstával obyčejným 
členům družiny páně Lvovy utajen, omezuje se na důvěrné ústraní — osvěd- 
čuje se při ní česká statečnost, jak ve chvílích nebezpečí, tak při dvorských 
slavnostech, kde cizina obdivuje se síle i obratnosti české ve zbrani; jejím 
vtělením je zvláště hrdinská postava Jana Žehrovského z Kolovrat, jenž 
tak v cizině obnovoval zapomenutý již dojem rytířské slávy někdy Plichty 
ze Zerotína z doby Jana Lucemburského. Celvm spiskem duje mocný van 
českého sebevědomí, jež se projevuje i v českém důrazu na okázalý zevnějšek. 
Vzpomínáme tu o málo pozdější charakteristiky humanisty Bonfina o Ceších 
jako ,, nejkrásnějším druhu lidí", imponujících cizině jak svou statečností, 
tak i péčí o zevní vzhled. Toto sebevědomí, k němuž tvoří účinnou protivu 
tradiční zášt katolické ciziny proti českým kacířům, při různých příleži- 
tostech drasticky jimi projevovaná, stejně diktuje panu Lvovi před tur- 
najem v Bruselu vv^zvu, jíž pak sám nezadal: ,,Tak paní bratří, pamatujte na 
čest a slávu j ména českého — " j ako se j í t ří při urážkách zakoušených od před- 
pojatých cizinců a podle možnosti hned na místě je trestá; je s ním však 
spojeno i povědomí, že Čecha — a v tom je skryta i tajná polemika Jirás- 
kova proti cizím službám — poutá nerozlučný svazek k jeho rodné půdě. 

69 



A v tom smyslu i zcela přirozeně vyznívá zá\"ěr knihy, kde Šašek se přímo 
obrací k svým malým, ale dychtivým posluchačům: ,, Viděl jsem mnoho, 
zkusil jsem mnoho. . . ale věřte, že nejkrásněji je ve vlasti. Milujte ji z té 
duse a svůj jazyk mateřský. , , A kdyby Vás svět a cizina sebe více lákaly, 
pomněte na starého děda svého — a zde mluví Jirásek sám vřelou výzvou 
k národnímu celku, v níž sebevědomá hrdost nad vzácným a slavným 
dědictvím je zároveň proniknuta i vědomím povinnosti jeho obrany — jenž 
Vám praví: ukažte se vždycky věrnou Juditou, kteráž jest pro vlast ne- 
bezpečně i hrdlo vážila, i Judas Makabejský činil tak až do smrti, a naši 
předkové za Žižky i krále Jiříka slavné paměti!" 

III. 
Bratrstvo. 

Když byl Jirásek hotov s trilogií ,,Mezi proudy" i s epopejí ,, Proti všem", 
přihlásili se ,, velmi naléhavě", jak praví ve své ,, Vzpomínce" (Topičův 
Sborník VIII., 1920, str. 1.) bratříci. Po pracích toho rázu, jako ,,V cizích 
službách", ,,Hejtmanská sláva", ,, Blažej Chotěřinský" i ,,Tčevská hranice'', 
bylo to zcela pochopitelno. Avšak vztah k bratříkům a zájem o ně se projevil 
i v „Maryle" Zbyňkem Buchovcem, jenž přijíždí z ,, polské služby", v ,, Ze- 
mance", kde Elščin manžel též nějaký čas sloužil u Jiskry, a také v třetí 
části trilogie se obdobný zvuk ozve strýcem Žižkovým Ješkem, ovšem 
z doby starší, předhusitské, kdy za války s Řádem také již Cechové jezdili 
na službu i pomoc k bratrským Polákům. Epik české kmenové síly a stateč- 
nosti nemohl přejíti dobu, kdy česká životní síla v tak marnotratné hýři- 
vosti se přelévala daleko za hranice. Byla v tom jen přirozená logika, vy- 
plývající z osobnosti autorovy i jeho mínění o povaze a úkolu českého románu 
historického, že Jirásek se nebránil tomuto thematu, jehož výzvy, znovu se 
vracející, nacházely v jeho duši tak silné ozvěny, a že ještě před polovinou 
let devadesátých, třebas zatím k počatému již jednomu cyklu z doby obro- 
zenské, k ,, Věkoví" r. 1896 se připojil počátek druhého cyklu o témž thematě, 
doplňujícího se s ,, Věkem", pod názvem ,,U nás" — sbíral již prameny 
k ,, Bratrstvu". Byla-li mu i jinde ,,ars magistra vitae", v tomto případě, 
v němž se spojovalo tolik slávy, avšak zároveň i tolik hořkého smutku nad 
nadějemi zrazenými a silou promarněnou, měla jí býti zvláště. 

Umělec dobře si uvědomoval obtíže thematu, jež, tuším, hned od po- 
čátku lokalisoval na Slovensko. Toto soustředění bylo nutné nejenom proto, 
žecelkovýobrazbratříků vůbec při jejich zeměpisném rozptýlení po střední 
i východní Evropě byl umělecky nemožný, nýbrž i proto, že Slovensko bylo 

70 



.1 



pro ně územím nejdůležitějším: zde hráli úlohu největší, přesahujíce daleko 
místo, jež jinde rotám bratrským bylo určeno jejich služebním poměrem, a 
stávajíce se zde na dlouho pány. Jejich politický význam zde tím, že byli 
v prostředí nejenom slovanském jako v Polsku, nýbrž přímo českoslovan- 
ském, na půdě vlastního svého kmene, prohluboval se značně i po stránce 
národnostní. A co slibovala, jaké možnosti podávala zachovalá kultura 
i povaha lidová na Slo\-ensku po stránce umělecké! Zde nestačila znalost 
pramenu, a jestliže i v jiných případech autor cítil potřebu poznati jeviště 
svých prací, zde nutnost seznámiti se nejen s krajinným rámcem příští 
rhapsodie, nýbrž i s povahou a zvyky Slováků, byla o to větší, oč krajina 
i lid slovenský byl mu vzdálenější a neznámější: byl tu mnohem těžší pří- 
pad než r. 1882 při ,,Psohlavcích" s Domažlickém a s Chody. 

Této nutné podmínce přípravné vyšel bezděky vstříc r. 1896 zevní 
podnět Fr. L. Riegra, jenž v porotě o cenu Fil. Cermáka-Tuchoměřického 
ve Svatoboru navrhl, aby zcela ve shodě s úmysly nadačními bylo Jirás- 
kovi nabídnuto cestovní stipendium za tím účelem, aby napsal román z dějin 
bratříků na Slovensku (sr. citovanou již ,, Vzpomínku", jež podává umělecký 
účet z první cesty i zmínku Vykoukalo vu v,, Osvětě" 1901, 361). A tak hned 
r. 1896 podnikl Jirásek svou první studijní cestu a jeho plán ,, Bratrstva" 
dostal se do proudu. 



K novému dílu přistupoval Jirásek se všemi požadavky svého rozvi- 
tého smyslu pro historickou pravdivost, jsa vyzrálým umělcem, jenž všecko 
tápání měl již za sebou. Bylo třeba hluboko se ponořiti v studium literatury 
i pramenu, aby svědomitost jeho historického realismu byla uspokojena. 
Práce s tím spojená byla tím těžší a úsilí vytvořiti si přesný, věrný obraz 
minulosti bratrské tím nesnadnější, že přes značný rozsah látky na otázky, 
jež zvídavý historik i umělec si kladl, zřídka nacházel vyhovující odpovědi: 
na každém kroku vadila zlomkovitost zachovaného materiálu i jeho odbor- 
ného zpracování. 

Soustavná historie bratříků na Slovensku i jinde stále ještě zůstává 
zbožným přáním, zvláště když dosud nemáme ani dějin válečnictví husit- 
ského, tím méně pak dějiny českého vojenství vůbec. I hlavní dílo v té pří- 
čině, Tomanovo ,, Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy" 
z r. 1898, je jen příspěvkem, ovšem nad jiné podstatným a důležitým, jenž 
Jiráskovi dovolil, aby si své starší poznatky a postřehy mohl ještě určitěji 
a konkrétněji uvědomiti. Zájem Jiráskův o vojenství je patrný kromě jeho 
beletrie i v článcích, jež tvoří její doprovod již před ,, Bratrstvem" i po něm. 

71 



Všímá si stejně projevů Rokycanových proti jízdám do cizích služeb, jako 
prvních zpráv pramenných o husarech; studuje archi valní doklady o službě 
české v Polsku i nové veliké dílo Korzonovo o válečnictví polském, zvláště 
aby si tam našel zmínky z polských theoretiků vojenských století 16. o ob- 
dobách s válečnictvím husitským (sr. skupinu ,, Vojna" v Sebr. sp. XLII. 
329 a d.). Nemohl-li výsledku všech těch studií využíti již v ,, Bratrstvu" 
samém, jistě se s nimi setkáme později v ,, Husitském králi". 

O vlastní historii bratříku dosud není práce, již bychom mohli po bok 
postaviti Tomanovu dílu o válečnictví husitském. Ani zde pokrok vědecký 
nebyl vždy úměrný s datem a počtem prací našemu thematu věnovaných: 
mnoho starého a známého obsahu bylo přeléváno v nové nádoby s nevalným 
jeho obohacením jak po stránce methodické, tak i věcné, třebas novější pra- 
menná vydání umožňovala podati více. 

Hlavními vědeckými položkami až dosud zůstávají náčrtky českého 
válečnictví v ,, Dějinách" Palackého (IV. 1. 433 a d.), jenž svým rozhledem 
i soustředěností ukazuje ruku mistra historické synthesy, i příslušné partie 
Gollových ,,Cech a Prus", kde znamenitě jest rozšířena i upravena cesta 
k historii českých rot v Polsku a jejichž příklad bude dlužno aplikovati i na 
jiné země, jež patří v okruh husitského válečnictví. Kromě toho věcně 
cenné jsou dosud, byť i v nich leccos zastaralo, starší články a příspěvky 
Herm. Jirečka, Perwolfa, Jos. Píce (Der Nationale Kampf gegen das unga- 
rische Staatsrecht" 1882) — Sasinek i zde stojí vzadu — a z cizí historio- 
grafie některé práce Fr. Kronesa, jejž delší pobyt na Slovensku uvedl záhy 
ve styk s dějinami rot bratrských, a Poláka Sat. Kwiatkowského; nejnověji 
(1917) maďarská práce Tóth-Szabova chce býti vyčerpáním thematu o ději- 
nách českohusitského hnutí v Uhrách, avšak referát H. Jarníka (Čas. Mat. 
Mor. 1919-20), jenž v mnoha případech, ač sám není historikem, maďar- 
ského autora opravuje a doplňuje, je dokladem, že nároku tomu práce sama 
neodpovídá, třebas v lecčems přináší rozhojnění látky. 

Jirásek ovšem, jako jinde, nezůstal při pouhé literatuře a přešel též 
k vlastním pramenům, mezi nimiž první místo zaujímá současná stručná 
biografie Jiskrová u Eneáše Silvia, někdy z druhé poloviny let čtyři- 
cátých, pojatá vším právem do jeho díla ,,De viris illustribus", neboť zde 
Jiskra, jenž tak zajímal pozornost střední Evropy své doby, nesměl chv- : 

běti; odtud, a ovšem i z jiných spisů a listů Eneášových, přešly do literatury 
a také v dílo Jiráskovo charakteristické rysy slavného kondotiera, jejž 
Eneáš osobně znal a tak mohl nám zachovati dojem jeho osobnosti. K Ene- 
ášovi přistupuje jiný současník, jenž také Jiskru znal z osobního styku 
německý veršovec Beheim, méně sice duchaplný než vlašský humanista, 
zato tím prostší a upřímnější. Na jeho skladbě ,,Von hern Issgraw ain streit, 

n 

V 



dener in Ungern tet" (u Karajana r. 1849 ve Vícíni v ,,Ouellen u. Forschun- 
gen") je založeno Jiráskovo líčení bitv-y u Lučence r. 1151, ač, není-li, jak 
se zdá, přejato prostřednictvím článku Jirečkova o Jiskroví v ,, Českých 
perlách" (1855, str. 97-99)3). 

Jirásko\-i byly znáni}' i zprávy jiných současných historiku, Dlugoše, 
Ebendorfera a zvláště Thurocze. V jeho ,,Chronica Hungarorum," v knize 
čtvrté zvláště jedna kapitola (49.: ,,De Bohemis regnum Hungariae deva- 
stantibus, qui fratres nominati fuere"), jejíž zprávy později tak hojně byly 
opako\'ány a rozváděny, je pilířem, na němž spočí\'ají naše představy o bra- 
tiících. Zde čteme, jak se na Slovensku zakořenili, jak si zjednali zde sídla, 
jednak se jich ,, zradou a zbraní " zmocnivše, jednak si je nově upravivše 
(,,novo aedificationis opere adaptaverunt,")^), jak na způsob mnichů ,, bra- 
tříky" se nazývali a ve své rostoucí smělosti zde ,, zjevně v manželství vstu- 
povali, jako by hodlali stále v království zůstati". Ó bratřících se o něco více 
dovídáme i z Eneáše Silvia, z jeho listu z r. 1453, kde vznik bratrstva se spo- 
juje s jménem Petra Aksamita z Lideřovic, jenž prý již před tím loupežil 
v horách mezi Polskem a Uhrami, avšak po propuštění Jiskrově sebral 
množství lotrů a zmocnil se Spišská, zřizuje na vhodných místech tvrze a čině 
si poplatnými města i lid venkovský: aby sehnal k sobě co možná nejvíce 
vojska, \'ymyslil prý si, zcela v duchu českého biblismu, ,, krásnou šalbu", 
totiž slibem, že v čas placení dostane žold i stejný podíl na kořisti i ten, 
kdo vstoupí v bratrstvo třebas v poslední chvíli, zcela podle slov Písma 
o dělnících na vinici. Tento prostředek podle Eneáše k němu soustředil 
příliv všech, jež z domu vyhnala chudoba nebo hanba a \'ýčitky svědomí. 

To jsou hlavní zprávy o bratřících, k nimž by b\-lo možno ještě dodati 
z\-láště relaci legáta Jeronýma z prvních let šedesátých, jíž Jirásek asi ne- 
znal a jež by mu v podstatě mnoho nového nepodala (je u Engela, Fortsetz. 
zur allgem. Gesch. 49. II. str. 13—14): ten se zmiňuje o 36 hrazených 
místech bratřických, i jak každoročně konají nájezdy do sousedství uher- 
ského a při tom stavějí nové kostely ze dřeva. Na opravu tvrzení Eneášova 
o vzniku bratrstva lze uvésti mínění, jež se po Palackém traduje dále, že 
bratrstvo vzniklo již r. 1448, ,, jestli ne dříve"; ovšem politicky stalo se mocí 
až po odstoupení Jiskrově r. 1453. 

Jestliže studium historické poskytlo dobovou kostru nastávajícímu vy- 

') o Beheimovi sr. analytickou studii H. Gilla, Die historischcn u. politischen Gedichte 
Michel Beh?ims (1910, ve sbírce ,,Palaestra" č. 96), jež je obdobou podobné maďarské práce 
Jak. Bk yera (Szazadok 1902). Beheim i jinak, zvláště v ,,Buch von den Witnern" (1462 — 65; 
vydal Karajan 1843) podává o bratrstvu cenné zprávy, avšak z Rakous a nikoli o Jiskrovi. 

*) V kapltob 34. mluví Thurocz o stavbách dřevěných (,,paratisque multis munitionibus 
ot castris bgneis"), což nachází potvrzení i v starší než Thurocz relaci Jeronýma Krctského. 



pravování Jiráskovu, cesty po- 
daly rámec krajinný i lidové po- 
drobnosti a s tím i živou barev- 
nost, za níž cítíme zážitek auto- 
rův. První dvě cesty, jež měly 
širší rozsah, vykonal Jirásek brzo 
za sebou r. 1896 a 1897, ještě před 
prvním svazkem ,, Bratrstva", 
třetí až r. 1907, jež ve shodě 
s chystaným třetím svazkem se 
omezila jen na Spišsko aŠaryšsko. 
O první cestě víme z auto- 
rovy vzpomenuté již ,, Vzpomín- 
ky" (Topičův Sb. VIII.). Tehdy 
Jirásek jel Vlárským prusmykem 
do Trenčína (s odbočkou na hrad 
Bečko v), pak Povážím na sever 
do Žiliny, na Kremnici a Sv, Kříž, 
Zvolen, do Detvy (povozem). Lu- 
čence, do Rimavské Soboty (po- 
vozem) Hrachová, načež následo- 
vala Rim. Březová, Tisovec s Mu- 
ráněm a konečně Pešť: tedy pro- 
cestován severozápad a střed Slo- 
venska. O druhé a třetí cestě 
kromě jednoho z feuilletonů J. L. 
Holubyho (,,0 mojich stykoch 
s Cechmi v době předvalečnej": 
Lid. Noviny 1921, č. 29 z 18. ledna) 
děkuji za zprávy laskavosti auto- 
ra samého i ])aní B. Jelínkové. I 
při druhé cestě projel Jirásek 
Vlárským prusmykem. Tentokráte 
se zastavil v Bošacké dolině v Ze- 
manském Podhradí (výlet na Ko- 
stolany). Odtud jel přes Trenčín, Ružomberk do Orav}^ na Dolní Kubín, 
Sv. Mikuláš Liptovský, Rychňavu, na Štrbské pleso, Poprad, Kežmark, 
Levoč, Vlachy, Spišský hrad, Spišské Podhradí, načež do Košic a na Šaryš; 
z Košic do Šaryšského Potoka a zpět přes Miškovec, Putnok, Vadnu, Ho- 
dějov do Gemeru, Revúce (výlet do Ratkova) na Muráň, Tisovec, Březno 




M. Aleš: Janko Kozic Vlk. 



74 



a Žili nu a přes slezskou Orlovou domů: tedy jakýsi průsek Slovenska od 
západu k východu s vyhnutím báňským městům a sever se stolicí Orav- 
skou. Spišskou a Šaryšskou, cesta nejdelšího rozpětí. Třetí cesta přes Krakov 
a Zakopané, s výletem na Tatry, nepřekročila mezí Spišská a Šaryšska. Ze 
Zakopaného jel Jirásek přes Nový Targ na hrad Corštejn a Dunajec, 
Červený klášter, Pieninské skály, lázně Smrdzonku, horu Aksamitovu, 
PlavTiici, zpět na Podolin, do Popradu (na Hrabušice a Kláštořisko), 
přes Štrbské pleso, průsmykem Jabhmkovským do Těšína a přes Bohu- 
mín domu. 

Zájem o Slovensko vedl Jiráska i k tomu, že jel na své cesty dobře při- 
praven, v duchu si zalarmovav vše, co se vztahovalo k místům, jimiž měl 
jeti, byť i to nebylo v souvislosti s jeho vlastním thematem. Vidíme to z drob- 
ných článků, jež napsal později, po návratu, jednak z příležitostných pod- 
nětů, jednak, aby zachoval zajímavější podrobnosti i mocný dojem některé 
chvíle. Dvě jejich skupiny jsou v ,, Rozmanité prose" II. pod názvem ,,Ze 
Slovenska" i ,,Za Bratrstvem"; v prvním svazku ,,Rozm. pr." najdeme již 
,,Muráň" (z r. 1897). Při Muráni Jiráska zajímal stejně osud krásné Marie 
Sechyové, ,,Muráňské Venuše", jako při cestě do Dubna vzpomínal na zboj- 
níky, jak tu v Maguře řádívali, a připamatoval si kromě dobrodružství 
vagantského ,,Daciánskeho Simplicissima" i historii Valdštejnovu a pana 
Jindřicha Hyzrla z Chodů, jež se kdys tu udala: přirozeně však tím živěji 
vystupovaly před jeho duchem zjevy bratříku, čím více se blížil k jejich 
někdejším sídlům, ,, šlakuje" stopy úžasné jejich odvážlivosti a síly. Jeho 
dychtivé zvídavosti vše bylo zajímavé, co k nim na jeho cestě bylo v něja- 
kém vztahu, ať to byl kostelík nebo hrad od nich prý zřízený nebo kalich 
za husitský pokládaný. 

Aby cesty zmíněné měly co možná bohaté výsledky, o to se starali 
i ochotní známí a přátelé. Na první cestě měl Jirásek průvodce v prof. Kou- 
lovi, z jehož zájmu o lid i umělecké památky měl — sám to upřímně doznává 
— ,, mnohou výhodu"; myslím, že hlavně to bylo názor Koulův na t. zv. 
husitské kostelíky, jenž se potom stal, jak se toho ještě dotknu, podnětem 
čilé diskuse. Z jiných osobností, jež svými informacemi a pokrmy pomáhaly 
Jiráskovi si zjednati rychleji vhled v přítomnost i minulost Slovenska, byl 
to především v Kremnici výborný znatel historie slovenské Pavel Křižko, 
u něhož v archivu městském, v ,,jeho království", měl Jirásek příležitost 
viděti originály listů Jiskrových a jeho hejtmanů — v Tisovci bratří Dax- 
nerové Ivan a Samo, v Revúci pravotár Julius Botto a v Zemanském 
Podhradí známý botanik slovenský, evangelick3> farář Holuby, s nímž si 
Jirásek zašel na jeviště konečného pádu bratříků, do Kostolan, a u něhož, 
si mohl prohlédnouti i listiny bohatého kdys zemanského rodu Kozi- 

75 



cův^). Zchudlý potomek toho rodu byl kostelníkem Holubvho a Jiráska 
u něho zajímaly jeho zálibné vzpomínky na ,,kortešačky" z let čtyři- 
cátých a spojené s nimi ,,pijatik\'" zemanské až do rána, při čemž padlo 
i jméno bohatého šlechtice Ostroluckého: i jméno to stejně jako Kozicú 
se vrátí pak v „Bratrstvu". 

Tak mluvila k Jiráskovi historie slovenská na vlastní půdě ústy jejích 
nejlepších znatelu; i ze sbírek nahromaděných v Pešti za millenia mohl těžiti 
Jirásek věcně, stejně jako pýcha madarská, v opojení milleniovém ještě 
nadutější, mu podávala vhodný příspěvek k jeho národnostní psychologii. 
Tak prostřednictvím přátel mohl shlédnouti schůzky lidové, navštíviti 
zemanské ,, kurie", jen slámou kryté, zúčastniti se ,,sobáše" i sl^^šeti ko- 
paničářskou hudbu (v Zem. Podhradí), mohl na Detvě i ve Sv. Kříži na 
,,jarmoce" se vším jeho barevn^^m vzruchem pásti své oči s rozkoší folklo- 
TÍsty i umělce na skvostných lidových typech, mohl s Dr. Daxnerem zajíti 
i na horskou salaš. 

Vše nějak doplňovalo jeho program, rozšiřovalo jeho obzor, vše tvořilo 
rozsáhlou látku, v níž citlivý postřeh historika i folkloristy odkrýval pod 
vysokým nánosem dob staré, primitivní složky, jež, očištěné a řádně psycho- 
logicky i historicky zhodnocené, čekaly na své místo na ohromném plátně 
„Bratrstva". A také skutečně sem z velké části přešly ze záznamů poznám- 
kových i náčrtkových i z paměti umělcovy, v níž tohk dojmů a obrazů se 
nastřádalo, prošedše kadlubem umělecké i historické stylisace. 

V , .Bratrstvu" se shledáme s mnoha těmi pohledy krajinnými, jež svým 
barevným i náladovým kouzlem roznitih' fantasii umělcovu a na jejichž 
literárním podání poznáte zde více než jinde zřejmé stopy zakřiknutého 
kdys nadání kreslířského. Jirásek má smysl pro přísnou, nilčelivou velebu 
divokých horských srázů i pro nekonečnou dálku pusty, jíž se rozjíždí 
výprava bratříčka, pro tesklivé ruiny hradů, utvrzených kdys na strmých 
vrcholcích rukou husitskou, pro bílé skvrny měst a vsí střídajících se jako 
prchavá vidina před jeho očima. Chápeme, proč jeho osoby tolik jezdí, proč 
nutno je sledovati na výjezdách i pochodech za dne i za noci, kdy lesy jen 
tajemné hučí a vsi klidně spí pod měkkým světlem měsíčním: není to jen 
snaha doložiti tak rozsáhlost i povahu panství Jiskrová, nýbrž i nutnost 
osvoboditi se od množství dojmu zažitých jejich \-yslovením. 

S krajinou se v díle Jiráskově vracejí i lidé v ní vidění, z nichž některé 



*) z pověsti, že jeden z Koziců s flintou stojí u brány Hradiska, valů to nad Zcmanským 
Podhradím, a střeží tu skrytých pokladů, vysuzuje Holuby (ve Sborníku muscál. slov. spol. 
1896. 202 — 203), že předělí jejich asi vynikal bohatstvím a hrdinstvím. Nejstarším členem 
rodiny Koziců je Jakuš Nasilov, jenž Podhradí dostal r. 1395 od pana Stibora ze Stibořic 
na Beckově. 

76 



zje\^ svou primitivní, archaickou rázovitostí přímo vybízely umělce, aby 
je přenesl ve svůj obraz 15. věku. Není to zajisté jen Jan Hurčala Nej- 
tušiak. jejž viděl Jirásek na jarmárce v Sv. Kříži. Kdyby se autor chtěl 
zpo\-ídati. jistě mohl by tako\ých případu jmenovati \íce, mezi nimiž by 
asi nescházeli ani páni Hurěalovi, oba Dobáci, a některé zemanské typy, 
jejichž modely zde znovu ožívají, s pravým taktem uměleckým přizpůso- 
bené změněnému prostředí časovému. 

I celá řada výjevů ze života slovenského je takto promítnuta zpět do 
minulosti vzácným vmíěním charakterisačním. \'zpomeneme si na zenian- 
skou hostinu \- Podhradí u starého Kozice Frnčaly i s těmi di\'ák3^ ze ,,sed- 
lácké strany" i na jiné hlučné ,,pijatiky," v nichž kypí slovenská prudká 
krev i rozjihlá citovost. Vynoří se nám onen zamíklý průvod pohřební 
s volskými spřeženími, s černou rakví, na níž sedí tři ženy, manželka a dvě 
dcery nebožtíkovy, zachumlané v bílých plachetkách jako tři sudice, kde 
posupné, těžké ticho přeruší jen ostré ženské zabědování a smutná žalobná 
píseň: ze všeho tryská zoufalý stesk, k němuž je chmurné temno lesní nej- 
lepším pozadím. Do paměti se též ostře vřezávái prudká živelnost Detvancu 
ve vojsce Jiskrově, jejich vášnivé spory i vzdory, takový Zemko Danči- 
arové, jejž trest jeho hrdosti nesnesitelný, utětí ,,kečků" jako lehké žence, 
a nezkrotná touha pomsty žene v jakéms slepém omámení k vraždě i pak 
k útěku do hor, mezi zbojníky. 

Ze skutečnosti též jsou vzat}^ i scény slovenské pověry. vSvou věštkyni 
a zaříká vačku ze Zem. Podhradí kreslí Jirásek podle dojmu ,, bohyně", k níž 
ho Holuby zavedl a jejíž odmítavé zarputilosti dovedl Jirásek svými dárky 
dětem ústa otevříti. I ponurá fantastika faráře-vedomníka z Lechnice má, 
jak autor sám dokládá, bráně se proti výtce (tuším Saldo vě) staré romantiky, 
svou předlohu ve faráři sulovském, a třeba s autorem souhlasiti, že, co žilo 
z pověry v 19. století, má svůj dobrý nárok životní i ve století 15. Básník by 
se vzdal důležitého prostředku k charakterisaci minulosti, kdyby chtěl ze 
svého díla vyloučiti pověru. Jak dobře vyznačuje dobu, když Hurčala v čelo 
lůžek svých pánu Dobáku zaráží čakany s vazovými topory, abv mátohy 
noční k nim neměly přístupu, nebo když za bouře v táboře Rusíni Zelenkovi 
se ve své pověrečné hrůze před čerty, kteří za bouře vycházejí, tlačí kolem 
hromnice a žena popova pálí proto na kameni posvěcený pelyněk. Je to 
duch času, jenž zde pověrou k nám mluví. 

Kromě těchto zisku lidských i uměleckých cestování po Slovensku vy- 
neslo Jiráskovi i mocné zesílení základního přesvědčení o nezbytnosti česko- 
slovenské pospolitosti a vzáj emnosti, s nímž j iž tam přišel a j emuž ve veřej nosti 
chtěl právě novou svou prací historickou podati silnější oporu. Historický 
román svým obrazem jasných a přece historicky správn3Th barev měl 

77 



působiti týmž směrem, jakj^m měla pracovati, bohužel však většinou ne- 
pracovala, politika, ani česká, ani slovenská: dotčená iniciativa Riegrova ve 
,,Svatoboru" byla jednou z řídk5>ch chvil, kdy politikové si uvědomovali, 
co bylo zmeškáno a pochybeno, a hleděli alespoň z části opraviti křivou a 
klikatou čáru vývojovou. A Jirásek nyní se tak často přesvědčoval, jak 
jeho pojetí shody československé je správné. Kolik zarmucuj ících příle- 
žitostí mu stavělo před oči v příkré protivě ponížení v přítomnosti a hrdé 
sebevědomí síly v minulosti! Sedě u vatry blíže Muráně hořce si připomíná, 
co značí nyní sveřepá síla maďarská. ,,A my? My dnes Slovenska a Slováků 
ani dobře neznáme, protože si jich málo všímáme. K jejich škodě, ale k naší 
také a nemalé. . ." (Sebr. sp. XXXIII. 172). Ve Zvoleni najde jediný slo- 
venský nápis na — prodejně pálenky. Profesor-Slovák se bojí s ním veřejně 
česky mluviti (Topičův Sb. VIII. 3—4). Slovenský učitel hájí nutnosti 
maďarštiny, byť ta kulturně pro děti neznamená pranic. Proti těmto stínům 
světlo Jirásek najde v českých modlitbách, jež uvidí na Šaryšsku v rukou 
lidu (Sebr. sp. XXXIX. 220/22). Toto poznání, jehož potvrzení se mu dostalo 
i na mnoha jiných místech, že byl to ,,hlas české bible", jenž spojil Slováky 
s Cechy na kolik věků, a že byl to ,, bujný válečný duch český, kypící ^ 

silou", jenž ,, zesílil slovenský kořen" (v článku o Jiskroví, tamtéž 230) — i 

jen utvrdilo Jiráska v plánu obnoviti živé obraz československé pospo- 
litosti z doby Jiskrový a tak historickým svým uměním pracovati, aby se 
probudilo a utužilo lepší uvědomění mezi Slováky i Cechy. Takto smýšleje, 
nemohl pro svou dedikaci k prvnímu svazku ,, Bratrstva" zvolili osobu 
lepší, než byl Adolf Heyduk, jehož ,,Cymbal a husle" z r. 1876 byl v době 
novější jednou z nejpůsobivějších výzev na tuto cestu. 

Pro své pojetí měl Jirásek důvody ve skutečných poměrech historic- 
kých. Tak tomu však nebylo v ,, historické pověsti" L. Kubániho ,,Val- 
gatha", psané, avšak nedokončené, v letech šedesátých a vydané až r. 1872, 
jež je jakousi slovenskou anticipací ,, Bratrstva,". Již proto a^také z té pří- 
činy, že se uvádívá v souvislost s ,, Bratrstvem", při čemž se zdůrazňuje, 
ne-li historická, tedy alespoň umělecká její cena, nebude nemístné všim- 
nouti si jí zde blíže. 

Historické stanovisko Kubániho je zcela podmíněno jeho politickými 
názory. Přidav se k t. zv. ,,nové škole", jež v zásadě chtěla hájiti zájmů slo- 
venských ve shodě s Maďary, ve skutečnosti však sloužila snahám maďar- 
ským, ať vědomě, ať bezděky — promítl Kubáni toto mínění o společnéín 
uherském vlastenectví i do století 15., takže jeho pověst slouží oslavě ma- 
ďarského hrdiny národního Hunyada, jejž činí vzorem uherského vlastence, 
,,ktorému ani ve víteznej udatnosti, ani v šlachetnomyslnosti, ani bez- 
^ištnostij nebylo ešte páru v Uhrách — ba asnáď ani nebude" (vydání 

78 




M. Aleš: Jan Jiskra. 



z r. 1907, str. 3); jemu podle Kubániho bylo líto nesvornosti a egoismu 
obecného i smutného stavu lidu: ,,to dojímalo jeho šlachetné, za blaho vlasti 
a křesťanstva rovnako zaujaté srdce — ba vynutilo i tajnú slzu v jeho soko- 
lových očach" (str. 6). Hned však autor činí výjimku v Jiskroví, ,,taktiež 
hrdinovi, ktorý jedinký toho veku, snad i na potom, móže sa vyrovnat' 
Huňadovi" (str. 5). Jen kdyby nehleděl ,,cěz prsty" svým hejtmanům, 
kteří, ať ze ctižádosti nebo zištnosti ,,miesto aby pri boku hrdinského 
Huňada pomstili ztrátu uhorského krála pri Varně, vychodia na zboje, 
lúpia pokoj nj^cíi obyvatele v avsvojom obchode cestuj úcích kupcov." Tajní 
pak jeho přívrženci, jichž bylo mnoho, píisobili na jeho ,,slabú stránku, na 
jeho ctižádost, která zračí sa v caesarovském hesle: ,Alebo Jiskrom, alebo 
ničím'". Tak se stal Jiskra pláštíkem oligarchů rázu Garova a Ujlakiho proti 
Huňadovi (str. 5). Ten postřehl ,, vyšší záměry Jiskrové, záměry totižto: 
podrobenie národov uhorských českej moci v občianskom i v náboženskom 
smysle." I střetli se ,,dvoja tito velikáni, jako sa střet ajú blúdiace komety 
za million rokov raz, a jedna druhej nemohúc vyhnúť, udierajú do seba" 
(str. 7). K nim jako třetí soupeř se druží Oldřich Celský, představiltel Ger- 
mánstva, jehož ,,vševláda" má se rozšířiti na východ. On chce svými intri- 
kami poštvati Jiskru i Hunyada v zápas, neboť vidí, že jejich spolek by 
mohl otřásti celým Němectvem (str. 112). 

Mezi těmito osobnostmi a principy jim přičítanými ve skutečnosti 
nebylo žádné souvislosti: principy ty samy byly tehdy nečasové předsta- 
vitelé jejich byli naprosto jiné povahy, než jak je Kubáni líčí. A zcela 
falešně je pojat i způsob, jak se má macchiavellistická intrika Celského, je- 
jímiž nástroji jsou tři němečtí rytíři, sloužící za tím účelem pod jinými čes- 
kými jmény na straně české, zmařiti protiintrikou romanticky nemožné 
Meluziny z Hrachová, jež v tom zcela souhlasí s husitským knězem Brož- 
kem na Valgathových Drienčanech. Brožko zajisté je husitsk}^ kněz, jenž 
nemá sobě v celé literatuře rovna. Tento obr se zjevem františkána, jenž 
také rád pije, prostředkuje milostné styky mezi dcerou Valgathovou, \lastně 
Jiskrovou Milicou a Ladislavem Hunyadem: jejich láska má býti symbolem 
unie uherskoslovenské. Milice v tom smyslu působí — se zdarem — na čes- 
kého rytíře Kráska, a Brožko, maje v tom za spojence Pankráce ze Sv. 
Mikuláše, usiluje, aby Jiskra se dohodl a spojil s Hunyadem, podrobě se 
jemu a jsa tak ,,vdačným synom tejto novcj vlasti." A zajímavo je, že Jiskra, 
rozhorlený tím, že Celský pokládá Uhry za léno dobyté pro císaře Fridricha, 
souhlasí již — je to po bitvě u Lučence — a posílá proto k Hunyadovi, jenž 
však pod vlivem intriky Celského mu odpoví — opovědí války. 

Netřeba dále podrobně vykládati, jak této zásadní stránce pověsti 
Kubániho odpovídá vypravování samo i charakterisování osob a situací: 

80 



je stejně nečasové, nepřirozené a nepravdivé. Přehnaná sentimentální 
romantika se vzdychajícími rytíři a s dívkami přestrojenými za rytíře a zápa- 
sícími se svými milenci — nelze se tu odvolávati na ženy mezi bratříky, jež 
se též někdy, ale zřídka, ziíčastnily boje, neboť ty v historické skutečnosti 
vypadaly zcela jinak — nahrazuje prostší a drsnější skutečnost 15. věku. 
Jako Valgathu Kubániho se svými nápadnými protivami charakterovými, 
jejichž vina padá ovšem na zběžnou improvisaci podání autorova, nelze 
pokládati za dobrý typ hejtmana bratrského, stejně strojené i nepřirozené 
jsou postavy vedlejší: jak daleko zde máme od sluhy Hrabiny k výrazn3''^m 
slulium Jiráskovým. Dobového zabarvení nemohou dodati nevkusná za- 
klínání (,,na Žižku!", ,,na kalich a slávu Slovanstva": obdobou k tomu je 
i připíjeni kalichu) nebo za husitskou zde uváděná píseň ,, Těšme se blahou 
nadějí", ani stříbrné pistolky jako doplněk výzbroje husitského šlechtice: 
působí to nejen nepřirozeně, nýbrž i směšně jako travestie. Jakou autor má 
představu o tvrzích bratrských, svědčí věcná nemožnost popisu hradu 
Drienčanského — i kdyby šlo o hrad, jenž byl na výšině a nikoli o husitskou 
tvrz, jež byla v rovině u řeky — s dvorem, kde 5000 lidí prý mUže pohodlně 
cvičiti, i s trojposchodovým palácem; podle toho se ani již nedivíme, slyšíme-li 
při obležení o tisících lidu Valgathova. Na každé skoro straně se znovu 
přesvědčujeme, že Kubáni z omylu politického svou pověstí, takto pojatou 
a vypravovanou, učinil i hřích umělecký, vnucuje násilně patnáctému věku 
svou falešnou perspektivu z přítomnosti a vyvolávaje tak u svých čtenářů 
zmatek a odpor i ruše tím jejich esthetický dojem. 

Není divu, že r. 1908 při novém vydání této pověsti se ozval proti pojetí 
i umělecké technice Kubániho se strany historika Julia Botta ostrý protest 
(Slov. Pohlady 1908, 497 a d.), vytýkající jí zcela správně nehistoričnost a 
uměleckou nepřirozenost. Obránce Kubánimu vystoupil v Skultétym (tam- 
též 504/5; sr. i jeho referát str. 57/8), ne sice po stránce historické, což b3do 
vyloučeno (avšak Škultéty i zde tvrdí, že básník má svobodu přizpůsobiti 
k své práci historické historii i topografii), nýbrž po stránce umělecké, háje 
aspoň osob vedlejších, nedotčených prý chybou koncepční, vyplývající 
7. tendence autorovy, z nichž prý ,,veje životná pravda i svěžest, možná 
len pri tvorbě poesiou preniklej." A Škultéty i nyní srovnává krátce 
,, Valgathu" s ,, Bratrstvem" a soudí, že celkový dojem z ,,Valgathy" ,,musí 
být lepší preto, že je tu viac poesie;" bratříci Jiráskovi jsou mu ,,aksi 
suroví, málo sympatiční", a druhá část ,, Bratrstva" je prý zkažena ,, ne- 
pochopitelným postavením do popredia takej figury ako Maria". 

Nepochybuji, že Škultéty našel a najde se svými důvody málo olilasu, 
byť i uznáme, že jazyková stránka,, Valgathy" leckde skutečně jeví poetic- 
kou svěžest. Jako doklad historického umění se však ,,Valgatha" uváděti 

81 6 



nemůže. Proti takovému předělávání historie s jeho falešnou sentimenta- 
litou umění Jiráskovo působí jako zdravý, osvěžující van čerstvého, byť 
i ostrého vzduchu. 



Jako Jirásek nemohl psáti o bratřících vůbec a omezil se na Slovensko, 
tak ani vyčerpání této celé látky, více než dvacetiletého panství bratrského 
na Slovensku nebylo možné ani v díle cyklickém, chtěl-li autor podati své 
thema bratřické s plným životním dojmem povah i osudů osob hlavních, 
chtěl-li vytvořiti souvislý obraz a nikoli jen řadu scén volně spojených. 
Z tohoto velikého výseku dějinného, jenž, ukazuje kypící sílu národní, ale 
rozplývá vou, mařenou v úkolech vedlejších a nedo vedoucí se soustře- 
diti ic dílu trvalému, volal romanopisce i dobového psychologa dbalého 
národní povahy o umělecké vystižení, aby tak byl poučením a výstrahou — 
bylo třeba vybrati děj, jenž by byl význačný pro dobu i povahu bratříků a 
jenž by přece dovoloval, aby autor podle rázu celé pozdější své beletrie 
historické mohl zároveň s ním spojiti odbočky i vedlejší postavy, aby tak 
thema jeho mohlo vyzníti plným akordem dobovým. 

Soustředění časové je zde větší než v jiných jeho cyklech. Jde tu jen 
o krátký interval tří let (1451—53), při čemž svazek druhý má poměrně nej- 
větší rozpětí, od září 1451 až do jara 1453, takže jak svazek první, tak svazek 
třetí obsáhne vlastně jen několik měsíců: co je v svazku třetím přidáno 
o bitvě u Šaryšského Potoka r. 1458 a o dobytí tábora u Kostolan r. 1467, 
jsou jen dodatkové přídavky, jež dílo nechtějí nechati bez výkladu o ko- 
nečném výsledku, jež však s vlastním románovým dějem — ten končí 
smrtí Mariinou — nemají věcné souvislosti. Je tedy předmětem ,, Bratrstva" 
vyvrcholení moci Jiskrový bitvou Lučeneckou a jeho odchod i samostatné 
vystoupení bratrstva Aksamitová. S tím souvisí i výběr místního jeviště: 
rozestírá-li se toto v prvních dvou svazcích široce po středu a východu slo- 
venském, kde byla základna moci Jiskrový, v třetím svazku se úží na sever, 
na vlastní okrsek bratrstva ve Spišsku a Šaryšsku. 

Datová kostra děje není bohatá: je to kromě více obšírnějších zpráv 
o bitvě u Lučence jen něco málo dat o výpravě Hunyadově k Zvoleni a 
Drienčanům, o míru v Rimavské Sobotě, jehož historické přítmí (podle 
nových zpráv u Tóth-Szaba bylo konečně dojednáno až v dubnu 1452) dovo- 
lovalo Jiráskovi volnost koncepční — konečně o propuštění Jiskrově, načež 
více zpráv se zachovalo o vystoupení Aksamitově, jemuž r. 1453 mladý 
Ladislav Hunyad oblehl a dobyl hradu Spišského: Aksamit sám zůstal ne- 
přemožen, takže král Ladislav — o tom u Jiráska však neslyšíme — uznal J 
za vhodné raději jej formálně přijmouti do svých služeb. * 

82 



Exposice dějová je široce podána v prvním svazku, a podle ní bychom 
čekali, že děj se rozepne více směry, než se pak v rhapsodii Jiráskově 
opravdu stane. Je tu více motivů, jež se pak nerozvinou: na př. poměr Jánka 
Kozice k Evě, jenž slibuje více, než aby byl jen jakousi ilustrací české kolo- 
nisace na Slovensku. Nelze však ani jinak při množství postav, jež oživují 
jeviště. Je to rys, jenž je společný i druhým cyklům Jiráskovým, že u většiny 
postav prese všecko umění charakterisační statika převládá nad dynamikou. 
Vedlejší osoby mají tu málo místa a vzduchu, aby se mohly náležitě rozvi- 
nouti. 

V podstatě , .Bratrstvo" má dva hlavní proudy dějové. První, jímž dílo 
začíná, představuje zemanská družina bratříků ze Zemanského Podhradí, 
jež stává se částí jízdecké roty Jánka Kozice Vlka a s jejímiž osudy se 
splétá ob čas a zase rozchází Pobera z Lomu nevím kam domů se svou rotou. 
Pobera, přicházeje z Polska k Jiskroví, pomůže na jeviště uvésti druhý 
proud dějový, vtělený v osudy Marie Bodorovské a Talafúsa. Oba tyto hlavní 
proudy postupují pak jednak odděleně, jednak místně spojeny (v tábore 
pod Zvolení, v Košicích, na Spiši a konečně v Lechnici). Proud druhý však 
nabývá záhy povahy vlastního činitele v dynamice dějové, kdežto proud 
první v té příčině ustupuje více v pozadí, stávaje se spíše charakterisačním 
prostředkem života i povah bratřických. Spojení mezi nimi prostředku] e 
postava Poberova, jeho vztah k hlavní osobě celého děje,^ Marii, z části 
i Štefan Kozic a s ním mstící se zaň bratr jeho Janko Vlk. Sirému rozsahu 
jeviště dějového v prvních svazcích odpovídá i větší rozbíhavost dějová, 
většímu pak zúžení jeviště ve svazku třetím i větší dějová soustředěnost. 

Děj ,, Bratrstva" je tak napojen a proniknut dobou, že různé poznámky 
a narážky časové, jež s vlastním dějem nejsou v přímé věcné souvislosti a 
jež u jiných autorů bývají namnoze hlavním prostředkem, jak dílu dodati 
historického zabarvení — zde jsou jen přirozenými doplňky, jež dobovou 
náladu, plynoucí z děje i povah vystupujících v něm osob, jen zesilují, jako 
slyšíme-li o apoštolování Kapistranově, o historii litevského Svidrhala s med- 
vědicí, o oblehání i dobytí Cařihradu, o Celském a jeho intrikách i milostných 
pletkách, o mladém králi Ladislavovi atd. Kromě takových narážek Jirásek 
rád vkládá do své práce celé listy a akty, jež bud prostě ze svých pramenů 
přejímá (jako je to v případě obou opovědí Bardějovsk}^!, z nichž však 
v bratřické nenajdeme u Jiráska zajímavých forem dialektických, jež má 
originál), nebo je volně koncipuje (list Dobáků v Jiskroví, Ondrejkův domů) 
nebo vhodně obměňuje podle současných vzorů, jako nařízení z kanceláře 
Jiskrový poddaným, list záškodní, kvitanci žoldnéřskou, řezanou ceduli 
o ,, bitvě" mezi Poberou a Talafúsem a patrně i onen list královský z r. 1453, 
jehož latina vyvolává posměšné poznámky Pijandovy o ,,ribus neribus". 

83 



Zmíněný již důraz na Jiskru a jeho postavení na Slovensku naznačuje, 
že „Bratrstvo" neomezuje svůj látkový rozsah podle přísné definice histo- 
rické, jež bratrstvo Aksamitovo hší od Jiskry a jeho rot. Rozdílu však mezi 
nimi, pokud šlo o složení rot, vlastně nebylo. Tělo, žoldnéřstvo, bylo totéž 
tu i tam. Rozdíl byl ve vedení, jež u Jiskry mělo ráz legitimní, jsouc odvo- 
zeno od moci královské, v jejíž službě Jiskra stále zůstával, kdežto 
u bratrstva Aksamitová již před rokem 1453 význačné je nezávislé po- 
stavení i s důsledky toho ve správě i ve větší zvůli žoldnéřstva (Palacký IV. 
1. 453), při čemž ovšem netřeba vylučovati pravděpodobnosti mínění Jirás- 
kova, jež předpokládá jistou shodu mezi Aksamitem a Jiskrou, založenou 
v tom, že měU společného nepřítele, Uhry a Hun^/ada (I. 299). Vzájemnost 
mezi rotami Jiskrovými a bratrstvem vlastním, prokázaná i tím, jak bratříci, 
sloužící původně pod Jiskrou, r. 1453 přecházeli k Aksamitoví (mezi nimi 
i Talafús) a po Šaryšském Potoce se opět vraceli k Jiskroví, jehož postavení 
po r. 1457 bylo ovšem jiné než před r. 1453, podobnější již dřívějšímu po- 
stavení Aksamitovu — umožnila Jiráskovi, aby ve svém ,, Bratrstvu" spojil 
obě složky, oficiální, Jiskrovu, i vlastní bratrstvo Aksamitovo a aby tak 
vylíčil kromě rušné episody z historie bratrské z r. 1453 i vrchol moci Jiskrový 
a jeho odchod: vlastní nositelé děje jsou oběma složkám společní. Jestliže 
u rot Jiskrových byla přirozená stupnice mocenská, vrcholící v něm jako 
v zástupci moci královské, také bratrstvo slovenské mělo s\'ou hlavu ve 
vrchním hejtmanu Petru Aksamitoví z Lideřovic, jenž však přece neroz- 
hoduje sám, nýbrž má vedle sebe starší, takže tím správa bratrská nabývá 
rázu demokratického. Jirásek ve svém vypravování jen doplňuje rysy, jež 
známe odjinud. 

Zdá se, že i ve správě bratrstva jen vyznívají staré tradice vojska tá- 
borského a sirotčího a že snad ani onen Aksamitův evangelický princip při 
placení žoldu i dělení kořisti nebyl zcela nový. Jirásek, tuším, jen právem 
básnickým, jež dále svůj obraz rozvíjí v duchu historických pramenu, přidal 
zajímavou podrobnost, že star.ších bylo jako apoštolů dvanáct, a uvádí i je- 
jich jména spolu s vojenským jejich písařem, vlastně kancléřem Oldři- 
chem za Smolotel, jehož jméno známe ze seznamu Perwolfových a jehož 
jmenovec Buzek ze Smolotyl byl r. 1433 úředníkem vojska sirotčího (To- 
man 223). Není pochyby, že hejtmane, o nichž víme, že bratříci si je volili 
(Thurocz rV. kap. 49.: ,,constitutis inter se capitaneis"), měli vedle Aksa- 
mita své slovo, ale nevíme určitě v jaké míře. Z jednoho listu, avšak až 
z doby po smrti Aksamitově, z 10. dubna 1460 (Kaprinai, Hungaria diplo- 
matica II. 412/14), známe případ, kde vedle hejtmana Jakuba ,,de Pozowa" 
najdeme v ,,seniores fortalitii Komlos" (na Šaryšsku), z nichž šest je vý- 
slovně jmenováno, kdežto ostatní se naznačují neurčitým výrazem ,,et 

8á 



caeteri seniores": snad jich byl(3 opravdu dvanáct a snad případ tento 
v sobě v menším měřítku obráží, co platilo i pro bratrstvo celé. V Rakousích 
o něco později podle Palackého (IV. 1.455) bratříci však neměli vrchního 
hejtmana, nýbrž hejtmane jejich, dosti četní, byli si ,, důstojenstvím a prá- 
vem mezi sebou rovni". 

Tradice táborské kromě vlastní techniky vojenské měly zajisté — v tom 
lze i historikovi s Jiráskem souhlasiti — podstatný vliv i na vlastní kořen 
bratrstva, onen cit soudržnosti, jenž k sobě poutal různé ty roty po mnoha 
zemích rozptýlené v jednotu, třebas jen volnou. Jádro jejich, hejtmane i zku- 
šení bojovníci, puškaři i pořadatelé vozů, bylo české a bud přímo pocházelo 
ze starého bratrstva táborského, nebo alespoň vyrostlo v jeho duchu. Právě 
v cizině, uprostřed cizího, namnoze nepřátelského prostředí, tento tradiční, 
krajanský smysl byl tmelem různorodých těch prvků, jež se v rotách bratr- 
ských slučovaly. Jirásek při různých příležitostech dává zazníti starým 
táborským vzpomínkám na veliká vítězství u Ústí i Domažlic i na ony 
,, spanilé" jízdy, za nichž Táboří pronikli i vícekráte do Uher, i na místa, 
kde pak vzniklo Aksamitovo bratrstvo. To opravdu nemohlo zůstati bez 
účinku na bratrský cit solidarity, ,,cit věrného silného sdružení, oddanost 
bratrství", v němž, ,v té jistotě byla moc, sebevědomí, bujná, zpupná síla" 
(n.64). 

Proto se tak zajímali bratříci o své druhy v Polsce i v hlubokých lesích 
litevských, jejichž jména u Jiráska uváděná jsou opět ozvěnou seznamů 
Perwolfových, kde najdeme známé figury Pobery z Lomu nevím kam domů 
i Třikrátzlého, ba i toho lékaře Farda, ovšem z let jiných, než kdy Jirásek 
je vtěluje ve své dílo. Proto také mezi bratříky Jiráskovými stále přeska- 
kují zmínk}^ o Mladvaňkovi, jenž z hradu Najbachu provozoval na pomezí 
Mora\T, Rakous a Uher podobnou moc, jako Aksamit na slovenském severu. 
V souvislosti s tím zaslechneme i zmínky o ženských hejtmankách, jež se 
opravdu zúčastnily války, jako byla Polka Kateřina ze Skřinna na hradě 
Bervaltu u Osvěčíma, nebo její rakouská obdoba, ve zhoršeném však vydání, 
Vajtaracharová z hradu Vajdy, o níž Eneáš Sihdus dovedl podati zajímavé 
podrobnosti, což byly ovšem zjevy zcela jiného rázu nežli ony rytířky u Ku- 
bániho. 

Do ciziny si čeští bratříci s sebou přinášeli i ony rysy povahy národní, 
jak se ustálily ve varu mohutných konfliktů ideových i válečných a jak je 
můžeme sledovati v Cechách samých za války husitské i po ní, jež však 
přirozeně nejsou tu již zachovány v původí své ryzosti, nýbrž v příznačné 
přeměně, jež jeví zřetelné stopy doby i poměrů: bojovnost i silně vyvinutý 
individualismus, národní sebevědomí i náboženskost. Z části bylo toho již 
dotčeno dříve při románu ,,V cizích službách". 

85 



Tam již jsme slyšeli, jak bojovnost živly, jimž válka se stala prostředím, 
bez něhož nemohli žíti, pudila z Cech do ciziny i v době jagellonské, kdy 
v zemi již bylo veliké uklidnění. Tím svůdnější tato pohnutka byla pod bez- 
prostředním dojmem první války husitské, kdy také již zavládaly v Cechách 
poměry klidnější, zvláště v Čechách východních pod pevnou rukou Ptáčka 
z Pirkštejna a jeho nástupce Jiříka. Vášnivé vzkypění duší se však u mno- 
hých jen zvolna usazovalo, a proto ti, kdo nechtěli se vpraviti v nové formy 
životní, ukládající jim nutnost se podříditi a svou zvůli krotiti, raději od- 
cházeh do ciziny, kde dále mohli žíti po svém a kde jejich statečnost do- 
pomáhala jim zaujmouti místa, jichž by v pravidelných formách klidného 
života doma sotva dosáhli. Stručná slova letopiscova k r. 1440, jak do Uher, 
když vznikly tam války veliké mezi vdovou po králi Albrechtovi Alžbětou 
a Vladislavem Polským, ,,jelo mnoho služebných lidí a a jezdcóv, komuž se 
chtělo slúžiti a války vésti" (St. letop. češ. 119) — \'yjadřují tuto situaci. 
Z válečníků těch sice r. 1442, když se v Uhrách chýlilo k míru, vraceli se 
opět leckteří domů, avšak nevrátili se všichni: mnozí zůstali u Jiskry a 
k nim časem přibývaly i nové posily ze staré vlasti. 

Všude v cizině a tedy i v Uhrách čeští žoldnéři vystupují jako Češi a 
kališníci, zachovávajíce si pevně v duši onen souzvuk víry a jazyka, jenž 
byl Cechům století 15. dědictvím osudové, vítězně překonané krise. Jestliže 
i katolíci se účastniH na jízdách do cizích služeb, v národním sebevědomí ne- 
bylo mezi nimi a utrakvisty rozdílu, neboť v tom i český katolík bjd dědicem 
velké doby: nábožensky však pro svůj poměrně značně menší počet ne- 
udávali tónu, takže pro české roty, zvláště pak v bratrstvu samém, kalich 
lze pokládati za symbol jejich přesvědčení náboženského, a roty jsou i po této 
stránce pokračovateli ve starších tradicích táborských. 

Tento český ráz jejich byl utvrzován i tím, že, třebas žoldnéři odcházeli 
i na' dosti dlouhý čas do ciziny na službu, přece se souvislosti s Čechami a po- 
zdějšího návratu domů nevzdávali. V tom je, ovšem více až později, kdy 
Cechy za vlády Jiříkovy mají nad sebou opět silnou autoritu královskou, 
vzájemnost, jež měla dobrou stránku, jak pro krále, tak pro Cechy v cizině 
sloužící: ti, chtěli-li si zachovati právo k návratu, musili i v cizině dbáti zří- 
zení zemského, jež nenamítalo nic proti české službě v cizině, avšak jen 
potud, pokud se neocitala ve sporu s prospěchem obecným, pokud ne- 
byla na prospěch nepříteli zemskému, takže král mohl spoléhati, že pří- 
padný jeho zákaz služby určitému nepříteli nezůstane bez ohlasu, zatím 
co žoldnéři čeští při příležitostných svých sporech a konfliktech v cizině 
mohli doufati, že nezůstanou bez pomoci a opory královské, byť snad jen 
ve formě přátelského prostředkování. 

S češstvím rot polních musili počítati i knížata a města, jež chtěla si 



za dobrý žold získati jejich zbraň a krev. I dovídáme se, jak knížata dbají 

české písaře ajtlumočníky, kteří by prostředkovali jejich styk s českými 
žoldneři, i jak někteří sami česky umějí a češtiny užívají, aby Čechy tím 
silněji ke svým zájmům připoutali: \^'dávaií jim české listy, jakož i české 
listy od nich přijímají. Jirásek již v práci ,,V cizích službách" vhodně užil 
známého detailu, že Ruprecht Falcký uměl česky. To nebyl případ ojedinělý: 
r. 1462 před bitvou u Giengen, ne sice sám Ludvík Bavorský, ale jeho jmé- 
nem Volfgang, ze Šaumburka, sestoupivs koně, aby spolu s nimi pěšky bojo- 
val, česky vybízel žoldnéře české k statečnosti. 

Tento propagační význam českého žoldnéřstva ve smyslu národnostním 
přirozeně ještě \i.ce vzrostl na Slo\ensku, kde Češi na léta nabyli přímého 
panství. Veřejný život na Slovensku se tak značnou měrou počešťoval byť 
i čeština ve styku Jiskrově a jeho hejtmanů i bratrstva s nepřáteli i s městy, 
šlechtou i s lidem poddaným nestala se ještě pravidlem a užívalo se vedle 
češtiny i latiny a němčiny. Tóth-Szabó ve své statistice listů a listin od Čechů 
na Slovensku vydaných sice přiznává češtině jen 1—2% vedle 90% latiny 
a 8—9% němčiny, než Jarník (str. 363) vyslovil o tom právem pochybnost. 

1 opověd Aksamitová Bardějovským je zachována v znění německém 
(otiskl ji St. Klíma v ,, Našem Slovensku" IL 442) — a Jirásek ji podává 
v českém překladu, než lze se ptáti, zda je to originál a nikoli překlad 
z němčiny, pořízený snad městským písařem. 

Husitské panství na Slovensku tímto svým národnostním přízvukem, 
jenž však plynul více z prosté potřeby praktické než z vědomého úsilí po- 
češťovati, nabývalo zde jasnějších, ideálnějších barev než jinde, neboť týkalo 
se prostředí, jež vlastně nebylo novým příchozím cizí, nýbrž úzce příbuzné. 
Nebyl to až na menšinu německou, jíž však se jinak ani po stránce národ- 
nostní nedělo žádné násilí, cizí národ, jenž se tak fakticky dostával pod vliv 
český, nýbrž byli to příslušníci téhož kmene, na něž právě proto šíření 
češtiny v životě veřejném nečinilo dojmu křivdy a násilí. Naopak, gravi- 
tační síla českého sebevědomí suggestivně působila i na Slováky, takže i oni 
se v té příčině stávali účastnými velikého dědictví husitského, uvědomujíce 
si českým příkladem svou kmenovou příslušnost i důsledky její pro život 
veřejný. Vliv národního sebevědomí českého byl pak tím větší, ježto při- 
cházel ve spojení s novým mravním a náboženským názorem. Než, abychom 
si jasněji mohli dosah toho uvědomiti, bude třeba se ještě napřed zmíniti 
o mravní a náboženské povaze bratříků samých. 

Mravní pathos, jenž v prvních dobách hnutí husitského ozařoval vojska 
husitská, dodávaje jim povahy ,, božích bojovníků", ztrácel se již v pozděj- 
ším průběhu války, byť nezmizel ani na samém jejím konci docela. Další 
pokles jeho byl jen zjevem přirozeným v období dalším, kdy povaha války 

87 



u českých žoldnéřů v cizích službách se tak podstatně proměnila, kdy vál ka ne- 
byla již zápasem za velikou při, nýbrž, ztrativši své mravní a ideové posvěce- 
ní, stala se řemeslem, nebezpečnou hrou, z níž zcela již vyvanul vzlet a fana- 
tické nadšení, tak mocně dojímající ve veliké Jiráskově epopeji husitské 
„Proti všem". Z ,, božích bojovníku" se stali žoldnéři, zcela spokojení svým 
hazardním životem, nad nímž již se nechvěla záře velikého ideálu. Život 
zšedl, a větší přitažlivosti než ideál nabývaly praktické výhody války, 
dobrý žold, bohaté bituňky z dobyté kořisti a možnost zlézti tu rychle 
srázné stupně úspěchu a slávy. 

Typickým představitelem tohoto shonu po zisku války a spojených 
s tím požitcích je u Jiráska mladý Svelila, jenž by opravdu neváhal sloužiti 
ani Hunyadovi, kdyby dobře zaplatil (III. 33), a na nějž též aplikuje Ji- 
rásek známou charakteristiku Beheimovu (,,Buch von den Wienern 346), 
že, kdyby čert s bohem zápasil a dal by více, bratříci by šli k němu (II. 398) : 
jeho heslo ,, dobrý pacholík se neztratí" dobře vyznačuje onu nerozpačitost 
mnoha, třebas ne všech bratříkii, komu lze sloužiti. Proto se v , .Bratrstvu" 
častěji ozývají v rotách Jiskrových obdivná slova velkých bituňkú u Aksa- 
mita; jakou bouři souhlasu vzbudí na Muráni lakonické oznámení Aksa- 
mitovo o zítřejším bituňku a jak silné a neústupné energie je třeba, aby 
vrchní hejtman skutečně provedl svou dotčenou již zásadu dělení kořisti 
podle slov Písma o dělnících na vinici! Odtud také radost mezi bratříky, 
když po delším táboření, ať před větší výpravou nebo při obléhání, konečně 
se roznese zpráva, že již roty se hnou: nastane sice opět místo pohodlné za- 
hálky těžká hra o život v boji i na výjezdách, avšak též naděje na kořist. 
Nevadí, že v ostrém větru válečném leckdo padne: několikráte se znovu 
vrátí věta, že každý ve válce život za pasem nosí. Ani občasné neúspěchy 
a porážky bratříky nematou; jsouť si vědomi toho, co později r. 1478 napsal 
Vlček z Cenová (Archiv česk3> VI. 167) a co u Jiráska vhodně anticipuje 
Jiskra (I. 168/9): ,,Než válkať jest, válků válí se sem i tam; musí to býti, 
žeť jedni druhé porážejí." 

Nejenom však kořist, i přirozená odvaha nachází tu uspokojení. Ne- 
bezpečná hra tím více opájí, čím hrozivěji se rozvíjí. Vidíme úžasné případy 
odvahy a smělosti, jejímž historick3mii příkladem je jagerská příhoda Tala- 
fúsova z r. 1442, kdy podařilo se mu vskočiti se zastrašujícím piek vápením 
do města a s bohatou kořistí a zajatci odtud uniknouti: byl sice pak přece 
přemožen a zajat, ale jeho jméno letělo zemí jako živý podnět i jiným k či- 
nům podobným, U Jiráska jsme svědky takové, šílené skoro odvahy při vý- 
jezdě rnalé roty Poberovy až k Pešti, kde zapálil předměstí. Z\onění a 
zmatený hluk překvapeného města, jež se nenadalo takového činu tak daleko 
od vlastní základny Jiskrový, byl jeho nejsladší odměnou. K vylíčení tohoto 

88 



úchvatu, z něhož vane podobné opojení vlastní silou jako z oné scény Čap- 
kovy 11 Baltu, inspirovala autora slova Bonfinova, že až na předměstí 
peštské ,, denně" najížděli Cechově a je plenili a že z Nového Budína bylo 
možno viděti dým českých posádek. Z tohoto výroku ve svém doslo\-ném 
znění přehnaného i po letech cítíme děs českého jména: je to jako pyšná 
fanfára zatroubená ve vlastním táboře nepřátelském na vzdory všemu; tato 
sebevědomá síla, odvažující se neuvěřitelných zkoušek, děsících nepřítele, 
jenž ne\-ěděl, odkud a kdy má se opět nadíti nových jejích důkazů, je zá- 
roveň klíčem k vysvětlení panství několika tisíc Cechu nad velikou částí 
království uherského. Pobera sám i jinak je pravým zosobněním této 
odvahy: je to přímo ži\-elná smělost, s jakou na svém hnědáku prudce 
vskakuje doprostřed nepřátel. 

Tato hazardnost, jež neváží nebezpečí, kromě ukojené ctižádosti a po 
případě zištnosti nalézá svou odměnu, jako všude v životě vojenském, jenž 
ztratil \'zpruhu ideovou, i u bratříků husitských v požitcích smyslných, ve 
víně a v ženách. Zajisté šumné ty ,,pitancie", jak je líčí Jirásek, ať ve Zvo- 
leni nebo na hradě Spišském, při nichž v hlučný smích a hovor zvučely 
housle a drnčel cymbál, takže tempera mentnější bratříky to strhávalo 
k zpěvu i k tanci — věrně vystihují život bratříků. Za ležáckého života 
táborového také kostky vnášely vzruch v šedou jednotvárnost dnů. V tom 
za ,, dobrými lidmi", zemany, nezůstávali u svých táborových ohňů za zvuku 
ječivých kejd ani obyčejní žoldnéři. Kdež tu byl známý článek Žižkova 
řádu vojenského, ohlas to artikulu o trestání hříchů zjevných, že ,,nechcem 
trpěti mezi sebou nevěrných, neposlušných, Ihářuov, zlodějuov, kostkářuov, 
lúpežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smil- 
nic a cizoložnic i všech zjevn3'^ch hříšníkuov a hříšnic!" 

I poměr k ženám se stal zajisté zcela jiným, ač je to těžko podrobně 
doložiti z pramenů. Ani zpráva o pádu Kostolan r. 1467, kde zajato bylo 
přes 300 žen, z nichž mnohé prý byl}'^ krásné, nepovídá mnoho, spíše jen 
naznačuje. Třebas však v té příčině prameny naše jsou málomluvné, sotva by 
se dalo tvrditi, že bratříci zůstali na stanovisku Pražan z r. 1437, kdy ,, krásné 
paní" při odjezdu Zikmundově ,,pod korůhví svú šly za ciesařem s jinými 
kajkléi-i, nesmějíce v Praze ostati" (St. let. češ. 105). Sám v^Tok Jiskruv 
v biografii Eneášově ve své žoldnéřské drsnosti (,,Non ego tanti unam facio 
vulvam, ut fidem perdam"; u Jiráska II. 95 najdeme jej zmírněný, že žena 
je jen k milování) prozrazuje málo úcty k ženě. 

Jirásek ve své psychologii českého bratříka jistě nechybil, ukazuje na 
různých případech, jak se jeho vztahy k ženě uvolnily, a na něm vlastně 
buduje základní motiv pádu bratrského. Poměr k ženě je Jiráskovi zkušeb- 
ním kamenem mravní síly bratrské vůbec a je hlavním pásmem rozsáhlé 

89 



jeho rhapsodie. Motiv' ten ve vojsce táborské byl by ještě se stanoviska dobové 
psychologie nesprávný a nemožný: zde však tento problém, pojatý ve 
smyslu křehké lidskosti, je zcela na místě. Ani ženy mezi bratříky nebo- 
jují již proti Antikristovi vtěleněnému ve vojsko nepřátel pravé \^ry, jako 
někdy, r. 1420, ona Táborka na Žižkově. I z ,,boží bojovnice" se stala křehká 
žena, hříšnice. Maria vůči Talafúsovi představuje jen starý typus svůdkyně 
Evy, a charakteristika Poberova o Talafúsovi jako ,, Samsonovi láskou pře- 
moženém" přiléhá, jen ne v tom, praví-li, že Maria chce zahubiti stejně jej 
jako bratrstvo (III. 48). Výjimkou je tu jen Aksamit se svou přísnou mo- 
rálkou táborskou, jež musí nutně zatratiti u Talafúsa ono ,, dvojení srdce", 
když, ač má doma v Cechách ženu, zde, v Uhrách, má ženinu a za ni se bije 
v souboji, on, vítěz jagerský. Stejně naladěni jako Talafús jsou i drsný syn 
starého Tábora Pobera se svou zásadou ,,žena radost" i se svou nezkrotnou 
touhou po pomstě za Mariu, již od muže jejího koupil a již mu Talafús vy- 
rval — i hejtman Třikrátzlej, jenž si z Polska přinesl svou ,,žežulku", ne- 
hledíc ani k veselému a života chtivému Švehlovi, jenž neskrblí poznámkami 
o rozkošných, milovných ženách. Jakousi transposicí Poberovy koupě Marie 
v nižší, žoldnéřskou polohu je historie starého bojovníka od Kunovic na 
Balkáně, jenž skutečně učinil, čeho si přál rozjařený padesátník Poberu v 
Jíra Dlouhý z Lomnice, totiž že si koupil na ženském trhu v Máté-Szalce 
svou Erzébet, od níž pak tolik zkusil. 

Než nejen u Aksamita, nýbrž i u Jiskry, jenž zná život, dovede ho uží- 
vati a přeje toho i jiným, i v jejich okolí pozorujeme přece jistý zbytek 
husitské přísnosti vůči uvolnění vztahů k ženám: i veselému Jiskroví je 
thema to ožehavé, a on ve vážné chvílí zazlívá ženatému Talufúsovi jeho 
poměr k Marii. Nejen rigorosní Aksamit se svou ženou, nýbrž i ženy jiných 
hejtmanů v Košicích i na vSpiši prostě Marii i ,,žežulku" Třikrátzlého přehlížejí 
a všemu styku snimi se vyhýbají. Méně ohledů v té příčině a proto i veseleji 
bylo u Mladvaňka na Najbachu a v jiných jeho posádkách, kde mladých, 
pěkných žen byla vždy hojnost, jak ne bez stesku slýchali bratříci na Slo- 
vensku (III. 437). 

Než přece nelze říci, že by náboženský smysl u bratříků zcela otupěl, 
třebas u veliké většiny nebylo již staré vřelosti, jakou v ,, Bratrstvu" před- ■ 

stavuje Aksamit, jenž, pochmurný a přísný, avšak i tvrdší a divočejší než | 

Jiskra — vzpomeneme si hned, jak před Jagerem se tuze zastává, aby zajatý 
biskup Hederváry byl sťat — ční mezi bratřík}^ jako pozůstatek staré doby, 
budící obdiv, nikoli však následování (s výjirhkou několika jen zjevů rázu 
znamenitého puškaře, jednookého Matěje z Kněžic). Typický v té příčině 
je případ Poberu v. Ten jako mnozí jiní bratříci vyrostl pod korouhvemi 
vojsk táborských z pračete v muže. ,,Léta divoké služby v cizině leccos 

90 



zahladila, srdce ztupělo, leccos z těch prvních let v duši zarostlo a bylo 
úhorem, ale nevyhynulo. Dosud byl pobožný i pověrčivý jako všickni" 
(I. 218). Ze svátečně povzneseného citu stalo se něco zvykového, všedního, 
co se srovnávalo s drsným řemeslem válečným. Jen příležitostně se probudí 
pod prašnými vrstvami dnů hlubší cit náboženský. Takovým podnětem 
je Poberovi ,, ohňové" kázání mladého, nadšeného kněze Lukáše Luka, 
k němuž jej zanesla náhodně vlna táborová a jež oživí staré hlasy v hlubi- 
nách. Prudké horlení kazatelovo, jak kdysi za bratra Žižky bylo lépe, jak 
nebylo těch neřestí a úhon jako dnes, jak nynější pokolení již zapomnělo 
na pravou příčinu válek husitských, na zákon boží a žije bez něho v hříších 
smrtelných — padá jako údery uzlovatých bičů v okoralé duše, a strašní 
bratříci, Pobera mezi nimi, stojí tu jako beránci; v Poberovi i zchladne jeho 
vášnivý žár ke krásné Maďarce. I jinde se vracejí v ,, Bratrstvu" místa, jež 
svědčí, že pobožnost mezi bratříky nevyhynula: i jindy kněz mluví jim v tá- 
boře od polního oltáře do duše, žehná jim před neÍ3ezpečnou výjezdou, když 
přijali svátost pod obojí způsobou; pobožná píseň zazní při pochodu i pak 
večer. Náboženský zájem, jenž byl vlastním smyslem české duše 15. stol., tak 
žije s\'ým způsobem i v táboře bratrském. Nebylo ho mnoho, ale přece byl. 

Obdobu k tomu zcela dobovou najdeme i na druhé straně, vidíme-li 
Hunyada za ticha nočního vcházeti do vedlejšího stanu, aby tam před 
malou archou ukojil potřebu své pobožnosti, jež v něm nevylučuje vznětů 
divoké, sveřepé ukrutnosti. Než katoHckou formu náboženské horlivosti, 
kterou tak dobře znaly husitské Čechy, zpozorujeme i v bitvě u Šaryšského 
Potoka, kde proti bratříkům se ženou houfy sedláků zfanatisovanj^ch k boji 
kazatelem, vedle něhož mladý sedlák nese zelenou korouhev s červeným 
křížem — i pak po boji, kdy na bojišti plném mrtvol vrchní \'elitel Rozgoň 
praví k arcibiskupo\'i Hedervár3Tnu : ,, Hadovu hlavu jsme zašlápli. Aksamit 
v pekle. Děkujme pánu Bohu!" (III. 546). 

Hla\Tií historickou oporou Jiráskova zdůraznění husitské duše v bra- 
třících, byť již ve formě době i poměrům přizpůsobené, je propaganda hu- 
sitská na Slovensku. Té by nebylo a nemohlo býti, kdyby bratříci b^-li ná- 
božensky zcela zlhostejněli. 

Propagandou tou, jež z hlavního ohniska prvního husitství, z university 
pražské, Uhry zasáhla velmi záhy, po starších článcích Jos. Jirečka i J. 
Losertha a novějším Prohaskově o husitství a bogomilství (v Čas. pro mod. 
filol. V.) zabývá se nyní souborně citované již dílo Tóth-Szabovo. Nám zde 
nejde o thema to v plném jeho uherském rozsahu, nýbrž jen v jeho omezení 
na Slovensko. 

Zde nechybí dokladů ani z dřívějška, před Jiskrou, třeba však uznati, 
že bychom si i o tomto období i o době Jiskrově přáli zpráv hojnějších a 

91 



úplnějších. Není však pochyby, že s vojenským panstvím Čechů pronikal 
na vSlovensko opravdu i kalich, takže již r. 1449 v stolicích spišské a šaryšské, 
vlastní to oblasti bratrstva, bylo mnoho far utrak\dstických. Záleží na tom, 
zda i na jihu, zvláště v Gemeru a v Malém Hontě husitství se šířilo tak, jak 
o tom v historické literatuře vzniklo mínění hlavně autoritou. Lad. Bartho- 
lomaeida a z jeho spisu především prací z r. 1783 (druhé, rozšířené vydání 
z r. 1796) ,,De Bohemis Kishotensibus antiquis et hodiernis commentatio 
historica". 

Bartholomaeides, z části jda po stopách staršího spisovatele slovenského 
Mat. Béla, na jihu slovenském od údolí baložského v Gemeru na západ do 
stolice novohradské a zvoleňské spojuje husitství s příchodem a osazením 
českým za Jiskry a to nikoli jen vojenským. Za Jiskry drželi tu Češi mnoho 
hradů a tvTzí, starých i nově zřízených, z nichž většina byla opevněnými 
kostely. Byli to vedle žoldnéřů i kolonisté, jež sem Jiskra povolal z Čech, 
aby se lépe mohl hájiti: řekli bychom, že zde podle toho vznikala jakási 
česká hranice vojenská. Že nové kolonie se udržely, Bartholomaeides do- 
kazuje jak polohou a jménem obcí, tak z nářečí, šatu i zvyků, jak je sám 
ještě v končinách těch zastihl. V jeho tvrzeních, jež k řešení otázky české 
kolonisace, na niž se tu širší otázka husitské propagandy redukuje, podala 
dosud nejvíce látky, je leccos, co by se mohlo státi spolehlivou oporou jeho 
these kolonisační, kdyby se to vše znovu vědecky vyšetřilo, jak po stránce 
filologické a folkloristické, tak i umělecko-historické, zvláště kdyby se 
i archivy slovenské v té příčině znovu prohlédly: Tóth-Szabó sice ujišťuje, 
že další zkoumání archivní již je marné a bezvýsledné, avšak máme právo 
býti nedůvěřiví k práci, jež nezapře svého původu a účelu — byla zadána 
ke konkursu madarské akademie o dějinách husitského hnutí i panství 
v Uhrách a dostalo se jí ceny — byť i působí dojmem příznivějším, než 
jiné madarské práce vědecké, věnované podobným thematům, kde na- 
mnoze literární politika určuje směr i výsledky badání. 

Pod vlivem Bartholomaeidovým byli naši klasikové Šafařík, Palacký 
i Kollár, tento, když psal r. 1832 (Šl. dcera IV. 16), jak Jiskra, když již Slo- 
váci byli by snad zhasli, ,, zmnožil je a zotavil" svými Čechy, ,,jenž se nikdy 
neužasli, a tím kmen náš ke zrůstu a květu zkřísil ratolestmi čerstvými" — 
a v jejich stopách i jiní spisovatelé až nejnověji do Julia Botta (sr. jejich 
hlasy u Czambela, Slováci a ich řeč — 1903 — str. 160 ad.). Palacký při 
mínění, že na Slovensko přišli z Čech a Moravy i mírní osadníci ,, jichžto 
potomci se zachovali v zemi", setrval i v Dějinách (IV. 1. 447; u Czambela 
výrok ten chybí). 

V mladší literatuře slovenské již toho souhlasu, jaký v této otázce bý- 
val, není. Silnější a žárlivější důraz na živel slovenský vedl část mladšího 

92 



pokolení k pochybnostem o vlivech husitství na Slovensku \ úbec. Skepse 
ta není zcela bezdu\oclna, protože opra\'du, jak píše jeden z prvních jejích 
zástupců Jan Močko (u Czambela 1G3), v dosavadních výkladech se před- 
kládalo „viac kombinací" než vědeckých dokladů a stále se v nich ozýval 
Bartholomaeides, avšak bez hlubší kritiky i bez nových dokladů. To je 
patrno i na polemice, jež vznikla — již po vyjití prvního svazku ,, Bratrstva" 
— mezi Jul. Bottem a J. Škultétym r. 1901 (v Sloven. Pohladech). Skepti- 
kové, mezi nimiž největším jménem byl Pavel Křižko^), namítali, že husité 
na Slovensku měli jiné cíle než husitskou propagandu, že není dokladu 
o tom, že by tu nové obce založili nebo zalidnili, kromě snad České Březové 
v Novohradské stolici (o ní však Tóth-Szabó pochybuje, že by tak již za 
Jiskry slula), a jestliže i připouštěli jistou kolonisaci, tedy v míře značně 
menší, než se obecně myslilo: nebylo prý jinak ani možno za stál5''^ch bojů, 
v době poměrně krátké, za fanatického vzrušení hdu proti husitům i za 
nená\isti mocných činitelů veřejných, mezi něž patřil i na západě Pankrác 
ze Sv. Mikuláše. 

Slovenská oposice (Škultéty) se přirozeně vzpírala i spojování české 
kolonisace s t. zv. husitskými kostely, jež se po Bartholomaeidovi tradovalo 
dále, a vzpírala se tím více, když z české strany přišel r. 1901 nový podnět, 
jenž autoritu Bartholomaeidovu posiloval, článkem Jana Kouly ,, Příspěvek 
k poznání , husitských kostelíků' na Slovensku" (ve sborníku , .Slovensko"). 
Koula, s jehož názory, alespoň z části, měl jistě Jirásek příležitost se se- 
známiti, když spolu s ním jel po prvé Slovenskem, připouští, že Bartholo- 
maeides má pravdu o husitském rázu opevněných kostelu na Gemersku a 
v Malohontsku, ač i on, Bartholomaeides, některé z nich pokládá za starší. 
Husité podle Kouly, osazujíce se na Slovensku, přizpůsobovali si kostely 
starší k svým obranným účelům a jen tam, kde toho nezbytně bylo třeba, 
na místech k obraně výhodných zakládali nové. Jako charakteristické rysy 
uznává Koula při nich složky rázu hradebního, ohrady, věže, jež prý nejsou 
typy věží chrámových, nýbrž spíše hradních a městských, i zvláštní zvonice. 

') Křižko své mínění vyslovil ve „Sborníku museál. sloven, společn. II. (1897) ve článku 
, .Středověké národnostně poměry na Slovensku" a vrátil se k věci i v referáte o Slavíkových 
dějinách církve dobronivské (Círke\'né listy 1899. a d.; zde 47 a d. je i polemika Bottova). 
Když později v ,,Nár. novinách" psal o prvním svazku , .Bratrstva," souhlasí úplně s líčením 
zemanstva slovenského, jež se mu prj'- stejně jevilo i .,v ďakolkých tých tisících hstinách. 
které som prečítal z toho veku," i uznává vystižení slovenské krajiny, nazývaje dílo ..velkým 
slovenským a českým eposem", jakého nemají ani větší a bohatší literatury. Se stanoviska 
historického jen vytkl, že Pankrác nevládl jen nad Turcem, nýbrž nad celým západem, od 
Liptova a Oravj'^ až k stolici prešpurské, a že čeští vystěhovale! ..nepřišli sem a neusadili 
SI na Slovensku v toTkom počte, v koTkom si ich iste bude představovat' každý čitatel 
tohoto diela. I slovenské kliatby a daktoré iné slovenské tvary potrebovaty by opravy, ale 
sú i bez téj srozumitelnými!" 

93 



Ovšem další doba s válečnými svými spoustami způsobila mnohé přeměny, 
než i tak přes změny vnitřní úpravy a výzdoby vnějšek t. zv. zv. husitských 
kostelů, byť ne u všech — některé jsou starší — ukazuje k století 15. 

Otázka tak svedena byla na pole kritiky umělecko-historické a po té 
stránce se jí pak šíře zabýval Emil Edgar, jenž v závěru svého článku 
,, Domnělé husitské kostely na Slovensku" (Naše Slovensko III. 402 a d., 
i otisk v ,, Hlasech ze Siona" 1910) na základě dlouhého archivního badání 
i podrobného místního vyšetření v mnoha případech kostelíkové skupiny 
gemersko-zvoleňské i nitranské vítězně prohlašuje: ,, Legenda padla." 

Nepřísluší mně po stránce technické dotýkati se nepříznivé Edgarovy 
kritiky pojetí Koulova, jemuž vytýká nehistoričnost, nedostatek širších 
informací a přílišnou důvěřivost tradici; místní základnu dalšího studia 
umělecko-historického v té příčině bude ovšem třeba dále rozšířiti. Ani se 
zde šíře nebudu zabývati ideov5hni předpoklady Edgarovými o původnosti 
husitství, o jeho odvaze a důslednosti, že husitství samo, nevytvořujíc novou 
církev, nýbrž představujíc jen oposici v mezích církevních, ani umělecky 
nemohlo přinésti nic podstatně nového, ježto přeměna obřadu katolického 
v utrakvistický nenutila k zásadním změnám vnitřku chrámového. Než 
přece, byť vývody Edgarovy nebyly již v souvislosti s Jiráskovým ,, Bratr- 
stvem", třeba přece se u nich zastaviti. 

K výjimce, již Edgar připouští mezi utrakvisty, k Táborům s jejich 
novým typem kostelním, jak jej známe ovšem jen z Eneášova popisu Tábora, 
města v podstatě nového — jinde Táboři ve svých městech nacházeli kostely 
staré, jež prostě přejímali — bych ještě nyní přidal odkaz na — pozdější — 
studii Guthovu z r. 1916 (v Čas. spolku přátel starož.), jenž typ chrámu 
kazatelského pokusil se zjistiti již v kapli betlémské, jejíž jednoduchost 
nebyla jen výrazem okamžitých poměrů a jejich potřeby i prostředků, 
nýbrž odpovídala i novému náboženskému cítění lidovému. Pozdější ob- 
dobí za války i po ní stavělo málo a z toho mála největší částí byly 
opravy a dostavby,takže k opětování typu kaple betlémské bylo jen málo 
příležitosti a husitství se musilo po té stránce spokojiti s formami starými. 

Nejinak než v Cechách bylo i na Slovensku v době Jiskrově, kdy nej- 
větší péče se věnovala úpravě staveb již trvajících a jen výjimečně a k úče- 
lům hlavně obranným stavbám novým. Jestliže se přesně zjistí, že t. zv. 
kostelíky husitské jsou ať již z doby starší nebo mladší, než je doba 
Jiskrová, neznačí to ještě, že starší kostelíky nemohly býti upraveny od 
českých husitů zevně a z části zjednodušeny i uvnitř, nebo že kostely no- 
vější nevznikly na místě starších a že na ně se nepřenesla starší tradice, 
vzpomínající toho, že tu byl někdy kostel husitský. Nová kritika může tímto 
způsobem vyvrátiti domněnky Bartholomaeidovy i jeho následovatelů, že 

94 



>-•' 



•? »■ 



í \ 






■I 






-A 




03 

c 
es 

s 



t. z v. husitské kostelíky na Slovensku v té formě, jak nyní jsou, nejsou 
v přímé spojitosti s husity Jiskrovými, avšak otázka české kolonisace tím 
přichází jen o jeden svůj důvod a to, jak jsem naznačil, jen částečně, pro- 
tože tradice o tom, že zde byly kostely husitské, může býti správná: ovšem 
bude ji třeba opříti ještě doklady jinými. 

Proti námitce zcela oprávněné, jež se vztahuje k otázce širší, k otázce 
propagandy husitské na Slovensku vůbec, že Cechy po válce husitské 
samy trpěly nedostatkem kněžstva, aby mohly kněžstvem s dostatek záso- 
biti i Slovensko, lze ukázati na spojitost mezi bratrstvem a Táborstvím, 
Jirásek, tuším, právem převádí k Aksamitoví z Tábora, když se tento 
musil vzdáti Jiříkovi, kněze Ondřeje. Nemáme o tom dokladů, avšak je 
velmi pravděpodobno, že případ Ondřejův byl ve skutečnosti typickým a 
to nejen až po pádu Tábora, nýbrž již před r. 1452, kdy vlivem jednotící 
akce Jiříkovy a Rokycanov}^ se od r. 1444 oblast táborská v Čechách po- 
stupně úží. Nesmíme pak při tom ani zapomenouti, že u Táborských není oné 
příčiny, jež utrakvistům působila při opatřování kněžstva takové nesnáze, 
totiž šetření posloupnosti apoštolské. Táboři tak snáze svou potřebu kléru 
mohli krýti. 

Pochybovati o šíření husitství na Slovensku, zvláště na severu, nelze. 
Ony fary husitské ve Spišsku a Šaryšsku z r. 1449 nebyly jistě jen pro české 
husity, nýbrž i pro Slováky a neobjevily se tu najednou. Již r. 1447 Oldřich 
z Rožmberka píše o tom, jak husitství proniká do Uher a Polsky, ,,a již 
v těch zemiech a v druhých miestech bludy jejich vedu tajemně." I doklady 
jiné, jež také najdeme u Edgara, z r. 1456 z Kapistrana, jak Uhry, Sedmi- 
hrady a Multánsko jsou až po krk nakaženy česk^^m bludařstvím, a později 
z r. 1501 zákaz Vladislavův, aby husité nesměli zaujímati úřadu veřejných, 
ukazují, že husitství v Uhrách, z nichž však nelze v té věci vylučovati ani 
Slovenska, bylo zakořeněno a trvalo tu i po Jiskroví. 

Šlechta slovenská stála většinou s Jiskrou — výjimkou b34i na př. 
Lorandfiové na Hodějově — i s bratrstvem. U Thurocze (IV. kap. 48 i 49) 
se při tom ozve motiv závisti proti Hunyadovi, jež šlechtu na ,, horní zemi" 
vedla k Cechům a jíž Thurocz vykládá i vítězství Jiskro vo u Lučence, do- 
sažené prý jen její zradou: Jirásek právem neužil tohoto výkladu, jehož 
způsob je typický pro stranu přemoženou, snažící se svou porážku vy- 
světliti; také Eneáš Silvius r. 1454 ví, že prý i Aksamitoví pomáhají tajné 
někteří páni, jimž vláda Hunyadova je těžká a dlouhá. Z jiných dokladu 
sem též patří smlouvy Jiskrový s Pankrácem z r. 1449 a 1451, v nichž se 
na straně Jiskrově jmenují i bratří Ladislav a Jan Rykolfové z Tarko, Mi- 
kuláš Baličky, župan turčanský, Jan z Bcrzevice atď. Obdobu toho uvádí 
Palacký (IV. 1. 455/6) z Rakous, kde motivuje spojenectví šlechty s bratříky 

96 



její zištností. Zajisté tento podnět měl platnost i na Slovensku. Než ani ne- 
chybíme, jestliže kromě toho a kromě loyality k mladému králi Ladislavovi, 
jež také byla pojítkem nikoli bezvýznamným mezi šlechtou slovenskou a 
Jiskrou, přičteme jí i pohnutky rázu ideálnějšího. Byla to přece i jazykově 
šlechta slovenská, a nemohl na ni svým sebevědomím suggestivne působiti 
český příklad, jenž jí byl tak blízký? Nebyli to cizinci, kteří ovládli zemi, a 
jazyko\'é rozdíly nebyly mezi Čechy a Slováky tak značné, aby delší pobyt 
• český nepůsobil na Slováky přitažlivostí magnetickou, jako silná vývěva, 
prudce ssající v sebe prociťující vědomí slovenské. Husitská, zvláště táborská 
lidovost se svým kázáním a bohoslužbou českou nemohla se minouti účinku 
na šlechtu i lid slovenský, jenž kromě toho v rotách bratrských nacházel 
totéž, co vábilo k nim i leckterého sedláka českého, ukojení touhy žíti svo- 
bodněji a lidštěji bez tíživých vlivů přehrad stavovských. K tomu třeba 
přidati i národnostní rozpory mezi Slováky a Němci ve městech, kteří se 
zarputilou nesnášeli vostí, jak toho najdeme doklady u Křižka, bránili 
svého privilegovaného postavení, nechtěj íce připustiti k účasti na něm ani 
Slováků, ani Madarů; jestliže německá města svým royahsmem, věrným 
rodu habsburskému, byla 3 počátku také puzena k Jiskroví, později na- 
cházela již cestičky vedoucí k Hunyadovi proti Jiskroví a zvláště proti 
bratrstvu Aksamitovu. Proto je pochopitelno, že odraz českých vlivů vidíme 
i mezi těmi vrstvami slovenskými, jež zůstaly katolickými. Je znám zlomek 
českého katolického kázání z let 1471—84 (Czambel 167) a v tuto souvislost, 
tuším, třeba vřaditi též fakt, že r. 1485 se čeština dostává i do městských 
knih v Rajci (jižně od Žiliny; sr. Botto v Cirk. hstech 1899, 85). 

Lze opravdu opakovati obdobou se slovy Křižkovými o ,,inozemcích", 
že ani po Češích nezůstalo mezi Slováky stopy, že ani lidu slovenskému ,,ne- 
vtlačili svoju reč a zvyky, ale utonuli v něm bez znaku a šlaku" (u Czam- 
bela 172*)? Nezacházela oposice slovenská ve svých pochybnostech o vli- 
vech husitských příliš daleko, viklajíc i tím, co lze s dobrým svědomím při- 
pustiti, i když nepřeceňujeme vlivů těch, i když přiznáme, že byly již 
z části před Jiskrou a že trvaly i po něm za Matyáše a Jagellonců? Dojem 
marnosti, jejž máme jinde při česk\'ch službách v cizině, zde na Slovensku 
přece jen se mírní a ztrácí svou ostrou hořkost. Husitská éra zde nebyla 
.přece zbytečná, byť nedosáhla, jak ještě toho bude dotčeno, splnění i ostat- 
ních bohatých možností. 

* 

Proto také Jiráskovo slovo z úvodu k , .Bratrstvu" v Kollárovském 
zladění: ,,Byl čas kypící síly, jež plýtvala krví, ale zsílila slovenský kořen" 
— má přesný, historický akcent. On plným právem básníka narážky, jež 

97 7 



našel v pramenech i v literatuře — znal patrně i Bartholomaeida (sr. Rozm. 
prosu II. 169) — rozvedl s životní uměleckou konkrétností v široký obraz, 
domýšleje zcela v duchu a povaze látky jednotlivé podrobnosti a spojuje 
je v organickou jednotu. Jeho rhapsodie sice podrobně aplikuje české 
husitství s jeho podstatnými rys}^ nábcžensk\''^mi i národnostními na slo- 
venské prostředí, beze všeho však násilí na historické tradici. 

U něho již r. 1451 Slovensko všude ukazuje pronikavé stopy českého 
vlivu husitského, nejen v tvrdých pevnostech, jež Češi zřídili nebo zesílili 
na místech nejrozmianitějších, v chrámech, obyčejně též opevněných, které 
již svým kalichem daleko hlásaly, kdo tu vládne, nýbrž i v češtině, jejíž 
zvuky vedle slovenských je všude slyšeti. Vliv ten je výsledkem nejen bra- 
tříku samých, nýbrž i kolonistu. Maria při své jízdě na Muráň Březovou 
,, žasla, jaký to divný, bojovný hd. I kostely mění v tvrze. Přišli sem hospo- 
dařit, ale hned si opev^nili kostel, aby jejich vojáci měli všude oporu, aby 
oni sami měli se kam utéci, aby se mohli tuho bránit; sedláci a žoldnéři 
zároveň. A loupežníci," jak jevduchu hněvně přezvala, ,,a kacíři!" (I. 286.) 
Kolonisaci té dává Jirásek přicházeti z českého východu a z Pražska, odkud 
bylo podle něho i nejvíce bratříku, kdežto ze západu více chodili na službu 
do Bavor, ,, sloužit srstnatým Němcům, hlupáci," jak na své krajany v duchu 
Meje komorník Jiskru v Lapka (známe jej z listu Jiskrová k Domažlickým 
z r. 1461 v Českém archivu IV. 231). 

Cestu takového jednoho houfu kolonistů i usazení v Rimavské Báni, 
ledy v krajině, o niž byl ve zmíněné diskussi spor, můžeme sledovati 
v prvním svazku ,, Bratrstva". Jsou to sedláci i řemeslníci a táhnou s kně- 
zem, ozbrojeni, s vozy, z nichž na prvním vlaje korouhev s bílým obrazem 
beránka a kalicha, jako pravý výraz české expanse lidové. A jejich vůdce 
Vít Tomášek, v jehož klidném sebevědomí i energii, ať ve styku s pány, nebo 
v nebezpečné chvíli obrany proti nepříteli, autor nakreslil výborn3> typ 
malého českého člověka doby Jiříkovy, též výplod válečné bouře, jenž ne- 
zadá jeho postavám zemanů a rotmistru — vykládá i důvody, proč se stě- 
hují: jsou tu grunty laciné a platů málo, pro počátek nic a řemeslníci při 
stavbě tvrzí i kostelů si u české vojsky hodně vydělají; bude jim za dobrého 
pořádku pod tuhou rukou Jiskrovou lépe než doma v Cechách, ač i tu — 
Vít hned uznává — nyní za Jiříka bude lépe (I. 74). Hospodářský moment 
Jirásek dobře zdůraznil: byloť doma po válce za bezvládí břemen stále více. 

Vlivčeský však Jirásek vyznačuje i tam, kde jsou jen Slováci, např. vTi- 
sovci: i ti přijímají již pod obojí i zpívají písně jako Češi, ,, jsouce s nimi za 
jedno, jako bratří," a to vše zásluhou horliv-ých kněží (II. 243). Maria, po- 
zorujíc to, vyvozuje hned správně: ,,Jaký rozdíl mezi Cechy a SloNáícy! 
Kdyby Slováci nebyli s nimi ve spolku, už by tu ty roty nevládly!" (I. 2.87.) 

08 



Ano, česká síla má tu již pomocné pozadí ve Slovácích, na jihu, ale i na 
severu, ve vsích mezi těmi ,, hloupými sedláky" (I., 78), ale již i v samých 
rotách bratrských. 

Složení vojska Jiskrová i , .bratrstva" u Jiráska je v souhlase s Thu- 
roczem (I\'. kap. 34), jenž mluví nejen obecně o ,, cizím vojsku", jež Jiskra 
sebral, nýbrž přímo pra\'í, že kromě hejtmanu výslovně jmenovaných 
(z nich nás zajímá onen ,, Slováček", jistě i původem Slovák, jako jím byl 
nepochybně i Petr Kollár na Revúci) byli i někteří jiní ,, Bohémi, Poloni et 
Sc.lavi": poslední výraz najdeme u Jiráska rozvedený v Slováky a Rusíny, 
z nichž k těmto zajisté patřil dotčený též na jednom místě (I. 28) Mikolaj 
Svidregal na Budatíně. Vedle rusínských ,,verchovincu" s jejich pravo- 
slavným popem a vedle statných chlapců z Detvy jsou tu v rotách i Slezáci, 
o nichž se ve své biografii Jiskrově zmiňuje i Eneáš Silvius. Jak rychle se mezi 
Slováky, kteří pochopitelně \edle Čechu tvořili většinu rot, ujímal kalich 
a odstraňoval tak náboženské rozdíly mezi nimi a Čechy, naznačuje Jirásek 
tím, jak Janko Vlk Kozic hned po příjezdu do tábora přesvědčí mladšího bra- 
tra i ostatní zemanské nováčky, že kalich není kacířstvo, ,, nýbrž pravověrné 
křesťanst\'í", že tak sám Kristus přikázal přijímati (I. 265). A vzájemnost 
mezi Slováky a Čechy rostla i sňatky kněží — táborských — i bratříku se 
Slo vačkami. 

I u zemanů slovenských, o nichž u Jiráska z proselytú bratr- 
skj^ch slyšíme nejvíce, kromě probuzeného vědomí národního i přirozené 
bojovnosti (sr. starého Dobáka I. 268: ,,Bít se budeme. . .") při vstupu do 
rot rozhodovaly podobné důvody — bylo to již výše naznačeno — jako 
u drobné šlechty české. Je to touha vybaviti se z těsných poměrů malých 
,, kurií" se slaměnou střechou, bez nouze snad, avšak také bez požitku 
i pestřejších životních dojmu. Jak dychtivě hledí Chujava Slimáček na 
krásné koně rotmistra Jánka Mka, jenž, ač původem jen prostý zemanský 
synek, přijel domu z vojny jako velkomožný pán, i na zlato, jímž láká \'er- 
bující Janko zemanskou chtivost — a jaký je rozdíl, když Slimáček o dvě 
léta později, on, dříve opěšalý, vyjíždí z Košic od Jiskry na Spiš již na vlast- 
ním pěkném koni, v krásném šatě i zbroji, s prstenem zlatým na prstě a 
ještě s houfem dukátu v opasku! 

V tom zajisté není mezi Čechy a Slováky rozdílu, rozdíl však mezi nimi 
je přece, nejen v zevnějšku, v pestřejším šatě, v černých knírech a,, leskh-ch 
rulících", ani ve starosvětských zvláštních zjevech obou Dobáku, ani ve 
fujarách a ,,odzemku" slovenských bratříků, nýbrž v duši, v povaze; jsou 
to bratří, a přece je každý jiný. Jací to statní, udatní lidé, obojí, Češi i Slováci, 
ty rázovité postavy Pobery, Talafúsa, Švehly, Pijandy, Zelenky, Třikrát- 
zlého, i Slimáčka, Kozicu, Dobáku, Matuky Jury, takže vzpomínáme vedle 

99 * 



Gogolova ,,Tarasa Bulby" i Rěpinových studií kozáckých, zvláště onoho 
obrazu, jak kozáci posílají opověd svou sultánovi. Zde, u Jiráska, najdeme 
podobnou sílu, divoké veselí i humor. Jistě vzpomeneme si na Pijandovu 
latinu ,,ribus neribus" na Spiši, i na to, jak píše Žáček Aksamitoví opověcT 
nepřátelství Bardějovským s tím datem ,,pod zelenou jedlí u studeného 
potoka v hluboké dolině" (III. 395), i brzo potom týmž opověd od druhých 
bratříků podle diktátu Jankova, s podpisem hlavních tvrzí jejich ,, Orava, 
Muráň, Dunajec, Genot, Zimanovo" i s drastickými črtami na okraji, 
ilustrujícími hrozby bratrské. Zde i tam, u kozáků, je stejně široká, drsná, 
sveřepá síla, z níž náhle vytryskne hluboký cit. Xež právě zde bych nacházel 
jistý rozdíl v povaze českých a slovenských bratříků, U Slováka je citovost, 
vznětlivost i měkkost silně zmocněna. 

I u Čechů najdeme výraz citů, jež zdají se býti již odumřelé v hluku 
táborském. Jak kleje a hrozí Švehla, slyše, že Slimačka, jenž jindy byl víta- 
nými předmětem jeho často drsného a nevybíravého škádlení, snad Bardě- 
jovští zabili, a jak se radostně vzruší, když ho najednou najde mezi raněnými 
(III. 156/9)! Nebo si připomeňme, jak tvrdý, jako ocelový Pobera, vida 
Talafúsa, šťastného soupeře v lásce, zkrušena zradou Mariinou, zapomene 
na své nepřátelství a nejenom má pro něho po straně slovo uznání, nýbrž 
sám přijde se s ním, bratrem, zase, rozloučiti a ruku mu stisknout (III. 
389/90)! Avšak způsob citovosti je tu přece jiný než u vSlováků, je tvrdší 
a drsnější. 

Na druhé straně představme si nejen Chujavu SlimáČka, toho ,, stateč- 
ného famferu", postavu čistě slovenskou s její potřebou sdílnosti, s prud- 
kými náladov3>mi přechody, se zpěvem a tancem, jimiž nitro hledí si uvol- 
niti — nýbrž i postavy drsné síly, jako je Janko Vlk nebo starý Dobák! 
Janko, tvrdý i vůči otci, jihne při loučení s nešťastným bratrem Stefanem, 
třebas těžkou jeho tesknotu vykládá si jen jako zmrzačení sokola zvyklého 
dříve volnému rozletu a nechápe vlastní její kořen — a chraplavý hlas malo- 
mluvného rotmistra najednou změkne (III. 103); jak jemný je i jeho poměr 
k Češce Evě! A což starý Dobák se svou opravdu slovenskou něhou, když 
v zajetí maďarském, v předtuše již zítřejších muk měkce zahlučí k svému 
nemluvnému, ale dobráckému ,, chlapci": ,,Bůh tě pozdrav, Matoušku!" 
takže i tomuto na tváři vyvolá to zásvit úsměvu! (I. 375.) Jako bychom 
zaslechli měkký hlas fujary! 

S obojím typem bratřickým spojuje autora samého rys, jejž jsme u něho 
již postřehli a jenž je také jistou formou slovanské citovosti vůbec: je to 
smysl pro zvířata, zde pro koně, kteří jsou bratříkovi jako přátelé. Obdivu- 
je-li náruživý koňař Dubánek z Čivic klenot Poberův, jeho hnědáka, jenž 
má ve sluhovi Vaškovi tak pozorného ošetřovatele, slyšíme-li popisy Vlkova 

100 



Dereše i bělou>ú Jiskrová a Hunyado\a, mlíuí tu \lastní srdečné zaujetí 
autoro\-o. a ve vzpomínce vyba\'í se hned posta\'a Baltazara l^ždana ze 
,, Skaláku" s jeho McduŠkou i starého strýce Alšova Tomáše Famfule. švali- 
šera, s jeho věrn\'-m a milým vraníkem, pro nějž bv byl málem na \-ojné na 
se vzal druhou kapitulaci. 

Než zájem Jiráskúvobratríky se neomezuje jen na ,, dobré lidi", zemany, 
nýbrž rozšiřuje se i na bratříky samé, avšak tito jako jednotlivci zabírají 
přece jen málo jeho pozornosti, odmyslíme-li si rázovité jeho sluhy každého 
jinak, po svém představující typ věrnosti, Vaška Poberova, starého to 
Tábora, každým coulem vojáka, s jeho methodickým smyslem pro koně 
i zbraň, jejž naposledy ještě vidíme s jeho \'ýstižným gestem starosti o di- 
vokého pána, jak volá naň při srážce s Bardějovskými ,, Pomalu! Pomalu!" 
a rotu pobízí, ať nenechá rotmistra svého bez pomoci; obrovitého Slováka 
Jánka Hurčalu XejtuŠiaka s jeho neohrabanou něhou srdečné, neselhávající 
oddanosti; bdělého a bystrého Marika Talafúsova i aristokratičtější již typ 
Jiskrová starého komorníka Lapky; sem bychom mohli zařaditi i typ husit- 
ského vyzvědače Žáčka, bystrého, pravého herce v přizpůsobivé pruž- 
nosti i proteovské proměnlivosti. Výjimkami jsou vzpomenutý již Detvan 
Zemko se svou ži\'elnou prudkostí, stále opilý barvíř i onen starý žoldnéř, 
jenž si koupil svou Eržebet. Zato scény davové se líčí se vzácným smyslem 
pro duši davu. Vidíme bratříky v táboře, při výjezdách, na holdech i v boji 
při pobožnosti, bituňku i při pohřbu, nejen vojáky, nýbrž i vojačky, ne- 
štítící se ostrého slova ani cizích slepic. Všude je to dav, jenž v každé situaci 
má svůj zvláštní ráz, jak nejlépe můžeme pozorovati, kdvž situace, na př. 
výjezdy, se opakují: i dojem chvíle na témž místě za rUzné situace se rUzní. 
Vyvstává tak před námi sytý obraz vojenského života 15. věku, jak jej 
jinak, svými kresbami, dovedl vzkřísiti jen Aleš. 

Obdobně s drobným žoldnéřstvem vystupuje v ,, Bratrství" i sedlák 
slovenský více v davu než individuelně. Xa něj, pokud sám nenáležel 
k bratříkům, těžce doléhaly jejich požadavky dávek i stálvch pojížděk a 
pohánění dobytka za vojskem. Sl^^šíme, jak sedláci tlumeně klejí nad vším 
tím trápením a vzdychají, kdy mu bude konec, čekajíce jen na vhodnou 
příležitost, aby utekli. Jsme svědky scény, jak sedláčkovi, jenž se, jeda 
s uhlím, střetl na cestě s bratříky, tito jen koně vypráhnou a vůz prostě, aby 
si uvolnili cestu, shodí dolů do řeky. Příjezd bratříků do vsi vítá jen štěkot 
psí, a objeví-li se kdo z lidí, lze viděti jen zasmušilé a ustrašené tváře a nikde 
není ani stopy poděvuchách, ač naopak jinde zase, kde bratříci déle se zdrží, 
děvuchy se sbíhají při jejich odjezdu, aby se rozloučily alespoň pohledem 
se svými mih' mi. Vysoko v horách přeletem objeví se obraz starého Slo- 
venska, sourodého s Dobáky i s těmi diviaky, jež se chvílemi přeženou 

M JOl 



přes cestu, sedláci starověrci, kteří jako pohané tu žijí, bez kněze a mrtvé 
v lesích pochovávají. 

Tato nená\'ist k bratříkům, temná, dušená v slovenském lidu, již však 
přece místy prosvětlují paprsky sympathií, přirozeně jen stoupá u těch, kdo 
s nimi nemají společný ani jazyk ani víru: u Němců a Madarů. Nepřátelství 
mezi češstvím a němectvím, jež stejně jako živel maďarský v českém panství 
cítí něco revolučního, co se příčí jeho sobecké vlády chtivosti, má tak zde, 
na Slovensku, svou zvláštní episodu i zde stejně jako v Čechách zmocněnou 
a zostřenou též rozdíly náboženskými. 

S maďarskou nenávistí proti Čechům se charakteristicky spojuje i jiný 
kmenový rys, nelidská ukrutnost. Známé z Dlugoše scéně hrůzy, jak dal 
Hunyad zajatce v tvrzi Moldavě barbarsky zohaviti — Jirásek o ní dává 
pouze vypravovati Stefanu Kozicovi, jedné z jejích obětí — je obdobou 
v ,, Bratrstvu" výjev před Lučencem, autorem vymyšlený, kde podobnému 
trápení zajatých Dobáku Matěj z Kněžic učiní konec dobře mířenou ranou 
z pušky. Autor by byl však stranický, kdyby nepřidal obdobné scény i z české 
strany. Není to však ani tak scéna před Jagerem, kde zajatý biskup He- 
derváry — kat je přítomen — pod vlivem strachu o hrdlo žádá za vydání 
města Jiskroví"), ježto biskup zde proti vůli tvrdého Aksamita odnese to 
jen strachem — jako jiný případ při výjezdě proti Bardejovu v hospodě 
demjatské, kde bratříci při ústupu zavrou zajaté Židy do stáje a hospodu 
pak zapálí: rozdíl v líčení záleží hlavně v tom, že u Hunyada nevidíme 
žádných stop lítosti, kdežto Žáčka, jenž byl též v oné hospodě, vzpomínka 
na ni trápí. Také lze uvésti pomstu na Marii v Technici. Obojí však nedá se 
dobře srovnati se zmíněnými případy krutosti Hunyadovy. 

Než i přes to Jirásek se k Hunyadovi chová s uměleckou objektivností: 
jeho majestátní zjev v Rimavské Sobotě imponuje i Ondrejkovi Kozicovi, 
třebas stále hoří touhou pomsty na zohaviteli bratrově. I jinak je Jirásek 
uznalý k Madarum: stejně s úctou líčí neohroženou statečnost velitele ja- 
gerského Štěpána Sarkoze, jako hrdinský zjev Jiřího Bathora a Ladislava 
Rozgoně, kteří se sice neuměli podepsati**), avšak z bitvy na Kosovu dovedli 
sebe i jiné vysekati. Jestliže u Hunyada i u hrubého a sobeckého Hederváryho 
Jirásek zjišťuje prudkou nenávist k ,,psím husitům", tento cit je ještě více 
zmocněn u vlastní hrdinky ,, Bratrstva", Marie Bodorovské, milenky Talafú- 
sovy. Její poměr k němu i k bratrstvu je hlavní nití, k níž se připíná ostatní 
osnova celého rozsáhlého obrazu: v poměru tom se střetá obojí svět, ma- 
ďarský a katolický na jedné a československý a husitskj> na straně druhé. 

') Z Thurocze (IV. kap. 48) opravdu víme, že biskup chtěl ]ager vydati „propriac 
pcrsonae pro rcdemptione". 

*) Podrobnost tu má z Kaprinaic, Hungaria diplomatica II., avšak až z r. I491. 

102 





■< 



?***waM«l« 



^^<^^ -J^c;A3<x V^ 5 "Í-Si r /y. T-T f^^. ., ^... 




/^. L. Klusáček: Starý Dobák 



v Talafúsovi autor ztělesnil r\^tířský typ bratrský, představující čes- 
kou odvahu a statečnost v jemnější, vybranější formě, spojenou i s větší 
uhlazeností způsobů. Je to vybroušení kamene, jehož původní, dosti 
hrubý tvar vidíme v jeho soku Poberovi s jeho nezkrotně jší pudovostí, 
jež snadno zapomíná svých mezí. Než v nitru Talafúsově pod jemnější 
maskou vře táž vášni vost, jež propuká bezohledně, jakmile se Talafús cítí 
dotčen ve svém citlivém sebevědomí, jež se vztahuje i na ženu, kterou mi- 
luje, na Mariu: slyše, jak si Pobera vedl vůči ní na Rychnavě, zapomínaje 
na vše, jede hned za ním a jen poranění Poberovo jej zdrží, aby na něm ne- 
ukojil okamžitě svou žízeň pomsty. Maria se stává vůbec jeho^osudem: pro ni 
nedbá nejen svých povinností manželských, nýbrž zanedbává i svou povin- 
nost hejtmanskou; láska k rozkošné ženě tlumí i jeho bdělou jinak ostra- 
žitost, věří jí více, než mu jeho odpovědné místo dovoluje, a za ni se i s di- 
vokým Poberou bije. Teprve zprávy o její zradě vzbudí v jeho duši zmatek, 
konflikt mezi milencem a bratříkem. Tento v něm, pozdě sice, avšak přece 
nabude vrchu, ne však tak, aby milenec naprosto podlehl a se vzdal: s těžkou 
ranou v srdci stojí Talafůs-bratřík na konci rhapsodie, jsa nucen uznati 
přísnost trestu, jak}^ stihl zrádkyni bratrstva, avšak jsa si, třeba až doda- 
tečně, po trestu samém, i vědom, že zrádkyně bratrstva zůstala alespoň 
jemu věrna. 

Maria, zrazena štěstím životním, ztrativši milence a trávíc hořké, 
smutné dny po boku zhýřilého a zchátralého muže, jenž v ní nedovede 
vzbuditi ani lásky, ani úcty a na konec ji prostě prodá Poberovi — cítí, že 
osudná náhoda, která ji z rukou Poberových převedla k Talafúsovi, vy- 
kazuje jejímu uraženému sebevědomí pravé místo, vlastní životní úkol, 
jenž ji pomstí jako ženu, ale i jako Madarku a katoličku. Její cit národnostní 
i náboženský se jitří proti českému i husitskému prostředí, v něž je svým 
osudem zakleta, a odtud roste touha pomsty, motiv, jenž však je příznačný 
nejen pro ni, nýbrž i pro Poberu, jenž se chce na Talafúsovi pomstíti za 
svou urážku, nezapomínaje ani na Mariu samou, i pro Kozice, kteří mstí 
bratra Stefana za Moldavu na Madarech a z nichž Janko Vlk jeho smrt 
pomstí přímo na Marii samé. 

Motiv wallcnrodský a juditovský, o němž u Marie mluví A. Drtil 
ve studii o ,, Bratrstvu" (Naše Slovensko III. 82), nabývá zde zvláštního 
charakteru tím, jak Maria sama uvázne ve hlavní kličce, jak z uznalé vděč- 
nosti za rytířskou šetrnost Talafúsovu, avšak i z čistě ženského obdivu 
jeho mužné krásy a statečnosti, jež pro ni odvažuje se i života, byť i Ma- 
darka a katolička v ní protestují, roste láska, od počátečního vzkypění 
smyslů až v úplně oddaný cit. Zrada i láska jsou u ní v těžkém sporu a zápase, 
a když zrada dosahuje svého cíle pádem hradu spišského, přece nad zrádkyni 

104 



> 



Vi, ,e 









^ 







Opovědný list Bardějovským. 

vítězí milující žena, byť i při výjezdě proti Bardějovským před tím zdánlivá 
převaha připadla zrádkyni. U Marie není oné „dvojí zrady", jíž se u ní po 
pádu Spiše domýšlel, nepronikaje zatím k jádru věci, Talafús, zrady na něm 
jako bratříkovi i milenci; po své zradě Spiše, když může skončiti jíž svou 
šalebnou hru — ovšem na druhé straně jí hrozí u Hederváryho, třebas ^la- 
dara, nová pokořující závislost — odchází Maria za Talafúsem, ne již jako 
Madarka, aby snad svou zradu dovršila, nýbrž jako milenka. 

Psychologické umění Jiráskovo v obrazu této ,, věrné zrádkyně", jak 
ji nazývá Salda, dostoupilo svého vrcholu, vytvořivši tuto složitou a 
opravdu tragickou bytost ze samého varu časového cítění na pozadí bratr- 
ského úpadku. Intensita umělecká byla by však ještě zmohutněla, kdyby 
děj se ještě více na Marii soustředil, bez těch odboček, jež kreslí široký 
obraz bratrstva i v jeho druhých představitelích a jež jsou důsledkem kolek- 
tivistické formy historické beletrie Jiráskovy, kde jde více o celek než o umě- 



lOÓ 



lecky soustředěnou a vyváženou kresbu individuálních osudů s nutným 
výběrem historického detailu: než i takto, třebas jméno Mariino má v titule 
jen druhý svazek ,, Bratrstva", kdežto jinak nutně by bylo musilo vstoupiti 
v čelo celého díla, postava Mariina s\ou tragickou silou i krásou vyniká nade 
všecko své okolí. 



Rostoucí vzájemností mezi Čechy a Slovákv vznikal základ, z něhož 
mohlo býti více než jen oroubování větve slovenské. Vznikala dosti opráv- 
něná možnost, že ze zmatku a bouří tohoto ,, železného věku", jak dobu tu 
nazval Thurocz (IV. kap. 34), vynoří se již v 15. věku anticipace nynějšího 
státu českého, že z otázky Jiskrová a Aksamitová panství nad Slovenskem 
se stane zásadní politická otázka celého kmene československého a že se tu 
uzavře politický účet válek husitských ve smyslu velikého národního státu 
českého, že to, co se již tehdy, zatím bezděčně, připravovalo v Čechách, 
nabude významu i pro ,, horní zemi" v Uhrách. Byly to netušené dříve 
možnosti, jež se tu otvíraly pro Čechy i utrakvismus. Jak by byl stoupl 
význam Jiříkův a s ním i utrakvismu a češství vůbec, kdyby se byl mohl 
opříti i o Slovensko! 

Otázka ta musila se ozvati i u Jiráska, třebas zde se jí dostává místo 
jen v příležitostných poznámkách. Souvisí to v románě, avšak i v historii 
samé s povahou obou hlavních postav, v nichž je české vojenství husitské 
na Slovensku ztělesněno: Jiskry i Aksamita. 

Rozdíl mezi nimi, jenž se přenášel i na jejich roty, byl literární kritice 
zcela v duchu výkladu Aksamitových u Jiráska (II. 418) charakterisován 
(nejprve v listopadu 1909 u Art. Drtila v ,, Našem Slovensku" III. 81 a pak 
v březnu 1910 v ,, Lumíru" 276 u Jar. Kampra) obdobou poměru, jaký býval 
před tím mezi kompromisními Pražany a Tábory s jejich tvrdým a důsled- 
ným radikalismem. Než obdoba tato historicky se nezdá býti zcela na místě, 
protože o Aksamitoví nelze tak určitě tvrditi, že přes tradice táborské, jimž 
snad byl věren, byl by tak naprosto neústupný a že by byl důsledným za- 
stancem určité myšlenky politické. Vždyť — a v tom právě se Jirásek charak- 
teristicky a vědomě (věděl jistě o tom z Palackého (IV. 1. 454, 420) odchy- 
luje od historie, aby charakter Aksamitúv mohl důsledně dokresliti — 
Aksamit dokonce přijal i nabízenou mu službu královskou (proto ho snad 
Kubáni 94 činil již 1451 zastancem legitimity). Nebylo tedy u něho zásad- 
ního odporu proti mladému králi. Od Jiskry se lišil v té příčině jen tím, že 
se nedal jako Jiskra podle libosti královy odstaviti: zůstal na svém, ať se 
králi líbilo nebo ne. Avšak něco politicky trvalého nedovedl ani on, stejně 

106 



jako jeho předchůdci táborští, ze své dosti různorodé moci vyvoditi, co by 
obstálo proti ženoucím se přívahim. I jeho moc byla jen z nouze trpěným 
provisoriem, dokud nebylo silné autority x-eřejné, jež by jej donutila ať po 
dobrém nebo po zlém se podrobiti. Válka nemohla zde pf)kračovati do ne- 
konečna, a nová moc Matyášova dií\-e nebo později musila \-zdor bratrstva 
zlomiti. Aby bratrstvo mu mohlo s úspěchem odpírati, bylo by potřebovalo 
nejen vojenské, avšak i územní organisace politické, na níž by bylo živěji 
zúčastněno i obyvatelstvo stojící mimo vlastní bratrstvo — o tom jsou jen 
slabé stopv — a která by se byla též mohla opříti o nějakou pomoc zvenčí: 
té jí nemohly podati v te míře, jak jí bylo třeba, roty bratrské jinde ,, polem 
pracující", nýbrž jiná řádně politicky zorganisovaná moc. Bylo by to kolí- 
sání mezi Polskem a Čechami, při čemž celou svou povahou mělo bratrstvo 
k Čechám blíže, kde právě v rozhodné chvíli také jako v Uhrách vznikalo 
národní království. Ovšem bratrstvo bylo by se musilo vzdáti své zvůle. 
Ježto tak neučinilo, musilo najíti dříve nebo později své Lipany. 

Než smyslem pro širší solidaritu na základě národnostně-nábožen- 
ském nedal se vésti ani Jiskra. I on se ukázal býti větším kondotierem než 
politickým tvůrcem. 

Dří\-e byl Jiskra pokládán za katolíka (je<tě Botto jej v Sloven. Pohl. 
1901, 293 za něj má), k čemuž patrně dala podnět slova v hstě Kašpara 
Šhka z r. 1443, koncipovaném však od Eneáše Silvia: ,,magňificus Giscra, 
capitaneus Bohemus catholicus". (Fontes rer. austr. 62. 43): avšak lze tu 
namítnouti, zda Eneáš svou humanistickou styhsací nemyslil na obvyklý 
titul Jiskruv ,, capitaneus generahs". Píč (,,Der nationale Kampf" 210) zve 
jej pravděpodobněji, ač bez dokladu, českým husitou a za toho jej pokládá 
i Jirásek"). 

Kubáni ve svém ,,\'algathovi" učinil, jak již bylo řečeno, Jiskru 
vědomým zástupcem směru podrobiti české moci Uhry, tedy alespoň Slo- 
vensko, politicky i nábožensky. Než tak daleko Jiskra nešel. On v podstatě 
zůstal jen dobrým sluhou svého pána, mladého krále Ladislava. Byl s tím 
zajisté spojen i jeho vlastní prospěch a zájem, a\-šak ublížili bychom mu, 
kdybychom s Kwiatkowskim řekli, že jeho věrnost měla meze právě v jeho 
prospěchu, neboť pak se byl jeho poměr ke králi Ladislavovi r. 1453 utvářil 
zcela jinak. Podřídil se tehdy vůli králově, v^^hovující přáním strany hunya- 
dovské, byť i snad — lze to připustiti — sám nejen s tím nesouhlasil, 
nýbrž i proti tomu svým způsobem se zasazoval: v tom případě však jeho 

») Mohlo by se uvésti, že byl snad příbuzným Jana Všembcry z Eoskovic, známého 
velitele posádky královské na Vyšehradě r. 1420, jenž byl ovšem nepochybně katolíkem. 
Než i kdyby Jiskra opravdu byl jtho příbuzným, ještě by to nic nedokazovalo, ježto 
víme, jak víra tehdy dělila i nejbližší příbuzné. 

107 



diplomatická schopnost selhala, nezůstávajíc na úrovni jeho talentu voje- 
vůdcovského ani administračního. Jeho loyalita k Ladislavovi se tehdy 
ukázala b3>ti upřímnou, nikoli jen předstíranou. 

Vlastní jeho zkouška státníkova se dostavila až později, po smrti Ladi- 
slavově, jenž jej brzo po nevčasném propuštění opět restituoval, přesvědčiv 
se o svém omylu, což však nebylo již přece plným návratem k poměrům 
před r. 1453, neboť bratrstvo pak již nestálo s ním, nýbrž vedle něho a leckdy 
i proti němu. Na rozhraní mezi rokem 1457 a 1458 při jednání, jež připravo- 
valo volbu Matyášo\'u, není viděti ani u Jiskry ani u Jiříka, jenž ve prospěch 
příštího zetě u Jiskry zakročil, důsledku, jež ze situace vytvořené dlouhým, 
cizím panstvím na Slovensku plynuly na prospěch vhodné opravy dosavad- 
ního vývoje historického ve smyslu kmenov3>ch zájmů československých. 
Jiskra tehdy mohl hráti úlohu větší, zdá se však, že i tu jeho legitimistická 
loyalita k rodu habsburskému, jež snad nebyla ani bez účinku na zdrželivé 
stanovisko Jiříkovo, určovala mu cestu. Toho alespoň bychom se mohli do- 
mýšleti, když vidíme r. 1458 Jiskru v Polsku u krále Kazimíra, chotě sestry 
Ladislavovy, i později r. 1461 ve službě císaře Fridricha. Zdá se, že Jiřík 
právě proto se nemohl na Jiskru spoléhati, ačkoli v tomto období se vyno- 
řily v Uhrách politické kombinace, jež při možnosti české kandidatury 
v Uhrách i otázku slovenskou posouvaly v popředí, a ač se již čekala válka 
mezi Jiříkem a Matyášem na prospěch Jiskry stále na ,, horní zemi" dosti 
mocného: r. 1461 odjezd dcery Jiříkovy a nevěsty Matyášovy Kateřiny do 
Uher značí rozhodnutí, za nímž o rok později, r. 1462, se dostavilo i pod- 
dání Jiskro vo, jejž císař Fridrich dovedl si brzo odpuditi jako mnoho jiných 
svých spojenců, Matyášovi, poddání ozlacené velikými výhodami hmotnými, 
jež však Jiskru vytrhávaly z jeho souvislosti se Slovenskem a přesazovaly 
jej v jiné prostředí na ,, dolní zemi" v stolici aradské. A jako byl Jiskra loy- 
álnf k Ladislavi, tak loyálním zůstal i k Matyášovi: r. 1468 jej najdeme, 
již za války Matyášovy s Jiříkem, v ležení uherském před Třebíčí, ač jinak 
o přímé účasti jeho na válce samé, jíž sám jednáním o příměří s Turky 
rovnal cestu, nevíme. 

Za těchto výsledků činnosti Jiskrový chápeme stesk J. Škultétyho 
(v Sloven. Pohl'. 1904, 676), že Jiskra nedosahuje výše národního hrdiny 
ruského, atamana Jermaka. Škultétymu se tehdy^°) zdál býti Jiráskův Jiskra 
zveličeným: nebojoval, ani Talafús, ani Aksamit, za věc národní a Slová- 
kům prý netřeba hleděti na historii Jiskrovou se závistí (tu byl polemický 
hrot proti ,,Hlasistům", jimž v , .Bratrstvu" imponovalo právě to, co bylo 
zde českého: ,,duch, postavy, charaktery Jiskrovcóv"). Škultéty zašel příliš 

") Před tím však (Slov. Pohl". 1901.337) Jiráskovo „Bratrstvo" ho neuspokojovalo 
právě svým Jiskrou: ,,v mojich očiach je on silicjšou, skvělejšou osobnosťou." 

108 



daleko, ickl-li, že „poslední česká dědina doma toho času^viac značila pie 
prospěch českého národa, než všetky víťazstva Jiskrovcóv, roztrativších 
sa potom po světe". ,,Pre mňa by viac značenia mal slovenským jaz kom 
dobré zapisaný kus pergamentu, hoci z toho XV, stoletia, než nejakí slo- 
venskí Jiskrovci." 

Zcela jinak si Jiskiy i jeho druhů cení Jirásek ■— víme to již — byť 
i výsledky zůstaly daleko za možnostmi a třebas v jeho obraze velké osob- 
nosti rázu Jiskrová a Aksamitová zůstávají v pozadí, nejsouce sami no- 
siteli děje. 

Jiskru portrétuje autor zdařile, zvláště důrazem na jeho legitimismus, 
jenž \-šak — a v tom je jistá odchylka od toho, co bylo právě řečeno o poměru 
jeho k Jiříkovi, což vsak platí více o době pozdější než o vlastním období 
, .Bratrstva", o počátku let padesátých — není ve sporu s jeho smyslem pro 
vlastní úsilí Jiříkovo. Jeho skvělý, nádherný zjev dýchá životním teplem 
(,. Drsný na pohled, veselí mu však hrálo v očích, bezstarostnost, jistota, 
důvěra v sebe": I. 167) a působí kouzelnou mocí na jeho vojáky, k nimž 
vůdce umí promluviti po jejich tónu, prostě, rázně a přece srdečně (sr. jeho 
řeč v táboře pod Zvolení se zřetelnými ohlasy jeho řeči z biografie Eneášovy 
před tažením proti Pankrácovi, jež i jinde zazní, na př. I. 257: ,, jakáž nouze, 
když meč živí!" — i jeho řeč při rozpouštění rot v Košicích r. 1453). Milovník 
života, jehož rád přál i jiným, uznalý i k nepříteli (k Sarkozovi: II. 157), do- 
vedl se však i rozhněvati a ,, tvrdě zahroziti", takže biskupu Hedervárymu 
,,ten černý drsnatý Husita", ,,na oko vlídný, veselý", připadal ještě hroz- 
nější než sám Aksamit. Byl skutečně , .předchůdce, jenž má připraviti cesty 
páně", jak o něm výstižně napsal Kašpar Šlik r. 1446 a jak po něm opakuje 
i motto k pr\'nímu svazku ,, Bratrstva". Tento legitimismus. jenž ve spojení 
s vojenskou zdatností Jiskrovou i jeho rot učinil jej jakýmsi králem ..sloven- 
ského viděku", odkud Šlechta slovenská na sněmy uherské nejezdila, ale 
k Jiskroví se na zavolanou k pomoci sjížděla, a v nějž jen jako klín od 
severozápadu vnikalo území Pankrácovo — mu v ,, Bratrstvu" několi- 
kráte s hořkou ironií vytýká x\ksamit: těch šest penízků, jež Jiskra jako 
dar Ladislavův i symbol své věrnosti nosil v zlatém zasazení na hrdle, bude 
prý hubený koláč, s nímž Jiskra odejde, až již ve Vídni nebudou potřebovati 
jeho meče. Proti tomu se Jiskra hájí svým závazkem služebnj^m. jemuž chce 
dostáti jako rytíř, pokládaje se jen za správce ,, horní země" a nemoha se 
spřáteliti se stanoviskem Mladvaňkovým, jemuž holdy byly věcí lilavní. 
Jeho naděje, že ho jen tak neodstrčí ,,jako kotě od mléka", jak mu Aksamit 
naznačil perspektivu budoucnosti, se sice splnila, on si ze služby Ladislavovy 
r. 1453 neodnášel jen těch šest penízků, avšak, co dostal, nebylo úměrno 
s jeho zásluhami ani s politickými vyhlídkami, jež s nimi byly spojeny. 

109 



Poměr Jiskrův k Čechám, k Jiříkovi je v , .Bratrstvu" jen poznámko- 
vitě, lehce naznačen. Poslání pana Heřmana ze Zvířetic, jenž již r. 1445 byl 
u Jiskry (Archiv, čes. IV. 330), jak se toho i Jiskra v ,, Bratrstvu" dotýká 
(I. 170), a jenž podle svědectví Beheimova se účastnil bojů o Lučenec — 
Jirásek blíže nerozvádí leč poznámkou Jiskrovou, že Jiřík chce s ním býti 
(I. 168). Jiskra uznává tu stoupající hvězdu Jiříkovu i jeho zájem o Slo- 
vensko (,, Pamatuje i na nás, že jsme taky z Vás, že můžeme se dohodnout a 
že můžeme Vám prospět, a bohdá na škodu nebudeme"). To je slibný tón, 
jenž však nám potom v shluku dějovém zaniká a vrací se až v druhém 
svazku při sporu mezi Jiskrou a Aksamitem na Rychnavě, kde Jiskra — 
je to na počátku r. 1453 — dotýká se známého listu Jiříkova ke Kremnickým, 
znovu uznávaje, jak pan Jiřík, s nímž je zajedno, hledí dále za hranice Icrá- 
lovství, i sem do Uher a moudře se stará o to, aby mladého krále dostal do 
Prahy pod svtij vliv, žádaje si při tom i Jiskrový pomoci (II. 422 24). Toť 
vše! Jak se dále vyvinul poměr Jiskruv k Jiříkovi, o tom v ,, Bratrstvu" již 
nenajdeme zmínky. 

Ona schůzka i spor na Rvchnavě jsou zajímavé u Jiráska i pro druhý 
proud, pro směr Aksamituv v duchu táborském. Již na Trenčíně při jízdě 
zemanu ze Zemanského Podhradí k Jiskroví na Zvolen uslyšíme jeho intonaci 
v páně Michálkově kritice česk3>ch poměrů, jež vytýká rozdvojení husitské, 
zamítá všecko jednání s Římem a místo jalových řečí (,,Kde smlouvá, nabízí 
a tím slabost jeví") doporučuje starou methodu Žižkovu, zbraň, jíž i oni tu 
v Uhrách s takovým úspěchem užívají (I. 86/7). Na Rychnavě potom ostře 
vystoupí stanovisko táborské, Aksamitovo, ve vší své jednostrannosti a 
přežilosti. Aksamit, jemuž Jiskra vytýká, že hledí jen na Tábor a ne na celou 
korunu jako Jiřík, zcela zavrhuje poslední události v Cechách. Není tak zle 
zde, na Slovensku, ,,ale zle je doma. Tam je po bratrstvu, z kterého jsme 
vyšli. Konec Tábora!. . . Konec! Tam! x\le ne tu. Tady ještě ne. O to se 
postarám. Když ne tam, budeme mít Tábor tu! Založím jej — " 

A skutečně, když Jiskra odešel a bratrstvo zaujalo jeho místo, kr\-í 
draze zaplacené, nedavši se rozpustiti, a trvajíc stále v zemi jako zvláštní, 
třetí moc^^) . j ako ,, bratrstvo samovládné, vojenská republika' ' , založil Aksamit 
u Hrabušic, na zištném místě, na Zelené hure Nový Tábor, v době, kdy, jak 
víme z Eneáše Silvia zřídil tu na severu několik ,, velmi silných pevností". 
Než tento Tábor se přece nestal a ani nemohl již státi tím, čím byl starý 
Tábor českému radikalismu: byl jen symbolem bratrské situace, o níž by 
bylo možno opakovati ono motto z Grimma z čela „Konce a počátku". 

") Při výkladech o tom (sr. II. 302) vzpomeneme si na výrok Palackého (IV. 1. 454) 
o bratrstvu v Rakousích v letech 1462 — 65, jak je tam vedle císaře a jeho bratra Albrechta 
,,takořka třetí mocností v zemi". 

110 



Co odumi-elo. nedalo se oživiti ani tuliou enorf^ií Aksamitovou. Existence 
bratrstva, jež nechtělo se poměrům časo\'vm pii/.pusobiti, byť i tu tam našlo 
ohlas mezi selským lidem (víme o tom 7. jednoho listu Jana Pereně z r. 1456) 
— byla jen pouhým oddalováním konce: byl to strom, jehož kořeny již 
ztrouchni\'ěly. 

Konec se dostavil brzo, již r. 1458 bitvou u Šaryšského Potoka, kde 
mnoha piedním osobám historického i Jiráskova bratrstva bylo osudem 
dopi-áno zcmi-íti, jak žili, s mečem v ruce. To, co pak ještě následovalo, jsou 
jen poslední stupně pokračujícího úpadku: kde nepomohla zbraň, pomohlo 
zlato. Z toho nebyl vyňat ani Jiskra, jemuž za Matyáše vlastně připadá po- 
stavení Aksamito\-o, neřídící se vůlí královou, nýbrž svou, ani hrdina Ji- 
ráskův Talafús. Nová vlna bratrstva vyznačená již svým jménem ,, Že- 
bráku", jež se na Slovensko převalila r. 1466 z Rakous, kde píed tím na 
několik let bratříci vyt\ořili podobnou moc, jako bylo někdy bratrstvo 
AksamitoNo na Slovensku, s jiným však již rázem, ne již slovanským ani 
husitskvm — končí svůj bouřlivý náběh u Kostolanjna počátku r. 1467. Ve 
svém epilogu — svědek pohrom}', Žáček, v^^pravuje o ní u Kozicu v Zeman- 
ském Podhradí — dá^•á Jirásek dojmu marné statečnosti bratrské v^^zníti 
srdečným povzdechem starého Nejtušiaka Hurčaly, jenž je hořkým epita- 
fem nejen těch tam u Kostolan, nýbrž bratrstva vůbec: ,,Jaj, bože, prebože, 
tolik statečných mužů!" 

To bylo v době, kdv v Čechách již téměř počíná nová \-álka husitská, 
kdy Češi opět budou musit proti přesile nepřátel osvědčiti s\-ou \-oienskou 
zdatnost, nikoli za osobní, soukromé prospěchy, nýbrž za nejvyšší národní 
ideály. A co bratříci čeští? Jedni pohynuh v cizině i v cizích službách, druzí, 
vrátivše se pod praporv Jiříkovy, zúčastnili se velikého zápasu po boku 
svých bratří, a konečně zbytek, ne právě malý, nesl zbraň svou i při této 
příležitosti proti svvm krajanům, bije se i v této při za cizí zájmy a doklá- 
daje tak nejlépe, kam až dospěl úpadek bratrský. 

I zdálo by se, že výše uvedená námitka Škultétyho byla přece jen opráv- 
něna. Přece však ne! Třeba zde znovu opakovati, že na Slovensku vjHka 
naprosté marnosti bratrské odvahy a statečnosti ztrácí své ostří. Nebyly 
to ve svých důsledcích oběti promarněné jen v cizích službách, byť i přímé 
výsledky daleko neodpovídaly drahé ceně síly i životu zde pro Cechy samé 
ztracených. \'ýsledky dosta\-ily se však přece, třebas ve formě, na niž půso- 
bila více síla skutečných poměru než úmysly bratříku samých. Bouře upro- 
střed století 15. opravdu zúrodnila pudu slovenskou, zanechavši v duši slo- 
venské úrodné vzněty, jež v ní již nezahynuly: byla to porůznu rozhozená 
semena, jež přece wklíčila v krásné květy, svou barvou i vůní připomína- 
jících bezděčné jejich rozsévače. 

77/ 



IV. 

Husitsk}^ král, 

Bylo-li „Bratrstvo" po trilogii „Mezi proudy" a spojené s ní epopeji 
„Proti všem" logickým důsledkem uměleckého postupu Jiráskova, podobně 
po „Bratrstvu" byl jen krok k „Husitskému králi"; byl to nutný doplněk 
programu autorova, jehož vlastním předmětem, jak bylo již řečeno, je 
česká životnost, česká kmenová síla. Bratříci i Jiřík byli po Lipanech jejím 
výrazem, avšak každý svým způsobem.. 

V bratřících má síla ta ráz osobní nezkrotitelné svévole, jež chtěj íc se 
vyžíti po svém a za každou cenu, uniká do ciziny, ochuzujíc o svou energii 
vlasť sbírající se právě z pohrom těžké války. Síla ta, trvajíc doma tak, jak 
byla, nepodrobujíc se vyššímu řádu a nevžívajíc se v nové poměry, což by 
bylo v podstatě znamenalo přetvořiti se, byla by činitelem rozkladným, 
jakvm se v celku ukázala i v cizině, ne tak na Slovensku, kde v prostředí 
příbuzném z části nabývá povahy krystalisačního bodu, kolem něhož se 
druží stejnorodé částečky. Naproti tomu v Jiříkovi je ztělesněna skladná, 
tvůrčí síla druhého pokolení husitského, jež, třebas opory meče se nevzdává, 
přece chce spíše působiti sebezapíravě a ukázněně v klidu a míru, v pevném 
rámci uznaného řádu veřejného; nespoléhá jen na sebe, nýbrž hledí sou- 
střediti a dobře zorganisovati všecku národní energii, nikoli však příleži- 
tostně a více bezděčně, nýbrž soustavně a důsledně. Rozdílná tato povaha 
měla v sobě zárodek osudu i konečného výsledku snah svých představitelů. 
V témž roce, kdy Jiřík vstupoval na trůn a tak splnilo se toužné přání celých 
generací o národním království, svévolné a nezkrotné bratrstvo dostalo na 
Slovensku smrtelnou ránu u Šaryšského Potoka a v Rakousích s Mladvaň- 
kem utrpělo pohromu, jež sice nebyla ještě pádem tamních bratříků, avšak 
byla důraznou výstrahou. 

Skoro současně však vystupuje v Cechách i jiný činitel, jenž zajímavě 
spojuje kladné i záporné stránky české síly kmenové. Jednota bratrská. Ta 
na vlastním poli českého člověka 15. století, na poli náboženském klidným 
a tvůrčím způsobem hledí dospěti k ideálu křesťanského života, prozrazujíc 
však při tom neméně než Táboři i bratříci rozkladné tendence, organisujíc 
se uprostřed utrakvismu na svém zvláštním základě bez ohledu na to, jaké 
následky to bude míti pro politiku královu, stojící ve službách nikoli jedné 
strany, nýbrž celého národa. Ani Jednota se nechtěla a podle síly svého pře 
svědčení ani nemohla podříditi diktátu národní kázně: protože pak nebyla 
mimo vlastní prostředí české, jako bratříci, nýbrž v něm, musilo dojíti k střet- 
nutí mezi oběma těmito představiteli národní tvořivosti i klidného vývoje^ 

112 



\ 



Jirásek v ,, Husitském králi" vskakuje in mcdias res. Dobou správ- 
covství Jii"íko\-a se zabý\al v ,,Maryle" i v ,, Zemance" tak, že umělecké 
jeho svědomí necítilo zde omylu a vad, jež by bylo třeba napravo\ati, jako 
tomu bylo při thematu časného jeho mládí, při ,, Konci a počátku", kde již 
se přihlásila Jednota bratrská: k ní, k jejím počátkům se proto Jirásek 
v poslední své práci vrací, většinou však nikoli na venkově, na českém vý- 
chodě, ač i ten má v ní své místo, nýbrž v Praze, kde mohl oba světy, jež 
chtěl \- , .Husitském králi" předvésti, politický i bratrský, postaviti vedle 
sebe a proti sobě. V ,,Maryle" vylíčil Jiříkovo požehnané dílo míru z doby 
správčí i jeho volbu za krále. Přítmí, jež halilo smrt mladého krále, i výjevy 
volební a korunovační, zvláště s tajnou přísahou královou biskupťim uher- 
ským, že nebude v království trpěti kacířství — se Jirásek tam nedotkl a 
v ně ne\nesl světla ani v , .Husitském králi", jenž počíná teprve rokem 1460. 

Na rozdíl od , .Bratrstva" se jeviště děje v prvním svazku nového cyklu 
úží: je to, nepočítáme-li sem episody o návratu Ambrože z Výrova Kladskem 
i svatební cestu princezny Kateřiny do Trenčína, z největší části Praha a 
vedle ní Cheb a na českém severovj^chodě okolí Rychnova a nynějšího 
Nového Města nad Metují. Časově se však děj prvního svazku více rozpíná, 
než v , .Bratrstvu", obsahujeť sám necelá tři léta, 1460/62. 

Povaha jeviště nevyžadovala tentokráte tak důkladných cest studijních. 
Cheb není v práci Jirásko\-ě nijak zvlášť vyznačen, aby jevil stopy přímého 
dojmu, jaké můžeme postřehnouti při jiných partiích místopisných. Cestu 
do Uher i Trenčín s Povážím znal Jirásek již ze svj^ch cest za ,, Bratrstvem", 
a ani s českým východem, rodným svým krajem, nemusil se teprve nyní 
blíže seznamo\ati: přece však — šlo tu o čerstvost dojmu krajinných — a.ni 
tu autor nelenoval, aby si v paměti obnovil obraz dávno již známý a aby 
na místě znovu staré dojmy osvěžil a doplnil: v Novoměstsku jsem se s ním 
setkal v létě 1916, když si zajel obhlédnouti situaci tvrze Výrovské, o níž 
u Sedláčka (Hrady II. 159) našel jen nejisté narážky, uvolňující právě 
fantasii umělcovu, aby prázdnou plochu vyplnila vlastní invencí. 

Šlo tedy v podstatě o místopis staré Prahy. Tu opět, jako když psal 
„Mezi proudy", měl znamenitého průvodce v Tomkově ,, Dějepisu m. Prahy" 
(sv. \TII, po případě i v jeho ,, Místopisu"), jenž svou podrobnou mosaikou 
podal mu neocenitelný prostředek k živému zobrazení Prahy Jiříkovy. Zde 
našel zprávy o Králově dvoře (na místě nynějšího Obecního domu), o domě 
,,u sedmi andělů" (v Jilské ulici) i kolleji „apoštolské" vedle Betléma 
(v Husově ulici), v obou případech místech souvisejících s Matějem Lou- 
dou z Chlumčan, i konečně o krásně zelené idylle uprostřed města, o sla^^lé 
zahradě Andělově na Novém městě (v Jindřišské ulici na místě poštovního 
ředitelství) s tou nádherou alejí v zadní, vyšší části i s dře\-ěným domkem 

113 - 8 



obou bekyň Dorotek za nízkým plotem pod rozložitým javorem a o vlast- 
ním útulku bratrském v' postranní slepé uličce ,,v cípu" (v ulici Ma- 
riánské), již v samé blízkosti hradeb městských. Kapitola o dvoře krá- 
lovském i o správě zemské spolu se seznamy úředníků i dvořanů (v IX. 
svazku ,, Prahy") poskytla Jiráskovi mnoho příležitosti, aby oživil Králův 
dvůr celým davem osob, přimýšleje k jednotlivým jménům Tomkovým 
rázovité figurky, mezi nimi zvláště dychtivě zvědavého kuchaře Petra 
Pícka z Pustovčt. 

U Tomka našel též autor sebrání dat o starém Loudovi z Chlumčan, 
o královském podkomoří Vaňku Valečovském z Kněžmosta i o šaškovi 
bratru Palečkovi. 

Dr. M. Weingart (v Nár. Listech, feuilleton z 13. března 1921) míní, že 
v Jiráskově ,, Husitském králi" nenajdeme význačnějšího bodu, kde by se 
odchýlil od historie, jedině snad ,,a to ještě ne zcela bezpečně" v pojetí Vaňka 
Valečovského jako urputného nepřítele bratří. Než Denis (Konec samo- 
statnosti české str. 243/44), jehož pochybností o tom se Weingart dovolává, 
nečiní z Valečovského ani přítele ani nepřítele bratří, abychom Jiráskovi 
pro jeho pojetí mohli činiti výtku, alespoň ne v tomto smyslu. Spíše bychom 
mohli pochybovati o přísném husitství Valečovského, jež nachází u Jiráska 
svůj tvrdý odraz i v jeho činnosti úřední a v životě rodinném (sr. ,,Husit. 
král" 40: cituji vydání z přílohy ,,Nár. Politiky"), uvědomíme-li si dosah 
tvrzení v známém jeho traktáte proti panování kněžskému. Zde ve svém 
odporu proti Rokycanovi a jeho kněžím šel pan Vaněk tak daleko, že v jeho 
prudkosti, vidoucí jen předmět svého hněvu, nelze již poznati nejen syna 
jednoho z nejbližších přátel Žižkových, nýbrž téměř ani vůbec utrakvistu. 
Podle toho i podle jiných zpráv (sr. i úvod Jar. Čelakovského k vydání 
dotčeného traktátu — otisk ze Zpráv Spol. Nauk 1881 — str. 6—8) Vale- 
čovský jeví se úředníkem až příliš horlivým tam, kde šlo o zalíbení se 
králi Ladislavovi a jeho rádcům. Muž ten sotva mohl býti přítelem bratří, 
a jestliže se r. 1461 bratr Řehoř naň slavným svým listem obrátil, bylo 
to, tuším, spíše proto, že v něm viděl muže, v jehož rukou ležel osud 
zajatých bratří. Ani známý obraz na jeho domě, představující církev v po- 
době vozu s dvojím spřežením vpředu i vzadu, s každým poháněným od 
svévolných formanů-kněží jiným směrem, není nutno vykládati v tomto 
smyslu. Byl-li Valečovský u bratří ,,v dobré paměti", bylo to nepochybně 
. pro jeho traktát proti společným odpůrcům. 

Jestliže v tomto případě Jiráskovi, jenž tu patrně sledoval Tomka^'^), lze 

^*j Tomek však na jiném místě než ve svazku VIII. R>.'} a d., kde nemá slova výtky 
proti Valečovskému, totiž ve svazku VI. 278 mluví správně o jeho traktáte jako ,,nešle- 
chjtnéra hanobení" Jana z Rokycan ,, potupným spisem . . . kterým se dosti patrně hleděl 

114 



přisN-ědčiti, o\'šcm s \-ýhradoii již ii\-cdcnoii, nelze tak snadno učiniti při 
jeho cliarakteristice Loudy z Chlumčan. To, co o nem víme z Tomka (VIII. 
449/50), nedává tušiti v bývalém hejtmanu táborském, jenž za restaurace 
Zikmundovy po Lipanech se dovedl tak rychle přizpůsobiti novému větru 
a získati si císaře a jenž i v soukromých věcech leckdy ponechal své chytrosti 
a lstivosti více místa, než slušelo — tak přísného husitu, vlastně Tábora, 
jak jej líčí úvod Jiráskův, jenž se vletech padesátých horlivě chápal plánn 
unie s Cařihradem a jenž i po \'olbě Jiříkově byl pro odtržení od Říma. 
Myslím, že tu je řídký zjev u Jiráska, vědomá odchylka beletristova od 
historie, jenž, jako kdysi na to pro umělce reklamo\-al plné právo Goethe, 
upravuje si po\-ahu osoby tak, jak se mu k jeho účelům uměleckým hodí. 
Mohl by muž, jenž dovedl tak ochotně jíti s dobou, třeba se to neshodovalo 
s jeho lepší minulostí, ukazovati právem Jiříkovi při jeho návštěvě jako 
věrný připomínatel starých tradic táborských na svůj vyrudlý praporec 
s kalichem a nápisem ,,Veritas vincit", s nímž kdysi jel do Basileje? 

Naproti tomu je maličkostí, jestliže autor činí hned od počátku z krále 
patrona nové Loudovy' kolleje ,, apoštolské", ač o tom v závěti Loudově 
z 15. května 1460, kterou otiskl Teige v Archivu českém XXVIII. 217/18 
(r. 1912) a která patrně Jiráskovi ušla, není zmínky a ač králi a jeho synům 
se^ochrany koUeje dostalo až o něco později (sr. Tomek IX. 213/14). V závěti 
samé není nic, coby svědčilo o táborském smýšlení Loudově, o úmyslu od- 
tržení od Říma, naopak — avšak toho není ani u Tomka (IX. 213), jenž 
patrně tu byl pramenem Jiráskovým — vyslovuje se zde přání, aby členové 
kolleje, kdyby již chtěh hodnými kněžími býti, ,,od hodných a řádných 
biskupuov světiece sě, slovo božie věrně vedli". 

V Tomkově kapitole o dvoru královském (IX. 26) našel Jirásek 
též soubor vprav o bratru Palečkovi, jehož totožnost s bratrem Kle- 
novským již před tím vyvrátil Herben (Sborník historický I. 42 a d.). 
Více než Herben, jenž pouze připouští, že Paleček molil býti nanejvýše taj- 
ným stoupencem Jednoty, nikoli však přímo bratrem, o něco později při- 
pustil GoU (Chelčický a Jednota str. 142): přítel Jednoty, jímž byl Paleček 
před r. 1461, stal se později jejím členem. Tomek (ač IX svazek ,, Prahy" 
vyšel až 1893) stojí blíže k mínění Herbenovu. Soubor jeho dat působil na 
vznik postavy Palečkovy, jak ji vidíme v ,, Husitském králi", jež však přes 
to — autor přijel i mínění Gollovo, že Paleček nebyl ještě tehdy ,, bratrem" 
přes všecku svou horlivost i přízeň k Jednotě — je daleko více než pouhou 

zároveň zavděčiti králi a straně pod jednou". Tohoto místa si, tuším Jirásek nepovšiml. 
Podle Tomka měl Valečovsky i syna, jenž byl r. 1472 nezletilý; z nevlastních dětí jeho 
zná Tomek jménem Barboru, Jana a Pavla: o těch se však Jirásek nezmiňuje. — Také 
jméno statečné utrakvistky paní tety Marty, dcery Velvarovy, najdeme u Tomka (\^III. 101/2). 

115 



jejich aplikací! Uživ kromě jiné tradice palečkovské („Historie o bratru 
Palečkovi") i chudých, avšak přece vydatných zbytku ostrovtipu staro- 
českého, zachovaných v Manuálníku Korandově v podobě vtipné polemiky 
mezi Joštem z Rožmberka a Václavem mladším Korandou pod názvem 
, .šprochů vajovských" (také v Erbenově Výboru II. 727 a d.), vytvořil Ji- 
rásek figuru rázovitě českou, pravé zosobnění mravního svědomí českého, 
jejíž kritika současných událostí ve formě vtipu, často velmi žehavého, ostře 
osvětluje situaci: je to glossátor doby, jenž jako šašek mohl mluviti peprnou 
pravdu i tam, kde jinak bylo by se musilo mlčeti. Pod jeho rezavým smíchem 
však bije měkké, citlivé srdce, při němž vzpomeneme na Nerudu, ani ne tak 
na jeho ,,Bal]adu českou",' kde rytíř Paleček je ,,smavý rek", jenž ,,rád 
dobře jed a dobře pil a lidem dobře činil" — jako spíše na XXIV. číslo 
,, Kosmických písní", tak silně osobního rázu, kde humorist — zde Ne- 
ruda, avšak mohli bychom verše ty aplikovati zpět i na Palečka — vkouzliv 
v rozmar v českou tvář ,,do koutku jde a pláče". 

Tato figura, tvrdý, ostře vyhráněný křišťál český, je něco zcela jiného 
než onen řemeslný vtipkař, kroužící své nápad}^ za každou cenu a v každé 
chvíli, ze Sabinova ,, Šaška Jiřího z Poděbrad", jehož počátk}^ vidíme již 
v Markově ,,Jarohněvovi z Hrádku"ajehoždalší vzestup značí fragment Hál- 
kova , Krále Jiřího z Poděbrad' (Osvěta 1874 . 907/08) a Jonášův ,,Smavý rek'' 
(Květy 1905. I.): zde, u Jonáše, ovšem bychom nečekah, že bystrý ten muž 
povede sličnou Petru ve lví jeskyni, k Matyáši Uherskému do Olomouce, 
třebas pod glejtem, jen aby zde — nevěda ovšem sám ještě, jak — sehnal 
nějaký doklad o zradě Matyášově i katolického panstva českého, kterou 
tuší, ale dokázati nemůže, takže pak z nebezpečné situace musí je osvoboditi 
jen šťastná náhoda v osobě Reginy Lexové, podobně jako náhoda přinese 
mu v ruce toužený akt o zradě. Postava Palečkova je jedna z nejzajímavěj- 
ších ukázek Jiráskova umění historického. V , .Husitském králi", nemá jen 
význam episodický: svým postavením u dvora i styky s Jednotou se hodí 
autorovi velmi dobře za prostředníka mezi oběma těmito světy. 

Z toho, co bylo dosud řečeno, je patrno, ja.ký význam má pro Jiráska 
Tomek. Jestliže u Tomka Jirásek nacházel podrobnosti všeho rázu, dobře 
ověřené, Palack5> a vedle něho ovšem i Denis vnukli mu pojetí Jiříkovo, osvět- 
lily velikou historickou úlohu, jež mu v národním českém vývoji připadla. 

Palackého klasický obraz doby poděbradské, v němž v druhé části 
čtvrtého dílu vrcholí historická práce Palackého vůbec, byl již od r. 1860 
v rukou čtenářstva. Zde šlo o více než o dobře zpracovaný a vypravovaný 
výsek dějinný, zde na práci účastno bylo i srdce velikého historika, jemuž 
byl Jiřík opravdu hrdinou: avšak v zdánlivě idealisovaném obraze, jenž 
tak vznikl a jenž z německé strany — od Ad. Bachmanna — b}'! přímo 

116 



nazván historickým románem, je víre historické pravdy, než jsou ochotni 
přiznati odpůrci. Zde tcprye, \' díle, kde věda se spojuje i s vehkým histo- 
rickým uměním, byl Jiiík očištěn od pohan a ponikiv, jež veky na něj na- 
kupily, apiiblížen ve formě důstojné pozornosti potomku, byť i Palacký 
nemohl splniti, co chtěl, aby napsal ještě zvláštní apologii milovaného 
krále. 

Palacký kromě toho v pr\ních s\'azcích Archivu českého i ve svých 
„Urkundliche Beitráge" (Fontes rer. austr. XX.) — při tom nesmí se za- 
pomenouti ani na jeho ,, Staré letopisy české" — podal zároveň rozsáhlý 
pramenný základ, z něhož též Jirásek čerpal. Uvedu hned jeden zajímavý 
příklad. Každý čtenář .Husitského krále" v paměti si uchová drastickou 
výstižnost rozporu stanovisek českého a německého ve slovech branibor- 
ského důvěrníka markraběte Albreclita Nickla z Volfendorfu — figura to 
drsná, jakoby ukázka hrubého, avšak při vší jednoduchosti rysu výrazného 
dřevorytu — o chystaném sňatku mezi dětmi Jiříka i Albrechta Branibor- 
ského, jež náhodně zaslechne Paleček: ,,Sulchis nicht zu thune, das her 
sich so also in das bosze hundische, ketzerische Bluth vormische." Není to 
případný výmysl autorův, nýbrž znamenitá aj)likace, jedna z nejlepších 
u Jiráska \ubec, \'ýroku, jež v doslovném znění čteme v ,, novinách" 
z května 1466 v edici Palackého (Fontes rer. austr. XX. 402). a jenž zde 
náleží papeži Pavlovi II. 

Jak Jirásek svých pramenů užívá, jak si při svém uměleckém zpraco- 
vání vede se svými předlohami, pramennými i literárními, toho příznačné 
doklady lze viděti v jeho líčení událostí z r. 1462, jimž se nikdo nemůže 
vyhnouti, kdo píše o první polovině kralování Jiříkova, totiž českého posel- 
stva v Římě a srpnového sněmu pražského, kde poměr králův k otázce 
církevní dochází dramatického výrazu. Právě při těchto případech můžeme 
též pozorovati, oč více má látky historické romanopisec Jiříkův než ,, Bratr- 
stva", kde x-la^^tně měl po ruce jen dvě větší pramenné předlohy, Ene- 
ášovu biografii Jiskry z Brandýsa ? Beheimovo veršování o bitvě u Lučence. 
V případu prvním, při českém poselstvu v Římě vidíme n Jiráska přímé 
sledy — zde lze jen podati \'ýsledky této zajímavé redukce na prameny — 
českého denníku Korandova, a to z vydání staršího v Erbenově V3>boru 
{II. 663 a d.) a nikoli z Archivu českého VIII., pramenu to, jenž podává 
vzácnou příležitost slyšeti, jak zněl tehdejší dialog, ne literární, nýbrž 
v praktickém životě. Zde dal Jirásek zcela správně přednost prameni 
samému před jeho zpracováními u Palackého i u Tomka, z nichž první, 
právě z uměleckého zřetele, neodolal, aby ve své vypravování nepojal celé 
části předlohy v řeči přímé, kdežto Tomek podle své povahy převádí vše 
v řeč nepřímou a více zkracuje i zhušťuje. 

117 



v případě druhéni, při sněmu srpnovém, měl sice Jirásek možnost 
užíti několika zpráv současných, kde též celé partie jsou podány v řeči 
přímé, nikoli však česky, avšak přiklonil se tu k použití jednotného, syn- 
thetického jejich zpracování, při čemž užívá, maje voliti mezi Palackým 
(IV. 2. 213 a d.) a Tomkem (VII. 47 a d.), obou svých předloh: v kapitole 
50. o 12. srpnu, kde Tomek též při řeči králově přejímá z pramenů řeč 
přímou a kde též připojuje účinné místo ze ,, Starých letopisů českých" 
(„ať vie papež, žeť já své viery neprodávám za královstvie. . . "), jehož 
u Palackého nenajdeme — užívá nejprve Tomka a teprve z další řeči krá- 
lovy i z prohlášení Kostkova a katolických vůdců (Tomek se tu vrátil opět 
ke zkrácené řeči nepřímé) oz^Wá se Palacký: Jirásek ovšem tu i tam krátí, 
vynechává i přidává nejen líčení dojmu řečí, nýbrž i věcné dodatky, na př. 
k řeči Jošta z Rožmberka z jeho memoriálu královně Johanně r. 1465 (Vý- 
bor II. 723); z Tomka kromě první řeči královy přibírá i přesně zjištěnou 
podrobnost o počátku jednání o hodině 14. Schůze z 13. srpna (kapitola 
51.) i slyšení Fantinovo v radě královské (v kapitole 52.) je podáno zcela 
podle Palackého. 

Při vypravování o Fantinovi třeba vytknouti jednu podrobnost! Ji- 
rásek následuje Palackého i Tomka v tom, že, jako prý poselstvu českému 
v Římě bylo odepřeno sedadlo, stejně se stalo v Praze i Fantinovi: Voigt 
(Enea Silvio III. 475^) vykládá to, tuším, správně tak, že u Fantina opravdu 
jde jen o čestné místo, jež mu jako legátovi patřilo; jinak je přirozeno, že 
při skládání vlastního poselstva Češi i Fantin stáli. Zda král na sněmu učinil 
prohlášení, o něž později byl takový spor, že kalich je nutný ke spáse, toho 
se Jirásek nedotkl, následuje v tom Palackého, jenž o tom (IV. 2. 215^*^) 
pochybuje, kdežto němečtí historikové Voigt i Bachmann to připouštějí. 
To však neznamená, že by Jirásek ze svých pomůcek Bachmanna vůbec 
vylučoval, jak ukazuje hned další případ jeho poměru k předlohám. 

Při jednání mezi králem a Albrechtem Braniborským v Chebu 1461 
(kapitola 20.) řeči obou za tlumočení Zdeňka Kostky Jirásek volněji 
koncipuje, ač i tu proniká předloha, pozdější instrukce Albrechtova, kde 
však je jen udán obsah řečí (sr. Hofler, Kaiserl. Buch 85 a d.) ; zdá se však, že 
nikoli pramen sám, nýbrž jeho zpracování u Bachmanna (,,Bohmen und 
seine Nachbarlánder" 265) bylo podkladem Jiráskova líčení sjezdu cheb- 
ského a zvláště důvěrného jednání mezi oběma knížaty a že z Bachmanna 
(str. 137) autor vzal i podrobnost, jak Albrecht tvrdí, že by byl Jiříkovi 
ochoten v příčině římského království ke všem službám, jen kdyby král měl 
k tomu od císaře třeba ,,ceduličku s déli prstu", kteráž podrobnost skutečné 
však patří již k sjezdu chebskému r. 1459. Že Bachmanna Jirásek opravdu 
užíval, soudil bych i z toho, že zná též jméno zástupce mohučského v Chebu 

118 



Volbrechta \on Ders, scholastika kapituly mohučské. jehož ani Palacký ani 
Tomek nikde neuvádí, za to \ sak Bachmann (str. 242) při jednání Mairové 
z r. 1460 podle spisu Hasselholdt-Stockheimova, jehož však Jirásek sotva 
užil: z Bachmanna (str. 238) zná nepochybně i jména diplomatu falckých 
(,,Husit. král" 160/1). Odkud Jirásek vzal jméno rázovitého Bramborce 
Nickla z Volfendorfu, nevím, a^•šak v Chebu jej k druhým dvěma dů- 
\'ěrníkům Albrcchto\ým, Knorrovi i Leubingovi (o nich Bachmann 261), 
přidal sám. 

Z ostatních pramenu k politice Jiříkově, jejichž stopu u Jiráska najdeme, 
uvedl bych ještě list Jošta z Rožmberka z r. 1463 (Archiv český IV. 99, 100), 
jenž podal Jiráskovi motivy k řeči Joštově s králem ještě před sjezdem 
chebským (u Jir. str. 165) i k charakteristice jeho opravdového vlastenectví. 
Jinak o ,, tlustém biskupovi" (tak je zván v ,,St. letop. čes." 176 a Tomek 
Vn. 22 to přejímá) kromě Březana mohl sebrání dat Jirásek najíti v bio- 
grafii Hamršmídově (,,Jošt z Rožmberka a jeho doba"), o jeho zálibě v slad- 
kostech, pstruzích atd., jinak však zdá se, že autor v té příčině přímo užil 
i listáře rožmberského (Archiv český VII.), kde je (str. 252) zpráva o do- 
vozu vína z jihočeských Hořic pro Jošta na Nisu z r. 1464, již Jirásek pře- 
misťuje k r. 1460 (str. 81), i zpráva o astrologovi, jejž si Jii"ík vypůjčil od 
arcibiskupa kolínského (231) a jenž se svou praktikou u Jiráska našel dosti 
místa (předchůdcem tohoto židovského astrologa je v románě Šubertově 
Cech Repinicus). 

Nebudu již déle meškati u detailu, jimiž Jirásek hojně charakterisuje 
své osob}' i situace, u zmínek o dřívějších poselstvech českých do Basileje, 
do Říma i do Francie Ladislavovi pro nevěstu, o Zdeňkovi ze Šternberka a 
jeho poměru k jeho ženě i Břekovcovi, o legaci Karvajalově z r. 1448, o ne- 
šťastné Perchtě z Rožmberka i o jejím otci, ,, starém vlku" Oldřichovi, jak 
se zlobil na syna Jana, že pomáhal k volbě Jiříkově, i o kněžničce saské 
Kateřině, jež na dvoře Jiříkově tak brzy zapomněla němčinu a po Paleč- 
kovi dovede správně vyslovovati všeliké ty hříčky, ,,řeřábky řeřabaté" 
atd. Vše by se dalo z různých pramenů doložiti a utvrzovalo by to jen po- 
znatek, jak daleko sahá přípravné studium Jiráskovo. Bohužel, všecky tyto 
prameny i literatura mohou nám jen málo pověděti o samé osobnosti Jiří- 
kové i předních mužů jeho okolí: zde beletrista má příležitost, aby do- 
mýšlel, o čem historik nemůže říci nic určitého, a aby u jednotlivých osob 
jednání jejich ps3xhologickv prohluboval a zlidšťoval různými těmi podněty, 
jež jednak plynuly z vlastní jejich povahy, jednak z vlivů prostředí. 

Třeba se však ještě zastaviti u pramenů, jež jednají o druhé skupině 
, .Husitského krále", o Jednotě. Zde ovšem mohl Jirásek užíti základního 
díla Gollova, krásné a stále svěží ,, Jednoty bratrské v XV. století" (dříve 

119 



v Musejníku, nyní, od r. 1916, v souboru ,,Chelčický a Jednota v XV. století", 
podle něhož dále cituji). Tak mohl vzniknouti obraz prvních bratří zcela 
jiného rázu než v ,, Konci a počátku", obraz až na některé odchylky, jež 
hned uvedu, historicky a psychologicky správný. Po příslušné partii Gol- 
lově až do r. 1467, jež vyšla již r. 1884, následovaly osmý a devátý svazek 
Tomkovy ,, Prahy" (r. 1886 a 1893), ale ty nepřinesly věcných dodatku, 
jakož věcně nic nového nepodaly ani duchaplné výklady Denisova ,, Konce 
samostatnosti české", zasazujíce jen český vývoj v rámec širších poměrů 
obecných a hledíce na něj více se stanoviska filosofie dějin. 

Jirásek při Jednotě nešel dále za Golla a Tomka k pramenům, jichž by 
u nich přímo nenašel, jak je patrno z případu jedné z hlavních osob bratr- 
ských. Je to příbuzný jedné z obou Dorotek (Tomek VIJI. 184 a IX. 160 
je připomíná k r. 1454), syn Štěpánka z Náchoda (tak ho správně jmenuje 
i Tomek VIL 22) Petr z Hradce. Goll se o něm nezmiňuje právě tak, jako 
o M. Mikulášovi z Hořepníka ani o Janu Kravinoví z Tábora (u Tomka 
o prvním sr. VII. 22. a o druhém, jenž ani s Jednotou, ani s Tábory nesou- 
visel, v IX. 169) , avšak poznámka jeho ,, Jeden nebo dva nedali se ani vazbou 
ani mučením oblomiti" (,,Chelč. a Jedn." 99) ve spojení s Tomkem (\TI. 22), 
jenž při odvolání o Petrovi výslovně nemluví, vedla nepochybné Jiráska 
k mínění, že ani Petr neodvolal, kdežto v jednom prameni (Monum universit . 
Prag. III. 57/8) se dočítáme, že Petr z vazby rektorské byl propuštěn a 
opravil svým vyznáním, z čeho byl podezřelý. Nebo tak učinil Jirásek z po- 
třeby umělecké stylisace povahy Pelrovy? 

Než i v případě bratra Řehoře, kde nebylo takových matoucích okol- 
ností, se odchýlil Jirásek od historie. Palacký (IV. 1. 165) praví, že (r. 1461) 
byl mučen (Tomek se ne vyslovuje určitě), avšak Goll přímo a přesvědčivě 
dokazuje (str. 100, 113/14), že Řehoř mučen nebyl a že by] propuštěn 
bez odvolání, s čímž souhlasí i nejnověji Bidlo (,,Akta Jednoty bratrské" 
I. 45). V tomto případě si Jirásek, tuším, vědomě styHsuje postavu Řeho- 
řovu, jak se jeho umělecké logice zdá býti účelnější: pravděpodobně \idění 
Řehořovo při mukách, jež, naznačujíc příští správu i řád v Jednotě, má 
v tradici bratrské takový význam, bude m.íti vliv na další pokračování 
,, Husitského krále" . 

Z Golla Jirásek přejímá i podrobnosti o počátcích Jednoty, jak se sbírá 
z různých pramenu; určité ohlasy z Golla jsou nejenom v drobnýcii naráž- 
kách, jako je ona o Vilémovských, kteří také ,,u oltáře s šablenů velikými 
klekali" (Jirásek 95, Goll 75), nýbrž zvláště v odvolacích formulícli, jež 
autor mohl znáti jen z Golla. Odtud má informace nejen o předních osobách 
hnutí, o Řehořovi, Michalovi ze Žambcrka i Martinovi z Krčina (o tomto 
nedávno v článku Bartošově, v Musejníku 1917, přibyly nové sědomosti), 

120 




M. Aleš: Jiří z Poděbrad, 

nýbrž i o studentech a řemeslnících vystupujících za prvního pronásledo- 
vání r. 1461/^) o panu Janovi Rychnovském, jenž ve Lhotce na svém zboží 
zřídil druhý Kunvald, i o ženě jeho ,,parn' Rychnovské", jejíhož jména Goll 
(str. 105 a 107) nezná, nikoli však Jirásek: ten ji učiní nevlastní dcerou 
Valečovského Xoemou, jejíž charakteristika u Golla ,, sestra bratrská" již 
naznačuje, čeho zatím u Jiráska není, že i ona, jako Paleček, z přítel- 
k\mě Jednoty se později stala skutečným členem. 



Již jméno práce ,,Husitskv král" naznačuje autorovo stanovisko 
k otázce,jakýjeJiříkuvpomérk utrakvismu: Jiiík je mu jeho představitelem 

") Zprávu o Kamerdovi, že bylr. 1461 umořen na Poděbradech, však Jirásek má již 
nepochybněz Bidlových ,, Akt" I. 71, neboť Gindely (Gesch. d.Eohm.Brudcr I. 20)se sice zmi- 
ňuje o Janu Kamerdovi, avšakdobu věznění jeho udává sedmi lety, načežprýbylpropuštěn. 



121 



tak asi, jak o Rokycanovi i o něm při jejich smrti mluví letopisec: „Onen 
slovem a tento mečem bránili Kristova kalicha. . . Stálý nalezen v přijímání 
krve jeho předrahé až do smrti" (St. letop. čes. 203), tak, jak ho až do bitvy 
bělohorské představovala socha na štítě Týnském s mečem v ruce, a jak si 
ho představuje i historik, nedávaje se másti všemi těmi pomluvami sou- 
časnými i pozdějšími, jež jeho památku i v tomto jeho oprávněném nároku 
na úctu i lásku utrakvistu zlehčovaly. Byl to opravdu husitský král a stej- 
ného jména hodná byla i žena jeho Johanna, jež byla, jak ji Jirásek (str. 66) 
správně charakterisuje, ,,jeho důvěrnicí, muži oddanou ženou a králi silnou 
královnou, stejně s ním toužící a jej posilující". 

S Jiříkem v Cechách nastalo, ne teprve r. 1458, nýbrž již od té doby, 
kdy vhv jeho i mistra jeho Ptáčka nabý\'al v české veřejnosti váhy, období 
povahy převážně politické. Ne tak zbraní — ta, jako zlatý jeho meč na štítě 
Týnském, má býti k výstraze a k obraně — jako úspěšnou prací politickou, 
jež dovede obratně těžiti z vlastní síly i ze situace mezinárodní, chtěl Jiřík 
dospěti k cíli, jehož se dříve domáhalo, avšak zcela nedomohlo předešlé 
pokolení v bouřlivém svém rozběhu. Myšlence náboženské tak za Jiříka 
se dostává zmocněného rázu politického. 

Jiřík však byl králem , .dvojího lidu", Cechů i Němců, utrakvistů 
i katolíků. Jako utrakvistům nové národní království znamenalo zajištění 
budoucnosti, tak Jiříkovo nastolení katolíkům, zvláště papežství, zdálo se 
právě pro význačný politický ráz vlády Jiříkovy slibovati návrat minulosti, 
zcela příčící se nadějím utrakvistickým. I mezi těmito proudy žárlivě za- 
ujatého stranictví národnostního i náboženského doufalo státnické umění 
Jiříkovo najíti střední cestu, aby uspokojil jedny, aniž by ukřivdil druhým. 
Jako v národnostním ohledu zachovával ke všem svým poddanv^m nestran- 
nou spravedlnost, zůstávaje dobrým Cechem, tak doufal, že se mu to po- 
daří i v příčině náboženské, třebas zůstane státi na své husitské základně, na 
kompaktátech, v nichž bylo zhutněno nejnutnější existenční minimum 
utrakvistické většiny v Cechách a na Moravě. Proto o kompaktáta na- 
stává zápas hned od jeho volby, byť ovšem jeho pravá povaha neproni- 
kala na venek tak patrně. O ně šlo při korunovaci, a ony jsou vlastním 
kořenem rozličných těch politických plánů Jiříkových, jimiž hleděl po- 
stavení své i utrakvismu zesíliti a tím pohnouti římskou kurii, aby byla 
k Cechům povolnější. 

Jirásek ve svém úvodě dal zazníti Imed akordu, z něhož jako pří- 
značné motivy v ouvertuře již vyznívá budoucnost. Nesměla tu chj-béti ani 
otázka kompaktát. V Loudovi, jejž nemocného navštíví král, mluví minu- 
lost s důrazným přízvukem na sílu české zbraně i na úplné odtržení od Říma. 
A Jiřík jako představitel nové doby i jako politik, jenž dovede zvážiti 

122 



změnu i sílu poměrů, jenž vidí, že odtržení od Říma má nyní ještě méně 
vyhlídek než dříve v době závratných vítězství vojenských, prohlašuje 
\- klidné důvěře ve svou sílu, že bez meče chce dokonati, co pokolení Lou- 
dovo začalo v Basileji. ,,V jasném pohledu . . . oheň i klid a jistota, pronika\-á 
síla i milá vlídnost" — tak zde intonuje Jirásek vystoupení svého hrdiny, 
jenž je právě tak miláčkem jeho srdce , jako v jiných pracích jím byl Žižka. 
Odpor Loudův již zde jitří přirozenou jeho vznětlivost, kterou však Jiřík 
dovede ovládati, byť někdy — jako r. M62 ve scéně s Fantinem — jen s nej- 
větším napětím vůle. Jestliže však Louda mu pohnutě praví, že on, král, 
jde do vehkých bojů, a končí, že má prese všecko pevnou naději, že stane 
se tak. co hlásá jeho basilejská korouhev: ,,\'eritas vincit" — král podává 
mu niku a již zase khdně a pevně mu řekne: ,,V tom jsme jedné víry." Značí 
to, že je připraven na vše, i na nový boj, a Paleček po jeho odchodu razí 
pro tuto situaci hned pravý výraz větou, nezapomenutelnou ve své krásné 
a pádné prostotě: ,, Bratře Loudo, vysoko jsme zanotili písničku, dej Bůh, 
abychom ji dozpívali!" 

Než to není vše, co k nám zaznívá z úvodu k ,, Husitskému králi". Zní 
tu i druhá struna, měkčí než Loudova i králova, struna ,,lidu bez meče". 
Jednoty bratrské. Ta vstupuje na jeviště, nepochopena od královny Johanny, 
jež tyto pikharty ztotožňuje s ,, mordéři Krista pána i jeho svaté pravdy", 
vidouc u této ,,roty zlé, nebezpečné", kterou hřích je trpěti, hlavní závadu 
ve snaze po odtržení od církve, tedy v témž, co hlásá Louda králi, leč u Jed- 
noty bez násilí, tiše.i*) Ohlašuje se tu již příští konfhkt. Jiřík přeje si i na- 
dále na půdě kompaktát sjednocení všech utrakvistů, nebude moci snésti 
stejně Jednoty, jako dříve již musil si podrobiti Tábor. Po volnost k tajným 
shromážděním, k pokoutné víře, jež připravuje nové roztržení země, byla 
by proti kompaktátům, i — lze dodati, čeho u Jiráska král neuvádí — proti 
tajné korunovační přísaze a podávala by nepřátelům příležitost k novým 
výtkám (sr. str. 167). Než ani Bratří nemohou ustoupiti. A nutný konflikt 
se stává tím tragičtějším, že král, sám nijak nejsa fanatikem, musí vy- 
stoupiti proti novým sektářum, ohrožujícím jeho dílo obnovy, právě \' době, 
kdy již hrozivě vystupuje nutnost obrany náboženského přesvědčení 
vlastního i většiny národní proti Římu. 

Jiráskův poměr k oběma stranám je stejně vřelý: stejně uznává \-elikou 
Jiříkovu ideu národního království, jako si cení vysokého mravního ideálu, 
jemuž Bratří obětují vše. i národně politické v^^těžky úsilí Jiříkova, a dobře, 
tuším, vystihuje, jak strana jedna nechápala při tom dobře stranu druhou. 

**) U Jiráska bratr Řehoř chce již před prvním pronásledováním samostatný řád kněž- 
ský (str. 239), to, co později vyjadřuje slovy: , .Nebudeme papežovi a také ne Rokycanovi" 
(str. 455). 

123 



Král ovšem stiháním všeho sektářského rozkolnictví hleděl dostáti své 
přísaze korunovační, jak míní Goll (str. 98), lze však též přiznati, že nedalo 
se to jen z tohoto ohledu, nýbrž že toho příčinou byly i špatné informace, 
jež mu Jednotu líčily jako pokračování Táborství a po případě i orgiastic- 
kého adamitství, takže lze se od ní báti i nových bouří válečných. Denis 
(str. 241"^) to připouští, a jeho důvody nejsou bez váhy: snad přispěly 
k tomu, že Jirásek nechává jak krále a královnu, tak vlivné osoby z jejich 
okolí Zdeňka Kostku a Valečovského v tomto domnění. Poměr Bratří 
k moci světské vůbec a k otázce, zda tato má právo nutiti k víře, zvláště 
jak jej při vyšetřování v Praze (u Jiráska 264) i potom v listu k Valečov- 
skému formuloval bratr Řehoř — jistě nepřispíval k tomu, aby Jiřík se 
vzdal svých obav a neviděl již v Bratřích nový kvas nespokojenosti a zmatků. 
A jeho odpor proti Jednotě je tím pochopitelnější, čím mocnější byli ti, kdo 
jej i královnu proti ní popouzeli, na prvním místě Jošt z Rožmberka, 
jenž si však nepřál, aby byli Bratří páleni, aby snad mučednictví jejich ještě 
více oheň sektářský nerozdmýchalo. 

Na druhé straně však vřelost náboženského cítění činila Bratry příliš 
krátkozrakými, aby byli s to uznati a oceniti politické snahy královy. Ty- 
pickým příkladem zaujaté nechápavosti bratrské u Jiráska ani tak není 
bratr Řehoř, jehož list k Valečovskému svědčí, že neubránil se dojmu krá- 
lova úsilí o pokoj i jeho náboženské objektivnosti — jako spíše Petr z Hradce, 
jehož nepřízeň ke králi proniká na několika místech, po prvé hned při krá- 
lově návštěvě u Loudy, když ji hlásí ,, nějak zasmušile a tiše". Jindy, maje 
se setkati s průvodem králov^ským na ulici, ,,schmuří obočí" a chce se mu 
vyhnouti (str. 126). Jeho ,, tvrdé zanícení" (je ho schopen stejně Chelčický 
jako Tolstoj), s nímž mluví proti králi, jak ten ,, opatrný" vyznavač pod 
obojí pro dobrou vůli s papežem a jednotu by se zřekl i kalicha, jak blaho- 
volně podporuje katolíky, ,,aby se řeklo, že je spravedliv, ale to jen pro 
dobré oko v Římě" — vzbudí i pohnutý protest tiché Noemy, žeť to \'ěrný 
utrakvista (str. 112). 

Jiříkovy plány o římské království ostatně narážely na nepochopení 
i mezi utrakvisty. Jen královna a Zdeněk Kostka chápou jejich prospěšnost 
a uznávají je. Již však Valečovský se bojí (a správně tuší), že má-li plán ten 
jiný smysl u každé strany, u krále i katolíku, mezi nimiž byl s plánem tím 
v důvěrné souvislosti biskup Jošt, doufaje, že tak se král odvrátí od kalicha, 
— nutně se jedna strana zmýlí (str. 162). U.podobojích byla obava, aby, jak 
to vyznačil Paleček, narážeje na spojitost , .praktik" astrologických s plánem 
tím ('str. 70), hvězdy králi nemluvily po němečku, totiž aby Němci nechtěli 
za svou korunu od krále kalich. 

A stejně utrakvistům připadala nepochopitelnou politika králova, pří- 

12á 



znící se s Němci, v příčině národnostní. Víme přímo o Martinu Lupáčovi. 
že byl mluvčím této nálady, jíž ostatně odpovídala podobná i za hranicemi 
českými mezi Němci, kteří také nemohli pochopiti, jak potomci knížat kdysi 
prolévajících krev svou proti kacířům nyní se s těmi kacíři přízní. Prostí, 
nezasvěcení pozorovatelé netušili, jaké oběti to v Jiříkovi přinášel otec poli- 
tikovi, kdvž musil se loučiti s nedospělými ještě miláčky svými (Jirásek to 
líčí v případu nevěsty Matyášovy Kateřiny), aby vyhověl ne tak své ctižá- 
dosti, jako spíše tomu, co pokládal z národního zřetele za poHtickou nutnost. 
U Jiráska Louda, dotýkaje se toho, hájí těrh, kdo kráh zazlívají německé 
sňatky jeho dětí, že to jsou věrní Cechové^^), avšak král případně hned od- 
povídá: , .Slabého však zraku. Však bohdá uznají, proč se děje!" (str. 24). 
Pochybnosti, vznikající mezi utrakvisty následkem jednání o římské krá- 
lovství, kráU tlumočí sám Rokycana ,, tuhou řečí", namítaje, že i kdyby se 
plán zdařil, byl by to jen vratký základ a že pravou oporou královou, jeho 
,, silou a mocí" je jedině přízeň utrakvistická. Králi je těžko úplně vyvrátiti 
tyto rozpaky, jejichž kořenem je stejně láska k němu jako ke kahchu. 
Á přece mluví z něho jeho nejhlubší přesvědčení, praví-li, že, chtěje způ- 
sobem davu snad nepochopitelným pracovati pro zájmy národní, je i zů- 
stane poslušen svého svědomí (str. 171/2). Podobně Jiřík odpověděl již dříve 
Palečkovi na jeho dotaz o hvězdách, že, kdyby hvězdy mluvily po němečku, 
,,mv jim budeme česky rozumět, slyšíš-li, jen po česku" (str. 71). Jiřík se 
leckdy, ne dost správně, srovnává s francouzským Jindřichem IV., leč co 
učinil hugenot Jindřich, to nemohl učiniti utrakvista Jiřík. V charakteri- 
stické v té příčině scéně při jednání chebském se zástupci mohučskými 
i Jirásek dopouští Jiříkovi učiniti přiznání, že ,, kdyby bylo pro dobré našeho 
království, zřekl bych se třeba i kalicha". Nelze však se postaviti proti 
většině národní; politik v Jiříkovi hned v duchu váží výstrahu Rokyca- 
novu: ,, Kdyby někdo chtěl na kalich nepřátelsky sáhnout, uviděl by svět"; 
jednota s církví je možná a musí býti i s kalichem. A tak z Chebu král od- 
jíždí s nepořízenou, ,,s čistým však svědomím", jak hned dodává Kostka 
(str. 203/05). 

Nezdařený tento plán však byl jen jedním z prostředku, jimiž Jiřík 
chtěl dospěti příznivého řešení nejcluležitější otázky časové, jež byla tehdy 
v pravém slova smyslu otázkou českou, otázky náboženské. V pokračování 
,, Husitského krále" se jistě ještě setkáme i s dalšími články této jeho po- 
divuhodné osnovy politické, jíž neváhal sám v čas potřeby přinésti oběti 
nejtěžší a již se podříditi jako nevyhnutelné povinnosti byl by rád přiměl 

^*) Sem patří i Paleček, když opět nechápe, proč se Češi stále pletou do vojen v Říši, 
a opakuje známou větu (sr. výše ,,V cizích službách"): ,, Němci se perou, Čechové půjčte 
vlasů!" (str. 354). 

125 



i poddané, kteří se z jakýchkoli důvodu z toho ^vymykali, v první řadě 
Jednotu, jedno z hlavních domácích úskalí své církevní politiky. Proto 




její počátky 

již r. 1460, nenáleží ve vlastní program práce Jiráskovy, zato tím více další 
vlna persekuční z jara 1461 v hlavním městě, sice již po sjezdu chebském, 
než přece tak, že plán římského království je jejím pozadím a obě hlavní 
složky dějové tak vnitřně souvisejí. 

Také ,, Husitský král" zachovává podobu s jinými cyklickými pracemi 
Jiráskov3>mi, že vlastní tíha i vývoj děje spočívá na osobách vybraných ze 
středních vrstev a nikoli na velikých postavách historickj^ch, třebas se 
jim zde podle povahy věci věnuje více místa i pozornosti než jinde. Ani na 
osobnost Jiříkovu, ač ji za vším, co se tu děje, tušíme, i tam, kde přímo ne- 
vystupuje, se nesoustřeďuje světlo tak, abychom ji viděli před sebou se vy- 
víjeti a na různé podněty vnější v plné životnosti reagovati. I ostatní přední 
'osoby světa politického a bratrského jsou tu sice účastníky často ne bez- 
vlivnými jednotlivcích ,, výjevů z velikého dramatu", jak autor své dílo 
nazývá, avšak hlavními osobami, o něž se opírá děj, jsou prosté zjevy bratr- 
ské, Petr z Hradce a dcera Valečovského Noema, takže i Bratrství samo 
v nich se dostává v popředí zájmu a stránka politická ustupuje před ní 
v podstatě poněkud do pozadí. 

Tak vystupují před nás hojné postavy z okolí Jiříkova, dvořanů, úřed- 
níků, cizích hostu a na druhé straně — postava Rokycanova tu stojí upro- 
střed — se tu rýsují vedle vůdců bratrských, ,, silného pastýře" Řehoře. 
s opravdovým vudcovským gestem i s mocnou iniciativou, jež z něho činí 
od počátku hlavu Jednoty, klidného v nebezpečí a mužného v protivenstvích, 
ne bez vznětlivého temperamentu, jejž jako Jiřík stále krotí, vedle Mi- 
chala Žamberského a statečného i výmluvného Martina z Krčina, prosté 
osobnosti prvních Bratří, studentů i řemeslníků. Z cizinců prvního kruhu 
vyniká zvláště německý soupeř Jiříkův Albrecht Braniborský, nezadávající 
ani svému jménu ,, Achilles" ani druhému názvu ,, liška německá", statečný, 
ale zároveň zpupný a vůči nižším stavům zcela pohrdavý kníže, jehož lstivost 
neváhala v nouzi užíti ani vytáček a uskoků, jež málo harmonovaly s rytíř- 
skou i knížecí ctí; bylo by vadou v cykHckém díle o Jiříkovi, kdyby v něm 
nenašel své místo i zarputilý jeho nepřítel, vratislavský písař a kronikář 
Petr Eschenloer. ,, Polední vítr" z Říma na" dvůr pražský zanáší i zpupného 
Fantinas jeho mrazivou jízlivostí, důstojného zástupce kuriální nárokovosti, 
s nímž padá v české prostředí přítmí nejisté budoucnosti. Z domácích postav 
kromě důvěrníka králova Zdeňka Kostky, jenž je tu vedle krále dobrým 

126 



představitelem procitlé politické vlohy české, a kromě Jošta z Rožmberka, 
v němž vlastenectví a úcta ke králi se sváří s jeho sebevědomím pána a kato- 
lického preláta, několikrát se tu zablýskne okázalý zje\' Zdeňka ze Štern- 
berka, jehož žárli\'(" pýše jistě Jirásek v dalším pokračování vykáže náležité 
místo. 

Nad bratrský průměr roste vážná, zasmušilá postava ,, božího rytíře" 
Petra, v němž žije žár prvních vyznavačů s onou silou přesvědčení, jež ne- 
litujíc obětí vlastních, je tvrdé a bezohledné i ke všemu ostatnímu, jak musí 
si doznati sama Xoema, vidouc, jak ,, tvrdě" mluví o všem, v čem ona rostla 
(str. 113). Je-li Petr hrdinou a mučedníkem svého přesvědčení, jenž — u Ji- 
ráska, ne v historii — je stálý a věrný do krajnosti své víře i své skryté lásce, 
ne tak druzí Bratří, vyjmeme-li vlastní vůdce hnutí a statečného Ka- 
merdu, jenž také zůstal věrným až do smrti v žaláři poděbradském. I Bratří 
byli křehcí lidé, klesající \- příboji zkoušek. Temperamentní, prudký Jíra 
Pětikostelský sice odmítal vyhnouti se zajetí s hrdým gestem, jež pak 
v tradici bratrské má živou ozvěnu: ,,Herež, mučení na snídaní a hranice na 
oběd!" Avšak na mukách a za dlouhého, trapného věznění klesá smělá od- 
vaha jeho, jako tiché odhodlání ostatních jeho druhů, mezi nimi i mužného 
jinak Korunkv s jeho měkkou, laskavou něhou, i písaře Eliáška, jenž vždy 
tak zvroucní při četbě svého Chelčického. Když bratru Řehořovi vlivem 
Rokycanovvm se dostane výhod, z nichž ostatní jsou vyloučeni, probudí 
se — to je u Jiráska dobře vystiženo — i v bratrském srdci závist, jež urov- 
nává cestu krušnému rozhodnutí odvolati a tak si otevříti návrat na svo- 
bodu. Tak zůstává Petr v žaláři sám, a jen příznivá náhoda, z části již při- 
pravená tajnou přímluvou pana Rychnovského, pomUže pak i jemu k útěku 
na český východ k novému apoštolování, zatím co i druzí na svobodě opět 
okřívají a nabývají nové odvahy a důvěry, jež posiluje rostoucí hnutí. 

Vedle Petrova hrdinského typu, jenž se však celkem nevyvíjí a zů- 
stává týmž, jakým bvl hned na počátku, a jemuž jeho zasněná, obětavá 
láska se stala jen tesknou vzpomínkou na krátkou slunečnou minulost, při- 
nášející kromě skutečných muk tělesn\^ch i sladkou, nenávratnou lahodu 
jiného života — zajímají nás d\a proselyté Bratrství, Ambrož z Výrova 
a Noema. 

Postava Ambrožova je u Jiráska pojítkem mezi Táborstvím i bratřík}^^®) 
a mezi Bratrstvím. B3H'alý kněz táborský, jenž u Lipan místo vyraženého 

**) I v ,, Husitského krále" zalehne ohlas vřavy bratrské na Slovensku i bojů v Polsku 
a Průších. Ve zmínce veselého Vlčka z Čenova, jenž na chvíli se \Tací do Čech, aby pak hned 
jel na službu do Rakous, ale jehož později, až uhodí rozhodná chvíle, ač je katolíkem, na- 
jdeme po boku husitského krále — o Icoupelích v Baltu s krásnj-mi paními, že lze tornu litovati, 
kdo se už oženil (str. 79), poznáme ozvěnu denníku panoše Jaroslava, kde ve Svýcarech, 
v Badenu, také pan Bavor z podobných důvodů lituje, že se oženil (Archiv český VII. 444). 

127 



z ruky kalicha 
nahmátne kr- 
vavý meč a stá- 
vá se bojovní- 
kem, jímž v 
duchu byl již 
dříve, i ožení se 
— pod tíhou ne- 
štěstí, když vál- 
ka mu vezme 
syna, zahodí 
meč; příklad i 
styk s Marti- 
nem z Krčina 
ukáží mu pak 
další cestu a 
bývalý bratřík 
opisuje v od- 
lehlé své tvrzi 
Chelčického. Je- 
ho obrat se však 
jen konstatu- 
je; nejsme svěd- 
ky duševního 
boje, z něhož 
se rodí světlo 
nové životní 
pravdy. 

Více místa i 
zájmu se věnuje 
příští dobroděj- 
ce Jednoty, do- 
brému duchu 
jejímu, jak ji 
nazve u Jiráska 
br. Řehoř (str. 
485),Noemě. Je 
to jako mladší 
sestra paní Zde- 
ny Hvozdenské 




M. Aleš: Korouhevnik Jiříka z Poděbrad. 



Z epopeje,. Proti 
všem". Jako z 
té se stává ho- 
roucí sektářka, 
i z Noemy se 
stane sestra — 
zatím ne for- 
málně — v Jed- 
notě. Na obě 
působí ani ne 
tak vlastní po- 
pud nábožen- 
ský, třebaže ži- 
votní pusto a 
prázdno u nich 
k tomu přispívá 
jako působivá 
příprava, jako 
spíše vliv lásky, 
jež však u Zde- 
ny rozhodně jde 
k svému cíh, 
kdežto u Noe- 
my je jen krás- 
nou chvílí, jež 
rychle mizí: již 
v samých po- 
čátcích je její 
láska zmrazená, 
jako jí rychle 
zhasla krása let- 
ního dne, kdy 
mluvila s Pe- 
trem v zahradě 
Andělo\'ě. Další 
srovnání se Zde- 
nou by uká- 
zalo, že Noema 
se od ní liší tak 
jako asi Jednota 



128 



od Táborství. Noema se nedovede vzepříti, zvláště když jde o Petra, 
jehož novým mučením jí tvrdý otčim hrozí. Mezi patricijskou dcerkou 
a chudým bratrským žákem zeje propast, přes niž přeskočiti není odvahy, 
třebas není tu takových rozporů v přesvědčení, jako byly v ,, Zemance" 
mezi Elškou a Laurinem, a třebas mezi původními rozpory nastává brzo 
vyrovnání: tomu se však sta\'í v cestu otčim se svými předsudky stavov- 
skými i náboženskými. \'zp]ane-li jiskra živelného odporu mladého srdce, 
brzo zhasne, a Noema se podřídí. Jde v nový život po boku muže, k němuž 
ji sice nepoutá hned láska, ale jehož šetrnost k ní i snášelivost k Bratřím — 
pan Rychnovský není v této snášelivosti, dítěti unavených vášní nábo- 
ženských, v Čechách té doby zcela osamělým — vzbudí v ní úctu i khdnou 
oddanost. Melancholický stín však zůstává jí na čele při další chůzi úzkou 
cestou života. 

Vlastní pronásledování Bratří přišlo sice až po sjezdu chebském, kde 
vlastně bylo již o Jiříkově plánu království římského rozhodnuto, než pro 
politiku Jiříkovu nebylo ani potom bez významu, protože již tehdy králi 
nastává těžký úkol vyrovnání s Římem, jenž již netrpělivě očekával české 
poselstvo, aby toto konečně splnilo jeho naděje spojované s volbou Jiříko- 
vou za krále. Jirásek neužil ve svém obraze důsledků, jež pro Jiříka mělo 
jednání chebské o římské království a jež byly již vlastně jeho ultimatem 
Římu, ještě než poselstvo jeho se tam vypravilo. Slyšíme sice o kázáních 
biskupa Jošta, příliš kvapně předjímajícího výsledky, kterých se on" z' jed- 
nání německého nadál, ale jichž král nemohl, jak bylo již řečeno, splniti, 
avšak Jirásek se nezmiňuje o Jiříkově potvrzení kompaktát 15. května 1461, 
k němuž vedlo zneklidnění mezi utrakvisty. Byla to již předzvěst ,, posled- 
ního boje", k němuž byl již král připraven. Když brzo potom V3rpravoval 
do Říma poselstvo, jeho slova ke Kostkovi jsou obdobou toho, co kdysi, před 
desíti lety, prohlásil v Benešově k Eneáši Silviovi, nynějšímu papeži: papež, 
chce-li pokoj a jednotu, musí zachovati smlouvy basilejské, ,,a ne-li, neustou- 
píme, jak jsem vám již řekl" (str. 400). 

Situace politická, za níž poselstvo odjíždělo, nebyla právě jeho účelům 
nepříznivá, ovšem nebyla taková, aby dovolovala naděje podobné těm, 
s nimiž do Basileje jeli Češi ještě před Lipany. Proto nejsou zcela oprávněny 
sžíravé narážky Palečkovy u Jiráska na rozdíl, jak jeli Češi do Basileje kdysi 
a jak jedou nyní do Říma (str. 397/8). Vřelost cítění není vždy úměrná spra- 
vedlivému hodnocení. Jiřík se nemusil před minulostí styděti, avšak ne- 
mohl za to, že přítomnost nemohla klásti s ní stejné požadavky. Bratřím 
ovšem jednání s Římem musilo tím spíše připadati jako abdikace, čím více 
cítili souvislost mezi ním a svým pronásledováním, jež v Římě mohlo býti 
uváděno jako důkaz, jak král zachovává své závazky. Bratří jistě měli 

129 . 



pravdu, věříce s Chelčickým v neůmornou pano\'ačnost papežstx^í a vyvozu- 
jíce z toho, že marno je králi chlácholiti papeže jejich pronásledováním. 
A\šak jejich radikální stanovisko, stanovisko malé strany nemohl učiniti 
svým král, politický representant celého národa a státu, jenž byl povinen 
vyčerpati všecky smírné prostředky, než učiní krajní krok. Oni, vidouce 
v kompaktátech jen ..chud}'' zbyteček boží pře" před lety začaté (str. 454), 
mohH lehce bráti možné následk}^ osudo\'ého rozhodnutí, jež krále, byť 
i nebvl bez nadějí, musily předem naplňo\'ati tísni vou starostí. 

Ňež Bratří se mýlili, doufajíce, že po nezdaru poselstva římského, kdy 
se zase následkem toho v lidu ohlašuje nálada proti Římu a proti kněžím 
i mnichům katolickým jako v předvečer bouří husitských, i jim odtrne, že 
král prohlédne a svůj poměr k nim změní. Jiřík ani potom si -nemohl vésti 
jinak, zůstávaje sám dále státi na stanovisku kompaktátním, jako by ne- 
bylo ani po březnu 1462 změny v otázce církevní — politik v něm se ne- 
vzdá\-al naděje, že Řím nezůstane neoblomný — zvláště když Bratří od 
úmyslu přešli k činu a ustavili zvláštní svůj řád kněžsk}^. Pak dojde k jejich 
rozchodu i s Rokycanou, jenž již za prvního pronásledování jim vytýkal, 
že ,,šli dál, než on kázal, příliš daleko že bloudí" (str. 332). To je perspek- 
tiva otvírající se Jednotě na konci prvního svazku ,, Husitského krále": 
mohli se nadíti přízně od soukromníků rázu pana Rychnovského a jeho 
choti, nikoli však od autority veřejné, proti níž se obracely důsledky jejich 
zásad. 

O samém jednání \' Římě se dovídáme u Jiráska jen z ústní zprávy 
Zdeňka Kostky, poslané královně Johanně. Pojetí Říma v děj samý bylo 
by v něj vneslo cizí prostředí, jež by sice knize dodalo nov3>ch barev a hoj- 
nosti nových postav, avšak jež pro krále sama i Bratry, hlavní osoby dra- 
matu, bylo příliš různorodé a mohlo působiti jen silou kontrastu. Zato však 
neopomenul Jirásek šíře vylíčiti jeho českou ozvěnu na památném sněmu 
srpnovém r. 1462. 

Prohlášení Jiříkovo, že v husitství se narodil a že v něm i zemře, ob- 
novilo nerozvazatelným poutem vztahy mezi ním a utrakvisty, kteří, byť 
věřili královu kališnictví, přece chvílemi nemohli odolati pochybám a nyní 
slyšeli ve vzrušené dramatické scéně veřejně jejich úplné vyvrácení. ,,Tú 
řečí zarmútil náramně král odporné kalichu svatému a obveselil věrné Čechy, 
přiznav se zjevně k pravdě. Nebo již byli vypustili řeč o něm, že by ustúpil 
pravdy," praví prostě a jadrně letopisec (St. letop. češ. 177/8). A dojem 
ten \-\-loudil utrakvistům slzy pohnutí a radosti jako někdy při jeho volbě; 
i Paleček pláče v tomto okamžiku (str. 504) , kdy se král s většinou národní 
zase sešel v plné shodě na téže cestě již za předtuch velikého zápasu. Zde již 
Tiřík stojí j;i,kf> pravý husitský král \- hrdinské póse, ne samoděk volené, 



nvbrž situací mu vnucené, kde podle pozdějšího \-eršovce Manlia ,, všemu 
vzdor světu žezlo nosil". Hlučné scény lidové svědčily o tom, že nejen utrak- 
vističtí stavové, nýbrž i lid stál pevně v té věci za svým králem. Nyní již 
i utrakvisté rázu pana Rychnovského souhlasili s nepí"átelsk3'^m pojetím 
bratrským o papežství, \-idouce, že tomu jde nejen o to, aby přimělo krále 
s rodinou k přijímání pod jednou, nýbrž že jde o vyvrácení \ šeho, co 
se stalo v Čechách od dob}^ Husovy, že jde o úplné znovuzřízení Cech 
předhusitských. Zde je již mez klidné vlády Jiříkovy: válka sice ještě ne- 
počíná, avšak na vše již z dálky padá hrozivý její stín. A jako na počátku 
svazku se v bytě Loudově ozval hrd}^, vítězný motiv husitský ,,Veritas 
vincit", tak i Paleček po zajetí opovážlivého smělce Fantina končí svazek 
významným a důvěřivým futurem: ,, Pravda zvítězí!" 



Jirásek hodnotou své životní práce, věnované oživení naší minulosti a 
zvláště těch chvil, kdy česká síla kmenová se projevovala volně a plně, 
svým poměrem k čtenářstvu i ohlasem v něm zasloužil si právem jména 
národního spisovatele, kde slovo ,, národní" má plný, čistý zvuk. Mezi 
práce, jež mu tento čestný a krásný nárok zaručují nyní i pro budoucnost, 
vedle velikého cyklu o husitství vlastním náleží zajisté i ,, Bratrstvo" a bude 
náležeti i ,, Husitský král", neboť teprve jimi beletrie dala české touze díla, 
jež hodná byla české síly i slávy 15. věku. 

\'e své řeči r. 1911 v Hronově, kdy ještě nemohl tušiti, co přijde, učinil 
mistr, vzpomínaje bratrstva, oné ,, válečné jednoty statečných mužů, kteří 
se proslavili svou silou a udatenstvím. . . ale bojovali v cizině a za cizí 
svou krev prolévali" — srovnání mezi ním a jiným bratrstvem ,, statečným 
a jarým". Sokoly, kteří však slouží již jen národu a jeho jméno i za hrani- 
cemi proslavili. Zdaž mohl tehdy pomysliti bodrý a statný šedesátník, že 
blízká je doba, kdy k Sokolstvu a ze Sokolstva, jemuž přál ,, ducha sta- 
rého bojovného bratrstva, zdraví těla i ducha, radost z práce i zápasu 
pro právo, pro vše dobré a lidské" (Sebr. sp. XXXIX. 216) — vystoupí 
nové branné bratrstvo, jež již také nebude prostředkem jen cizích zájmů a 
prospěchu, nýbrž hlavních národních ideálů? Zda mohl předvídati, čím se 
stanou jeho knihy a mezi nimi i ,, Bratrstvo" legiím v daleké Sibiři? Čím se 
jim opravdu staly, o tom svědčí historické skutečnosti samy, avšak též 
přímo srdečné a vděčné věnování jednoho z nich, jehož jméno česká historie 
vřadí \- českou řadu znamenitých svých válečníků vedle Žižky, Pro- 
kopu, Jiskry, Vlčka i Jeníků z Mečkova, věnování Gajdovo v jeho ,, Pa- 
mětech". 

131 



česká statečnost nepatřila jen historii, ona ožívala v pravý čas a na 
pravém místě i v naší přítomnosti, aby zápasila za návrat nepromlčitel- 
ného dědictví. A právě Jiráskovy knihy byly v rozhodné chvíli silným a 
pádným úderem v české duše, v české svědomí a jim nezadaly ani jeho nové 
projevy, jimž k našim lidem s vřelou srdečností promlouval na místě zdán- 
livě k tomu nejméně vhodném, v Stref fleurových Vojenských listech, o Ji- 
skrově bratrstvu, jak rozhodovalo kdysi na Slovensku od Váhu až k Humen- 
nému, když spolu s odkazem na vojáčky Alešovy připomínal statečnost 
píseckého pluku dole na Dunaji v jeskyni Veteránské a pak i statečné a 
vlastenecké srdce opravdu českého vojáka Jeníka z Bratříc (Sebr. sp. XLII. 
341/3). Jakou skvělou vidinu národní síly a statečnosti tu stavěl Jirásek 
českému člověku před oči! Což necítili při tom čeští vojáci ten utajený, ale 
mocně věty prochvívaj ící spodní tón hořkosti, že byla to statečnost, avšak 
na nepravém místě, v cizí službě, a že scházela tam, kde šlo v osudné chvíli 
o všecko? A bude tak i nyní, bude scházeti i v zápase, kde jde o nejvyšší 
zájem národní? Byly to výzvy a výstrahy, jež naplňujíce duše těch, kdo 
osudem byli vklíněrii v samý střed armád nepřátelských, sžíravým ste- 
skem, neznělv do prázdna: z nich i z dřívějších knih Jiráskových vyzařo- 
vala inspirace, z níž u tak mnohých se zrodil odhodlaný, spásný čin a nej- 
větší obět a jež svým jasem oblévá největší anabasi, jakou znají dějiny, 
nikoli však již v cizích službách. 

Čím mohl se státi ještě za války ,, Husitský král", v té dusné době před 
naším ránem, kd37by byl mohl před oči potomku tíhou doby utištěných 
rozžehnouti veliký obraz zápasu z 15. věku na obranu svobody náboženské, 
tak draze koupené a sph^vající tehdy v nerozlučné společenství s ideou ná- 
rodního království? Než, třebas nemohl tehdy ,, Husitský král" splniti svou 
úlohu, aby rozehříval a povznášel srdce zkrušená a zemdlená, muže a jistě 
bude tak činiti dnes, kdy také jde o náš národní stát, sotva zbudovaný, jako 
v době Jiříkově. Boj, jejž jsme zdědili, zůstává nám i dále s nemenší odpo- 
vědností než dříve; ta země, kterou náš národ, jak praví úvod k ,, Starým 
pověstem českým", ,, z velebil těžkou prací a svatou ji učinil tím potem 
svým a krví svou, kterou pak vylil v přemnohj^ch bojích, háje prací svou do- 
byté země i svého jazyka" — ta země volá po nových obráncích i pracov- 
nících, kteří by ji znovu a dále potem i krví svou vzdělávali a hájili. A tu 
přijde vhod hlas starého mistra a milovníka národa i země své, jehož ústy 
mluví k nám naše veliká tradice historická a jenž obrazem ,, Husitského 
krále" ukáže v novém světle starou českou slávu, avšak i nebezpečí ohro- 
zivší trůn Jiříkův a s ním i národní český stát nikoli jen zvenčí, nýbrž 
z vlastního nitra národního panskou jednotou, dbalejší více svých stavov- 
ských a náboženských zájmů než národního dobra obecného. Proto třeba 

132 



si jen přáti, aby milovanému mistrovi, jenž — abych mluvil slovy jeho 
Palečka — zanotil nám velikou píseň lásky a síly, k níž ho inspiroval jeho 
rodný kraj, česk\^ lid i jeho \-eliká minulost, osud dopřál síly i zdraví v jeho 
krásném večeru, abv svou píseň podle nejlepších svých úmyslu mohl do- 
zpívati! 



133 



Václav Novotný: 

BÍLÁ HORA A DOBA POBĚLOHORSKÁ 

V Díle JIRÁSKOVÉ. 

Zmiňuje se \e svých Pamětech o proslulém rodáku litomyšlském 
Dru Strejčkovi, vypravuje Alois Jirásek (Z mých pamětí lí., 217), 
jak tento znamenitý lékař, s nímž se seznámil r. 1877; jednou v ja- 
kési společnosti, když byla řeč o historii, prohodil, že si pamatuje jediný 
letopočet, den a rok bělohorské bitvy, a dodává k tomu: ,,0d té chvíle, 
když jsem to slyšel, měl jsem slovutného medika ještě radši." 

Vzpomeneme tu maně podobné scény z povídky ,,Na dvoře vévod- 
ském" (Sebr. sp. XVII., 100), jak se Valentin Kochan seznamuje a téměř 
spřáteluje s Ant. Hlasivcem jeho odpovědí na svou otázku: ,,Jste Cech, 
znáte 8. hstopad 1620?" Povídka jest psána r. 1876, tedypíedtím,než došlo 
k seznámení se slavným lékařem, jehož karakteristické přiznání, a snad 
lze říci vyznání rozmnožilo Jiráskovy sympatie k němu. Vlastně \ šak i tento 
dvojí projev jest toliko výslovným a téměř nadbytečným potvrzením toho, 
co i bez něho bylo by patrno. Není jistě nahodilé, že hned začáteční po- 
kusy Jiráskovy týkají se doby bělohorské a pobělohorské a že již v jeho 
první knize setkáme se s vylíčením bitvy samé. Jest to: Viktora. Povídka 
z dob utrpení národa českého. (Ženská bibliotéka XII., v Praze, 
Otto, 1874). 

Do Sebraných spisů Jirásek této své práce nepojal, ba nezmiňuje se 
o ní ani ve svých Pamětech. A třebas dovedu dnes pochopiti, proč jí ne- 
popřál místa ve shrnutí své literární žně, cítím v tom přece i jistou křivdu. 
Ovšem po této stránce nejsem posuzovatel zcela nestranný, neboť — a 
slavný mistr mi snad promine toto malé vybočení - jeho , .Viktora" je moje 
první láska a známost tato trvá bezmála již čtyřicet let. Jako tercián- 
kvartán dostal jsem tuto knihu do ruky, byla to zároveň první práce 
Jiráskova vůbec, kterou jsem poznal. Zaujala nmc tak, že jsem se od té doby 
sháněl po všem, co z jeho péra vyšlo, a není, myslím, jediné práce jeho, 
které bych nebyl četl několikrát. Jen ,, Viktoru" jsem od oné první četby 
nedostal již do rukou. Ale snad smím doplniti své dnešní vyznání i tím, 
že dojem první četby zůstal nň v mysli vždy svěží, a třeba mnohý detail 
během let z paměti se vytratil, celek mi zůstal podnes. 

Za těch bezmála čtyřicet let, co jsem jí neviděl, má kráska arci ze- 
stárla, a vnady, jimiž okouzlovala mladistvé oko nadšeného ctitele, ne- 

134 




CQ 



^ 



^ 



uspokojí střízlivého pohledu kritického posuzovatele. Tenkrát mi nevadilo, 
že Samuel Martinius z Dražova, otec Viktořin, který v povídce vystupuje 
jako velebný stařec s dlouhou šedivou bradou, byl v době bělohorské bitvy 
281etý, že nemohl zemříti nedlouho po bitvě kdesi v ústraní hor Krkonoš- 
ských, když ještě dlouho potom žil tento démon české emigrace vMíšensku, 
nepřekážel mi ,, mladý" Šlik, ač byl zkušený a v kolika cizích službách 
proslulý válečník, nerušily některé nesrovnalosti tehdejší pražské topo- 
grafie. Neměl jsem tenkrát ani možnosti uvědomiti si to vše, ale silný dojem 
celku byl, myslím, rozhodující a trvalý, že jsem se z jeho sugesce dlouho 
nemohl vybaviti. Když jsem později, as po deseti letech, zab3''val se podrob- 
něji právě osudy Martiniovými a stopoval ho v jeho exilu, očekával jsem 
mimovolně, kdy se asi setkám s místem, na které daly by se lokahsovati 
poslední scény povídky, doba krátkého štěstí Viktořina a její smrti. 

Nenalezl jsem ho ovšem, jako jsem se nikde nesetkal s Lahůnkem- 
Mikulášem Sendražsk^^m ani s Pavlem Světelským a ovšem ani s Viktorou, 
a jaksi nerad jsem si uvědomoval, že jde toliko o romantický příběh zasa- 
zený do historického rámce. Zasazený arci účinně. 

Hned první kapitola upoutá temn3>mi barvami ponurého vylíčení ne- 
vlídné listopadové noci \^ předvečer bitvy s příšernými předtuchami 
budoucího neštěstí, i setkáním Pavla Světelského s bujnými žoldnéři, odbíha- 
jícími z tábora před bitvou hledat v Praze osvěžení, což v Pavlovi utvrdí 
rozhodnutí vypraviti se do bitvy osobně. 

Bitva sama zach3^cena v kapitole druhé; přes zbabělý útěk králův a 
vydání Prahy útrapám a násilnostem vítězů sune se děj k vlastnímu 
jádru příběhu. Sendražský-Lahůnek, jenž se kdysi, tváře se přítelem ženicha 
Viktořina, doktora Pavla Světelského, vetřel do domu Martiniova, ale po- 
kusem zmocniti se Viktory se zde znemožnil, v době krutého řádění surové 
soldatesky jako císařský důstojník zachraňuje nyní Martinia i dceru před 
násilím žoldnéřů, jež sem předtím sám byl dal zavésti, a doufá takto dojíti 
svého cíle. Ale zmínkou, že se v bitvě na Bílé hoře setkal s Pavlem, probudí 
touhu Viktořinu nalézti svého ženicha, třeba mrtvého. Otec i dcera se starým 
sluhou, zvěděvše, že přes opačné tvrzení Lahůnkovo mrtvoly dosud nejsou 
pochovány, pát3> den po bitvě vypraví se na bojiště, setkají se s raněným 
Pavlem i jeho ochráncem Vojtou, synem starého sluhy farářova. Pavel se 
skrývá v Praze. Lahůnek, jenž ho byl zatím udal pro účastenství na rebelii 
a dal odsouditi, vypátrav jeho úkryt, chce ho přepadnouti, ale v bitce jest 
sám poraněn; Pavel prchá s Vojtou kamsi do Krkonoš, kam ho později ná- 
sleduje i Martinius s dcerou, když musil opustiti faru u sv. Haštala. 

Idylka, již v tichém zákoutí prožívají, má skončiti sňatkem Pavlovým 
s Viktorou, odkládaným jen na přání Martiniovo. Ale v předvečer svatby 

7-%' 



Lahůnek, náčelník vojenské asistence při misiích v Hradecku, vypátra\' 
náhodou jejich, úkryt, míní se Viktory zmocniti, jest vsak od ní poraněn a 
v příštím boji zabit, kdežto Viktora podléhá zraném', jež si sama způso- 
bila, chtéjíc uniknouti Lahúnkovi. Martinius umírá brzo po té a Pavel 
odchází do ciziny do vojenských služeb proti císařsk3>m. 

Prostý romantický příběh, jehož postavy, pokud mají historická 
jména, nejsou vlastně historické — — Přece však také něco více. Smím 
snad ještě jednou na chvilinku odbočiti do osobních vzpomínek. Byla to 
druhá kapitola, bylo to vylíčení bělohorské bitvy, jež mne již při prvním 
čtení upoutalo nejvíce. A hned jsem se také hleděl přesvědčiti. Výsledek 
byl — nechci tím arci říci něco pro autora lichotivého — příznivý. Moje 
..prameny" tehdejší — byla to především Zapova kronika a snad nějaký 
kalendář — věcně shodovaly se s vylíčením Jiráskovým, ale oč bylo toto 
živější, plastičtější, dramatičtější, co tu nových, pěkn^/ch detailů. . . 

Že mne samého neupoutala jen romantičnost příběhu, je věcí ovšem 
vedlejší, a nezmiňoval bych se o tom, kdybych v tom neviděl zároveň 
důkaz, že ani Jiráskovi nebyla věcí hlavní, či snad lépe, že Jirásek, byv 
zlákán k době samé svým uvědomělým češstvím a vyzdobuje svou roman- 
tickou fabuli i některými historickými osobami (na př. hned Martiniem), na 
nichž mimo jméno není historického vlastně nic, přece zároveň neviděl 
svého cíle jen v romantice, nýbrž pokládal za svou povinnost obeznámiti 
se s literaturou o této době i jednotlivých událostech jednající, poznati 
detaily přímo z pramenů. Není to ještě Jirásek pozdější, věnující tolik pečli- 
vého studia vědeckému vystižení ducha dobypředjeho zpracováním umělec- 
kým — a v tom spatřuji (budiž mi do\'oleno to říci) vrchol opravdového 
a obdivuhodného umění Jiráskova, že jeho hluboké a o namáhavé studie 
opřené poznání vědecké, zmocnivši se té které doby, skutečně ji také ovládne 
a nikde se nezpronevěřujíc historické pravdě, přece také nedá se jí vázati 
ve své umělecké volnosti, zkrátka, že jest to podání v pravdě ttmělecké. Ve 
,, Viktore" není arci ještě Jirásek vyspělý umělec-realista, přece však i z prv- 
ních pokusů mladistvého romantika ozývá se vědomí odpovědnosti histo- 
rické i umělecké. 

Hned úvodní scéna, boj Pavla Světelského s bludnými ohaři, není než 
uměleckým rozvedením suché zprávy Skálový (II., 36), uvádějící mezi 
znameními budoucího neštěstí také noční smečky potulných ohařů v ulicích 
pražských. Vylíčení bitvy bělohorské jest poeticky zdařilé zpracování přede- 
vším příspěvku, který krátce předtím podal Dvorský (Bitva na Bílé hoře. 
Osvěta I. 1871), jehož se živé, plastické a vskutku působivé vypravování 
Jiráskovo přidržuje velmi těsně i s některými omyly, o nichž se ovšem tenkrát 
věděti nemohlo. Také nejeden detail pozdější (o pozdním pohřbení padlých 

137 



na bojišti a j.) vyplynul odtud, jako i celkový názor na dobu i zejména 
posta\u Friedricha Falckého jest ozvěnou tehdejší literatury historické. 

Ale vedle literatury neopomenuto ani vlastních pramenů současnj^ch. 
Tuším i ohlas z Habernfelda (nejde-li o reminiscenci z literatury) zazvučí 
tu a tam, zejména však,, Historie o protivenst\'ích círk\'e české", jedna z nej- 
dojemnějších knih české literatury, s níž se u Jiráska setkáváme tak často 
i výslovně i reminiscencemi, posloužila hned v první jeho práci. O ni se 
,, Viktora" ve svých historických partiích opírá nejvíce, k svému prospěchu, 
nejeden detail zpracován na tomto základě anebo i odtud převzat, líčení 
událostí pražských i jiných založeno namnoze na ní. Hned úvodní verš před 
zmínkou o zatýkání ,, rebelů": ,, Sladce pískali číhaři, ptáky lapiti mínící" 
(str. 83.) čte se v její 59. kapitole (vydání v Česbrat. bibl. z r. 1888, str. 157), 
jako se o ni opírá i sdělení další, odtud vyplynulo i líčení soudu a mužného 
vystoupení Šliko^•a (str. 85 = 158—159), i pěkně upravené pozoro\'ání zá- 
zračné duhy z rána \- den popravy (str. 87 = kap. 60. str. 167). O popravách 
na Staroměstském rynku podává Světelskému v jeho úkrytu zprávu Vojta 
namnoze slovy Historie (str. 88 = kap. 62. str. 176). Místy doslo\né ozvuky 
čtou se i ve vjdíčení násilných kroků proti evangelickým faráříím (str. 96 až 
99 = kap. 51. a 52. str. 139—140), ač právě zde také umění mladého ještě 
Jiráska, užití pramenných zpráv k uměleckému vylíčení, pěkně se rýsuje 
(podobně str. 117 — kap. 54. str. 145). 

Opakuji: není to ještě pozdější vyspělý a své odpovědnosti zcela vě- 
domý umělec vrcholných děl pozdějších, nýbrž mladý začátečník v roman- 
tické sny pohřížený, ale jeho umělecké zásady o historickém románě, jak 
je později sám tak pěkně formuloval ve své knize ,,Na Ostrově" (Sebr. spisy 
XV., str. 22), v zárodku objevují se již zde. 

Dvě léta po Viktore vyšel tiskem, ač podle vlastního přiznání Jiráskova 
,,hned první čas v Litomyšli" a tedy patrně koncem r. 1874 nebo začát- 
kem r. 1875 byl napsán, historický obrázek Felice Tankredo (po prvé \'e 
Světozoru r. 1876, potom y prvém svazku cyklu ,,Z bouřlivých dob" v Ottovč 
Laciné knih. národní, č. 28). O jeho \'zniku prozrazuje Jirásek (Z mých pamětí 
II., 87), toto: ,, Prostory starého zámku, jenž mne lolik vábil a poutal a ve své 
opuštěnosti dojímal, nechtěl jsem míti tak prázdné. Zatoužil jsem je oži\'it 
postavami a dějem. I učinil jsem je dějištěm romantického, myslím, příběhu 
z dob třicítileté války. Tak vznikla povídka ,, Felice Tankredo. . ." Dobře 
se na ni už nepamatuji! a do Sebraných spisů jsem jí nepojal." 

Poslední slova nejsou dnes již správná. Jirásek toto pominutí, jež bylo 
do značné míry křivdou, později odčinil, ve XLII. sv. Sebraných spisu 
(str. 81 — 139) najdeme ji přece. Ale jinak jest jeho karakteristika zcela 
správná, jest to romantický příběh osnovaný na historickém faktu, že dne 



138 



21. dubna (u Jiráska 15. června) l()3r) císařští vojáci v městé ubytovaní, 
chtěj íce pomstiti svého druha, popraveného pro zabití měšťana, založili 
oheň, jemuž padla v obět veliká část města Litomyšle, jak se o tom zmiňuje 
Jelínek v Dějinách Litomyšle II., 167 n. Mimo faktum samo snad jen ještě 
hraběnka Frebonie z Pernštejna, která se však vypravo\áním toliko mihne, 
a jméno zabitého měšťana Jana Straky, jednou jen uvedené, náleží historii 
opra\-du; myslím, že ani jméno pluko\-níka Taiicreda nedá se v tomto spojení 
doložiti, alespoň jsem ho v této souvislosti nenalezl. V Litomyšh byl tento- 
krát, jak uvádí Jelínek, sbor plukovníka Lautrsona. Ale úplně nehistorické 
není ani jméno Felice Tancredo. Nazýval se tak v 1. 1638 — 1639 velitel 
posádky náchodské (Ludvík, Paměti Náchoda 196) a odtud patrně znal je 
a přijal Jirásek. 

Nicméně historickou zůstává povídka přece, zevní historický rámec, 
do něhož jest zasazena, vyhovuje dobře, třeba jenom vněm spisovatel s\-ého 
cíle neviděl. Povídka sama neposkytuje mnoho příležitosti k umístění histo- 
rických detailíi, a pokud zde jsou (život vojenský, přebíhání z tábora do 
tábora, útrapy venkovského lidu, nevěrci bojující za katolické náboženství), 
nežádaly, ač jich dobře užito, zvláštních namáhavých studií. Ale také 
ideové pásmo dobře se- shoduje s duchem doby a po\'ahou obou proti sobě 
postavených světu. Tvrdá postava bezcitného plukovníka Tancreda, jenž 
jest pro svou přísnost postrachem svého pluku a svou neúprosně trestající 
spravedlností zaviní revoltu a zapálení města a snad i urychlí útěk své 
milostnice se svým pobočníkem, bratrem popraveného, ten ostře kreslený 
zjev surového válečníka, jenž mimo požitek nevěří v nic, účinně kontrastuje 
s měkkou dobrotou prosté selské ženy české, která tomuto svému ncjvět- 
šínm škůdci, ač zavinil smrt jejího dítěte a tchyně, ač jí pro bezděčnou pod- 
poru jeho milostnice na útěku vzal muže na vojnu a při pokuse o útěk chtěl 
zastřeliti, když se s ním setká zmučeným od nepřátel a hrozné smrti vy- 
dan.ým, poskytne posledního ošetření a pohne tím umírajícího nevěrce 
k lítosti a prosbě za odpuštění. 

Z r. 1876 pochází také črta Turečkové (po prvé ve Světozoru t. r., 
pak v cyklu ,,Z bouřlivých dob" I., str. 97 — 159, posléze v Sebr. spis. XLII. 
str. 140-185). Ve svých Pamětech (II., str. 206) spokojuje se autor toHko 
konstatováním, kdy a kde po prvé vyšla, nic nenaznačuje o její-ni vzniku, 
o podnětu k ní. Přes usilovné pátrání nepodařilo se mi zjistiti ani setníka 
Turecka samého, otce pověstné vybrané setniny Turecku ve službácli proti- 
císařských, vzorně vedené, proslulé v bitce i pitce, jako jsem nezjistil ani 
jiný detail. Jde patrně o vlastní invenci, unu'stěnou ve formě episody ze sa- 
ského ústupu z Králové Hradce r. 1632 před Valdštejnem, po šťastném opa- 
no\-ání Prahy a části Cech roku předešlého. Ale obrázek života vojenského 

139 



v míru i boji malován jest živými barvami, pln působivých detailů od první 
scény zajatých „Turecku" na strážnici hradecké, zatčených pro rvačku, 
jíž mstili urážku svého českého hejtmana, přes idylickou episodu žoldnéře 
,, kazatele", jenž ač ,, bratr", mstí smrt starého otce pro víru a utýrání mladé 
své choti a v domě měšťana Vojíře, tajného bratra, dochází na chvíli uklid- 
nění, až do pěkného vylíčení hrdinského ústupu, ztěžovaného nedostatkem 
a zradou, do oddané věrnosti několika zbylých ,, Turecku" k těžce raněnému 
veliteli a konečného zachránění. Několik žoldnéřů ze setniny, kteří přežili 
katastrofu, vstupuje pak do ,, žlutého" regimentu švédského a hyne v bitvě 
u Lůtzenu, až na ,, kazatele", jenž smířen se světem, odchází s Vojířem jako 
ženich jeho dcery do vyhnanství. Nejeden detail, živý i tklivý, jest jistě 
výsledkem četby pramenů, jichž se mi však nepodařilo zachytiti, za to epi- 
soda někdejšího přestupu Vojířova, založená zase na ,, Historii o protiven- 
stvích" (Sebr. spis. XLIL, str. 151 — 152 = kap. 96. str. 253 n.), jest novým 
svědectvím, jak umělecky dovede Jirásek užívati svých pramenů, i když se 
jich přidrží doslovně. Zde také zasluhuje zmínky obratná licence, spojení 
exulantské písně ,, Hospodine, proč odmítáš" — (Jirásek znal ji patrně z vy- 
dání Historie z r. 1756, nebo hiršberského r. 1844) — již zpívá rodina hra- 
deckého měšťana Vojíře a v niž ,, kazatel" vpadá ,, druhou" slokou, pře- 
vzatou z jiné písně (otiskované v týchž vydáních Historie a ,, Koruny ne- 
uvadlé", posledně ČBr. Bibl., str. 372), jejíž předposlední sloku (str. 374) 
uslyšíme pak z úst ,, kazatelových" večer za ústupu ,, Turecku". 

Časově (vznikem) nejbližší Zámecký hejtman (poprvé v Koledě III., 
r. 1878, č. 27—31, potom v cyklu ,,Z bouřlivých dob" II., Ottova Lac. 
knih., sv. 45., str. 5—65) nenalezl milosti v očích přísného autokritika; nejen 
že ho nepojal do svých Sebraných spisů, ale ani v Pamětech nezmiňuje se 
o něm. Zdá se mi i zde, že nezcela právem. Sice pan Straka z Nedabylic, 
přední osoba povídky, nebyl tenkrát zámeckým hejtmanem náchodským, 
snad i sem tam některá dekorativní výplň pojata jest spíše malířsky než 
historicky, ale netřeba ani uváděti, že jde ještě o začátky tvoření Jiráskova, 
aby povídka mohla i dnes čestně obstáti'). 

,, Zámecký hejtman" uvádí nás do prvních dní po katastrofě- bělo- 
horské. Mladý Václav Straka přijíždí na Náchod oznámit brzký příchod 
krále Bedřicha, jenž, prchaje po bitvě z Prahy a z Cech, míní zde přenoco- 

^) Budiž mi dovoleno aspoň zde vysloviti přání, aby do Sebraných spisů byly pojaty 
práce Jiráskovy všecky. Třebas při jejich pořádání rozhodovaly snad také zřetele jiné, jest 
to přece definitivní vydání, do kterého náleží literární žeň vskutku celá, i když některé skizzy 
byly později nahrazeny obrazy umělečtějšími a propracovanějšími. Vedle prací již zmíněnýcli 
nerad pohřešuji i ,,Koncc a počátek", ,, Nevolnici", ,, Slavný den", , Na krvavém kameni", 
, .Zemanku", ,,Ztracence". 

140 




F. Bílek: J. A. Komenský odchází z vlasti. 



141 



váti. Z úst synových dovídá se otec jeho, zámeck3> liejtman, bolestně \'zru- 
šený již zprávou o útěku, žo král nebyl vůbec v bitvě, že ani poranění synovo 
nepochází z bitvy, nýbrž ze souboje pro dámu z komonstva královnina. 
Stařec pokouší se příměti potom nejv. kancéře Václava Viléma z Roupova, 
aby pohnul krále k setrvání v Cechách, arci marně, a když se mu nepodaří 
obdržeti slyšení u krále, vnikne v noci tajným vchodem do jeho komnaty, 
snaže se zadržeti krále prosbami, přimlouváním a konečně i ostrými vý- 
tkami. Nazítří král odjíždí a v jeho průvodu i mladý Straka, zle se rozešed 
s otcem pro svoji německou milenku. Starý hejtman, pochovav tajně 
symbol české slávy — husitské zbraně, jež zdobily jeho příbytek, a pověsiv 
na jejich místo podkovu, již na útěku z Náchoda ztratil kůň králův (ten 
místní detail se potom v tvorbě Jiráskově vrací častěji), zajíždí potom 
denně na hranice, volaje krále, jenž slíbil, že se navrátí. Zde se setká\'á 
v zimě r. 1628 (datum 1624 v knize jest patrně pouhá chyba tisku) s Jiřím 
Sádo\'ským ze Sloupna a Janem Amosem Komenským na jejich cestě do 
exilu. Jejich sdělení, že jeho syn, zrazen byv svou Němkyní, jest v Polsku 
připraven do služeb proticísařských, i povzbudivá slova Komenského jsou 
těžce zkoušenému starci útěchou, ale sám se k odchodu do exilu pohnouti 
nedá a roku příštího zahyne při obraně svého dvorce před loupeži vými žold- 
néři císařskými; jeho syn padne téhož roku v boji s císařskými ve službách 
slánských. 

Zase tedy několik historických postav a událostí sloužících dopro- 
vodem vlastní fabuli, ale přece zase něco více. Nepříznivý dojem a osudné 
následky zbabělého útěku Friedrichova, který k jeho zkáze přispěl více než 
porážka sama, jest zachycen velmi šťastně podle stavu tehdejšího badání, 
postava starého Straky a rozpor, v němž se ocitá s okolím královým i vlast- 
ním S5mcm, jest téměř symbolem současného stavu, v němž odhodlanost 
a ochota k obětem podléhala téměř velikášství, ruku v ruce s malomysl- 
ností bujícímu. Postava krále Friedricha, pojatá v ostrém protikladu 
s vlasteneckým nadšením starého hejtmana, vystupuje ovšem v nepřízni- 
vém osvětlení tehdejších názorů vědeckých, z nichž dnes leccos se změ- 
nilo, poněvadž mnoho dovedeme lépe chápati (nechci říci omlouvati). 

Zvláště zdařilá je scéna loučení exulantů s ^da.stí. Jirásek byl snad k je- 
jímu scénování přiveden nedávno vydanou (1<S75) Jirečkovou Rukovětí a 
její zprávou (I., 371) o cestě Komenského z vlasti přes Náchod, nebo do- 
datkem, který uveřejnil Hraše (Komenský IV. 1876 str. 731), ale jistě i celé 
vylíčení, i zvláště proroctví Kristiny Poňatovské náladu dobovou vystihuje 
pěkně. Neníť ničím jinvni, než umělecky velmi šťastným výběrem z exu- 
lantské ,, Modlitby plačti\é", jejíž nejsilnější místa zde k sobě přiřaděna 
a doplněna ,, Odpovědí boží" (v. na př. vydání z r. 17r)() nebo hiršber- 

142 



ské vvdání Historie a Koruny z r. 181-1, \' nicliž připojena ^tr. R. pv. 
a R 2.) 

Črta O lovu (z r. 1880, potom v II. části Z bouřlivých dol), str. 66— 90, 
a v Sebr. sp. XII., str. 295—313) sama příliš netají, že jest toliko do dávné 
minulosti promítnntv příběh, jen asi vlastní invenci za svůj vznik dekující. 
Aspoň pan Vojtech Vobětick}^ z Vobětic, piední postava její, nedá se, tuším, 
vůbec doložiti, také lokalisace jest neurčitá: rybolov u kteréhosi dvorce 
na nějakém panst^■í blíž Náchoda, a doba jen všeobecně naznačena 
znu'nkou o nebezpečenství ]n"ozícím od Švédů v kraji se potuhijících, kteří 
také nakonec přepadnou \ojenskou salva guardii, provázející v^Hožek 
rybolovu. 

Na hrázi vypuštěného rybníka upadl z večera bývalý pán zdejšílio 
panství do rukou vojenské hlídky, vyslané sem na ochranu rybolovu před 
možnvm přepadnutím, a setkává se i s někdejšími poddanými, porybným 
a starým Vajdou, kteří ho i po letech poznávají, ač je šílen}^. Cestou do 
dvora k výslechu však, poděšen zprávou, že rybník jest vypuštěn, prchne 
a z rána, když se objeví na hrázi, jest omylem zastřelen právě ve chvíli, 
kdy se na dně r3'^bníka objeví kostra ženy, patrně zde utopené — příšerné 
vysvětlení dávného tajemství. Někdejší pán, oženiv se krátce před českým 
povstáním, jehož se potom činně účastnil, při neočekávaném návratu a již 
v době, kdv po porážce účastníci odboje zatýkáni,, přistihne mladou choť 
v nevěře a zabiv soka, zniizí i s chotí, právě den před příjezdem komisařů, 
kteří ho měli zatknouti. Co starý Vajda dosud jen tušil, jest nyní nálezem 
v rybníce potvrzeno. 

Jen několik drobností kulturně historických, sem tam někter}' ne- 
patrný podružný detail dokumentuje časové určení příběhu jinak nepo- 
chybně bez nějakého \'nějšího podnětu vzniklého. 

Také Rybnikář, o němž Jirásek v Pamětech (II., 261) prozrazuje jen 
tolik, že vyšel r. 1881 v Osvětě (Sebr. spisy. XI., 223-289), přes určité 
vročení do r. 1625 jest jenom zpracováním drobné tragedie, jakých ta 
hrozná doba tolik přinášela, a nemá tuším, ač určitě lokalisován do Mil- 
hostic (u Sedlce \- Berounsku), základem události skutečné. Zde však dosti 
zajímavě dá se sledovati způsob tvorby Jiráskovy, zejména jeho užívání 
pramenů, jeho, uměleck}'^ jistě oprávněné, volné pojímání jejich. Rámec 
jest zde historičtější, ač ovšem po vkusu a účelu autorově upraven, jed- 
notlivé osoby mají historická jména, třeba z části v^^půjčená. Hlavním 
pramenem pro vylíčení historického pozadí jest i zde ,, Historie o těžkých 
protivenstvích", a detaily, kterýcli zapůjčila, se dovedně splétají s osno- 
\()U vlastního líčení Jiráskov^a. 

Z ní jest hned ., Florian Libochovský, regent, odpadlec převrácený" 

143 



(ač tam jest ovšem regentem panství horažďovského a hyne, sám se z ne- 
opatrnosti postřeliv, v. str. 299), a také jména Vostrovec, Karban, Lippach, 
Javorský jsou patrně odtud vypůjčena, ač jejich nositelům tam připadají 
úlohy jiné, jako také na tom nezáleží, vznikly-li zmínky o starém panu Voj- 
kovském a jeho synu, zahynuvším na bojišti, z nedopatření či vědomě z účelů 
uměleckých. Ale také celá scenerie začáteční zbudována na ,, Historii o pro- 
tivenstvích". 

Pitku pana regenta ve společnosti jesuity Lippacha přerušuje Eliáš 
Karban, někdy šašek bývalého pána, nyní sluha nového regenta, zprávou 
o urputném boji ve vzduchu — kavek s vranami, v němž tyto, ač silnější, 
podlehnou. Základem jest tu zpráva, již má HP. (kap. 106. str. 297) o po- 
dobném boji u Bartošovic nedaleko Fulneka. Na opuštěném ,, bojišti" — 
i zde nejeden detail další vyplynul z téhož pramene — setkává se Eliáš Kar- 
ban, tajný evangelík, s Janem Vostrovcem, ,,rybnikářem", druhem z mládí, 
nemanželským synem bývalého pána, který, sběhnuv se studií a dav se na 
vojnu, vrací se nyní jako raněn}''- důstojník vojska Valdštejnova domů. Na 
hrázi rybničně seznámí ho šašek se změnami, které zatím zde nastaly, a 
upozorní, že dnešní podivná bitva jest výstražným znamením, které posílá 
bůh, jako jím byl loňský krvavý déšť nebo vyprýštční krve ze studánky 
v okolí — on sám zapsal si tuto událost na pamět touto krví — detaily, 
jimiž zase, třeba jinak lokaliso vánými, posloužila HP. (kap. 106. str. 296 
až 297; srov. i výňatky ze Skály v Havlíčkově ,, Slovanu" I., str. 182(S). Zde 
také dovídá se Vostrovec, že regentem jest nyní jeho bývalý neschopný 
spolužák, jenž se výnosného úřadu domohl přestoupením na katolictví a 
horlivostí v nové víře, v níž ani vlastní matky neušetřil, nutě ji k přestoupení, 
ona však v rozhodné chvíli pozbyla řeči — i tento motiv najde se v HP. 
(kap. 106. str. 299). Ač nerad, odhodlává se unavený rybnikář, kterého zatím 
šašek upozornil i na stoupající germanisaci okolí, přijmouti pohostinství 
bývalého kolegy. 

Zatím i pan regent se svým hostem, snad i setkáním s oněmělou matkou 
regentovou na to přivedeni, dotkli se dnešního i jiných zázraků — i zde se 
ozve náš pramen (o týnských věžích = kap. 106. str. 295—296), ale brzo 
se hovor sveze jinam, když regent na důkaz své horlivosti uvádí nedávné 
stíhání bývalého evangelického kněze zdejšího, jenž, vrátiv se z exilu po- 
těšovat svého stáda, zemřel před zatčením. Zbyla jediná jeho dcera Salo- 
mena, již regent chová zatím ve dvoře v těžké službě — (Eliáš Karban často 
jí ji hledí ulehčiti). Výslech jesuitův nemá výsledku, a Lippach se odhodlá 
do týdne odvésti ji s sebou do služeb některé šlechtičny nebo do kláštera. 
V tu chvíli přichází Vostrovec. Cynická poznámka regentova i vše, co právě 
viděl, pohne lehkomyslného vojáka k vážnému přemítání o vlastním životě 

144 



dosavadním, z něhož v něm uzraje plán dopomoci nešťastnému sirotku 
k útěku. Pomocí matky regentovy, jež chce prchnouti s nimi, vše připra- 
veno, Vostrovec, Karban a Salomena prchnou. Ale Lippach vrací se dříve, 
hrozí regentovi, podezíraje ho ze spolu viny, ztrátou úřadu, a tu jeho 
matka, která se v poslední chvíli přece nemohla odhodlati opustiti syna, 
třeba nehodného, k jeho naléhání prozradí směr útěku. Uprchlíci zbloudili 
cestou, Karban, jenž vyjde z lesního úkrytu orientovat se, spatří ve vsi, 
kam chtěli doraziti, pronásledovatele s regentem v čele. Na upozornění 
přátel jest již pozdě, Vostrovec, zpozorován na útěku v lese, chtěje popřáti 
Šálce času k záchraně, staví se proti nim s mečem v ruce, klesá poraněn 
a Šálka, přiskakujíc k němu z úkr3'tu, naběhne smrtícímu meči žoldnéřovu 
— (mimochodem, je to jakýs náčrtek k vylíčení smrti sestry Matěje vůdce 
v románu ,,Do tří hlasů", Sebr. sp. VIII., 455). — Matka regentova, vyslech- 
nuvši bezcitné vypravování synovo Lippachovi o smrti uprchlíků, jichž 
životu byl jí slíbil šetřiti, kácí se bez sebe, na chvíli nabyvši řeči — k pro- 
kletí syna. 

Svými četnými a dovedně zpracovanými detaily stává se vypravování 
cennou povídkou historickou, i kd3'^ž snad příběh sám nemá historického zá- 
kladu. A to lze také říci o drobné črtěP;'^ svatý klid (poprvé roku 1886, 
v Sebr. sp. XIII., str. 191— 201), ač jest snad ještě méně ,, historická". Mladý, 
nejmenovaný Kanický z Čachrova (míněn asi Jindřich, syn Jana r. 1629 
zemřelého, sám současně asi mizející), jemuž byl ,,před devíti lety" (1623?) 
statek (Vlčí?) konfiskován, vrátil se r. 1631 (v črtě arci ,,po pěti letech") se 
Sasy, ale úspěch Valdštejnův roku následujícího donutil ho k útěku, k ně- 
muž se odhodlal pozdě, kdy již nepřítel byl tu. Hledá úkrytu v rodinné 
hrobce — (náhrobní nápis jeho sestřičky je skutečn}^?) — ale kd3^ž zví, že 
zrádný někdy otcův sluha Pejsek vede sem surové žoldnéře oloupit mrtvol, 
odmítne prchnouti a odhodlá se brániti klidu otcův, zabije zrádce, ale pod- 
lehne přesile. Než kovové rakve vzdorují prvnímu útoku, a další zneuctění 
překazí sám císařský rytmistr. 

Bylo by nespravedli\'é, řekl jsem to již, klásti na začáteční pokusy — 
a těmi je většina těchto prací — psané nad to na venkově, bez možnosti 
užití velikých knihoven, totéž měřítko, jako na díla dokonalého umělce, 
vznildá z části také již v jiném prostředí, rozsáhlejšímu studiu příznivějším. 
Ale vlastně není ani nějakých omluv potřebí. Se správného stanoviska po- 
suzovány, obstojí také tyto pokusy i jako práce historické i jako díla umě- 
lecká čestně. 

A zvláště jedné věci nelze tu nezdurazniti, je to Jiráskův poměr k thé- 
matu. Jestliže, jak správně konstatoval již Hýsek (Bílá hora v české litera- 
tuře), starší naši produkci vyznačuje neurčitost stanoviska (z části ovšem 



Uo 



10 



nezaviněná) a někdy přímo tápání, u Jiráska lined první vj^stoupení jest 
pevné, stanovisko nekolísavé, nazírání uvědomělé. Jeho historické vzdělání 
a snad ještě více jeho uvědomělé češství, sílené jistě také četbou přímých 
pramenů, hlavně bratrských, dovolovalo mu pochopiti jasně, oč tu šlo, 
proniknouti dějinný význam doby a dáti mu úměrný a nebojácný výraz, 
jenž ani chvilkovým podlehnutím názorům, běžnými ve vědeckém badání 
současném, není utlumen. Jirásek jest od prvopočátku orientován správně 
a rozhodně. 

Již ve ,, Viktore" Lahůnkův pokus obrany jeho účastenství v bitvě 
bělohorské na straně císařské poukazem na Valdštejna a Černína provází 
Martinius poznámkou: ,, Zrádci", a Pavel Světelský po smrti nevěstině odchází 
do ciziny bojovat proti císařským. Císařský plukovník ,,Felice Tankredo", 
ztělesnění krutosti a brutality, podléhá na konec lidské převaze ušlechtilého 
smýšlení české, patrně kacířské ženy, ,, Turecko vé" vynikají rekovností 
proti císařským, za jejichž provinění jeden z nich, , .kazatel", se mstí, 
zlobně radostný výkřik Vajdův za přepadení císařských Švédy ,,0 lovu" vy- 
jadřuje smýšlení autorovo, mladý Straka zmirňuje své provinění na otci a 
vlasti smrtí v boji s nepřáteli jejich, a také Vostrovec smiřuje své hříchy 
proti národu a víře obětováním života na zachránění Salčino, jež zde zastu- 
puje ceb/ národ, jehož útrap vtělením^ jest i mladý Kanický. 

Přece však vše to jsou toliko skizzy, náčrtky, nanejvýše drobné skupiny 
velikého obrazu dějinného, které jej přibližují, ale nepředvádějí. Jirásek se 
nevyhýbá problému, ale neuvědomuje si ho, tuší jej velmi dobře, ale neřeší 
ještě, nezastavuje se před ním, ale nepohřižuje se do něho. Čeho však nebylo 
lze očekávati od mladého začátečníka, toho nesměl pominouti zralý umělec, 
a Jirásek skutečně této povinnosti vyhověl skvěle. Po slibných nábězích a 
nápovědech svých literárních prvotin a začátků, ač zatím i jinými mnoho- 
slibnými themat}' zlákán, vrací se ještě jednou k této době, objímá a řeší 
celý problém vrcholným dílem, jímž jsou jeho Skály. 

Zevně se rozdíl hlásí již tím, že o vzniku této své práce uznal Jirásek 
sám za dobré pověděti něco více. Vypravujeť (Paměti II, 294, 295, 297), 
jak v létě 1885 za návštěvy svého rodiště vypravil se úm3'^slně shlédnout 
znovu Skály, zříceninu nad Bischofsteinem. Podnět k tomu dala po\ěst, již 
nedávno slyšel vypravovati a jež vněm vzbudila touhu zpracovati ji literárně. 
Ale smrt dcerušky zdržela provedení, k němuž došlo až v zimě t. r. Skály. 
Několik výjevů z dějin samoty", vycházely tiskem nejprve v Lumíru 1886, 
potom vyšly v Ottově Salonní bibliotéce 1887 a konečně v vSebr. sp. XIV. 
' • Onu pověst slyšíme v úvodní ,, Strašidelné historii" o tajemném světle 
a jiných podivných zjeveních v okolí Skal, a její scéna závěrečná — setkání 
hradeckého kanovníka se záhadným starcem ve zříceninách hradních — 

146 




Skály. 



uvádí nás na konec, celého románu, jehož jest její rozřešení velikolepým vy- 
vrcholením. A platí to doslovně a všestranně. Dovede-li závěrečná scéna 
uchvátiti i pojetím i provedením, dovede to nemenší měrou i vše, co před- 
cházelo. 

Za nevlídného březnového večera r. 1626 přijíždějí dva jezdci, Dr. 
Voborský a starý sluha Květ, k zapadlému, opuštěnému dvorci, upravit 
zde poslední útulek rodině pana Jana Albrechta Křineckého z Ronova, 
neboť tento dvorec , majetek jeho choti Beatj^ jest jediné, co zbylo mladému 
šlechtici, do nedávná jednomu z nejbohatších v Cechách, než byl jeho 
stejnojmenný otec pro účastenství na rebelii odsouzen ke ztrátě všeho 
jmění, jíž dlouho nepřežil. 

V odlehlém zákoutí útulný život rodinný, byť i vyrušován rozčilují- 
cími zprávami o útrapách a protivenstvích, vždy \yššími a vyššími vlnami 
se vzdouvajících, do\oluje přec ušlechtilým nešťastníkům pozapomínati 
své vlastní pohromy. Churav}''- Křinecký zaměstnává se studiem a prací 
literární, již občas osvěžuje hudba — v troskách někdejšího majetku za- 
chováno i několik skvostných hudebních nástrojů, dílem z darování pří- 



147 



buzného paní Beaty, někdy Krištofa Haranta z Polžic. Besedy/ dvou starců, 
shihv Kveta a správce Chodka, katolíka, ale věrně oddaného novým pánům 
a zvláště Voborskému, jenž ho hned po příjezdu zachránil ve smrtelné 
chorobě, spíše stupňují než zmirňují záhadnost postavy tohoto ,, černého 
doktora", vlastně Valentina Kochana z Prachové, syna stejnojmenného 
otce — jednoho z ,,27 slavných mučeníků" na rynku staroměstském po- 
pravených — (teprve později — z důvodů imiěleckých — odhaluje se rouška 
s tohoto tajemiství). Voborský-Kochan vedle pom.st}' i touhou prospěti vlasti 
veden jest k pokusu o povstání, opřené arci o vojenskou pomoc cizí; pan 
Křinecký — i jeho choroba jest z části příčinou — pokládaje utrpení ny- 
nější za trest, není tomu přízniv, ale popřává na spustlém hradě místa ke 
konání tajných evangelických bohoslužeb a potom i tajného pohostinství 
Evě, sestře Matouše Ulického, a jeho tchánu knězi Adaminm, když Matouš, 
sám podnikne odvážnou cestu do ciziny, k nepřátelům císařovým, smlu\-it 
s nimi podporu chystaného povstání. 

Voborský u vědomí odpovědnosti i velikého úkolu, který ho čeká, pře- 
máhá lásku k Evě, ale právě veliký úkol sblíží ta šlechetná srdce; když 
Ulický, vykonav cestu, odchází s Evou do Čáslavská dokončit příprav k po- 
vstání, ukládá mu Kochan, jeho druh ze studií, aby svou sestru chránil 
pro něho. 

Zatím pan Křinecký podlehl své nemoci (1627), krátce po narození 
dcerušky, a paní Beata, zasvěcená do plánu, vzpamatovavši se z hrozné 
rány, vysílá sama Kochana za jeho velikým úkolem. Ale povstání v Čáslav- 
sku, přes slibné začátky, pro neukázněnost selskjxh povstalců skončeno 
nezdarem a strašlivými "tresty; Uhcký, ač v bitvě zachráněn, padá zradou 
do zajetí při návštěvě své churavé choti, jest v Čáslavi mučen a konečně 
popraven (11. září 1627); poslední útěchou měl návštěvu Voborského-Ko- 
chana ve vězení, jenž sem odvážně (pomocí jiného spolužáka, kantora Vo- 
dičky) pronikl, když po nešťastném konci po\'stání v Hradecku, setkav se 
na útěku s Evou, k němu se vzkazem od bratra ještě před bitvou vyprave- 
nou, zvěděl cestou o jeho osudu. 

Paní Beata na Skalách musí zatím snášeti naléhání jezuity Macho via, 
jenž se pokouší pohnouti ji k přestupu, naposledy pohrůžkou, že nekatohc- 
kým \'dovám budou jejich dítky odňat3^ Prá\ě vhod vrací se Voborsk3> 
se svou chotí Evou a jako ,,katolík", opatřiv si u prodajriého faráře vysvěd- 
čení, že byl u zpovědi. Jemu tedy paní Beata, když mandát, jímž Machovius 
hrozil, opravdu vydán (6. prosince 1627), odcházejíc s dětmi do exilu, svěří 
své jmění. Ale krátké jeho štěstí, věno\-ané ovšem i mírnění útrap lidu 
i emigrantů, zničeno jest chorobou a smrtí jeho choti krátce po zro- 
zení synka, a když také podvod s přestupem prozrazen, prchá i Voborský, 

148 



s\'nka v náručí, do exilu tajnou ^ší jí, za níž byK zvěčnělé choti upravil 
v úkrytu hrob. 

Za devět let, r. 1642 teprve, objevují se postavy našeho dramatu na 
bývalém jevišti, paní Beata vrací se pod ochranou švédskou z exilu s dce- 
ruškou Johannou a synkem Voborského-Kochana. Oba bratří Johančini 
slouží \e vojsku švédském, jemuž i starší Kochan věnuje své služby jako 
lékař. Obě děti prožívají pak na Skalách rozkošnou idylku, z níž však po 
roce vyvede mladého Valentina přání otcovo vychovávati syna nadále sám. 
Ale cestou jest jeho nečetný průvod přepaden od loupeživých Chorvatň, 
těžce raněný Voborský zachráněn na Skalách, ale mladý hojh zmizel, ani 
nejusilovnější několikaleté pátrání otcovo nedovede nalézti jeho stopy. 

Po čtyřiceti letech, r. 1680, Hradecký kanovník cestou na Skály, svoji 
prebendu, setká\'á se s břevnovským Benediktinem v lesní krčmě plné 
vzbouřených sedláků. Ale záhadný stařec, patrně vůdce povstalců, vy- 
slechnuv zde jeho rozhovor s Benediktinem a poznav jeho nadšení vlastenec- 
ké, zachraňuje mu život a dává na památku spis Pavla Stránského. Ka- 
no\'ník zmařenou cestu vykoná později a dostává se na Skály právě v době, 
kdy tam vojáci přivedli zajatého mladého náčelníka povstalců, mezi tím 
poražených a rozprášených, a kdy čeládka jest vzrušena novým zjevováním 
záhadného světla v hradních zříceninách. Kanovník, vykoupiv zlatem od 
kteréhosi vojáka knížečku žalmů, jedinou kořist ze zmařené výpravy za 
záhadnými starým vůdcem, vypra\'uje se na hrad, setkává se se star- 
cem, který mu nedávno zachránil život, dovídá se od něho, že knížečka 
žalmů náležela opravdu, jak tušil, Johance Křinecké, jež ji darovala otci 
Valentinovu a jejíž syn jest onen mladý zajatec ve dvoře, a tak poznává 
ve starci, který knížku na útěku ztratil, svého otce. Dopomůže zajatci pak 
•k útěku a rozchází se s otcem, který, ač bolestně raněn, že syn pozbyl víry 
otců, přec jest smířen vědomím, že zůstal věren jejich lásce k vlasti. 

Bojím se, že tento suchý přehled obsahu netoliko nijak nevystihuje 
skvělého vylíčení Jiráskova (což je samozřejmé), ale že není ani práv celé 
té opravdu velikolepé stavbě jeho díla a zejména nezachycuje té úchvatné 
gradace dějové i formální, jak se jeví od první scény, osamělé jízdy bludných 
jezdců zasmušilým krajem za pochmurného večera, přes hluboce cítěné a 
tklivě pojaté intinůty duševního, rodinného i náboženského života, přes 
živě kreslené episody a mistrovsky zachycené bouřlivé výjevy selského 
povstání až do vrcholné scény závěrečné, střetnutí dvou protilehlých světů 
v setkání otce-povstalce a syna — římského kněze. Vskutku, Jirásek měl 
plné právo napsati závěrem své vstupní historie, kde mluví o výkladu po- 
věsti právě vylíčené: ,, Pátral jsem proto a hledal. I ducha jsem citoval a ten 
mi odpověděl. Byl to vznešený duch našich dějin." Opravdu zde leží před 

149 



námi celý ten strašlivý problém tehdejší če^ké otázky v nevyrovnat elncni 
zachycení a výstižném, nesporném rozřešení. i • li 

Ale nechtěje ničeho měniti na tom, co jsem právě řekl, jsem přece na 
rozpacích, nenáleží-li stejná nebo ještě větší chvála celkovému provedení 
vůbec. ,, Skály" jsou opravdu román historický, historické jsou téměř 
všecky jednající postavy, hlavní i episodní, historické jsou z největší části 
jejich skutky, historické jest i jeviště nebo lépe historická jsou i jeviště jejich 
činů. Snad v žádné jiné práci Jiráskově, ani husitských románů, po této 
stránce tak přesných, nevyjímaje, nenajdeme skutečné historie tolik, co zde. 
Jednotlivých novějších studií i přímých pramenů užito jest měrou vydatnou, 
a právě proto jest tím zajímavější sledovati, jak zde Jirásek dovedl spojiti 
vlastní invenci s mluvou pramenů, s jakým taktem, jak střízlivě a důvodně 
zároveň užívá zde své umělecké volnosti, historickými prameny vždy do 
jisté míry poutané. A někdy ani nelze říci, jde-li o uměleckou volnost nebo 
o lepší poznání; podání Jiráskovo, jsouc někdy doplněním historie psarié, 
stává se svou intuicí téměř její korekturou. 

,, Nejhistoričtější" jest postava paní Beaty Křinecké, rozené Bohda- 
necké z Hodkova. Její statek Skály byl opravdu jediným majetkem, kter}'' 
zbyl rodině jejího manžela z bohatého někdy jmění, koupila jej r. 1626 od 
bratří Cartoryjských (Jirásek správně opravuje, že od Věnka Čartoryj- 
ského), r. 1628 vystěhovala se pro víru do Lužice, ale vrátila se r. 1642 a 
poiistivši si fingovaným přestupem (ten jediný detail Jirásek \ypustil) 
držení statku, vyčkala zde, hned zase odpadnuvši, s dvěma syny a dcerou 
i přes druhou vlnu protireformační v letech 1650—1651, načež teprve 
vyprodavši se, znovu odešla do ciziny. Jirásek znal tyto podrobnosti 
patrně z Bílkova článku ,, Reformace katolická v Čechách 1650—1781" 
v ČČM. 1881 (zvi. str. 66-65, 72). 

Větší licenci musil se podrobiti manžel paní Beaty, pan Jan Albrecht 
Křinecký. Z Jirečkovy Rukověti asi (I., 416—417, odtud pochází i zmínka 
o jeho literární činnosti překladatelské na str. 43, poznámka tamtéž vy- 
plynula odtud doslovně, jako patrně i zpráva, že r. 1615 byl rektorem uni- 
versity) zvěděl Jirásek, že zemřel na Skalách r. 1637, kteréžto datum i jinde 
bývá uváděno, ač vlastně do jeho i jeho choti osudů dobře nezapadá. 
Není-li datum jeho smrti u Jiráska, r. 1627, zjištěno odjinud, jest to jistě 
licence umělecky tak odůvodněná, že není třeba u ní se zdržovati, poněvadž 
motivuje vlastně celé pásmo další, 

Voborský-Kochan jest vlastně ,, historický" nejméně, jen potud totiž, 
že popravený Valentin Kochan z Prachové měl v době své smrti vedle jiných 
dítek také syna již dospělého. Ale on právě — jeho pobyt u Křineckých 
jest motivován přátelstvím ze studií a tím, že učiniv se psancem novým pro- 

160 



vinřníin po exekuci, nemůže setrvati ii matky — jest typem cele generace, 
té mladší a lepší, ze školy Bacháčkovy (str. 78), a sotva bylo by lze nalézti 
lepšího nositele jeho ideí, ncměla-li to býti postava zcela sm^^šlená, nýbrž 
skutečně historická, jako jsou také historicko jeho i)odniky, třeba ovšem ne 
jako činy historického Kochana, o němž jinak neni zpráv. A také o sympa- 
tickém zjevu Evině, jíž vedle toho, že jest pojítkem rozptýlených scén, při- 
padá právě v tom, čeho ztělesněním jest Voborský, úloha tak sympatická, 
platí, že jí rádi promineme její nehistoričnost. 

Episodní postava faráře Adamiho měla patrně modelem (aspoň ne- 
nalezl jsem jiného) historického faráře pražského Viktorina Adamiho, jenž 
však nebyl ovšem tchánem Ulického. Pro drobné zjevy Květa a Chodka 
netřeba arci pátrati po doložení, ačkoli celá řada jiných episodních nebo jen 
zmíněných osob dá se doložiti přesně. Ale tím se již dostáváme k Jiráskovu 
poměru k jeho pramenům a předlohám, tedy k tomu, co v této práci jest 
tak neob\Ťejně zajímavé, v čem vidíme, jak umění Jiráskovo od doby jeho 
začátků vyrostlo. -i 

Netroufám si ovšem říci, že se mi podařilo postihnouti všecko. Jeť 
v knize tolik kulturně historických detailů, tolik dobových drobotin, 
ať již jde o kroje jednajících osob, o inventář staročeské knihovny či 
o zachycení názorů a smýšlení v lidu, že není ani snad možno zjistiti, 
kde který pramen posloužil, a jistě také nejedná podrobnost jest pouhou 
reminiscencí z četby, pouhým výsledkem starších zálib Jiráskových, bez 
nějak3>ch zvláštních nových studií. Ale také na stopy těch narážíme co 
chvíli, i kd}^. se při tom setkáváme se spisy, které jsme v ruce Jiráskově 
již viděli. 

Poprava na rynku staroměstském vrací se v této práci dvakrát, arci jen 
ve vyspravování. Po prvé, když starý Květ líčí správci Chodkovi scénu v domě 
Křineck^^ch v den popravy, tak umělecky komponovanou a tak šťastnou 
spojením umělcovy invence se zajištěnou skutečností. Starý Květ, vyslán 
pro určitější zprávy, jest svědkem posledních příprav na ,,theatrum", zá- 
zračné duhy i začátku popravy — ,, Hrabě Šlika vedou", slyší ještě a vrací 
se právě ve chvíli, kdy na zprávu, že pan Budovec vešel na theatrum, jeho 
dávný přítel, starý pan Křinecký, klesá raněn mrtvicí. Vypravování Kvétovo 
jest i co do postupu i co do provedení uměleckým zpracováním pramene nám 
již známého. Je to zase ,, Historie o protivenstvích." (,, Skály" str. 30-32 =HP 
kap. 60. str. 167 — 108 a 61, str. 171), jež potom, kombinována arci i výsledky 
šetření Bílkova (Dějin}'- konfiskací, heslo Křinečtí), jest i prn.menem 'pro 
líčení posledních osudů i smrti starého pana Křineckého (detailu, který má 
Jireček, že i star}"^ Křinecký zemřel na vSkalách, je-li správný, vzdal se 
Jirásek jistě právem). 

lól 



""^Dotazy Chodkovy, byl-li při tom Voborský — starý "správce, jemuž 
doktor zachránil život, věří, že by i tam byl pomohl — uvedou Květa do 
rozpaků, nesmíf o Kochanovi mluviti; a tak se o něm a jeho otci dovídáme 
teprveTpozději, kde se zmínka o popravě vrací ještě jednou, ve vyj)ravo- 
vání paní Beaty za rozmluvy s Evou a starým Adamim na starém hradě, 
za úchvatné scenerie při blížící se bouři. K pramenům již známým přistu- 
puje tu ještě ,, Koruna neuvadlá" — z ní na př. detail, že Kochan chtěl vzíti 
syna s sebou na popraviště (80 = Koruna 363) . Zmínku o 7 dětech Kocha- 
nových, o čtverém vydrancování jeho domu císařsk3>mi dodal Bílek, Dějiny 
konfiskací 277. Ale lví podíl připadal zde, .Historii o protivenstvích" (str. 78 
až 81 = HP, kap. LXXH str. 192-193, srv. i LX., str. 163), jejíž zprávy 
střídají se v ústech paní Beaty i Adamiho. Ale samo užití HP zasluhuje 
srovnání bližšího, k němuž se ještě vrátím. Jeť právě její poměr ke ,, Skalám" 
velmi zajímavým dokladem, jak Jirásek dovede se inspirovati původními 
pramen37, kontrolovati je literaturou a při tom ovládnouti je umělecky. Ale 
není to ovšem doklad jedin}'', a není-li možno sledovati všech, snad aspoň 
některé nebude nevhod uvésti. 

Nevím, je-li uvítání královských manželů falckých před velikým palá- 
cem paní Beatou, či vlastně tenkrát ještě slečnou Bohdaneckou, pouhá li- 
cence, nebo je-li založeno na nějaké přímé zprávě (jako jistě jsou, ač jsem 
jich nezjisti], některé detaily z korunovačních slavností), ale celá zpráva, 
i co slyšíme o veřejném mínění tehdejším, i čeho se potom z minulosti paní 
Křinecké dovídáme, o zahynutí jejího otce a bratra v Jičíně (str. 30—41), 
jest opřeno o vypravování Skálovo (HI. 349, 382 ad.), jež se ozývá také z díla 
Gindelyho (České povstání II., 189 n.). A co říci o úchvatném vylíčení 
zádumčivé idyly života na Skalách, kde do poetické vise autorovy ve 
zmínce o hudebních nástrojích z daru páně Harantova (str. 44) vhodně za- 
padají remiscence na Rybičku v výčet hudebního inventáře na Pecce 
(Pam. Arch. III.), nebo o překrásné vložce modlitby panem Albrechtem 
složené (st. 48), jež však převzata z ..modlitby plačtivé" (při hiršberském 
vydání HP. str. Q 12, R'), nebo o mistrovském užití citátu z Tacita (str. 112) 
a četných citátů biblických (na př. str. 42, 95, 96 a j.)! A zase i ta vížka ,,ode 
dřeva", již pan Albrecht dal sroubiti na svém hradě, aby odtud ,, konal 
observationes per instrumenta mathematica" a pozoroval zejména novou 
hvězdu, jež ,,stojí za patou serpentarii vel ophinchi" (str. 59—60), měla 
model. Ne nadarmo vzpomíná pan Křinecký, že podobnou věž měl Mistr 
Bacháček — co uvedeno v uvozovkách, jest ? listu Bacháčkova, který uveřej- 
nil Dvorský v Pam. arcli. IX., 654. 

Na str. 62—65 najdeme vylíčení tajné noční pobožnosti evangelické — 
slibnou nápověd nevyrovnatelně zachycené podobné scény v ,, Temnu" — 

1Ó2 



jejímž vyvrcholením jsou závěrečná slova kázání Adamiho, která se potom 
jako refrén vracejí častěji a jimiž celý román velebné vyznívá. 

K místům umělecky nejsilnějším náleží nesporně mocně vzrušené scény 
ze selského povstání, ať již jde o povstání r. 1627, jež vylíčeno ve svj^ch 
jednotlivých skupinách podrobně, nebo o poslední z r. 1680, z něhož podrob- 
nf^ji nastíněn toliko začátek. Zevní historický rámec v obou případech podalo 
vylíčení Svátkovo: ,,Bauernrebellionen in Bóhmen" (v knize: „Culturhist. 
Bilder aus Bóhmen" z r. 1879, str. 151 a d.), jehož se Jirásek ve svém umě- 
leckém zpracování přidrží velmi těsně, zvláště tam, kde odtud přejímá 
události, o nichž se toliko zmínka činí (na př. o panu z Hodějova na str. 135 
= 170 a předtím o Řičanovi a Redernovi, str. 70 = 165 nebo na str. 143 
o událostech v Kouřimi, Ratajích atd. str. 170, nebo na str. 149 = 171 
o porážce pánůz Rožmitálaa j.). Umělecké užití jest ovšem čistě Jiráskovské 
a všude šťastné (listy a vzkazy o tom, co se kde děje, vypravování účastníků, 
stížnost Jiřího z Těchenic (str. 144), že je nepřítel jako plevy rozmete (= 171), 
povzdech Voborského (str. 170): Myshli jsme na Prahu a ted = Svátek 
171 aj.). Ale i tam, kde je líčení podrobnější a opřeno také o pramen jiný, ne- 
mizí Svátek zcela. Jediná a jistě šťastná úchylka jest v tom, že Jirásek na 
pokus v Hradecku r. 1627 aplikuje z části zprávy, jež Svátek klade až k roku 
následujícímu, kterého zase Jirásek se svého stanoviska pomíjí právem. Ze 
Svatka jsou (ač tam při r. 1628) detaily o odznacích, organisaci i pra- 
porech povstalců (str. 133 — 134 — 172), odtud je setník Pavel (127, 135 
= 172), odtud i nešťastný výsledek, ač jeho příčiny jsou u Jiráska drama- 
ticky odůvodněny, jako je také jeho jeviště určitě lokalisováno a tříštění 
povstalců mstících dlouholetá příkoří místně i věcně s uměleckou znalostí 
rozvedeno. Znovu vrací se opora, jíž Svátek poskytl — bouře na CáJavsku 
patří do sou\dslcsti poněkud jiné — při povstání z r. 1680. Co se čte u Ji- 
ráska na str. 262—263, jest proplétání jedotlivých motivů, jež podal Svátek 
(str. 178, 180, 181, 182, 184). Bylo by třeba položiti obojí znění vedle sebe, 
aby jasně vysvitla i příbuznost obojího líčení i umělecká dovednost Jiráskova, 
ať jde o zmínku o obou kometách či o tajemných lidech mluvících k sedlá- 
kům dosud staré víry pamětlivým, ať je to zmínka o obavách z trestů na 
povstalce plynoucích či narážka na Tokolyho a vUvy francouzské, ať se týká 
vyzbrojení povstalců a místního rozšíření povstání či jeho vzniku a podnětů, 
provádění pomsty či jména Petrovských. Ještě jednou vrací se pak několika 
řlovy článek SvátkUv (str. 184 — 185) při stručné zmínce o potlačení 
povstalců (str. 271). 

Vedle toho ona památná scéna v lesní krčmě, tak pěkně účinným 
kontrastem naznačující budoucí řešení problému, kdy Kochan-Voborský 
vyslechne vlastenecké projevy dvou katolických kněží, obklopených 



15Í 



vzbouřeným davem, a odměňuje nadšení jednoho z nich, svého nepozna- 
ného syna, darem knihy Stránského, za své nejúčinnější místo — vzpo- 
mínku mladšího Kochana na Pešinovo líčení hrobu Karla IV., — děkuje 
studii V. Zeleného o Pešinovi, z níž jest převzata doslovně (str. 267—268 
= Čas. Ces. Mus. 1886, str. 106). 

Z bouří selských nejúchvatněji vylíčeno povstání na Čáslavsku, 
jehož duší jest druhá z hlavních postav románu Jiráskova, Matouš Ulický. 
Škoda, že si Jirásek nepovšiml (myslím aspoň, že tak neučinil úmyslně) 
článku Koplova ,, Provolání k novému povstání nekatol. Cechů r. 1627" 
v (Rezkově) Sborníku hist.III.,309— 310. Jistě nejeden pěkný detail byl by 
odtud přibyl do jeho živého zobrazení hrozné této bouře, při níž však zase 
stejně jako vylíčení může upoutati i mistrné ovládání pramenů. I zde jest 
mezi nimi ještě Svátek a některé jiné, v podstatě však jest líčení Jiráskovo 
opřeno o HP,, jejíž 57. kapitola celá jest Ulickému věnována. 

V osnově díla Jiráskova náleží Ulickému místo vynikající, i jest tedy 
přirozeno, že při kreslení jeho postavy HP. posloužila již dříve. Jirásek od- 
mítá vědomě stanovisko HP., jež na závěr oné kapitoly brání Ulického proti 
podezření z účasti na selském povstání, ač obrana není zcela rozhodná a sama 
HP. připouští, že krajní zoufalství mohlo ho k této myšlence přivésti. U Ji- 
ráska naproti tomu, a myslím, že lepším právem, Ulický jest organisátorem 
celého hnutí, ovšem promyšleného a opřeného o pomoc z ciziny. A tak ze 
zmínky HP. (str. 151), že ,, prošed Moravu, Uhry a Rakousy" vrátil se 
tajně domů, stává se u Jiráska (str. 71, 84, 93) agitační cesta za dohodou 
s vůdci cizích vojsk za Friedricha Falckého bojujících, ač také zde Jiráskovi 
vzorem byl Svátek (str. 169), jehož tvrzení se ovšem jinak doložiti nedá. 

Když v přípravách k této cestě Ulický, vypočítávaje krajany v cizích 
službách, které míní navštíviti, zmínku Voborského o ,, Matoušovi" z Těche- 
nic provází poznámkou: ,,Je také v mém rejstříku" (str. 70—71), známe ten 
,, rejstřík" opravdu. Je to starý soupis exulantů, jehož opis, Pelclem pořízený, 
vydal Koníček v Pam. arch. IX. Zde jsou uvedeni (str. 555—556) ,,pan 
Albert Slavata z Chlumu, generál kavalerie vdenemarském vojště, Burian 
Sekerka, kapitan-lieutnant, Adam Kinský, Bubna Jan", jenž přešel k Mans- 
feldovi za generálmajora. A odtud jest i pan Mikuláš z Bubna, jenž něco 
později zavítá na Skály se svou kornetou, a v ní samý Cech (^tr. 102). 

Od str. 143 (kap. XV.) stává se HP. hlavním pramenem Jiráskovým, 
ale právě zde její inspirace dovede podnítiti umělecké vylíčení uchvacující 
svojí téměř bezprostředností. Ocitáme se ve středu vzbouřilých sedláků, 
jejichž divoké vášně, dlouholetým utrpením podnícené, musí se vybíti 
soukromou pomstou a ruší tak i vlastně ničí plány Ulického. Mohutné scény, 
jako řádění opilých sedláků v Červeném dvoře a stětí nenáviděného správce 

154: 



(str. 146 n. — Jirásek sem lokalisuje zprávu, již má Svátek o Vlašimi, str. 170) 
— jest podáno tak silně umělecky, že ty scény takoirka prožíváme spolu, 
ač právě zde Jiráskovo umění motivického spracování vystupuje nejdoko- 
naleji. Vedle cizích platí to ovšem i o motivech vlastní invence, jako na př. 
vzdálení Evino z místa budoucího bojiště — rada, již tu dává Jiří z Těche- 
nic Ulickému, jest jakoby náčrtkem k obdobné scéně v ,, Bratrstvu", kde 
Janko Kozic varuje kněze Lukáše Luka. 

Vypravováním sedláka Šímy, s nímž se Voborský a Eva setkávají 
cestou za Ulickým — (detaily o ukrutných trestech povstalých sedláků do- 
dal Svátek) — ujímá se slova zase HP. Z ní jest již ves Krchleby, útočiště 
Ulického (str. 175 == HP. 151), z ní zpráva o ústupu Jiřího z Těchenic se 
čtyřmi sty povstalců od Kouřimě (174 — 175 = 150), stejně jako vypravování 
o zajetí Ulického po návštěvě nemocné choti v Čáslavi (str. 176 = 150 až 
151) a o jeho mučení. A HP. odtud přejímá vůdčí úlohu. Z její zmínky (152), 
že bakalář Jan Aquula (lat. text má Aquila) podal Ulickému, kráčejícímu 
na smrt, kancionálek (u Jiráska str. 189), vytvořena celá sympatická postava 
tohoto spolužáka Kochanova a Ulického, jenž prostřednictvím svého tchána, 
Řehoře kožišníka, zjedná Kochanovi přístup do vězení Ulického. Ale 
jen to jest přibásněno, vše ostatní (od str. 181) a větší část následující kapi- 
toly XX. jest uměleckým zpracováním HP. (kap. 57), jejíž motivy vracejí se 
v dialozích Voborského s Aquulou (str. 181 — 182 = 151), v líčení exekuce, od 
detailu zákazu vyhlížení z oken a ohrožování neposlušných vojín}'' (str. 
187—189), přes zmužilé chování Ulického až do hrozné popravy, i potom 
ve vypravování o dalších osudech jednotlivých z episodních postav (Řehoř 
kožišník, str. 200 = 152) z části doslovně. 

Ale HP. objevuje se nám před tím i potom častěji, použita se vzácným 
opravdu vkusem. Již mezi smutnými novinami z Cech docházejícími 
r. 1626 na Skály zpráva o násilnostech protireformačních v Králové Hradci 
děkuje jí za svůj vznik (str. 46 = kap. 96. str. 253—254), emigrant boleslav- 
ský na Skalách pohoštěný, Adam Trubač, jest historická osobnost, jež z HP. 
přináší i svou památnou hůl, potom Voborskému darovanou (str. 51 = 
kap. 94. str. 245), dopis Ulického Voborskému o zničení privilegií českých 
Ferdinandem II. (str. 118— 119) psali vlastně (až na začátek) autoři HP. 
(kap. 87. str. 219), a zase v oné vzrušené a vzrušující scéně, kde surový ně- 
mecký rytmistr oznamuje churavému panu Křineckému tuto smutnou 
novinu, jíž ho Voborský chtěl ušetřiti, a připravuje na další chj^stané kroky 
proti nekatolíkům (str. 121 — 122), ozvou se reminiscence z ní (kap. 89.), pod- 
miňujíce vznešené zakončení této scény vystoupením paní Beaty a její 
přísahou. Pak arci i splnění této hrozby musí býti doloženo odtud, mandát 
vypovídající i nekatolické šlechtice (str. 126) podán ve znění, jak je přináší 

155 



HP. (kap. 89. str. 222—223), a'také poznámka, jíž Voborský provází výklad 
Jiřího z Těchenic, že to návodem jesuitů, poukazem na datum mandátu (str. 
127 — 128), má původ zde (str. 222). Jiráskovi to ovšem výborně slouží 
k motivování rozhodnutí Beatina, aby se Voborský čině účastnil povstání. 

Jesuita Machovius, z jehož přemlouvání paní Beaty zmínkou o jejím 
starožitném rodu (str. 196) znějí k nám slova HP. (kap. 89. str. 225), ohla- 
šuje vydání nového mandátu, hrozícího nekatolickým vdovám odnětím 
dítek, obraty, jichž užívá HP. (str. 197 = 224—225) — celý ten výjev jest 
téměř zdramatiso váním jejích motivů. Vavřinec Nižburský, u něhož Vo- 
borský opatřil si za úplatek vysvědčení o svém přestupu (str. 202), vystu- 
puje již HP. (kap. 89. str. 224) a také Voborský pro slova, jimiž svůj krok odů- 
vodňuje, našel zde předlohu, jako ovšem sem náleží i prozrazení a trest pod- 
vodníka (str. 224). Nevím, znal-li Jirásek článek Vackův (Rezkův Sb.hist. HI. 
185 n.), podle něhož tento kněz slul vlastně Hanžburský a byl prozrazen 
vlastně již r. 1626, třeba poprava vykonána teprve dne 7. dubna 1631. Po- 
minul-li ho úmyslně, jest to jistě licence, jíž naprosto vytýkati nelze, po- 
něvadž pro umělecké účely autorovy byla nezbytná. Není snad druhého 
dokladu tak svědomitého a zároveň uměleckého užití pramenů. 

Ze onen srdcervoucí výkřik bolesti a zklamání při uzavření míru west- 
íalského vyplynul z péra Komenského, pověděl Jirásek sám (str. 258), 
a rovněž není nesnadno poznati cizí původ surové písně vojenské, jíž opilí 
žoldnéři císařští na dvoře skalském vydráždí hněv Voborského (str. 213 až 
214). Je to ,,Ein kurzweihges Beschlusz-lied", již uveřejnil Ditfurth-Bartsch, 
Die historisch-politischenVolkslieder des dreszigjáhrigen Krieges (Heidelberg 
1882, str. 465—47, sloky 1,6 a 12, ač soudě podle variant, Jiráskovi asi po- 
sloužil Opel-Cohn, sbírka, jíž jsem se v Praze nedohledal, nebo nějaký 
otisk z ní). 

Jesthže při tom všem hojném a svědomitém užití literatury i pramenů 
stávají se ,, Skály" dílem skutečně historickým, není to přece jen tento nevy- 
rovnat elný způsob tvoření Jiráskova, jenž je činí zároveň dílem vysoce 
uměleckým. V tom jest toliko jedna stránka, v níž umělec a historik jsou 
jaksi v rovnováze. Jirásek i zde užívá umělecké volnosti ve zpracování svých 
pramenů, ale všude jeví se také vzácný historický takt, jenž nepřipustí, 
aby volnost stala se zvůlí. V čem však, myslím, stránka umělecká vystu- 
puje nejpatrněji, jest jednotné řešení celého problému. I když to překrásně 
užité místo o dojmech Pěšino vých nad rakví Karlovou do osnovy jeho díla 
dostalo se patrně teprve mezi psaním (vyšelť článek Zeleného v prvém sešitě 
Musejníka r. 1886, kdežto ,, Skály" tou dobou již vycházely v Lumíru), 
bylo to přece toliko vítaným doplňkem původní disposice. 

Nositelem pochybností, jež na konec v setkání otce a syna vyhrocují 

156 



se v prudké stietnntí takřka ch'ou světových názoru, jest v románě samém 
zprvu správce Chodek, katolík, jehož víra ovšem pánům nepřekáží a jehož 
věrnosti a oddanosti různost víry nemůže ohroziti. Již při návštěvě čes- 
kých jezdců pana Mikuláše z Bubna, jež mimo jeho nadání nesplnila jeho 
obav a nevedla k drancování, vzbudily se jisté pochybnosti: ,, Divný ne- 
přítel! — praví k sobě — Kdyby takhle Mannsfeldští všude — Však on ví — 
ale nechť, co mu do toho, vždyť on doktor Voborský tomu rozumí, co a jak" 
(str. 107). Určitěji ohlašují se tyto pochybnosti, když paní Beata vrací se 
pod ochranou Švédů, v jejichž službách jsou oba její synové. ,,Že paní 
Beata své syny k nim dala!" praví již téměř V3'čítavě Květo\i (str. 237). 
A v tu chvíli neodbytný problém dá se opravdu řešiti jen odpovědí Květo- 
vou: ,,Víš, Chodku, toho nepochopíš, nezlob se, že ti to tak upřímně povídám. 
A nechme toho — " K upokojení správcovu postačí ještě, že to doktor Vo- 
borský schválil, že on hlavně k tomu radil. Ale naléhavěji hlásí se problém, 
kd3'ž sama paní Beata pociťuje rozpaky ze svého rozhodnutí (str. 242) a 
snaží se je uchlácholiti přesvědčením, že její synové, věrní slibu, který jí 
dali, bídv krajanů nemnozí; ale ,, přece jí nebylo nějak volno" (str. 242). 

Není nahodilé, že ty pochybnosti ohlašují se tak ostýchavě, že ty roz- 
pakv vvstupují tak nesměle, že se ozývají zprvu jen ústy prostoduchého 
katolíka, že v mysli paní Beaty vznikají tak pozdě. Vše to jistě jest úmyslné, 
podmíněno slohově i věcně. Problém se vy\ájí teprve postupem děje a v celé 
své příšerné hrůze dostavuje se teprve závěrem. A právě to dovede Jirásek 
svým postupem umělecky tak nevyrovnatelně zachytiti. 

Nemůže býti pochybnosti, kde stojí sympatie Jiráskovy v celém ro- 
máně. I poslední selské povstání, ač se ho dotýká jen v začátcích a stojí 
v jeho posuzování silně pod sugescí Svatko vou, z níž se dříve tak šťastně 
dovedl vymaniti, třeba se již netěšilo pln3>m jeho sympatiím, není ani 
odsuzováno, a v prudkých výkřicích, jimiž starý Kochan hájí toho, co se 
stalo, mluví k nám také autor sám. Než tentokrát jeho slova znějí k nám 
také z úst Kochana mladšího. 

Voborský- Kochan v tu chvíli opravdu znamená minulost (str. 292), 
jeho syn přítomnost a budoucnost. Dva světy stojí proti sobě, jež spojiti 
může jen to, co je v tu chvíli vlastně rozdvojuje. Je to minulost, v níž nelze 
mluviti o něčem, co přebolelo (str. 285), jíž nelze zapomenouti, ale k níž se 
lze vrátiti jen ohromnou zacházkou a dílem i směrem opačným, smířením 
s tím, co přinesl neúprosný vývoj dějin: ,, Udržeti to, co se dá udržeti a za- 
chovati, a tak připravovati lepší budoucnost." 

V tom opravdu tkví ta nevýslovná bída tehdejšího stavu, že v tu chvíli 
b3do možno zachrániti naše národní bytí jen rychlým vyrovnáním s tím, 
proti čemu vzpírati se bylo marno. A právě proto dovede Jiráskovo řešení 

157 



problému tak získati, právě proto působí tak podmanivě, že Jirásek sám 
nijak si netají hrozného tohoto rozporu, v němž jsme se příšernou ukrut- 
ností osudu ocitU. Voborský-Kochan odmítá nabídku synovu, aby podtají 
setrval ve vlasti, odchází nepřesvědčen, ale nikoli neusmířen. ,,Tys opu- 
stil víru otců svých," praví synovi... ,,Ale lásku otcovu a dědovu, 
lásku k vlasti své jsi zachoval. V té jsme se našli" (str. 293). A v ní také byla 
ta cesta, jež míříc k budoucnosti, oklikou se vracela také k minulosti, na 
niž nelze zapomínati, jež nemohla přeboleti. 

Zde jestodpověd ktěm četným mučivě doléhajícím, palčivým otázkám. 
Není příliš vzdálena řešení, k němuž se klonil Tomek, a přece jaký tu 
ohromný rozdíl ! Co ve střízlivém a ve své přímočaré upřímnosti téměř su- 
rovém přiznání Tomkově musí rozčilovati a pobuřovati, vystupuje zde 
zušlechtěno, povzneseno a očištěno, není to zastírání nebo obalování pravdy, 
nýbrž pravda sama, pravda nahá, ale proto tak krásná, že ozářena světlem 
svého nesmírného hoře. Myslím, že nemáme v celé literatuře druhé práce, 
která by plněji, výstižněji a krásněji vyjadřovala celou tu hrůzu našeho 
dějinného problému. 

A snad právě jen v situaci tímto románem Jiráskovým dané bylo to 
možno. Když se Jirásek dotkl tohoto problému později v ,, Emigrantu" 
v situaci jiné, řešení vyznělo — ovšem i úsečná soustředěnost dramatické 
formy přispěla k tomu — jinak, jistě proti vůli Jiráskově (jak svědčí 
srovnání se ,, Sousedy", předlohou ,, Emigranta"). Domyšlení toho, co ve 
,, Skalách" nadhozeno, přináší teprve ,, Temno", to temno, které svítí a za- 
paluje. 

Po dokončení „Skal" Jirásek se k době bělohorské již nevrátil. Upou- 
taly ho doby jiné, vedle obrozenské zvláště husitská. Víme všickni, zač 
mu tu děkujeme, a nesmím opakovati, co bylo řečeno od jiných, jak Ji- 
rá;>ek dovedl proniknouti, do podrobností probádati a umělecky ovládnouti 
tu dobu naší vlastní slávy, jak ji dovedl netoliko čtenáři přiblížiti, ale 
také skutečně v jejím pravém vývoji i v její náladě věrně i umělecky vy- 
stihnouti. 

A přece, tuším, netřeba litovati, že nemohl ve stejném rozsahu zpra- 
covati také doby pobělohorské. Pro ni učinil dosti, když nám dal po všem 
jiném ,, Skály". 



158 



Flora Kleinschnitzová: 

PRAMENY „TEMNA". 

Sliledati všechny prameny a praménky, jež se zajisté teprve po letech 
trpěhvého a úmorného hledání slily v mohutný proud vypravování 
o utrpení spoutaného a tolikrát ve svém vj^voji znásilněného ducha 
českého — to by znamenalo podniknout znovu práci, jež předcházela 
vzniku ,, Temna", a do důsledku by ji snad ani nebylo možno provésti. 

Jsou však prameny a prameny: jedněch b3do třeba, aby byl dán nejen 
myšlenkový základ díla, ale také děj, vnitřní rozčlenění stavby, jejíž jed- 
notlivé části spojuje a slučuje klenba jednotné vůdčí myšlenky; jiných 
zase, aby se dílu dostalo těch zdánlivě nepatrných ozdob, příkras a doplňků, 
jichž oko pozorovatele sotva postřehuje, bez nichž by však výtvor umělce 
nebyl dokonalým a ladným celkem. A hovoříme-li o pramenech ,, Temna", 
máme samozřejmě na mysli ony, bez nichž by ,, Temno" sotva bylo vzniklo, 
anebo aspoň ne v té podobě, jak je dnes čeští čtenáři znají a milují. 

Vůdčí myšlenkou ,, Temna" je snaha, zachytiti umělecky působení 
katolické protireformace v době jejího nejvyššího rozkvětu, v době, kdy 
národ český spal spánkem smrtelným, jak bylo všeobecným názorem do 
chvíle, kdy tvůrce moderní české literární historie napsal významná slova: 
,, První polovice století osmnáctého je vlastně jen dřímota raněného vězně 
naplněná různými sny, často živými a křiklavými, jež předcházejí probuzení. 
Společenské těleso české, ačkoliv kusé, myšlenkově spoutané, hospodářsky 
vysílené a kulturně vyliladovělé, nepřetržité trvalo dále. . ." 

Z tohoto nového poznání a pojetí doby protireformační, na jehož pod- 
kladě pak Jar. Vlček buduje své ,, Dějiny české literatury," vyrůstá i Jirás- 
kovo ,, Temno". Od citátu z Hammerschmiedova česko-latinského ,, Prótea", 
jejž postavil v čelo knihy, až do zmínky o vydání Koniášova ,, Klíče" je 
Jirásek ve svém románu věrn3^m beletristickým interpretem poznatků, 
k nimž Vlček dospěl vědecky. 

Zdaž bychom měli ,, Temno" bez Vlčkových ,, Dějin"? Snad; a snad by 
se byl Jirásek, neúnavný historiograf, dopídil i většiny pramenů, z nichž 
Vlček čerpal pro své ,, Dějiny", a b^d by jich dovedl vy kořistit, pokud toho 
jeho dílo vyžadovalo. Zdali by se však ,, Temnu" bylo dostalo toho ideového 
podbarvení, jež dnes má, zdali by se bylo stalo mohutným obrazem doby, 
z níž organicky vyrůstalo české obrození ; zdali spisovatel, jenž ve svém 
obsáhlém, uměleckém díle neprojevuje sklonu, nové pojetí historie tvořit, by 
byl zachytil i v tom případě, co vytušil ze suchopárných pramenů tvůrčí a 
filosoficky školený duch literárního historika, je ovšem otázka jiná. 

159 



Nechť jest tomu jakkoli, jisto je jedno: že „Temno" jest sesterským 
spisem oněch kapitol Vlčkových „Dějin", jež jsou sloučeny pod záhlaví ,, Ví- 
tězná protireformace". Odtud Jirásek vychází, odtud čerpá pro zachycení 
kulturního rázu doby, odtud mu vyrůstají některé postavy románu a — 
sleduje prameny, z nichž Vlček čerpal — nachází i hlavní nit děje, na němž 
,, Temno" osnuje. Ne nadarmo je v ,, Temnu" tolik reminiscencí hterárních, 
ne nadarmo se obírají osoby Jiráskova románu ,,Obrovištěm Mariánského 
Altanta", ,, Pekelným žalářem" a jinými plody tehdejší literatury, jež Vlč- 
kovi byly charakteristikem doby — neboť ^-nitřní struktura ,, Temna" je 
založena ne tak na vnější historii národa, jako na dějinách jeho písemnictví. 

Však z pouhé, sebe jasněji stylisované idey základní nelze ještě vytvo- 
řiti románového díla. Bylo třeba míti složky její, v nichž se myšlenka vůdčí 
obráží s různých stran, a bylo třeba tyto složky individuaíisovat, vtělit 
v postavy, jež by zosobňovaly vj^značné proudy duševního života onohO' 
období českých dějin kulturních. I tu stačilo přidržet se Vlčkových ,, Dějin". 
Jimi je přímo dána postava Koniáše, fanatického vůdce protireformace, 
z nich přechází do románu Jiráskova i zosobnění snah jesuitům nepřátel- 
ských, hrabě Šporck; z nich pod dojmem stati o jesuitských obranách 
jazyka českého vyrůstá postava umírněného, národně cítícího jesuity 
pátera Daniela; z nich plynou i základní rysy sloužící k zachycení celkového 
rázu doby: kult mariánský a zejména svatojanský na straně jedné, janse- 
nism a svobodné zednářství na straně druhé, pronásledování tajných ne- 
katolíků pod záštitou zákona a neutuchající činnost emigrantská, konečně 
první záblesky osvícenství v podobě spisů Baylových — to vše je materiál 
, .Dějinami" připravený. 

Ale nejen to: jdeme-li po stopách, jež Vlček udává jako prameny své 
synthesy, najdeme dokumentárně doloženu většinu událostí, o nichž 
nám ,, Temno" vypravuje, a jež Jirásek velmi nepatrně pozměňuje, kde 
toho koncepce díla vyžadovala. Byl}^ to především Rezkovy ,, Dějiny prosto- 
národního hnutí náboženského" a Bílkova ,, Reformace katolická", jež po- 
skytly látku k fabuli i omanu. Tak oba prameny vypravují o myslivci Svo- 
bodovi z panství Šlikova, jenž po druhé přistižen při čtení nekatolických 
knih, byl hrabětem odevzdán soudu a pro křivou přísahu popraven. Jeho 
synové a dcery, rovněž nekatolické, nemohouce snésti útisku, prchli do 
Žitavy. (Rezek, str. 73/4.) V tomto případě je Jirásek historickým údajům 
naprosto věren, nepozměňuje ani jména. " 

Volněji poněkud nakládá se zprávou o jakémsi Macho\xovi, jenž r. 1735 
prchnuv i s rodinou do Saska, zanechal svým občanům na rozloučenou list, 
vysvětlující příčinu útěku. (Rezek, str. 84.) Tu Jirásek posunuje událost 
o několik málo let — ,, Temno" končí r. 1729 — a poněkud ji přizpůsobuje 

100 



fl 




X. 




A-""^^ I CK 4^ y^ M.Jk>^ A-^ yt»-^x>U?^ xM^n/-!^ ^.^''i**^ 






V 



Rukopis „Temna". 



161 " 



potřebám románu. Rovněž lze z Rezka doložiti osobnost jesuitů, P. Firma 
a P. Mateíovského, jakož i nelidský způsob, jímž přiváděli nekatolíky zpět 
do lůna církve (Rezek 72/74); odtud konečně přešla do ,, Temna" i jména 
emigranta-kazatele ,,Moce" a kantora meziříčského ,,Tauce". (Rezek 79/80.) 

O neúnavném a dlouho marném úsilí, získati i obyvatele pražských 
vinic znova katolické církvi, pověděl Jiráskovi vše nutné Podlahův článek 
,,Z dějin zápasu katol. náboženství. . ." (Sborník hist. kr. Vlasti, VII.) Tu 
dočetl se Jirásek o působení Slováka-predikanta Stránského mezi vinaři, 
o občasných úspěšných i neúspěšných prohlídkách vinařských bytů, o tom, 
jak konečně činnost misionářská byla uvedena v soustavu energickým 
P. Mateřovským. Tu se dověděl, jak úsilí misionářů bylo podkopáváno i sa- 
motnými inspektory vinic, přívrženci kalicha, jak bdělost jesuitu přece jen 
nezabránila, aby se nescházeli nekatolíci k pobožnosti dokonce v blízkosti 
Týnského kostela, a jak se kterémusi misionáři dokonce podařilo ukořistiti 
drahocenný kalich, z něhož Bratří přijímali. 

Rovněž podrobnosti ze života Koniášova našel Jirásek v jiném článku 
Podlahově o ,, Životě a působení Ant. Koniáše" (Sb. hist. kr. Vlasti II.), a 
Grégrovy ,, Literární Listy" (1865) poskytly mu vedle opisu listu, jejž výše 
vzpomenutý Machovec zanechal občanům, i zprávu o zešílení pátera Tre- 
pického, původce písně ,, Zapalte pekelné bludy". 

To ovšem nejsou zdaleka všechny pomůcky, jichž Jirásek užil; co jsme 
tu však uvedli, podává základní části díla a poslouží i k tomu, abychom po- 
znali způsob Jiráskovy tvorby jednak tam, kde se téměř ve všem může spo- 
lehnouti na historický materiál, a také tam, kde jest nucen doplňovat a 
tvořit z vlastní invence. 

Jiráskovi byla dána historií trojí oblast, již musil do románu pojmouti, 
chtěl-li vykresliti poněkud úplný obraz doby: venkov, Praha a emigrantské 
•osady české v Sasku. Aby trojí tento svět mohl spojiti jednotným dějem, 
k tomu bylo třeba fabule, již bylo možno básnicky volně zpracovat; a Ji- 
rásek, jsa příliš historikem, než aby se neopíral o skutečnou událost, volí za 
osu děje osudy rodiny Machovcovy, o jejíchž příslušnících dokumenty ne- 
vypravují víc, než že jako mnozí jiní pro víru odešli z vlasti. Mohl tedy 
básník jejich osudy podříditi požadavkům románu bez obavy, že se dostane 
•do rozporu s historickými fakty. Jedinou licenci si dovoluje: líčí Macho vce 
jako vdovce, ač prameny dokládají, že prchl se ženou a dětmi, a posunuje — 
jak již bylo řečeno — událost časově, jak toho vyžadovalo příčinné spojení 
s ostatním dějem. 

Když byl Jirásek s tragickým obratem v osudech rodiny Machovcovy 
zachytil v prvé části svého románu život českého venkova po jeho nejvý- 
značnějších stránkách: šlechtu, jednak přísně katolickou, jednak zase sice 

162 




Zámek Skalka. 



zevně zbožnou, v duchu však jesuitům nepřející, vedle toho selský lid, tajně 
za nocí se scházející k bratrské bohoslužbě, stálý styk se saskými emisary 
a konečně misionářskou činnost jesuitů na venkově, bylo nutno přenést 
děj do duchovního střediska Cech, do Prahy. Tu autora poutá propaganda 
jesuitská i vzmáhající se vůči ní odpor, projevující se nejsilněji zájmem 
o ideu svobodného zednářství, poutá ho vzrůstající blahobyt měšťanstva 
i úpadek šlechty, a přirozeně nemůže pominouti ani těch, již obklopeni špe- 
houny a v stálé obavě před vyzrazením si zachovávají víru otců a s ní i vě- 
domí národní: drobné měšťanstvo pražské a obyvatele vinic v okolí Prahy. 
Aby to vše uvedl ve vztah k předcházejícímu ději, nechal básník 
Machovcovy děti odvézti do Prahy, odloučil je od sebe, uvedl dívku- 
kacírku do měšťanského domu a hocha poslal do vinic, kacířstvím pověst- 
ných. Tak získal možnost vyvolat neobyčejně živý obraz barokní Prahy a 
zároveň utvořit konflikt, vzniklý z lásky poddaného děvčete a měšťanského 
syna, zostřený ještě tím, že děvče je původu kacířského a hoch určen rodiči 



163 



na kněžství. A když dívka rozřeší svou budoucnost i lásku odchodem do 
Žitavy a návratem k bratrské víře, je Jiráskovi poskytnuta možnost do 
románu pojmout i život české kolonie v Sasku. Pravda, jen letmo, jsa k tomu 
nucen jak komposicí díla, tak i nedostatkem dokumentů, jež by o životě 
Cechů-emigrantu vypravoval3^ 

Stejně jako souvislost událostí na Skalce, v Praze a v Žitavě, jest 
volné i spojení děje hlavního s podružnými episodami románu — nutné 
příčinné souvislosti tu není, kromě té, že vše, co nám básník vypravuje, v ob- 
dobí jím líčeném se skutečně udalo. Tak několikrát prameny doložený tra- 
gick3> osud myslivce Svobody se básníkovi do románu hodí k doplnění obrazu 
doby; uvádí jej tedy v souvislost s dějem hlavním prostřednictvím mladého 
Macho vce: ten na útěku do Žitavy ztratí Kleychovu knížku, již Svoboda 
najde a si ponechá. Po čase knížku u něho objeví misionář a Svoboda, po 
druhé usvědčen z kacířství, propadá soudu. 

Ještě nepatrnější je vztah hlavního děje k přepadení schiizky Bratří 
jesuitou Mateřovským ve vinicích a dopadení několika Pražanů týmž misi- 
onářem ve farnosti Týnské. Obě události, v jádru rovněž se zakládající na 
skutečnosti, slouží především jako doplňující podrobnost v obraze doby; 
v druhé řadě teprve je pamatováno na jejich přičlenění kději. Episoda první 
odůvodňuje nenadálý cdcliod emisara Vostrého z Prahy a v^^^volá u Machov- 
covy dcerky boj mezi vírou a láskou, a přepadení Bratří poblíž Týna se 
stává příčinou náhlé smrti deklamátora Svobody, jenž jako zosobnění 
duševního i tělesného útisku českého národa musil tragicky skončit v zájmu 
chmurného ideového zbarvení ,, Temna". 

Vedle těchto hlavních nitek děje poskytly historické prameny Jiráskovi 
ještě řadu drobných příhod, zejména po stránce pohnutého náboženského 
života v Cechách. Do děje přímo pojmouti jich nebylo lze a k zesílení účinku 
byly nutný. Pomáhá si tedy básník způsobem, jehož vůbec rád užívá: ne- 
chává tyto drobnosti vypravovati různými osobami v příhodnou dobu. — 
Touto formou se dovídáme jak o zázracích sv. Jana, tak i o rouhání proti 
nému a o krutých trestech za podobná provinění, o nelidském týrání ne- 
katolických poddaných, o podivném šílenství pátera Třepického a — což 
je zajímavo — výlučně jen tímto způsobem se dovídáme o jedné složce 
tehdejšího duchovního života, o svobodném zednářství a působení Spor- 
ákově. Zřejmě nebylo spolehlivých pramenů a dat, z nichž by bylo možno 
čerpat pro podrobnější zachycení tohoto hnutí i vlivného jeho zastance. 
Kromě Vlčkovy charakteristiky Šporckovy osobnosti nebylo oč se opřít — 
spokojuje se tedy Jirásek tím, že porůznu do rozhovorů osob vplétá stručné 
zmínky o Šporckově činnosti, což je konečně i v souhlase s tendencí románu, 
jenž chce být především obrazem duchovní temnoty, v níž národ tápal, 

](i4 




Ad. Kašpar: Titulní list (1.) ^Temna' . P. Koniáš. 
165 



než mu v osvícenství probleskla jitřenka jeho obrození. Bezpoch^^by vědomě 
při tom Jirásek pomíjí zpráv, jež o Šporckovi podává — s katolickou ovšem 
tendencí — Podlaha v ,,Blahověstu" (1891); pojetí Vlčkovo básníkovi lépe 
vyhovovalo. Všechny složky děje tudíž ~ vyjma ovšem zápletku vznika- 
jící z lásky Macho vco vy dcerky k synu měšťana pražského — jsou založen v 
na pramenech, jichž se básník se svědomitostí historika přidržuje, zasahuje 
obrazností uměleckou jen tam, kde bylo třeba uvést jednotlivé děje v pří- 
činné spojení. 

Jak je děj románu setkán bud z událostí prameny doložených, nebo z pří- 
hod zosnovaných aspoň v jádře na skutečnosti, a z episod básníkem vymvšle- 
n\'7ch, tak jsou i osoby románu bud zachyceny historicky věrně — kde toho do- 
voloval dostatek pramenu — nebo básníkem vytvořeny na nějakém historic- 
kém podkladě, nebo konečně vděčí za svůj vznik vůbec j en obraznosti básnické . 

Rázu prvého je životně a ;nistrně zachycený zjev jesuity Koniáše, 
duše katolické protireformace. V tomto případě měl Jirásek možnost dvojí: 
přiklonit se ku charakteristice, kterou o tomto ztělesnění protireformačních 
snah podává Vlček, nebo se přidržet Podlahová životopisu, jenž z Koniáše 
dělá světce a mučedníka. I tu zůstává básník věren obrazu, jejž narýsoval 
ve svých ,, Dějinách" Vlček. Odtud přejímá základní rysy svého Koniáše: 
horoucí zaujatost pro věc církve, pevné přesvědčení, že jedná jen v zájmu 
lidských duší, horlí-li vášnivě proti ,,slepejšům", Husovi a Lutherovi, aske- 
tické sebetýrání a opovrhování vším, co se blíží sebe nepatrněji světské 
marnosti, vytrvalost fanatika, jehož všechny síly jsou ztravovánj^ jedinou 
vůdčí myšlenkou, a nezlomnou energii člověka, v němž zaujetí pro věc je 
silnější útrap tělesných. Odtud přijímá podnět k působivé scéně o , .básnické" 
činnosti Koniášově, podnícené hrůznou fantasií ,, Pekelného žaláře", tu 
našel již zachyceno, jak si Koniáš počínal při ničení a opravování knih, tu 
setkal se již i se základními prvky a citáty, z nichž vytvořil mocně působící 
Koniášovo kázání. Třeba však mu tedy ,, Dějiny" při vytvoření této postavy 
byly silnou inspirací, přece se Jirásek neomezuje jen na ně: zřejmě mu k osno- 
vání kázání posloužily i Koniášovy literární práce, z nichž poznal způsob 
jeho mluvy; a k doplnění charakteristiky této osobnosti drobnými přího- 
dami použil i episod, jež vypravuje Koniášův životopísec Podlaha ve 
,, Vlasti". Není nezajímavo, jakým způsobem v tomto případě Jirásek 
užívá svých pramenu, poněkud různorodých, aby nezapíraje, které pojetí 
tohoto hrdiny je mu blízké a pravděpodobné, přece ulomil hrot výtce, 
že užívá pramenů jednostranně. Staví tedy vlastní děj na pojetí Vlčkově 
a všechno, co zní jakkoli panegyricky a je přejato z časopisu, tendencí 
Koniášovi blízkého, nechává vypravovat v románě jesuity, ať již Koniášo- 
vými spolupracovníky nebo ústy vlastenecky cítícího pátera Daniela Suka. 

166 



Postava tohoto pátera Daniela vyrostla úplně z ,, Dějin" jakožto ztěles- 
nění oněch vlasteneckých snah jesuitských, jež se projevily zejména ve 
Frozínově ,,Obrovišti". Projevy, jimiž je Daniel charakterisován, jsou 




Bývalá myslivna na Skalce. 

vesměs citáty citátů z ,, Dějin": horlí-li proti hříšné parádě, ohromným 
kloboukům a širokým sukním (Temno, 129), opakuje jen Vlčkem uvedená 
slova z kázání jesuity Bílejovského (Děj., II., 1., str. 19/20), a rozmluva. 
Danielova s Mateřovským o znehodnocování českého jazyka (Temno 497/8), 
jakož i všechny podobné jeho úvahy jsou v dialog rozvedené hlavní body ze 
stížností neznámého jesuity na útisk češtiny v jesuitském řádu (Děj. 11. 1., 
str. 65) . Z téhož pramene pak těží Jirásek částečně i pro hovory pana Lhot- 
ského ze Ptení, jesuitům pramálo nakloněného, jenž rozhořčen úspěšnou 
jejich výpravou na Skalku připomíná své neteři, jakým způsobem se 
jesuité vynášejí nad ostatní lidi, zdůrazňujíce svůj nebeský původ 
(Temno, 201 a násl.). Básník tu vkládá panu Lhotskému do úst slova, jež 
Vlčkovy ,, Dějiny" uvádějí na výše již vzpomenutém místě z literárních 
plodů Bílejovského. 

Jinak ovšem ut\'oření tohoto prototypu zchudlé šlechty české nikterak 
nezávisí na zmíněném pramenu. Je to jedna z těch výrazných figurek zeman- 
ských, v jejichž kříšení z prachu archivů je Jirásek známým a osvědčeným 
mistrem a jichž ve svých dílech vykreslil celou řadu. 



167 



Proti zástupcům výboj ného katolictví, plasticky vynikajícím, staví 
Jirásek obec tajných vyznavačů bratrství. Je zjevem nápadným, oč mlha- 
vější jsou obrysy těchto postav, básníkovi jistě milých a blízkých — vždyť 
v nich oživuje i kus minulosti vlastního rodu. Arne Novák hledá pro to pří- 
činu psychologickou, zajisté oprávněně: jednak známe své nepřátele lépe 
než ty, kdož jsou nám sympatičtí, jednak také tkví příčina ,,v samé povaze 
dvojího protilehlého tábora: jesuité jsou hrdiny útočné vůle. Bratří nachá- 
zejí velikost v pasivnosti" (Zvony domova, 137). 

Ale i hrdiny pasivity je možno v plné životnosti zachytiti v umění a 
dokázal to i Jirásek v ,, Temnu" sám v tklivě jímavé postavě deklamátora 
desk zemských Svobody. Proč právě on, vlastně v románu jen podružného 
významu, vyniká ostřeji ze zástupu ostatních vyznavačů bratrství, proč se 
nám jeho zjev nerozplývá v mlžné obrysy jako jeho bratr-mučedník a 
myslivec Machovec, v jehož osudu a v osudech jeho dětí je těžiště romá- 
nového děje? Proč vidíme živěji před sebou i pohyblivou a všudy pří- 
tomnou postavičku odvážného emisara, bratra Vostrého, než jiné postavy 
význačnější? 

Příčina je dvojí: tkví jak ve způsobu a rázu Jiráskovy umělecké tvorby, 
závislé na historických dokladech, tak i v tom, že básník se nedovede — a 
dnes asi sotva kdo by dovedl — opravdu vžít a vcítit v duševní život če- 
ských emigrantů, byť jeho sympatie byly sebe vřelejší: jejich náboženské 
zanícení je naší době cizí. 

Deklamátor Svoboda — výraznější ostatních, ač patrně výtvor básní- 
kovy obraznosti — není pojat jako hrdina nábožensky, kalich a bratrství 
jsou u něho jen jakousi vnější dekorací, nýbrž jako ,, typický představitel 
zakřiknutého a pokořeného, ale stále čestného češství" (Zvony domova, 138), 
a v této své funkci nabývá větší životnosti. V jeho lásce ke knihám, k histo- 
rii, v jeho charakteru je kus vlastního duševního života Jiráskova; to je to 
plus, jež postavu deklamátorovu oživuje a nám přibližuje: k němu básníkovi 
nebylo třeba pramenů; podával sebe. Téhož původu je mladistvě svěží zjev 
3Iachovcova syna Tomáše i přesvědčivě působící nenáhlý přechod sestry 
jeho Helenky ke katolictví: v obojím případě čerpá básník z pramene 
vlastních vzpomínek a citů. 

Vůči náboženským hrdinům bratrským však jest po stránce silné a 
umělecké charakteristiky bezmocný. Prameny — listiny archivů vrchnosten- 
ských — podávají velmi sporý materiál. Nespočetně je případů celkem 
stejných: tajní vyznavači bratrství jsou přistiženi při čtení knih nebo 
usvědčeni z rouhavých řečí, jsou trestáni na těle i statcích, odcházejí z vla.-:ti 
anebo platí za své přesvědčení svobodou, ba životem. Tragedie těchto srdcí 
jsou skryty pod suchými úředními záznamy, jež básnické obraznosti po- 

168 



dávají pramálo látk}'. í 
Duchovní víidcovc 
protireformace zane- 
ťluili budoucímu po- 
kolení kromě pověsti 
o své činnosti i plod}' 
literární, jež — třebaže 
náboženského rá/Ai — 
přece jen nesou pečeť 
osobnosti, jež je vy- 
tvořila. Tak Koniášova 
díla projevují indivi- 
dualitu svého tvůrce 
ne -li jinde, alespoň 
v předeslaných obšír- 
ných úvodech, a rov- 
něž Bílejovský nebo 
Frozín nezapírají své 
osobnosti — z toho 
bylo lze těžit pro cha- 
rakteristiku. Za to li- 
terární projevy emi- 
grantů, Bratří, jsou té 
doby naprosto neosob- 
ní a omezují se na vý- 
klad Písma, zájem o 
slovo Boží úplně za- 
tlačuje osobnost. 

Máme-li tuto okol- 
nost na paměti, po- 
chopíme, proč dovedl 
Jirásek tak působivě a 
široce předvésti dneš- 
nímu čtenáři kázání 
Koniášovo a proč ne- 
dociluje zdaleka toho 
účinku při líčení bratr- 
ské bohoslužby v mezi- 
říčském lese: v pr\'ém 
případě stavěl na pro- 




B. B. Goeiz (* 1708): 
Apotheosa Jana Nepomuckého. 

im 



jevech Koniáše samotného, v případě druhém se musí spokojit jen po- 
všechným Hčením, spoléhaje na svou představu. Dovedl prokreslit postavu 
emisara Vostrého, maje v úředních zatykačích přesný a podrobný popis jeho 
zevnějšku a zprávu o zvláštnostech jeho řeči, ale neměl žádné opory kromě 
suchých úředních dat pro obě význačné postavy v kruhu Bratří, myslivce 
Svobodu, jenž klade za víru život, a Machovce, jenž pro ni opouští domov 
a vlast. Jak proniknout nitro lidí dávno dobojovavších, kteří soudem přinu- 
ceni k zapírání nejvnitrnějšího přesvědčení naučili se střežit svůj cit do té 
míry, že nezanechali nám jediného osobně podbarveného projevu svého du- 
ševního života^ 

Proto vlastně ani není výtkou, pravíme-li, že těchto lidí Jirásek ve svém 
románu v celé životnosti nezachytil. Ztroskotaly dosud všechny podobné 
pokusy — dnešní doba jim již nevidí do duše. 

A tak shrneme-li, co nám prameny pověděly o Jiráskově uměleckém 
tvoření, poznáme, že v naprosté shodě se svým sklonem k historii tvoří nej- 
mocněji a nejživotněji tam, kde se jeho tvůrčí, lépe řečeno evokační schop- 
nost může opírati o bezpečné a bohaté prameny. Dává věrnosti historického 
podání přednost před dějem, vzniklým z umělecké obraznosti, neboť mu 
nejde nikdy tak o vyřešení nějakého problému, jako o podání široce založe- 
ného a do všech podrobností propracovaného obrazu doby. Necharakteri- 
suje po způsobu analysujícího psychologa, jenž proniká do záhybů lidské 
duše, dovede však, kde je mu poskytnuto dosti drobných rysů, z nichž lze 
složiti obraz osobnosti, docíliti téhož účinku v charakteristice jako onen, 
všímaje si vnějších účinků vnitřního dění. Vnější forma, jíž se projevuje 
vnitřní život, jest u něho, mistra v realistickém podání podrobností, rozho- 
dující a určuje nejen způsob, ale i hranice Jiráskova umění, jehož síla je 
ve schopnosti vytvářeti účinným složením bohaté mosaiky podrobností. 

Jedno je při tom charakteristické pro Jiráska jako člověka a projevuje 
se zejména v ,, Temnu". Při veškerém smyslu pro historickou věrnost, ač 
jinak věrně zachycuje dobu, její cítění a myšlení, vyhýbá se Jirásek pečlivě 
jednomu, z důvodů lidských, tkvějících v jeho povaze, ale jistě i z umělec- 
kého krasocitu: nikdy totiž — a v ,, Temnu" je k tomu nejedná příležitost 
— nedotýká se blíže nelidského způsobu, jímž soud světský a misionáři 
vynucovali na nešťastných svých obětech zapření víry otců. Nápadný je 
tento odpor v jednom případě: Jirásek uvedl do románu osobnost jesuity 
Firma, o němž dokumenty vypravují, že svou ostrými hřeby okutou obuví 
šlapal při \-ýslechu obětem na noh}'. Páter Firmus jest zúčastněn i při vý- 
slechu Machovcových dětí po útěku jejich otce. Úskalí, jež Jiráskovi hro- 
zilo z rozporu mezi podáním listin a uměleckým i lidským jeho cítěním, 
obešel takto: vypravuje, jak páter Firmus při výslechu ,, postavil se těsně 

170 



před Helenku, jako by jí chtěl šlápnout na nohy" (Temno, 212), ale o něco 
později nechává pana Lhotského dodati, že ,, tentokrát P. Firmus okovaných 
střevíců nemá" (Temno, 220). A podobně i v jiných případech, kde toho 
nebylo lze pominouti pro malbu doby i lidí, básník se přenáší přes takové 
události jen zmínkou — jediná snad stránka, po které je Jirásek skoupější 
než jeho prameny. 



171 



Jos. Volf: 

POJETÍ SVOBODNÝCH ZEDNÁŘŮ U JIRÁSKA. 

Svobodné zednářstvo bylo u nás a jest namnoze ještě dnes obestřeno 
tajemnou rouškou mnohých povídaček a bájí, namířených ve svých prv- 
cích proti myšlence zednářské a šířen^^ch skoro od počátků založení první 
pražské lože r. 1726 až do dnešní doby se strany dynastie, státu i církve, 
a málokdo uvědomil si u nás význam slov Nerudových, jež napsal r. 1866 
po návštěvě lože ,, Grand Orient de Paris": ,, Každý opravdový vzdělanec 
je nyní ,, svobodným zednářem" a staví na dómu všeobecné humanity. Již 
nehledí svět vzdělaný k rozdílům stavů nebo vyznání a ve prospěch lidstva 
pracují dle dávného pravidla masonského všichni šlechetní ,,bez strachu 
před trestem a bez očekávání odměny". Byla to v té době unás odvážná, 
ba řekl bych, přímo revoluční slova, j'ež tu Neruda pronesl, a vysvítá z nich 
jasně, že si byl dobře vědom, kam zednářství směřuje, pracujíc láskou 
k vlasti k veliké jednotě celého lidstva od východu k západu, šíříc při tom 
ducha účinné lásky, jež volá lidstvo ušlechtěním mysli a čistotou srdce 
k vnitřnímu štěstí a duše\'iií spokojenosti, toužíc stálou prací rozumovou, 
nespoutanou nijakými dogmaty, po čistém lidství a pěstujíc sebepoznáním 
sociální myšlení čili budujíc chrám moudrosti ve vlastním nitru. 

Proti zednářstvu postavily se u nás hned v jeho prvopočátcích dvě 
silné mocnosti, totiž dynastie habsburská a církev katolická, jako by tušily, 
že francouzský zednář bude jednou přisahati: Přisahám nesmiřitelné záští 
trůnu a církvi a svoluji k tomu, aby tisíce dýk bylo vraženo do mých 
věrolomných prsou... Jesuité obvinili již r. 1729 zakladatele zednářství 
v Čechách hr. Frant. Ant. Šporcka ze šíření proticírkevních a pobuřujících 
spisů, směřujících k povstání proti státní moci, a r. 1742 postavila se 
skutečně lože ,,u tří hvězd" za stoličného mistra hr. Paradise proti Marii 
Terezii na stranu kurfirsta bavorského. Také r. 1765 byli někteří členové 
lože ,,u tří korunovaných hvězd" zapleteni do protihabsburského hnutí, 
jež směřovalo k získání starých svobod českých a územní neodvislosti 
král. Českého. A nakonec přišel strach, že šíří zednáři převratné myšlenky 
francouzské revoluce, což vedlo k jejich potlačení v Čechách vůbec. A 
s těmito ,,protidynastickými piklemi" pojilo se podezřívání zednářů 
z kacířství, sektářství a beznáboženství, jež se ozýv^á u nás ještě v humoresce 
Z. M. Kuděje z 1915, kde dědeček Zatloukal ulevuje své zlosti výkřikem: 
,,frajmauře pohanský!" Vyřkl je u nás otevřeně poprvé hr. Swirby r. 1766, 
když byla přepadena v Praze pokoutní lože Furttenburgská, a od té doby 

172 



i 



opakuje se úmyslné i neúmyslně do dnes jak ve vrstvách w.dělaných, tak 
v nevzdělaných, aniž se bylo mnoho změnilo na líčení Hansmannově 
z r. 1852: ,, Nejeden z nás, když ještě byl malý, slýchával zajisté, že babičky 
\' dědině toho, jenž zanedbával navštěvovati služby Boží, aneb o něm šla 
pověst, že umí planetu čísti, nemoci bylinami léčiti a jiná tajná umění 
provozovati, ukazovaly prstem, řkouce: ,to je frýmor neb frajmór!' " 

S touto domnělou bezbožností byly spojeny různé báchorky, jež 
vyslovil u nás po prvé jakýs mnich na kazatelně. Poučoval totiž své po- 
sluchače r. 1785 o tom, jak by ty bezbožné kacíře, frajmaury zvané, poznati 
mohli. Mají prý své pokoje vykrášlené černými obrazy, jež představují 
různé osobnosti, a chtějí-li se jich zbaviti, vrazí do nich nuž, ,,a byť by ten 
člověk třeba na tisíc mil byl vzdálen, jeho skrze nějakou ďáblovu moc 
života zbaví". A v Praze samotné se povídalo, že masoni špendlíkem 
do podobizny píchnou a tak člověka zamýšleného i na sebe větší vzdálenost 
usmrtí. A ještě dnes rozšiřuje obdobné báchorky známý protizednářský 
spisovatel Dr. Friedr. Wichtl, jenž označil Kramáře jako původce války 
světové, a naše velké denní listy přinášejí jeho báchorky jako ,, pozoruhodné 
zprávy". 

Báchorky tyto vyplývají přirozeným způsobem z dějin svobodného 
zednářství v 18. stol. Symbol ,, hledajícího", tápajícího ve tmách, znázor- 
ňuje, jak se mi zdá, vůbec velice trefně zednářství z 18. stol., jež se pohybuje 
velmi často ve velikém okruhu bludů, pošetilostí, ba i podvodů. Kdo uváží, 
že i dnes pracují zednáři roztříštěně podle různých systémů (anglického, 
švédského, francouzského, skotského, hollandského, švýcarského, dánského, 
eklektického, hamburského či Schroderova, Royal- Yorského či Fesslerova, 
Zinnendorfova a j.) a kdo ví, že takových systémů bylo v 18. stol. ještě 
více (templářský či striktní observance, afričtí stavitelé, asijský či řád 
rytířů a bratří sv, Jana evangelisty z Asie, křížoví bratří, klerikát či kleri- 
kové, Clermontský systém či \'ysoká kapitola, systém Rosův, markýze 
Lernaisa, plukovníka Mellisiny, Martinistů či řádu dobročinných rytířů 
sv. města, bratří růžového kříže a j.), ten pochopí, že zasvěcenec i ne- 
zasvěcenec je velmi často zmaten, nevidí pro samé navěšené tretky a cetky 
vysokých všelikých cílů zednářských, zapomíná nádherných květů, jež 
ze zednářstva vykvetly, a nevšímá si pokroků lidské vzdělanosti, za něž 
lidstvo jedině zednářstvu vděčí. Tím výše proto stojí jednotlivci, kteří v té 
spleti zednářského vývoje 18. stol. zachovali si jasný zrak a vzácné po- 
chopení pro vznešené myšlenky zednářské a kteří neváhají, ač nezednáři, 
dáti svému přesvědčení volný průchod, pomáhajíce takto odvalovati balvan 
bludů, jež nevědomost a zloba lidská kolem zednářství nakupila. Vždyť 
bylo do nedávná ještě jméno ,, zednář" u nás podobně jako ,, jesuita" 

173 



ošklivou příhanou a znamená podnes někomu pouze „světového revolucio- 
náře" nebo ,, židovského zaprodance". A v mluvě pražského ghetta mělo 
toto slovo ještě svůj zvláštní příhanlivý význam, jak Meyrink v „Golemu" 
uvádí: označovalo prý někoho, kdo vyhledává nedospělá děvčata, kdo však 
svými důvěrnými styky s policií je jist před každým trestem. Slovo ,,ma9on" 
(mason) pak nechce se u nás vůbec ujmouti, ač je Štorch r. 1851 pro jeho 
ohebnost navrhoval: vězí v něm u nás upomínka na pověstného vraha 
v Brusce Masona v r. 1815, jehož zobrazení s nápisem ,,Vrah Ma9on" nám 
zachoval sám později ze zednářství podezřelý malíř Luitgendorf v Praze. 

V české literatuře máme několik spisovatelů, kteří nám líčí svobodné 
zednáře v příznivém světle. Patří k nim Leopold Hansmann, Jos. V. Fric, 
Jan Neruda, Karolina Světlá, J, Svátek, Alois Jirásek, Jos. Hais-Týnecký, 
J. F. Karas a j.^) První místo mezi těmito ,, příznivci" zednářů v 18. stol. 
náleží však Aloisů Jiráskovi, jenž vystihl bystrým způsobem V3>znam svo- 
bodného zednářství u nás, v zemi vládnoucího katolicismu a potlačovaného 
jinověrectví. Jeho bratr-zednář lékař Dr. Václav Kamenický v povídce 
Poklad staví se v cestu záměrům slídivého jesuitského zloducha ex jesuity 
Jos. Steydla a podporuje účinně českého bratra, starého Bartodějského a 
emigranta Václava Horáka. Jeho osvícená povaha, prodchnuta duchem 
snášelivosti a nenávidící nátlak na svědomí lidské, vážící si však každého 
pravého, z hloubi duše vytrysklého náboženství, odráží se jasně od za- 
chmuřeného, podezřívavého a nesnášeli vého jesuity, jenž hrál i ten kulečník 
o Zdrávasi a jenž podezříval i potštýnského kaplana ze slabosti vůči ne- 
katolíkům. 

Líčení povahy Dra Kamenického, tohoto ,, vyslance pekelných fraj- 
maurů" (podle jesuity) srovnává se úplně s tím, co o zednářích 18. stol. 
v tomto směru víme. Že by byli měli zednáři přímo vliv na vjWoj ná- 
boženského blouznění v Čechách, jak tomu chtěl Helfert, je jistě velice 
nepravděpodobno, třeba je tu dopis chrudimského krajského Koce z Dobrše 
z r. 1800 biskupu hradeckému. Koc píše, že prý očekávají blouznivci 
od jakéhosi člověka, přišlého z Falce, poučení, dále že mají mezi sebou 
tajné šifrové písmo a znamení, převzaté od lože skotské a p. Na základě 
tohoto dopisu soudilo se tu a tam na zednářskou agitaci na Hradecku 
a Chrudimsku, ba uváděl se tento dopis i ve spojení s Marokány. To však je 
pouze neznalost zednářských zásad a celé soustavy zednářské vůbec. 
Zednáři neagitovali nikdy podobným způsobem a nejméně mezi nevzděla- 
nými, širokými vrstvami, a také naši blouznivci náboženští nemají s ideami 

*) Jediný Karel Amerling postavil se ve své závěti proti zcdnářstvu, když jeho fran- 
couzská část odstranila z přísahy slova: velký architekt. 

174 



I 



zednářskými, pojícími se vždy více s prací rozumovou než s náboženským 
hloubáním, pranic společného. O existenci onoho tajemného posla z Falce 
nemusíme ovsem pochybovat; pouze to dlužno odmítnout, že by jej byli 
zednáři za určitým úmyslem a cílem do Cech vyslali. To platí i o t. zv. 
frajmaurské či helvetské rebelii r. 1797 na Moravě. Někdy ovšem měl snad 
pravdu i onen neznám}^ pisatel zápisků o lidovém hnutí náboženském 
na konci 18. stol., když vypravuje: ,,Když francouzského národu revolucí 
všem novotářství milovným Evropanům hlavy pomátla a nedozralá 
osvícenost moudrosti taky do hlav a rozumu sprosťáků paprsky své vtru- 
šovala, nebylo nic neobyčejného, v každém tovaryšstvu při víně a kartech 
sbor se nazývajících osvícených freimauru spatřovat, kteří krom kladívka, 
malto vní lžičky a krokvičky na řetízku u hodinek nic jiného o freimaurském 
spolku nevěděvše freimaurerami se nazývali a před sprostým sedlským 
lidem o důležitostech celé Evropy a o příštích událostech mocnářů řečňovali". 
S druhé strany nutno však zdůrazniti, že zednářství právě svou snášelivostí 
aosvíceností rozvoji nekatolictví velice prospělo. Je známo, že zednáři čeští, 
jako na př. historik Cornova, přímo tvrdívali, že byl císař Josef II. hlavně 
tímto základním principem zednářské snášelivosti přiveden k vydání 
tolerančního patentu. A i když toho nelze prokázati, jest jisto, že zednáři 
tajným evangelíkům u nás vždy přáli, tak jak to právě Jirásek veHce 
dobře vystihl. Spojitost mezi evangelíky a zednáři ukazují později i dějiny 
německé evangelické církve v Praze, jejíž kazatel Schmidt byl členem lože 
pravdy a svornosti, jakož i líčení Karafiátovo v „Pamětech spisovatele 
Broučků", kdež vypravuje o zednářském kroužku v Imramově, jehož členem 
byl evang. farář Karafiát, zeť brněnského zednáře Rieckeho, a jemuž stál 
blízko i katolický farář Matěj Sychra, známý národní buditel. 

Mnohem šíře zmiňuje se Jirásek o zednářích ve svém arcidíle Temnu. 
Zednáři nevystupují tu sice přímo a činně, ale dovídáme se tu o nich 
z různých rozhovorů vzdělanějších vrstev, při čemž je ovšem někdy pravda 
s bájí spojena, jak ani jinak býti nemůže, poněvadž o počátcích zednářství 
v Cechách víme pramálo. Avšak i tu zaujímá spisovatel příznivé stanovisko 
vůči frajmaurům, kteří ,,mají spolky, lože jim říkají". Již tím, že vypravuje 
o hr. Frant. Šporckovi, že slevuje sedlákům roboty, šíří osvětu mezi nimi 
a tiskne bludařské knihy, staví jej jakožto zakladatele pražské lože ,,u tří 
hvězd" do příznivého světla. S tímto založením pražské lože 26. června 
1726 je ovšem spojeno dosti mnoho záhad, z nichž jest nej\-ětší ona, odkud 
měla tato lože svou konstituci, t. j. která zednářská lože dala k jejímu 
založení povolení. Jirásek drží se tu josefínské tradice, žeb}^ Sporck r. 1717 
v Londýně velmistrem Ant. Sayerem do svazku zednářského přijat, což 
se nezdá bvti zcela pravděpodobné. Spíše se zdá, žeŠporck poznal zednářství 

17 ó 



v Hollandsku jako člen spolku ,,piátel kříže" (crucis amicorum), jenž bývá 
pro své lidumilné účely a své náboženské hledisko nazýván piedchudcem 
zednářství a na nějž měli, jak se někdy tvrdí, potomci českých exulantu 
jistý vliv. Spolek ten připojil se po r. 1717 k anghckému zednářství a odtud 
vyšel as popud k založení zednářství lože pražské, při čemž hrál tajemník 
Šporckuv Stillenau, známý též pod jménem van der Roxas, jistě ^•ynikající 
úlohu. Ten ,, vznešený Engličan, až ze Šotlandu", jenž tu v Praze ,,u jedno- 
rožce" měl mnoho pokojů, kdež pr3> ho navštěvovalo mnoho panstva, a on 
zas je, byl zmíněný velmistr anglických, později zvaných skotskjTh loží 
Sayer — ostatně bezvýznamný muž — z Londýna, odkudž dostala patrně 
pražská lože ,, světlo", neboť v Hollandsku byla založena lože teprve 1731. 
Členy této lože ,,u tří hvězd" — jesuita Mateřovský praví u Jiráska, že jí 
nesvítí pět hvězd sv. Jana Nepomuckého, ale tři blikavé hvězdičky^ — byli 
vedle stoličného mistra, či, jak se tehdy všeobecně pra\álo, velmistra Šporcka 
jeho zeť hr. Frant. Karel Rudolf Sweerts, hr. Norbert Vrbna, hr. Ferdinand 
Paradis, tehdy městský hejtman pražský, hr. Václ. Kaiserstein, Karel 
David, jeden z největších politických agitátorů v Čechách a j., a marně se 
těšil náš Koniáš chlubivě i zlostně zároveň: ,,A ty (= 3 hvězdy frajmaurské) 
sfoukneme!" O vnitřní práci v loži o\-šem lid nevěděl a nedověděli se oni 
ani jesuité přes veškeré své námahy-). Vědělo se pouze to, že se členové, 
šlechta i bohatí měšťané, scházejí tajně v noční době v paláci Šporckově 
v Andělské zahradě, opásám zednickými zástěrami, mistři, tovaryši i učňové, 
neboť pražská lože pracovala pouze v těchto třech stupních. O náboženských 
názorech členů panovaly prarůzné náhledy, jež Jirásek mistrně v stručných 
rysech zachycuje. Že byla lože protijesuitskou, rozumělo se samo sebou, 
vždyť vládl v ní kladivem jeden z největších nepřátel jesuitů té doby 
hr. Šporck, jenž však byl ve svém nitru zbožným katolíkem. Ostatně i tu 
kreslí Jirásek svým známým výstižnj^m způsobem vedle sebe a proti sobě 
působení jesuitů a působení světských kněží, a tím, že označuje fraj maury 
za spolek protijesuitský, činí jej již z tohoto jediného důvodu sympatickým, 
neboť o jesuitech platila a platí stále ona velepamátná slova SOletého 
starce Jana Mydliny v Solnici v 17. stol., vmetena ve tvář jesuitovi: 
,, Kletba lidu českého vás co můra dusit bude. . ." Že frajmauři jsou proti- 
náboženští, nebo že sice mají náboženství, ale své, Naturreligion, a že věří 
v Pána Boha, ale jsou proti zjevení a písmu svatému, to vše jsou skutečné 
ohlasy soudobých názorů o zednářích. A i to, že vše mají z francouzských 
neznabožských knih a že hlavní prorok jejich je Pierre Bayle, známý 

^) že jesuité znoužili i zpovědnice v boji se Šporckem a podplácením vyzvídali na 
služebnictvu, o tom píše Šporck ve svém dopisu z 26. ledna 1730. 

na 



vydavatel díla „Dictionnaire historique et critique", ozve se nám v proti- 
zednářské literatuře. A poněvadž to vypravují pouze nezednáři, je přirozeno, 
že tu nemůže býti podáno správné ocenění soudobých zásad zednářských, 
jak je stará konstituční kniha Desaguliersa-Peynea-Andersona podává, 
zvláště pak když jesuité si své poznatky o moru neznabožských spisů, jež 
ti zlopověstní fraj mauři rozšiřují, sdělují. Že jim byla ona náboženská 
snášelivost, již zednáři od svých prvopočátků pěstovali, trnem v očích, 
a že v ní viděli bludařství a ,,dábelské bej li", je při známém působení 
tovaryšstva Ježíšova přirozené. 

Ve velikém díle F. L. Vek, jehož hrdinu pokládá vrchní opočenský za 
fraj maura, dotýká se Jirásek někohkráte illuminátů, josefinistů, jakubínů 
(Jeníka z Bratříc), frajgaistů (prof. Meissnera, Dra Srnky a j.) a jiných 
osvícenců a líčí zástupce těchto směrů vždy v příznivém světle. Zvláště 
obšírně V37pravuje nám o adopční či adoptační lóži, t. j. takové, v níž jsou 
také frajmaurky, abychom užili slov Václava Thama, jenž vykládá dosti 
podrobně osmnáctileté mile Lotty Butteau o lóži frajmaurek v Praze. 
Tham naznačuje dvojí pramen svých vědomostí, jednak knižní (,,Fraj- 
mauři mají všechnu volnost a vyšla juž nejedná knížka o nich"), jednak 
ústní, totiž sdělení ,,jeho frajmaurky"; toto ústní sdělení bylo sice pouhým 
žertíkem, vypočteným na škádlení mladé dívky, avšak víme. z ,, Pozorování 
v Praze a o Praze" (Beobachtungen in und iiber Prag von einem reisenden 
Auslánder II., 1787), že příslušnice ženských zednářských lóží nezachová- 
valy skutečně příkaz mlčelivosti a hovořily i ve společnostech nezasvěcených 
bez ostychu o záležitostech, jež byly projednávány v lóžích. 

O. těchto ženských lóžích, jichž známost k nám přišla z Paříže, počalo 
se u nás uvažovati a psáti od r. 1785 (Journal f. Freimaurer II., 1785, 1, 
str. 180) a myšlenky té uchopili se hlavně hr Canal a hr. Lažanský, kteří 
uspořádali v rámci lóže u Pravdy a Jednoty několik sla\Tiostí za účasti žen, 
až pak došlo r. 1787 k založení zvláštní lóže ženské podle adopčního systému 
francouzského a brzo nato ke zřízení druhé sesterské lóže v Konvikte. 
A bratři jako Corno\^a a Ungar si toto zřízení neobyčejně libovali a prvý 
věnoval jim svůj spis o povinnosti zednářů pečovati o pozůstalé sirotky po 
bratřích, nazývaje je pečlivými ošetřovatelkami pravé zednářské cnosti, 
šťastnými tvůrkyněmi pravých lidumilů a dobrodinkami potomstva. V Praze 
se tehdy o těchto sesterských lóžích velice mnoho hovořilo, a proto umístil 
Jirásek neobyčejně šťastně zprávu o nich právě k tomuto roku. Pramenem 
pro vylíčení recepce, t. j. přijímání sestry byl mu hlavně spisek mistra lóže 
Sigm. Bosche (Die drei Grade der Freimaurerei des Frauenzimmers, mit 
allen Gebráuchen und Ceremonien, und einem vollstándigen Katechismus. 
Prag u. Wien, in der von Schónfeldischen Buchhandlung), jenž vyšel 

177 12 



r. 1783 v trojí úpravě a jenž jest zpracováním francouzského dílka ,X' adop- 
tion ouLa magonnerie ďes femmes entrois grades, Alafidélité chez le silence 
1000 700 75" (— La Haye, Gasse et Pinet, 1775); vedle Bosche sloužil mu 
jako pramen také rukopis „Constituten und Gesetze Einer Damen-Loge 
unter dem Titel der drei gekronten Her zen" (Praha, 1789), jenž se v některých 
podrobnostech (na př. sejmutí podvazku místo náramku; sestry sedí při 
vstupu neofytky, místo stojí atd.) od Boschových obřadů liší. Z katechismu 
uvádí Jirásek jen otázku 1. a 6. způsobem, vystihujícím vj^borně nepo- 
chopení nezasvěcence Thama pro celý obřadnický ritus zednářsk3'\ Poněvadž 
pak je pro poznání tvůrčí povahy Jiráskovy velice zajímavo, jak si svůj 
pramen upravil, uvádím původní znění předpisů Boschových a líčení Jirás- 
kovo vedle sebe, z čehož vysvitne na prvý pohled, kde s\ ai pramen podle 
svého účelu zkrátil nebo kde se od nčho částečně uchýlil. Ve svém celku 
odpovídá však líčení skutečnému stavu i ,,s tím překrásn3hn košíčkem, 
s růžemi a nad nimi s ozdobou z rubínů", t. j. šperkem hr. Canalové, o němž 
nám vypravuje. Pouze to dlužno vytknouti, že obřady Boschovy platily 
pouze v lóži sesterské, vyvolané v život lóží Pravdy a Jednoty, jejíž přísluš- 
nice Jirásek také uvádí, a že vrchní mistr ženské lóže býval mladý mistr. 



I 



Basch, str. 1. a d.: 



Věk, I, str. 96 a d. 



DIE STUFE DES LEHRLIXGS. 



Alle Frauenzimmer, welche sich an- 
geben, mússen gesund, und ohne Schwanger- 
schaft sein, und einen Bruder haben, der 
fúr sie gut saget. Die aufzunehmende Person 
wird in einen finstern Ort gestellet, woselbst 
ein Licht in einem Todtenkopíe befindlich 
ist. 

Nachdem sie einige Augenblikke alleiň 
gelassen worden, so gehet die zuletzt auf- 
genommene Schwester zu ihr, um sie zu 
fragen: ob sie alles wohl iiberleget hat, und 
ob sie fest entschlossen ist, auígenommen 
zu werden? 

Auf die erthsilte Antwort, welche man 
bejahend zu sein annimmt, fraget sie die- 
selbe: ob sie guth3s Muthes sei, weil sie die 
schrecklichsten Proben aushalten músse, die 
jedoch nichts wider den Wohlstand und 
wider dÍ3 reinste Tugend enthaltcn? Sie 
vermahnet diaselbo zu vieler Standhaftig- 
keit, und lásstsie in einen anstándigen Stand 
setzen, das ist, man líisst ihr das hnke Arm- 



Nejprve zavedou tu, která chce státi se 
sestrou, do jizby úplně tmavé, do čiré tmy. 
V té hoří jenom jedno světélko, a to v umrlčí 
hlavě — 

Když tak nastávající ,, sestra" ve tmě 
dobrou chvíli vydržela, přistoupila pojednou 
jedna ze ,, sester" lože a ptá se jí ,dobřc-li 
všecko rozvážila, trvá-li na svém úmyslu a 
chce-li podstoupiti těžkou zkoušku, aby 
mohla býti přijata. Když přisvědčí, odváže 
jí ,,SvStra" levý podvozek. 

Ano, levý podvaze k, opravdu, a místo 
něho uváže jí sestra modrou, rozumíte -li, 
modrou pentli tak, aby jeden koneček té 
pentle čouhal. Pak jí svlékne pravou ruka- 
vičku, zaváže jí oči a ta kandidátka, abych 
ji tak pojmenoval, musí odprisáhnouti, že 
skutečně nic, ale nic nevidí. Pak ji teprve 
zavede ke dveřím lože a pětkrát zaklepá — 



178 



band abnehmen, an dossen Stelle sie ihr ein 
bUues Band mit eincr Schnur anlcgen lásst; 
sie nimmt ihr dic rechte Manchette, und den 
rechten Handschuh ab, sie verbindet ihr die 
Augen, und lásst sie schworen bei der Treu 
der Schwestern der Wahrheit, dass sie nichts 
sehen kann; endlich vcrmahnet sie dieselbe 
ihr Vertrauen auf Gott zu sctzen, und stcllet 
sie vor die Thúre der Loge, an welche sie 
ťúnfmal anklopft. 



Die Auszierung und Einrichtung der Loge. 

Der Obermeister heisst der Ehrwúrdige. 
Er ist mit einem blauen gewásserten Ordens- 
bande geziert, an welchem eine JMauerkelle 
hángt. Er hať scinen Hut auf dem Kopfe, den 
blossen Degen in der linken Hand, und eine 
grosse Kelle in der Rechten. Er sitzet gegen 
Morgen. Er hat vor sich einen Tisch, auf 
welchem ein grosses und ein kleines Mauer- 
fas3 stehet, in dem kleinen ist eine weisse 
Misse, welche dazu dienet, um das Ordens- 
siegel aufzudrúcken. Es ist auch darinne 
eine Kelle, so wie sie die Maurer gebrauchen. 

Die andern Kellen sind gemacht, wie 
die gewohnlichen. Die Brúder miissen eben- 
falls den blossen Degen in der Hand haben, 
um damit das Ge wolbe des Stahls zu schUessen. 
Der Oberaufseher stehet gegen Abend ohne 
Hut, so wie auch die andern Brúder. Die 
Schwestern bleiben allezeit in ihrem Haar- 
putze. Der Oberaufseher trágt ein blaues 
Ordensband, so wie der Ehrwúrdige, an 
welchem ein kleiner Hammer hángt. 

Die Brúder und Schwestern, welche zu- 
gegen sind, stehen rund umher in der Loge, 
ein jedeš mit einem weissen Schurzfelle ge- 
zieret. Sie haben alle eine kleine Kelle an der 
Seite an einem blauen Band hángen. Die 
Tapete des Lehrlings, auf welcher die Loge 
gezeichnet ist, liegt in der Mitte des Zimmers, 
Sie enthált die Arche Noa, wie sie auf dem 
Wasser schwimmet, den Thurm zu Babel, 
und die Leiter Jakobs. Hinter dem Oberauf- 
seher befindet sich ein Tisch, auf welchem 
ein Todtengerippe liegt, das nach dem Leben 
auf einem schwarzen Gewand gemalt ist. 
Auf eben diesem Tische ist ein Baum mit 
Frúchten; der Fuss des Baumes ist mit einer 



Za dveřmi, v komnatě, sedí ,, ctihodný", 
t. j. mistr lože, v zástěře s modrou páskou; 
na té mu visí zednická lžíce. Klobouk má na 
hlavě. V levé drží nahý kord, a přítomní 
,, bratři" mají také v rukou obnažené kordy — 



Asestry?— Ty nemajínic, totižvrukách. 
Ale sedí dokola, každá v bílém čepci, s bílou 
zástěrou a na pentli — 

Ano, na modré pentli zednickou ne juž 
lžíci, ale lžičku. — Jak vidíte, jsou frajmauři 
galantní — 



179 



Schlangen umwunden. Adam ist zurRechten, 
und Ev^a zur Linken. Dieser Baum muss von 
gestickter Arbeit, oder ausgeschnitten sein. 
Hinter dem Ehrwurdigen, ein wenig uber 
seinem Kopie stahat ein Stern von gestikter 
Arbeit, in welchem viele Lichter sind; vor 
demselben ein Spiegelglas, walches sich in 
Gestalt einer Thiir óffnat; das ganza aber 
bedeket ein kleiner Vorhang von feuerfarb- 
nem Taffet. Zur Seita des Ehrwurdigen sind 
zwei Sessal, und auf jedameine grosse Schale 
mit Weingaist und Salz angefiillt, walches 
man anzúndet. Die Schalen warden biswailen 
mitten in dia Loge gestellt. Zur Seite des 
Tisches, der hinter dam Obaraufsaher ist, sind 
zween schrekHche Brúder gestellt, wovon ein 
jeder eina Fakel hált, dia aus Schwefel, Pulvar 
und Pech besteht. 



Die Aufnahme. 

Nachdam dia Oberaufseherin fůnfmal 
gaklopft, und der Ehrwúrdige gaantwortat 
hat, indam er abanfalls klopit, so spricht ar: 

„Sehet, meine Schwester, was man ver- 
langt!" 

Sobald als die Oberaufseherin gahorchat 
hat, so wiederholet sia gegen den Ehrwiirdigen, 
was ihr dia hareinfúhrende Schwester gasagt 
hat, indam sia sich mit dar rechtan Hand auf 
die linka, und mit allcn bciden aufdemLeibe 
in Ordnung stellat. Die Briidar und Schwa- 
stern thun eben dieses. Hierauf saget der Ehr- 
wúrdige zur Oberaufseherin, dass sie die 
Aufzunehmende íragen soli, ob es ihr letztar 
Wille sei, und ob sie allcs wohl úberlegat 
hábe, wie ihr Nama und ihrBúrgeheiszt,und 
ob sie die nóthigen Proben aushalten wolle. 
Die Obarauf sahar in, welche alle selne Fragan 
thut, kómmt mitdareinfúhrenden Schwester 
herein und erstattet dem Ehrwurdigen die 
Antwort, welchcr sich an dcnBúrgan wendet, 
und ihn iiber die Tugenden und Gesinnungen 
der aufzunehmendenPerson beíraget. 

Sobald als der Búrge seinen Bericht 
erstattet und fúr die Dáme oder Damoiselle 
gut gesagt, so fraget der Ehrwiirdigc die Bci- 
sitzer, ob sie in ihre Aufnahme willigen? Sie 
erheben die Hand auf die gezeichnete Loge 
zum Zcichen der Einwilligung, und stellen 



Jak sestra, venku vedoucí novicku na 
dveře pětkrát zaklepala, ctihodný dá se jí 
třikrát optati, co chce, a dobře -li si všecko 
rozmyslila. Ta když přisvědčí, otevrou jí 
dveře a ona vstoupí do brány utvořené z obna- 
žených kordů, jež bratří drží jí nad hlavou. 

Nežli nastávající sestra do té brány 
z kordů vstoupí, mistr lože se jí ještě jednou 
zeptá, dobře-li vša uvážila. Ona, toť se ví, že 
ano. A tu se ji mistr ještě zeptá, zdaliž se kdy 
dopustila něčeho nečestného, nepoctivého, a 
ona řekne, rozumí se, že ne. Pak ji vedou pod 
ty kordy, jako ocelovou branou dále do sálu, 
a sice od půlnoci k západu, a to třikrát po 
sobě, a pak dvakrát kolem stolu, u kterého 
stojí mistr lože. Na tom stole jsou dvě hořící 
misky, a nad ty misky pozvednou kandidátce 
ruce — 

Nad oheň? 

Ovšem že, ale asi hezky vysoko. A tu 
pak ten její průvodce zvolá: ,, Putovala." 
V tom přistoupí k ní dva bratři s hořícími 
pochodněmn, kteří ji dovedou k výklenku 
v sále, zastřenému oponou. A mistr lože vážně 
promluví: ,, Nechť uzří, čím byla, čím je a čím 
bude." A jak to řekne, sdělají kandidátce 
obvazek s očí, záclona ve výklenku se rozhrne, 
a juž vidí — kostlivec. 



180 



sich in Ordnung. Hicrauf saget der Ehr- 
wúrdige zu der einfúhrenden Schwestcr, 
dass sie die aufzunchmende hercinkommen 
lassen, und sie ihm úberlicfcrn solíc. Sodann 
stellet sich die Oberauíseherin dcm Ehr- 
wiirdigen zur Seite, um eine Rede an die Auf- 
zunehmeiide zu halten, die sich auf ihre Auí- 
nahrne bezieht, und der Aufscher stellet sich 
unten in die Loge dem Ehrwiirdigen gcgen 
iibcr und wartet bis man ihm die Aufzu- 
nehmende úbergiebt, um sie durch die no- 
thigen Proben zu fúhren. Der Ehrwúrdige 
wcndet sich hierauf zu der Aufzunehmenden 
und fraget, ob es ihr Willc sei, aufgenommen 
zu werden? Sobald als sie es bejahet, íragt 
sie der Ehrwúrdige, ob sie niemals schándliche 
und der Tugend und Rechtschaffenheit ent- 
gegenstehende Lasteransichgehabt? bejahet 
sie es, so beíiehlt der Ehrwúrdige dem Auf- 
seher ihr noch einen Augenblick Zeit zur Reue 
zu lassen, und sie sodann durch das Gewolbe 
des Stahls von den Degen zu fúhren, und der- 
selben auf der Reise von Norden gegen Abend 
die Feuerprobe aushalten zu lassen. 

Der Aufseher lásst sie dreimal von 
Norden gegen Abend und zweimal um die 
brennenden Schalen reisen, worauf er sich 
die Hánde geben lásst, sodann saget er; 



To je hrůza! A nesmí vykřiknouti? 

To nesmí. Musí státi chvíli proti kostlivci 
tiše, ani se nehnouti, a uvažovati, až se ozve 
mistrův hlas. A ten zvolá: ,,Odvedtež ji tedy 
ze smrti k životu! Ať jí vysvitne dennice!" 

Za mistrem lože je vehká, červená opona. 
K té nastávající sestru zavedou, oponu od- 
trhnou, a za ní ve výšce svítí veliká hvězda, 
plná světel. Tu novicka poklekne a .^kládá 
slib. Pak obdrží pásku, mistr ji obejme, nazve 
ji sestrou, vede ji ke všem bratřím a sestrám, 
kteří jí dávají bratrské a sesterské políbení, 
a ona — 

Ona jim všecky hubičky vrátí! 

Po tom líbání počne se katechiřmus — 



Sie ist gereiset, 

und nun drehet er sie gegen das Gerippe, 
und der Ehrwúrdige saget zu ihm: 

Ziiget ihr das Schrekliche ihres Zu- 
standes, den Ursprung der Súnde, das was 
sie gewesen ist, was sie ist, und was sie sein 
wird. 

Hierauf nimmt man ihr die Binde von 
den Augen, und in dem Augenblik stellen 
sich die zween fúrchterlichen Brúder der- 
selben mit ihren Fakeln zur Seite. Der Ehr- 
wúrdige saget hierauf: 

Lasst sie ernstliche Betrachtungen uber 
ihren gegenwártigen Zustand anstellen, als- 
d-inn werdet ihr sie wieder vom Tode zum 
Loben bringen, indem ihr sie durch sechs 
Schritte zum Morgenstern íúhret. 

Nach einem Stillschweigen von einigen 
Augenbliken drehen sie die fúrchterlichen 
Brúder auf eine ungestimmte Art gegen 



181 



Morgen; sie sehet den Stern, den man auf- 
gedekket hat. Der Aufseher fiihrct sie durch 
fůnf Schritte zum Ehrwiirdigen, und lásst 
sie niederknien. Die Oberaufseherin hált 
sodann ihre Rede, worauf der Ehrwurdige 
ihr den Eid in folgenden Wort ablegen lásst: 
(následuje přísaha). 

Der Ehrwurdige hořet einen Augenbhk 
auf, und sodann kommt er zu dcm Ordens- 
bande, welches von weisscn Fellen ist, und 
diese Worte gcschrieben íiihrt: 

Tugend. Verschwiegenheit. 

Hierauf gibt ihr der Ehrwurdige das 
Zeichen dcs Lchrlings. Das Wort ist: Jeix, 
Jexx, welches man sagen muss. Das Zeichen 
machet man, indem man die zween Finger 
der rechtcn gcgcn die linke Hand fúhret. Die 
Antwort ist, dass man die Lciter Jakobs auf 
der Brust herabsteigt. Hierauf umarmt der 
Ehrwurdige die aufzunehmende Person, und 
saget zu ihr: 

leh verándere eueren Namen der gná- 
digen Frau oder Fráulein in den Namen der 
Schwester und gebe euch davon das erste 
Zeichen. 

Er giebt ihr das Ordensband, welches 
ihr die hcreinfuhrende Schwester anstatt des 
blauen Bandes anlegt. Der Aufseher giebt 
ihr sodann ein Schurzfcll und Handschuh, 
er leget ihr das Schurzfcll an, und saget: 

leh ziere euch mit dem wcissen Schurz- 
fell des Ordens, welches euch vorbildet und 
euch erinnern soli, an die Reinigkeit, die ein 
FreJmaurer oder Freimauerin haben muss. 

Er lásst ihr hierauf allcn Brudcrn und 
Schwestcrn den Vercinigungskuss geben, 
indem sic bci jedem und bei jedcr das Zeichen 
und das Wort wicdcrhokn muss; und nun 
stellet man sie gegcn Norden, um ihre Untcr- 
weisung zu vernehmen. 

(Následuje katechismus.) 



Tu na pravici třif prsty cd palce se 
stisknou do dlaně, takže 2t.<-,tarcu dva po- 
slední. Ty položíte do levé dlaně, tak. To je 
znamení učcdnické. Tovaryšky a mistrové 
mají jiná . . . 



I 



Z teto krátké črty vysvítá, tuším, dostatečně, že Jirásek líčí zednáře 
18. stol. v příznivém světle iako osvícené, nábožensky snášelivé a lidumilné 
osoby, jakými také přes ríizné lidské bludy skutečně byli. Dějiny sirotčince 
sv. Jana Křtitele a Ústavu pro hluchoněmé dokazují to dostatečně. 



182 



Bedřich Profeld: 

Z MINULOSTI JIRÁSKOVA KRAJE. 

Tepnou Jiráskova kraje jest řeka Metuje. Prameníc v pískovcových 
Stěnách, svírajících s pomezními horami pánev Broumovskou, teče 
na jih mimo skalnatý Ostaš a PoHci k Hronovu a Náchodu a di- 
vokým ůdohm Pekclským k Novému Městu, kde zahýbá na západ k Labi. 

Pomezní tento kraj zíistával až do 13. století v největší části pokryt 
hustým lesem, jímž vedla z Čech do Polska zemská stezka Kladská neboli 
Polská, pro obchod a podniky válečné tak důležitá. Brána zemská byla 
na památné výšině u Dobeníny. Bezpečnost stezky zvyšovalo opevnění 
na vrchu Homolce, stojící o samotě proti severnímu svahu Branky. Pod ní 
při Kladské stezce vzniklo staré město Náchod s kostelem sv Jana Křtitele, 
který byl do roku 1310 farním i pro nové město Náchod, založené nedaleko 
s tvrdým hradem na příkrém a skalnatém ostrohu před r. 1254 Hronem, 
synem Pakoslavovým. Význam hradu a města byl určen jejich polohou 
při zemské stezce, po níž ubíraly se karavany kupecké i houfy válečné, 
které přečasto mařily práci a úsilí horského lidu. 

Od Náchoda na půlnoc založil bezpochyby týž Hron městečko Hronov 
a benediktini břevnovští v „oujezdě" Polickém, darovaném jim od krále 
Přemysla r. 1213, dvojí proboštství, a to v 1. pol. 13. stol. v Polici na straně 
české a r. 1322 za Stěnami v trhové vsi Broumově na německé straně. 
Roubán pohraniční les, zorávána půda, zakládány nové osady podél toků 
vodních, v kotlinách i na vysočině; les, do něhož odvažovali se dříve jen 
lovci a strážní pomezní, ponenáhlu ustupoval kolonisaci. 

Broumovsko náleželo do 13. stol. ke Kladsku, kde prvotní sídla, snad 
až z doby křesťanské, zakládali Slované, jejichž životní cíle zůstaly omezeny 
pouze na zemskou stezku a její nejbližší okolí. Nad ní k r. 981 připomíná 
se hrad Kladsko, jako pomezní opevnění knížectví Slavníkova. Ve^l3. stol. 
zaplavila zemi vlna německé kolonisace, kterou nedotčeno zůstalo jen 
původní české obyvatelstvo při českém pomezí, poddané později Náchodu 
a Homoli. 

Od Náchoda pokračovala zemská stezka mimo kostelík sv. Václava 
na Dobeníně, kde konán r. 1068 ve vojenském ležení sněm k volbě biskupa, 
do kraje živým tržištěm pro vodo vským k Hradci Králové. Od Provodova, 
ve 13. stol. majetku kláštera břevnovského, odkud přeneseny trhy do Police, 
odbočovala jiná cesta ke Krčinu, mateřské obci Nového Města nad ^I., 
později založeného, a dále směrem k Dobrušce (pův. Leštno) a Skalce 
u Opočna. 

183 



Nejvýznačnějším panským sídlem pomezního kraje byl hrad náchod- 
ský, spojený hradbami s městem, který v 1. pol. 15. stol. přešel koupí 
na Bočka z Kunštátu a Poděbrad. Trhová listina z r. 1415 svědčí o značném 
rozsahu panství náchodského, k němuž náležel také Hronov. 

R. 1437 zmocnil se Náchoda pověstn3> Jan Kolda ze Žampachu (1437— 
1444), jenž stal se metlou veliké části Hradecka a pomezního Slezska, 
opíraje se i o jiné tvrze a o stranu táborskou. Stejn3>m škůdcem byl i syn 
jeho Jan, muž vzdělaný, bakalář svobodných umění. Také některé jiné 
hrady staly se na čas sídly loupežníků. B^dy to zvláště v nejbližším soused- 
ství Police Abršpach (později Adršpach) pana Hynka z Dube a Skály, 
založené snad Matějem Sálavou z Lípy ve 14. stol. Za válek husitských 
trpěly severovýchodní Čechy zvláště nájezdy Slezanů. R. 1421 vypálena 
Police a krutě povražděni uprchlíci na Ostaši, r. 1427 obě předměstí ná- 
chodská a r. 1441 v boji landfridů a Slezanů proti Koldovi Skalice a Náchod. 
R. 1447 rozbořili Slezané Abršpach a Skál3^ 

Náchoda zmocnil se konečně r. 1456 zákonitý dědic Jiří Poděbradský, 
který po dvou letech udělil městu výroční trh. Po jeho smrti ujal Náchod 
se zbožím vismburským a skalickým syn jeho kníže Jindřich starší a r, 1497 
Jan ml. Špetle z Prudic a Žlebův, jehož manželka Anežka darovala r. 1505 
Česk^^m bratřím dům se zahradou na předměstí u ,, velikého" mlýna. Jan 
přikoupil v 1. 1516 — 1519 od Petra Adršpacha z Dube zboží vismburské, 
odprodané r, 1487, které odtud trvale bylo spojeno s panstvím náchodským. 
Hynek Špetb, syn Janův, prodal panství r. 1533 Vojtěchu z Pernštejna, 
od jehož bratra Jana přešlo koupí r. 1544 na Zikmunda ze Smiřic. Vláda 
rodu Smiřických ze Smiřic (1544—1620) je zlatou dobou Náchodská. 
Panství znamenitě zvelebeno a rozšířeno r. 1582 o Ratibořice, r. 1601 
o Ryzemburk a r. 1613 o Třebešov. Středověký hrad přestavěn v panské 
sídlo renaissanční, jehož lesk a nádhera svědčily o moci a bohatství jeho 
maj etniku. Albrecht Václav, muž učený a cestami vzdělaný, dal Náchodu 
29. srpna 1612 privilegium, svědčící o vzácné přízni vrchnosti k poddaným. 
Jím dovršen byl rozvoj a blahobyt města, které mohlo si koupiti r. 1600 
statek Slaný v Kladsku nedaleko hranice zemské, získavši tak vydatný 
zdroj příjmu v potřebách obecních. V kostele sv. Vavřince zřídil Albrecht 
Václav svým předkům pískovcový epitaf. Lidumilný tento šlechtic 
zemřel v mladém věku r. 1614 v Kostelci nad Černými lesy a pochován 
v Náchodě. 

Ohromné statky smiřické ujal Albrecht Jan, ohnivý a vášnivý defe- 
nestrátor, který 29. srpna 1618 na sjezdu odbojných stavů prohlásil, že 
„lépe jest částku jmění svého ztratiti a opykati s poctivostí, nežli potomně 
s velkou hanbou a s posměchem přijíti o všecko". 

184 




Hronov, rodiště Jiráskovo. 

Nebezpečí hrozící svobodám náboženským, jichž těžce nabyto r. 1609, 
vyvolalo osudné povstání, k němuž vnějším popudem b^^la skutečnost, že 
v Hrobech a Broumově porušeny byly zásady majestátu. Odboj skončil 
porážkou Cechů na Bílé hoře a útěkem krále Friedricha do Slezska. Poslední 
noc na české půdě ztrávil ,, nepořádný král český" — jak jej stará registra 
špitálská naz\>vají — v Náchodě a ráno dne 15. listopadu prchal dále 
do Vratislavě. Mladý Smiřický nedožil se konce nešťastné rebelie. Zemřel 
v listopadu v Praze a pochován v Kostelci nad Cernýmii lesy v lednu roku 
následujícího. Do lirobu mu dána i podobizna na řetězu zlatém visutá, 
kterou mu byla jeho snoubenka, hraběnka Hanavská, k blízkému sňatku 
poslala. 

Dědičkou všeho majetku rodového stala se jeho mladší sestra Salomena 
Markéta, provdaná za Jindřicha Slavatu, který zahynul v únoru r. 1620 
při výbuchu prachu v zámku jičínském. Ale po bitvě bělohorské prchla 
i ona se svým synem Albrechtemi Slavatou a pomateným bratrem Jindři- 
chem do Slezska. 

SOletá válka zničila blahobyt pomezního kraje, v němž na dlouhou 



185 



dobu hospodařila vojska císařská, španělská a švédská. Místní archivy 
obsahují nesčetné doklady bídy a utrpení poddaného lidu, na nějž hrozně 
doléhala lítice válečná a trestající ruka katolického vítěze. Na počátku 
válkv platila vrchnost náchodská berni zemskou ze 1280, později po 10 let 
z 864, potom ze 220 a konečně tohko ze 120 osedlých, poněvadž větším 
dílem nebylo ani dobytka ani obilí, tudíž také pole se nemohla osívati. 
V Polici napočteno r. 1610 148 domů a chalup, z nichž při skončení války 
byla 74 stavení opuštěna. Škody způsobené na panství opočenském jen 
v 1. 1645 — 1646 činily 202.185 zl. a brzy potom řádil tu mor tak zhoubně, 
že v Dobrušce ani hřbitov nestačil na pochovávání zemřelých. O Novém 
Městě n. M. čteme záznam, že ,,z bývalé zámožnosti své na ouplnou mizinu 
přivedeno bylo, čehož mimo jiné i to, že 20 let po ukončené válce ještě 
4 domy v městě a 26 příbytků na předměstích pouhou zříceninou byly". 
R. 1639 vypálen od Švédů Hronov, jemuž vrchnost prominula všecky daně 
a roboty za 3 léta. Žaloby a nářky ozývají se ze všech panství pomezního 
kraje, vysazeného téměř ustavičnému pusto-ení. Úbytek obyvatelstva 
nahrazovaly vrchnosti zvyšováním robot zbylému lidu, který mámo ta 
násilně přidržován k řádům církve katolické, neboť jen svobodnému oby- 
vatelstvu bylo ponecháno na vůli bud srovnati se s císařem ve víře nebo 
pojídati trpký chléb cizin\'. Zase oživují horské stezky a průsmyky emi- 
^anty, pravými lidmi pevné \'íry a silného ducha náboženského. A ti, kteří 
zůstali, také mravně čisti, svádějí boj s mocí, která přesvědčovala dra- 
gouny, inkvisicí, železem, pouty a vězením, ničila knihy, z nichž ve strast- 
ných těch dobách čerpali útěchu a posilu, a přísně stíhala svůdce, kteří 
přicházeli do země rozsévati ,,jed kacířský". Obojí pak, emigranti i tajní 
evangelíci, sympatisují se zahraničními nepřáteli rodu habsburského ,^ 
v 17. stol. se Švédy, v 18. stol. s Prusy. Pod jejich ochranou vracejí se 
emigranti do vlasti, aby dočasně se ujali ztracených statků. Časem roznítí 
nesnesitelný útisk náboženské a sociální bouře a zase mnozí, ,, zapomenouce 
se nad Pánem Bohem a vrchností svou", odcházejí do ciziny, aby unikli 
trestům a pronásledování. Blízkost zemských hranic a hluboké lesy pod- 
porují jejich útěk. 

V ,,arcihusitském" kraji Hradeckém byl odpor, kladený reformačním 
komisařům, velmi houževnatý. Výsledek protireformačního úsilí na Ná- 
chodsku za 24 let (1626 — 1650) rovnal se téměř nule a selská bouře na 
Opočensku r. 1732 jasně ukázala, že veliká protireformace, prováděná po 
r. 1650 ve východních Cechách, nebyla ceny trvalé. Nic nepomáhaly patenty, 
mandáty a tresty, takže r. 1775 vláda sama je nucena vydati nařízení, které 
označuje obrat v praxi protireformační, která již tolik zla byla zpiisobila. 



1S6 



I 



Na Náchodsku ujal se v pol. 17. stol. díla protireformačního velmi 
horlivě sám maj etnik panství hr. Octavio Piccolomini. Ostrý postup proti 
protestantům značně rozmnožil řady uprchlíků, o čemž svědčí hojné zprávy 
hlavně v kniliách gruntovních. 

R. 1G5.3 \iněn Jiřík Špaček ze Zbečníka, že prý se rouhal Bohu a učení 
katolické církve prohlášením, že panu páterovi, až mu bude podávati tělo 
Páně, ukousne palec. Když se Špaček v kostele hronovském vyzpovídal, 
promluvil neuctivě panu páterovi tato slova nenáležitá: ,,Nu, dejž mi, co 
mi dáti máš!" Ulekaný kněz odpo\ěděl, že se to hned státi nemůže, nýbrž 
že se k tomu náležitě musí připraviti a času ranního k přijímání se hotoviti. 
Ale Špaček odsekl: ,,Když má býti večeře, nechť je!" Apelační soud jej 
odsoudil k třínedělnímu vězení. Dlouho byl vězněn a vyslýchán mistr 
popravní Bedřich Kopřiva a zdá se, že zůstal věren své víře. 

Velmi nerad chodil obrácený lid ke zpovědi velikonoční, takže nmsil 
býti donucen násilnými prostředky k plnění církevních přikázání. R. 1651 
přivlečeny do Náchoda ke zpovědi ženy ze vsi Slaného, později opět ze 
Slaného, Mezilesí a Sendraže. 

R. 1674 rada náchodská statečně se bránila německým kázáním, která 
chtěl tu zavésti biskup hradecký Jan Friedrich hr, z Valdštejna, rodem 
Rakušan. Rada prosila vrchnosti, aby se u biskupa přimhu^ila, by změnil 
svou vůli, a držela ochrannou ruku svou nad obcí i nad českou řečí mateř- 
skou, jako všichni předchůdcové slavné paměti činili. 

Vedlo-li se protestantům v 17. stol. zle, bylo za vlády Karla VI. ještě 
hůře. V3''dávány ostré patenty proti kacířům, emisařňm, kacířským knihám, 
kacířským učitelům, vyslancům a jich přechovavačům, a hroženo ne - 
přísnějšími tresty, ba i smrtí, všem, kteří by proti těmto nařízením 
jednali. 

Usilovně slíděno po kacířských knihách. Velmi mnoho jich na Ná- 
chodsku sebral jesuita P. Firmus, který při výslechu šlapal lidem na bosé 
nohy svými botami, do nichž si dal zaraziti ostré hřebík}', tahal je za uši 
a vlasy tak silně, až se přiznali, kde knihy schovali. Sebrané knihy dal roku 
1720 páliti na náměstí v Náchodě, později za městem. 

Kacířské knihy přechovával zvláště Jiřík Urban ze Zdárek, který 
r. 1728 odsouzen s Martinem Zárubou k jednoroční práci obecní. R. 1717 
odsouzen Jan Šimek pro kacířství a pohoršlivá slova proti Janu Nepomuc- 
kému, který za blahoslaveného prohlášen teprve v březnu r. 1729, k trestu 
smrti mečem, ale cestou milosti změněn ortel tento ve tříletou zostřenou 
práci obecní nebo panskou v železech a poutech. V březnu r. 1729 odsouzen 
Jan Jirásek z Hronova k jednoroční práci obecní. 

V 1. 1733—1734 potrestáni'pro kacířství Václav Lelek, Jan Hejzlar, 

187 



Václav Jirásek, Jan Válek, Alžběta Česenková, KateřiPxa Sopoušková, 
Václav Šulitka, Jan Šulitka a Jan Urban. R. 1738 propuštěni z vězení Jan 
Guld a Václav Hurdálek a znovu odsouzen Jan Jirásek z Hronova k šesti- 
nedělní práci v poutech. 

Války slezské způsobily mocné hnutí mezi emigranty i nekatolíky 
v zemi. Dotýká se ho patent ze 17. září 1749 proti ,, emigrantům, popům 
a svodníkům", kteří ,, nejen lutheriánské, kalvínské, anobrž i pietistské, 
husitské a všecky jiné katolickému náboženství naproti čelící knihy" 
přinášejí. Tak nařizoval již patent z r. 1726, který co rok obnovován. Ale 
neuplynulo ani půl roku a zase uvězněno několik poddaných, že přechová- 
vali kacířské knihy. A tato historie utrpení se vleče na Náchodsku a jinde 
až do r. 1781. Teprve toleranční patent učinil konec dalšímu pronásledování. 
Protireformace nezvítězila úplně, neboť jen na Opočensku přihlásilo se 
r. 1782 od 14. února do 27. září 1148 osob k helvetskému vyznání. Téhož 
roku založen byl ev. ref. sbor Klášterský. Sem, jakož i do Stroužného 
v Prusku docházeli i věřící z Náchodská a Hronovska. 



R. 1623 koupila Náchod od komory královské Magdalena Trčková 
z Lobkovic, která roku následujícího směnou získala i Nové Město Hradiště 
n. M., zkonfiskované Rudolfovi ze Štubenberka. Zlá ,, Manda", jak ji 
poddaní přezdívali, zbavila měšťany náchodské práva várečného — ztráta 
tím bolestnější, čím častěji doléhaly průtahy, ubytování a vychovávání 
vojska, platy a kontribuce. Po katastrofě chebské r. 1634, při níž ztratil 
život i syn její Adam Erdman, věrný pomocník Valdštejnův, došlo i ke kon- 
fiskaci rozsáhlých statků Trčkovských. Náchod dostal od císaře Octa\'io 
Piccolomini, jenž měl hlavní zásluhu o pád Valdštejnův, Nové Město 
císařský plukovník Walter hr. z Leslie. Opočno postoupeno bratřím Rudol- 
fovi a Jeronýmovi z Colloredo hr. z Walsee. Octavio koupil r. 1636 statek 
Mískolezy, r. 1637 zboží heřmanické a r. 1641 Šonov; v 1. pol. 18. stol. 
připojeny k panství náchodskému Lhota Řešetová s blízkým Bakovem (1716) 
a Studnice s Horními Rybníky (1729). Tak zanikla na Náchodsku vláda 
domácího rodu a nastoupil cizí,, hrdý rod vlašský, jazyku českému a lidu 
poddanému nepřátelský. V místech, jež druhdy byla majetkem Jiříka 
z Poděbrad, pánů Smiřických a Trčků, zazníval hlahol cizinecký. S Octavicm 
přišlo do Náchoda mnoho vojenských dobrodruhů, většinou Vlachů, z nichž 
někteří se tu i na čas zakoupili. Éyl to mezi jinými také Felici Tankredo, 
který r. 1639 uhájil hradu náchodského proti nejvyššímu lieutenantu 
švédskému hr. Zdeňkovi z Hodic a Olbramovic. R. 1652 byl Tankredo již 

188 



mrtev a dům jeho zdědil karnet piccolominského pluku Jakub Baltraum 
z italského města Rocca, který r. 1641 pojal za manželku Mariánu, dceři 
po nebožtíku Jiříku Antošovi. 

Sotva že se Náchod poněkud vzpamatoval z pohrom války SOleté, 
zničen byl r. 1663 požárem, který na dlouhou dobu ochromil rozvoj města. 
A začínaly války s Turky, později s Francouzi, které ukládaly celému kraji 
nová, těžká břemena. Po požáru vznikl i vleklý spor mezi městem a židy, 
kteří již tehdy byli významnou složkou obyvatelstva náchodského. 

V 18. stol. těžce doléhaly na celý kraj války slezské. Škody způsobené 
na panství náchodském za čtyři válečná léta dosáhly závratné výše 
1,383.815 zl. V září r. 1758 vykázalo město Náchod na škody učiněné 
od vojska pruského i rakouského 122.303 zl. Na konec války sedmileté 
dluhovali poddaní vrchnosti za obilí, pivo a kořalku 20.000 zl., vrchnost 
pak sama již r. 1759 nucena byla knížecí šperk majorátní dáti v Praze 
v zástavu za 34.000 zl. A o nic lépe nebylo na ostatních panstvích a v Klad- 
sku, kde původní české obyvatelstvo při pomezí od r. 1742 vydáno bylo 
na pospas usilovné germanisaci. Police ohlásila krajskému úřadu r. 1746 
škodu válečnou za 63.528 zl. a jen na rok 1763 od vojska vybráno napřed 
13.546 měřic ovsa a 9521 centů sena. Ztráty na panství opočenském v le- 
tech 1742—1746 činily 1,197.796 zl. Novoměstští zadlužili se tak, že musili 
odprodávati grunty obecní i špitálské. R. 1792 postoupili vrchnosti také 
lázeň v Rezku s lesem o 100 korcích za 5900 zl, A o násilnostech, jichž 
se burkuši, panduři a husaři dopouštěli, podávají prámem' nejeden smutný 
doklad. 

,,Jaký tedy div," — praví kronikář náchodský J. M. Ludvík — ,,že 
poddaní po kolik let vojáky nepřátelskými tr3'zněni, domácími souženi, 
bídou trápeni, hladem mořeni, nákazou děšeni, v příbytcích pobořených, 
při poli pustém, bez dobytka a zrna zoufati počali, až i 82 sedláků osedlých 
mimo 371 podružných, š ženami a dítkami, vše opustivše, do ciziny sběhli!" 

Neúroda v 1. 1770 a 1771 způsobila rychlé stoupání cen obilních, 
lichváři skupovali a zadržovali obilí, nebo je podloudně vyváželi do ciziny. 
Korec pšenice stál 12 zl., v horách i 16 zl. — nastala drahota dvanácti- 
zlatová. V kraji šířil se hlad a mor, neboť z nedostatku mouky lidé pekli 
chléb z otrub, kůry a kořínků, pařili kopřivy a p3>řavku. Kostelečtí ve mlýně 
siatinském mleli piliny se zadinou na chléb. Jen v Hradecku pomřelo dle 
úředních výkazů od června r. 1771 do června r. 1772 32.960 lidí. Teprve 
hojná úroda v 1. 1772 a 1773 překonala následky hladu a moru, který si 
vyžádal tolik obětí. 

A uprostřed této bídy skvělo se téměř zcela přestavěné, pevné a nád- 
herné sídlo říšských knížat, vyzdobené italskými a holandskými mistry. 

189 



Stalo se tak hlavně zásluhou Octavia Piccolomini, který nešetřil peněz, 
aby předstihl pokud možno staré knížecí rody svaté říše římské národa 
německého. Úmysl jeho, vystavěti v Náchodě klášter kapucínský s kaplí 
podle vzoru kaple P. Marie degh Angeli v Assisi, zmařila smrt r. 1656. 
Vdově Marii Benigně připadla potom těžká starost splatiti dluhy svého 
manžela. 

Selská bouře r. 1775 byla jen zoufalým protestem poddaného lidu 
proti hmotné a duševní bídě, která od posledního velkého povstání r. 1680 
zvyšována nesnesitelně válkami, nesmírnými požadavky státu, libovůH 
a násilím vrchností a nelidskou praxí protireformační. 



Nebylo to první povstání, které mělo ujařmenému lidu zjednati 
osvobození od roboty a poddanství a též svobodu víry. Na Náchodsku, 
Opočensku, Novoměstsku a Smiřicku vzbouřil se selský lid již r. 1621, 
pak r. 1627 a ve větší míře v masopustě r. 1628. Tehdy vznikla vzpoura 
nejprve na Opočensku, odkud se rychle šířila na ostatní panství. Povstalci 
■organisují se ve ,, čtvrtý stav do majestátu pojatý v pohoří kunštadtském", 
konají přehlídku kdesi v , .horách", kde jim Roštlapil z Kostelce a voják 
Pavel vydali zbraně. Rozděleni ve tři prapory — čtvrtý měli tvořiti Hra- 
dečtí — loupili statky nenáviděných vrchností, mstíce se zvláště na regentu 
Jindřichovi ml. Kustošovi ze Zubřího a Lipky. V březnu dobyli Opočna 
a Nového Města n. M., slezli a vyloupili zámek, s Kustošem ,, ukrutně a 
tyransky zacházejíce". Ve Lhotě Žalmanově na panství kosteleckém zabili 
kněze P. Kamilla, bratra Kašpara svobodného pána z Grambu. Měšťané 
náchodští, zabezpečivše se proti náhlému vpádu selskému četnými hlídkami, 
vyslali dva zvědy k Novému Městu ,,na kundšofty, kam se rebclanti 
-sedláci loupežní obrátiti míní", a Jiříka Mlsného do Dušníka, ,, zdali lid 
J. M. C.Cna ty rebellanty a sedláky táhne". Ale dříve nežli vojsko císařské 
vpadli do města sedláci, a položivše se za kostelem, nutili obec, aby jim, 
co míní, otevřela. Když potom v neděli Invocavit z Náchoda se hnuli, 
nikoho ze strážců od obce zjednaných s sebou nevzali, nýbrž jich všech 
doma zanechali. 

Poličky primátor ze strachu před povstalci odvezl privilegia městská 
-do Broumova a zůstal tam tak dlouho, dokud nebezpečí neminulo. 

Když nepomohly ani hrozby reformačních komisařů ani napomínání 
Jana Rudolfa Trčky, bylo povstání potlačeno vojskem. Zajatci nějakou 
dobu vězněni, pak někteří vplcteni do kol nebo naraženi na kůl, jiným 
uřezány nosy a uši nebo vpáleny cejchy na záda a takto zoha\ení propuštěni 

190 




3. Mánes: Vchod do zámecké kaple v Náchodě. 



191 



domů. Vrchnosti své musili sedláci slíbiti, že nikdy již „pro žádnou vy- 
myšlenou věc se pozdvihovati a rotiti nebudou". Panství opočenskému 
uložena pokuta 50.000 kop, z níž 1000 kop vyměřeno na Dobrušku, panství 
náchodskému 7200 kop, z čehož na m.ěsto Náchod, jemuž se nepodařilo 
ospravedlniti se, připadlo 1200 kop gr. míš,, splatných v šesti letech. 

Veliké povstání vypuklo v Čechách r. 1680, podporované agenty 
francouzskými a živené proroctvím, že přijde čas, kdy dojde na pány. Ale 
ozbrojené selské houfy podlehly organisované moci vojenské a lid upadl 
do bídy ještě horší, oddávaje se náboženskému blouznění. V 18. století 
žalostné poměry hmotné a útisk náboženský vyháněly lid do Pruska, 
jehož vláda veřejně i tajně lákala nekatolíky, aby zalidnila zemi řádn3''m 
a pracovitými obyvatelstvem. Do r. 1732 byl střediskem pro tuto agitaci 
Hennersdorf s kazatelem Janem Liberdou v čele, od toho roku Berlín, kam 
se česká církev hennersdorfská odstěhovala. Friedrich II.. jemuž národnost 
a náboženství nových osadníků bylo věcí lhostejnou, obratně dovedl před 
veřejností národohospodářské stanovisko své při lákání k emigraci do 
Pruska zastříti vyšším a ideálnějším cílem — ochranou potlačovaných 
souvěrců. A ,, partaj ní ci pruští" a ,, svůdci" nalézali v Čechách nmoho 
sympatií, jak dosvědčují seznamy nekatolíků z 1. pol. 18. stol. dr. J. Volfem 
vydané. 

,,Brandenburku, podej ruku, a my tobě více, játra, srdce, plíce . . ." 
veřejně zpívali při práci panské sedláci na Opočensku, když Friedrich IT. 
stál s vojskem ve Slezsku. 

K nejnebezpečnějším svůdcům počítáni Martin Rohlíček, Jiřík Urban 
ze Ždárku, Lukáš Piksa z Rychnovka (odtud ,, Rychnovský") a Jan Fanta 
z Krčina, kteří roznášeli mezi tajnými nekatolíky spisy Liberdovy. Piksa 
pobouřil r. 1732 lid na Opočensku a Smiřicích, kde mocně působily zvláště 
„Klíč Davidův" a ,,Pravidélka Hennersdorfská". VHvem těchto spisů 
utvořili sedláci náboženskou společnost se staršími a spolubratry a žádali 
vrchnost pamětním spisem o udělení náboženské svobody. Spis ten, zaslaný 
od hr. Colloreda krajskému úřadu, vyvolal zděšení a úžas. Hned posláno 
na Opočensko 8 setnin vojska s P. Fiomem S. J., zatčeno a uvězněno 
mnoho kacířů, mezi nimi z Meziříčí Jan Němeček, z Rohenic Matěj Touc, 
Jan Touc a zahradník Jakub Piksa. Mezi účastníky vzpoury uvádí se také 
Matěj Piksa ze Šestajovic, jenž r. 1732 odešel z Čech. Odsouzeno bylo 
27 starších či vůdců až do pěti let na pevnost, ze spolubratři mnozí ku práci 
obecní v železech, ostatní z vazby propuštěni. Vojsko kruté týralo lidi 
podezřelé z kacířství, bráníc jim uprchnouti do ciziny. 6000 duší čekalo prý 
tehda na vhodnou příležitost k útěku. 

R. 1738 vypuklo nové hnutí na Opočensku a Litomyšlsku, ale i to 

192 



potlačeno bylo vojskem a původcové jeho přísně potrestáni. Tak připravena 
byla půda pro snahy krále pruského, podporované nešťastnou politikou 
vídeňského dvora. Války slezské potvrdily to nejlépe. 

K útisku náboženskému přidružoval se také útisk sociální. Komise, 
které r. 1770 prováděly sčítání lidu v Cechách, podaly žalostnou zprávu 
o hmotných poměrech selského obyvatelstva v Cechách a na Moravě. 
V Hradecku byl úplný nedostatek peněz a pacholci selští, aby ušli týrání 
na robotě, ubíhali do Pruska. \' Rychnově n. Kn. a v Novém Městě n. M. 
poddaní naříkali, že by pro nesmírné roboty a \Tchnostenské dávkv nej- 
raději ze země uprchlí, nemajíce čím sebe a své rodiny uživiti. Tak bylo 
před morovým rokem 1772. 

Dne 21. dubna r. 1771 vydáno tak zv. generále a v říjnu t. r. regulati- 
vům o způsobu robot, které mělo býti zachováváno až do konečného 
rozhodnutí komise urbární. Ale klamná víra, že robota byla zrušena, že 
však vrchnosti příslušn\> patent zatajily, byla popudem k rozsáhlému 
odboji, který měl nejvíce přívrženců v kraji Hradeckém, kde \udcem 
selsk\^m byl ,,nej\yšší purkrabí" Antonín Xývít (* 1723), rychtář a svobod- 
ník ve Rtyni na panst\í náchodském (,, Rychetský"). Jeho bratr David 
býval vrchnostenským direktorem a napsal o znamenitostech panství 
náchodského spis ,, Prospěšný potok vod v Svatoňovské" (1736). 

K ,,radě guberniální", z předních vůdců selských zřízené, která měla 
s\'é sekretáře a písaře, náleželi ,, generál" Karel Dostál ze Lhoty Máchovské, 
jemuž svěřena organisace odboje na Poličku a Broumovsku, a německý 
sedlák Antonín Seidl z Teplice (Weckelsdorfu), náčelník ,,černvch Němců". 
Střediskem hnutí bylo selské ,, guberno", jež udržovalo spojení s ostatním 
Hradeckem a jin5'''mi kraji. Chystané povstání mělo vypuknouti o slavnosti 
svatojanské v Praze. Klamná víra, že stará břemena poddanství b^da 
zrušena a že ,, zlatý patent" císaře Josefa o selské svobodě byl vrchnostmi 
zatajen, půsoRení tajných agentů a emigrantů, četné listy, písně a pověstný 
,, Selský Otčenáš" rozněco\-aly lid ku vzdoru proti \Tchnostem a úřadům. 
Ale první bouře proti původnímu plánu vypukla již v lednu, a to na Brou- 
movsku a Poličku, kde sedláci vypálili ávur Jetřichov, v Šonově faru a 
kostel, kter3''žto čin byl od celého ,, guberna" odsuzován. Na poradě ve 
Rtyni dne 19. března, kam svoláni rychtářové ze severního Hradecka, 
rozhodnuto připojiti se k povstání, které i v kraji propukalo. Slatinský 
rychtář Václav Řehák, kter}'^ místo do Rtyně šel na poradu k zámeckým 
úředníkům, byl od rozezleného lidu zbit a uložena mu pokuta peněžitá, 
která měla býti rozdělena mezi 28 \'esnic. Sedláci, vedeni členy ,, guberna", 
táhli pak ve třech proudech k Polici, Náchodu a k No\'ému Městu n. M. 
Rozvaze vudcu, zvláště Nývlta, podařilo se zdržeti povstalce od hrub3''ch 



193 



13 



výtržností, jakjxh se sedláci dopouštěli na jiných panst\ích. Zmatení 
úředníci vrchnostenští byh nuceni přijmouti narovnání ,,až do přijití komise 
císařo-královské" a obcím vydati kolkoN'aný revers c zmírnění robot. 
Sedláci v někohka dnech rozešH se zase do svých domovů. Hůře bylo 
v kraji. Ale po porážce sedláku u Chlumce, před Prahou a u No\Tho Byd- 
žova, kde vojáci se zmocnili pokladny i ,, archivu guberniálního", od Nývlta 
sedlákům do kraje zaslaného, byly bouře na ten čas potlačeny. Tresty bvly 
proti dřívější praxi celkem mnohem mírnější. Působila tu hlavně snaha 
zameziti další emigraci do Pruska. 

N3''vlt byl uvězněn v Praze a po dlouhém vyšetřování odsouzen k smrti, 
ale generálním pardonem z 9. dubna změněn pr\-ní rozsudek ve tříletou 
veřejnou práci panskou. Dostál uprchl včas do Kladska a potrestán později, 
kd5^ž se sám k soudu dostavil, mírnějším vězením. Nývlt složil prý ve vězení 
píseň počínající strofou: 

,, Smutnou lamentaci začnu 
o tom smutném arestu; 
co na mne milý Bůh složil, 
to s radostí ponesu." 

Lidu selskému potom uleveno jednak robotním patentem ze dne 
13. srpna 1775, jehož hlavní zásadou bylo wměření roboty dle povinnosti 
berní, stanovení normální doby pracovní a úplné odstranění mimořádné 
roboty, jednak patentem z 11. srpna t. r. ve příčině náboženství. Zmírnění 
roboty dovršeno později zrušením nevolnictví (1. listoj^adu 1781), omezují- 
cího osobní svobodu selskou. To b3'lo již po ,, bramborové" válce, kdy 
pruský generál Anhalt dobyl na Chorvatech Broumova (1779) 




Luraga, divadlo a upraviti letní divadlo na Červeném kopci, kde založena 
lipová alej. Rušný život nastal na dvoře .vévodskiMii. Divadlo a hudba 
střídaly se s hlučnými plesy, bály a hostinami, při nichž pokrmv a nápoje 
podávány v nádobách zlatých a stříbrných. Také chudému lidu strojeny 
hostiny v zámecké jízdárně. Každý dostal po pul libře masa hovězího a 
telecího, bochníček clileba, pintu piva a 30 kr. Poddaným značně ulevil. 



19á 




Kateřina, vévodkyně Zaháňská. 



proměniv robotu v levný plat. Potažníci 
přijali v březnu r. 1799 na jeden zlatý 
kontribuce 1 zl. 40 kr. místo roboty, cha- 
lupníci za 13 dní ručních 2 zl. 10 kr. a 
podruzi 1 zl. 41 kr. Ve smlouvě robotní 
z 3. dubna t. r. slevil 2500 dní potažných 
a 10.000 pěších s výhradou, aby poddaní 
řádně vykonávali ostatní své povinnosti. 
Kromě syna záhy zemřelého měl čtyři 
dcery, z nichž Jana, provdaná později 
za Františka, knížete Pignatelli de Bel- 
monti, vévodu z Acerenza, jako děvče 
uprchlá s divadelním hercem a dobrodru- 
hem Arnoldem, kterého příliš důvěřivý 
vé\'oda jmeno\'al dvorským radou. Dů- 
chodní Svoboda, který přivezl uprchlici 
z Erfurtu, byl po smrti vévodově (12. led- 
na 1800) propuštěn z knížecích služeb. 
Nejmladší Dorota byla otcem vyděděna. 
Panství náchodské a zaháňské zdědila 
nejstarší dcera Kateřina (1800—1839), 

,,paní kněžna" v Babičce Boženy Němcové, ,,hercočka", jak jí hd říkal. 
Kateřina, paní krásná a duchaplná, jakoby kouzelným proutkem 
vykouzlila romantické letní zátiší v blízkých Ratibořicích, kde občas 
mohla se oddati klidu a přemýšleti o pravém štěstí, kterého jí ani život 
rodinný ani pobyt ve velkých městech a lázních nedovedly poskytnouti. 
Tu častěji pobývala její teta Elise von der Recke a její přítel, německý 
básník Tiedge. Často přijížděla také knížata a hrabata, domácí i cizí. 
V červnu r. 1813 byli hosty paní kněžny car ruský Alexander, král pruský 
Friedrich Vilém III., kníže Metternich a důvěrný přítel jeho Friedrich 
Gentz, Stadion, kancléř Hardenberg a j. Tehda ,,se prováděly velké věci" — 
rozhodovalo se o osudu Napoleonově i celé Evropy, na niž nesnesitelně 
doléhala despotická vláda zpupného Korsikána. Jičín, Ratibořice, Opočno 
a Náchod nabyly rázem světového významu. Obrovské oběti na statcích 
a krvi, ztráty území, státní deficity a bankroty vyvolaly hněv a nenávist 
proti Napoleonovu imperialisnm, kter3> dusil nejen politickou svobodu 
státu, nýbrž i ožebračoval obyvatelstvo, které se namnoze oddávalo tupé 
resignaci. Německý romantism, touha po svobodě politické, živelně pro- 
jevovaná pruskou emigrací, a příchod vojska velikého národa ruského, 
národa slovanského, který zničil r. 1812 hroznou armádu francouzskou, 



195- 



budily u nás národní vědomí i v širokých vrstvách Hdových, čímž značně 
usnadněny snahy obrozenské. Hesla svobody a samostatnosti národní 
vyskvtují se v novinách a proklamacích, rozněcujících k poslednímu 
rozhodnému boji evropské koalice proti Francii. 

Jestliže příchod Rusu do Cech r. 1799 působil tak mocným dojmem, 
vyvolal r. 1813 velikou radost a nadšení. Již v květnu objevilo se 50 kozáků 
v Broumově. „Na nás pak veliký dojem způsobili" — praví Ludvík — 
,,i velmi se zalíbih; — snad jsme tušili krev bratrskou, rod slovanský; — 
myšlenkv i řeči naše toliko k nim směřovaly, až i ke skutku přišlo." Dva 
nejschopnější studenti, Josef MuUer ze Skalice a Vendelín Bohm z Náchoda, 
dali se totiž k veliké žalosti matek k červeným husarům tělesného pluku 
cara Alexandra. Od 10. srpna táhli Rusové a Prusové zdejší krajinou, aby 
chránili obyvatelstva českého před vpádem Francouzů. Vykázány jim 
tábory před Jaroměří a Skalicí. Nejvíce Rusů přišlo dne 14. srpna. S nimi 
přijel car s bratrem Konstantinem a Barclay de Tolly. Náchodem protáhlo 
prý přes 130.000 mužů s 300 děly. ,,Stupaj, bratko, do Parizu!" bylo heslem 
statečných molodců, ač jejich primitivní vozíky s chlebem nebo suchary 
vzbuzovaly oprávněnou nedůvěru k tak daleké cestě. R. 1815 postupovalo 
Náchodském opět 15.000 Rusů pod generálem Voronzovem. 

Po konečné porážce Napoleonově absolutism utužen a Metternich 
pečlivě se staral o to, aby se národové uklidnili z chorobného rozechvění. 
,,Ti tři potentáti se sjednotili, udělali sobě pokoj až do smerti, Rus, Preis 
a císař, a taky derželi pokoj" — velmi případně napsal kladsk}''' kronikář. 

Následující doba míru, vzrušená v 1. 1831 a 1832 zhoubnou cholerou, 
podporovala tichou, ale intensivní práci ,, vlastenců". Střediskem Uterární 
družiny českého severovýchodu stala se fara dobřanská a Hradec Králové, 
působiště impresora a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila. Dne 24. prosince 
r. 1817 přichází do Náchoda kaplan Josef Regner (* 1791), druhorozený 
syn Josefa Regnera, mlynáře havlovického, a r. 1820 kaplan Josef Myslimír 
Ludvík (* 1796 v Dolanech u Jaroměře), syn zámožného rolníka. Regner 
vysazuje v 1. 1817—30 s pomocí vrchnosti i města téměř hol}''- zámecký 
kopec, zřizuje tu park a zahrádky, , ,pro pláňky neb jaderníky" ku prospěchu 
školní mládeže a pro květiny, Ludvík, ,, velký milovník českého jazyka", 
počíná v Náchodě svou literární (od r. 1824) a vlasteneckou činnost. S ob- 
zvláštním zalíbením věnoval se velmi zanedbané městské listovně neb 
archivu. Pilně pročítal staré listiny a vypisoval rozličné paměti, ve městě 
i na zámku, kde rok kaplanoval. To byly počátky, z nichž vyrostly později 
na svou dobu znamenité ,, Památky hradu, města a panství Náchoda, 
i vlastníku jeho", doplněné a vydané r. 1857 přítelem J. K. Rojkem, tehda 
děkanem novoměstským. Již na školách latinsk3>ch v německém Broumově 

196 




«9^«r> 



P. J. Regnei-Havlovický. 
(Dle souč. obrazu.) 



197 



pěstoval jazyk mateřský a hájil ho a v těchto snahách utvrzen byl v hra- 
deckém semináři J. L. Zieglerem, prof. pastorálky a literatury české. Své 
vlastenecké cítění Ludvík vyjádřil nejlépe zápisem: ,,Nic mne tak bolestně 
nermoutí, jako když svou milou vlast českou tupiti, její řeč utiskovati 
a vlastence rozličně stuchati a trýzniti vidím; když vidím, kterak má vlast, 
tento výbor národů, tento nejkrásnější klenot v rakouské koruně kořistí 
všelikých pletich se stává; když vidím, kterak tato utěšená země od svého 
urozenstva opuštěna a zanedbána bývá, kterak obyvatelé její utiskováni 
chudnou, kterak šlechetní zastáncové nenáviděni a pohrdáni b^H-ají a 
vlastenectví za prohřešek přičítáno bývá. Tu mi krvácí srdce, zeměpánu 
a vlasti po Bohu tak věrně oddané!" — 

Jeho vlivem založena byla v Náchodě r. 1821 školní knihovna, do níž 
věnoval 68 českých děl, šířením pak dobrých spisů pečoval stále o vzdělání 
lidu. Byl spoluzakladatelem Matice české a členem Dědictví svatojanského. 
Práce a snahy jeho šlechetné přivedlv jej ve styk s předními tehda vlastenci 
a spisovateli českými, s Palackým, Tomkem, Klicperou, prof. Lhotským, 
J. Rettigem, Patočkou, M. Králem, Tomsou a j. Upřímn3>m přátelstvím 
lnul zvláště k Pospíšilovi a Dobromile Rettiffové, s níž si často dopisoval. 
Náruživě rád zahradničil, pěstuje zvláště rozličné druhy jiřin, a s přítelem, 
knězem Fr. Hurdálkem, pořádal v České Skalici slavnosti jiřinkové, z nichž 
jednu zevrubně vylíčil ve ,, Květech" r. 1837. Článek ten přeložen byl 
i do jazyka německého a anglického. 

Při své uzavřenosti a samotářství býval milým, ano i veselým společ- 
níkem. ,,Dne 8. února ve čtvrtek na pátek byl slavnj^ ples (bál) na zámku 
zdejším ve velikém sále ke cti narození p. t. paní vévodkyně naší," — 
zapsal Ludvík ve staré knize kšaftovní k r. 1827 — ,,kde se okolo 200 párů 
sešlo. Ten předvečer stal se náramný vítr a metelení, takže se jich mnoho 
zrazilo a nepřijeli." A v téže knize čteme: ,,Dne 27. února v úterý před 
středopostí drželi jsme společné sanění po řekách ku Bražci a k mlýnům 
Pekelským do Nového Města. Na 18tero saních vvjeli jsme z Náclioda 
a až ke mlýnu v Pekle přijeli nám vstříc Novoměstští na 23ti saních s hud- 
bou. Tam se zatočili a všickni za sebou na Nové Město přijeď-e, třikráte 
náměstí jsme objeli a v hostinci u zámku nárožním p. Y. Kouby jsme slezli. 
Tam povečeřeli a potančili a domů jeli." 

Ludvík zvelebil velmi zanedbanou lokalii studničkou (v 1. 1833 — 1847), 
takže o biskupské visitaci r. 1810 dostalo se mu pochvalného uznání. 
R. 1847 stal se farářem v Bohumíně, ale pro churavost se odstěhoval r. 1841 
jako fundati«ta do Skalice. Zemřel náhle v Náchodě r. 1856. 

Regner stal se r. 1829 zámeckým kaplanem a na podzim r. 1831 
farářem v Hronově, v Jiráskově ,,Padolí", ,;tichém, selském městečku 

19S 



roubených, bělostných"sta\'ení"pod šindelovými a doškovými střechami." 
Přijel na úhor, který 14 let vzdělával s láskou, vytrvalostí a nezištností 
jemu xiastní. Byl horskému lidu otcem, učitelem, rádcem a pomocníkem. 
,,Jinvm sloužit, každému užitečným býti, to se zdálo úlohou býti účinného 
života jeho." Odborné vědomosti, praktický duch, styky s vlivnými osoba- 
mi, smvsl pro vše krásné a ušlechtilé, taktní jednání a sho\'ívavost k lidským 
pokleskům činily jej k tomu zvláště způsobilým a zjednaly mu vážnost 
a úctu v celém kraji. Učil lid účelně hospodařit, budil jeho podnikavost, 
podporoval mravně i hmotně jeho podnikání, zmírňoval jeho bídu a laska- 
vými slovy i přísnou domluvou vštěpoval mu pravou lidskost, sousedskou 
i náboženskou snášenlivost, v té době ještě nevalnou. 

Farské pustiny a občiny nero\Tié přeměnil v úrodnou půdu a sady, 
vystavěl novou faru. zvelebil kostel, založil školní knihovnu a s bratrem 
svvm Vincencem, horníkem, počal pátrati po uhlí s \-elikými obětmi, koje 
se nadějí, že by se chudému lidu otevřel vydatný a stálý zdroj příjmů. Ale 
nenalezl nikde porozumění ani podpory. 

Po smrti děkana náchodského Kašpara Lukavského ( j 18-15) jmenován 
Regner jeho nástupcem. Při slavnostní instalaci kázal solničky kaplan 
P. Josef Ehrenberger. 

V té době horští tkalci neměli na růžích ustláno. Úpadek plátenictví, 
starobylého a důležitého odvětví prum^^slového v hornatých krajích 
severovýchodních Cech, zaviněný výrobou chatrného zboží, zaváděním 
laciné bavlny a velikou soutěží prádelen strojových, zvláště anglických, 
jež zásobily lacinějším zbožím světové trhv, uvrhl tkalce do kruté nouze 
a bídy. Přičiněním Regnerovým, který měl mocného pomocníka v OttovŤ 
Erichovi, knížecím dvorním radovi, zakládány na panství náchodském 
přadlácké školy podle vzorné školy adršpašské, zřízené Ludvíkem šlechticem 
Nádherným a vedené vestfálským mistrem přadlákem Jindřichem Wies- 
brokem. 

Takové školy zakládány také na Novoměstsku a zásluhou preláta 
broumovského a hraběte Nimptsche na Broumovsku a Kyšperecku. 

Školám těm, zvláště pak náchodské (v 1. 1845 — 1847), hleděl Regner 
zajistiti všelikou podporu jak u úřadů tak i mezi učitelstvem a duchoven- 
stvem, ale nízká cena příze strojové zahubila v brzku slibné tyto ústav^^ 

Bída lidu, stupňovaná lichvářskými cenami obilními, zvyšovala se 
každým rokem. Strych žita stál r. 1847 25—28 zlatých v. č., pšenice 32 až 
35 zl. v. č. Úžasně se vzmáhala žebrota a hojné krádeže vyvolaly v červnu 
r. 1848 na Skalicku strašnou justici lidovou. Tu pomocná ruka musila býti 
stále otevřena a Regner jí nezavíral nikdy. Také Otto Erich, bezpochyby 
na přímhuu Regnerovu, dal opraviti zámek vně i uvnitř, aby poskytl lidu 

199 



zaměstnání a výdělku. Když v dubnu r. 1819 vyhořela část vsi Dobrosova 
u Náchoda, Regner ihned uspořá.dal sbírku ve prospěch pohořelých a ve 
schůzi sousedské poradil, jak nejlépe peněz (pres 1600 zl. v. č.) užíti. K jeho 
radě vysláni i dva chalupníci na Moravu, ,,by se tam oné schválené bezpečné 
střechy habánské z do^ků kalených dělat naučili". 

Jako okresní školní dozorce usiloval Regner zvláštčo vzdělání učitelstva, 
k němuž napomáhati měly mimo jiné i porady učitelské, a o názorné vy- 
učování. Také doporučoval školní vycházky do volné přírody. Jeho přiči- 
něním zřízena v Náchodě r. 1850 nižší škola reálná a při ní německá knihovna. 
První finanční základ ke zmíněné knihovně položila divadelní společnost 
Pax a Knispel. Bylj^ v ní většinou vědecké spisy populárně psané a ,,Regens- 
burger Jugendschriften". 

Ke zu^lechtění mládeže pořádal Regner dětské slavnosti. Dne 30. 
května r. 1849 byla slavnost na Babí pod vysokou lipou před usedlostí 
svobodníka Hejzlara. Při zavěšování obrazu sv. \^ojtěcha zpívala mládež 
píseň o ,, Slovanské lípě", Regnerem složenou. Podobné slavnosti byly také 
v Ratibořicích, v Bělovci, o vánocích v náchodské škole ar. 1851 v maso- 
pustě beseda v sále u ,, Zlatého slunce", při níž deklamována také Schillerova 
,, Píseň o zvonu". Dětem dostalo se kávy a koláčů. 

Regner zvelebil chrámy náchodské a nezapomněl ani školy havlo- 
vické, v níž nabyl prvního vzdělání a konal zkoušky jako biskupský 
vikář. 

Regner byl členem Průmyslové jednot}^ od r. 1846 dopisuj ícícm 
členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti, v červenci r. 1848 dostalo 
se mu pochvalného dekretu od místodržitelství ,,pro přiměni občanů 
k svornosti a pořádku, plnění zákonů a k du^•ěře ve vládu v čas bouření 
pražského" a v březnu r. 1852 pro podporo\ání chudých a opatrování 
nemocných. 

Vůdcem hnutí národního na Opočensku v 1. 1840—1848 byl Jan 
Karel Rojek, tehda farář v Bohuslavicích. Jemu věrným pomocníkehi byl 
horlivý kaplan dobrušský Josef Roštlapil, který později roztouženě vzpo- 
míná srdečných besed v Bohuslavicích, k nimž shromažďovali se vlastenci 
zblízka i zdaleka. ,,Bylať to symposia, — jichžto nynější čas již nezná 
a také nepozná více, bylať to poesie probouzejícího se jinocha národa po 
ideálech roztouženého, se vší silou o to pracujícího, b}^ se vtělilo a skutkem 
stalo, co by k prospěchu a blahu vlasti sloužilo. Tam jsme se scházeli: 
z Dobrušky Dusbaba inspektor, Matěj Havelka, Ignác Krunek, z Nového 
Města Stračovský, Myslimír Ludvík ze Studnic, děkan náchodský Regner, 
z Prahy ta mlácí i starší garda. Z Vídně a odjinud do Bohuslavic přivážel 
vozka z Prahy na centy knih českých tehdáž vydávaných, odkudž se pak 

200 



na všechny strany rozesílaly — tam v Bohuslavicícli a v Dobrušce byla 
lilíivní skladiště." 

Dobruš.ka, která velice utrpěla požárem r. 1806, měla starší tradici. 
Tam budil národní vědomí František Vladislav Hek, přítel Zieglerúv a člen 
jeho literárního kroužku v Dobřanech, kter\> později vl. 1841 — 1845 žil 
v Sasku, pořizuje tam , .výtah v jazyku německém" z 13 bratrských foliantu, 
zakoupených r. 1840 Jednotou ochranovskou. 

V Solnici působil od roku 1844 zmíněn}''- již Ehrenberger, před tím 
kooperátor ve Skvihrově na Hradecku. 

V Poliri založena r. 1837 vlivem P. Basilia Jedličky, muže učenéhc- 
a znalého hudbv, čtenářská kniho\na, doplňovaná z měsíčních příspěvků, 
po 5kr. stř. Odebíraly se ,, Pražské Noviny" (odr. 1845), ,, Včela" a ,, Květy". 

Také některé školní knihovny utěšeně vzkvétaly. Městská školní 
knihovna skalická měla r. 1851 přes 1100 svazků a byla zakladatelkvoií 
Matice, náchodská r. 1830 120 svazků. Skalickou knihovnu založil a uspo- 
řádal r. 1845 znamenitý učitel a přítel Havlíčkux' Josef Arnošt Kolisko, při 
čemž mu V3'datně pomáhala Božena Němcová. 

Záchvat nadšení \zbudilv zprávy dne 17. března r. 1848, že panovník 
propůjčil svým národům konstituci, svobodu tiskovou a národní gardy. 
Hned zřizo\ ány gardy a občanské stráže, opatřené praporv' a hudbou. 
,, Mnohý tu řemeslník, pohodiv prací" — žaluje Ludvík — ,, trávil čas 
\'e cvičeních v^ojenských, a tím živnost svou pronedbával." Konán^^ hlučné 
a okázalé slavnosti a hojně rokováno, zvdáště v hostincích, o konstituci,, 
která měla zhojiti všechny rány. Hospodářská společnost konferenční 
v Náchodě jedná od polovice dubna česky. ,,Dle nejvyššího zákona mají se 
k vzbrojení národní stráže ty potřebné peníze z obecního mnění dáti. Mezi 
tu potřebnou zbroj musí se taky prapor počítati. Aby duch strážníků tím 
více vyzvyžen3> byl, jest potřeba, krásný prapor zaopatřiti a se také ve 
v-ýboru mněšťanském a strážnickém uzavřelo atd." Úřední čeština — ale 
přece jen čeština. 

Pilně čteny časopisv a no^•iny v městech i na vesnicích, z\'láště , .Národ- 
ní Noviny". \'elikv zájem vzbuzovaly volby poslanců do sněmu českého 
a říšského. Za vikariát náchodský zvoleni do sněmu českého v červnu 
v kostele sv\ Michala J. Pich, představený z Hořiček, a městský hospodářský- 
sprá\'ce (návladní, Anwalt) Josef Hubka. Ale svatodušní bouře zmařily 
český sněm i slovanský sjezd v Praze, kterého zúčastnil se také Regner 
s Koliskem. Do sněmu říšského okázale zvolen dne 8. •■^ervence Havlíček, 
a když se mandátu vzdal, Konrád Věžnický, purkmistr královédvorský. Sněni 
ten zrušil poslední zbytek středověkého feudalismu - poddanství. Ná- 
chodská garda naposled vytáhla v čcrv-nu r. 1851 k uvítání knížete ^'iléma 

201 



Jiřího ze Schauniburg-Lippe, který vládl od r. 1812, a roku následujícího 
dne 11. května o třetí hodině ranní zemřel osvicený lidurnil Regner a slavně 
pochován na hřbitově staroměstském. V děkanské knize pamětní o sobě 
poznamenal: „Gott gebe, dass mein Nachíolger nicht Ursache fánde, liber 
nicin Wirken sich tadelnd aiisznsprechen." 

Ani Regner ani Ludvík nedožili se války „Němců s Něm.ci". Tehda 
i václavický kostelík na památné Dobeníně hoře stal se svědkem krvavého 
zápasu, u jeho zdí byly největší kupy mrtvých těl. Střelbou poškozen 
i obraz sv. Václava s Hellichovou ,, volbou biskupa r. 1068", kter}'- způsobil 
dárci, novoměstskému děkanu Rojkovi, za tuhého policejního režimu 
Bachova nepříjemné opletáni. 



,, Otcové vytrpěli, potomkům uvolněno. Však nejsou bez úkolu, bez 
povinnosti k národu. 

Kéž jsou toho vždy pamětlivi!" ^) 

*) Prameny. Místní archivy. — Líísfrtířira. Kromě autorů již uvedených jsou to zejména: 
W. W. Tomek: Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, Praha 1881; místopisné práce 
J. K. Rojka a J. Roštlapila o Novém Městě n. M. a Opočně; A. Rezek: Dějiny prostonárodního 
hnutí náboženského v Čechách od vydání toL^rančního patentu až po naše časy, Praha 1887; 
Dějiny Čech a Moravv nové doby, (hl, V. a VI.), Praha 1897 a 1898; příslušné díly Sedláčko- 
vých Hradů a zámků'; J. V. Šimák: Osídlení Kladska (Č. Č. H, XXV); J. B. Novák: Války 
osvobozovací a naše obrození (Č. Č. M. 1914); B. Profeld: Náchod v btech 1624 — 1629 (Výr. 
zpráva reál. gymnasia v Náchodě, 1908-9); týž: Kacíři na Náchodsku v 17. a 18. stol. (Besedy 
Času, 1911); dr. J. Dvořák: Z paměti roboty a útrap lidu sel-kého na Opočensku. K oslavě 
jubilea zrušení roboty v okresu Opočenském; J. Ježek: Joíef Myslimír Ludvík, Praha 
1896; Soupisu památek sv. XXXIV a m. j. Kolorit doby znam3nitě zachytil AI. Jirás;k 
— třeba v rouše beletrie a memoirů. 



202 



Antonín Procházka: 

K UMĚLECKÉ KOMPOSICI JIRÁSKOVA 

„U NÁS". 

V tvůrčím období \-elkých s\'ých románových cykh^ z doby husitské 
i obrozenské básnil Alois Jirásek také své čtyřsvazkové dílo, vy- 
dané v 1. 1896—1902 a nadepsané 'U nás. Nová kronika. Kniha 
uvedena pod titulem podobného druhu jako bylvjeho , .historické obrazv", 
,,list z české epopeje", ,,tri rha.psodie", ,, obraz z dob našeho národního 
probuzení", ,,dvé historie z minulého století", ,, několik výjevů z déjin 
samoť/", ,,kus české anabase" — a tak i Jiráskova ,,nová kronika" roz- 
množila bohatou řadu těchto románových výtvorů básníkových. 

Formou těchto skladeb, naznačenou podtituly děl, dal Jirásek theore- 
tické estetice zajímavé problémy v oboru románovém, prakticky sám se 
svých no^'otných úkolů zhostiv pracemi vždy úctyhodnými i čten3>mi a 
milovanými. Dívá-li se někdo na tato označení Jiráskových děl románových 
s jakousi shovívavostí, přijímaje je jako omluvu, nepostřehuje jasně, že 
podtituly t\^to třeba bráti sic obrazně, ale také rozuměti básníkovi, který 
romány své i po stránce formální odlišuje úmyslně charakteristickými 
znaky svého umění od běžného pojmu románu, vytvářeje literární typy 
vlastní. 

Nová kronika ,,U nás" je takovým uměleckým problémem, jehož 
obtíže jsou zřetelné. ,,Nová kronika" vypravujíc o osudu rodného místa 
spisovatelova v druhé třetině století XIX. má vypsati děje zapadlého mě- 
stečka a kraje horského, má sloučit příběhy a osudy tolika postav i stavů 
různorodých, má vylíčiti život svých osob téměř od kolébky až ke hroLm, 
má to býti novodobá kronika nedávných třiceti let — a při tom dílo bele 
tristické. Kronikářsky volný postup chronologický je tu jen zdánlivě úlevou, 
skr3''-vaje v sobě nemenší nebezpečí, než jaké hrozí zajímavosti díla ve 
všednosti a bezv3>znamnosti látk\^ (zdánlivě) málo vážné a závažné pro 
zpracování kronikářské. U historika rázu Jiráskova je zřejmo, že spisovatel 
ani v této nové kronice hravým titulem nekoketuje. 

Jirásek svému dílu (jehož důvod ve vstupu v\^světluje: ,,ať nezajde 
bez pa.mátky, jak u nás chodilo tenkrát..."), úmyslně vtiskuje některé 
formální znaky staré kroniky, tak především vedle po'=;tupu chronologického 
i způsob kronikářského datování. Dech kronik zavane z takových archa- 
istickýchVpočátků kapitol, které jsou uvedeny někd}' pouhým datem, 

203 



k němuž se hned připojuje vypravování, na př.: 1824. Rok ten začal tvrdou 
zimou. — L. 1825. Z jara tohoto roku koncem května měsíce. Většinou však 
spisovatel vkládá datum do kontextu a dociluje tím zvláštního zabarvení, 
na příklad: Léta 1823 byly tak říkajíc ležácké žně; toho loku 1838 byl 
masopust veselý; R. 1848. tohoto roku, „kdy zjevena byla mnoliých srdcí 
smýšlení", stalo se pozdvižení lidstva v různých zemích a také Padolských 
půlpánů. Atd. 

Spisovatel přejímaje způsob datování starých kronik, následuie je 
i v zevrubném určování dalším, užívaje tu časového kronikářského připojeni 
i jako komposičního pojítka, jako tmele rozličn3'ch dějů, o nichž vypravuje, 
a udržuje je stále v patrné časové souvislosti. Označení svátků církevních, 
poutí, posvícení, výročních slavností lidových, prací polních a pod., to 
jsou další termíny, jež jako pojítko vnější spínají všecka vypravování 
v souvislost časovou. Jsou. zpravidla tónu lidového a co nejzevrubnější, 
na př. : Toho dne přede Všemi svatými, t. j. před Padolskou poutí (I. 132). 
— O tom mhuili před samým posvícením, ten t3'den po Všech svatých 
(IV. 224). — Samý konec toho měsíce listopadu, jednou odpoledne, kdy 
začal poletovati sníh, první toho roku, přišel... pastor (III. 510). Bylo 
zrovna odpoledne na tučn}'' čtvrtek před ostatky (I. 441). V ten jarní čas 
(IV. 436). Už bylo zaseto. . . (I. 384) a pod. 

Takové kronika řské údaje časové stále se vracející dodá\'ají dílu 
kronikářského svérázu, půvabu, náladovosti i harmonie. Po si rance kom- 
posiční nejsou na závadu; spisovatel jimi dociluje sťojitosii vnější, nikoli 
nenázorné, vzbuzuje dojem jednoty časové, již si při čtení stále uvědo- 
muj enic. 

Je tomu tak v celém díle, avšak zvláště dbá spisovatel tohoto časového 
upozorňování hned na počátku kroniky: ,, Jednou ráno samý konec měsíce 
srpna, po tiché, klidné noci" (I. 22), kd}' byl skácen úl na faře boušínské, 
přišel Doubenus na Boušín pro volavé kvíčaly, vypravuje, že ,,na včerejšek 
ráno" (I. 37) řádili v okolí zloději; téhož jitra vrací se učitel od muziky. 
Starou učitelku v Padolí poznáváme v této exposici ,,za vlažného večera, 
den před tím, nežli na faře vedle zhynuly volavé kvíčaly" (I.. 62); její syn 
,, pozdě odpoledne, kterého se vracel Doubenus z Boušína", píše psaní, 
neboť , .Doubenus půjde zítra do Náchoda" (I. 64). Večer ,,té chvíle" (I. 69) 
poznáváme židovku Justynku, která ,, dopoledne v neděli po tom čtvrtku, 
kterého Doubenus při'iel z Boušína s nepořízenou" (I. 86), obstará faráři 
volavé, a ,,za nedlouho, bylo po neděli, které opatřila starému faráři volavé 
kvíčaly a jikavce" (I. 91), vidíme ji zas u kostela. Taková zevrubná určení 
časová, odvolávajíce se na děje ostatní, slouží spisovateli také stilisticky 
jako volné přechody od děje k ději, jak p.itrno nejen na uveden ýcli ukáz- 

204 



kácli, ale i jinde velmi často. I)rnží-li se k takovému jn-ipojení vnějšímu 
i organická souvislost \nitini, získává tím jednotnost vypravování a dílu 
se tím ^'skutku vtiskuje nádech a bar\a kroniky. 

Vedle této stránky formální významné je též pojetí vnitPní. ,,Nová 
kronika" má své epitheton ne bez příčiny. Kronikář starý ve své (farské, 
školní, obecní) kronice by jistě k náležitému datu s větší menší zevrubnosti 
zaznamenal události místně důležité a mimořádné a připojil by i některé 
význačné změny ve vlasti; tak zvláště smrt kněžny Zaháňské a pohřeb 
její, změna vlády, korunovace královská, nastolení nového panovníka, 
změny v r. 1818 a p. upoutaly by ho neméně než živelní a životní poliromy, 
které stihlv kraj, jako řádění cholery, požár městečka, povodeň, sucha, ne- 
úrodná léta atd. Záznamy tohoto rázu a snad i jiné události místní důleži- 
tosti, na př. úmrtí význanmých osob, zapisoval by chronologicky čas od 
času a bez vnitřní spojitosti. 

Po té stránce je ,,U nás" kronikou novou. Spisovatel cele se pohříží 
v život člověka prostého, ukáže jeho denní, všední shon, dřinu a práci, 
starosti i utrpení, nemoci i umírání, zavede nás na schůzky, besedy, zábavy 
a slavnosti, jak rok a léta běží a míjejí, ale v tom všedními bezoddyšném 
shonu postihuje souvislost nejen časovou, ale i příčinnou, postřehuje smysl 
a pokrok života, a to je to jeho ideové stanovisko vyšší. A tak vidíme, jak 
se život hýbe. Prostředí se nemění, vždy titíž pracovníci, besedníci, vždy 
titíž konservativci života, bdící nad starým řádem a zvyky proti násilí 
shora (vrchnost, úřadv, komisar) i proti činiteli vnitřnínm, usilujícímu 
o pokrok (Havlovický, Šolta a j.). ..Nová kronika" Jiráskova vystihuje 
nádoby čej bohatě pohyb a vlnění života. Všecky jeho složky se projeví, 
a výslednice : jádro lidu zůstalo, ale přišel pokrok, polepšení. Toť radostný 
smysl ,,nové kroniky", díla pojetí vyššího a provedení poetického. — 



Může taková , .kronika" býti románem? Jako obraz života jest ,,U nás" 
skutečným románem, ač s jistou výhradou, již vytkl J. Voborník: ,,. . .ná- 
zvjsm kronika se odmítá dramaticky napiaté soustředění děje a osob kolem 
jediného konfliktu". Přes to však, srovnámedi spořádání ,,Z mých pamětí" 
a ,,U nás", vysvitne rozdíl kronikárských memoirů a díla románového 
zcela patrně. ,,U nás" projevuje zřetelně komposiční snahu umělcovu. 

Snad ještě větším právem než ,,F. L. Věk" mohla by ,,nová kronika" 
nůti titul po sv^ém hrdino\-i Havlovickém. Jej učinil Jirásek nositelem děje, 
bojovníkem za ideu, jeho román stal se těžištěm díla. Realistický smysl 
Jiráskův našel vhodný střed v knězi buditeli, jenž stýkaje se s lidem pro- 

205 



st3'in i s inteligencí, s poddanými i vrchností, umožní spisovateli předvésti 
život všech vrstev rudného kraje. Havlovický jest ústředím pro vývoj děje, 
asi jako jeho fara s kostelem a hřbitovem byla přirozeným centrem osady 
i okolí. Ze žha\-ého kovu, z něhož by umělec menšího nadání tvťirčího ukul 
nepřehlednou řadu článku volného řetězce, Jirásek ulil monumentální 
pomník, jehož ústřední postavou je Havlovický, obklopený několika vý- 
značnými skupinami padolských krajanů, pravý památník dějinný. 

Podle toho pojetí Jirásek také osnoval své dílo, nikoli jako kroniku, 
nýbrž jako román. 

Čtyři díly ,,U nás" podle vůdčí ideje románu jsou označeny obrazně 
/. tJhor — //. Novina — III. Osetek — IV. Zeméžluč. — Jednotící princip 
ideový je v činnosti Havlovického. 

Poetická předmluva, i jinak velké komposiční důležitosti, naznačuje 
již také vůdčí motiv ideový: ,, Dřeli se, půda však nedávala bohaté úrody. 
Dost z ní neměli a celé lán}'^ ležely ladem. Úhořilo se a v širých pastvinách 
leželo také nmoho mrtvé síly" (I. 12). VjH-oj ideje ukazuje, že tento motiv 
nutno brát i alegoricky. 

Ten líhor nejen hmotný, ale i duševní uvědomuje si Havlovický, od-- 
chovanec Bolzanův, kdj^ž poznav bědnost a zaostalost horského lidu, 
vzpomíná slov učitelových: ,, Nevědomost a blud jsou příčinou všeho 
zla." ,,Úhor! Úhor!" prošlehlo mu v ten okamžik duší. Cítil, že v tom slovč 
vyřknut i jeho úkol. Půda dobrá, ale zanedbaná, zarostlá bejlím; nutno ji 
zkypřit, posílit, třeba ji ošít novým semenem!" (I. 167). (Jaké umění básní- 
kovo, nechat v této chvíli promluvit zástupce jiného směru: ,,Tak teď 
si vemte, jaká může být štola!") 

Vůdčí ideu rozvíjí básník ve H. části (Novina), kde Havlovický při- 
stupuje k dílu obrodnému zase s myšlenkou svého učitele, že ,, spojené 
snažení, byť i několika lidí, může za každé doby způsobit obrat k lepšímu 
i nápravu." (II. 31) ,,V té víře zůstal a teď nastávala doba, kdy to vše měl 
a chtěl skutky zkusit. Jel na místo nového povolání pln dobré vůle i síly, 
dychtě po práci. Nesnází se nelekal; věřil v dobro i v lid, v jeho zdravé 
jádro". Víru tuto Havlovický čerpá i ze ži^'ota. Episodický ^'ýjev^ se starým 
PLškem (II. 119) jest po stránce ideové důležitý jako vůdčí motiv. Životní 
krédo starcovo stane se heslem Havlovického, jeho vzpružinou, i když ocha- 
buje, a motiv tento harmonicky se vracející v pointě knihy II. je ideovým 
komposičním pojítkem knihy II. a III. ,,Co je zmařeno! Než leccos se ujalo, 
něco raší a vypučí, a ostatek — jak to řekl starý Plšek, když mu vzdorná 

půda vyhodila hák: ,,A žiu se znova!" A přeci se to udalo! — " Musí 

tedy vydržet na té ,,nepojezdiié" zemi, a třeba do oupadu " (11.413). 

Myšlenkové jádro III. knihy {Osetek) je vtěleno v Havlovického úvaze 

-^ 206 




Padoli (Hronov). 

O osudu nadaného Hilmy (doložené také veršem z ,,Elegie na hrobkách 
veských", „oheň nouze udusila svatý a vtipu znikat zima nedala") ve 
chvíli, kdy naděje zasvitla, a motivováno i v hovoru s kněžnou: „...Ale 
hřivna, nemá zůstat zakopána. . . je povinností každého, kdo může, po- 
vznášeti bUžního z horšího k lepšímu, z nízkého k vyššímu — " (III. 499). 
Ale již zde chvěje se motiv knihy IV.: ,,. . .ale kdo v kterém povolání jej 
(klid) má celý a nerušený, bez stínu minulosti, beze strachu budoucnosti?" 
,,Zeméžhič" (kn. IV.) v osobních osudech rekových přináší katastrofu, 
ale poetické spravedlnosti činí básník zadost V3dilídkou na vítězství jeho 



207 



ideí. Ještě než protivenství, nezdary a starosti podlomí síly Havlovického, 
buditel přehlíží výsledky své činnosti (IV. 150) a uvažuje: ,,Tu je zřejmý 
a jistý výsledek . . . přičinění. Jaký bude jinde — jaký bude — Bude-li — " 
Rozhárán a uštván poklesá Havlovický pod břemenem, které vyčerpalo 
všechny jeho síly (IV. 380), přichází se loučit s mrtvou šachtou, z níž chtěl 
ne sobě, ale rodnému kraji dob3''-ti štěstí a blahobytu. ,,Země nevydala 
svého bohatství; za ně jen starost a trýzeň. Ne bohatství, ale žluč. ,,Žemě- 
žluč!" mihlo se mu. Tady jest jeho zeměžluč." 

V této chvíli dospívá děj tragického závěru. Havlovický osobně dožije 
se zklamání, ale smysl a výsledek jeho práce je potěší teln3>: ,,Na tom úhoru 
pracoval dvacet let. Dvacet let a snad ne nadarmo. . . Leccos tu spra\-il. 
Mnohé semeno padlo na skálu, mnohé mezi trní, ale leckteré se přece ujme, 
zvláště v mladším pokolení. Leckdes ostal ještě úhor, leckde však už novina. 
Pán Bůh jim žehnej všem!" (IV. 396). 

V tom duchu je psychologicky prohlouben román Havlovického, kde 
spisovatel předvádí ideový konflikt dvou světů. Nárazy obou světů nejsou 
sice vždy dramaticky vzrušené, ale vnitřní kontrast jejich je v,, nové kronice" 
stálým uměleckým motivem. Havlo\ický vedle idylických starců staro- 
světských kněží, i vedle byrokracie zámecké hned v exposici, kdy vstupuje 
v zaostalé prostředí, je vyznačen jako příští reformátor. 

Pro charakteristiku Havlovického mají sice význam jeho šlechetné 
skutky, ale vlastní význam románový mají právě konflikty, do nichž se 
dostane při své činnosti. Vzhledem k těmto konfliktům druhá kniha ,,Unás" 
znamená vrchol románu, hromadíc nárazy a konflikty, které Havlovický 
vítězně zdolává, ať se střetne s obcí, vrchnostenskými úředníky anebo 
s kolegy. 

Sem patří ne na posledním místě také konflikt erotický. Komposice 
díla nutí nás, abychom zápas lásky a povinnosti u Havlovického pokládali 
za rovnocenný, nenadřazujíce ho nad ostatní. Tak vývojová linie pokračuje 
souvisle až ke konci, kdežto položiti těžiště románu na románek Havlovic- 
kého a paní důchodní by znamenalo roztrhnout ,,U nás" na dvě části, při 
čemž část druhá (III. a IV. díl) by byla nepoměrně zeslabena. 

Peripetii ve výv^oji děje možno sledovati od nezdaru s nešťastným 
Hilmou v knize III. Román Havlovického vzepne se ještě novými vlnami; 
po chvilce klidu a úspěchu dospívá děj ve IV. knize ke katastrofě. 

Až v závěru (od 400. str. IV. dílu) hybnost dějová ochabne pro kronikář- 
skou důkladnost, chtěj ící vyhověti úplnosti pravdy historické. Pak vlastně 
o Havlovickém slyšíme skoro jen vypravovat jakoby v doslovu. 

K hlavnímu románu Havlovického připojuje se v ,,U nás" několik 
větších románu, také psychologicky propracovaných. Milostný román 

208 



Justynčin, působivě sestavený a v I. dfle komposičně dokonalý, zabírá. 
s počátku hlavní zájem čtenářův; pokračování jeho v ostatních dílech ne- 
provedl básník jako román rodinný, nýbrž posunul jej i rozsahem i význa- 
mem značně do pozadí. 

V I. knize ,,U nás" počíná se také vážný román evangelíka Pavla, moti- 
vovaný psychologicky a kreslený vážnými barvami na tmavém pozadí; 
s kontrastem položeny jsou vedle sebe obě jeho složky, román Pavlovy 
matky a puritánský román Pavlův. V něm básník rozvíjí sociální pro- 
blémy dělného lidu horského, zobrazuje život udřeného tkalce i utrpení 
utiskovaných evangelíků, ale ježto tento román je držen v pozadí, je až do 
konce zladěn k celku rovnoměrněji než román Justynčin. 

Velkou pozornost na sebe strhuje ve III. a IV. díle životní román 
mladé Domáňové, dokonce téměř na úkor děje hlavního, který zatlačuje, 
střídaje se s ním celkem samostatně ve volném postupu. Psychologická 
kresba prohloubila působivé scény tohoto románu, hluboce pojatého a 
účinně rozvíjeného. Se stanoviska komposičního lze říci, že bohatostí své 
linie byl by prosytil celé dílo, kdyby byl počátek jeho umístěn na př. ve II. 
knize. 

Rodinné romány, Šoltův víc se zřetelem sociálním než psychologickým, 
a pastorův, podávaný úryvkovitě, mají spíš ideový vztah kději hlavnímu, 
podobně jako episodický jinak román nešťastného Hilmy. 

Bylo by možno sledovat i významnost jednotlivých románů, v ,,U nás" 
přímo typických. Vzhledem k erotickému a společensky ideovému románu 
katolického kněze je v exposici významně položen důraz na šťastný román 
Justynčin, v peripetii pak na bolestný román Domáňové; v pozadí ideový 
zápas Pavlův s vážným pojetím lásky manželské. Rodinné starosti Soltovy 
zpředu díla, rodinné štěstí a osud evangelického pastora, osud sirotka Hilmy 
mezitím ukazují, jak důmyslná je Jiráskova stavba románového díla, 
které svou harmonií je víc než kronikářským otiskem skutečnosti. Uvedené 
obšírné děje románové nevyplývají sice organicky ze sebe, majíce společné 
téměř jen pojítko časové a místní souvislosti, hlubším smyslem života jsou 
však spojeny v harmonický celek ideový. 

Tyto děje tvoří ted}'' hlavní proud díla. Aby bylo vystiženo plné prou- 
dění života, pojí se k nim celá řada obrazů ze života, které ekonomicky 
jsou podřízeny ději hlavnímu. Jsou to jednak typické obrazy rodinné, jež 
předvádějí na př. rodinu Dušánka světáka, rodinu Klimšovu a pod., jednak 
několik celkově bezvýznamných všedních románků zakončených svatbami. 
Rada prvá má význam dokumentární, podávajíc charakteristiku lidu; 
radou druhou spisovatel činí zadost úplnosti kronikářské. 

Při soustřeďování látky patrná je vědomá ekonomie a komposiční 



209 



14 



smysl spisovatelův, jehož význačným dokladem je způsob, jak Jirásek 
uvedl v ,,U nás" Bož. Němcovou. Dílo básníkovo nesmělo vyličováním 
pohnutých osudů spisovatelčiných rozrůsti, ani pro ni tak mocně přesunouti 
své těžiště, a tak, třeba kronikář si neodepřel, aby milou postavu její nepřed- 
vedl, umělec přestal na pietním uvedení milé krajanky, intimní reminis- 
cencí na ,, Babičku" vyvolávaje působivou náladu*). 

Ten smysl pro ekonomii komposiční Jirásek osvědčuje nejednou. Tak 
IV. kniha, napínající zklamávajíc čtenáře při nezdařeném dolování Havlo- 
vického, znavovala by, kdyby kronikáře neomezil umělec, který později 
o nezdaru a starostech Havlovického nechá jen stručně vypravovati mlynáře 
a Šoltu (IV. 397). Podobně ve II. knize Jirásek chtěje působiti uměleckým 
kontrastem dvou návštěv Havlovického, na zámku a na faře, vyhne se 
raději stilistickým obratem třetí návštěvě u slatinského mlynáře. Zhusta 
opakující se výjevy pohřební i hostiny spisovatel podává ekonomicky 
vkusně. Tři pohřby (boušínského faráře, starého Dománě a kněžny Zaháň- 
ské) působí vedle sebe význačnými kontrasty. Při popisování instalační 
hostiny (II. 41—73) básník přímo překypuje epickou zevrubností, uplat- 
ňuje tu všechny motivy dějové; stručněji provedena scéna dějová ve III. 
knize, jen pokud byla potřebná k motivaci, jinaká líčení hostin farských 
jsou podána mnohem stručněji. Podobně slavnost jiřinková, i když kronika 
nutí opakovati, popsána je po třikrát různou formou, ukazující, že Jiráskův 
smysl komposiční vždy vystihl, jaký poměr k celku i k jednotlivostem za- 
chovati, aby dílo působilo životně a umělecky. 

Komposiční smysl pro ladnost románového doznění upravil ekono- 
micky i doslov na konci IV. dílu (od str. 400). Vzhledem k drobn3>m a ved- 
lejším dějům ,,U nás" je tento doslov přiléhavější než vzhledem k ději 
hlavnímu, obsahuje harmonické závěr}' drobných motivů. Proto také v}^- 
znamný rok 1848 i jeho ohlasy a doznění let následujících jsou jen stručně 
dotčeny, ač spi.jovatel měl i pro Padolí v zásobě dokumenty případné a 
příkladné (sr. na př. „Gardistu" v knize ,,Z různých dob"). 

Nové motivy, připojované v závěru, byly by rozvíjely kroniku tam, 
kde se měla končit, rozváděly by neúměrně román ve chvíli, kdy (po 
odchodu Havlovického z Padolí) dospívá k svému zakončení. 

Jinak ovšem byl retardační systém spisovateli v celém díle nezbytným 
prostředkem ke kronikářské interpretaci i románové motivaci. 

Nejvýznačnější retrospektivy pro motivaci dějovou jsou Havlovického 

*) Dokladem, že Jirásek přes všecku svou lásku k pravdě historické dává přednost lad- 
nosti umčlecké, je užití citátu z koresp. Němcové (o chvalkovické pí. obroční); básník, aby 
neznesvětil krátký hovor spisovatelčin klípkem, sprostí se zajímavého motivu učiniv si 
vhodným tlumočníkem ratibořického zahradníka. (III. 423), 

210 




Rodina faráře J. Regnera-Havlovického. (Souč. obraz.) 

vzpomínky na studia (I. 166), vypravování pastorovo o jeho životních 
osudech a názorech (III. 213) a episoda o Plškovi (ve II. knize). 

Prostě do minulosti nás uvádí řada vložek v exposici; nad to zvláště 
ve III. knize (41a n.) zvídáme o minulosti každého vystupujícího pašera. — 
Skutečnými vložkami, samostatnými příběhy episodickjhni, jsou některá 
vypravování na besedách a při hostinách, jako studentské vzpomínky 
boušínského faráře a pátera Albla, vojenské vzpomínky Fidéla Hanuše a 
Cejchana granatýra, historické vzpomínky na císaře Josefa a zvláště 
vypravování a vzpomínky pašerů (III. 167, 366, IV. 199 a j.). Každé takové 
vypravování poutá se k ději, někdy náladou, někdy chová motiv, jehož se 
užije později, někdy slouží i k úsečné názorné charakteristice. 

Episodické vložky jsou vhodně vestilisovány. Tak historická vzpomínka 
o staré živnosti u Klimšň (III. 71) vhodně je vložena v ústa sčetlého faráře 
Havlovického, tak v živém dialogu Havlovického, jeho matky a učitele 
Černého (IV. M4) je svěže podána episoda o opeře na zámku náchodském, 
klasická maniaturní reprodukce románu ,,Na dvoře vévodském", náladově 
ověřovaná pamětníky. 



211 



Jestliže tyto vložky vhodně zapadají do proudu dějového, přečetné, 
uměleckv působivé scény, které jsouce součástí a vrcholením jeho, vy- 
volávají ovšem dojem ještě mocnější. 

Ze snahv dokumentovati, charakterisovati, motivovati a naladiti 
plynou také románové dialogy. Jirásek odlišuje i v dialektu padolských 
půlpánů biblicky zbarvenou řeč evangelíků-písmáků, odstiňuje fraseo- 
logií mluvu padolského , Pražana', vyznačuje, jak vrchnostenští úředníci 
po němečku zadrhují, ale také individualisuje řeč odbornými termíny 
i osobními zvláštnostmi, dociluje i svěžími pořekadly a přirovnáními 
lidovými krásné barvitosti slohové. Ve stavbě románu vloženy jsou dialogy 
s mistrovským uměním a se zdravou ekonomií, realisticky živě vyplývajíce 
ze situací, oživujíce i doplňujíce děj a udržujíce stálý pohyb dějový. Eko- 
nomii komposiční pozorovati lze také v tom, že Jirásek uvádí několik 
dialogů a promluv reprodukovan3'xh řečí nepřímou; živost děje je tak za- 
chována a naopak pro méně důležité hovory se nerozplývá děj hlavní. 

Jako náladové obrázky, tak i popisy osob a míst jsou organicky včleněny 
v postupu vypravovacím. Zpravidla Jirásek zevrubně popíše každou osobu 
při prvém vystoupení, všímaje si její fysiognomie i obleku. Při opětovaném 
,,epithetu" některých osob opakuje zhusta i úryvek popisu, který pak se 
stává nedílnou částí epitheta. 

Z psychologických důvodů věnuje některým osobám několik popisů, 
nejen pro vyznačení fysické změny při stárnoucích osobách kroniky, ale 
také proto, abychom při důležitější scéně pocítili nově živý dojem osobnosti. 
Tak farář Havlovický je vykreslen v každém svazku sám i jednou jako 
folie k faráři boušínskému; také obraz paní důchodní ukáže básník něko- 
likrát, abychom plně vnímali její půvab, kter5^m působí na Havlovického. 
Podobně v různém osvětlení je za svobodna i jako vdaná malována Jus- 
tynka i mladá Dušánková (Domáňová). 

Místní popisy Jiráskovy, ať kreslí fary, školy, chalupy, statky nebo 
městská onačejší stavení i jizby selské, tkalcovské, drobné světničky chu- 
dáků nebo mlýnice a hospody anebo obrázky krajinek a pod., jsou připojeny 
podobným způsobem jako popisy osob. Nejsou to popisy mrtvé; oživují 
se často dějem a pohybem, a jsou zpravidla ladně a vhodně komponovány, 
vyplývajíce přirozeně z osnovy celkové. 



,,Nová kronika" Jiráskova je pravým obrazem života, projevujícím 
se ještě mnohými motivy, o nichž jsme se posud nezmínili. Jsou to děje a 
momenty drobné, které nemůžeme čistě přičísti na vrub ani kronikářské 

212 



zevrubnosti, ani zas jen románové barvitosti; jsou to vědomé prvky kom- 
posiční, s jakými se shledá\'áme v poesii veršované, v epoůeji, ať hrdinské 
(v „Iliadě"), nebo idylické (v ^lickiewiczově „Panu Tadeáši"). Odtud — při 
obdivuhodném bohatství látky — ta ladnost formální, ten harmonický 
půvab, který pomáhal básníkovi překlenouti rozpor mezi kronikdřským a 
románovým zpracováním ,nové kroniky' . 

Poetickým základem ,,U nás" je vstup ke knize prvé*), patřící však 
vlastně k dílu celému. Je to skutečný ohlašovací počátek epopeje, stupňo- 
vaný v náladovou báseň, jejíž motivy, a řekněme verše, se znovu a znovu 
vracejí, je to pravá ouvertura, uvádějící hned v náladu a přivádějící bohat- 
st^'í vůdčích motivů, jež se pak v díle neustále ozývají, opakovány, obměňo- 
\-ánv nebo rozváděny s účinkem v pravdě uměleckým. 

Již zde se uplatňují komposiční formy repeiiční, zá\'ěr vracející vlnu 
úvodu, i nezapomenutelné typy fraseologické, oživované novým a nov^^m 
opakováním. Tu vzpomínáme občasného opakování některých míst a slov- 
ních obratu i konstantních epithet zdobných v epopejích klasických, ač 
dlužno zdůraznit i realismus básníkův, který přejímá tento motiv i z termino- 
logie lidové, jejímž svérázným plodem jsou taková epitheta i u nás. V této 
formě doslovně opakovaných motivů drohnýcli objevil si Jirásek kouzlo, jak 
každý kamének pestré mosaiky vtisknouti v mysl a srdce a docíliti dojmů 
živých a trvalých, a v tom je i velká sugestivní síla básníko\'a podání, vy- 
volávající psychologický účin prostředkem formálním, komposičním. 

Zástupy reků homérských oživly v s\'érázných skupinách typických 
postav v ,,U nás". Zdá se, že se celé městečko se svými obyvateli i návštěv- 
níky hemží před našimi zraky — a přec tu tříšť si umělec nenápadně a 
ladně seřadil v několik skupin, jež pak mohl již lehce ovládati. Význačnější 
skupiny jsou besedníci u Čej chána granatýra, družina pašeru a sbor evan- 
gelíků z vrstev lidových, společnost \Tchnostenského úřednictva a sbor 
kněží z vrstev pánu. K besedníkúm Čejchanovjan druží se občané, schá- 
zející se v hospodě (z\i. ,, právo") a mladí besedníci u Frýdků, kdežto 
skupinky farských lidí, patřících duší a vším rázem vrstvě lidové, člení se 
někdy ke skupině pa.nské. 

Tak oživla v ,,U nás" celá galerie postav výrazných, které jsou ne- 
zapomenutelným typem jako Rubšovo ,,nepozdravil u \rbiček", tak tu 
jde postava za postavou, uváděna stálým epithetem, kterým zde dlužno 
rozuměti vlastně všechnu tu te.\tovou V3'zdobu, která je se jmény osob 
jakoby srostlá. Konstantní , .epitheta" těchto postav mají po komposiční 

*) I. díl ,,U nás" je stavěn (i sám pro sebe) také úměrně; zvláště pěkně se pcdařila bářni- 
kovi (na str. 18 — 76) exposice, jíž vnikáme v prostředí, prvrí motivy dějové i náladu a 
ducha celého díla. 

27-5 



stránce význam sjednocující. Pro to rytmické pojítko opětují se i některé 
jiné partie v doslovném znění; tak milostný zápas v duši Havlovického, 
jeho vzpomínky nad vyšívanou vložkou od paní důchodní, vzpomínky 
Domáňové nad modlitbami od nešťastného milence, Málkovy vzpomínky 
na pašovanou sůl, roztroušenou na Hejzlarovč stráni a pod. 

Spisovatel užívá plných ,,epithet" i v případě, že pozbyla platnosti, 
a i taková opakování, při nichž (formou alluse) podává si ruku minulost 
s přítomností, působí účinně. Vzpomínáme tak v kruhu přátel mrtvých 
besedníkň, a také individuálních zvláštností (vzdychání panny Aninky, 
výstrahy paní důchodňově muži jedlíku) i rozdílu mezi minulostí a přítom- 
ností (IV. 403, 314, 169, 300, 449), všímáme si pro tu formu bedlivěji, udržujíce 
si celek v živé spojitosti. Můžeme říci, že pravé rytmickým opakováním 
typických míst vyhnul se básník nebezpečí nepřehlednosti dějové, zladiv jím 
i děje zcela vedlejší a podružné v jasný celek s ději hlavními. 

Kronikářský základ ,,U nás" přinášel s sebou nebezpečí kalendářní 
všednosti, neboť spisovatel zobrazuje události třiceti let, jak plynul rok za 
rokem, kreslil zde tolikrát za sebou cel 3''' ,,rok na vsi" s jeho svátky i všed- 
nostmi. Básník však zmocnil se látky mistrovsky; jednak vyhnul se novým 
a novým popisům motivů stejnýcli, ekonomicky zobrazuje jen význažné 
události výroční, zajímavé i vzhledem k ději, na druhé straně však z těch 
každoročních neměnných jevů vytvořil arabeskovou splet, vinoucí se dějem, 
a užil jí jako vnějšího pojítka komposičního. Tak i zde vznikl zajímavý 
circulus rytmicus, neboť všednost kalendářní umělec přebásnil v nálado- 
vost a monotónnost si přehodnotil v půvab rytmický. 

Besedy u Cejchanů, přástvy u Frýdků, zábavy v hospodě a p. vracejíce 
se ve volném vlnění charakterisují neměnný ráz venkovského života staro- 
světského a vyvolávají pravou náladu. Básník uváděje nám před oči nejen 
milostné počátky románů a svatební veselí, ale i nepřetržitou řadu umírání, 
vyvolává v mysli čtenářově — právě tím rytmickým opětováním ve všech 
oddílech spisu — silný dojem elegický, dávající celé knize zvláštní tesknou 
náladu, již spisovatel (ve II. kn. 37) komentuje: ,,Jako vlny v proudu, tak 
v životě odchod a příchod, a v tom jenom stálost." 

Talcé nálady přírodní, připojené k přehledům jednotvárného proudění 
životního, jsou takovým harmonickými motivem, vracejíce se i jako stilis- 
tické přechody s oblibou, na př. I. 97, 348, II. 237, 303, 315, IV. 195, 
295, 351 a j. Výstižné, uchvacující nálady vanou z těch míst, charakte- 
risujících zapadlou tišinu horského městečka, po stránce komposiční pak 
tvořících náladový rámec vj^značnějším příběhům. — Mnohé nálady pří- 
rodní jsouce více než pouliýni popisem nebo líčením, zapadají jemně v kom- 
posici celku, velmi často vrhajíce reflex v duši osob a uplatňujíce se téměř 

214 



motivicky. Mají význam i pro zladění celku, oživujíce a spínajíce déje, ale 
vlastní jejich platnost vynikne v rozboru psychologickém. V něm také 
bude místo pro ocenění náladovosti, prýštící z účinného uplatňování citátů 
(z básní, písní světských i nábožných, z modliteb, bible i dopisů a zápisků). 
Vzhledem k ladnosti jejich připojení možno říci, že v uvádění jejich jest 
Jirásek pravým mistrem slohu, doveda motivovati jejich užití a motivuje 
jimi zpravidla i nálady, povahy i děj romxánový. — 

Chceme-li oceniti celkové provedení ,nové kroniky' Jiráskovy, vidíme, 
že v ,,U nás" je řešen problém, jakým způsobem zvládnouti látku tak, aby 
z ní vzešlo dílo výstižné, vyčerpávající daný materiál, ale také umělecky 
jednotné a harmonické. 

Není to komposiční problém nový, a pokoušelo se jej zdolati několik 
spisovatelů, jimž tanul na mysli ideál kroniky rodného kraje, která by za- 
chytila formou románovou plné vření životní. Jirásek formou nové kroniky 
si tento problém rozřešil. Kronikářský základ a kronikářské zbarvení díla, 
ideové stanovisko vyšší, románové ústředí s celou organisací dějovou, 
typičnost předváděného dění i postav, čili po stránce komposiční: forma 
kroniky přehodnocená v román s použitím básnických prvků epopeje boha- 
týrské i eposu idylického — toť způsob a postup,, jakým Jirásek zdánlivě 
neorganické jednotlivosti kronikářské sloučil v harmonick3> celek románový. 
Touto formou vyhověl básník požadavkům umělecké komposice a jí si 
rozřešiv takto estetický problém po stránce technické, vytvořil svou 
, novou kronikou' také vlastní útvar románový. Třebaže pak Jiráskův 
román nedosáhl veskrze a ve všem absolutní dokonalosti umělecké, možno 
říci, že pro díla podobného pojetí a rozsahu je ,,U nás" typickým vzorem. 



215 



Albert Pražák: 

ALOIS JIRÁSEK A SLOVENSKO. 

Bylo b}' omylem domnívati se, že Štiirovým vystoupením za samo- 
statnou slovenštinu b3da porušena organická jednotnost československé 
literatury či že potuchl vzájemný zájem Cechů a Slováků. Bojovalo se 
sice zde i tam všemožnými důvody mluvnickými, dčjepisn3>mi, národopis- 
nými, filosofickými i politickými, ale ve všem tom bojování bylo znát dech 
jedné a téže národní duše, a když již v období memorandovém písemnictví 
definitivně rozštěpilo se na české a slovenské, přece i tu až po dnešní dn}'^ 
je patrná na obou stranách táž reakce na všecky literární pomysly a vzruchy, 
nesporný to doklad literární jednotnosti. 

Vedle tohoto vnitřního jevu jsou tu i uvědomělé průkazy vnější: po 
nezdařeném úsilí za doby Bachovy, vrátiti Slovensko češtině, vybuchovalo 
při osamostatnělé slovenštině ustavičně vědomí československé totožnosti, 
V šedesátých až osmdesátých letech několikráte je projevih směiodatní 
mužové okázalým poukazem, že Češi a Slováci jsou národ týž (Viktorin. 
Palárik, J. M. Hurban, K. Kuzmány, Pauliny-Tóth, P. Hečko, J. Záborský, 
Slovákovič, J. Vlček a j.), a v Cechách a na Slovensku nebylo události, aby 
za ní jednotně nestáli i Slováci: cyrilometodějské slavnosti na Moravě 
a divadelní a Jungmannovy v Praze, české tábory po Cechách a školské 
pohromy na Slovensku svedly až k oslnivým projevům uvědomělé jednot- 
nosti, tak že si věci znepokojivě povšimli rakouští Němci i Madaři. Počin 
Holečkův, Heydukuv a Pokorného není proto počátek nějakého navazování, 
nýbrž prosté pokračování československého organického styku. Spisovatel 
český a slovenský ani nemohl tu začínati cosi nového, vzájemného, protože 
kmenová totožnost v jeho povaze i v jeho uměleckém pudu prostě byla již 
pouhou existencí jeho původu. 

O Jiráskovi, jenž vstoupil do Uteratury uprostřed let sedmdesátých, 
má široká veřejnost na př. za to, že dotkl se Slovenska až ,, Bratrstvem". 
Letmé ohledání jeho díla však ukazuje, že Slovenska dotýkal se již od počátku 
své tvorby, před Holečkem i Pokorným, na rozkaz své české duše, pře- 
svědčené o sounáležitosti celého československého kmene. Nebylo ho sice 
vídati při slavnostech a v sdruženích, posilujících styk obou větví, nebylo 
u něho šiřitclské činnosti veřejné ve prospěch československého sjednocení 
— na to neměl času — , ale v jeho díle, určeném široké obci celélio národa 
v Cechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, jsou Češi a Slováci 
sjednoceni prostým zákonem původu i vývoje, zásluha to nemalá, protože 
působila v tomto smyslu na celý národ. 

216 



A přece je podivno, jak byl Jiráskův osobní styk se Slovenskem 
poměrně pozdní a nečetný, 

Slovensko vůbec připomněl mu asi až studijní pobyt v Hradci Králové. 
Mělť na tamním gymnasiu za profesory několik ,, Slováků", t, j. profesory', 
kteří v období Bachově působili na gymnasiích slovenských: ředitel Klum- 
par dostal se do Hradce z 1'herské Skalice, profesor Franta z Báňské 
Bystřice a profesor Vojáček z Levoče. Na Vojáčka si Jirásek nejvíce vzpo- 
můial (srv. Z mých pamětí I. S. S. XXXVH. 281 si.) ~ ještě po letech 
míhala se mu před očima jeho paní Slovenka, žena vysoké a statné postavy, 
a pak nedlouhá, zelená, na zádech od slunce prožloutlá čamara, v předu 
se šněrováním, úžícím se po uherském zvyku od prsou k pasu, donesená 
z Levoče. Tito mužové seznámili Jiráska se Slovenskem asi první a z auto- 
psie. Jinak poučoval se Jirásek jistě pilně sám z historie i současných 
publikací. Na Slovensko dostal se však až r. 1896. Tehdy Karel Kálal 
upozorňoval na politický i kulturní význam Slovenska pro Cechy a obracel 
se důrazně i k Riegrovi. Dr. Rieger zesílil svůj zájem o Slovensko všemi 
směry, a tedy i literárním. Jan Jiskra na Slovensku připadal mu zvlášť 
cenn\'m námětem k románu, jejž zpracova.ti byl zrovna předurčen - Jirásek. 
Proto navrhl Svatoboru, aby bylo dáno Jiráskovi cestovní stipendium 
k studiu Jiskrovských pramenů a literatury. Jirásek odcestoval na Slovensko 
r. 1896 s profesorem Koulcu a na\'štívil hlavně Trenčansko, Pováží, Žilinu 
a Krenmici. Do Kremnice zajel hlavně k archiváři a dějepisci Pavlu Kříž- 
kovi, věcnému a povolanému znalci studovaného předmětu. Mimo to zajel 
i do Gemerské stolice vyhledat husitské stopy a do Pešti podíval se na 
historické sbírky. Viděl při tom i Zvolen, Lučenec a Muráň. Hned po návratu 
psal o dojmech V. Vlčkovi (17. 9. 1896) a osno\'al na příští rok cestu na 
Košicko a Spišsko i upozorňoval, že ,,s materiálem bude ještě dost práce". 
R. 1897 byl Jirásek na Slovensku po druhé a r. 1907 po třetí, vždy hlavně 
ve Spišsku, Gemersku, Košicku a Šaryšsku. 

Jirásek cestoval po Slovensku účelně: aby poznal zemi, na níž chtěl 
promítnouti děj svého románu, i aby shledal všecky prameny a literaturu, 
jež by mu tento děj i jeho činitele věrně, pravdivě a věcně přiblížily. 

Metodu tohoto cestování popsal několikráte sám a tak, že jest 
k psychologii jeho tvorby přímým pramenem. 

* * 

* 

Dopis psaný V. Vlčkovi je nejstručnější schéma cesty z r. 1896, nomen- 
klátor jejího účelu i úspěchu. Teprve r. 1920 (Topičův Sborník Ylll. 1) 
vypravoval o ní Jirásek podrobnosti, z nichž povaha jeho, jako cestovatele 
po Slovensku, vysvítá cele: Jirásek vidí zemi především jako dějiště 

217 



historické, lid jako dědice typů v historii proniklých; postupuje podle 
diktátu pročtených pramenů a literatury a stýká se hlavně s badateli, 
kteří jej mohou poučiti. 

Odtud v Bošáckej dolině jeho zá-jem o zemanské kurie a o sedlácké 
chalupy i prohlídka starých kastelů a kostelů i rozhlídka po Pováží a po 
Trenčansku, jak by se asi rozhlížel vojenský středověký taktik. Vzpomínka 
J. L. Holubyho, jenž tu byl povolaným průvodcem, charakterisuje Jiráska 
asi tak, jak naznačeno (Srovn. Lidové noviny 18.1. 1921). Na Trenčansku zase 
týž zájem o kostely, kastely, dědinské stavby i opevnění hradní, — spolu- 
cestovatel prof. Koula mění se Jiráskovi v živý odborný slovník tehdejších 
architektonických zvláštností. Jirásek sedí stále v archivu nebo obhlíží 
kulaté městské bašty, opevněné a zděné kostely, staré domy a žluté krámky. 
Ve Zvoleni spěchá na hrad, proměněný v trestnicí, do vysoké gotické síně, 
jakoby chtěl z minula přivolat ohlas hlaholných Jiskrových shromáždění. 
A i v Pešti z mileniové výstavy zajímá jej především sestrojený hrad 
Hunyadův, oddělení národopisné, obydlí, stavby, kroje — studium minu- 
losti. 

Jiráskovy výlety, pokud přerušily studium archivní, měly vždy 
účelem nabrat k osnovanému dílu materiálu živého. Z Kremnice vyjel si 
pres hrad Sašov do Sv. Kříže ,,na jarmok" dívat se na typické dědinčany, 
vysoké jako hora, dlouhovlasé, v zapiatých kožíšcích bez rukávů, nebo 
v konopných košilícti přes prsa, v ohromných širácích a s pádnými valaškami 
v pravicích, a zase pozorovat dobytčí trhy, koně, postroje a vozy. Vše, co 
zřel, bedlivě znamenal do zápisníků, živý inventář k ,, Bratrstvu". A totéž 
na Detvě: chlapci a ženy nebo děvčata v kostelích, v poli nebo na nekonečné 
dědinské ulici byli podobný bohatý zdroj lidových typů a situací, z nichž 
bylo lze pro „Bratrstvo" vybírati. Kozicové, Frnčalové, Hurčalové a j. do- 
dali jména i podoby. 

Jiráskova fantasie, hrocená věcným smyslem pro skutečno, dovedla 
se sice zjitřit a promítnout do lidu nějakou skutečnou historickou postavu 
nebo postavit si ke kremnické ,,curia arcensis" Jiskrová hejtmana Jana 
Oškrda; jeho vlastenecká reflexe dovedla si i zabouřit při Děvínu nad 
děsivým ponížením Slovenska; člověk dneška občas zmáhal tu historika, 
ale vždy jen episodicky, nikdy nezmohl na plno — v Jiráskovi cestoval až 
na mizivou výjimku jen objektivní historik. . 

Jinak tomu bylo pod Murání (Srv. Muráň, ss. XXXIII 165) r. 1897. 
Jirásek dojel tam z Tisovce s drem. Daxnerem na otevřeném voze, krásnými 
horami nestejných výšek a oživenými divokými kočkami, rysy, medvědy 
a diváky. Sotva se objevil hrad, zmizel zájem krajinný a valně nebavilo 
snad ani hostitelovo opékání sýra. Jirásek propadl při vatře zprvu v dumu 

218 



historickou: o Husitech, bojujících zde proti vojskům Matyáše Korvína, 
o loupeživém Bašo\'i i o Muráňské Venuši Marii Seči. Dumu si opíral o pře- 
čtenou hteraturu, třebas tu nebyl úplný a neuváděl vešelínských motivů 
v literatuře (Tomášik, Godra a j.) a nevzpomínal ani Tomašikových „Ba- 
šovců na M\iráňskom zámku". Tentokrát — snad dík společníku — duma 
historikova přesunula se brzo v dumu dnešního politika: při Bartolomeidovi 
měl Jirásek označení ..spisovatel českosloN^enský" a při rozboru pramenů 
stanovisko české: hrad je nesporně dílo Jiskro vo. „To slovenské zákoutí 
bylo naše. Bylo tu české velení, naši vládli Slovenskem i na dolní zemi, 
i na budínském hradě se jich báli." A po tomto politickém výkladu historie 
úvaha nad přítomností: ,,Jak tu spokojeně, blaženě v tu chvíli sedíme 
Slováci, Češi. Kdys tu Češi vládli a se Slováky bratrsky vítězně bojovali 
proti těm tam na , dolní zemi'. Poznáte jejich sveřepou sílu pod Murání 
a všude po krásném Slovensku v nátěru maďarském, v úřadě, škole i veřej- 
ném životě. . . A my? My dnes Slovenska a Slováků ani dobře neznáme, 
protože si jich málo všímáme, k jejich škodě, ale k naší také a nemalé!" 
Čech, bolestnící nad porobeným Slovákem tu zmohl, jak patrno, histo- 
rika cele. 

Třetí Jiráskova cesta za Bratrstvem r. 1907 zcela propadla historikovi 
zkoumajícímu území topograficky pod tlakem přečtené literatury. Konal 
ji s dcerou a vozmo přes Krakov — Zakopané — Nový Targ — Dunaj ec — 
Dubno — Kežmark a stále přirovnával, co sám zřel a krajinně i památkově 
prožíval, k tomu, co viděli a prožili jiní. Nekonečné hory a hluboké lesy 
bývaly postrachem cestovatelů, jak zřejmo z cestopisu Jindřicha Hýzrle 
z Chodů nebo z vagantského cestopisu dáckého Simplicissima. Jirásek si 
ověřil svou cestou správnost jejich popisu a konkrétními pozorováními 
vlastními poznámkoval jejich cestopis, spokoj uje se po většině jeho zněním. 
Svou pozornost soustředil v Dubne na starý dřevěný kostel, za nímž se 
rozběhl pešky klikatým labyrintem polních mezí a za nímž se pak ještě 
dlouho ohlížel, protože ,,tudy kráčel i Waldštejn s Hýzrlem a ujížděl Talafús 
z Ostrova s několika jezdci po hrozné porážce Bratrstva u Saryšského 
Potoka". Z Corštejna se díval na kopec Aksamitku a na Nedec a ,, kmitly 
se mu strašné houfy osmahlých, černých bratříků, táhnoucí z údolí vzhůru 
na Dunajec, v jich čele Janko Kozic Vlk a Pobera z Lomu nevím kam domů" 
(Srv. Zlatá Praha 1911). Na klávesách duše hrála jen píseň bratříků, odtud 
to propadlo v minulost a odklon od přítomnosti, vStejně tomu bylo téhož 
roku na ,,Klaštorisku" (Srv. Prémii Umělecké besedy 1908). Jirásek zajel 
do Hrabošic a odtud poštou na Aksamítův nový Tábor na Zelené hůře 
v Spišské stolici. Rozvaliny připomněly mu historii r. 1433, kdy táborští 
bratří pod hejtmany knězem Bedřichem ze Strážnice a Janem Pardusem 

219 



z Horky zničili kartuziácký tamní klášter, ale tato historie neomezila se jen 
daty, nýbrž přešla v Jiráskově podání v živě a dramaticky črtaný obraz. 
Jirásek studoval místo podrobně a uprostřed psů i jalovic a ovcí na za- 
trávněných rozvalinách vyvolal si ^ěrnou představu minulosti. Zajel i na 
Šáryšsko, vyhledával tu podobně důkladně Aksamitový stopy (srv. Kalendář 
Nár. L. 1908), ale tu zapomínal v sobě historika a dával promlouvati 
českému politick}^ laděnénm pozorovateli; tamní stopu Husitu nazýval 
, .stopou úžasné odvážnosti a síly, stopou vladařskou", a při ní srovnával 
,,jak bývalo, když lid a zemanstvo slovenské byli s Čechy za jedno, a jak 
je nyní." Ve vsi Plavnici mluvil s neuvědomělj^m učitelem, z jehož hovoru 
s úžasem si uvědomil, jakou strašnou madarisační zbraní se stala škola proti 
nám, a to v kraji, kde naše vladařství připomíná nejen hrad, nýbrž i česká 
kniha. V rukou hochu i děvčat našel Jirásek na Šáryšsku české modlitební 
knihy i české ,, Zlaté Nebeklíče", tlačené v Prešově. Nedivno, že myslil tu 
na přítonmost více než na ,,šarišského hraběte" Jiskru a jeho bratříky. 
Jirásek spokojil se tu asi jen stykem s lidem, jinak by asi zaznamenal 
překvapující bohemica ve farských knihovnách, klášteřích i v prešovské 
právnické koleji, jež by jen zvýšila jeho stesk do rozporu přítomna a minula. 
Jiráskovy tři cesty na Slovensko dodaly ,, Bratrstvu" nesporně kon- 
krétnosti, živosti, malebnosti i půvabu. Před „Bratrstvem" často v tom onom 
námětu zabloudil do slovenského kraje, ale vždy to Md jen fakt, datum — 
u „Bratrstva" vše jinak, tu jest opravdu Slovensko samo, jistě dík auto- 
psii. Vysvitne to z přehledu všech Jiráskov3/ch námětu slovenských nebo 
všech jeho zmínek o Slovensku, jichž je v jeho díle opravdu Jiojnost. 



Jirásek není přítel umělecké lži — této Wildeovské podmínky imiění — 
a proto se vyhýbá látkám dějinně nedoloženým. Z prvních století má 
námětů nejméně, ale umístil v nich přece Slovensko, třebas o něm nemohl 
pověděti, než že stará Trstenická cesta vedla na ně z Cech a Moravy a po ní 
byla k nám přivážena krušná sůl {Nevolnice, 1888). ^* ^^ ' 

Rušnější námět nalezl Jirásek v boji Otakara II. s Belou u Kresscn- 
brunnu dne 12. července r. 1260. Děj zpracoval v OhHovanhn (S. S. III.) r. 
1880, přenesl jej však do Čech a posunul do doby braniborské, i s h]a\-ními 
jeho nositeU a poháněči Kumánem Alanem a.Aljašínem, již se krutě mstí 
za kressenbrunnskou porážku svým českým dobromyslným zajímačům. 
Slováci vystoupili tu jen \'e vojště Bélově a na jeho pokyn spolu s Chorvaty, 
Srby, Bulhary, Řeky a Turky vrhali se do Moravy — ncbyloť tehdy ještě 
národního povědomí, lid byl jen bezmocný přídavek královské moci, a válku 
vedl spíše král proti králi. 

220 



První doklad národního československého povědomí znamenal Jirásek 
r. 1303 u Matouše Cáká (Srv. Matouš Trenčanský, Slovenská čítanka 1911). 
Byl to ovšem jen zákmit. Čák se sice přičinil, aby v Uhrách po Arpadovcích 
byli nastoleni Přemyslovci, ale když mu Václav za to dostatečně nezaplatil, 
přešel ke Karlovi Robertovi, vojsky dorážel na Cechy a ještě i s Janem 
Lucemburským r. 1315 dobojovával tuto při. Jirásek si však přes to po- 
chvaluje, že Cákem se utvořila „země Matoušova", již po letech znal ještě 
uherský dějepisec Thurocz — jak3>si prát var Slovenska, malé slovenské 
království, v němž vládla latina a slovenština. Zdá se, že Cákem opravdu 
se probudilo v kraji vědomí slovenské — bez něho by asi sot\'a docházelo 
k pozdějším stížnostem Slováků proti Němcům za rovnoprávnost úřední, 
jak tomu bylo na př. v Žilině r. 1381 v městské radě (srv. Cod. dipl. Fe- 
jérův a Peštbud. Vědomosti VII 90). 

Je příznačné, že Jirásek se spokojil při Cákovi pouhou charakteristikou 
a nesáhl k románu. Umělecký pravdomluvec bál se tu asi vratké půdy. Na 
Slovensku této bázně neznali. Štúrovci, hlavně Hurban, vrhali se odvážně 
na látky praslovanské a praslovenské, jež bez V3>čitk3^ bez umělecké kázně 
a bez zřetele na historickou pravděpodobnost zmáhala jejich fantasie a 
romanticky zběsilá vloha fabulační. Zrovna vzorným příkladem odvahy 
k umělecké neukázněné lži jest, ,TrenčianskýMatúš" ViliamaPaiilinyhoTótha. 
Sám F. V. Sasinťk, prvořadý vědecký fantastik, se pozastavil (v Pb. Vědo- 
mostech 13. I. 1869), kterak Pauliny-Tóth nadul ducha Cákova ideami 
Memoranda a Cákem takto ustrojeným spěchal bojovat politicky za opráv- 
nění a uznání memorandovského úsilí. Jonáš Zdhorskv, nedoceněný histo- 
rický talent, měl tu při době Matyáše Caka více taktu — jeho smutnohr}^ 
odtud čerpané — ,, Bitka u Rosanoviec" i „Felicián Sáh" — jeví aspoň 
dobrý smysl pro pravdu dobovou. 

Tato ,, dobová pravda" byla ovšem nejvíce doložena až v stol. XV. — 
snad proto Jiráskův zájem o Slovensko tu nejpronikavěji stoupl. 

Patnácté století, jehož kročejům v Cechách Jirásek tolik věnoval, 
ohlásilo se i pro Slovensko v jeho díle nejpronikavěji, nejokázaleji a nej- 
bohatěji. Není to jen ,, Bratrstvo", jest to celý soubor husitského problému. 

* ^ 

Zikmundovo zasahování do věcí českých zmnožilo styk Uher a Cech. 
Pokud je Jirásek obrazil, vždy byh Slo\'áci při něm. V třetím díle Mezi 
proudy ,,Do tří hlasů" tísní Jana Ohnivce na hradě uherské houf3^ Proti 
všem (1892-3, S. S. XIX) má skizzu uherského tábora u Hor Kutných, 
v němž vystupuje proti kališníkům slovenský kazatel. Katolické Slovák}^ 
nechal tu sice Jirásek bojovat slo\-em, ale pokud jde o boje mečem, bojují 

221 



vždy „Uhři", „uherská jí-, 
zda", jakoby tím měla být 
umlčena účast slovenská, 
zjednaná beztak vůlí vyšší 
a bez dotazu národa. Je tu 
jakýsi názvuk k „Bratr- 
stvu", boj Husitů s Uhry 
v Čechách, odpor Žižkův, 
,, bratří" a , .božího" zástupu 
proti uherskému králi, jenž 
se brzy převalil do Uher, 
nesen 2ižkovým pozůstal3'm 
,, bratrstvem". I v dramatu 
„Žižka" (S. S. XXXVI, 
1903) hlaholí tento boj a 
Žižka touží hnát se až do 
Uher za Zikmundem, ,;šel- 
mou krvavou", jenž v tren- 
čanském vězení vězníval již 
i naše lidi. Po smrti Žiž- 
kově nechal Jirásek ví- 
tězné houfy Husitů přelé- 
vat se přes hranice do Uher 
,,jako moře". V tomto moři 
mohl kořistit i kronikář, 
i povídkář, i dramatik. 
Tčevská hranice (1891, S. S. 
XII. 318) soustředila po- 
zornost na zbytný houf 
Jana Čapka ze Sán, vedený 
Matějem Sálavou z Lípy, 
v němž byl i Uher jeden, 
Slovák, s vlasy s copy na spáncích spletenými, jenž se s několika druhy 
dal mezi Sirotky, když v severních Uhřích trestali krále Zikmunda. Tu 
je počátek bludných postav husitských, jež episodicky i soustavně za- 
plňují Jiráskovo dílo, pokud čerpá z tohoto pohnutého období. Jan Roháč 
(1913 — 14, S. S. 41) jest sice tragedie ryze česká, ale přece v ní je řeč 
o táboritských posádkách v Trnavě a Topolčanech, kol Zikmunda se kupí 
uherští páni, kumáni, sám Oldřich hrabě Cilský a zeman slovenského 
původu Michal Ország, kteří s českou pomocí Tábor dorazili. 




Hrad Trenčínský. 



222 



Jirásek postavil tu most msty, dobrodružného spoluboje i útulku 
z Čech do Uher, po němž s táborskými houfy přešel na Slovensko kus naší 
historie. Je představen Janem Jiskrou z Brandýsa i jeho bojovnou družinou 
a široce i bohatě zachycen rhapsodickým trojdílným cyklem , .Bratrstvo". 

Na Slovensku si častokrát povšimli tohoto období. Matěj Bel již 
r. 1718 (Institutiones linguae gcrmanicae atque de linguae germanicae et 
slaviace in Hungaria ortu, propagatione et dialectis, Levoč, 1718) promluvil 
o vpádu husitském na Slovensko i o vtisku husitského náboženství a písem- 
nictví Slovákům i o dosahu českého jazyka mezi slovenský^mi hornouherskými 
obyvateli. Jiskrovo období tu pokládal za nejvlivnější. Matěj Holko (1719 až 
1785) zanechal v pozůstalosti rukopis ,, Jiskra in Hungaria, sivé de rébus ge- 
stisJiskraeetBohemorumin Hungaria" (srv. S.P. I. 2, 20, 1817).Vmalohont- 
ských Solennia XIV. obíral se předmětem Samuel Kollár v práci ,,De origine, 
šitu, privilegiis, religione oppidi Rima ,,Szombath" a v Solennia XV. týž 
Kollár pojednal i s tohoto stanoviska,, De šitu terrae Kis Honthanae." 
R. 1825 vrátil se k otázce ještě jednou (Solennia XVII) a promluvil o Jiskro- 
vě possessorátu Magina hradu. R. 1836 otiskl listinné smlouvy Jiskrový 
v Hronce III. i Karel Kuzmdny. V Štúrově škole husitská otázka zaujala 
Raffaye, Mazúra, Czochia i 5. Štúra. Jí a Jiskrovým zásluhám o ni na 
Slovensku věnoval se ve svém „Slovensku a jeho životě literárním" i /. M. 
Hurban (S. P. I. 29). Tento zájem snažil se zesilovati Dr. Hermenegild Ji- 
reček, otiskuje ve svj^ch vídeňských „Slovenských Novinách" Jiskrovské ar- 
chivní doklady i popisuje válečná tažení Táborů, Sirotků i Jiskrovou do Uher 
a v Uhrách (S. N. 1855 str. 81, S. N. 1857 č. 41 a j. v.). Všecky tyto tisky 
Jirečkovy vyšly z jeho úhrnné studie v ,, Perlách českých" r. 1855 i',,Jan 
Jiskra z Brand3>sa", kde námět Bratrstva v nejhrubších rysech již při- 
praven a hlavní osoby i okolnosti i zápletky již exponovány. Rozsah 
husitských vlivů na slovenském východě určil Josef Jireček v či. ,, Duchovní 
styky Cechů a Maďarů za 14. a 15. věku a uherští husité" (ČČM 1855, LIX 
387). Tyto práce a Archiv Palackého byly zdrojem slovenského poučení 
o Jiskrově době. Byly přečasto hledány a často jen parafrasovány. Co otiskl 
v ,,Dejopisných Kláskoch" o Aksamitoví a Talafúsovi na pr. Paulinyho 
Sokol VI. r. 1867, jsou přímé parafrase z Jirečka. Nově přispěl otázce 
Pavel Křižko (Sokol IV. \A1) studií ,, Jiskra a Pankrác alebo dvaadvatsat- 
ročny boj Slovenstva s Madarstvom". Snesl sem hlavně výsledky studia 
archivního i knižního (Engel, Hornianský, Kovachich, Aeneas Sihdus, 
Bolský a j.). Je jistě především úkolem historikovým, aby určil Jiráskův 
vztah k této a k těmto pracím, ale přece jen upozorňuji, že stopy této studie 
se u Jiráska jeví a že je i ohlas prostředkový (,,Huňad sa přihnal sťa záhubná 
mrákava", ,,Pobera sa přihnal jako mrak"). V,, Letopisech Matice Slovenské" 

223 



obíral se Jiskrovým problémem F. V. Sasinek (^''II, VIII, IX, XI) a věnoval 
tam monografické stati ,, Slovanským válečníkům v Uhersku" a tedy i hlav- 
ním představitelům Bratrstva s citáty pramenů i literatur\' pod čaroii. 
Svá pozorování o nich shrnul a zhustil i v „Dějinách královstva uhorského" 
r. 1871, II. díl. Otázkou se obíral i Samo Tomasik v článku ,,Památnosti 
Gemersko-Malohontské" (L. M. SI. IX. 1., 2., 1872) a v monografii ,,Denk- 
wůrdigkeiten des Muranyer Schlosses mit Bezug auf die vaterlándische 
Geschichte" (Budapest, Lauffer, 1882, oddíl D. a F.). K ní druží se i jeho 
rukopisná paralipomena ,,Historische Skizzen". Tomášik opřel svá histo- 
rická data hlavně o Bonfinia, Thuroczia a Schwandtnera a zdůraznil 
dosah Jiskrová působení na Slováky po strance náboženské i osvětové. 

Všecky tyto poznatky dějepisné o období Jiskrově byly pramenem 
a podnětem slovenské historické beletrie. Není příliš hojná, ale zajímá, 
pokud je předchůdcem Jiskrových slovenských námětů. 

Jan Jiskra z Brandýsa zaujal již Jana Kolldra. Věnoval mu v „Slávj* 
dceři" (IV 16) znělku, jež jest oslavou jeho vítězství nad Uhry. Kollár věřil, 
že Jiskra uchránil zániku Slováky přílivem Čechu pod Tatry (,,kmen váš 
ke vzrůstu a květu zkřísil ratolestmi čerstvými") a pokládal sebe též 
,, proutkem z toho štěpu". Kollár povšiml si i Jiskrová druha Jana Tela- 
fouza (IV. 54), ale historka, již o něm vypravuje v Jageru (Madarka dala 
za něj život), není pravdivá a byla přejata nekriticky ze Schwandtnera 
(Srv. R. H. I. 480) a ještě spíše z P. Tomáška a jeho ,, Pamětí Jelšav^ských 
a Muráňsk3'7ch" (1829, str. 62), jež Telafúsa či Ťalafusa pojímaly jako 
milence nebo man/ela nedbajícího nebezpečí a historku citovaly dokladem. 
Kollár zbájil si o Telafúsovi i další podrobnosti a chtěl jeho původ spojovati 
docela se synem Herkulovým Telephusem (Srv. Výklady k Slávy dceři 277). 
Čerpal vedle citované literatury i z polské historie Dlugoszovy i z Bélových 
Noticiae Hungaricae, — průprava k znělkám jistě úctyhodná, třebas 
dostatečně neužitá. Kollárem citovaný Pavel Tomášek, jelšavský farář 
a Samův otec, osnoval o Jiskroví z Brandýsa docela historický román (srv. 
list Boženy Němcové dru. G. Zechentero\d 28. XII. 1859, S. P. 1911). 
Úmysl zdědil Samo Tomášik, jenž r. 1884 v Chyžném Holečkovi a Miškov- 
skému o tom vypravoval a podotýkal, že životopis Jana Jiskry z Brandýsa 
již napsal a má jej v rukopise. Ve svých ,,Bašovcích na muráňskom zámku" 
(Sokol III.) nechává Tomášik Bebeka vzpomínat na Jiskrový Čechy a 
jmenovitě, kterak zbili Hunyada při Lučenci, Mezi Jiskrovými vůdci uvedl 
Tomášik Komorovského, Ribolda, Čerzeckého a Zlonackého. I v ,,Sečovcích, 
velmožích gemerských" (Sokol IV), s oblibou vyložil Tomášik o Jiskrovcích 
i kterak svou kolonisací ovládli v Uhrách víru i osvětu. Pověsti tyto jsou 
ze XVI. století, ale Tomášik v ně rád vložil toto Jiskrovské extempore, 

224 



doklad upřímného zájmu. K. Banšell básní „Na ivíuráni" (Sokol ví. 58) 
oslavil Jiskrovce a Sawko Vozdr (Tábor 1870) historickou básní ,, Junák 
Hrachovský" opéval Jiskru jako vítěze nad Hunyadem u Rýmavy a hono- 
sivč poznamenal, že tu u Rýmav^^ Muráně, Lupče, Mátána Hradu, Děvína 
a Novohradu i Slovák střehl české zbraně, že i Slovák jest junákem husit- 
ských dějin. B. Nomk cestoval r. 1847 v Potisí (Orol Tatr. II 450) a ve svém 
cestopise ,,Zpomjenki Pofisskje" znamenal hlavně husitské památky 
na Šary^i. Mezi reky, kteří se tehdy vyznamenali, uvedl Jiřího Kalného 
z Palavic, Gottharda z Radliny, Jakoba z Pazovy, Ondruška z Prziewny, 
Jana ze Záchrastě, Sašína ze Sochy, Stanislava Plátka a j . Nosák prohledal 
i některé tehdejší archiválie a popsal hlavně Chmelov a Hrádek, v nichž 
našel i rudé kalichy z dob husitských. G. Ad. Sefrank také studoval husitské 
památky na Slovensku a chystal historickou pověst o Jiskrovcích, jak 
dopisem Dobšinskému dne 5. března r. 1858 oznamoval. 

Slováci hlásili se takto i beletristicky k episodě česk3>ch dějin na Sloven- 
sku jako k sla\'nému období svému. Neobešlo se to bez protestu Madarů. 
Již r. 1810 štval maďarský romanopisec baron Miklós J osika proti Jiskrov- 
cům čtyřsvazkov3mi románem ,,A Csehek Magyarországban" a spílal Jiskroví 
lupičů. Jiskro vcíím zlodějů, Poděbradovi úlisníků a Čechům tupohlavců. 
Sám básník Vórósmarty nm dodal málo poetické motto: ,, česká luza ve vlasti 
hrůzu plodí i strach, uživit se nemůže a ze vzteku vše ničí a pálí." Přes oblibu 
Josikovu a Vorosmartyho však Slováci podrželi své nadšené stanovisko 
k Jiskrovcům i na dál. 

Slováci — hlavně po Štúro\TÍ — zdůrazňovali vedle Jiskry svého 
slovenského Pankráce z Trenčína. U Jiráska jest osobou episodickou, tu 
je osobou hlavní. Je to jmenovitě zásluha Ř. Urama Podtatranského, jenž se 
na Pankrácovské náměty specialisoval. Nevraživost Uhrů proti Němcům 
a hlavně Albreclito\i r. 1439 zobrazil v historickém obraze ,,Zbura v Budíne" 
(S. P. IV 81). Vpád Jiskro vců na Slovensko k ochraně Pohrobkově a Jana 
Pankráce jako nositele slovensko-národní myšlenky i vládce Matúšovy 
země podal Podtatranský v historickém obraze ,, Pankrác na Trenčíně" 
(S. P. III 215). Pankrác tu pojat jako uvědomělý nástupce Matúše Cáká, 
jehož poprsí v jizbě (!) mu stále národní povinnost připomíná. Je kreslen 
i jako věrný spojenec Jana Jiskry a přítel Jana Talafúsa i Mikuláše Brcala. 
Pokračování této kresby jest v dalším historickém obrazci Podtatranského 
z r. 1444 ,, Pankrác v žaláři" (S. P. III 379). Pankrác je tu označen jako 
přítel lidu a protivník jeho otroctví i jako Jiskrův spolupracovník na tomže 
ideálu. Byl za to na Budínském sněme jat, uvězněn a až za tureckého vpádu 
osvobozen. Podtatranský v této poslední kresbě hodně ulpěl na své předloze 
,, Pankrác ze sv. Mikuláše" v Sokole VI. 184. Jiskrovský námět zpracoval 

225 15 



i Jonáš Zahor ský v divadelní hře ,,Huňadovci", dále L. Kubáni v baladě 
,,Vohrady" ( Janko Korvíii a Vanda, Orol 1872) a nejúspěšněji v historické 
pověsti z dějin uherských XV. století ,,Valgathovi". (Orol III. 3 a d.) Je to 
vlastně velký historický nedokončený román o dobývání Drienčan Hiinya- 
deni, obdoba boje o Lučenec. Valgatha byl spolubojovník Jiskru v proti 
Janu Hunyadovi a byl poražen jediné intrikou nepřátel, jimž spolupomáhala 
jeho vlastní dcera z lásky k Hunyadovu synu Ladislavovi, ^'ystupuje tu 
Jiskra, Petr Aksann't, ,,čertovský voj voda" Talafúz a Pankrác. Jsou po- 
jímáni rekovsky, ale ku podivu začíná tu jakési podřazování Jiskrovské 
myšlenky myšlence Hunyadovské, uznalost k hungarismu tu již stoupá. 
Jan Hunyad líčen jako bohatýr uherské vlasti, jenž brojil proti ,, cizinecké 
neřesti" v ní, princip jeho bojů uznán za sprá\iiý. Jiskra mu není svými 
tendencemi nikde nadřazen, jen vedle řazen, ba i leckde podražen. Kubáni 
přímo lituje, že oba ti rekové raději netáhli proti Němcům, ,,v jedno 
spojení by zatřásli celým Němectvem, jež se dere nebezpečně na východ" — 
proti sobe poškodili sebe i národy navzájem. Toto pojetí prozrazuje nejen 
přilnutí i k maďarsk5>m pramenům Jiskroví nepříznivým, nV^brž i přímé 
šiřitelství memorandové politiky, jež byla osnována na madarsko-sloven- 
ském spojenectví proti nepřátelskému Němectvu. Práce Kubániho kolísá 
mezi sympatií k Hunyadovi i Jiskroví, ale přes to uznává Jiskrovo úsilí 
za vítězství kalicha na Slovensku i jeho zásluhu o zveličení národa ,, česko- 
slovenského". 

Kubáni nebyl osamocen ve svém střízlivějším pojetí husitství na 
Slovensku. Vedle maďarské tendenční korekce byl to asi i vliv- Štúrovců, 
kteří ve chvíli odluky upětím k husitství chtěli stvořiti předěl mezi Cechy 
a Slováky. Eugen Gerometta popisoval na př. Žilinu (Orol Tatranski I. 298) 
a okázale poznamenával, že archiv žilinský nemá o Husitech zmínk^^ že 
Jiskrovci v Žilině ani nebyli a že byli pod Talafúsem při Ilavě zbiti. Štúr 
toto poznamenání uvítal a vyvozoval z toho, že vliv husitský a jmenovitě 
Jiskrovský nebyl vůbec veliký a že by i bez něho se obešla přirozená moc 
slovenského lidu, jež byla a je na Slovensku odevždy sama ,, živel ženoucí". 
Tato theorie Štúrova se neujala sice hned a cele, ale vrátili se k ní přece jen 
Martmští v době nejnovější. Gerometlův-Štúrův názor hned v zárodku odmítal 
nejúspěšnější slovenský historik-beletrista Janko KaUnčák. Napsalť do 
,,Orla Tatranského" (I. z 1846) pověst z časů krále Matyáše „Milkov hrob", 
jež právě do Žiliny klade moc Jiskrovu. Žilina hlahoh' u něho českými pány 
a ozývá se tam i věta: ,, Vjeté, pri Lučenci, jako sme Maťjašovho otca 
vyčistih! Či to terazsjeho sinom urobit něnmožeme?" Jinak pověst se točí 
kol romantické lásky Pankrácova syna k žilinské městce a kol vzdoru 
Jiskrová i Pankrácova vůči Matiáši. Vladařské postavení československé 

226 



na ,, horním slovenském vidčku" je tu však pojato jako nejkrásnější doba 
slovenských dějin. 

Takto byl tedy připraven látkově Jiskro vský problém na Slovensku 
před Jiráskem. Byla by nyní ještě otázka, jakou meiodou a jakými pro- 
středky byla látka tato zpracována a projádřena. 

iMetoda historických beletristů na Slovensku byla závislá na před- 
lohách polských (Czaykowski, Kraszewski) a českých (Tyl, Klicpera, Janda, 
Třebízský, V, Vlček). Nepropracovala se nikdy k umělecké kázni a pravdi- 
vosti. První Štúrovci pracovali až na Rimavského (Janko Podhorski, boje 
s Turky) převahou o zamilovaných pomyslech umísťovaných do nej- 
dávnějších, naprosto nedoložených dob. Kalinčák a Kubáni měli již smysl 
historický, ale rádi podřazovali uměleckou i historickou pravdu romantické 
zápletce a ustupovali dobové zálibě i tendenci. Kalinčák nedovedl sy- 
metricky historický námět ustrojit, lámal základní linii podružnými 
odbočkami a převáděl pozornost z historické rozepře ve vymyšlenou 
slabodechou romantickou zápletku. Jeho síla byla v pojetí i projádření 
podružností, v konversaci o dobov3'ch zájmech, scházel mu však smysl 
pro věrné vystižení prostředí, ač úcta i kritika k prameni tu b\da. V poznámce 
ke svému románu ,, Orava" zdůraznil nutnost tvořivé spoluúčasti při koncepci 
historického románu i prohlásil, že by nedovedl jako Tomášik tak trpně 
I)odlehnouti historickému prameni. Stanovisko jistě správné v slovenském 
období, kdy byl beletrisován dějepis (srv. Sokol 1865, Čo je dějepis) 
a historisována beletrie (srv. práce Tomášikovy). Kalinčákňv „Mnich", 
psaný r. 1865 a obsahující látku templářskou a johanitskou, je na rozcestí 
mezi Chocholouškem, Tylem, Svátkem a V. Vlčkem. Kubáni rámcoval rád 
svou historickou povídku historickým datovaným výkladem a do rámce 
vkládal směs výmyslu a pravdy. Nedovedl však rozplétati děj z událostí 
a pragmaticky jej řaditi, nýbrž často vystupoval z úkrytu, aby ohlásil, 
proč tak a onak postupuje a kterak bude dále postupovati. Působí 
dojmem predříkávače, jenž stojí před scénou a nahlas divákovi napovídá, 
co předvede. Tak anorganicky přechází i k líčením přírodním a popisům 
míst i k dobovým reflexím. S. Tomášik beletricky parafrasuje prameny a 
pod čarou parafrasi dokládá mořem citátů, takže otevřeným oknem vidíte 
do jeho dílny, kterak čte, vypisuje, kompiluje, lepí a látá v organický celek 
své historické koncepce. Fabulační schopnost je skrovná, a ohlásí-li se, 
zvrací se v anachronism, jenž se jevil obdobně nai\Tiě i u Podlipské. 
Tomášikovi nevadí, zpívá-li Četnekyho vojsko v zápase s Turky píseň 
Chalúpkovu. A zase s akribií našeho Jandy Cidlinskcho dovede usilovat 
o topografickou i historickou věrnost; že tím nití u Kalinčáka až postrach 
(srv. dopis Kalinčákův A. Sytnianskému 20. II. 1870.. archiv T. S. M.) 

227 



Toto úsilí naprosto scházelo A . E. Timkovi (Hrajnoha na Vepře, Na Lykave), 
j enž naprosto zneuznal věrnost historického ovzduší a tonul v anachronismech. 
Scházelo i Pavlu BeUavému (Dědič Muráňa), jenž opisoval prostředky 
Máchovské i sentinientalism Tylovský a dovedl látky zle užívat až k poklesu 
na román-krvák. Podobně scházel smysl pro umělecký verism Žellovi, 
Paulinymu Tóthovi, ba i vědecky laděnénui pedagogovi Samueli Ormisu 
Zdychavskému (báseň Maria Sečianská), jenž dovedl Tothova „Matouše 
Trenčanského" uvésti předmluvou historického hlaholí vého bájení o Pa- 
nonii, vzniklé ze slova pán, a takto ověřovat Slováky k panství nad ní. 
Jozef Škultéty ve svých prvotinách (Pribislav, Vávro Brezula) byl již 
v pravdivosti historické látky úzkostlivější a přiblížil se k prvním pokusům 
Jiráskovým a Třebízského po stránce povídkové metodiky. Na tomto 
stupni trval konečně i Rchor Uram Podtatranský. 

Slovenští historičtí beletristé potřebovali především vědecky školeného 
a moderně zbrojeného historika. Neměli ho a nemají dodnes. Tento ne- 
dostatek mátl jejich řady a činil půdu, na níž stáli, sypkou. Uchovávajíce 
předěl mezi Čechy a Slováky, zanedbali cestu k historikům českým. Obe- 
hravše několik námětů, umlkali na konec. Bez podnětného historického 
badání nebyla ani dobrá historická beletrie možná. 

V této zámlce, jež potrvala více než po celé pokolení, nebylo možno 
ovšem postačiti českému historicky beletristickému pokroku. Slováci ztrnule 
stáli, co svět šel dál. Bylo to však ztrnutí jen poměrné a zdánlivé. Pracovalť 
a pokračovali za ně historik-beletrista český, Alois Jirásek, jenž se Zik- 
mundem Wintrem i pro české i pro slovenské pokolení současné se stal 
představitelem historického genru v beletrii. Prokazuje to pojetí i zpraco- 
vání „Bratrstva" na každé stránce. Případ sám je pak dokladem jednotnosti 
československé, kde část téhož organismu v ochromené funkci nalézá 
organickou náhradu ve funkci části neochromené. Takto nám v XVIII. 
století nejednou vypomohh i Slováci. 



Jiráskovo „Bratrstvo" má tři rhapsodie a dějově obsahá Jiskrová sloven- 
ská léta 1450—1458 (ev. 1466). Publikace románu trvala s přerušením 
deset let (1898, 1903, 1907—9). Román zobrazil Jiskrův zápas s Janem 
Hunyadem o horní Uhry a jeho konec kompromisním smírem v Rimavské 
Sobotě. Protože tohoto smíru Jiskroví hejtmani Aksamit, Talafús, Kozic 
a Pobera neuznali, zápas byl veden bez Jiskry dál a skončil tragicky 
potřením bratříků. Zbylé houfy rozběhly se do cizích služeb na všechnj^ 
strany a poslední vzdorující rota Švehíova byla dobita pod Kostolany. 
Na tuto historicky přesně ustrojenou kostru postavil Jirásek mnohé 

228 




Hrad Zvolenský. 

vysvětlující podrobnosti, stejně historicky doložené. Pokud tu vystupují 
osoby historické, jsou do písmene věrné povahou i podstatou jednání,, jak 
je určil jich historický pramen. Stačí jen pohlédnout na episodickou postavu 
Mikuláše Brcala z Dobré. Podle Jiskrová psaní ze 4. května 1449 Pankrácovi 
byl Brcal Jiskroví oddán jako Talafús. Podle Fejéra vzdoroval Jiskroví 
v Kežmarku. Podle Sasinka (Letopis Mat. Slov. XII 1, 35) byl člověk 
klátivého ducha: i n Jiráska jsou tyto fase jeho povahového vývoje, 
Jirásek hledal jen jejich příčinu v jeho ženě Němce a vlivu kežmarského 
prostředí. A jako u Brcala, je tomu u každé zúčastněné Jiráskovy postavy. 
To zjišťovati je ovšem práce historikova, jenž nejlépe změří a doloží 
Jiráskovu překvapující úctu a věrnost studovanému prameni. Jirásek měl 
pro román naplněn}'^ bratrským zástupem o\'šem málo vůdčích představitelů 
archivně či knižně doložených. Musil je rozhojniti. Ale jak úzkostlivě tu 
postupuje, aby přibásnění bylo pravděpodobné! Jiří Slámka z Ivanovců, 
Kozic, Meško, Medzihradský, Caplovič, Turzo, Medvecký a j., zdaž to 
nejsou jména listinně doložitelná a zdaž není více než pravděpodobno, že 
se hnutí otřásajícího celou horní uherskou zemí zúčastnili? Nejsmělejší 
Jiráskův výtvor jest ovšem Maria, milenka Talafúsova. To je vlastní dějový 



229 



poháněč, to je ryze románová postava Jiráska k ní opravňovala ovšem jen 
Kollárova znělka, P. Tomášikův záznam a Jirečkova představa z r. 1855, 
opravená r. 1859 (ČČM 1859, Válečníci čeští XV. stol.). Talafús nebo Talafous, 
jak jej psal Jiří z Poděbrad (14. XII. 1415 Oldřichovi z Rosenberka, archiv 
V 268), žil i v tradici jako dobrodruh lásky. Tu nejpravděpodobněji bylo 
možno zbásnit ženu-miíenku, jež má pro sviij cizí původ a smrt milencovu 
právo se mstít a možnost popohnat bratrstvo k rozkladu. Tento zbásněný 
typ se vyskytl na Slovensku i v Čechách již dříve. Y Tomdsikově ,,Vešelinovo 
dobytie Muráňa" (Národní kalendář 1867) hrdinka Marie Seči zradila hrad 
obdobně a madarský básník St. Gyóy-Gósy v ,,Marssal társsalkodó Murányi 
Venus" zbásnil ji stejně. V Čechách stvořil obdobu Marie Bohumil Janda 
Cidlinský v básni „Jan Talafús z Ostrova" (1864, N. Bibl. XIV. 185). Milenka 
Talafúsova sluje Hedvika, ovládne Talafúse obdobně, dorozumí se s milen- 
cem v nepřátelském vojsku a jeho pomocí s hradu sleze do uherského 
tábora. Podrobná paralela obdobného případu však by ukázala, jak 
Jirásek dovedl básniti pravdivě, pravděpodobně, psychologicky věrně, 
přirozeně a taktně, stvořiti opravdu možnou skutečnost. Konec Mariin 
připadal nám v počátku Dumasovskou romantikou. Jirásek se však sám 
obhájil (Topičův Sborník VIII. 1) dokladem sulovského faráře, jenž 
byl modelem pro lechnického plebána a vše na lidech vypátral svými dvěma 
černými knihami. Nebo jiný případ: Zuzčino spoléhání na zaříkávající 
,,bohyňu" připadlo zprvu také málo časovým. Ale J. L. Holuby (Lidové 
noviny 1921 18. I.) sám dosvědčil, že v Zemanském Podhradí bohyně 
bohyňovala a že Jirásek ji studoval. Jak ji popsal Holuby, tak věrně ji 
nakreslil i Jirásek, ni slova více. 

Jirásek musil k svému románu přibásniti i dav, jenž v historii přechází 
bez záznamu, byť i šlo o drobné zemany. Přesvědčen o lidovém konserva- 
tismu, studoval slovenskou vesnici a její zemanské kurie i typy, aby tu 
našel modely pro houfy Kozicovy. Jiráskovi zemani mluví latinsky, titulují 
se ,,spectabilis", jsou prchliví, rádi besedují a popíjejí; jistě takoví byli, 
jak tu jsou nakresleni. Z Budína docházejí jim české listiny, — litují, že 
nejsou latinské, , .tomuhle každý rozumí". Ty české listy jsou fakt, ale 
citovaná psaní Jiráskem, pokud mají již v této době slovenštinu, jsou 
konstrukce, protože obraz slovenštiny udaný Nudožerským r. 1603 ani 
zdaleka nevyhlíží tak slovensky, jako Jiráskův list citovaný z doby o půl- 
druhého století starší. Jirásek jinak rád a správně podškrtuje ve svém 
románu jednotnost, ba totožnost československou v ohledu jazykovém, 
jeho slovenští zemani rádi o češtině se vyslovují, že zní ,,jako po našem". 
Jirásek vnesl v Bratrstvo i tendenci československého sjednocení. Je tak 
lichá a jemně projádřená, že ji musíte pilně shledávat, a zkoumátc-li její 

230 



oprávnění, postřehnete, že jest duchem doby, pokud je doložen, zcela 
ověřena. Jirásek asi přepisoval svůj vzrušený dojem ze zápisníku, když 
dovedl přistoupiti až k této mezi subjektivismu na poli čistě objektivně 
pojatém i pro jadřo váném: ,,tu všude mělo slovo Jiskrovo těžkou moc, tu 
všude, kde slovenská řec, kde dnes slyšíte násilím dušený stesk a němou 
žalobu bratří. Tenkráte plně a směle zněl jejich válečný křik, když lid 
i zemane stáU po boku českých rot." Nebo dále: ,,kahch se zardíval nad 
Slovenskem, Slovenskem se i rozcházel hlas české bible, jenž na kohk věků 
zase spojil ty dva bratry, rozloučené mečem madarským." Jiskra často 
promlouvá k Slovákům, Cechům, Moravcům a Slezanům jako k národní 
jednotce a zase Hunyad, Maria a Madaři nenávidí tohoto spojenství a v jeho 
rozluce vidí svůj prospěch. Huňad oslovuje Slováky docela jako Uhry a 
zlobí se, že se spolčují s kacířskými Čechy. Slováci však odmítají název 
Uhři, jsou prostě Slováky. Je těžko sice dnes určiti, jak se tehdy Slováci 
nazývali, nejspíše Slovany, Slověníny či Uhry, — název Slovák jest až 
u Velešína 1458 a ještě jest sporno, zda to není Slovan, — ale není pochyby, 
že povědomí národní tu bylo a svaz s Čechy pociťován, tu Jiráskova 
konstruovaná nepřímá tendence neodpírá historii. Pochybný jest název 
Slováky pro Slovensko, jež se po prvé vyskytlo až v kancionále Komenského 
a Třanovského. Aksamítovo brojení proti Němcům a Vídni zdálo by se 
také předčasným, ale je doloženo na madarské straně i v žilinském archive 
koncem století XIV., antagonism tu již byl. 

Stejně jest historicky doložen rozsah husitství rozšířeného z Cech 
do Uher a neseného vpády, bojovníky i osadníky. Jirásek podržel tu zcela 
míru svých pramenů a přece se Škultéty nad tím pozastavil a zapochyboval 
(S. P. XXI. 336). Škultétyho skepse měla zdroj v předchozí debattě Julia 
Botta a Pavla Křižka. Pavel Křižko v Sokole IV. 147 mluvil o oddanosti 
slovenské šlechty, měšťanů a rolníků Jiskroví a hájil Jiskrovo působení 
i vliv proti Maďarům. Ale v kritice Slávikových „Dějin dobronivskej ev. 
církve" (Církevně listy 1899) již polemisoval s tvrzením, že Husiti připravili 
půdu hornouherské reformaci, a soudil, že polovice slovenského lidu po- 
važovala Husity za své úhlavní nepřátele a že Prešporsko, Nitransko, 
Trenčansko, Oravsko, Turec, Tekov, Hont a Novohrad nebyly pod Jiskrovou 
mocí. Křižko měl docela za to, že mnozí Slováci vděčně přispívali k vy- 
kořenění Husitů. Křižkovi odporují shora citované prameny starší, a vzepřel 
se mu i JuUus Botto (ib. 47) článkem ,,Ci Husiti mali účinok na nábožensků 
reformaciu u Slováků". Botto namířil na Křižkovo pojednání ve Sborníku 
M. SI. Sp. (III. 2.) a na jeho thesi, že Jiskrovci valně nerozmnožili Slováků 
a z Bartholomeida i z Thurocze dokázal Křižkovi omyl. Uvedl na pomoc 
i nomenklaturu dědin českého původu v Gemeru a Malém Hontě, specifická 

231 



bohemika v řeči i kroji a dotvrdil tak, že Husité se na Slovensku osadili 
a přinesli Slovákům i literární a diplomatickou řeč. Julius Botto se vrátil 
k otázce znovu článkem „Jan Jiskra na Slovensku" (S. P. 1901) a obšírným 
historickým V3>kladem dokazoval, že hla\Tiě na slovenském východě 
rozkazovali ,,českí bratříkovia", kteří tam i jinde po Slovensku rozšířili 
demokratický princip husitství a uvolnili Slováky spoutané feudálným 
principem uherským. Botto z toho soudil, že i tu byla příčina, proč Slováci, 
sklonní k demokratismu, přilnuli k české víře i řeči, a potíral theorii o slo- 
venské nepřízni k Jiskroví citátem z Bonfinia ,,nam Bohemus te noctu 
et interdiu familiarissime utitur et quibuscunque potest, humanitatis 
officiis excolit". Botto je přesvědčen, že Slováky okouzlil přísný mravní 
život český, laskavé obcování, úchvatná, jednoduchá bohoslužba, zpěv, 
modlitba a všem srozumitelná česká řeč. Botto, jenž již znal první díl 
„Bratrstva", s Jiráskem a jeho pojetím Jiskrovou a jeho slovenské kolonisace 
prostě souhlasil. A tomuto Bottovu souhlasu chtěl dáti Škultéty své veto. 
V článku „Ján Jiskra a český jazyk na Slovensku" (S. P. XXI. 336) odmítl 
názor Bottův, protože Jiskrovci působili prý poměrně krátce, lid vojensky 
soužili a přivedli poměrně málo osadníků. Jiskrovci vládli mimo to tvrdě, 
svého jazyka nikomu nepodřizovali a češtinu všude zaváděli. Škultéty 
uznává sice jich neobyčejnost, Jiskru pokládá docela za silnější a skvělejší 
osobnost než Jirásek, ale přes to by proti Bottovi jeho vliv omezil. Cituje 
na pomoc Koulu, jenž opravil názor na husitské kostelíky v Uhrách, 
zdůraznil odpor Pankrácův proti Jiskroví, a šíření češtiny prostě vyložil 
tím, že slovenštině byla nejbližší a již z pražské university známa. Škultéty- 
ho názory nejsou dostatečně opřeny, neuvážily o svědectví Bartholomeidově, 
pokládají jednou uvádění češtiny Jiskrovci za násilné a po druhé mají za to, 
že čeština jako slovenštině nejbližší již byla uvedena z pražské university. 
Opravují však hlavně Botta a ne Jiráska, Jiráskova mez Jiskro vského vlivu 
na Slovensku dbala přesně pramenů a jest oprávněna. Škultéty si dobře 
povšiml, že Jiskra by mohl v „Bratrstvu" vynikati více, ale thematem bylo 
přece jen bratrstvo Jiskrovo, pro romanopisce vábnější než vůdce, jenž 
má býti ,,bez bázně a hany" a na konec je pro děj málo plodný a fádní. 
Tu by nastala debata častá při reku dramatickém, pokud se za něj hodí 
historická osobnost vůdčí příliš kladného rázu (Kristus, Hus a j.) a zda 
romanesknost či dramatičnost tu netkví hlavně v jejich okolí. . . 

Jirásek se v některých částech svého románu střetl s předchůdci. Tak 
hned první díl Bratrstva ,, Bitva u Lučence" je názvem i obsahem známa 
již z Michala Behaima, sůlzbašského rodáka a potomka Kunze Pilsnera, 
jenž se vystěhoval do Švábska. Byl vyučený tkadlec, vojín a básník, jenž 
sloužil r. 1455 ve vojště Ladislavově a byl r. 1459 i poddán Jiskroví. (Srv. 

232 



Kraus, Husitství v č. 1. III 45.) Báseň zní „Jak pan Jiskra bojoval s Uhry" 
a Jireček paraf rasoval ji do Slovenských Novin (1855, Světozor, \, srv. 
i Slovesnost 1865, str. 435) jako ,, Bitvu u Lučence". Podrobnosti boje 

Lučenec jsou tu podány a seskupeny jako u Jiráska a i tu zaznamenán 
Hunyadův výkřik po ztraceném boji ,,Elé fejére lót!" (,,Pnvedte mi bílého 
koně!"). Protože Kraus cituje Behaimovo znění maďarského Huňadova 
výkřiku ,,ide fejér lót" a Jirásek ,,elé fejér lót", není pochyby, že Jirásek 
znal Behaima jen ze znění Slovenských Novin. Znal jej jistě, protože z něho 
má k své práci ,,V cizích službách" motto (S. S. XVI.). Je zajímavo, že 
kladzanský šarišský farář Jafi Hlovík napsal, ale netiskl epickou báseň 
,, Bitka pri Lučenci" v čtyřicátých letech minulého století, když profesoroval 
v Lučenci. 

Také třetí díl Jiráskova románu ,, Žebráci" měl předchůdce. Především 
v názvu. Již Palacký nazval opuštěné Jiskrový roty ,. bratříci" nebo 
,, žebráci" a týž název dal jim i Adolf Heyduk v své básni ,,Czobor" (S. P. 
II. 405), mluvě o Švehlově rotě, že jsou pouzí ,, žebráci". ,, Slovenské Noviny" 
(I. 1850, Světozor 65) a Mikovcův ,, Lumír" (V. 69?) nazývaly je ,, bratříci". 
Pokud o nich jednaly, zakládaly své zprávy na Bonfiniovi (na němž zakládal 
je i Jirásek) a soustředilv pozornost hlavně na osud Švehlův a roty Švehlovy. 
Jirásek věnoval osudu Svehlovu konečné stránky svého ,, Bratrstva", a tu 
se setkal s historickou pověstí Václava Vlčka ,,Jan Švehla", otištěnou 
i v slovenském ,,Orlu", pathetickou, vojensky netaktickou a v svém rozvoji 
a pojetí málo pravděpodobnou. Švehlovci jsou Vlčkovi ,, čeští bratří". 
Jiráskovo kolektivum ,, bratrstvo", ,, bratříci" zní však přiléhavějia mo- 
hutněji. S Kuhánim střetl se látkově Jirásek při Valgathovi, jehož Drienčany 
nechal obdobně Huňadem vytopiti, ale nazývá Valgathu Martinem (Kubáni 
Zdeňkem). 

V žádném tomto paralelním díle s Jiráskem není však znát dech slo- 
venské země a pach vojny jako v ,, Bratrstvu". Snad jen Jireček řadil vojenské 
vozy s obdobnou zručností. Jirásek oživuje a tvoří vojenské názvosloví oné 
pohnuté doby (,,ponůcky", ,, zbytné houfy", ,,pře(izvídky", ,, výjezda") 
a kde jen lze, uplatňuje i slovakismy (turice, sobáš, cinter, fakle, pitvor, 
kozub, viděk, kompa, cimer^^ gajdy, kantár, bituňk, chotár, chumaj, statek). 
Tím řeč i představa získává barvitého půvabu. 

Také mobiliár, architektonika bytu a domu, kroj, postoj, sestava 
a skupiny lidu jsou době úměrné. Jirásek i tu studoval po stránce věcné 
i názvoslovné a tvořil věrně podle národopisných studijních výsledků. 

1 příroda je zachycena tak, jak se asi té doby jevila a jak byla tou onou 
květenou či zvířenou osazena. 

Také umělecká technika je přizpůsobena svému předmětu a nejeví 

233 



V5'Tazových nebo představových anachronismň. ^^at^y září Jiráskovi jak 
krvavé hvězdy, na vyzářeném nebi modrá se opona vrchů, Jiskrová dnižina 
se pestří jak živý záhon květů, Maria má hUibokou a navlhlou tmu svých 
laních očí, paprsky házejí po nádvoří zlaté koberce, nad horou vychází 
oranžový měsíc, Uhři osypali zámek jako vosy — to vše jsou obrazy a 
vjTazy v zobrazované dolDČ celkem možné, třeba se jich dotkla již sem tam 
moderní kombinace a nedospěly tehdejšího naivně primitivního rázu. 
Jirásek zmocňuje se přírodní nádhery hlavně barevnými odstíny — metoda 
příznačná Sv. Čechovi. í u Jiráska temena hor tonou v kouzelné ,, modři" 
a září ,, bělostí sněhu", večer zamžívají se do ,, modrošedá", po západu 
slunce ,, temně, do hluboká zamodrávají" a splývají v jednu ohromnou 
siluetu, nad níž visí mrak ,,do ruda" zapálený. Tuto Navrátilovskou 
barevnost a barvičko vost by opravdu mohl podepsati i Sv. Cech, jeť to 
jeho patina. Jirásek tu psal asi podle reminiscencí z cest přímo ze svých 
zápisníků, do nichž jako Čech asi si znamenal krajinné ostré barvy, zmocňuje 
se přírody jmeno\'itě zrakem, málokdy sluchem a skoro nikdy reflexí 
a samočinnou tvořivostí. Takovéto barevné pasáže jsou zřejmě prožity 
a Uší se šťavnatostí a barvitým půvabem prospěšně od krajin črtaných 
z představy, po většině nesensačních, šedých a monotónních. Jirásek není 
slovesný genrista, na genre stačí jen, pokud jde o V3>zdobnou výplň, jeho 
oborem jest historická malba, sestava skupin i portrét, tu má obdobnou 
schopnost jako Brožík nebo Aleš. 

Románová Jiráskova stavba je symetrická a pevná, Jirásek ovládá 
její postup a činně i s rozvahou jej řídí. Výraz výrazného dějinného období 
je zachycován geneticky. Nepatrnými příhodami začínaje a úzkým terénem 
postupuje naplétá událost na událost, uvádí osobnost za osobností, až se 
čtenář ocitne v širokém proudu mas, ovládaných vůdci i připravených 
k zápletkám a osudn^^m osnovám příštím. Aby měl čtenář vyšší perspektivu 
a širší rozhled, Jirásek vede jej s oblibou do hradních věží a tam rozvíjí 
před ním obrazy vojenských ležení i panoramata bitevních zápasů s kine- 
mato.grafickou živostí. Stará se tu o všemožnou variaci, vedle válečného 
ryku postaví idvHckou scénu či okamžik životní melancholie, dějová 
vlákna proplétá sledováním osudu několika dvojic či několika houfů 
nebo dvou protilehlých státních akcí a tímto střídáním a prokládáním 
různých událostí a okolností, zesilovaných drobnými útoky na čtenářův cit 
a smysly, rozdražcTuje a napíná. Jsou tu ovšem i vady technické, souměrná 
osnova jeví leckde nesouměrné propracování, sytá kontura je přetěžována 
nánosem rozvláčných odstínů a přirozená motivace je na konec vypracována 
nepřirozeně a málo pravděpodobně. Vojenské pochody a vojenské cíle 
se mnohdy opakují, determinují, kladou se vedle sebe bez výběru i bez účinu, 

234 




Hrad Spišský. 



a tím celkový zájem zeslabují. Hlavní románová zápletka, t. j. Marjma 
zrada, je umožněna neuvěřitelnou neprohlédavostí Talafúsovou, jež je 
u válečníka jeho typu těžce představitelná a jejíž průběh by byl při ostra- 
žitosti i průměrných bojovníků sotva možný. Ale přes to je Maria zajímavý 
výtvor a důmyslný dějový poháněč, svou bystrou vášnivostí a melancho- 
lickou pomstychtivostí pozoruhodný, biblická Judit i Venuše v jednom těle, 
u Jiráska typ nový. Jinak válečné přípravy a bitevní osnovy, zde ustavičně 
činné a konané, novinkou nejsou. Ohlásily se podobně, byť daleko skrovněji, 
v kusu české anabase ,,V cizích službách" (1883, S. S. XVI.), již lze pokládati 
do jisté míry za skizzu a předzvěst ,, Bratrstva". Jsme tu sice na Uhersku, 
na tvrzi pana Zdeslava Jeníka z Mečkova, na Jiskru se tu již pouze vzpomíná, 
služba v uherských rotách je nepříznivě kritisována (Eliáš Trnka: ,,byli 
jsme osly, že jsme za Uhry krev svou prolévali. Zle se nám odsloužili"), 
jde tu o výpravu z východních Cech do Bavor, ale jinak tu totéž chystání 
na výpravu, totéž sjíždění se a povzbuzování, cestování, vozování, táboření 
a klání, bitka u Schonberka stejně probíhá jako ona u Šárišského Potoka 
a zemanští panici z ní stejně žebrácky utíkají domů jako bratříci. Jich 
konec je bez tragické příkrasy, byli pouze v cizím žoldu a neobránili proti 
nikomu ani svědomí ani jazyka, tu roty Aksamitový a Talafúsovy byly 
v sv^ém neštěstí šťastnější. 

Jiráskův román — i když připustíme diskusi o časovosti Či nečasovosti 
historického románu vůbec, připomeneme si Wildův paradox o úpadku 
Ihaní a požadavkem stavíme účinnou individuelní účast při výběru a probírání 
historických pramenů a při přísném verismu toužíme po svérázné a skutečné 
tvorbě v duchu pramenů i odmítáme jich trpnou parafrasi či dovednou 
sestavu, ale přece jen sestavu — Jiráskův román celou svou podstatou, 
svědomitým užitím pramenů, osnovou, stavbou, výrazem je i pro Slovensko 
důležitý slovesný čin, pokrok ve vývoji dál, hlasitý projev v době, jež 
v této funkci selhala a své právo na život promlčela. 

Slováci nemají ani berlínského Zeughausu, ani pařížského Hotelu des 
Invalides, ale Jiráskem i oni nabývají slovesné náhrady a široké proudy 
milovníků vojenské staré slávy v „Bratrstvu" mají se nač dívat a co obhlížet. 
Nepochybuji, že toto vojenské slovesné museum slavných českých bojišť 
na Slovensku a tato galerie československých hrdin i statečných houfů 
určila a zapohybovala nejedním účastníkem nedávných českých tažení 
za svobodou, — i tu je Jiráskovu románu přiřknouti zásluhu i význam. 

* * 

Jirásek obíral se Jiskrou a Jiskrovci ještě několikráte. V ., Moravské 
čítance" podal charakteristiku Jan Jiskra z Brandýsa a obklopil jej všemi 

236 



hrdinami a všemi okolnostmi známými z „Bratrstva". Tam dal nahlédnouti 
i do užité literatury a uznal KoUárovu pravdu, že Jiskra Slováky zmnožil 
a československému národu posloužil. V Heítmanské sldve (1883, S. S. XI.) 
zobrazil konec Jiskrová hejtmana Jan Talafúse z Ostrova, jeho žebrácký 
návrat na rodnou tvrz r. 1463 a živoření a žebrácké stáří, dožívající z milosti 
u cizích dveří. Je tu kus retrospektivy jeho válečného života a finále života 
zosnováno znovu dramaticky: při vpádu Uhrů do Čech v bojích Matyáše 
proti Jiřímu jediný Talafús hájí ostrovské tvrze proti nepříteli a na její 
obranu i klesne. Jirásek tu anticipoval dopěv svého reka z ,, Bratrstva", a 
podivno, celkem věrně anticipoval i Mariu. Sluha Talafúsův mluví o ženě 
Talafúsově v Uhrách, jež vlastně byla ženou jednoho uherského zemana, 
krásné a mladé, černých očí a černých vlasů, vysoké, bílé, stále zamyšlené, 
smutné a tvrdošíjné, již prý Talafús koupil od zemana opilce a hráče 
a jež jej pak u Potoka zradila a v den bitvy zmizela. Jirásek jmenuje ji tam 
Esterou a nechává na ni Talafúse vzpomínat i v hodině smrti. Námět 
Talafúse našel Jirásek snad na svých východočeských cestách, snad při 
přehlídce archivů či snad u Jandy, jenž ve svém epilogu k básni o Talafúsovi 
doznal, že motiv našel při pouti v\>chodními Čechami a dojal se tradicí 
o ostrovském hrdinovi. Jiráskův Talafús je hned v počátku reálnější a 
pravděpodobnější než Jandův, v Jandově žije kus duše Máchovské i ohlas 
táborového řečnění z let šedesátých. Konec Talafúsův u Jiráska je ovšem 
zase jen fikce. Ant. Šolta obíral se Talafúsem podrobněji (Český Východ, 
1898 č. 33), Sedláček snesl všecky archivní doklady k němu (Hrady I. 112), 
zaznamenal i plen Uhrů v Zámrsku a Uhersku, plenu v Ostrově neznamenal, 
a tak umožnil snad Jiráskovi účinnou a půvabnou představu o Talafúsově 
životním závěru. 

Podružní Jiskroví válečníci mihh se i v Maryle (1885, S. S. XI.), 
v Zemance (S. S. XXIV., zeman Odroda z Doubravice špehuje tu svou ženu 
Elšku zrovna tak, jako špehoval v své uherské rotě nepřítele) a konečně 
v Obrázku (Topičův Sborník IV. 385). Jirásek vyjel si za války do Padolí 
u Náchoda a zasnil si pod náchodským hradem o padolské vladyce, jejíž 
mladší syn Petr bojoval v Bratrstvě a zahynul u Šaryšského Potoka a jejíž 
starší syn dosud v Uhrách bojoval. Vzpomínka byla tak živá, že mu přešla 
v obraz uherského vpádu z Broumova do Padolí a rozstrašila Padolí i Ná- 
chodsko náhlým válečným pokřikem. V Různých dobách (1887, S. S XI.) 
v Blažeji Chotennském je pendant k padolské vladyce — Jiříkův hejtman 
Chotěřinský ztratil u Hodonína proti Uhrům dva syny a při výpadu proti 
nim na konec i svůj život. 

Jiskrovci ožili u Jiráska i v Husitském králi (1921, XL.I). V státních 
i vojenských záležitostech vystupují tam Jiskra, jeho diplomatický mluvčí 

237 



Burian a Kostka, jeho hejtmani Talafús a Matěj z Kněžic, je řeč i o boji 
o Lučenec a Rychnavu, ale ta řeč je episoda, jež končí na konec svatební 
cestou Jiříkovy dcerky Kunhuty do Trenčína k Matyášově matce Alžbětě. 
Jirásek řídí tuto cestu přes Uherské Hradiště a Váh a při této , .svévolné" 
řece zřejmě zavzpomínal na svou někdejší cestu a oživěl. 



Jirásek dotkl se Slovenska i v době pojiskrovské. V Kozákovi a Turkovi 
(Ze zašlých dob, C. k. z. a p. 13, 1906) Petr Muška z Mažic se Símou vzpo- 
míná svého tažení proti Uhrům a vypráví o uherských bitkách a šarvátkách 
i o Uhřích, Slovácích a Turcích. Pro něj již existuje ,, dolní země" a ,, Slo- 
vensko". V črtě Ze zlatého vékuvCechách (1882, S. S. III.) vybírá se v koste- 
lích ,,na Turka" a chystá se z Čech do Uher pomocné vojsko, složené 
,,z nevázané masy a všelijakých tažných ptáků, jimž se práce znechutila". 
V Temnu (1912—1914, S. S. XL.) vystupuje Daniel Stránský, Slovák a 
skladatel písní, pozdější kremnický farář. Tu mohl Jirásek ovšem lépe 
kořistit i ze slovenské temné doby a vzpomenouti Kalinky, Krmana, 
Hruškoviče, Matěje Baheyla, Tobiáše Masnicia a jiných mučedníků za víru 
a národ. 

V Skalácích (1875) Baltazar Uždan, vojín z pluku dragounů Marie 
Terezie, válčil v Uhrách s Eugenem proti Turkům. Jeník z Bratříc {Z pa- 
měti českého důstojníka, S. S. XXXIII.) měl podobné prožitky. Stejně 
slovenští válečníci jezdili bojovat na české pomezí. V povídce Ohěi a pokání 
(v Světozoru 1875, pak v S. S. XXXIX. Ztracenci) mezi husary za druhé 
války slezské jest Slovák Janko, jenž v boji u Ostřihoma zabil dítě a ustavičně 
myslí na tuto vraždu, až jeho citlivé svědomí utiší a usmíří vlastní smrt, 
věnovaná záchraně jiného dítěte. 

Toto vše byl dotek Slovenska pro věrnost, úplnost nebo výplň malo- 
vaného obrazu, někde jen pro dekorační linku. Z dějin XVIII. věku vyhledal 
Jirásek i slavnou chvíli, t. j. pověst o Janošíkovi (Staré pověsti české, 189-1). 
Janošíkovské motivy připravil sice Dobšinský, ale to je pouze materiál. 
Jirásek jej z variantů přebral, organicky scelil, ukáznil a vdechl mu jed- 
notnou duši. Z Jiráskova Janošíka vybuchuje vedle sociální i národnostní 
tendence, ale je jemná, nenápadná a vyplývá zcela samozřejmě. Nejkrásněji 
je vyjádřen osudem Janošíkovy valašky, jež se prosekala na pomoc svému 
pánovi pozdě, a v povzdechu starého gazdy nad poraženým Janošíkem: 
,,Sto bohov, prabohov! To mal za to, že sa svojich Slovákov ujímal! Ale 
to staré proroctví, dcti, verte, že Janošík přide zas Slováci na pomoc! A 
pak bude lepšie. Aby len už přišiel!" 

Za doby obrozenské věnoval Jirásek Slovensku poměrně malý zájem. 

238 



Pomoc slovenských pastorů zřizovaným církvím v Cechách sice zaznamenal 
(Ze starého denníku, Zvon 1915), v F. L. Věku (S. S. XXXIV) farář Ziegler 
sice píše listy na Slovensko a Dobrovskému docela líčí svůj dojem z české 
školy v Pešti {Na dohi-anské jaře, 1897, S. S. XXXIII.), ale o soudobém 
ruchu na Slovensku, o cestách Slováku Prahou do Němec (Tablic, Seberinyi), 
o důležitých korespondencích jiných Jirásek neví. Pokud dále o Slovensku 
mluví, jsou to drobničké episodické zmínky, tu o choleře v Uhrách {U nás 
2, S. S. XXVII.), tam o vojácích {Tomáš Fanjule, Turečkové) anebo o cesto- 
vatelích na Slovensko (Němcová, Vele). Vele byl na Slovensku v Prešpurku, 
Mikuláši a Budíne, mluvil s Bělopotockým, Hodžou, J. Kollárem a Jankem 
Králem. Nejcennější jest jeho mínění o vůdci slovenské výpravy proti 
Maďarům r. 1818-9 Bloudkovi jako o prospěcháři a sobci — důležité 
svědectva ve prospěch soudu Boříkova a Štefanovičova proti Hurbanovi, co 
mohl Jirásek zdůrazniti. K r. 1848 náleží i Jiráskův záznam básně Hlasy 
studentské legie Litomyšlské při svěcení praporu od dcer městských 
věnovaného 21. V. a tištěné u Begra (Z mých pamětí 11. 126) ,,Tam, kde 
Dunaj valným tokem plyne". Báseň má provenienci Štúrovskou a bylo by 
zajímavo zjistiti, proč Štúr z ní jako původce zmizel, K r. 1848 vztahuje se 
i črta Híisaři (S. S. XXIV.), obrazící klatovské husar}^ kterak spěchají 
do Uher pomáhat vzbouřené vlasti. Budský statkář napomenul je, aby 
,, bojujíce za svobodu, přáli ji také jiným, hlavně Slovákům". ,,My víme, 
jak se u Vás mají." Jirásek tu vystoupil z úkrytu a dodal k tomu: ,, Kdyby 
tak dnes nájemce budského dvora vstal z hrobu a viděl, jakou mají Maďaři 
teď svobodu, pro sebe, jak ji uštědřují jiným, jak je uherským Slovákům, 
za které se, dobrák, prostomyslně přimlouval!" 

Tento obrázek a tento povzdech z r. 1848 je poslední a chronologicky 
znamenaný Jiráskův zájem o Slovensko. Do novější historie Jirásek již ne- 
sáhl. Nejnovější se pak účastnil činně sám. Slovensko a Bratrstvo mu' často 
splývalo. Když při šedesátých narozeninách přišel jej pozdravit v Hronově 
dne 20. srpna 1911 slavnostní průvod, zmínil se mu Jirásek v děkovné řeči 
o uherském Bratrstvu, ale nabádal k bratrstvu novodobému, k Sokolství, 
v jehož ducha a národní sílu obzvláště věřil. (Srv. S. S. XXXIX. 216.) 
Do Venkova v r. 1915 (S. S. XLII. 321) psal o 5^aye w/wč a připomínal, že za 
starých dob jezdili čeští lidi bojovat do Uher, často ne pro ,,boží při", nýbrž 
pro zisk, ba i proti ,, vlastnímu králi" (Jiřímu). Připomínka na pohled 
nevinná, ale český duch si ji dovedl přeložit v tehdejší svůj ,, dnešek" a v nu- 
cený boj, jenž mířil proti vlastnímu národu. "Jirásek byl r. 1915 vyzván, aby 
napsal do Stref fleurových,, Vojenských listů" (Srv. S. S. LXIL). Připomenuv 
českým vojínům v poli Bratrstvo i Jiskru, ,, nejvyššího kapitána od Váhu 
až na Východ za Humenné", pozdravil je z milé vlasti jako své ,,rozmJlé 

239 



krajany od Šumavy až do Karpat". Jiráskův příspěvek vyhlížel nevinně, 
ale byla v něm celá tucha a touha po Československu již tehdy a pozvedla 
v ponížení Cechy i Slováky, již v světovém otřesu zvlášť prudce pocítili, 
že jsou jedno a v nebezpečí na život a na smrt jen na sebe odkázáni. 

R. 1918 Jirásek zosnoval přísahu za svobodu národa Čechů a Slováků 
a dojímalo ono po Čechách burácející a jemu odpovídající ,, slibuji". Z Ji- 
ráskova díla jako by to ožila ona scéna, kdy slibovali bojovníci Jiskroví. 
I Slováci si vděčně povšimli Jiráskovy neohroženosti v chvílích, kdy šlo o če- 
ské a slovenské bytí a nebytí, a v hodině osvobození ho vzpomínali, jako ho 
vzpomínali vojáci osvoboditelé na Slovensku i na Sibiři. Když bylo na jaře 
r. 1919 znovu zle a hlavně u Lučence, volal Mahen Jiráska na Slovensko, 
aby posílil československé bojující bratrstvo aspoň prostou svou přítom- 
ností. Jirásek nemohl sice přijeti, ale volání po něm v chvílích nebezpečí a 
víra v pomoc pouhým vědomím, že je vojsku na blízku, nejlépe dokazuje, co 
Jirásek pro Slovensko znamenal a znamená, i kterak se ze svých knih svou 
osobností vtělil v český i slovenský život jako někdo nepostradatelný a 
mocně ochranný v hodinách osudných. Snad na jeho jméně i bytosti 
uvázlo kouzlo víry v moc jím zobrazených minulých pokolení, jež nemají 
dáti zahynouti tomuto ni budoucím . . . 



240 



Jan ^ a b e I i k : 

ALOIS JIRÁSEK A MORAVA. 

Mimo epochální dobu věrozvěstu slovanských, která je nadto zahalena 
v dějinných mlhách, a porážku Tatarů r. 1241 , jejíž oslava, v3^vrchole- 
ná RK., se jím také \'yžila, Morava nevábila historického romanopis- 
ce, životem od ní vzdáleného, aby bral látky své odtamtud. Vytkl-li si Jirá- 
sek životním úkolem svým zobraziti vnitřní život národa svého v dobách 
proň nejvýznanmějších, době husitské a době obrození, které ovšem se 
svými příčinami a následky obsáhly takřka všecko dějinstvo české až po 
naši dobu, mohl zůstávati téměř cele na pudě království, v jehož středisku 
se hlavně osudy národa českého spřádaly. A kd^^ž líčil účin velikých dějů 
a ideí na široké vrstvy lidové, což je přirozenějšího, než že objektivní rea- 
lista rázu Jiráskova volí k tomu cíli především svůj rodný kraj, kde zná 
každý kout a kde také proniká nejlépe duši kmene, v němž koření a s nímž 
cele srostl. A když už jde mimo oblast svého kraje, volí aspoň kmen bližší a 
sobě známější, jako na př. Psohlavce, a ne vzdálené Valachy, jejichž boj 
proti duchovní a světské despocii je jistě neméně herojský. a vzrušující 
než obdobný zápas Chodův. 

Proto se osoby a věci moravské objevují v rozsáhlém díle Jiráskově 
takřka jen mimochodem. 

V Nevolnici vidíme sv. Metoděje, kterak v duchu tradice, přísnou 
kritikou historickou ovšem odmítané^), v biskupské velebnosti s družinou 
kněžskou přichází z Moravy do Cech, aby tu šířil křesťanství, jehož brzké 
přijetí spolu se scelením politickým zachovalo nám samostatnost státní 
i národnost. V Janu Žižkovi, rovněž jako v listu z české epopeje Proti všem, 
objevují se stejně líčení měkcí a poddajní, a přece hrdinní pánové moravští, 
kteří až do těch hrdel a statků zachovávají ,,psí věrnost" věrolomnému 
Zikmundovi, zapomínajíce se nad ,, jazykem" vlastním. Čacký a srdečný 
hanácký student filosofie Frybort na starobylém ústavu filosofickém v Lito- 
myšli {Filosofská historie) spolu s vozky, kteří tu i tam vzpomenuti na 
zajíždkách sv3'^ch z Cech na Moravu, ukazují, odkud vál ten svěžejší vzduch 
národní, jímžpotom obrozena byla také Morava. A na moravské půdě, na 
hradě hodonském, se odehrává jeden z drobných, ale mocně působivých 
obrázků z různých dob, Blažej Chotéřinský, který J. Voborník pro jeho velko- 
lepou tragiku tuším právem zařadil do užšího výboru spisů, nejlépe charakte- 



i) v. Novotný, české dějiny I., 1, 383. 

241 16 



r at~fi , 1irrírr»-r ,;mr-rk'iíeáVt^ rt^' V,*:»i^ 




František ŠBaríoš. 



risiijících tvorbu Jiráskovu^). I clo 
Starých pověstí českých zařadil Jirá- 
sek dvě moravské: O králi Svatoplu- 
kovi a O Ječmínkovi. 

Tato pověst a záro^'eň celá sbír- 
ka má kus své „moravské" historie. 
Fr. Bartoš, nadšený ctitel tra- 
dicionální literatury, v pěkných, ale 
zapadlých statích svvch Život a lite- 
ratura v OhzovuY., 1882, 180 toužil 
takto: ,, Pověstem národním a míst- 
ním, bohužel, u nás příhš málo péče 
věnováno. Divno, zajisté, predivno, 
že se nenašlo u nás něžného srdce, jež 
by \ypravovalo překrásné naše po- 
věsti národní ... A ze srdce, čistou 
láskou k vlasti a národu zaníceného, 
pověsti takové plynouti musejí." — 
Když r. 1894 připravoval už za po- 
moci svých žáků, Fr. Bílého a L. Čecha, 5. vydání své ,,Malé slovesnosti," 
byl by fam pojal rád také pověst o Ječmínkovi. Měl jí dva varianty, Mik- 
šíčkův a svůj vlastní, které mu však nevyhovovaly. Proto poslal obojí 
Jiráskovi s prosbou, ,,aby z toho něco udělal."^) 

Zatím Jirásek, nevěda o článku Bartošově, pracoval již o ,, Starých po- 
věstech český-ch" na vyzvání jiného Moravana, Fr. S. Procházky, tehdy 
redaktora nakladatelství Vilímkova, a to podle vlastního vyznání s takovou 
chutí a láskou, jako o málokteré knize své; je ostatně z celého díla patrná. 
Použiv zaslané látk^^ Jirásek vytvořil z ní pověst v té lepé podobě, která 
se odtud vtiskla v pamět veškerého mladšího pokolení našeho. A z úcty 
k životní práci Fr. Bartoše připsal také sbírku svou Fr. Bartošovi, který 
se takto dočkal dvojí radosti: že stará myšlenka jeho byla pro^'edena mužem 
nejpovolanějším a že byla kniha jemu věnována, což, jako každé uznání 
literární, bylo mu odměnou nejsladší. 

Co od počátků novočeského písemnictví na Moravě prakticky prováděno 
se zdarem dlouho skrovničkým a později velmi nestejným i co příležitostně 
hlásáno porůznu (v Koledě, Zoře, Mor. bibliotéce), to po prvé programově 
vyložil a zdůvodnil F. Cech \e známém článku svém ,,0 úkolu krásné litera- 
tury české na Moravě'' (Almanach Zora III. 1885). Tam Č ech vytkl jako vůdčí 

») Alois Jirásek, (Praha lí)(»l) 11(1. 
') Bartoš Bílému. 24. -I. -18!) 1. 



242 



ideu mora\ské škole literární buditi \-lastenect\ í a zplozcnati Činorodé 
vědomí o českomoravské vzájemnosti. ,,Boj za existenci národní prochvívá 
m^^slí všech národovců. Šiky bojovníků těchto se rozšiřují způsobem vse- 
li kj^m, do šiku toho se musí postaviti také literatura a krása; a není-li jí 
snad souzeno, zasazo\'ati a wsti rány nejmocnější a boj rozhodovati, tu 
aspoň jako kdysi Tvrtaeus povzbuzovati a rozněcovati musí spartánské 
naše bojovníky a takto pomáhati k dosažení cíle společného, národního 
našeho blaha a štěstí." 

Mocným prostředkem k lonui jevila se vždy historická povídka, přede- 
\-ším z dějin moravských. xA.le p(.)vídkářu takových na Moravě do A. J. Dub- 
ce (1863—1888) téměř nebylo. Jenom stejně bystrý jako bezcharakterní 
V. Crha (1836—1905) s žurnalistickým chvatem plnil feuilletony svého zlo- 
pověstncho deníku ,, Moravana" řadou historických skladeb z dějin morav- 
ských, které sice zůstávaly daleko za požadavky uměleckými, ale dobře 
hověly touze čtenářstva po zajímavém čtení. Bylo nutno dovolávati se 
tedy pomoci povídkářů českých s domácími látkami historickými, třeba 
nemoravskými. K tomu byl mimo V. B. Třebízkého nad jiné vhodný Jirá- 
sek, který mravní čistotou svých prací dokonale vyhovoval zemi, kde 
etická stránka básnické činnosti v první řadě byla hodnocena, a který nad- 
to neváhal umění své postaviti ve službu ryzí ideje národnostní slovy po- 
dobnými jako předtím L. Cech: ,,Jsme v zápase o život. A život národa 
nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění." (Na Ostrově). 

Proto přispěl Jirásek ochotně Fr. Bayerovi hned do ,, Koledy" III. 1878, 
povídkou Zámecký hejtman, na žádost Fr. Bartoše slíbil přispěti do,. Letopisu 
Matice moravské"^), s kterých potom sešlo, a b}^ jedním z prvních spisova- 
telů, kteří pracemi svými umožnili vydávání ,, Moravské bibliotéky" za red- 
akce Baj^erovy, kde v seš. 11 — 17 knižně vyšel jeho Obětovaný. 

Při tom hned okusil i zubů moravské kritiky. 

Z kruhu starších zástupců jejích (Fr. Bartoš, M. Blažek, J. Havelka, 
J. Ev. Kosina, V. Prásek), nedočkal se Jirásek tak vroucího uvítání jako 
J. Vrchlický od Kosiny. Za to laická generace mladší z příčin svrchu vzpo- 
menut3>ch doprovázela jej ve všech listech věnovaných také kritice plným 
porozuměním i uznáním. Mimo listy politické byly \o hlavně Časopis Mat. 
mor., Hlídka literární, Koleda, Komenský, Niva, Obzor i Osvěta Vlčko\'a, 
které přinášely její posudky, většinou doporučující. Šlo jim vzhledem k ža 
lostné nevšímavosti obecenstva našeho k české knize v letech osmdesátých 
a začátku devadesátých o propagaci dobrého čtení; seznamovali proto 
hlavně s obsahem nebo postupem dějovým, obšírně si všímajíce jazykové 

*) Bartoš Bílému IG. února 1883. 

2Í.3 



stránky díla, zdůrazňovali mravní hodnotu jeho a ušlechtilou tendenci, 
zvi. vlasteneckou, kdežto stránka umělecká bývala dotčena jen příležitost- 
nými poznámkami tu širšími, tu skrovnějšími, podle míry estetického vzdě- 
lání jednotlivých posuzovat elů, mezi nimiž b}^© dosti diletantu. Pod po- 
sudky prací Jiráskových shledal jsem podepsána (dílem šiframi) tato jména: 
H. Babička, J. Bartocha, Fr. Bílý, L. Cech, K. V. Dvorský, J. Kabelík, 
K. Kořínek, J. Metelka, J. Neoral, J. V. Novák, T. Šílený, a řadu pseudo- 
nymů z ,, Literárních listů" (Astiu", O. Keřský, A. Loučka, Órest, Fr. Pražský, 
A. F. Tichý, V. Vítězný), kterými redaktor jejich Fr. Dlouhý rozhojňoval 
v očích nezasvěcenou počet svých přispěvatelů z ochoty, jižto nakladatel 
pokládal ve smyslu předbřeznovém za vlasteneckou povinnost; za mnohý- 
mi skrýval se redaktor sám^). Hlavními representanty laické kritiky mora.v- 
ské jsou z nich Babička, Bílý a Čech. 

Babička^) pochváhl Jiráskovy ,, Povídky z hor" jako perly našich ven- 
kovských povídek a zařadil autora jejich hned na počátku jeho tvoření 
historických povídek mezi slibné talenty, kdežto v Třebízském, který byl 
tehdy v zenitu slávy, vedle veliké přednosti jeho, totiž neodolatelné srdeč- 
nosti, správně vycítil jako nedostatky romantismus, i že lidé jeho nejsou 
opravdu věrně historičtí, doporučuje mu ruské vzory, jako Gogola a Kosto- 
marova, aby přesně zpodoboval tu kterou dobu i lid. Vidíme v tom morav- 
ský'' sklon k realismu, pro který se potom i Bílý s L. Čechem přiklánějí 
k Jiráskovi. Oba spolu se všemi ostatními zdůrazňují pokrok, který zna- 
mená Jirásek v naší povídce historické, odkloniv se od staršího způsobu 
tvorby subjektivně-sentimentálního rázu k objektivně-realistickému, vý- 
značný bohatstvím látky, na jejímž základě sestrojuje svůj bar\dtý a plas- 
tický obraz minulosti nejen po stránce vnější, nýbrž také duševní; chválí 
lahodu slohovou, etickou hodnotu a ovšem i ryzí tendenci vlasteneckou 
jeho historických skladeb. 

Když se potom Bílý a L. Čech jako literární kritikové odmlčeli a ,,Lit. 
listy" r. 1892 staly orgánem mladé generace kritiku pražských pod vedením 
F. X. Saldy, věnují skrovnější zřetel Jiráskovi po rozumu názorů Tainových, 
který hlásal, že historický román musí ustoupiti památkám autentickým, 
jako prý umělá balada musila ustoupiti baladě lidové'); v čemž ovšem 
neměl pravdy. A největší skeptik H. G. Schauer ve své úvaze ,, O podmín- 
kách a možnosti národní literatury"^), třeba vyslovil nejednou kacířskou 

*) VŠDcky význačnější posudky jsou pojaty do bibliografického soupisu dra. Fi. Pátý zde. 

«) (Koljda IV., 1879, 15). — Na bystrého tohoto, bohužel tak brzo zesnulého kritika 
po zásluze znova upozornil dr. M. Hýsek, vydav pod titulem O české literatiifj cykhis krit. 
rozprav Hynka Babičky (Mor. Ostrava 1910). 

') Lit. listy 1887, VIII., 200 a n. přinesly studii Petra Chmiclowského, Historie v poesii. 

8) Lit. listy 1890, XI., 90 nn. 

244 



poznámku proti současné produkci na poli historické povídky, sám se ]í 
neodvážil odsouditi cítě, jak ,, utužujíc v nás spojení s minulostí, zpevňuje 
zároveň chabé národní kořeny naše " R. 1899 ,,Lit. listy" zanikly zcela, 
rok po katolické ..Hlídce literární", druhém kritickém listě moravském, 
táboru kněžského. 

Co do názoru na etické úkoly krásné literatury na Moravě tábor svět- 
ský i duchovní dlouho byl jedné mysli: písemnictví mělo býti vždy mra^•né, 
aby národ dostupoval vyššího stupně lidskosti, a Obzor r. 1886, IX, 209, 
s pochoutkou citoval slova J. Herbena z Rozhledu lit. č. 1.: ,, Kniha u nás 
náleží všem. Je nás málo. Budiž tedy kniha dobrá. . . Etické, mravní 
kotrmelce nesmějí býti dovoleny." Dílo Jiráskovo pro^svou etickou hodnotu 
s pochvalou přijímáno v Hlídce lit. i v Obzoru VI. Šťastného. vStejně pro 
národní ráz svůj. Přijalť i sjezd katolíku v Brně r. 1894 po návrhu referenta 
dra. J. Korce resoluci, v níž kladl váhu na „usilovnější pěstování ducha 
národního i specificky českého rázu v naší literatuře, jsa přesvědčen, že 
jen tak literatura naše muže dojíti v literatuře světové nějakého významu 
a vážného povšimnutí "**). Ústy oddaného ctitele svého mluvil to Fr. 
Bartoš. 

Tak v teorii. 

Ale jakmile Jirásek začal vyvolávati českou minulost v celé její velko- 
leposti, nepřestávaje toliko na době cyrilometodějské a Karlově, nýbrž 
věnuje hlavní pozornost době reformační a osvícenského obrození i temnu 
pobělohorskému, zalekli se toho ti, kdož za přední povinnost svou poklá- 
dali, uchovávati duši českého lidu na Moravě prá\ě v duchu tohoto po- 
bělohorského katolicismu, který prý s ním již srostl. Nejprudší horlivec 
ozval se proti Jiráskovi, když nezávadným ,, Obětovaným", povídkou z dob 
Přemysla H., pronikal na Moravu. Po dvakráte vytčena mu tendenčnost 
a zvláště, že uráží náboženství — psal slovo bůh malým písmenem! — 
i kněžstvo. Když Fr. Bayer jako redaktor Mor. bibl. vyzval nepodepsaného 
referenta, aby uvedl inkrimi no váná místa, vytočil se tento novou urážkou^*^). 

Fr. Bílý, který pres trvalou snahu, udržovati národní svornost třeba 
nejkrajnějšími ústupky, nesnesl takového poškozování literatury národní, 
a oznámiv tento případ, ostře odmítl ,,úzkoprsé. bezejmenné a bezzvuké 
straníky srdce chladného a naplněného vším, jen ne žádostí prospěchu a 
rozkvětu literatury naší", vysvětloval útok buď nedostatkem objektivnosti 
a klidné soudnosti, nebo nedostatkem lásky k českému písemnictví vůbec 
a novějšímu zvlášť. Tak bylo nejmenované práče umlčeno. 

9\ Niva IV., 1894, 361. 

10) Osvěta 1883, 1046. — Zajímavo, že v Hlídce lit. ještě r. 1890, VII, 278, A. \rzal 
naopak ko.^statuje, kterak opatovští mniši tam líceni jasnými typy. 

2áó 



Ale brzy došlo na řádné a náležitě] i vyzbrojené vojsko. Hlíd. lit. věno- 
vala uznalou pozornost pracím Jiráskovým, celkem se shodujíc s posudky 
listův ostatních nejen v posudcích, psaných do ní laiky, nýbrž i v kněž- 
ských. Ale stále přibývá v ní výtek, že je autor málo objektivní, líče \'ždy 
v příznivějším světle evangelíky proti katolíkům; vidí vtom přímo ,, obranný 
úmysl", vytýkají pracím jeho přímo šablonovitost a chauvinismus, nedalek}^ 
vlastenectví ,, kvasného", nakonec pak i nedostatečně prostudované udá- 
losti"). Zřejmo to zvláště ze soustavných a pozorných posudků, kterým 
podrobo\-ala Hlíd. lit. Sebrané spisy Jirásko\y. Byly z pera bystrého i ener- 
gického jejího redaktora dra. P. Vychodila, původce velikého životopisu Fr. 
Sušila a vydavatele korespondence sušilo vské, a pak od A. Vrzala, kjterý je 
obecně známější svědomitými překlady z ruské beletrie i jako autor ob- 
šírné, ale nedoceněné ,, Historie ruské literatury 19." stol. pod pseudony- 
mem A. G. Stín — tedy od kritiků zajisté kvalifiko\'aných. 

Všecky výtk\^ svrchu dotčené doklady široce zdůvodniti pokusil se A. 
Vrzal v obšírné kritice trojdílného obrazu historického Mezi proudy^-), 
která mohla býti prvním, a to zajímavým pokusem zjistiti, pokud básnické 
zpracování Jiráskovo odpovídá pravdě historické a pokud se uchyluje od 
pramenů, čímž by byl mohl býti získán zároveň cenný pohled do duševní 
dílny romanopiscovy. 

Ale věc se nepodařila. Už proto, že kritik přistupoval k dílu s před- 
pojatostí, že jde o dílo s tendencí protikatolickou, a proto podle zásad}' 
redakční, jinde (Hl. 1. 1891, VIII, Í19) projevené, soudil jako ,, katolický 
kritik". Odtud jeho výtky: nepravdivé charaktery, zvi. J. z Jenštejna, 
falešný kolorit obrazu, ,, nízké a podlé prznění památky Českého velekněze", 
,, nestydaté zveličení" výčitek jemu činěných a nakonec i ,,náš" Jirásek 
(v uvozovkách). — ,, Zlobíš se, příteli, tedy nemáš pra\-dy!" platí také o této 
květomluvě. 

Kritika je vadná proto, že zevšeobecňuje své soudy, ačkoliv si omezila 
látku hlavně na osobu Jana z Jenštejna. Ale nevyhovuje ani při rozboru 
charakteristiky arcibiskupa samého. Ani se stanoviska stavovského není 
přece třeba popírati světáctví mladého Jana z Jenštejna, když církev ne- 
váhá jako světce ctíti veliké kajícníky, jako sv. Augustina a Ig. z Loyoly. 
Kritik si zakládá na lila\'ní výtce, že Jirásek neprávem, líčí arcibiskupa 
jako rozkošníka ještě r. 1381 po duševním otřesu za nemoci r. 1380, jako 
by nebyl zjištěn pramenně také dovršený obrat jeho po nenadálé smrti arci- 
biskupa magdeburského až r. 1382. Kdo pročetl jen apologetický spis ,,Vita 

") Hlídka lit. 1889. VI., 284, 334, 1890, VIL, 140, a pokračování její revue Hlídka 1901, 
XVIII, 408 a j. v. 

»2) Hlíd. lit. 1891, VIII, 109-177, 223-228, 405-408. 

246 



Joannis do Jenczeiistein"^^) a ,,Joannis cle Genzenstoin relatio cle se ij^so"^*), 
uvědomí si. kolik volnosti poskytují básníkovi, jehož úkolem je předváděti 
nám dc^je tam, kde dějepisec suše charakterisuje, doznání jako ,,pcrversis- 
simam in quibusdam locis currebam viam", nebo ,,praeteritarum noctium 
negligentiae", nebo ,,lasciviae", ,.anni dissolutionis et volnptatis dies", nebo 
dokonce když z líst kajícnílca, přes tělesné sebemučení ještě tělesenstvím 
znepokoj o\'aného, slyšíme obraz ,,si inter pulcherrimas mulieres volutare- 
tur. . ." Rovněž zjištěné spcjjení Jana 7. Jenštejna s Jindř. z Rožmberka činí 
ho podezřelým z účasti na Jednotě panské a dovoluje básníkovi moti\'ovati 
také další vylíčené kroky jeho proti králi, který jistě ne bez důvodu po svém 
návratu ze zajetí provedl sesazení arcibiskupovo. 

Byl to asi poukaz kritikův na Jiráska jako na , .profesora dějepisu", 
za tehdejší doby velmi povážlivý, který přiměl autora k odvetě, jíž se jinak 
jako neplodné \yhýbal. \' ní prohlásil Jirásek: ,,Užil jsem všeho bez tendence, 
ba zthmiil jsem lekterou křiklavou barvu starých pramenu, vypisujících 
poměry kněžské za doby svrchu psané"^^). 

Tím se spokojil, ač mohl odkázati na celek svého díla, které vydává 
jasně svědectví jeho objektivnosti k církvi katolické i kněžstvu jejímu, 
pokud je myslícímu a cítícímu umělci a \'ědci jen možná. Ovšem, líčí-li ty, 
kdož byli jako Hus a Bratří s\ědomím lidstva, vyplývá u Jiráska mimoděk 
mocnější citový vznět a z něho i lepější forma slovesná, což potom budí 
stejnou sympatii k nim také u čtenářstva; a není divu, pakli nemůže ani 
sama sebe, ani jiné rozehřáti pro úpadkové typy zatmivaču a protivníku po- 
kroku sociálního i národního. Ale máme tu vedle fanatika Koniáše, zá- 
stupce jesuitismu, ochotného pochovati s reformací i národ, také vlastenec- 
kého kolportéra knih P. Vrbu s jeho dětsky důvěřivým heslem, že vlast 
, .neumřela, ale spí". Proti exjesuitovi Steidlo\i stojí V. Rokyta, proti jesu- 
itům Lippachovi a ]\Iachoviovi ušlechtilí členové téhož řádu ,,cordatus 
Bohemus" Vydra a P. Maršovsk}''. A je celá galerie rozličných typu milých 
kněží od středověkých mnichů P. Benna a Štěpána, až po kano\níka Valen- 
tina, jenž ,, hledí uciržeti, co se udržeti dá" a tím připravuje lepší budoucnost 
národu, o kterou pečují dále P. Bonaventura i ,,furibundus Čechus" B. 
Piter j ako osvícený L. Ziegler ; nade všecky pak P. Havlovický, v němž Jirásek 
vykreslil ideál českého kněze, stejně pečujícího o duševní jako hmotné blaho 
svého lidu, obliv jej jasem nejskvělejším. Že v druhém táboře není samého 
zlata, je patrno z postavy Kánišovy a vůbec hašteří vých kněží táborských 

^^) Fontes rerum bohem. I. 440 nn. 

^*) K. Hofier, C^schichtschreiber der husitischen Bcwcgung in Bohmen (Wieii 1865), 
II., 12 n, 

15) Lumír 1891 č. 14. str. 168. 

2ál 



a důstojným pčutnerem soldatesky katolické je mezi bratříky zchátralý 
sekáč Jan Pobera z Lomu. 

A jestliže se kritik Hlídky lit. s nevolí oz\al proti barvité scéně arci- 
biskupa Jana z Jenštejna s ženou Šípovou, neměl zapomínati, že s větší 
ještě plastikou je představen týž arcibiskup jako typ středověkého kajíc- 
níka, který sám mučí hříšné tělo své na Helfenburce. O nic menší není zápal 
náboženského přesvědčení, s nímž podle líčení Jiráskova podstupují smrt 
upálením mnichové před obleženým hradem pražským, než ten, s kterým 
se odhodlává na smrt M. J. Hus a jeho přívrženci. A není to ,, kvasné" vlaste- 
nectví, které dovedlo později přednésti českému obecenstvu v ,,Janu 
Žižkovi" (str. 96) velebení Madara Jiřího Konta a odmítnutí panošíka jeho, 
že ,,on české prase nechce za pána". 

Ale bezděčného zadostučinění za to, že se A. Vrzal ještě r. 1895 do- 
žado\"al „odvolání nepěkných těch urážek, napsaných proti s\'atému arci- 
biskupovi Janu z Jenštejna"^^), dostalo se v téže Hlíd. lit. referátem o Wint- 
rovč , .Životu církevním v Čechách"^'), který se začíná slovy: ,, Kniha obsahem 
děsná. Obraz p. spisovatelem tak zevrubně nakreslený jest velice neutěšený" . 
Ježto zde mluvila fakta, a ne také fantasie básnická, mohla redakce o- 
slabiti průkaznost jejich jenom podotčením, že je ,, kolorit obrazu toho na 
některých místech falešný", dokládajíc na konec: ,,Dílo jest poučné, velice 
poučné". 

Kritik Hlíd. lit. pozastavil se také nad tím, že práce toho rázu, jako 
,, Dvojí dvůr" a ,,Syn ohnivcův" byly poctěny cenou ze základu knézeV. B. 
Třebízského. Náhodou nebo nehodou právě v témž 15. čísle Hlíd. lit. 
189P'') ukončen byl nepříznivý posudek D. Stočka o ,, Vesnickém jakobí- 
novi" Třebízského, v němž tento vzorný a čist}^ kněz charakterisován byl 
podle ideov^ého rázu své tvorby slovy jesuitské estetiky Jungmannovy, 
,, clo věkem mravně zpustlým". Bylo to v duchu běžného pojetí klerikálního 
tisku, který vždy reklamuje na prospěch stavovský zásluhy všech kněží 
našich, ale zároveň odmítá ideje, kter\>mi nám právě nejzasloužilejší osvícené 
kněžstvo nejvíc posloužilo. Proto také Jirásek na konci své repliky vhodně 
prohlásil, že by ho nijak netěšilo, kdyby ho za svého pokládali ti, kdož se 
takto prohřešili proti Třebízskému. 

Bylo tuším na místě trochu šíře promluviti o této kritice, ježto je pří- 
značná svou metodou. 

Podávajíc zprávu o Jiráskově Janu Husovi, Hlídka byla již opatrnější; 
byloť potom vydáno katolickým tiskem heslo: nepřilévati oleje do ohně 

••) Hlíd. lit. 1895 XII, 465. 

»') Hlíd. 1896 I., 61, 611. 

'*) Viz. i redakční prohlášení na vysvětlenou v Hlidec lit. 1891, VIII, 296. 

24S 



pied jubileem Husovým. Praví tedy v jádře svélio stručného oznámení: 
],I kritika katolického tisku pražského stvrdila, že Jirásek počínal si ne- 
stranné a pravdivě. Dílo nemá nábožensko-politické tendence, líčí ducha 
doby své a nevpašovává ducha doby dneška do hry 15. století. Malá histo- 
rická nedopatření .... nejsou tendenční a dílu váhy neubírají"^^). 

Zatím jubileum za útlaku doby \'álečné nehlučné minulo, a táž Hlídka 
přinesla studii A. NeAimanna: Jiráskova husitská dramatď-^), která hlásala 
prav\'- opak této zprávy. 

Autor si vede po způsobu kritiky díla ,,]\Iezi proudy"; stopuje až do po- 
drobností podle některV'ch pramenů, pokud se Jirásek od nich odchýlil, 
stanové pro t^•orbu historického dramatika tyto normy: ,,Licentia poetica 
nikdy nepřipouští, aby spisovatel vylíčil předmět své práce tak, jakým nebyl" 
(246), a dále: ,,I když používá své fantasie k vyplnění zející mezery, je zá- 
hodno, aby se tak dalo, pokud možno, \-e shodě se skutečností" (375). Aby 
pak nebvlo pochyby o jeho stanovisku, oznamuje už v úvodě ke své práci, 
že dílo Jiráskovo trpí příliš jednostrannou fantasií husitskou a že v příbězích 
kostnických příliš volně čerpá z Mladenovice; odtud hned ph^ne závěr, že 
,, klesá na tendenční karikaturu doby" (247). 

Ukáži na dvou příldadech, jak si Neumann při svém zjišťování vede: 

,, Jediné, co jest na tomto výjevu (odchodu Husova z koncilu, str. 
289—290) historické, jest podání ruky Husovi. Jeho díky Chlumovi za to 
vyslovené nikdy Hus ve skutečnosti nepronesl, nýbrž se mu poděkoval 
písemně, jak lze souditi z konečných slov: ,,A to také potom p. Janovi na- 
psal" (446). 

,, Jirásek záhadným způsobem věděl zcela jistě, že M. de Causis na Husa 
volal: ,,Aha, umlkl, přiznává se!" třebas u ]\Iladeno\ace (55) se žádná osoba 
při těch slovech určitě neoznačuje" (376). — Atd. atd. 

Vzpomeneme-li, jaksi naproti těmto úzkoprsým požadavkům Neuman- 
novým na př. Schiller vyhrazoval volnost měniti události dějinné a cha- 
raktery osob historických, aby je přizpůsoboval požadavkům díla umělec- 
kého (nyní jsme ovšem přísnější), a jak volně fabuluje a idealisuje svou 
polskou šlechtu Sienkiewicž, těžko si představiti, jak by zněl úsudek 
Neumannův při podobném rozboru plzeňské hostiny v Piccolominech, co 
by řekl postavě Maxe Piccolominiho, nebo způsobu smrti panny Orleánské 
atd., kde je historická pravda mnohem známější. . . 

\ celé kritice není kouska srdečného \-ztahu k umělecké stránce díla 
Jiráskova, trošky smyslu pro význam básnické obrazotvornosti, celá dikto- 
vána ,, srdcem chladným, umem suchým", a tak užitek z těch drobn ých, 

") Hlídka 1911, XXVIII, 881. 

«•) Hlídka 1918. XXXV, 245-249, 313-317,375-379,444-499,556-559,627-629. 

249 



třebas i správn3'xh někdy postřehu srovnávacích je praskrovný. Těžko si 
vůbec představiti, jak by vypadalo historické drama, kdyby měl básník 
tvořiti podle zásad, kritikem takto interpretovaných. 

Kromě toho Hlídka přinesla v době války v rubrice ;, Rozhledy ná- 
boženské" tuto zprávičku: ,,Na Boží hod vánoční bylo v plzeňském evan- 
gelickém sboru čteno z Jiráskova románu Temno. . ."'^^) 

To jsou konce klerikální kritiky Jiráskových spisů na Moravě. 

Zatím širší obecenstvo tamní, bud vůbec neznajíc nebo nevšímajíc si 
hlasu kritiky obou táboru, získáváno bylo víc a více formální i myšlenkovou 
hodnotou díla Jiráskova. Stejně jako snad všichni správci knihoven žákov- 
ských nebo veřejných mohl bych potvrditi z několikaleté zkušenosti, že 
Jirásek náleží na AIora^'ě k spisovatelům nejvíce čtenj^m, což jedenkráte 
potvrdí také statistika úřední, až k ní po dokonaném vybudování veřejného 
knihovnictví dospějeme. Zatím laskavostí nakladatelství J. Otty mohu tuto 
oblibu doložiti zajisté potěšitelnou číslicí knih Jiráskových, které byly ze 
jediný rok 1920 na Moravě odebrány; jest jich 9770 svazků. Největší oblib\' 
došly ze sebraných 'spisů ,,Psohiavci", kterých zakoupeno 998 výtisků a 
,, Temno" se 789 exempláry. Podle zkušenosti několikerý násobek tohoto 
čísla dá nám teprve počet čtenářův autorových, nemluvíc ani o těch 
masách diváků, které uchvacují Jiráskova dramata na divadle. 

To ovšem nezůstalo bez pronikavého působení na českou národní vý- 
chovu Moravy. Vlna ušlechtilého a činorodého nacionalismu přivalila se 
na Moravu později nežli do Čech, ale v pravý čas, a b34a za to podle morav- 
ské povahy tím mocnější; viděti to od pádu Badeniho, kdy ponejprv pře- 
kvapila, až po válku světovou, kdj^nám dala první mučedníky národní, jako 
SI. Kratochvíla, i neočekávanou sílu účastníků na osvobozovacím boji 
našich legií; jména Švec, Gajda, Syrový, Pavlů mluví tu nejlépe za ty 
desítky tisíců ostatních, neznámých. 

Že v tomto vzplanutí jako Sněhurka taje dřívější separatisnnis mora\'- 
ský spolu s ideovým rozporem mezi konservativní Moravou a pokrokovými 
Čechami v duchu reformačním i osvícenství obrozenského, že se takto.z ,,roz- 
národa" tvoří národ, vědomý této veliké společné minulosti a usilující zno\'a 
v jejím smysle také působiti o rozvoji dějinstva dalšího, je jistě z \-eliké 
části zásluhou historických skladeb Jiráskových. Přímo i nepřímo. 

Máť Jirásek se Z .Wintrem i na Moravě následovníky v oboru historické 
povídky s látkami moravskými, kteří proti době dřívější tvoří v duchu a rázu 
svých velkých vzorů; jsou to: Fr. Sláma, M. Béňa, F. Prager, Kramoliš 
a zvláště J. F. Karas, jenž přímo udoláván jsa vlivem Jiráskoxým, ne- 
dospěl posud tvorby osobitého rázu. 

~~~^Yh lídka 1916, XXXIIlT UW! 

2Ó0 



Proměna názorů je\í se ostatně v celé laické literární obci moravské 
jako ve w.dělanstvu vůbec. Dříve \-vrůstali za vlivu šemberovského cyrilo- 
metodějského i hostýnského romantismu, i sušilovského českoslovanského 
katolicismu tím spise, ježto jsouce většinou nábožensky založeni, nedovedli 
si nezbvtné mravní výchovy národa představiti jinak, leč na základě positiv- 
ního náboženství, a to podle daných poměru katolického především. Za 
vlivů českých a \'idouce, jak se kněžstvo víc a více staví na stanovisko vý- 
lučně klerikální, dokumentované i hlučnými aférami, jako byla také vzpome- 
nutá Jirásko\'a, Třebízského a Nerudova (posmrtný útok na jeho památku), 
odkláněli se od kněžstva víc a víc, až stanuli podle světového názoru na straně 
opačné, mimo několik těch, kdož v zájmu národní svornosti, ,,aby bylo 
všude dobře", trvali na stanovišti prostředkujícím; zvláště Fr. Bartoš. Ale 
i ten si důvěrně stýskával na ne všímá vost kněžstva k národnímu životu, 
jak vyjde časem na jevo z korespondence. Tuto charakteristický doklad:-^) 
..Národ může zahynouti, církev nezahyne nikdy; proto katolík bude věděti, 
čeho a koho se přidržeti — ipsissima verba (časopisu Čecha). Člověk obyčej- 
ného rozumu by soudil, když tedy církev zahynouti nemůže, že by se více 
pomáhati mělo národu, který zahynouti může a naší netečností i hyne; ale 
logika těch pánů jest jiná." 

Také Bartoš byl, jako jiní, bližší Jiráskovi než Hlídce literární. 

Vzhledem k celonárodnímu, ať tak dím státotvornému významu život- 
ního díla svého AI. Jirásek právem ve veliké chvíli dějinné, kdy se národ 
hlásil o sebeurčovací právo svoje a samostatnost, místo nepřítomného hla\'- 
ního tvůrce samostatnosti T. G. Masaryka přijímal přísahu zástupců národa 
dne 13. dubna 1918. Promluvil tam, už ne jako při základech Národního 
divadla největší Moravan 19. stol., otec národa Fr. Palacký, jenom ,, jménem 
národa v Čechách a na Moravě jednotného", nýbrž sliboval a žádal slibu 
takto: ,, Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa. Zdráv bud, 
národe československýl" 

Tvůrci velkolepé rapsodie ,, Bratrstva", jež ideo\-ě připravovala národ 
na velikou dobu naši, příslušelo toto provolání národní jednoty po tisícileté 
roztržce obou hlavních včt\-í jeho. Bylo by si jen přáti, aby se Morava 
v duchu toho jednotícího úsilí Jiráskova stala vskutku tím srdcem národ- 
ního těla československého, jako bylo tužbou spisovatelstva moravského 
hned po hterárním rozkolu v letech čtyřicátých 19. století. Je životní pod- 
mínkou národního státu našeho, aby toto scelení jeho bylo provedeno tak, 
jako časem mezi Moravou a ovšem i Slezskem, které v duchu dobré tradice 
A. Vaška samo vždy o to pečovalo, a Čechami, a při tom nedotčen zůstal 
všecek skutečně cenný kmenový svéráz Sl ovenska. 

»-) Bartoš Bílému 9. října 1883. 

251 



Miloslav Hýsek: 

JIRÁSKOVY BÁSNĚ. 

Alois Jirásek se \e svých Pamětech někohkráte zmiňuje o básnických 
prvotinách, jež prý psával, ne-li diíve, odgymnasijní septimy a jejichž 
,, divné verše" plnívaly svou náladou prázdninovou jeho světničku 
v přístavku rodného domku; posílá val prý je dlouho bez úspěchu do 
,, Květů" Hálko\'i a do ,,Světozora", ve kterém teprve před Jiráskovou ma- 
turitou, v č. 22. z 2. června 1871, vyšla jedna z nich, ,,Žena podloudníkova", 
podepsaná jen začátečními písmeny jeho jména. Alois Jirásek, kterého již po 
kvartě tak mocně vzrušily básně Máchovy a jenž právě ve vyšším gymnasiu 
čítal polské romantiky s Brodziňským a Mickiewiczem v čele a zamiloval 
se do básní Celakovského, Erbenových a Málkových, byl mezi těmi, kteří 
připravovali slavnou literární periodu „Lumíra"; básnické jeho sklonv pod- 
něcovalo časopisecké a almanachové ovzduší konce let šedesátých, jejichž 
hrdý národní v^zdor a svobodomyslné ideály nezůstaly bez vlivu na vývoj 
jeho smýšlení, zvláště kd3^ž k tomu přispívalo i nejbližší okolí: literární 
tradice dlouholetého působiště Klicperova, ještě representovaná ctihodným 
starcem Janem Hostivítem Pospíšilem, spisovatelsky činní profesoři ůsta\'u 
a zejména ke stejným cílům směřující spolužáci, z nichž Jiráska upřímné 
přátelství pojilo zvláště s Bohdanem Jelínkem. 

Plněji se \'šak účastnil literárního života Jirásek až v Praze po příchodu 
na universitu. Tehdy ještě dělil svůj zájem stále rovnoměrně mezi verše 
a prosu, a byly to nejen jeho známé povídky z hor, jež v časopisech upo- 
zorňovaly na nové spisovatelské jméno, nýbrž i básně. Nehledíme-li k u\-e- 
dené prvotině z r. 1871, uveřejňoval Jirásek své básně v pětiletí 1872 — 1876, 
ted}^ ještě v prvních dvou letech litomyšlských; nejvíce jich vyšlo ve,, Světo- 
zoru", kam po otištění ,,Ženy podloudníkovy" i povídkami přispíval nej- 
častěji. Vyšlo tam jeho básní čtrnáct, a to právě jeho básně nejdelší ; 
r. 1871 Žena podloudníkova, r. 1872 Rudý květ, Ze vsi a dvě Písně, r. 1873 
Stíny, r. 1874 Cestou a Boží bojovníci, r. 1875 cyklus čtyř básní Domov, 
zlomek obsáhlého eposu Smrt a drobné verše 5 vrchu hory. Na památku. 
Na podzim a V zátiší, r. 1876 Po plesu. Roku 1872 přinesla beletristická 
příloha ,, Českého jihu" drobnou Jiráskovu lyriku: tři básničky Milé a dvě 
V lese, pět Písr.í a vlasteneckou lyriku V boji, již doplňují tři stejně 
nazvané básničky z téhož roku v ,,Hradečanu", v němž otiskl i milostnou 
Bud se mnou vždy. Dvě básně otiskl v Barákově ,, Svobodě", r. 1872 
U rakve dělníkovy a r. 1873 Při exekuci, tři básně r. 1873 v třetím ročníku 
,, Ruchu", Před bitvou, Na jaře (o dvou číslech) a V temnu, a současně v Peři- 

252 



nových ,, Obrazech života" básně čtyři, 
vesměs drobné V noci, Jako to kvítí, 
V tišině a V temnu (o dvou číslech). 
Konečně ,, Lumír" přinesl vletech 1874 
až 187() čtyři Jiráskovy básně: r. 1874 
troj písňové T' boun, r. 1875, kdy do 
ženského almanachu ,, Souzvuk,", redi- 
govaného Z. Podlipskou, rovněž přispěl 
básní V rozvalinách, báseň jedinou, 
K hormn! a v .1876 básně dvě, Ejhle 
člověk! a Na Ryzemherce. Není tedy 
vytištěných básní Jiráskových mnoho, 
že však to nejsou všechny, jež tehdy 
napsal, a že Jirásek měl i básnickou 
ctižádost, svědčí jejich oblíbené záhlaví 
Z básní AI. Jiráska; jest jich celkem 
35 nebo, čítáme-li jednotlivá čísla pod 
společným titulem za básně samotné, 
51, a stihl je osud většiny Jiráskových 
prvotin, prosaických obrázků z hor, 
/e jich Jirásek nezařadil do sebraných 
spisu. Pro poznání Jiráska však jsou 
velmi důležité: právě již v nich vyniká 
nejeden charakteristický rys, jenž po- 
zději závažně vystupuje ve zralém umění mistrově, a kdyby ani toho 
nebylo, Jiráskovo dílo a jeho umělecká cena samy by jim dodaly zvý- 
šeného významu, protože právě v nich jest uzavřen kus intimního světa 
básníka, v jehož pracích složka osobní téměř zcela se ztrácí před zřeteli 
historického romanopisce a kritického pozorovatele soudobé společnosti. 

Neboť ačkoliv mezi Jiráskovými básněmi jest čtvrtina epických,hiejen 
lyrická čísla ostatní, jejichž většina jsou drobné básně prosté písňové 
formy, nýbrž i tyto básně dějepravné a pokusy o baladu a básnickou 
povídku otvírají pohled do básníko\y duše a seznamují nás s jeho citovým 
a myšlenkovým životem, jenž znamená východisko k rozsáhlé jeho tvorbě 
pozdější. Ve své lyrice o něm mluvil přímo, zpovídal se v ní ze své touhy, 
ze svých snů a smutků; epika jeho však rostla z téže citové a myšlenkové 
pudy a pro jejich výraz si našla pouze jinou formu: látky, které v ní zpraco- 
val, a jejich pojetí nebyly náhodné, nýbrž byly dány tehdejším naladěním 
mladého básníka, jenž i do nich vkládal sám sebe, celou lidskou bytost. 

Poesie mládeže z konce let šedesátých, jak ji předvádějí tři almanachy 




A. Jirásek r. 1871. 



253 



,, Ruchu", ,, Almanach českého studentstva", ,, Almanach", vydaný k jubileu 
Akademicko-čtenářského spolku, jihočeské ,,Anemonky" a částečně i alma- 
nach Umělecké Besedy ,,Máj", vyznačuje se několika společnými základními 
rysy. Prudké a ^•zdorné cítění vlastenecké, ži\'ené vědomím národního po- 
nížení, jež mladý J. V. Sládek vyjádřil rozjitřeným výkřikem ,,Jsme národ 
žebráků", podněcuje a sílí touhu po činu; odpor k tyranům, jehož vášnivým 
projevem kromě básní Sládkových byly zejména verše Durdíkovy, Quisovy 
a Čipero vy, zvyšuje sociální cítění S3mů českého venkova, kteří jako Svat. 
Čech ve své ,, Chaloupce" chmurnými barvami líčí scény lidské bídy a za 
své přijímají stanovisko , .chátry" (J. Martince). To byly dva hlavní směr}^ 
jimiž se ideální duše nastávajících veřejných pracovníků dávaly v let do 
života. Při tom však měli i své touhy intimní; a tak ve všech těchto mani- 
festačních projevech mladé poesie zvučí i silná struna erotická, rozechví- 
vaná věčně stejnými bolestmi, nadějemi a štěstím zamilovaného mládí. 
Ze tří těchto oblastí jsou čerpány i látky epické k barvitým freskám z české 
minulosti i z dějin slovanských a západních a k prostým obrázkům z do- 
mácího života lidového. Cítíme všude nervosní jitření, jež se zmocnilo 
mladých duší; chvěje se ve vzdorných výkřicích vlasteneckých a sociálních 
stejně jako v intimních konfesích láskou raněných srdcí; verše jejich jsou 
většinou projevem hledání, vzniklého z rozporu skutečnosti a ideálu, nikoliv 
V3>razem mládí, žitého klidně a radostně. A to naznačuje i jejich forma: 
úsilí o obrazovou a slovní barvitost se v nich pojí se snahou o prudký 
rytmický spád a plně znějící rýmy; malby epické a národní nebo sociální 
manifestace celkovou komposicí i detailem směřují k monumentálnosti; 
i v drobné lyrice převládá zřejmá umělost volící prostředky, v nichž sou- 
dobá kritika ne bezdůvodně cítila jistou rafinovanost. Vli\- lidové poesie 
byl omezen na nejmenší míru a básně, napsané v jejím duchu, jsou ve 
všech almanaších řídké. 

Z tohoto ovzduší vznikaly i básně Jiráskovy. Vidíme z nich, že i Jirá- 
sek cítil prudce národně a sociálně; i on této náladě své generace dal ně- 
kolikráte výraz, zejména v básních epických. A také tyto epické básně 
jsou sta\'ěn3^ se smyslem pro komposici a s úsilím o pádný, a barvitý verš. 
Ve zlomku obsáhlé básně ,,Smrt", o níž se zmiňuje v Pamětech, také on 
se pokusil plně pochopiti tragedii lidstva, krva\ě zápasícího na bojištích 
pro slávu svých tyranů. I Jirásek měl touhu po činu, jímž chtěl prospěti 
národu a člověčenstvu; a nazývá-li se Sládek v úvodní básní prvního 
,, Ruchu" žebrákem, protože ,,čin nedospěl v srdci mém", dotkla se tato 
bolest i srdce Jiráskova. I Jirásek cítil rozpor svých snů a skutečnosti, 
kterým trpěl a z něhož hledal východisko. A jeho touhy konečně, touhy 
mladého člověka,, nejednou se také nesly za láskou a jemně objímaly štíhlou 

254 



dí\ čí postavu a líbaly zlaté vlasy a hluboké oči. Leč Jiráskovy básné přes 
to mají svůj vlastní ráz a melodii; Jirásková individualita, jež si v dalším 
svém rozvoji \'ždy uchovala uprostřed literárních sméru a mezi silnýnii 
básnickými osobnostmi neporušený svéráz, projevila se již v jelio básních, 
při \-šech shodách přece od soudobé produkce v podstatě odlišných. 

Jirásek si do literatury přinášel jako vvznamný dar bohu silný sklon 
ke snivosti. V nezapomenutelné XVIII. kapitole prvního dílu Pamětí 
vylíčil, jak již jako malý hoch nejednou dobu hrubé mše o nedělích a svátcích 
trávil na hřbito\-ě u kostela mezi kvetoucím k\-ítím hrobu a starými kříži 
a jak se odtud sám a sám odtoulal třešňovou alejí do , .dolečku" mezi poli 
pod farským lesem a tam na slunci bloudil a usedal do zelené trávy; létali 
tu pestří motýli, lezli brolici a z nedalekého kostela se sem nesla mešní 
hudba. ,,,Xepamatuju se, že bych byl o něčem přemítal, nebo snil. Byl 
sem asi jako ten motýl nebo ten brouk; dýchal jsem zdravý život, cítil 
sem blaho slunce a vonného záři\-ého vzduchu. Xež to jsem měl na víc, 
že duše, třeba nevědomky, naslouchala přírodě, jejímu životu a ukládala 
si dojmy jeho blaha a krásy." A tato samotářská snivost, nepoutaná žádným 
pevným bodem, roztoužená a volně těkající provázela ho i v době, kdy 
psal své verše, jež proto byly ,,di\-né", že \znikaly z těchto sladkých a 
neurčitých nálad. 

Sem se stěny tj^ lulko milá s jelenem, 

af hlavičku ti rozehřej u ladnou! 

Já zadumám si pod tvých mráčků výklenem 

a zase zbloudím dum svých v říši vnadnou! (V zátiší.) 

V těchto chvílích, kdy ,, kotouče modré se vlnily a stoupaly" a básník se 
cítil šťastným, vznikla čísla jeho erotiky, ,, Písně" a ,,Milé" a ,,Buď semnou", 
nejlíbeznější projev této snivosti. Nelze rozhodnouti, byly-li psány na určitou 
b^^tost, nebo jsou-li ztělesněním pouhého přeludu, kterým se ve své samotě 
spíjela mladá duše. Jiráskova erotika neměla vášně radostné dobyvačnosti 
ani bolesti, nad skutečným zážitkem v ní převládala složka snivosti. Dívka 
je mu sladce půvabným zje\'em, přitahujícím a měkce naláduj ícím svou 
něhou a přec stále nedostupným, zjevem, jenž čistou hladinu jeho citů 
čeří lahodným vánkem touhy; její lásku nazý\'á tichým hájem, v němž se 
za měsíčních nocí u studánek pasou laně. Noční a lesní příroda tvoří 
vůbec pozadí jeho erotiky; Jirásek v lásce hledá sladký kUd, a třebas 
se stále do jeho štěstí mísí přízrak marnosti všeho, také jej v ní nalézá. 
Je to názor, jemuž se později dostalo vtělení v dlouhou galerii dívčích 
postav od Lenkv ve ,,Filosof'íké historii" až po Helenku z ,, Temna" a 

25Ó 




Xoému z ,, Husitského 
krále" a pro nějž Ji- 
rásek v těchto verších 
našel výraz jarní me- 
lodií ,, Večerních písní" 
a přírodní lyriky Hál- 
kovy; „Písně" připo- 
mínají svou jemností 
až křehké verše Boh- 
dana Jelínka. 

Svou lásku Jirásek 
v ,, Písních" nazval 
hlubokým borem, v je- 
hož korunách hrají 
větry ,, divných zvě- 
stí"; užil tu slova, kte- 
ré se po čtyřiceti le- 
tech vrací v jeho Pa- 
mětech, kd3'^ž mluví o svých divných verších hronovských. Xení to ná- 
hodné; Jirásek v Pamětech sám nejpřiléhavěji vystihl náladu, jež při 
literárních počátcích naplňovala jeho bytost. Cítil se tehdy básníkem 
a na básníka se díval blouzni\ýma očima, obestíraje ho romantičností, 
která jej stavěla mimo obyčejné lidi a která mu pro jeho z\-ýšenou 
citovost bránila žít prostě a radostně jejich životem. Báseň , .Cestou" líčí 
pocity a dojmy, se kterými se za hvězdné letní noci vracel k rodné vesnici; 
po cestě známým lesem, jenž mu oživoval lidovými pověrami a vzpomínkami, 
došel k hostinci, v němž hrála taneční hudba; bylo tam vesfelo, i kterýsi 
stařec si zatančil ,,sólo", a venku pod lipou se k sobě s vyznáním lásky 
tiskli šťastní milenci. Leč básník naslouchaje hudbě a vida taneční šum, 
nebyl stržen tímto veselím; jako v Nerudově ,, Divokém zvuku" i k němu 
hudba promlouvala teskným smutkem: 



Rodný domek AI. Jiráska se světničkou v přístavku. 



Duši přišlo smutno, vzpomínání, 
že ta láska také odkvétá! — 
Radost vůkol, v horách ozývání, 
venku sám je smutný poeta. 

Sám a* smutný poeta — tato slova jsou charakteristická pro mladého 
Jiráska, jenž kdysi bloudíval ,, dolečkem" opojen neurčitým sněním a 
vzdálen ruchu celého světa, jemuž ho nepřiblížila ani touha po lásce; 



2Ó6 



\- ní se jen přirozeně projexilo jeho mládí a mezi jeho moti\'y měla místo 
jen potud, že zvyšovala měni\ou krásu snu a ilusí. Proto milostné roztou- 
žení nedovedlo plně zaujmouti jeho duše a zaplaviti jí horkým přívalem 
zpěněné krve, státi se osou jeho života a podnětem jeho činu. Ale mezi 
neurčitým sněním dětských básníkových let a doby, kdy dospíval v muže, 
bvl přece rozdíl, podmíněný jeho duševním vývojem: četba velkých 
bá-níku dala směr jeho touhám, politický náš život konce let šedesátých 
a počátku let sedmdesátých probudil v něm dřímající energii a vlastní 
citový a myšlenkový ži\ot otevřel mu tajemství mučivých záhad meta- 
fvsickvch, jež útočily i na jeho d^^chtivou duši. 

A tu jest Jiráskova příbuznost s Máchou. Nebylo náhodné, že Mácha 
tak mocně na Jiráska působil, jak napovídají jeho Paměti. Máchovy smutně 
krásné verše o temné a jasné noci a hvězdách ve výši, o daleké cestě a mar- 
ném volání, o uplynulém máji a ztraceném mládí vyjadřovaly i Jiráskovy 
nálady a duševní stavy. Zasněný student z českého venkova neměl vášnivě 
odvážného pohledu typického romantika z let třicát3^ch, jímž Mácha 
\" dramatickém napětí pronikal celou složitost bezútěšného lidského osudu; 
neměl jeho prudké a vytrvalé důslednosti, se kterou bezohledně domýšlel 
své kosmické problém}^; bylo-li nitro Máchovo stále výbušnou sopkou, 
v jejímž podvědomí vřela žhavá láva osobních vášní a všelidského utrpení, 
Jiráskova duše se podobala klidné hladině jezerní, jež se sice za bouře 
rozčeří, ale po ní hned zase uklidní, aby za tich^^ch nocí obrážela věčné 
kouzlo třpytivých hvězd a bledého měsíce. Atak, jako se milostný Jiráskův 
cit nevzdul ve strhující vášeň, liší se Jiráskova poesie od básní šlachových 
i tam, kde se ho dotkla stejná bolest rozčarování v pochopení lidského osudu. 

Také Jirásek měl totiž v básnickém opojení mladých smyslů sla\Tié 
okamžiky, kdy se v něm ozvala touha po nesmrtelnosti: 

Jak slávověnce Athéňanu, 
říš věčnosti mi spáti nedá, 

přiznal v drobné básničce ,,V temnu" obměnou Hálkových veršů z „Al- 
freda". To byly ony sny, jež plakaly a výskaly v jeho srdci za bezesných 
nocí (,,V noci"). Jirásek cítil, že velké činy se rodí jen z prudkých bouří 
a nebezpečných krisí, a měl v těchto chvílích odvahu nastavit jim od- 
daně svoje nitro: volal po nich, namlouval si, že je synem ,, bouře", jenž 
rozumí její tajemné řeči a jehož duše se za bouře tím volněji vznáší do dálek 
a výšek (,,V bouři"). A tu se objevuje významný rys Jiráskovy bytosti: 
přál si dosáhnouti nesmrtelnosti životním dílem, jež by ukazovalo cestu 
k pravdě, jež by probouzelo, osvětlovalo a zachraňo\'alo: 



267 



17 



Jiným chtěl bych zářit pochodní 

Písni moje — — 
Kéž jsi maják, loď jenž zápasící 
přes mělčiny, moře rozhněvané 
do přístavu vede zátiší! 

Leč velká Jiráskova touha byla od počátku zabarvena tragicky: mezi 
ní a jejím uskutečněním byla neodstranitelná překážka základní vlastnosti 
jeho povahy, básníkova snivost, které nelze překonati. Oddával -li se jí 
v dětství bezvýhradně a prožíval-li s ní jako básník krásné chvíle, cítil ji . 
jindy v těchto okamžicích jako ,, ticho hrobové" a v básni ,,V tišině" se 
srovnával s plavcem na tiché lodi, která dřímá na mrtvých vodách; volalo-li 
však jeho ,, uspalé srdce" po bouři, v básni ,,V noci" toužil po spánku, 
jenž b}^ ho vysvobodil z její trýzně. A tak se mladý básník podobal Máchovi 
z básnické apostrofy noci temné a noci jasné, jež obě ho budily k žalu, a 
Máchův V3>křik k jasným hvězdám ve výši, k jejichž světelné říši touží, 
zatím co jeho jest jen země, vyjadřoval i Jiráskovu vnitřní krisi, ze které 
se zrodil mladický jeho světobol. 

Nejplněji tyto duševní rozpory Jirásek vyjádřil v drobné básni 
,,V temnu", otištěné v almanachu ,, Ruchu", jež naznačuje jejich rozvratnou 
prudkost: básník jimi úplně pozbyl vnitřní rovnováhy a jako poutník, 
jehož hlas zaniká ve tmě, prozářené svitem bludiček, marně hledal svého 
boha. Ze závěrečných veršů, do nichž vložil všechnu bezútěšnost svého- 
stavu, zní k nám známá, ryze máchovská bolest: 

Za světlem jdu. Zas jiný svit — 
jdu za ním na vrch, v oudolí. 
Můj marný krok. — Nenajde klid 
ten poutník bludný o hojí! 

A také rozřešení této krise, jak je napovídají jmenované básně a z jiných 
zejména ,,Jako to kvítí" a ,,K horám", jest opět máchovské: na konci 
marně žitého života se šklebí temná propast smrti a zmaru, věčná tma, 
do níž klesne dřív, než najde pramen světla; jest to věčný zákon osudu, 
který Jirásek vyjádřil dvěma Máchovýrňi symboly. 

Přírodních nálad v Jiráskově lyrice není mnoho; Jirásek v Pamětech 
sice za největší zisk svých nedělních toulek ,, dolečkem" pokládá, že se 
zaposlouchal do duše přírody, ale právě z tohoto místa je patrno, že se 
vzrušoval celkovou náladou, jež vlaze zalévala jeho nitro a s níž splýval 

258 



v teplé odevzdanosti s\ého neurčitého snění, že však nepozoroval jejích 
detailů a ani neusiloval jí proniknouti v jednotlivostech. Stejně tomu bylo 
i později, kdy z přírodních dojmu kořistil básnicky. Jirásek přírody nikdy 
pouze nepopisoval, nýbrž vždy ji uváděl ve vztah k sobě a životu a viděl 
v ní obraz lidského a národního osudu. Jen ve dvou d\'ouslokovýcli básnič- 
kách ,,Na jaře" promluvila k němu nadějí radostné proměny a ve dvou 
číslech ,,V lese" z tajemného hovoru mohutných stromů vytušil projev 
utajené a náhle uvědomené síly, jejž aplikoval na svůj národ; jinak je 
to příroda podzimní s bílou mlhou na horách, s pták}'' v odletu a s uvadlými 
květy a listím, jež mu připomíná smutný úděl člověka, stávajíc se jeho 
symbolem : 

Jako to kvítí v poli uvadneme 

a prach náš matka země pohostí. 

A druhým symbolem odvěkého zmaru je vlastní básníkovo mládí. 
\' jinošských krisích, jež hrozily z kořene rozvrátiti jeho snivou bytost, 
znovu a znovu se mu vracel přelud šťastného a bezstarostného dětství, 
jehož kontrastem měřil nynější bezútěšnost svého stavu. Mládí se mu měnilo 
v krásnou pohádku tím více, čím beznadějnější byla budoucnost s drtivou 
hrůzou smrti. Jirásek v době, kdy psal básně, procítil sám bezohlednou 
pravdivost poznání, že mládí je nenávratně mrtvo, na osudu svého přítele 
Bohdana Jelínka; nejen vroucí vzpomínka ve ,, Světozoru", nýbrž i báseň 
,,Na památku", vzniklá z týchž vzpomínkových a citových motivů, svědčí 
o mocném dojmu, kterým na něho působila přítelova smrt v době jarních 
květů. Tento svůj smutek nad mrtvým mládím Jirásek zase promítá do 
přírody a v jeho básni ,,K horám/' čteme verše, opět upomínající na závě- 
rečné tóny Máchova ,,Máje": "^ 

Ó hory, mé hory, tam v mlhavé dáli, 
toužebně hledám váš modravý pruh! 
Tam nejkrasší mladosti dnové mi vzpláli, 
bájí tam květem se opájel duch. 
Růžový obláček nad vámi kyne. — 
Mládí mé uvadá — z vás mi jen kyne, 
ó hory, mé hory tam v mlhavé dáli! 

Vzpomínky na ztracené dětství nebyly však u Jiráska jen důsledkem 
světobolných nálad, jež se ho zmocňovaly, nýbrž zároveň výrazem 
jeho bytosti. Jirásek je celým založením syn venkova, jenž svůj selský 
původ si nese v krvi a jenž kořeny své bytosti hluboko vězí ^• rodné půdě. 

2Ó9 



Svět, do něhož byl studiemi postaven, nepřestával cítiti jako cizí; po- 
dobal se stromu, jenž usychá, byl-li přesazen do jinclio kraje, a vzpo- 
mínka na domov promlouvala teple do šťastných jeho snu a toužebným 
voláním do jeho krisí: ne prudký vír, jenž na něho dorážel z chaosu moder- 
ních hesel a myšlenek, nýbrž tichá hronovská idyla, jak ji žili předkové 
i současníci; ne městská společnost, jež má své uhlazené způsoby a bezduché 
zákony, nýbrž \-olná krása hrono\-ských polí a lesU — ono ovzduší, jež 
dýchalo jeho rané mládí, nepřestalo mu býti nutností ani později. V obláč- 
cích dýmu své lulky snil o tiché komoře na výminku a o měsíci, jenž se okýn- 
kem ďo ní díval, a jeho rozbolestněná duše se sem utíkala pro Štěstí: 

Mám přátely i chatu rodnou, milenou, 
mám otců zemi — bohat jsem. Ó dosti! 
Již růže nezel, pouští nejdeš sežženou, 
máš čistý pramen tiché pro radosti. 

Sem k modrým horám se za večera díval ve \'lahém roztoužení, domovu 
jsou věnovány největší dvě jeho básně lyrické. ,, Cestou" a ,, Domov", 
domov mu oživuje i v iiných básních alespoň letmou narážkou. 

Byli to předně básníkovi rodiče, zvláště matka, jež stále objímal dětsky 
vděčnou láskou; v s5movském jeho případě nemůžeme nevzpomenouti na 
básníka, jenž nedlouho před ním psal poslední strofy cyklu ,, Matičce", 
na Jana Nerudu: ono známé teplo prostých veršů Nerudových vrací se 
i u Jiráska. Ale Jirásek byl venkovan, v největším zjihnutí citů skoupý 
na slovo. Jeví se to i ve formě jeho lyrických básní. Jirásek sice také napsal 
verše půvabné jemnosti a čisté krásy, v nichž uměl svůj pocit vj^jádřit 
obrazem; takové jsou jeho verše milostné nebo básnička ,,Na jaře". Většinou 
však zápasil s výrazem i s veršem; ačkoliv pravidelně sahal po formě prosté 
čtyřveršové sloky a jen zřídka a výjimkou po formě složitější, verš jeho 
nebývá hudební a nejednou v něm narazíme na drsnosti. To platí z\-láště 
o básních, v nichž Jirásek mluvil o svých vnitřních krisích; tam, kde Mácha 
rozehrál celé stupnice básnických obrazů a hlubokých tónů, Jirásek se 
omezil na holou myšlenku, o níž sice cítíme, že je bolestně prožita, ale 
jež zůstala básnicky nezužitkována. A nejinak je tomu v projevech jeho 
synovské lásky: Jirásek přes to, že celá jeho bytost byla naplněna vielou 
něhou a oddaností k rodičům, nenapsal o nich básně samostatné a projevy 
jeho lásky jsou rozptýleny v jeho básních po ruznu. Co pro Jiráska zname- 
nala matka a jak ji miloval, vyjádřil nejplněji v básni ,,Po plesu", na- 
psané v Litomyšli. Básník se vrátil pozdě k ránu z plesu, v jeho duši ožívá 
plesový ruch se zvukem hudby, planoucími s\'ětly a krásou tančících 

2r>0 




Hřbitov v Hronově. 

dívek a mvslí mu prolétá w.pomínka na půvabný zjev černooké krasavice 
odkudsi z minulosti; ale pohled na podobiznu ustarané matky rázem změní 
jeho náladti: 

Tou dobou vstává již a k oknu pokleká 

a žehná mně, ó vím, v modlitbě horlivé. 

Tv dobrotivá matičko má daleká, 

ty s věrou mou, majákem v noci bouílivé, 

květ láska tvá a věčné její zkvétání. 

Jak často jsi jej slzou skropila! 

Pán J3ůh ti oplaf, matko rožmilá! — — 

Zrak vlhne, ruce spínám — zvoníť klekání. - 

Neruda pro svůj poměr k rodičům nacházel ve vzpomínkách a ruzn3''ch 
životních situacích rozmanité varianty, jimiž plně vystihl tragick}^ vztah 
k otci a teplo společného života s matkou, Jirásek však se v prudkém po- 
hnutí vzdáleného a zase se vracejícího syna prostě vrhá v náruč své roditelky 
a cítí jen vlnu štěstí, která v této chvíli zaplavuje jeho hrud. 

A jako rodná došková chata a otcovský krb, jejichž léčivou moc na 
bolesti svého života vyzpíval v horoucím vyznání lásky čtvrté básně 
,, Domova", bvla mu vším i rodná ves a rodný kraj., s nimiž se cítil spojen 



261 



neporušitelnými svazky svého původu. Nejen rodný domek a rodiče, nýbrž 
celé okolí s malým kostelíkem a hřbitu\ kem, s mlýnem nad řekou, se školou 
a farou, s bílými lomenicemi starých stavení a s blízkými lesy a poli, s pa- 
dolem a Milíři a všemi obyvateli mrtvými i živými oživují v jeho láskyplní 
vzpomínce; a nejen to, i jejich život se všemi obyčeji a názory, s poesí 
pověr a pověstí, s mythologickými postavami zalidňujícími samotu lesů 
a řeky, s nedávnými tragickými příběhy, které se tu odehrály a ještě nyní 
rozrušují klidnou hladinu \-enkovských zájmu. Chápat svůj rodný kraj, 
poznat jeho duši a vážit si jeho tradice učil se Jirásek od druhých zamilo- 
vaných svých básníků, od Čelakovského a Erbena. A tak vracel-li se k do- 
movu, působilo na něj nejen kouzlo mariánského obrázku na lesním stromě, 
pod nímž se zastřelil mladý, láskou zklamaný Bena Pohorský; ve vzpomínce 
na zimní háv svého kraje nevybavil se mu v mysh jen těžký život pod- 
loudníka, brodícího se sněhem pustého úvozu: v obou básních, v ,, Do- 
mově" i ,, Cestou", vystupuje i vodník, zárodek vodníku z ,, Lucerny", 
obestřený všemi lidovými představami-, jak láká chodce, jak se lesem pro- 
hání změněn v koně, jak mu voda kape ze zeleného fraku a jak se loudá 
k tanci s opuštěnou dívčinou ve vesnickém hostinci; vystupují tu lesní 
žínky, hravě tančící za měsíčních nocí na volném paloučku. Jirásek se 
uměl vžít i do veselí venkovské muziky, při níž si posledními silami za- 
křepčí i stařec se svou stařenkou vzpomínaje, jako v drobném obrázku 
,,Ze vsi", na časy prchlého mládí. . . 

A tak se i v těchto básních radostného soužití básníkova s krajem 
\Tací Jiráskův snivý světobol, jenž opět ústí do představy smrti Tou k němu 
mluvil vesnický hřbitůvek i sehnuté postavy a šedivé hlavy starých sousedu. 
Leč smrt nyní ve chvílích usmíření má tichý půvab klidu, jenž hojí všechny 
životní rozpory a pozbývá hrůzy oné věčné nicoty, jež se šklebila na konci 
smělých jeho tužeb. Poznav krise moderního člověka, vytrženého z idyly 
venkovských zájmu a radostí a ,, rozumem i přísnou vědou" (,,V temnu") 
marné hledajícího ztraceného" boha, básník již stojí nad duševním niveau 
svých rodáků a pochopil tragedii zemřelého syna mlynářova, studenta, 
chytré hlavy a neznaboha, jenž dokonal bez kněze, jak o něm dosud vy- 
pra\'ují; co napsal Jirásek v dalších verších: 

Student — véčné spory život ssály — 
klidně spí — už navždy dostonal - , 

bylo i poslední moudrostí jeho uklidněného nitra; ne bezvýznamně toužil 
po svých horách, k nimž do dálky letělo jeho srdce: 

Kéž tu jen po čase na věky stichne — — 
262 



Pochopení duše rodného kraje konečně dalo Jiráskovi také pochopení 
českého kraje vůbec, pochopení dějinného dramatu, jež se tu odehrálo 
v minulosti. Tři básně tomu nasvědčují: ,,S vrchu hory", ,,V rozvalinách" 
a ,,Na Ryzemburce". Poslední z nich patrně souvisí s Jiráskovou prázdnino- 
vou cestou na Chodsko a do jižních Čech, o které vypravuje v Pamětech. 
Když Jirásek psal tyto verše, byl již autorem prvních svých povídek histo- 
rických z doby českého utrpení. Že Jirásek nejprve sáhl do této doby a 
nikoliv do slavné epochy husitské, mělo důvod v soudobém stavu naší 
pí-tlitiky a v tehdejším českém myšlení, jež obnovovalo kult Bílé hory 
a obrazem národního ponížení burcovalo k odvetě. A tak i Jirásek, stoje 
na troskách starých hradil v krajinách, kde se kdysi vítězně projevila 
česká síla, mimoděk si vybavoval rozdíl slavné minulosti s chabou a bez- 
mocnou přítomností. V básni ,,S vrchu hory" to byly zase Máchovy elegické 
tóny, které zvučely z Jiráskova oslovení ,, rodného kraje, slavné vlasti, 
otcův země posvěcené, mocné kdys, ted ponížené", do jeho vzpomínky na 
Záboje z Rukopisu králodvorského, kdežto obě básně druhé se přimykají 
k soudobé poesii vlastenecké, jejíž vášnivý rhetorismus se prolínal se 
smutnou meditací a jež hned neplodně dumala, jako Jirásek na Ryzem- 
berku, a hned věřila, jako Jirásek na rozvalinách, v příchod nové,' lepší 
doby, která bude demokratická a přes staré třídní rozpory, přes přežilé 
privileje šlechtických representantů národa vyzní v ,, lidstva hymnus 
hřímavý". 

Pro příštího Jiráska je velmi charakteristická báseň ,,V boji" (Č. jih), 
nejv^ýraznější projev této víry. Jedenadvacetiletý básnííš; je přesvědčen, 
že český národ zapěje své ,,hossanah" a že se česká země ozve radost- 
ným zpěvem velkého vítězství: 

Však bez krve se zastkví vavřín náš 
a. zpěv náš divě nezazvučí. 
s ním nespojí se naříkáni těch, 
jež vítěz ve zpupnosti mučí. 

Vám bude náš zpěv hymnou míru, 
jím rána bude zacelena, 
a palma tichá, jež nás oblaží, 
i vám se také zazelená! 

Vlastní^ jeho touha zářit jiným pochodní jest zde již touhou národa a 
v ní jest jeho dějinný smysl a význam. 

A stejný m3'šlenkový a citový svět se obráží i v Jiráskově epice. Jirásek 

263 




Jiráskova matka. 



V Pamětech mluví o velké básní „Smrt", 
již psal v Hronově a již známe z frag- 
mentu ve „Světozoru", ale jinak jest 
jeho epika drobná a její látky těsně sou- 
visejí s motivy, jež jsme poznali v jeho 
lyrice. Báseň ,,Žena podloudníkova", 
jíž pronikl do ,,Světozora", stejně jako 
,,Rudý květ", o rok pozdější, jsou vý- 
sledkem Jiráskova zakořenění \' rodném 
kraji, z něhož současně vznikaly ,,Po- 
vídkyzkraje" a jehož nejkrásnějším kvě- 
tem je pozdější nová kronika ,,U nás"; 
obrážejí se v nich i obě formy jeho lásky, 
o nichž jsme mluvili v jeho lyrice: 
v ,,Ženě podloudníkově" svět skutečný, 
při této látce se vracející zmínkou o pa- 
šérovi v ,, Domově" a povídkově za- 
chycený zvláště v obrázku ,,Pro statek 
otců"; v ,, Rudém květu" svět lidových 
náboženských představ. A je to vždy 
smrt se svou tragikou a bolestí, již staví do kontrastu se životním jasem 
a štěstím a jejíž tmavá propast se jako v Jiráskově lyrice i zde šklebí 
vstříc lidským touhám: žena podloudníkova za bouřlivé noci čeká na 
modlitbách a se zoufalou úzkostí nad spícím dítětem na manžela, jenž 
vyšel za svým nedo\^oleným řemeslem, a setkává se jen s jeho mrt\'olou, 
kterou z nebezpečné toulky obětavě přinesl jeho věrný druh; mladé děvče 
chce na matce boží v zázračné lesní kapli vymodliti uzdravení svého mi- 
lence, ale uvěří víle, jež jí v tom zabrání a dá jí pro nemocného rudý 
květ, položí jej pod jeho podušku a vraždí tak milence i své Štěstí. Formou 
se obě básně, volně plynoucí sdružené rýmovanými trochejskými verši bez 
dělení do strof, i baladickým dechem hlásí k Erbenovi, na jehož ,,S\-atební 
košili" upomíná i intonace modlitby v ,,Ženě podloudníkově" a vílina řeč 
v ,, Rudém květu" i tajemný nadpřirozený svět, svými vlivy zasahující 
do života skutečného. K dramatické živosti a úsečnosti však se zde Jirásek 
ještě nepropraťoval. Charakteristické v obou básních je vyzdvižení rodin- 
ného života a matčiny úzkostlivé lásky k nemocnému synovi. 

V ,,Ženě podloudníkově" zřetelně proniká Jiráskův soucit s malými 
a poníženými; nedovolené podniky nešťastného muže mu nebránily, aby 
ho nenazval ,, ubohým" a aby nebylo z celé básně cítit vřelou účast básní- 
kovu s jeho těžkým životem a s neblahým osudem jeho rodiny. Jirásek, 



26á 



syn drobného venkoxana, narozený a vyrostlý pod doškovou střechou a 
tak hluboce kotvící v zapadlém svém kraji, byl samozřejmé demokrat, 
a český politický život ho v demokratickém cítění ještě více utvrdil. Proto 
Jirásek přispěl do Barákovy ,, Svobody", jež měla svobodomyslnou, národně 
a sociálně zabarvenou tendenci; básnickj^m výrazem demokratického a 
pokrokového cítění Jiráskova jsou básně ,,U rakve dělníko\y" a ,, Stíny". 
Casovost obou themat, jež jsou vzata přímo z výhně tehdejších národních 
a sociálních bojů, jest důležitým svědectvím pro vášnivý Jiráskův vztah 
k současnému životu a k jeho problémům; vidíme z nich, že Jiráskova 
touha zářit jiným pochodní rozumu a vědy, byla poctivě žitým odrazem 
positivisticko-liberálního hnutí v našem národě, jež se projevovalo osvěto- 
vou prací Grégrovy ,, Matice lidu", Barákovy ,, Svobody" a jiných vý- 
chovn3''ch podniků, kterých se nadšeně účastnila literární mládež. A byla-li 
tendence obou básní pokroková, vynaložil v nich Jirásek, v lyrice mono- 
tónní a drsný, mnoho umělecké péče i na formu: tyto básně jsou psány 
v umně členěných a složitých strofách, a ačkoliv Jirásek ani v nich nezapřel 
drsného venkovana, je patrno i v rozvrhu látky úsilí o soustředěnou 
dramatičnost a náladovou zaokrouhlenost. Šest sedmi veršových slok básně 
,,U rakve dělníkovy", spojených dvěma rýmy ve verších druhém, čtvrtém 
a sedmém a v pátém a šestém, zatím co verš první a třetí jsou nerýmovány, 
nabý-vá baladického přízvuku opakováním pozměněného druhého verše 
ve verši sedmém; tím každá strofa se stává uzavřeným celkem. Báseň se 
celým rázem hlásí k sociální epice Nerudově z ,,Knih veršů", k Mayerovu 
,, Poledni" a k Šolcově ,, Písni o ruce mozolné" a je vyznáním víry v prostého, 
uvědomělého dělníka, který svou prací a sv^^mi dětmi připravuje novou, 
lepší budoucnost: 

Sem pojďte, páni, vizte mozol, vrásky! 
Jak on k své vlasti, máte tolik lásky? 

Šest de\-íti veršových strof ,, Stínu", v první polovici střídavě a ve 
druhé sdružené rýmovan^^ch s devátým veršem nerýmovaným, jímž opět 
baladicky uzavírá myšlenku a situaci jednotlivých slok, jak to činí i zá- 
věrečnou čtyřveršovou strofou při celé básni, tvoří tragický protějšek 
básně předešlé: proti mrtvému dělníkovi, jednomu z mnohých, jenž jsa 
z křemene pomáhá tvořit Nerudův národ z kvádru, jest zde postaven 
umírající pracovník duševní, jenž jako Jirásek v básničce ,,V temnu" 
chtěl lidstvu zářit pochodní. Nepraktický, své vědě oddan3> mladý muž, 
,, voják světla armády", ve své chudobě zklamaný láskou a sv^mi pokroko- 
vým přesvědčením zklamavší nebohou matku, již smrt vysvobodila ze žalu 

26Ó 



nad tím, že se nestal knězem, končí dobrovolně svůj marný život. S nej- 
lepšími úmysly a s největší nezištností šel mezi lid: 

Chtěl jemu sloužit — Nouze za odměnu, 
dík nezazní snad ani jeho jménu. 
Trn za myšlenku, led za vřelost dali 
a v pýše se mu mnozí vysmívali. 
Noc bláznů, rej a ~ němá zoufalost. 

__^Jirásek pochopil, že velká myšlenka a pokrok národa a lidstva si 
vyžadují oběti právě na lidech nejčistších — doklady ze současného života 
české noviny tehdy přinášely často. 

A tak přistoupil-li Jirásek ve dvou básních, ,,Boží bojovníci" a ,,Při 
exekuci", k české minulosti, nečinil tak pro zajímavost látky, pro dobro- 
družnost námětu ani pro básnický efekt, nýbrž právě na domácí minulosti 
znovu odhaloval tento nezměnitelný řád osudu. Mohli-li jsme nazvati 
obě jeho básně s náměty z rodného jeho kraje i obě básně zabarvené časovou 
tendencí protějšky, jsou takovými protějšky i tyto dva nevelké obrazy 
historické, a to dobou, ze které je vzata jejich látka: první je z doby husit- 
ské, druhá z doby pobělohorské. I na jejich formě je patrná umělecká 
kázeň, v níž Jirásek rostl. „Boží bojovníci" jsou psáni v desetiveršových 
strofách — jest jich šest — , v nichž první čtyři verše jsou rýmovány střídavě 
a šest následujících podle vzorce cdcede, při čemž poslední verš tvoří refrén, 
jímž se stupňuje dramatičnost děje i nálady; je to počátek husitské písně 
,,Kdož jste boží bojovníci", ve strofě poslední obměněný se zřetelem na 
tragiku líčeného příběhu v ,,Ej, to boží bojovníci!" ,,Při exekuci" má pět 
sedmiveršových strof s třemi rýmy: ve verši prvním, třetím a pátém, v dru- 
hém a čtvrtém, v šestém a sedmém; i zde je poslední sedmý verš zase 
refrénový, ač se neopakuje úplně slovně, nýbrž podle dějového postupu 
líčí náladu způsobenou zvukem umíráčku a vířením bubnu. Jaký důraz 
Jirásek kladl na náladovou účinnost podobného refrénu, vidíme i na 
prosaické ,, Viktore", kde se v prvních kapitolách také refrénově opakuje 
věta o noci na osmý listopad. 

,,Boží bojovníci", otištění šest let po Čechově ,, Husitovi na Baltu", 
mají stejný název s básní, již psal V. Šolc v posledních letech života; Šolcova 
báseň tehdy ovšem nebyla známa a zachovaný zlomek nepřipouští úsudku 
o rázu zamýšleného zpracování. S Čechem má Jirásek stejný obdi\' pro 
husitskou veHkost a slávu husitských vítězství, ale mezi duchem obou 
básní je rozdíl: smrtí husitského vůdce u Čecha je manifestováno největší 
rozpětí válečné slávy husitské, jejímž heroickým ovzduším je nabita celá 

266 




Bohdan Jelínek. 



báseň; nad vítězstvím Tábora v básni 
Jiráskově se však klene nebe, zakalené 
těžkvmi mraky bolesti nad obětmi x^álkj^ 
Ve vítězném boji Tábora padli po šťastné 
svatební noci, ztrávené na tvrdém loži 
válečného vozu, mladí novomanželé, ,,boží 
bojovníci", a zaplatili vítězství druhu 
svým sotva zrozeným štěstím ... A báseň 
,,Pn exekuci" opět líčí rodinnou tragedii, 
jakých bylo plno i v českých válkách; při 
popravě chycených českých kacířů se se- 
tkává odsouzený stařec se synem, jenž 
velí četě císařského vojska, která má po- 
pravu vykonati. Syn chce otce zachrániti, 
ale ten proklíná zrádce víry a vlasti, a 
když syn váhá vrátiti se k zapřené víře, 
probodne ho ,,za vlast" dýkou. 

Jirásek již v mládí pochopil trage- 
dii lidstva, jež je vyjádřena slovy smrt, 
vraždění a násilí; ve všech jeho epických 

básních je to smrt, jež ho vzrušuje a děsí; tato tragedie útočila na jeho 
duši, a v její hrůzné velikosti mladému básníkovi bledly všechny touhy 
a bolesti osobní. Umělecká ctižádost Jiráskova směřovala již tehdy, kdy 
počal psáti básně, k cílům větším a závažnějším, než jsou milostné krise 
mladého srdce a pouhá literární zábavnost; na formě jeho epiky jsme 
viděli, s jakým úsilím si Jirásek osvojoval umělecké prostředky, a na jejích 
látkách, že měl porozumění pro intimní štěstí lidské, ale právě toto po- 
rozumění ho vedlo až ke kořenům zla ve společenských řádech, jež právo 
každého na prosté štěstí smějí zničit. A básník, jenž toužil jiným zářit 
pochodní, dal svůj talent a své umění do služeb velké myšlenky bojovat 
proti smrti, burcovat lidské vědomí, zažehovat v duších světlo pravé 
lidskosti a odhalovat příčiny tohoto dramatu. A tu se obrátil proti příčině, 
jež v dějinách lidstva řádila nejhrozněji, proti válkám, jež rozsévaly onu 
hrůzu, jež se šklebila do metafysických úvah Máchových a do níž ústil 
i Jiráskův světobol: smrt. Jirásek se stal vášnivým odpůrcem válek, ja- 
kým se jevil již v lyrické drobotině ,,Vboji". 

A tak poslední tři jeho básně epické jsou nezastřeným, přímým vý- 
razem tohoto Jiráskova odporu k válkám: ,,Před bitvou", ,, Ejhle člověk!" 
a zlomek ,,Smrt". Čtyřicetiveršová báseň ,,Před bitvou" o čtyřech strofách, 
v prvních čtyřech verších rýmovaných střídavě a v dalších sdružené — 



267 



dva poslední verše tvoří zase obměňovaný refrén, vyjadřující těžkou noční 
náladu nejistoty před nastávající bitvou — líčí, jak spícím táborem, 
chráněným bdícími strážemi, prochází Smrt a \'vbírá si své oběti; vojín- 
básník, kterého přešla, bude ve své písni hlásat krásu slunce, jež zapudí 
tmu zítřejšího dne. V básni ,, Ejhle člověk!" zašel si Jirásek pro látku do 
starověkých dějin, k perskému králi Xerxovi, jenž s velkým vojskem 
vítězně táhne proti Řekům a překonal i moře, dav vystavěti přes Hellespont 
dva mosty. V šesti desetiveršových strofách, s odchylkou ve dvou verších 
posledních rýmovaných jako ,,Boží bojovníci" a pointovan3>ch jako ,, Stíny" 
čtyřmi verši závěrečnými, vylíčil tu Jirásek slavného dobyvatele obdobně 
s Schillerovým ,, Prstenem Polykratovým" na vrcholu štěstí: celý svět má 
u nohou. Ale — jiným způsobem než Polykrates — poznává marnost své 
slávy, pro niž umírají tisíce lidí: ve chvíli, kdy zdvihá děkovn}^ pohár bo- 
hům, zkalí mu radost černá myšlenka, že také on zemře, až přijde jeho čas, 
a statečná vojska pak jásají vstříc ztichlému, slzícímu králi. V obou těchto 
básních, stejně jako v ,, Božích bojovnících", prokázal se Jirásek malířem 
válčících mass v táboře i v bitvách, umění, jež plně rozvinu] v historických 
svých románech. 

Cizí látka této básně, jež se jí tak výrazně liší od ostatní Jiráskovy 
produkce, byla dána jak povoláním profesora dějin, jenž i ve své lyrice 
do řecké historie sáhl alespoň zmínkou o slávověncích Athéňanu, tak 
vzrůstající oblibou světových námětu v rodící se poesii Lumírovcu. I kdyby 
byl Jirásek sám nesdělil v Pamětech, že čítal ve studentských letech polské 
romantiky, mluvil by o jejich vlivu fragment básně ,,Smrt"; a okolnost, 
že se Jirásek v Pamětech zmiňuje i o této své práci, sama napovídá, co 
je z otištěné části patrno, že měla býti vrcholem jeho básnické tvorby. 
Myšlenky a obrazy, touhy a bolesti drobných jeho básní jsou zde slity 
v celek, jenž měl býti výrazem básníkova světového názoru. Báseň je 
romantická celou strukturou, obsahem i scenerií a jako pozdní ohlas By- 
ronov}^ poesie hlásí se k polským básníkům vášniv5>m svým dechem a 
střídáním světa skutečného s barvitými visemi, jež jsou klíčem k poznání 
mučivých záhad a odpovědí na otázky autora i jeho hrdiny. Hrdinou 
,, Smrti" je Vojtěch, v němž poznáváme básníka veršů ,,V temnu" a ,,Před 
bitvou" a ,, vojáka světla armády" ze ,, Stínů"; prostá jizba s knihami na 
stole a stmívající se večer jsou obvyklým pozadím drobné jeho lyriky; 
v romantické básni však tato scenerie nabyla fantastičnosti mrtvolou 
mladého muže na loži a lebkou mezi knihami, nad nimiž Vojtěch deklamuje 
monolog ze známých motivů o říši věčnosti, jež ho láká jak Athéňana 
slávovčnce, o symbolu zapadlého slunce, o cestě tmou a marném hledání, 
o smrti a hrobu, jež jsou poslední stanicí neklidného srdce, z motivu, mezi 

268 



nimiž neschází ani v/pomínka na matku. A (l\-a sny, jež Vojtěchovi od- 
hakijí utrpení Udstva, opět rozvádějí motivy nám známé: obraz lodi na 
bouiiivém moři, jíž Jirásek chtěl býti v básni „V bouři" zářícím majákem, 
\Tací se ve snu prvém, v němž se Vojtěch ocitl na mořském dně, kde vidí 
mrtvoly utopenců ze ztroskotaných lodí; sen druhý předvádí válečnou 
scénu z Xapoleonoxa ná\Tatu z Ruska, jak francouzští vojáci pro slávu 
svého císaře hromadné hynou ve sněhu a mrazu. ,,Ó vojno! kuplířko ty 
smrti dravá!" volá vzrušený básník, jehož selská drsnost zde zápasila 
s visionářskou fantastičností jako v soudobých básních Antala Staška, 
a závěrem svého fragmentu se hlásí k přerodným sociálním myšlenkám 
své doby, jež se ozvaly už z básně ,,U rakve dělníkovy": 

...Sly.š ten hluk! To bouře, hoří! 



Ta zář a hluk, ty hlasy — zpěvy smělé — 
a tmavou nocí hučí zvon — teď střelná rána, 
a zas — to revoluční píseň zazpívána: 
,,Ať zhynou svobod naéich hubitelé!" 

Když Jirásek počínal psáti první své povídky z české minulosti, byl 
jeho životní názor již tak dalece vyhraněn, že se na ni nedíval jako na 
klenotnici zajímavých látek, v nichž muže básníkova fantasie volně hýřiti, 
nýbrž že k ní přistupoval s hlubokým vědomím mravní odpovědnosti. 
Zatím co historičtí romanopisci od V. Scotta po Sienkiewicze těžiště dějin- 
nvch událostí spatřovali ve vítězné slávě bitev a opájeli sebe i své čtenáře 
gíorifikací válečných dějů, jsou historické obrazy Jiráskovy proniknuty 
teplou vlnou soucitu s trpícími, ať jsou to bojovníci za lepší budoucnost 
národa a lidstva nebo ti, kteří klesají pod tvrdou pěstí násilníku, udržujících 
staré nespravedlivé řády a kořistících z výhod, jež jim poskytují. Odtud 
jeho zájem pro lidové vrstvy, které v jeho obrazech mají úlohu hlavní: 
v Jiráskově podání jsou české dějiny demokratické, Jirásek v nich hledá 
a nalézá předchůdce svého dělníka a svého ,, vojáka světla armády" a jim 
patří jeho obdiv a láska, ať se zrodili a žili v době husitské nebo pobělo- 
horské a obrozenské. 

A líčí-li vítězné boje husitské, nečiní tak pro marnou jejich válečnou 
slávu, nýbrž proto, že v nich vítězně zápasí idea nového, lepšího člověka, 
jíž byl nesen český národ, s onou tmou, jež lidstvo ujařmuje a jež spoutala 
českého člověka v době pobělohorské. Tento Jiráskův názor, k němuž se 
protrpěl v mládí, dal mu možnost pochopit české dějiny v jejich světovém 
významu; odtud síla jeho historických obrazu, odtud jejich obliba v nej- 

269 



širších vrstvách a odtud jejich jedinečná výchovná moc. Neboť v nich sku- 
tečně je vtěleno slavné Kollárovo: 

Národ tak považuj jediré jako nádobu lidství, 
a vždv, volaš-li: Slavian! nechť se ti ozve člověk! 



270 



J. 9/L á c h a 1: 

JURČIČÚV „TUGOMER" A JIRÁSKŮV „GERO". 

Mrzký čin lsti\ého a uknitnťho Xěmce, markraběte \'ýchodní marky 
Gera, jenž dal úskočné povražditi třicet náčelníku slova.nských, 
vzbudil spravedlivý hněv již u Balbína, který ve své ..Rozpravě na 
obranu jaz^^ka slovanského, zvláště pak českého", uvádí jej mezi výstražný- 
mi príkladV; z nichž se mohou Cechové a národo\-é slovanští poučiti, ,,aby 
se \'3^hnuli zlu, jež jim hrozí". Nelidský čin Gerův nezůstal bez ohlasu 
i v novější uvědomělé literatuře slovanské a byl podnětem k několika 
v\'znamným skladbám básnick}^. 

Již Jan Kollár \ěnoval Gerovi ve své ,, Slávy dceři" dvě řízné znělky 
(11,13; V, 53), v nichž trpce vzpomíná na jeho krvavý kvas a odsuzuje 
ho jako ,, vraha šibalského a krutého", aby v podsvětí za trest \isel mezi 
peklem slávským a německým, nesa obou pekel tíhu. V jiné znělce (V, 30) 
líčí zase pekelná muka Tugomíra, ,, zlořečeného zrádce Braniborska", jenž 
své krajany zradil Gerovi a uvedl je v moc a poddanství Němců. Sva,t. 
Čech v procítěné básni ,,Geronův smích" (Nové písně) živě vypravuje, 
jak Gerovi, poděšenému stíny zavražděn}' ch knížat slovanských a obá- 
vajícímu se pomsty vzbouřených Slovanů, nenadále přichází na pomoc 
Tugomír, kníže Stodoranů, a slibuje mu, že zradí své krajany. Nad touto 
neslýchanou zradou Gero vybuchne v divoký a nevázaný smích, kterým 
se otřásají síně jeho paláce. 

V tom smíchu zvučel divý ples, 

ryk ukojené zloby, 

v něm jak by zachechtal se běs 

nad ssutkami a hroby, 

v něm zněly skřeky vítězné 

a radost pomsty dravá 

a povrženi bezmezné 

a záště propast žhavá . . . 

O dramatické zpracování této vzrušující a opravdu tragické pro 
Slovany události, jichž je v historii světové poskrovnu, pokusil se vy- 
nikající beletrista slovinský Josef Jurčič v tragedii Tugomer, tiskem 
vydané r. 1876, a stejnou látku zvolil si Alois Jirásek za předmět své 
historické hry Gero, která bvla v Národním divadle po prvé provozo\ána 
17. listopadu 1904. 

271 



Historický základ, na němž Jurčič i Jirásek budo\ali svá dramata, 
ie podle líčení historiku tento. Vnitrní rozbroje, jež nastalv \' Xěmecku, 
když Oto I. nastoupil vládu, povzbudily Sloxany polabské k pokusům 
\ymanit se z područí německého. R. 939 rozšířilo se po\-stání ujařmen vch 
Slovanů po celé délce hranic německo-slovanských. Hrabě Gero, jehož 
vládě svěřena byla krajina saská na středním toku Labe. obávaje se ně- 
jaké lsti se strany vzbouřených Slovanu a chtě jejich moc zeslabiti, po- 
zval k sobě třicet knížat slovanskj^ch — patrně pod záminkou míro- 
vého vyjedná^^ání. Vystrojiv jim skvělou hostinu a opoii\' je vínem, dal 
je v noci povražditi; jeden jediný z nich unikl smrti Ohavný čin Geru\- 
pobouřil všecky Slovany mezi Labem a Odrou a vznítil v nich vášnivou 
touhu pomstíti zákeřnou vraždu svých knížat. Právě v této době vzbou- 
ření Bodrci úplně potřeli na Dolním Labi německé (saské) vojsko ve 
M'tězné bitvě, v níž padl i vůdce německého vojska Haika. Od Luticu 
hrozilo nemenší nebezpečí Gerovi, který nemaje s dostatek vojska, volal 
krále Otu na pomoc. Vida pak, že by proti Slovanům, v bojích otužilým, 
statečným a dobře vycvičeným, nestačila chrabrost a moc vojenská, 
umínil si užíti zase podlé lsti a hanebného uskoku. V zajetí německém 
ještě z dob bojů krále Jindřicha proti Havolanum nalézal se kníže I-Ia\'o- 
lanu Tugumir, jenž měl v Havolsku nastoupiti vládu. Tohoto Gero získal 
velikými penězi a přemluvil ještě většími sliby, aby se stal zrádcem své 
vlasti. Tugumir nenadále se objevil v Braniboři, hlavním městě Havolanu, 
lživě předstíraje, že tajně unikl ze zajetí německého. Důvěřiví Havolané 
ochotně ho uvítali a uznali za svého vládce. Tugumir brzy poté násilím 
se zmocni] synovce svého, jediného tehdy mimo něj potomka knížecího 
z rodu Havolanu, který byl unikl z všeobecného povraždění knížat slo- 
vansk3>ch při hostině Gerově, připravil ho o život a město Braniboř s ce- 
lým krajem Havolanu vydal v poddanství německé. Tím Gero nabyl pevné 
půdy mezi Slovany a podrobení ostatních kmenu nebylo mu již ncsnadiié. 
Za odměnu byl jmenován markrabětem a s\'ěřena mu plná vláda na celém 
území středního Labe^). 

Historická tradice jest tedy celkem dosti skoupá a chudá, přestá- 
vajíc na někohka holých faktech. Tvořivé činnosti básníků, kteří si ji vzali 
za podklad svých dramat, bylo tím sice ponecháno volné pole. ale záro\eň 
bylo potřebí mnoho vymýšlet a doplňovat, abv z daného materiálu \\yrostl 

') Widukindi reriim gestarum saxonicarum libri trcs. — Giescbrecht, Wenclische Gc- 
schichten I. Berlin 1843. — Kopke-Diimmler, Kaiscr Otto d. Grosse Leipzig 187tí. — R. 
Dvořák, Styky Slovanů polabských s říší německou za krále Jindřicha I. a cis. Oty I. 
(Progr. gymn. čes. v Brně 1885 — G). — Boguslawski, Dziejc Slovviaószczyzny pólnocno- 
zachodnej III. Poznaň 1892. 

272 



nejen sytý a celistvý, nýbrž i ve s\-3'ch příčinách a následcícli řádnč zdů- 
vodněný obraz dramatický. Jiirčič i Jirásek zdraniatisovali zvolenou 
látku každý svým způsobem. 

Jurč]č zvoliv za hlavního reka své tragedie Tugomera, j(>jž historie 
líčí jako zrádce vlasti, byl nucen v sestrojení děje a v kresbě povah pod- 
statně se uchylovat od historické tradice. Děj jeho tragedie, rozložený 
v pět aktů, postupuje takto: Tugomer, uprchnuv ze zajetí německého, 
je v městě Braniboru od svj>ch krajanů, kteř-í se obávají útoku Němců, 
nadšeně uvítán; většina národa patří nafí jako na svého nejlepšího a nej- 
spolehlivějšího vůdce, který dovede čehti útokům Němců. Tugomer podle 
zkušeností, jichž nabyl v zajetí mezi Němci, radí svým krajam^im, aby 
zatím hleděli žíti s Němci v míru, a teprve až vnitřně zmohutnějí, aby 
pomýšleli na útočný boj. Tomu odporuje Mestislav a důtklivě varuje 
důvěřovati Němcům, kteří, co dnes slibují, zítra budou zapírat; s Němci 
prý je jediný rozhovor možný — řeč zbraní. V neshodě rozejdou se předáci 
Slovanů. Zatím ve vojenském táboře německém Gero vykládá svým 
důvěrníkům, že úmyslně dal Tugomerovi příležitost uprchnout ze zajetí, 
aby nevěda o tom byl nástrojem v jeho rukou a proti vůli pomáhal mu 
rušit sjednocení mezi Slovany (1. jedn.). Gripo, německý osadník mezi 
Slovany a tajný náhončí Geru v, snaží se smýšlenými zprávami posíliti 
myšlenku Tugomerovu o prospěšnosti míru s Němci. Důvěřivý Tugomer 
přemlouvá potom ve shromáždění lidu své krajany, aby podle přání Ge- 
rova poslali třicet mužů vybraných k sjednání míru. Marně varuje je 
Mestislav, aby nevěřili Gerovi a nevydávali výkvět národa v jeho ruce. 
Když byl Tugomer ujistil, že Gero chce za každého Slovana poslati dva 
Němce jako rukojmí, sněm většinou hlasů schválí návrh Tugom.erův 
(2. jedn.). Gero skvěle uvítav a pohostiv vyslance slovanské, získá si jejich 
důvěru, jediné přítel Tugomerův Bojan tuší zradu a radí k opatrnosti. 
Zatím zrádný Gripo, jemuž byla důvěřivě svěřena stráž nad rukojmími 
německými, pomůže těmto k útěku, načež Gero dá vyslance slovanské 
od svého vojska porubati, jediné Tugomer a Bojan živí vyváznou (3. jedn.). 
Doma Tugomer bouří celý národ do zbraně proti úskočnému Gerovi, ale 
sám je podezřívá.n ze zrady a volán na soud lidu (4. jedn.). Aby prokázal 
svou nevinnost a smyl svou těžkou vinu, koná v bitvě, kterou Slované 
svedou s vojskem Gerovým, divy statečnosti a smrtelně jsa raněn umírá. 
Sám Gero velebí jeho statečnost a nad mrtvým tělem jeho promlouvá: 

,,Ten muž byl u Slovanů jediný, 
jenž mohl Němcům způsobiti strach, 
neb Němec udatnost i cizí ctí." 



273 



18 



Jurčič odchýliv se již v základní 
osnově děje od historického podání 
a vyhčiv Tugomera jako dobrého 
vlastence a Slovana, ještě volněji 
si \'edl při vymýšlení vedlejších 
částí, jimiž hlavní děj osvětloval. 
S touž volností si počínal pri tvo- 
ření jednotlivých postav; nestaral 
se o to, aby přímo vyrůstal}^ z histo- 
rické půdy, nýbrž tvořil je podle 
určitých typů zejména shakespea- 
rovských. Gripo je obvyklý typ in- 
trikána, stará Vrza, babička Tugo- 
merova, typ věštky, Spytihněv po- 
mlouvače a pod. 

Mnohem věrněji přidržel se Jirá- 
sek dějinné tradice, jak ji zaznamenal 
starý kronikář. Byl ovšem také nucen 
mnoho přidávat ze své fantasie, holý 
fakt oživovat novými vložkami a 
nové osoby vymýšlet, ale všecko to 
se dalo co nejvěrněji v souhlase a 
v duchu historické tradice. Hlavní 
(Ed. Vojan v dramatu „Gero'' na íNár. Divadle.) děj O Čtyřech jednáních rozvíjí sc tak- 
to: Na hradě Gerově dlí jako rukojmí 
mladý kníže Želibor z kmene Stodoranů, synovec Tugomírův; uslyšev, že 
se Bodrci vzV^ouřili a potřeli německé vojsko Hikovo, zatouží, aby také 
krajané jeho, Lutici, povstali a svrhli se sebe potupné jho poddanství, 
jež na ně zpupný Gero uvrhl. Svůj úmysl svěřuje Tugomírovi, netuše. 




Gero. 




tom je výslovně jmenuje a prozrazuje i nebezpečné záměry Želiborovy, Gero 
pojme hned ďábelský plán ú skočně se zmocniti jmenovaných náčelníků 
lutických a připraviti je i Žclibora o život. Proto po^ lá svého bratrance 
Rothulfa k Luticům, aby jim jménem jeho nabízel mír a dobrou vůli a po- 
zval zástupce na hrad Gerův k vyjednávání (1. jed.). Tugomír vymůže 
si na Gerovi slib, že mu dopomťiže ke knížecímu stolci v Braniboru, a před 
příchodem poslů lutických kvapně odjede z hradu. Gero připraví skvělou 
hostinu, vínem a hudbou omámí posly slovanské, kteří se k němu dostavili 



274 



přes výstrahy pohanského kněze Čedraga, a dá je od surových vojáků 
mezihorskéb.o phiku zahubit, jediný Žehbor se zachrání, varován byv 
Jrmingerdou, dcerou Rothulfovou, která se mu srdcem naklonila (2. jedn.). 
Želibor přinese smutnou zprávu o zahynutí vyslanců lutických do Bra- 
niboru, plamennými slovy vyzý\'á národ k povstání proti Gerovi a pro- 
volán byv za \-ůdce, přemlou\'á své krajany, aby se smírih s Bodrci a spo- 
lečně s nimi udeřih na vojsko Gerovo. Zatím dostaví se do Braniboru 
také Tugomír a jsa mistr v přetvářce, vylhanými důvod}' snaží se dokázati, 
že Želibor je zrádce, zakoupený od Gera a Rothulfa, jehož dcera ho za- 
chránila, aby vydal Lutice v moc Němců. Lid zmaten jsa řečí Tugomírovou, 
prohlásí tohoto za svého vůdce a Želibor je jako zrádce odvlečen do vě- 
zení (3. jed.). Podle úmluvy Tugomír vydá město Branibor Gerovi a při- 
jímá od něho zemi v léno. Želibora dá Gero za přítomnosti Irmingerdy 
popraviti. Část vStodoranů majíc v čele Čedraga uprchlá včas z města 
a připravila se k poslednímu boji s vojskem Gerovým. V boji Gero sice 
zvítězí, ale na bojišti najde mrtvolu Rothulfa a svého jediného syna Si- 
gifrida, pro nějž chystal korunu královskou. Zoufale odhodí krvavý meč 
volaje: „Vítězíš, mne však bodls do srdce a plašíš hrůzu tajenou, děsivé 
stíny nocí bezesných — Ta krev na moji krev — Co s tebou, když nemám 
dědice -" (4. jed.). 

Při budování základní osnovy své hry Jirásek \'elmi obratně \yužil 
všech prvků, jichž mu skoupá zpráva historická poskytovala. Zmínka 
o slovanském knížeti, který jediný vyvázl z krvavé hostiny Gero vy a potom 
byl utracen od svého strýce Tugomíra v Braniboru, dala mu podnět vy- 
tvořiti sympatickou postavu mladého knížete ŽeUbora, jemuž přidělil 
významnou úlohu v rozvoji celého děje. Pojal ho jako křesťana, aby na- 
značil, jaký je rozdíl mezi křesťanstvím jeho a Xémců. Kdežto Němci 
ve jméno Kristovo zabíjeli a vraždili, Želibor hrdě se hlásí, že je křesťanem 
a ví, co Spasitel učedníkům přikázal. K němu přibásnil jemnou a citu- 
plnou dívku Irmingerdu, dv^eru divokého Rothulfa, a živlem milostným 
osvěžil zajímavost děje. Ve smyslu básnické spra\'edlnosti nechává S5ma 
Gerova Sigifrida padnouti v boji se Slovany, aby nezůstaly bez trestu 
zločiny otcovy. I tento námět převzat je z historie, třeba by nebylo na 
jisto postaveno, v kterém boji Sigifrid zahynul. Podle jedné \'erse padl 
v krvavé bitvě, kterou Gero svedl r. 963 s Lužičany; spíše se však podobá 
pravdě, že zemřel již r. 959. Vdova po Sigifridovi Hathui vstoupila pak 
jako abatyše do kláštera Gernrode, který Gero založil. 

Nejen v hlavní osnově děje, než i v jednotlivostech Jirásek dbal hi- 
storické pravdivosti. Jeví se to hned ve volbě jmen jednotlivých osob. 
Želibor, Stojgněv, Godeljub, Drážko, Cedrag, Nakon, Pribigněv a j. jsou 

275 



vesměs jména knížat, o nichž se vypra\aije v historii Slovanů^^polabských. 
Rovněž německé názvy Rothulf, Irmingerd, Hatheburch, Wulfhari jsou 
případně voleny v duchu doby a mohou se doložiti z kroniky Thietmarovy. 
O dobové zabarvení děje Jirásek pečlivě se staral, což je vůbec uznávanou 
předností všech jeho prací. Tady jsou to ovšem jen drobty o povaze, víře 
a zvycích Slovanů polabsk\>ch, ale i tyto drobnosti pěkně se vyjímají na 
jeho historickém obraze. Vybíral si je hlavně z kroniky Thietmarovy; 
tam našel na př. zmínku, že Slované úmyslně místo ,, Kyrie eleison" zpívali 
,,U kri olša". Z Thietmara převzato i to, co vypravuje Hatheburch Irmin- 
gerdě jakožto zvláštní dobový příznak: ,.TecT čtvrt léta a zrovna v den, 
kdy ve vsi Hothorpu se narodila ta nestvůra; do polovice dítě, od zadu 
jako husa byla a pravé ucho a pravé oko měla menší než na levé straně. 
A hned zuby měla a jako šafrán žluté. To b3'la boží výstraha pro naše 
hříchy, to bylo znamení, že se cosi hrozného chystá." 

Ke kresbě osob historie poskytovala příliš málo povahopisných rysů; 
svými činy je vlastně jen Gero a Tugonn'r určitěji charakterisován. Ji- 
rásek podržel základní rysy jejich povahy, jak byly historickou tradicí 
naznačeny, náležitě je zesílil a dodal jim životní pravdivosti. Gero vylíčen 
nejen jako lstivý a nelidský ukrutník, než i jako ctižádostivý vládce, 
jehož veškeré úsilí směřuje k tomu, aby synovi svému připravil cestu 
k trůnu královskému. „Až pokořím tu Slovany^," — tak vykládá Rothulfo- 
vi, — ,,budu mít panství tak veliké, jako je Švábsko, jako Bavory nebo 
jako Sasy. A čest m3'-ch bojů podědí Sigifrid a ženu bude míti z králov- 
ského rodu. A já vévoda; já vévoda, tím zůstanu. Kde však je psáno, že 
v Cáchách, v té síni sloupové, musí dosednouti Ottův syn na mramorový 
stolec Karla slavné paměti, že velmožové zemí německých neslíbí rukou 
dáním jinému věrnost... Ať jsem živ nebo mrtev, syn a rod můj bude 
míti rovnou cestu ke trůnu. Tu mu upravím od končin Bodrců přes ple- 
mena Luticů a přes Srby a Milčany, a on — ať jde dál, za Krušné hory 
dál. — " Tím je pěkně motivována síla a tíha zklamání, jež stihne cti- 
žádostivého Gera, když ztratí dědice svého v boji se Slovany. Tugomír 
je již historickým podáním charakterisován jako zrádce své vlasti. Aby 
zrada jeho tím* zřejměji vynikla, Jirásek ho nechává ještě před povražděním 
náčelníků slovanských umlouvati se s Gerem, takže se z části jeví i spolu- 
účastníkem krvavého činu Gerova. Postava Želiborova byla velmi šťastně 
od autora vymyšlena. Na něm je jednak ilustrován blahodárný vliv kul- 
tury křesťanské na Slovany, jednak je v něm vtělena myšlenka autorova 
ukázati, že jen svorností a sjednocením byli b}^ se mohli Slované polabští 
uchrániti od úplné germanisace. Po bok Gerův postaven je hrabě Rothulf, 
krvavý vlk; v něm a sjmovi Gerově Sigifridovi je zosobněna veškerá 

276 



zpupnost, nenávist a nepřátelská zášť tehdejších NěmcůV.k, Slovanům. 
Kaplan Gerův Wulfhari případně je charakterisován slov}'' Rothulfovými, 
že činům Gerovým sice požehnání nedá, ale dá rozhřešení — a svědomí 
bude míti pokoj. 

Na straně Slovanů kromě zrádného Tugomíra a statečného Zehbora 
do popředí vystupuje pouze pohanský kněz Čedrag, jenž varoval své kra- 
jany před úskočností Němců a v době největšího nebezpečenství postavil 
se na obranu s\'obody vlasti. Ostatní Slované jsou jen povšechně charak- 
terisováni. Do úst Gerových autor vložil slova starého kronikáře Wi- 
dukinda o Slovanech vůbec: ,,Slo\'ané jsou v boji udatní a neúmorní. 
Spokojí se chudou stravou a s dobrou myslí snesou svízele, pro něž by 
naši (t. Němci) těžko vzdychali a reptaU.'' Chválí se také jejich pohostin- 
ství a náklonnost k zpěvu a hudbě. Zato ostře se vytýkají slabé stránky 
povahy slovanské: příhšná důvěřivost, nesjednocenost a nesvornost. 

Z děje i z kresby osob je zřejmo, že tragedie Jurčičova a drama Jirá- 
skovo, ačkohv jsou zbudovány na téže látce historické, v provedení úplně 
se rozcházejí. Nalézám v nich jedinou zřejmější shodu; oba dramatikové 
postavili Gerovi po bok dvě významné osoby. U Jurčiče je to Radulf, 
Gerův podvůdce, a Hildebert, biskup mohučský, u Jiráska Rothulf, Gerův 
bratranec, a Wulfhari, Geruv kaplan. Zdah je to shoda nahodilá, nebo 
znal-H Jirásek tragedii Jurčičovu, která vyšla v českém překlade od Jos. 
Penížka r. 1882, nedovedu s určitostí říci; ostatně na tom mnoho nezáleží, 
neboť povahy jejich jsou pojaty a v^^kresleny jinak u Jurčiče a jinak u Ji- 
ráska. 

Jurčič i Jirásek vybírajíce si za předmět svých dramat významnou 
látku z historie Slovanu polabských, měli zajisté na mysU určitý vztah 
minulé události k přítomnosti, k současným poměrům mezi Slovany a 
Němci, ale každý z nich zdůrazňoval jinou stránku tohoto výstražného 
příkladu z historie, Tragedii Jurčičo\ai bylo by lze podle obvyklých terrnínů 
z poetiky nazvati tragedií důvěřivosti. Tragická vina Tugomerova záleží 
právě v příhšné důvěřivosti k lstivým a úskočným Němcům, Gripovi a 
Gerovi; proto Tugomer před svou smrtí výstražně praví: 

,,Já zemru rád, leč přál bych zvěděti, 
zda chybou mojí poučil se svět, 
jak potřeba je varovat se v čas, 
jak nepříteli nutno bránit se, 
jenž usmyslil si pohubiti nás. 
Rci často, Zorislavo, Rastkovi,-) 



*) Zorislava, choť Tugomírova; Rastko, jeho syn. 

2n 



by naší citlivosti slovanské, 
by přemlouvajících a lákavých 
slov nikdy, nikdy nebyl poslušen, 
by nikdy cizím slibům nevěřil! 
Tvrd budiž, neúprosný, z ocele, 
když národní je třeba hájit cti 
a práva mateřského jazyka!" 

Jirásek měl zase hlavně na zřeteli ukázat, kam vede nesvornost a ne- 
sjednocenost Slovanů. Základní idea jeho dramatu je obsažena ve slovech 
Želiborových: ,, Život, všecko za vás dám. Však jedno chci a jedno ještě 
slyšte. Vy jste šli proti Němcům vždycky různo a oni, ať Sas, ať Bavor, 
Šváb proti nám vždy v jednom šiku. U nás je různivost, u nich je jednota. 
Tak jak jsou, vítězí, tak jak jsme my — oh — Běda, nebudeme-li iako 
oni tvrdí a svorní." 



I 



278 



Jan V. Sedlák: 

JIRÁSKŮV JAN ROHÁČ" A JEHO PŘEDCHŮDCL 

Historie táborského hejtmana Jana Roháče z Dube, jež k sobě vábila 
básníky, novelisty i dramatiky, je pohnutá a dojímavá. Jan Roháč 
z Dube pocházel z mocného staropanského rodu pánů z Dube a Li- 
pého^). Po boku Žižkově účastní se mnohých bitev, byl ustanoven Žižkou 
hejtmanem hradu Lomnice nedaleko Třeboně, vypravil se proti Bělé pod 
Bezdězem, dobyl jí, přilehl s Tábory r. 1425 ku Praze'), účastnil se obsa- 
zení Kostelce, účastnil se sněmu čáslavského 1421, roku 1427 jmenuje se 
Roháč hejtmanem města Čáslavě^). Po vystoupení stran zůstává Roháč 
při Táborech, straně demokratické. Roháč účastnil se nešťastné bitvy lipan- 
ské, v níž b^d zajat. Byl vášnivým a vytrvalým odpůrcem Zikmundovým. 
Když některé strany v zemi jednají se Zikmundem o návrat, když pak i ve 
straně táborské nastává rozdvojení, setrvá Roháč na svém odporu a od- 
chází se svý-mi věrnými na svůj biblický a symbolicky nazvaný hrad Sión. 
(Palacký na m. uv. 565.) Hrad byl vystavěn , .nedaleko někdejšího bojiště 
malešovského u vsi Chlistovic" (Tomek na m. uv. d. VI., str. 15). Kdy 
byl postaven, o tom se mínění rozcházejí*). Svým činem vstupuje Roháč 
do zjevného nepřátelství s císařem Zikmundem a k těmto událostem poutá 
se také zájem literární. Zde hledí všichni najíti hrdinnost a tragiku Ro- 
háčovu. Z hradu napadne i družinu Zikmundovu, vezoucí do Prahy víno 
a voly, a pobere všecko. Tím vzbudí zuřivost Zikmundovu, jenž naléhá 
na brannou hotovost proti Siónu a Roháči jako škůdci zemského pokoje 
a řádu. Výprava byla uskutečněna koncem dubna a začátkem května 
r. 1437. Výpravu vedl synovec Roháčův Hynce Ptáček z Pirkštejna. Císař 
doprovodil výpravu před město (Tomek, díl VI., str. 27). Hrad pevně 

*) F. X. Beneš v článku „Hrad Sión" (Památky archeologické a místopisné, díl X., sir. 
207 a násl.) praví, že Roháč pocházel ze starého rodu Hronoviců a tyl potcmkem HjT-áčka 
z Dube a na Houšce (str. 210). 

^) Viz Palacký: Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. Jub. vydání Dra. B. 
Riegra, sv. III., str. 263, 338, 356, 359, 367. 

*) Viz Tomek: Dějepis města Prahy (II. vyd. sv. IV., str. 315, 369). 
*)V časopise , .Tábor" (I. ročn.č. 33 — 34, r. 1864) je pod šifrou —o— (Zíbrt určuje Koláře) 
studie ,,Sion' , kde vznik hradu je kladen do r. 1436, tedy rok před obležením hradu, ač za 
rok by se sotva zbudoval takový lirad, konservátor F. X. Beneš (na uv. m.) klade založení 
hradu do r. 1420. — Aug. Sedláček (Hrady, zámky a tvrze král. českého, díl XII., str. 135) 
uvádí, že věc není známa. 

279 



odolával. Byl příznivě postaven^). Teprve lstí podařilo se Ptáčkovi za 
pomoci uherského vojska pod vedením milce Zikmundova Michala Országa 
dobýti hradu. Roháč byl se svými 52 druhy, mezi nimiž byl i rytíř polský 
Výšek Račinský, puškař Zelený, Prostředek a z nichž prameny jménem 
uvádějí ještě Jindříška, Babu, Hrdinku a Zídka, zajat a odveden do Prahy. 
O těchto událostech jsou zachovány obšírné zprávy kronikářů (hlavně 
Aeneáše Sylvia). Když došla zvěst o vítězství Zikmundovi (8. září 1437), 
dal po Praze všemi zvony zvoniti. Když byl Roháč před císaře veden, 
volal prý, jak souhlasně kronikáři vyprávějí, aby mu oči vypíchli, by ne- 
musil patřiti ,,na ohavného sobě panovníka" (Palacký IV., str. 587)^). 
Na to byl Roháč veden na radnici, vyslýchán, těžce mučen a druhého 
•dne na staroměstském náměstí divadelně popraven. ,, Císař Zikmund 
zdělal si při tom divadlo dle srdce svého," praví Tomek'). Dal postaviti 
šibenici o trojí výšce a na nejvyšší byl pověšen Roháč jako pán korou- 
hevný ,,v rouchu červeném se zlatým pásem a pouty pozlatitými". (To- 
mek 1.) Na nižší byli pověšeni Výšek, Zelený a Prostředek, nejníže ostatní. 
Měl to býti odstrašující příklad, ale dojem byl opačný. ,,Byl prý velmi 
veliký pláč v lidu za dlouhý čas a lidé plakávali, když byla zmínka o tom. 
Píše starý pamětník" (Tomek 1.). Jak vidět, historie Roháčova je úzce 
spjata s posledními lety vlády krále Zikmunda. Roháč je pravý hrdina 
husitský, postava v dějinách mohutná a tragická, důsledný a neústupný 
charakter, jenž za přesvědčení dá život. F. X. Beneš píše, že Roháč ,,byl 
muž šlechetný, ale i rázný a neústupný, o němž pověst v tamějším okolí 
praví, že byl muž z vosku a křemene"^). Není tedy divu, že se látky tak 
lákavé zmocnila jak lidová fantasie, tak i literatura umělá. Literatura 
tato je různého druhu, různé hodnoty a tendence. Do našeho výkladu 
nebudou pojaty žádné záznamy historické, kronikářské, nýbrž toliko sou- 
vislejší zpracování literární. 



První práce o osobě Roháčově, o jeho činu i trestu je latinská veršo- 
vaná píseň neznámého katolického veršovce, nadepsaná Historia dequodam 

*) Podrobnč popisuje po té stráicc, pokud se dalo souditi na někdejší vzhled hradu, 
F. X. Beneš na uv. m. Také Aiig. Sedláček popisuje hrad jako ostroh na tři strany srázný 
roklemi obklíčený. 

') Také Staří btopisové čeští (str. 94) tuto zprávu potvrzují: ,,Neb pan Roháč ciesaře 
za pána přijmouti nikdy nechtěl, ani naň hleděti" (Tomek 1. c. díl VI., str. 34). 
7) Na uv. m. díl VI., str. 35. 

*) Na m. uv. str. 210 Beneš uvádí slova ,,z vosku a křemene" jako lidovou tradic 
Tuto charakteristiku má ve své novcb také Tyl r. 1834. 

280 



raptore Bohemie Rohaczz nomine^). Tato tendenční báseň středověká je 
psána troj versím, z nčhož dva první verše se vždy rýmují. Skladatel vy- 
práví, že ,, město pražské a vznešený, proslavený Ursat Michal (má býti 
Ország Michal) vypravil se ještě s jinou šlechtou k Siónu. Zatím však 
Ptáček Siónu dobyl a Roháče zajal. Skladatel s netajenou radostí líčí 
útěk obhájců a pád Siona, líčí převedení Roháče do Prahy, jeho mučení 
íi konečně i popravu. S výsměchem líčí jejich pochod, jejich ústroj, hlavně 
Roháčovu, mluví k nim, naříká nad nimi a vytýká jim jejich olupování 
pocestných a odboj proti císaři. Roháči přímo vytýká nemoudrost a schva- 
luje krutý trest, ,, důstojnou odměnu". Na konec zesměšňuje odvahu Ro- 
háčovu a připojuje latinskou poznámku o dobytí hradu, o popravě Rohá- 
čově i jeho 52 druhů. 

Tato veršovaná tendenční skladba nemá hodnot básnických. V cy- 
nickém způsobu podání a v tom, že ukazoval, jak za pokoření mohl Roháč 
dosíci hmotného blaha, je celá nejemná duše tohoto skladatele. 

Pozdější literatura nemá valného zájmu o látky z doby husitské, a 
setkáváme-li se se zpracováním látky o osobě a činu Roháčově na začátku 
druhé třetiny století devatenáctého, nacházíme ještě ozvuky staršího 
pojetí. Názoru středověkého veršovce blíží se ve své novele Svatba na 
Sione^^) J. K. Tyl. Byla napsána r. 1834 a je zároveň i dokumentem, jak 
se v letech třicátých minulého věku dívali někteří spisovatelé na dobu 
husitskou. K jejich pojetí přispěla u Tyla fantastika rytířské romantiky 
s příšernými výjevy, osobami, situacemi a názor na historickou povídku 
vůbec. Tyl tu dával úplnou volnost fantasii, chtěje zachovati jen trochu 
dobu; byl v tomto názoru ovšem ohlasem své doby. Jeho Roháč má proto 
mnohem blíže k hrdinům soudobých románů a povídek než k opravdové 
postavě historické. Je to nebezpečný lupič, divoce romantický, jenž pod- 
niká příšerné přepady noční; je to roztoužený a nerytířský smyslný dravec, 
jenž dává v opilosti přivésti svou milenku, aby sj s ní dal oddali. Je po- 
mstychtivý a obávaný ukrutník, kter}/ nezná ani pravidel válečných, 
ale při tom je i spisovatelem, jenž s pomocí Prostředkovou vypisuje své 
boje. Roháč Tylův je nemožná směs romantická, postava, na níž nane- 
seno hodně rysů karikujících, tendenčních a nevkusných. Soudíme-li ji 
po stránce psychologického vývoje, postava neživá, literární šablona. 
A jako Roháč není umělecky pojat a prokreslen, tak nejsou ani ostatní 
postavy podány životně a pravdivě. Podle toho vypadá i děj. Čirá fan- 
tasie zase po způsobu v té době obvyklém. 

*) Text její vydal Adolf Patera: Latinská píseň o Janu Roháčov-i. Z rukopisu XV. stol- 
Věstník Král. české společnosti nauk (tř. fil. hist. jazyk.). R. 1897, či. XXX. 
") Sebr. spisy sv. IX., Vydání Kobrovo r. 1877, str. 343-450. 

281 



Zpracování po Tylovi, a to básnická, prosaická 1 dramatická, liší se 
svým pojetím od pojetí Tylova. Dvě prosaická podání o této látce budují 
v podstatě na hlubším historickém poznání. Je ovšem nutno uznati, že 
jejich autoři znali práce Palackého a že měli před sebou náležitý obraz 
a nové pojetí doby husitské. Neměli sice také smyslu pro uměleckou stavbu 
ani pro fabulaci, přikomponovali také některé historky, které ovšem bý- 
vají i osou, rozhodným činitelem v ději i osudu osob, ale svou tendencí 
vlasteneckou, svým novým pojetím osoby Roháčovy znamenaly tyto práce 
pokrok a protiváhu pojetí Tylova. Jsou to nevelká povídka /os^/a Věnceslava 
Jelínka Poslední dnové Siojiti^) a V. Lipovského Pan Roháč z Dubé^"). 

Povídka Jelínkova, která v leckterém motivu připomíná novelu Ty- 
lovu, není uměleckým zachycením osobnosti Roháčo\'y. K faktům histo- 
rickým, jež jsou místy opakováním pramenů, přidává milostnou historii 
domnělé dcery Roháčovy Jitky, která působí i na pád Siona. Tato historie 
o dceři Roháčově vyškytá se i ve zpracování Lipovského a ve změněné 
formě i v dramatě Kraj niko vě. Roháč Jelínkův vystupuje jako válečník 
už na Sioně, zabírá Zikmundovy dary vezené z Uher; je to pevný bojov- 
ník, jenž je daleko pevněji přesvědčen o síle a odolnosti své vlastní než 
svého hradu, a je to i neústupný otec, jenž se stará podle svého o blaho 
dceřino provdáním a útěkem do Polska. Je přesvědčen, že zůstane hrdinným 
a třeba i posledním Táboritou proti ,, mrzkému, věrolomnému" císaři. Proti 
Jelínkovi je povídka Lipovského obšírnější, složitější, ale umělecky nad 
Jelínkovu příliš nevyniká. Ani Lipovsk3> nevniká pod povrch doby a ne- 
povznesl se nad konvenční motivaci a fabulaci, pokud vybočoval ze střízli- 
vého a někdy až učebnicového podání své látky, a nepovznesl se nad pri- 
mitivní prostředky psychologického výkladu. Roháč vystupuje v jeho 
povídce jako nesmiřitelný, zatvrzelý odpůrce Zikmundův z důvodů po- 
litických i náboženských, je šlechetný přítel, obětavý, statečný, odhodlaný 
válečník, starostlivý otec, hrdinný obhájce a mučedník. Lipovský přes 
všeliké efekty není patetický a jeho Roháč dopadl celkem prostě, lidsky, 
třebas i tak pro záplavu dvojí historie milostné není vlastně postavou 
ústřední a umělecky hotovou. Povídka Lipovského má vedle toho, že po- 
stavila osobu Roháčovu v širších vrstvách čtenářských do jiného, přízni- 
vého a v podstatě pravdivého světla, také význam svou silnou vlaste- 
neckou tendencí, jejíž neskrývaný hrot a. téměř průhledný smysl své 
doby mocně působil. Hlavně je to závěr povídky. 

") Boleslavan: Časopis zábavný a poučný pro lid českoslovanský. Roč. II., r. 1862, 
str. 74 a n. 

") V. Lipovský: Pan Roháč z Dube. Historická povídka. V Táboře r. 1873. Str. 95. 
Původně v balc-tristické příloze , .Českého jihu" 1872. 

282 



Také veršovaná podání této látky, pokud se od věci ovšem úplně 
neuchylují, mívají i skrytý smysl časový, tendenční a nezkrcslují postavy 
Roháčov}^ Nečítáme-li k těmto látkám zveršovaným drobnou, ale časově 
první příznivou zmínku o Roháčovi ve V ocelové Labyrintu slávy, ^^) je to 
piedně báseň /. T'. Frice Roháč z Diihé'^'^). Báseň Fricova začíná se vzpo- 
mínkou na Lipany a nadějí v Sión. Roháč íídí tu obranu hradu, je mocný 
hrdina, ,,kam jen hledne, padá vrah". Je přemožen teprve zradou Jana 
Čapka. Druhá část básně líčí pochod Ptáčkův do Prahy, Roháč je vezen 
v poutech, druhý den mučen, k čemuž vzdorně mlčí. Na jeho popravu 
se dívá Zikmvmd z okna. Fric končí, přejímaje v posledních verších zprávu 
starého letopisce: 

Dávno shnil ten statný rek, 

ještě však po mnohý věk 

chudý Ud se dal do pláče, 

když si zpomněl na Roháče (1. c. 22). 

Verše Fricovy, jen částečně historicky založené, nemají valné ceny umě- 
lecké, neníť v nich obsažena Roháčova idea, myšlenka, vzdor, tragedie, 
osobnost. 

Po této stránce neobírá se Roháčem ani velká dvojdílná lyricko- 
epická báseň Otakara Červinky Jan z Duhé'^^). Titulní hrdina básně Jan 
z Dube, t. j. Roháč, jest moderní rozervanec typu byronovského. Báseň je 
moderní, plná časových narážek, glos, meditací jak politických, tak filo- 
sofických, která si v Roháči našla jen příležitost, aby mohla u něho zpí- 
vati o svobodě, hrdinství, alegorisovati vlast, lásku k ní, vyzpívati všecky 
osobní i dobové myšlenky a bolesti, ale která s látkou roháčovskou nemá 
takřka nic společného. NěkoUk výjevii, jako na př. bitva lipanská, v jejíž 
scenerii a seskupení osob je viděti silný vliv Byronův, nijak nedodává 
historického rámce této básni. Je to ovšem proti uměleckému taktu 
a soudobá kritika Červinkovi vytýkala, že užil středověkého hrdiny na- 
prosto nevhodně pro své byronovské i osobní reflexe. Leč jinak sama o sobě 
má tato báseň hodnoty filosofické i dobové v mnohých názorech, v bo- 
hatých hčeních náladových a obrazech, třebas tu byl silný vliv Byronuv 
v celku i jednotlivostech. 

Zcela jinak Roháče pojali^mwí. Chahipa v hksm Roháč z Dube, zařazené 
do jeho „Zpěvů bohatýrských" (1889). Pádností svých čtyřstop3>chtrochejů 
připomíná tato obsáhlá báseň Jos. V. Frice a stejně jako on líčí Roháčovu 

") Vydání ve Světové knihovně. Str. 24. 

") J. V. Fric: Výbor básní. Geneva 1861, str. 15. a násl. 

15) Jan z Dubě. Báseň Nákladem Th. Mourka r. 1872. Str. 103. 

283 



obranu Siona, jehož se Zikmund po dlouhém marném obléhání na radu pána 
z Růže zmocní teprve zradou velitele stráží; také zde je Roháč přes Kutnou 
Horu odvezen do Prahy, tam vězněn a popraven. S básní Červinkovou má 
Roháč Chalupův jeden shodný rys: i on si uvědomuje marnost svého života, 
jenž byl ,, dlouhou pouští", ale nad osobní zklamání na něho působí smutný 
pád svobodné vlasti. Stín mrtvé milenky mu v noci před pádem Siona dal 
výstrahu, ale jeho obavy rozptýlil. Prostředek, s nímž Roháč dlouze roz- 
mlouvá o poměrech v Cechách. V této rozmluvě je těžiště básně: Chalupa 
jí ostře kritisuje českou povahu, jak ji Roháč poznal najednání pánů. Cech je 
statečný a dovede uskutečnit, co si umínil, dovede se myšlence obětovat: 

Kam se opře hlavou hrdou, 
prorazí i stěnu tvrdou, 
byť ztonula v svojí krvi. 

Ale při tom často ,, nedbá na to, komu slouží", a tak prý slouží nyní čeští 
páni Zikmundovi, bezectnému nepříteh země, kterého se Roháč nebojí, ale 
kterého z duše nenávidí. Proto ho neuzná za krále, ačkoliv tím mohl za- 
chránit svůj život, jak mu páni radili, a raději umírá na šibenici se svou 
padesátkou, v poslední chvíli vyzývaje pány: 

Starejte se o vlast, kterou 
ubíjíte ranou sterou. 

Básnicky se zabýval postavou Roháčovou ještě Adolf Heyduk v básni 
Po dobytí Siónu, zařazené do ,,Snů královských"^^). Heydukova báseň 
je založena daleko více na historické skutečnosti než báseň Fricova a Červin- 
kova. Heyduk pojal svou báseň jako sen Zikmundův a upředl tento sen 
na jednom místě velmi šťastně, zvoliv pro něj motiv fysické nemoci cí- 
sařovy. Není tu tedy živého utkání dvou osobností, bezprostřední účin- 
nosti. Roháč je v básni hrdě mlčící mučedník, dovolávající se svého svě- 
domí, citu, svého Boha. Heydukovi v básni nešlo tak o postavu Roháčovu 
v mravní velikosti a významu, o typický případ tragického vzdoru, nýbrž 
šlo mu pouze o sen královský, vřaděný do zamýšleného cyklu. 

Koncem let sedmdesátých zápasí již první drama o Roháčovi o vstup 
na první naši scénu. Teprve po dvou letech, po interpelaci Jul. Grégra 
dostává se drama Miroslava Krajníka Jan Roháč z Dubé^"^) na scénu 

") Sebr. spisů sv. LIX., str. 84-94. 

^^) Jan Roháč z Dube. Historické drama o pěti jednáních. Nakl. J. Otto v Praze 1880, 
str. 103. 

284 



král. českého zemského divadla v Praze. A tak se splnila předpověd Dur- 
díkova, jenž v posudku Červinkovy básně ve „Světozoru" r. 1872 tvrdil, 
že brzo budeme míti drama o Roháčovi, neboť pokládal tuto látku za 
zvláště dramatickou. Drama Kraj niko vo je první práce, která se obírá 
postavou Roháčovou jako ústřední, věnujíc jí všechen um dušezpytný. Uvádí 
se velmi šťastně tím, že hned v prvním jednání názorně podává příčiny 
rozchodu Roháčova s Táborem, čímž zdůvodňuje a zvyšuje jeho osamo- 
cení. Roháčův vzdor je tu nejen politický, nýbrž i náboženský, mravní 
a je i hodně vlastenecký. A je přirozeno, že v řečech, které pronáší hrdina 
s těmito \-lastnostmi, bylo hojně časovosti a že ve verších Krajníkových 
slyšíme nejednou ohlas politické poesie a hesel let sedmdesátých. Byla 
tu i politická tendence, příliš průhledná, aby jí neviděla bdělá censura. 
Roháčův vzdor je stavěn do čistšího světla tím, že v Zikmundovi je vy- 
líčen typ věrolomnosti. Krajník tento vzdor povznáší na mravní čin 
Roháč věří po odstranění Zikmunda v nový a spravedlivý řád v zemi a 
přijímá císařovo nepřátelství, cíti se hrdinou celku a zachycuje ránu namí- 
řenou na celek. Krajník činí tedy z Roháče hrdinu národního. Leč Krajník 
nesnaží se utvořiti z Roháče hrdinu opravdu tragického a dává mu čím 
dál méně zápasiti, když ukázal najednou už jasné stránky jeho odboje 
a nepřátelství. K tomu učinil i nešťastný pokus, že vsunul mezi Roháče 
a Zikmunda fantastickou historii o dceři Roháčově Ludmile, která je 
vlastně dítětem násilné vášně Zikmundovy. Stejně nedobře pUsobí na 
posta\Ti Roháčovu jeho starosti o tuto dceru a všecky jiné rodinné bolesti, 
které jej rozlamují a drobí, zvláště že trpí vnitřními poclwbnostmi a oba- 
vami, zda odolá. Roste opět tím, že hrdě odmítá všeliké nabídky smíru. 
Ostatek dramatu je epika, předvedení do Prahy, smlouvání o popravě, 
poprava sama. Jednu věc však nutno u Kraj nika připomenouti, že je 
velmi pečlivý a celkem střízlivý ve výběru historických fakt. Neměl štěstí 
v dramatické organisaci své práce, neměl vždy ani náležitého vkusu pro 
různé scény lomozné, zbytečně vložil do dramatu fantastickou historii 
o Ludmile i o její lásce s Výskem, ale přece jen vytvořil hrdinský typ, 
který měl^ po nejedné stránce časový význam až do \'ítězné pasivnosti 
konečné. Časová vlastenecká tendence, která volala s jeviště proti cizotě 
v úřadech, proti panujícímu rodu, proti nedbání dávných a slavných 
tradic národa, získala dramatu divadelní úspěch. 

Osobnost Roháčova zaměstnávala po mnoho let i Svat. Čecha, jenž 
zatoužil zach3^titi tento zjev v dramatické formě. Je pozoruhodno, že 
Svat. Cech rovněž vycítil dramatičnost této látky. Nazval svůj obsáhlý 
fragment Roháč na Sione^^) ,, dramatickou básní". Postavou i dobou Ro- 

^*) Roháč na Sioně a jiné zlomky. Sebr. spisů sv. XXVII., str. 27U. 

285 



háčovou obíral se Čech často a cítil nutnost zpracovati tuto látku s plnou 
svou silou a vzletem. Dílo zůstalo fragmentem, avšak i tak můžeme ze 
zachovaných tří jednání a z rozdílu práce souditi o celém díle. Nebylo 
to v podstatě dílo dramatické, Sv. Cech ani zde nemohl zapříti svých 
malebných sklonů epických. Není na př. nezajímavo, že pro jeho přede- 
hru dostalo se mu mocné inspirace z Jeneweinova cyklu Lipany, jejž 
r. 1884 glosovaU^). Tato předehra, v níž promluví Roháč jen jediné, ale 
významné slovo ,,Já", je místy dramaticky šťastná, ačkoli s vlastní stavbou 
dramatu souvisí velmi málo. 

Jestliže v předehře vystupuje Roháč mocně, působivě, v prvním 
jednání sice nevystupuje vůbec, ale je o něm řeč, hýbe dějem; leč Svat. 
Cech jej tu staví do světla takového, že dává možnost, aby mu vylál Zik- 
mund i mnozí z jeho pánů zločinců. Bylo by bývalo třeba vhodněji umístiti 
opovědný list Roháčův. Také osobnost Ptáčkova proti pojetí Krajníkovu 
je méně zdařilá. Krajník pojal Ptáčka ve vztahu k Roháčovi mnohem 
lidštěji. Roháč vystupuje v práci Čechově jako neoblomný, vzdorný Tá- 
borita, jenž spoléhá na pomoc některých věrných měst. Chce býti silný, 
ničím poután a oslabován, proto nestrpí na svém Siónu žen a také svou 
ženu Elišku posílá do bezpečí. Vystupuje tu jako nesmlouvavý hrdina, 
který nepřijímá žádných nabídek ani od svého oblehatele a synovce Ptáčka 
ani od Zikmunda. Je pevně odhodlán bíti se za svoje přesvědčení, věří 
ve spravedlnost své pře. Přes to, že netrpí žen na svém hradě, rozhodla 
osud Siona opět žena. Svat. Čech se tu přidržel bezděky námětu Jelínkova 
a Lipovského, kde láska rozhoduje o osudu Siona. Tato okolnost stačila, 
aby dramatičnost práce Čechovy úplně zeslabila. Sličná Julie ze Sieny, 
jež je zajata na Sioně, jež budí lásku svého strážce Hrdink}^ vyzví tajnou 
chodbu, prchne a vyzradí ji, je přikomponovaný výmysl, který drama- 
tické stavbě jen ublížil. Fragment se končí na místě, kde Roháč přichází 
s novou nabídkou se strany císařovy a všichni radí ji odmítnouti. Další 
rozvrh hry uvádí Strejček v doslovu k vydání zlomku; z něho je vidět, 
že Svat. Čechovi šlo víc o náladový, nejednou úchvatný a lyricky vzletný 
obraz než o pravý dramatický čin. Fragment není dramaticky vybudován. 
Náladové, deskripční vložky, lyrické odbočky, samoúčelné popisy a t ás- 
nická líčení, vzrůstání vedlejších dějů a osob ukazuje víc na zájem malebně 
popisný než dramatický. Svat. Čech mnohé -věci má společné se staršími 
zpracováními látky, někde je téměř jisto, že na něj působily přímo a že 
se vyskytují v jeho díle velmi shodně. Je to hlavně scéna mezi Rokycanou 
a Zikmundem v II. jednání dramatu Krajníkova, která přešla celým 

") Strejček: O životě Svatopluka Čecha, str. 350. 

286 



svým založením i scénickými detaily do I. jednání zlomku Čechova. Čech 
podnikl také pečlivé studium pramenů historických až do nepatrných 
detailů, ale vložil do komposice nevhodně milostné episody, jimž dal vý- 
znam a sílu, jaké neměly dostati. Zlomek svůj rozvedl ve velkou radu obrazů. 
A tak vidíme, že ze všech zpracování látky roháčovské před Jiráskem 
nikdo neobsáhl osoby a doby Roháčovy tak, abychom jejich dílo mohli 
prohlásiti za umělecké. Dramatická zpracování jsou nejlepší, ale přece 
jen nešťastnou komposicí porušila stavbu a rozlomila osobnost Roháčovu 
neb jí ani pro nával vedlejších obrazů nemohla učiniti středem své práce. 



Ze všech zpracování látky o Roháčovi nejlépe pojato a řešeno je 
drama Jiráskovo Jan Rohdč-^), ,, historická hra o pěti jednáních", při- 
psaná J. S. Macharovi. Jirásek se drží historie nejvěrněji. Jeví se to nejen 
ve výběru látky, ve výběru osob, dějů, událostí, ale i v zachování dobového 
rázu v kulturních podrobnostech, zvycích a názorech, místy i v jazyce. Proti 
ostatním zpracováním dramatickým ,,jeví se Jirásek střízlivým, věcným 
a hospodárným. Odvrhuje přítěž romantismu, dbá historické věrnosti"-^). 
Jde tedy o to, jak umělecky zpracoval Jirásek tuto látku, jak historie, 
kterou zachovával s takovou detailností, zasahovala do \-yvoje jeho dra- 
matu i osob. A tu jsme u samého problému historie v dramatu: překáží 
historická látka dramatu, vadí daná látka stavbě, vývoji, psychologii 
osob i diváctva? Měli jsme příležitost viděti, že stavba dramatu ne- 
bádá vždy logická, že v někter3'ch dramatech historických jsme nejednou 
nuceni proti své vůli a ponětí o mravním významu hrdin a idejí přijímati 
určité události a fakta jako výsledek, jenž není dosti odůvodněn psycho- 
logicky, jak žádáme u každého dramatu. Často padá člověk, na jehož 
straně je celá naše sympatie, ač má všecky fysické, duševní i mravní před- 
poklady k vítězství. Jsme nuceni uznati náhody a lsti v dramatě, neboť 
i ony zvrtnou a rozbijí možnost pevného psychologického i logického vybu- 
dování. Tragická událost není dramatická svým vnějším efektem, sama 
o sobě, nýbrž potřebuje náležitého psychologického objasnění, i když je 
dána historicky. A tak je na první pohled patrno, že opravdivé umělecké 
drama historické je těžko vytvořiti. Tvůrčí činnost je tu do určité míry 
omezena. Kde jinde_ tvoříme závěry a výsledky podle psychologických 
pravděpodobností a nutností, zde jsou výsledky dány. Historická hra 

^) Sebrané spisj'. Sv. XLI. Divadelní hry III., str. 307-392. Psáno bylo drama 
r. 1913 — 4, provozováno na Nár. divadle 25. října 1918. 
^) Otokar Fischer: Cesta I.,' str. 607. 

287 




^ 



J 



s libovolnými výklady, s fantastickými vý- 
mysly, která z historie zachová jen rámec 
nebo nějaké drobnosti, není vlastně hra hi- 
storická. Historický dramatik nemá mnoho 
a libovolně měniti v historii. Souhlasím 
úplně s J. Vodákem, jenž se obíral tímto 
problémem a řekl v podstatě toto: Nadaný 
umělec a dramatik nezkresluje libovolně 
historické pravdy, naopak si z ní volí a 
spřádá svůj děj, upravuje jen to nejnutnější, 
co vyžaduje jen ráz a forma dramatu. Není 
tvůrčí slabostí, jak se u nás vytýká, ,,milu- 
je-li někdo historii prokázanou a dolože- 
nou". Porušovati historii znamená křiviti 
život, je to šálení, které je dovoleno jen 
tam, kde není vlastně ani náležité obecné 
znalosti historie--). Jirásek ve svém ,, Roháči" 
je historický dramatik v plném slova smy- 
slu. V jeho dramatě nevystupuje ani jediná 
osobnost nehistorická (nehledě ovšem k ano- 
nymním paním a pod.^^). Proto v rozboru 
a obsahu nebude tu ani možno vypočítati,, 
co všecko je založeno na zprávách histori- 
ckých a na kterých. Teprve po důkladném rozboru poznáváme, do jakých 
detailů Jirásek se držel historie, jak umělecky dovedl tyto jednotlivé 
kaménky shledávati a skládati, aby vytvořil hru. A při tom s uměleckým 
taktem vyhýbá se všemu příliš harašivému a lomoznému ryku bitevnímu 
a všem efektním scénám i historickým. 

Drama své začíná Jirásek vyjednáváním obou válčících stran před 
bitvou lipanskou. Strany jednají o smírnou dohodu. Na jedné straně 
Ptáček, Aleš Vřešťovský a konšel Jan Velvar, se strany táborské Prokop 
Holý, Čapek ze Sán a Roháč. Hned na počátku náladově naznačuje Ji- 
rásek dusno před bouří. Mluví o mraku a bouři a hned tento obraz vyloží 
a naváže naň úvahu, dialog. Tento mrak jako symbol temna, úpadku, 
bolestí, neštěstí přichází u Jiráska i v jiných dílech. Rozhovor před bitvou 
je velmi dovedně exponován. Důmyslné je, že Roháč přichází k jednání 
až poslední. A když přijde, vyčítá, odporuje, připomíná minulost, Žižku 

") Jcvištč, ročn. II., str. 36 a n. 

*■) Jediná osoba, jejíž skutečnost jsem nezjistil, je Velvarova dcera Anna, která však 
má význam dokonale episodický. 



Prokop Holý. (M. Nový v dramatu 
„Jan Roháč" na Nár. 3)ivadle.) 



288 



a jeho slova proti Zikmundovi. Je patrno hned, že se neshodnou. Roháč 
první přeruší jednání a odchází. Pokud se týče historie, mluví se o vy- 
jednávání pied bitvou lipanskou jako o věci skoro jisté. Historické jsou 
v prvním jednání i věci ostatní. Čapkovy zmínky o výpravě do Prus, 
Čapkovy požadavk}' při jednání, aby bylo vráceno wše, co uloupili Staro- 
městští Novoměstskvm, zakládají se na historii. Jirásek je položil do jed- 
nání pied^ bitvu, aby rozbíjely jednání. Také detail}^ takové jako sluha 
Ptáčkův Šimoček (historické jméno), jenž pouze podá meč, nebo i zmínka 
o Čapkově \elbloudu, jsou historické. První akt zakončuje hlahol polnic 
k bitvě. Z dramatu bitevního nevidíme nic. 

\' druhém dějství je již po bitvě. Jsme v domě Velvarově v Praze, 
kde je Roháč v zajetí. Je v době jednání sněmu svatojanského v prvních 
dnech červencových r. 1434. Baba i Hrdinka najdou Roháče v domě Vel- 
varově, rozmlouvají všichni o Lipanech, Čapkovi, Menhartovi, o sněme. 
Přichází \'elvar ze sněmu s veselými zprávami o pokoji a míru, o úmluvách 
na sněme. Také o zajatcích se stalo usnesení, aby byli propuštěni, a Velvar 
Roháče propouští. Roháč je pobouřen nad tím, že Zikmund má býti uznán 
a přijat. Je proti němu z duvodťi národních. Pozvolna a velmi účinně, 
ač prostě, připravuje Jirásek osamocování Roháčovo. Roháč dovídá se, 
že i táborská strana zvolila své posly k Zikmundovi. Tu mluví k Čapkovi 
s bolestnou jízlivostí a vždy tne do živého. Hovoří až pateticky s Ptáčkem 
o Zikmundovi a jeho úmyslech. Roháč je tu náboženský horlitel, jenž 
trvá na tom, co bylo vybojováno v ohledu náboženském, trvá proto i na 
zachování mravní neporušenosti a čistoty. Roháč nezapomněl toho, zač 
bojovali husité: čistý duchovní život, pravdu boží. Naopak u Roháče jest 
důslednost v odporu proti Zikmundo\-i, jemuž nevěří ani ve věcech ná- 
rodních a politických, ani ve věcech náboženských. Nechce ani s počátku 
novému boji o tyto duchovní statky husitství. 

Vše útočí v tomto druhém dějství na Roháče, aby povolil. Velvar, 
Čapek, Ptáček dovolávají se přání širokých vrstev lidových a jejich touhy 
po míru, přesvědčují Roháče autoritami, ba na konec mu vytýkají i své- 
voli. A tu se Roháč zarazí. Chce míti svědomí čisté, nechce jednati svévolně 
a proto se obšírně proti této výtce brání. Není to deklamace, nýbrž je to 
psychologicky zdůvodněno, Roháč musí si vymlu\'iti námitku o svévoli, 
která by poskvrnila jeho duši. 

Scéna, kdy Roháč se hájí, mluví proti Zikmundovi, chce odpor a boj 
proti všem domluvám, naléháním, zatím co pod okny zní nábožensky 
vznícená píseň lidu, plná touhy po míru a pokoji, je scéna jedinečné dra- 
matické účinnosti. Roháč uráží ostří všem námitkám, ba dovede zesměš- 
niti zpívající Pražany a píseň vyložiti proti svým odpůrcům. Ani hrozeb 



289 



19 




se nelekne, a tak se rozcházejí. Roháč od- 
chází na Tábor, je přesvědčen, že ústupky 
v přesvědčení, v zásadách, svědomí nijak 
neprospějí zemi a že drak ryšavý nebo ji- 
nak i šelma ryšavá Zikmund se nepolepší. 
Tragické osamění Roháčovo je řešeno dra- 
maticky účinně a šťastně. Jirásek měl dosti 
práce, než se mu podařilo postaviti Roháče 
do světla mra\ního hrdinst\'í. X tom byl 
také smysl druhého dějství. I v tomto 
jednání zachovává Jirásek historickou věr- 
nost. Čapkovo jednání na sněme, jeho zvo- 
lení do poselstva k Zikmundovi, sněmová- 
ní svatojanské i jeho usnesení"-^), zmínka 
o Čapkovi, jak dal upáliti v Průších Poláky, 
kteří sloužili Němcům, o výroku králově, že 
by korunu dal za to, aby v Čechách nebylo 
Čecha, a pod., jsou historicky doloženy. 

Ve dvou těchto dějstvích je naznačena 
tragedie Roháčova i její smysl. Otokar Fi- 
scher'-^) i J.\^odák-^) chválí toto dějství. Vodák 
j e uvádí j ako vzorný příklad : osoba za osobou, 
jak jdou po sobě, přináší vždy nový další popud, jako když se mračna ze 
záobzoří vynořují a sbírají, až se seberou a zasvítí blesky s rachotem hromu. 
V třetím dějství vystupuje novv svět, protiváha Roháčova, svět kol 
Zikmunda. Děj je položen do Jihlavy, kde skládáno bylo Zikmundovi 
poslušenst\'í. Zde má se ukázati pravá povaha Zikmundova. Jirásek 
je tu stručnější, nelíčí věc tak důkladně jako Krajník a Čech, stačí mu 
smýšlení Zikmundovo ukázati na málo případech. Zikmund je obklo- 
pen svou družinou a chystá se k slavnému přijetí na náměstí jihlav- 
ském. Scéna se jen hemží příchozími z různých stran, různými sku- 
pinami, které ani mnoho nepromluví a jsou tu jen pro úplnost a histo- 
rickou věrnost. Doprostřed ruchu a slavnostního šumu, v němž tu a 
tam ozvou se i pochyby českých poslu, vpadá náhle dvojice bratří tábor- 
ských ze Siona, Baba a Hrdinka (oba jsou jména historická), kteří přinášejí 

**) Zile je skoro doslovně vOtd z I'alického. Velvar pra\í Roháčovi: ,, Dosud ustavičně 
jen samé pěkné řeči o jednotě a pokoji, už tolik dní." Palacký (1. c. III., 530), podobně: 
,,Tu slyšeti bylo prý mnoho krásných řečí o jednotě, svornosti, lásce a pokoji všech synů 
vlasti." 

*5) Na m. uv. 

**) Drama českého vzdoru (Lidové noviny ze dne 13. listop. 1918, č. 312). 



Baba, bratr táborský. (J. Hurt 

v dramata „Jan Roháč" na Nár. 

Divadle.) 



290 



Zikiniindo\-i opcn-ědný list Roháčův, jenž se prohlašuje jeho nepřítelem. 
\' tietíni jednání je historický nejen den, ale vše ostatní, často až do nej- 
menších podrobností, jež udávají prameny; Jirásek tu uplatnil své znalosti 
výstroje, oděvu, odzneiků atd. Historická je slavnost na rynku jihlavském 
i to, jak se císař radoval, chodil pěšky, poslové z měst i stavil, také kněz 
Bedřich Táborský, historický výrok Zikmundův, že je mu jedno, zda si Če- 
chové zvolí za arcibiskupa třeba osla, historická je i neupřímná a obojaká 
hra císaře a legátu s Čechy, což Jirásek naznačuje jen krátkými úryvky, 
historický je i celý pru\'od slavnosti, pořad seřadění i jednotlivé odznaky. 
Skladba, která na mnohých místech tohoto dějství umí stručně s uměleckou 
ekonomií rozvinouti tolik obrazů, dějů, myšlenek, je mistrovská (viz též 
Vodák na uv. m.). Také v dějství čtvrtém potkáváme se s družinou Zikmun- 
dovou. Jsou to tentokrát zajaté paní, bakalář, mnich, kejklíř, mastičkář, 
kteří byli zajati a dopraveni na Slon. Sión je obležen, zajatí čekají vysvo- 
bození. Jirásek vykreslil tuto družinu jako živý a účinný kontrast proti 
Siónu. Pýcha, nádhera, marnivost, rozmarnost, poživačnost, pobožnůstkář- 
ství proti přísné opravdovosti, prostotě, opravdové zbožnosti Siónu. Cha- 
rakteristiky některých těchto osob jsou dokonalé A zde uplatnil Jirásek 
celou spoustu kulturních a historických detailů, momentu, vzpomínek. 
Zajímavý moment dramatický je počínání chmurného bakaláře, jenž 
na stěny žaláře na Sioně ryje záhadný nápis a jenž s jakousi úctou a pyš- 
ným soucitem hledí do očí Roháči, ač mu píše na zeď jeho osud : Vzdej 
se naděje! Roháč chce zlehčovati nápis, ale kdesi uvnitř, daleko uvnitř 
ozývá se nevýslovný hlas pochyb. Přicházejí zprávy o počínání Zikmun- 
dově a o neplechách v Praze, přichází též sám Ptáček jako posel vyjed- 
návat na Sión (jako u Sv. Čecha). Nové zprávy o Zikmundovi, ,,jenž ted 
v Praze tiskne pravdu boží, strachem a hrůzou obnovuje stár}/ řád a popské 
panování", ut\Tzují Roháče nanovo v jeho vytrvalém odporu, i když se 
dovídá, že už padl Tábor, Trnava, Topolčany, Němčí i Hradec, na něž 
spoléhal. Ví, že bojuje dobrý boj, a má naděje z nového tajného hnutí 
v kraji proti císaři. Marné je Ptáčkovo vyzvání ku vzdání. Roháč odpo- 
ruje, mluví i slovy nápisu. Posílá císaři zajaté paní i ostatní z družiny 
dvorské. Ptáček je vezme a pustí táborem. Ještě jednou zastavuje Roháč 
bakaláře, ještě jednou otázka, kdo se má vzdáti naděje, ještě jednou slyší 
Roháč: Ty! Leč i potom dává zdvihnouti korouhev na Sioně. ,, Nižádné 
smlouvání, nižádné smíření s tou šelmou krvavou a zlořečenou! Až do po- 
slední krve vylití!" 

Zde tragický vzdor Roháčův dostoupil vrcholu. A Roháč tu opra\du 
roste do výše. Obě půle tohoto aktu, spojené dovedně osobou bakalářovou, 
tvoří o sobě i v celku skladbu mistrnou. 

291 



v jednání pátém už Roháč mnoho nevystupuje: jde jen o jeho konec. 
Za to vystupuje tu císař a jeho okoH. Matrona sienská rozmlouvá se Shkem 
o Sioně i o Sieně, na niž vzpomíná i císař v hovoru se Šhlí:em, cítí svou 
proklatou bolest v noze (známý ignis sacer) a cítí, že záhy umře-'). Jen 
na Roháčův pád čeká. Šlik chce zjednati milost pro Roháče, poukazuje 
na nepokoj v zemi, na nové opovědné listy'-^). Leč Zikmund dychtí po 
trestu a pomstě odstrašující. Nepohnou ho ani Šlikovy poukazy na nepokoj 
v zemi, ani živá a přednesená nespokojenost měšťanů. 

Ozývá se hlahol zvonů, dochází zpráva o pádu Siona k jásavé radosti 
Zikmundově. Ptáček popisuje obléhání i dobývání i lest. Vše to je podle 
historických záznamů až do podrobností. Na konec prosí o milost pro Ro- 
háče a varuje před nepokoji. 

Roháče i s ostatními zajatci vede Ország, Roháč nechce pohlédnouti 
na císaře. Chce, aby mu raději oči vypálili, jak u všech autorů i v historii 
se opakuje. Zikmund dává přes rady a protesty Šlikovy, Velvarovy a 
Ptáčkovy rozkaz popraviti všech 56 zajatých'^) i s Roháčem, jenž ho 
proklíná a slibuje pohromu jeho rodu. Poslední slova Roháčova jsou: 
„Pravda zvítězí". Roháčova pravda otvírá oči i Velvarovi, Ptáčkovi, již 
se od Zikmunda odvracejí, také zástupy Roháče oslavují. Zikmund je za- 
chvácen bolestmi. Tím se skončí jednání. 

A opět bychom mohli uváděti spousty podrobností, jež vzaty jsou 
z historie, často obratně doslova'^"). Jirásek hleděl ve svém dramatě za- 
chytiti vůni doby. Proto jeho řeč hledí býti přiměřená hrdinům své doby, 
proto je i dobově odborná, proto je tu celá spousta kulturních drobností, 
zvyků atd. Příkladem tyto obraty, vazby, výrazy odborné i kulturní 
drobnosti: na středokratech, uhoditi o mír, polem pracovati, pole sebrati, 
mocí připuditi, bíti se u vozích, silně se jezdecky sebrati, hurtem porou- 
četi, někoho v^^^ručiti, vyzdvihnouti za správce království, žertéři, freje, 
kostky, hampejzy, rota, šturm, kuše, toul, kámen kapounkový, kámen 
bezoár. K tomu i celé dialogy, a je-li řeč o věcech náboženských, rnluví 

*') Jirásek tu zachovává věrně historii. Palacký praví, že císař se dal. v roucho císařské 
obléci, cítě smrt přicházeti (III., 591). U Jiráska čť^me: ,,Alc zemru jako císař, Kašpare! 
Až přijde poslední má chvíle, dáte mi ornát císařský" atd. — Historické je též u Jiráska, 
že chtěl Zikmund umříti v Uhrách. 

**) Zde Jirásek historii poněkud přizpůsobil. Opovědné listy Beneše z Mokrovous, 
Chvála z Říčan, Hertvika z Rousinova, Koldy ze Žampachu atd. byly podány císaři až 
koncem září 1437, tedy po smrti Roháčově. (Pal. III., 588.) 

") Ve skutečnosti se mluví vždy jen o 52 zajatých. 

*") Zmínka o šibenicích, o korouhevném pánu a jeho popravě i ustrojení, o odjezdu 
Zikmundově z Čech ,,ve slavném průvodu", „pod zeleným věncem"; cizí paní a cizinci ,,pod 
svou korouhví" (Pal. III, 590), o návalu bolesti v den smrti Roháčovy atd. m. j. 

292 



slovy traktátu a postil patnáctého věku. A při tom není to umělá deko- 
race ani násilné vplétání, nýbrž přirozené, živé, opravdové, přispívá k ná- 
zornosti a životnosti doby i osob. 

Jirásek se držel velmi houževnatě a přesně dané látky historické. 
Hledal a vyzdvihoval momenty dramatické, které hýbají dějem, vyne- 
chává' bitvy, ohně, popravy, všecku tuto lomoznou výplň, a soustředil 
své drama na zápas představitelů dvou světů, na ,, drama českého vzdoru"^^). 
Když odvádějí Roháče v poutech a lid v ulicích jej zdraví, když právem 
malují kancléř a hofmistr císaři černě nastávající situaci v zemi, nemůžete 
říci, že Zikmund zvítězil. Veliká mravní síla, mohutnost je na straně Ro- 
háčově, jenž ke konci hry dorůstá rysů tragicky mučednických. A smrt 
jeho nabývá jakési záře, neboť skutečnost mu dává za pravdu. Roháč 
je povaha pevně zkovaná, jednotná, svá, neúchylná, nebojuje v sobě 
dlouho a marně velikých bojů, je brzo rozhodnut, brzo je si jasný. 

Postava Roháčova je vyvíjena dramaticky. Jen jedné věci Jirásek 
plně nevyužil: Roháčova rozchodu s Táborem. Zde, kde se rozcházel s vlast- 
ními, kde šlo nejen o ideje národní, nýbrž i o zachování čistoty mravní 
a náboženské samostatnosti, zde bylo možno nalézti nové stránky, novou 
podstatu vzdoru, nový moment heroického osamocení. Či snad se obával 
básník, že by mohl padnouti na Roháče stín, možnost tragického omylu? 

Stavba dramatu je klidná, pevná, promyšlená. Pozoruj eme-li po dů- 
kladném rozboru a srovnávání s jinými dramaty historickými stavbu, 
rozvrh látky, věrnost historickou, kterou se váže až do nejmenších po- 
drobností, jeho obezřetnost ve výběru a zdůrazňování a rozvedení určitých 
momentů, jeho jemnost, která hledí spíše vnitřní a duševní stránky svých 
hrdin, vyhýbajíc se hlučným efektům, pokud to možno, musíme se po- 
divovati Jiráskově tvořivé skladebnosti, musíme uznati, že Jirásek je 
umělec dramatické komposice historické. 

,, Jan Roháč" je dovršením Jiráskovy husitské trilogie, již tvoří s ,, Hu- 
sem" a ,,Žižkou". To konstatují všechny kritiky: Vodák, Fischer, Jelínek^-) 
i Hilbert^^). Všechny se také obírají tragičností postavy Roháčovy. Fischer 
(1. c.) mluví o nedramatičnosti jeho postavy, jejímž ,, smyslem — je jediné 
gesto, gesto vzdoru", Hilbertovi jest Roháč ,, spíše jen rozhodný dekla- 
mátor, než zajímavý charakter". Jelínek mluví o postavě hrdinské. Vodák 
vidí v Roháči mnohé momenty dramatické, vidí dramatičnost v jeho 
osobě, třebas Jirásek ledacos podle soudu Vodákova podal epicky. ]\h'nění 
Hilbertovo potřebuje důkladnějšího rozboru, jehož kritik nepodal, Fische- 

^) Vodák 1. c. 

") Dr. H. Jelínek: Jan Roháč. Xár. Politika 27. a 29. října 1918. 

33) Venkov ze 27. října 1918. 

293 



rovo mínění, že u Roháče je jen gesto vzdoru, neobstojí, neboť tragičnost 
a dramatičnost postavy mohu soustřediti i do jejího vzdoru, jsou-H v něm 
různé stupně, rUzné odstíny a různá podstata, jako je to právě u Roháče, 
u něhož je vzdor nejen gesto, ale hluboce zdůvodněný akt svědomí, pře- 
svědčení, mravnosti. 



294 



Karel Hikl: 

JIRÁSKOVI VOJÁCI. 

Z jiných článků tohoto sborníku se dovíte, nejste-U o tom již dávno 
sami přesvědčeni, že Alois Jirásek není ničeho tak vzdálen, jako ukrut- 
nosti vojácké a nadšení militaristického. Stoje zpříma a pokojně na 
rodné pňdě, dívaje se moudře na vznik a zánik generací, tvoře a bohatě 
rozdávaje život kolem sebe, jest apoštolem míru a pokoje. V povídce ,,Z ma- 
lých cest" (Ss. XII. 5?) dovídáme se o starém nápisu rokokového zámečku: 
Vivite felices, quibiis est data Io7iS!tor hcra. A toto přání, které ze srdce opa- 
kujeme mistrovi k sedmdesátinám, stalo se základním motivem všech 
prací Jiráskových, i těch, které vypravují o mnohých bojích a bědách 
válečn\'Th. 

Ale historik a umělec nezavíral očí před faktem válek a krveprolévání. 
Boje, které národ svedl na obranu života vlastního a jaz^^ka, tvoří význač- 
nou složku jeho dějin. Národ učinil svatou tuto zemi — tak čteme ve , .Sta- 
rých pověstech českých" — potem svým a krví svou, kterou vylil v pře- 
mnohých bojích, háje prací svou dobyté země i svého jazvka. Požehnání 
klidného rozvoje, slunečný jas idyl, cudná láska a dětská něha, tuhá síla 
lidové přirozenosti, jež přes nejvyšší nepřízeň věkíi udržela svou osobitost, 
zkrátka celé to široké zrání a vyspívání, vývoj pokolení jest právě nejmilej- 
ším a nejhojnějším tématem Jiráskových prací. Válka, vojenský život, po- 
stavy válečníku vystupují ovšem z historické nutnosti nejednou do popředí. 

I odpůrcové a nepřízniví posuzovatelé Jiráskova díla uznávají jednu 
vynikající složku spisovatelovy osobnosti: jeho neúmornou pracovitost 
nejen vnější, o níž svědčí veliký počet svazků, nýbrž i vnitřní. To jest oprav- 
dový a nezadržitelný pokrok umělecký. Ten pak nejeví se jen v širším a 
hlubším zabírání historickém a sociologickém, v přesnější a plastičtější 
karakteristice, v jednotnější a zákonnější náladě, psychologii historické, 
nýbrž i v uvědomělejším a vyšším chápání metly boží, \-á léčné historie. 
Ukážeme ještě, jak se vyvíjely tvárné schopnosti i celkové pojetí Jiráskovo 
od prvních romantických povídek vojenských k velikým scénám davovým, 
k širokému líčení života táborového a bitev, jak je vidíme v románech 
husitských a v dílech z dob válek napoleonských. 

O důvodech a pohnutkách, které vzbudilv zájem Jiráskův pro vojen- 
ský život, dočítáme se hojně v jeho Pamětech, předním východisku 
každého literárního rozboru Jiráskova díla. Již rodné Hronovsko a Ná- 
chodsko budilo mysl jinochovu k vzpomínkám na bývalé i v době jeho 
současné krvavé války. Bylť právě jeho rodný kraj branou, jíž mnohokrát 

290 



valila se pruská vojska do Čech od nejstarších dob; zvláště události z dob 
války třicetileté a prusk\>ch válek za Marie Terezie nalezly pak mnohokrát 
zpracování v jeho díle. Když mladý pastvec honil krávy na dalekou pastvu 
a s vysokých kopců se rozhlížel, viděl v malé hodinové vzdálenosti již 
pruské hranice a nahlížel daleko za ně. V tomto ryzím a ethnicky čistém 
kraji udržela se nejdéle česká reformace; tu bylo, jak vzpomíná, nejvíce 
tajných nekatolíků (vzpomeňte na ,, Skály" a ,, Temno"), sem byly pronášeny 
tajně nekatolické české knihy tištěné za hranicemi, tu bylo nejvíce dragonád, 
plenů a koniášských hranic. 

K těmto krajovým a historickým podnětům, k jejichž plnému uvědo- 
mění a ocenění došlo ovšem až později, přistupují silné dojmy osobní. 
Zase z Pamětí se dovídáme, jak již mladý pasáček s údivem naslouchal 
dunivým ránám z děl josefovské pevnosti. Á když ponejprv za parného slu- 
nečného dne navštívil pevnost, oči mohl nechati na nevídaném divadle, 
zvláště na skupině důstojníků na koních. A tu již procitá druhý moment, 
který učinil Jiráska malířem bitev a vojáků: estetická záliba v pružných 
postavách, v bleskotu, ruchu, shodná s jeho známou zálibou malířskou. 
Tam oslnilo ho v sálavé záři sluneční množství barev, uniforem, koní, blesky 
bodáků, šavlí, vojáci v bílých kabátech; slyší a vnímá signály polnic, rachot 
bubnů. Tam viděl i trestance s koulí u noíiy. 

Tato malířská záliba ve svěžím a rušném životě vojenském není pro- 
jevem nějakého nadšení militaristického. Jirásek si ji záhy zformoval a 
stilisoval v demokratickém a českém duchu; nikdy nezapomněl na tragické 
dno, krvavé pozadí této zevnější mírové jarosti. Ale vojenská křepkost, 
vyhraněnost se mu líbí a my dnes v době vývoje Sokolstva, sportu, skau- 
tingu dobře rozumíme této zálibě, tomuto zdravému pudu po nahromaděné 
připravené energii, právě tak, jako si jí tak vážíme u Mikuláše Alše a 
rozumíme jí dobře v básních mladého Machara. Jirásek není kvietistou, 
má bohudíky dosti temperamentu, aby při všech sympatiích k české re- 
formační přemýšlivosti, k bratrské pokoře a pasivnosti dovedl osvěžiti 
celé kapitoly jadrnými a jarými postavami kypivého, šumného života. 

Ovšem tragické pozadí tohoto lesklého ruchu uviděl nás spisovatel 
hodně z blízka a v mladistvém věku patnácti let. Byla to válka s Pruskem 
r. 1866, jejíž nejkrvavější scény odehrály se právě v jeho kraji. Jiráskovy 
vzpomínky nabývají plastické životnosti, když líčí útěk venkovanů, vidí 
prchající zástupy, vozy odvážející potraviny do lesů, dobytek sehnaný, 
táboření ustrašených vesničanů na skrytých místech lesních. A pak již jdou 
rakouské bataillony, za nimi záplava pruského vojska s píšťalami, slyší 
dunění děl, vidí prchající v nepořádku voje rakouské, hrůzu bitev, raněné, 
padlé; v jejich kraji svedena byla bitva na Brance dne 26. června. Přímým 

290 



ohlasem těchto dojmu jest Jiráskova povídka ,,Host" (S. s. XII.), psaná již 
1875, ponejprv otištěná v Kobro ve kalendáři. V té době, kdy kreslil ještě 
romantické postavy a příběhy vojenské, vynutila si přímá, silná vzpomínka 
úsečný a v prostotě mohutný výraz. Píše tu (str. 83): ,,Prušáci táhnou 
jedním, jako nekonečným tmavomodrým proudem. Kotouče prachu vy- 
stupují zpod nesčetných noh do výše a v kalných ted oblacích září pušky, 
helmice, kmitají se důstojníci na koních, hlučí to, racliotí a zpěvem zvučí. — 
Sotva že pěchota přešla, již zase dusot koňský a rachot kol — dělostřelec- 
tvo a potom zase pěchota, jízda a zase nová zbraň. Konce nemá ten lidstva 
tok, a běda, kde jej zastaví! — Chvíle za chvílí plynula, hodina míjela a 
mně již od samého dívání se přecházel zrak. Přimhouřil jsem oči a hle, 
jako by se mi armáda pruská do zraku bvla vtiskla. Oko zavřeno, a přece 
vidím je znova tak živě a opravdově, jako b^Th na ně jasným okem se 
díval." 

Právě tyto boje, první krvavé srážky hned za pomezím Cech, vylíčil 
sytým a hlubokým způsobem ve svých vojenských, tragicky opravdových 
a smutných povídkách veliký německý spisovatel a básník Detlev von 
Liliencron, jenž se také těchto bojů zúčastnil. Když psal Jirásek své Paměti, 
oživoval si, jak připomíná, scén^^ pruského nástupu a bojů za pomoci novel 
a románů Liliencronových; když psal drobnou povídku ,, Hosta", jedinou 
beletristickou stilisaci těchto mladistvých vzpomínek, prací Liliencrono- 
vých patrně neznal. Budiž při této příležitosti hned zjištěno, že Jirásek 
při líčení bitev nesestupuje až na dno naturalistického líčení. V žádné práci 
bychom nenalezli mučivých a hrůzných podrobností, jaké známe na př. 
ze Zolovy ,, Zkázy" nebo nejnověji z Barbussova ,, Pekla" a Duhamelových 
,, Mučedníků"; i Liliencron, ač vzdálen naturalistických teorií, kreslí za- 
smušilým okem, ale s vojačkou tvrdostí a důsledností hrůzné scény bitevní 
(na př. boj o kostelík sv. Václava). Cítíme u Jiráska ovšem hluboký soucit 
s padlými, raněnými, všude ozývá se melancholický stesk, nachází slova 
srdečné účasti, ale neponořuje se v inferno tělesných a duševních muk, ne- 
zdržuje se v psychologickém rozboru stavu vojákova v bitvě, v takovém 
případě přechází od individuálního popisu k celkovému, hromadnému 
líčení, od vojáka k vojevůdci, od člověka k historikovi. A pátrám-li po pří- 
čině tohoto nedostatku, nevidím ho jinde, nežh v romantické, parnasistní 
estetice našich Lumírovců, s nimiž se v Praze tak blízce seznámil, do jejichž 
,, železného kruhu" byl přijat a jejichž základní these estetické, byť postupem 
času lecjak pozměněny, k historickému reahsmu přiblíženy, přece tkvěly 
pro celé dílo příliš hluboce. 

Tedy naturalistou, psychologem umírání, divé bolesti Jirásek není; 
jeho dílo ztrácí tu ovšem účin velebné hranice mezi životem a smrtí, jedineč- 

297 




M. Aleš: Baltazar Užďan, salakvarda. 



nost chmurných a nezapomenu- 
telných scén. Ale náš spisovatel 
i celým svým založením, životním 
názorem jest vzdálen takové ana- 
lysy smrti. Kde umírá jedinec, 
vidí vývoj generace; největší bo- 
lestí mu jest, pozoruje-li, jak celé 
generace hynou a živoří. Odtud 
těžký smutek jeho povídek a ro- 
mánů pobělohorsk3'^ch, odtud ža- 
loba za světové války, že hladem 
a bídou us3'Chají generace naší 
mládeže. Jinak jest v první radě 
básníkem života, křísí život ze 
starých kronik, vyvolává obrazy 
ruchu a enerí?ie. 

Vraťme se zase k některým ži- 
votním dojmům! Pozorovali jsme, 
že to byla tvárná, malířská záliba, která v hochovi probudila zájem o vojáky 
a koně, že to byla rozkoš z křepkého, jarého života, jež vedla jeho srdce 
k vojensk^^m obrazům. Po stránce výtvarné pochopíme, že jízda, voják 
s koněm, lákala našeho auktora vždycky více než vojsko pěší. Neboť pro 
koně měl zálibu již od dětství a v Pamětech s chutí vzpomíná, jak rej- 
tarsky jezdil na koni za teplých podvečerů, když se strýcem koupali koně 
v Meďhuji, a je známo, že ještě v Litomyšli učil se jezdit na koni. Té malíř- 
ské záliby v koních a rejtarech přibylo mu jistě od dob přátelství s Miku- 
lášem Alšem, to jest od počátku let sedmdesátých. Také Alšovi vojáci a 
jezdci nejsou bojovníci v pravém, to jest hrůzném, děsivém významu slova. 
Aleš zdemokratisoval a počeštil nám rakouskou kavalerii, pokud byla rekru- 
tována z našich lidí. Úmyslně nekreslil známé poslední, předposlední uni- 
formy, nýbrž zašel do starších dob. A ve svých klasicky čistv^ch, bohatě 
národních liniích vytvořil typ českého bojovníka — ne krutého dobyvatele, 
spíš dobráckého člověka, prostého a milého, ale v obraně rozhodného a 
tuhého. To jsou pak i Alšovi husitští, táborští bojovníci, to jest jeho Jan 
Žižka a vojáci z ilustrací k Jiráskovým románům. Zde šli oba přátelé ruku 
v ruce, zde učil se též Jirásek rázným, energickým a zase tak měkkým a 
domácím tahům, jimiž vykreslil své bojovníky. Není třeba podrobných 
dokladu. V husitských románech (,, Proti všem" a v , .Bratrstvu") i v pracích 
z dob napoleonských válek i jinde v drobných prózách nalezneš mnoho 
krátkých, úsečných charakteristik, jež volají přímo po Alšově tužce. 



298 




M. Aleš: Kyrysník. 



Všimněte si třeba jen prvního kratičkého 
odstavce z povídky ,,0 lovu" (Ss. XII. 297): 
„Císařský dragoun sedě v plné zbroji na 
statném hnědém koni, vydatně zakřesav, 
zapálil hubku a položil jiná černavý tabák 
své krátké dřevěné dýmívy, kterou v zubech 
držel. Zabafal prudce, až jiskry vyletěly, 
pak dýmal volně, pohodlně, s chutí". Jako 
dobrý malíř všimne si v první řadě postoje, 
celkové linie, kontury jezdce s koněm. Když 
setník Turecek vjíždí do Hradce nad Labem 
(Ss. XLII. 140), pozoruje ho náš spisovatel 
právě v typickém postoji. ,,V čele setniny na 
ryzce s plavou hřívou a ohonem téže barvy 
jel setník, jenž, jakmile pod klenutí brány 

vjel, v sedle se vzpřímiv, opřel levici v ohromné rukavici o bok. Seděl pevně, 
jako s koněm srostlý, a přece ne prkenně. V tuhosti té byl pěkný pohyb 
i volnost, jež svědčila o dobrém jezdci." Anebo do třetice přečtěte si pozorně 
krásné místo z ,, Bratrstva" (I. kap. 33), kde Jan Jiskra přehlíží své roty. 
Kolik známých postav: Janko Kozic, Pobera z Lomu, Chujava, Rakolubský a 
jiní a jiní zemane čeští i slovenští, jak se do Zvolena sjeli, tolik rázovitých 
obrazil. A vrchní velitel sám krátkým klusem jede k nim. ,, Zarazil pí^ed 
šikem, tváří k nim, nádherný xq svém vystrojení, plny třpytu, plný lesku 
na vzácném, bohatě sedlaném koni, jenž stál jako zarytý s krkem dlouhé, 
husté hřívy prohnutým, hryzaje udidlo, od něhož bělostná pěna prchala 
do zprahlého trávníku." 

Jak jest obecně známo, nezačal Jirásek velikými romány a několika- 
svazkovými cykly, nýbrž postupoval na umělecké dráze krok za krokem. 
Téměř všechny jeho historické epopeje mají předchůdce v drobnějších 
povídkách, na nichž umělec zkoušel sílu a nosnost líčení a dějového pásma. 
Po stránce výtvarného zobrazení vrcholných scén vojenských a bitevních 
nalezneme také předchůdce v drobnějších povídkách vojenských. Typem 
měkké duše slovanské je Slovák Janko v povídce ,,Ztracenci" (1875), který 
zal)iv při plenu dítě je pronásledován výčitkami svědomí. Do drsných dob 
žoldnéřských bojů a zločinů z války třicetileté uvádějí povídky „Felice 
Tankredo" a ,,Turečkové" (obě znovu v Ss XLII.;, jež jsou studiemi, skizzami 
k následujícím románům ,,Skaláci" a „Poklad". V nich pojí se drsný realis- 
mus ve vylíčení prostředí s romantickým, volně v^^my-leným, ne v duchu 
historickém podaným dějem. 

Jirásek je mistrem ve ^•3'líčení \'elikých a mohutných scén. Podivu- 



299 



hodná jest jeho dynamická schopnost, jak dovede rozvíjeti, stupňovati, 
vyvrchoUti takové vehké vojenské obraz}^ ať již běží o život v táboře, 
o pochod vojska, ůtokjízd3^ obléhání hradu neb o pravidelnou bitvu. Tu, 
jak jsem již řekl, přechází od jedince k celku, vidí s blízké ptačí perspektivy. 
Tyto scény bitevní jsou předností umělce slovesného, který v plynulém 
toku řeči dramaticky rozvíjí a rozšiřuje svůj obraz. Proto nejsou správná 
častá přirovnání takových Jiráskových scén k velikým historickým plát- 
nům: kde pjsobí vymalované bitvy ztrnule, odpudivě, strojeně, tam 
žhne, vybíjí se u Jiráska kolektivní život, veliký a mocný i v hrůzných 
okamžicích. Této přednosti literární využívá náš umělec dokonale a s ne- 
sporným taktem a iispěchem. Nebudu citovati, vzpomeňte jen na slavné 
vylíčení bitvy nahoře Vítkove z románu ,, Proti všem", na obléhání hradu 
Lučence, boje o Spišský hrad, u Šárvíského Potoka z ,, Bratrstva", připomeňte 
si na příklad pochod ruských kozáků Prahou z ,,F. L. Veka", selské boje a 
bouře ze ,,Skal", příchod Lamingerův s kyrysníky do Oujezda z ,,Psolilavců"! 
Na těchto místech nabývá epický široký klid autorův dramatické živosti. 
Spisovatel podává syntetický celkový dojem, všímá si jen nejvýraznějších 
znaků, přechází od osoby k osobě, od detailu k celku. Jako by s výšiny ob- 
zíral hemžení a ruch, napiatou energii, dav nesený jedinou myšlenkou, 
jejíž tragické pozadí dovede dokonale vyložiti. Taková místa nastupují 
nejčastěji, kdv jest pozornost a napětí čtenářovo na vrcholu. Užívaje románo- 
vé techniky paralelních pásem vypravování, zadržuje náš autor nejednou 
děj úmyslně, spojuje vystupňovaný děj druhý, třetí, zkrátka vyhrocuje 
svou komposici románovou až k těmto velikjmi vrcholným scénám. V nich 
pak již nejde jen o momenty barevné, malířské, nýbrž spíše o hodnoty 
komposiční, architektonické; v nich dostupuje nejednou Jirásek monumen- 
tálnosti, která není snad zcela realistická, ale při níž si vzpomínáme na veliké 
obrazy, řekneme Danteov\^ nebo nejspíše Torquata Tassa (Pocliod křižáků 
k Jerusalemu, Dobývání Jerusalema) a j. Snad i tu bychom mohli pozorovati 
stop\'' první příslušnosti Jiráskovy k Lumírovcům. 

I z životních zkušeností Jiráskových nalezli bychom kořeny k těmto 
davovým, plastickým scénám. Když pobýval ve vyšších třídách gymnasijních 
na studiích v Hradci Králové, spadala tato léta (1867 — 1871) ďo doby tak 
řečených táboru doby deklarantské. Tenkrát po neblahém vyrovnání ra- 
kousko-uherském vystoupila mocná vlna "živelného odporu proti Vídni a 
věrolomnému císaři. V tom znamení orientuje se česká poesie, nejen škola 
,, národní", Svat. Čech, almanahy mladých (Sládek), ale i starší ,,kosmo- 
političtí" Májovci (Neruda) přimykají se vroucně k národu. Velikým pro- 
jevem, lidovou manifestací byla slavnost položení základního kamene 
k Národnímu divadlu 1S68, \- srpnu následuje deklarace českých poslanců. 

300 



I 



Jirásek zase vzpomíná z dob pobytu v uvědomělém a čilém Hradci velikého 
všeobecného nadšení pro české státní právo, voleb deklarantských, ověnče- 
ných vozů, hudby, hmo/.dířu. Táborová doba zanechala tu nesmazatelné 
stopv pro tvůrce velikých scén a manifestací historických. Jistě též smysl 
pro divadlo, četba Aischyla, Shakespeara, v jehož „Juliu Caesarovi" pražský 
filosof si též zahrál 1873 v Novoměstském divadle pražském, nezůstaly bez 
ú'^inku. \'ždvť také Jiráskova dramata, zvláště historická, vyznamenávají 
se iadou velikých scén a obrazů, jsou spíše dramaty celkovými, kolektiv- 
ními než tragediemi jednotlivců, vystupuje v nich veliké množství osob 
a hromadné vj^jevy jsou jejich předností. 

Ještě několika slovy třeba se zmíniti o kostýmu, kroji Jiráskových 
vojáků. Pro dob\' historické, zejména husitské a pozdější, konal pilné studie 
z kulturní historie a bylo by úkolem historikovým, aby ověřil a podepřel 
básníkovy rekvisity. Známe vysokou Jiráskovu historickou erudici, živý 
smysl pro kulturní obyčeje a potřeby a tak nepochybujeme o pravdivém, 
solidním základu jeho kreseb. Že k prvkům daným z dějin kulturních 
přistoupily v\^t varné momenty malířské, je už patrno z toho, co bylo dříve 
řečeno. Máme pro to také zajímavý důkaz v Pamětech (II. 284). Jirásek 
chtěl historicky věrně i malebně vystrojiti pana Zbyňka z Buchova (v „Ma- 
rode"), dříve hejtmana táborského, později válečníka v polských službách. 
,,Na přítele Alše jsem se obrátil. Znal Matějkovo dílo (Ubióry v Polsce), 
zabýval se studiem krojů polských a vůbec slovansk^^ch. Dopsal jsem mu 
a milý Aleš hned posloužil listem daným dne 10. prosince 1884: ,,Co se 
týká toho hejtmana z Polsk\', je to v celku jednoduché. Matějko má sice 
pár variantu, ale točí se to pořád okolo toho samého, totiž chlupatice na 
hlavě, nějaký kontuš as s třemi šňůrami u krku, límec z kožešiny." A pod 
podpisem hned obrázek. ,,A tak jsem s pomocí Alšovou ustrojil statečného 
Zbyňka z Buchova." A srovnej s líčením v ,,Mar3de", kde se pan Zbyněk se- 
tkává se sestrou, pannou Eufemií (str. 61): ,,A tu hle — dveře se otvírají 
a jimi vstupuje xysoký, statečný muž v plášti a čepici široko lemované, 
divnou kožišinou v předu rozstřiženou. . . Čepici smeknuv i plášť odloživ 
mohutný meč odepínal. Stál tu maje hlavu podholenou, ve tmavé sukni 
spjaté bitým pasem, ve vysokých botách jízdeckých, na nichž, jak jen 
nohou hnul, mohutné ostruhy zacvrnkal}'." Právě tak Alšovo vypravování 
o švališéru Tomáši Famfulovi dalo Jiráskovi vzor k starému salakvardovi 
ve ,, Skalácích" (Paměti II. 158 a Rozman. prosa II. 33). 

Rozkošná selanka ,,Maryla" se svými ,,bardzo doskonalými" hlavními 
postavami vojenskými vede nás také k Jiráskovým polonofilským sympa- 
tiím, historick}^ zdůvodněným a pro nás významným v politice slovanské 
i mezinárodní. Od nejstarších vojenských povídek (,,Host") až k poslednímu 

301 
M 



,, Husitskému králi" nalezli byste mnoho polských vojáků v Jiráskových 
pracích, časté \-ýjevy, kde husitští a táborští bojovníci pomáhali Polákům 
proti Německým rytířům. O tom nechci se na tomto místě šíiiti. Ale můžeme 
se, tuším, právem domnívati, že sympatie k rytířské Polsce vedla nejednou 
Jiráska při zobrazování českých — slovanských bojovníků právě tak, jako 
Mikuláš Aleš, když hledal tyto slovanské typy, studoval pilně polské 
malíře^). 

Zbývá ještě veliká a důležitá kapitola o typech českých vojáků v roz- 
ličn3'ch historických obdobích. Nepropracuji ji v tomto celkovém přehlede 
do podrobností, zaslouží samostatného a podrobného studia, o něž b}?- se 
mělo postarat naše ministerstvo národní obrany. Jiráskovy české vojáky 
můžeme rozdělit na několik skupin, shodných celkem s klasifikací jeho 
románů. Jsou tu bojovníci z dob mythických (ze Starých pověstí českých. 
Nevolnice) a přemyslovských (Obětovaný); bojovníci husitští a táborští 
z románů (Proti všem, Bratrstvo), povídek (Blažej Chotěřinský, Tčevská 
hranice, Hejtmanská sláva, Maryla, V cizích službách) i dramat (Jan Žižka, 
Roháč na Sioně); bojovníci z dob třicetileté války, a to žoldnéři, lancknechti 
na jedné straně a selští zoufalí vzbouřenci na straně druhé (srv. na př. 
Skály, Skaláci, Poklad, Psohlavci, Temno; z drobných Viktora, Felice Tan- 
kredo, Turecko vé) ; tu přistupují i typy českých vojáků, proti přesvědčení 
zařazených do cizího vojska (,, kazatel" v Tureccích), nebo emigranti vracející 
se s cizími vojsky do Cech (Pro svatý klid, z pozdější doby pruských válek 
drama Emigrant, U domácího prahu, vojenská povídka Mudrcové a j.); za 
čtvrté jest pestrá směsice vojáku z dob napoleonských válek (ve Věkoví III. 
a tu a tam v kronice U nás, v Písničkách, Krajance a i.) a konečně bojov- 
níci na barikádách z r. 1848 (Filosofská historie, Na staré poště, Johanka, 
Husaři, Gardista). Nalezli bychom i typy z dob válek tureckých (Na krva- 
vém kameni), z polského povstání 1863 (Sobota), z válek italských atd. 

Jak patrno, jest tu pět hlavních typů: voják předhusitský, husitský, 
pobělohorský, napoleonský a gardista. 

Pro první skupinu, kde nemá autor podrobnějších historických pra- 
menů, kreslí jednoduchými, často munumentálními liniemi (tak ve Sta- 
rých pověstech českých), při nichž vzpomínáme na Mánesovy ilustrace 
k Rukopisům. To jsou bohatýri vyvstávající před oči podle lidových tradic 
a romantického zbožnění, nadlidští hrdinové, v jejichž postavách jako by 
byl ukryt kus staré pohanské víry. 

I v bohaté galerii božích bojovníků husitských, kreslených s hlubokou 
znalostí historickou, vyrůstají postavy do tragické výše. Nebudu jednot- 

1) Srv. též Ss, XLII. 337, článek Po válečných stopách. 

302 



I 



livých rozbírat, ale ukazuji jen na zálibu Jiráskovu k starým bojovníkům. 
Ti, kteří prožili nepokojná a krvavá léta na bojištích a v táborech, končí 
všelijak, nejednou s trac;ickou ironií svůj život. Ztvrdlí a drsní, posupní a 
nebojácní, liluboce náboženští a věřící, mají každý pod hrubým zevnějškem 
citlivé místo, svůj rudý květ, vyrůstající na ostnaté lodyze. Rozeberte si 
Roháče na Sioně, Blažeje Chotěřinského, žulovou postavu s nejspanilejší 
láskou k synu Zdeňkovi; jak mohutných tragických účinku docílí tu básník, 
když líčí poslední zoufalý výpad Blažejův! Otec a syn v poli, po boku nebo 
i proti sobe. jako v ,,Tčevské hranici", kde syn zradil v Polsku Sirotky a otec 
Matěj Sala\-a hlasuje pro jeho smrt. A v ,, Husitském králi", kde vidíme tako- 
vou mohutnou postavu v panu Ambroži Litvínovi na V^^rově, jenž též na vý- 
pravě v Polsku ztratil syna. Jest v nich byronovský vzdor, nadlidská síla 
starých Táborů, kteří proti všem se uhájili; a tito zasmušilí hrdinové, vy- 
sloužilri wrůstají ve své strohé umíněnosti a tvrdosti v nadlidské typy. 
Slovanskou měkkost pod tvrdým krunýřem má Jan Talafús z Ostrova 
(Hejtmanská sláva), když se chůd a v srdci churav vrátil na rodný Ostrov. 
Husitští bojovníci jsou mohutným tvůrčím činem Jiráskovým, postavy 
živé a hrdinné, které spojují v sobě podivuhodné kontrasty své staré 
válečné písně. Všimněme si též, že mezi jejich vysloužilci není ko- 
mických figurek, které přece Jirásek miluje a dovede z jiných válek, ať 
tureckých (Celba Jenčar v ,,Maryle") nebo napoleonských (Ceypek ve 
,,Věkovi", Doubenus v kronice ,,U nás"), skvostně vykresliti. 

A tak přes dlouhé doznívání husitské statečnosti přicházíme k třetímu 
stupni Jiráskových vojáku: k obrazům z dob války třicetileté a z válek 
pruských. Převládá drsnost řemeslných žoldnéřů, surovosti a ukrut- 
nosti vylíčené nejednou drastickým způsobem; zoufalá bída a balladická 
tragika selských bouří a povstání, na jejichž vylíčení nezůstal snad bez 
vlivu (ovšem jen citového) Třebízský; a třetí skupina těchto vojáků, vrace- 
jící se emigranti, prožívají těžká muka duševní, jsou rozpolcení, jsou nosi- 
teli a řešiteli problému, jak dále se má vyvíjeti národní život: s Brande- 
burkem či bez něho. Jiráskovi vojáci z dob napoleonských nemohou již 
setříti půvab a úsměvy rokokové doby, jež tvoří rámec a vyplňuje většinu 
knih, do nichž jsou vojenské scény zasazeny. Sic nechybí stránek vážné 
zasmušilosti a bolestného soucitu, ale v těchto obrázcích a dílech nejspíše 
autor vyhne se děsivým scénám bitevním a již svítí jeho humor, rozjařují 
jeho figurky, usmívá se rokoko, pro jehož něhu a půvab, tklivou vlasten- 
skou idylu u nás nalezl tóny čisté a hřejivé, jako žádný druhý český spiso- 
vatel. A právě tak v obrázcích z roku osmačtyřicátého jsou úděs a bez- 
prostřední hrůza stlumeny v měkkou elegii, jíž prosvítají paprsky bá- 
sníkovy životnosti, radostné víry a důvěry v život. 

303 



A to ie?t Aloise TÍT^.?ka ?áflnha největší, umem nejmoudřejši: iemn 
neni ve;- - -:roiem smrti, povolným prostred- 

k«n k 11^:. : . _- ;. . : r : ^ . -r_: _ : .._ ._iy. Kde historik kresHl pochmurné 
a těžké obrax\* smrti a zkázy, tam umělec a pacifista miloval a hledal zá- 
blesky nového života. Xemá tak přeplněné stránk\', kapitc4y a svazky- 
ohném a mečem jako PolsLk Sienkiewicz; a kdo \-idí v tom tíhonu historickou 
či estetickou žkodu jeho díla? 

A druhá, v národním ohledu asi nei\-ýznamnější chvála Jiráskova 
jest, ie ukázal typy pravých českých vojáku, bohatýrských mythických 
hrdinů, husitských božích bojo\"Tiiku, táborsk\"ch htjtmanů na Slovensku, 
nadšených emiCTantů ne nepodobných nažim legionářům, selských po- 
vstalců. rosV -" -V-ých. revolučních gardistů — to v době 
osudných p- ice Králové a Sedanu, až ku \-zplanutí 
světové válk\\ i : jsme na své otce a jejich boje, rakouské vojáčko- 
váni zkazilo mnv... .. ..„rodní a lidské hrdosti u hdu i -vzdělanců, ale Jirás- 
kovy knihy učily, wcho\-á\^y. paralyso\-aly \-ydatně cizí vhvy. Bohudíky, 
í ' ' - - eny a čteny. Vychovaly pokolem' 
: : . -:> z největší času na nich byh v\-- 
-•<jj v širokém iidu z veiké části jimi byl pripraven^). Jest 

j^- ;. .--_=né, že oči všech upíraly se v krutých dobách válk\* na 

drahého mistra a že jeho mužná, odhodlaná slo\"a nalézala tolik poroz- 
uměli a lásky. V něm a s ním \Tátili jsme se k původnímu smyslu naší 
histOTie. 

Rozbírám si slovo za slovem jeho „Pozdrav českvm vojínům v f>oh" 
(1915); kolik lásky, bolesti, ale hla\"ně — cosi nedopo věděného, očekávají- 
cího ozývá se z něho.' Jest mi z nejdražších dokumentů našeho domácího 
odboje, již také datem svelio vzniku, neboť tu musíme dobře rozlišovat a 
chitHiologickv třídit' A tx»tom — k^"ětno^"v roanifest če^kvch spisovatelů, 
národní {xísaha. sti, \'itáni i: r :ra^y 

keioiiářům i boj - ensko — tc . -e jen 

zamyslit a uvésti v náJežitou souvislost, abychom docenili. 

Máme svůj stát, s\*ou armádu. Nechceme, abv to byla armáda militari- 
stkká, ani zase měkká a bezcenná. U Jiráska máme bohaté t\-pv starých 
českých boj: ^ - :rovat, : —ale 

jM^jme sobě . naše č. vždy 

na těch základech demokracie, přímosti, statečnosti a dobrotv", ]ak nám 
tyto její složky ukázal náš mistr na českých vojácích dob minulých! 



3»i 



^ iř í Polívka: 

PODKLAD LIDOVÝCH BÁjt VJIRÁSKOVĚ 

„LUCERNĚ". 

Ve své stati chceme se pokusiti stanoviti, kterou měrou přejal básník 
do svého díla podání našeho lidu, pokud je zpracoval a co po pří- 
padě přibásnil. 
Ze všech bájeslovn3'^ch bytostí vystupujících v ,, Lucerně" poutají nás 
piedevším postavy obou vodníků, Michala, roztouženě vzdychajícího po 
dívce a lákajícího ji, a I\'ana, který vyrušo\'án ze svého zátiší vyhledává 
nové útočiště v osamělém lesním jezírku. 

Báje o vodníku jsou v oblasti československé velmi bohaté. Již v star- 
ším písemnictví dočítáme se o něm a nalézáme různé, ovšem kusé zprávy. 
Nejstarší doklad byl nalezen \' rukopise z r. 1418 — vodní muž má vodní 
třáseň (CL. TV , 523). Některé podrobnější zprávy uvozují se až z polovice 
XVI. stol. a s počátků XVII (Zíbrt, Obyčeje 205), odchylné. od nynějších 
podání. U jiných slovanských národů, kde německý vliv menší měrou 
pronikl, jsou představy o tomto vodním démonu jinaké. České lidové 
názvy jeho, hlavně hastrman, ukazují již samy sebou na prostředí, odkud 
byly přejaty představy u nás nyní zobecnělé. Převzaty byly zajisté již 
dávno, jméno uvedené jest doloženo již na počátku XVI. stol. Zanesl je 
Jan \'odňanský do svého Lactiferu — vodní mužie, hastrmani. Toto jméno 
jest téměř po celé naší jazykové oblasti rozšířeno, vyškytá se též na Kladsku 
v Chudobě (Deutsche Volkskunde ostí. Bohmen XII, 25). Ve východní 
Moravě, ve Valašsku i na dolní Vláře jest obměněno v bestrman (ČL. 
XXII, 337). V středobečevském nářečí hasrman (Kašík 147), taktéž na Opav- 
sku (Pohádky lidu opav. a han. 72). V nejstarších pak českých slovnících 
XrV^. stol. jsou zapsána původnější německá jména vaserman, vastrman 
(Zíbrt, Obyčeje 205). za lat. ,,cocodina", ,,cocodnia". kterážto slova Du- 
cange ve svém ,,GIo5sarium manuále ad scriptores mediae et infimae la- 
tinitatis" nezná (zdali místo cacodeus?) 

Budiž tu také ještě poznamenáno, že pomněnka (Myosotis palud.) se 
jmenuje na Moravě hastrmanní šaty, a na Lašsku vodník, ač jinak bývá 
jako jeho kvítí uváděn leknín. Místy se na Moravě ještě mlýny jmenují 
hastrmánek. Ojediněle vypravuje se, že jest vodník démonického původu, 
v Týně nad Vltavou, v okolí Velešína: Když Bůh svrhl zhrdlé anděly, 
padli někteří do pekla, jiní do lesů atd. Ti, kteří spadli do vod, jmenují 



305 



26 



se vodníci a vodní ženy (Vernaleken Mythen 101—2, CL. XI, 358), taktéž 
na Moravě (ČL. XI. 170), au lužických Srbů (Ad. Černý, Mythiske bytosče 
328). 

Jirásek pojmenoval zamilovanéno vodníka Michalem, druhého Iva- 
nem. Podle poznámky Košťálový (ČL. 1891, str. 245) vodník aspoň někde 
v Čechách se jmenuje Míchal a na Moravě Ivan. Vodník Ivan volá na svého 
druha Mikli! mikli! Tak podobně voláno na Skutečsku Šipli! (ČL. V, 55). 

V pověsti o hej kadle (ČL. XI. 55) vypravováno, když muž jménem Havel 
vystrašen hejkadlem hodil pytel raků na záda a chtěl utíkati, volalo cosi 
z lesa: knitli! knitli! ... a na zádech se mu ozvalo: já jsem u starého Havla 
v pytli! Není-li toto knitli pokaženo z nikli? Volání jména Mikli u Jiráska 
jest patrně připodobněno ke jménu Míchal, ale původně souvisí nejspíše 
toto volání s německým jménem obyčejně se vyskýtajícím Nix, Nickel. 

V Studené (okr. Kralovický) voláno skutečně takto Nikli! (Grohmann, 
Sagen 150). Ostatně patří to do řady pověstí o tajuplném volání (srv. Fr. 
Ranke, Deutsche Volkssagen 215). 

Na Slovensku se jmenuje vodní chlap. V Bošácké dolině křičí bradatý 
chlap, jemuž s jedné strany kape voda : Jano, Juro, Adam! (rkp. sbírka 
J. L. Holuby, str. 49). 

U lužických Srbů jmenuje se wódny muž, mužik; v dolní Lužici a 
v okolí Mužakova nyks, nykus a pod., očividně pod německým vlivem. 

V polské demonologii j est postava vodníkova podstatně j iná. Již j eho j mě- 
no jest celkem jiné: topielec, toplec, utoplec, u Mazurů: topich (Wisla VI, 181) 
leda ojediněle wodnik (Zbiór antropol. II. str. 128). Jeto obyčejně utopenec, 
který se stal duchem, mešká ve vodních hlubinách, tůních a zatahuje do 
nich koupající se lidi, aneb je to nekřtěnátko, od matky utopené, které 
po sedmi letech oživuje (Kariowicz, Slownik g\var poJskich V. 410). Od 
Poláků pronikla tato představa o ,,utopci" též k českému obyvatelstvu 
Slezska (ČL. VIII, 54). Také se místy u Poláků představuje utopenec jako 
ďábel, zlý duch, zjevující se jako černý chlap (Zbiór VI. 221, IX. 63, XIII. 
78, XIV. 187). O původu jeho se vypravuje, že byl anděl; a když byli 
pyšní andělé svrženi s nebe, nemohli někteří doletěti s Luciferem až do 
pekla, nýbrž uvázli ve vodě a tam číhají na lidi (Šwit;^tek, Lud nadrabski 
453, 465, Mitteilungen schles. VKunde V. seš. X. 25). V okolí krakovském 
věří, že jest topielec syn lesní žínky ,,boginki" (Polaczek, Wies Kudawa 98). 

V okrese tarnobřežském v Haliči vypravuje se všeobecně jen, že topielec 
žije ve vodách a že jest to panáček ne veliký, ale nesmírně silný, že přemůže 
i nejmocnějšího muže (Jagicův Archiv V. 637, 644). 

V haličských podáních polských se též topielec nazývá Ivan (Wisla 
XII. 154). 

306 



U Malorusů ,,voďan3^k, potopelnyk, potoplennyk, topelnyk", rovněž 
jest duch utopencův, jak v tradicích z východní Hahče, tak též z Ukrajiny, 
z jižního Ruska, až z gubernie voroněžské a kurské (Mater, antropolog. 
XIII. 169 č. 113; Etnograf. Zbirnyk V. 213, XXXIII. 179ad.č. 45, XXXIV. 
53 č. 675 — 691). Místy je to také bytost démonická, a tak splývají zde 
jako jinde tradice o čertu, i vodník také tak představován. Tak pod samým 
Přemyslem jest ,,topielnik" člověk pokrytý rybí šupinou jako černý dábel, 
který po západu slunce poskakuje a Šplouchá se v Sánu, zvláště za noci 
měsíční (Kolberk, Przemyskie 233). Tomu také nasvědčují maloruská pří- 
sloví: ,,V bažině ne bez čerta", ,,Kde'sty, čerte, přivykl? V bažině!" ,,V tiché 
bažině rodí se čerti", ,,Bez čerta nebývá bažina" (Nomys, Ukrainski 
prykazky 49, 58, 60, 104). 

Tato představa o vodních démonech vzniklých z utopenců, vyškytá 
se jen ještě na norském severu a též na Islandu (sv. Golther, German. 
Mythologie 149). V slezských pověstech mění se dívky, od vodních žen 
utopené, ve vodní panny (Zs. d. Vereins f. VKunde 1895 str. 133). 

Také velkoruský lid představuje si vodníka jako démona. Jest to 
,,vodanoj, vodanik, vodanoj děduška". Sídlí v hlubinách řek a jezer a tůní, 
zvláště rád se zdržuje u mlýnu; také přísloví dosvědčují tuto představu, 
jako: ,,Čert nebude bez bažiny a bažina bez čerta", ,,V tiché tůni rodí se 
čerti" a j. (Afanasjev, Vozzrenija Slavjan na prirodu II. 236; Charuzin, 
Sbor. svěděniji dla izučenija by ta kresť. naselenia Rossyi I. 363. Maksimov, 
Nečista] a, nevědomaja i krestnaja sila 90). Podání, že by se vodníkem staJ 
utopenec, jest u velkoruského lidu úplně neznámé. Zato se vypravuje, že 
se rádi žení s utopenými dívkami (Maksimov 90). Toto podání o původu 
vodníka není známo ani u Slovincu (Pájek, Črtice 110), ani v Chrvatsku 
(Zbornik nar. život jsi. XIX. 139). 

U Němců jsou zaznamenány zprávy o vodníku od nejstarších dob. 
Pojmenován jest sthornoněmecký nihus, nebo nichus, novohn. nix i jinak: 
Wassermann, wazzerholde, brimnenholde, v dol. Sasku Hakemann, v po- 
mořských krajích Meermann (Grimm, D. Mythologie IV. 405, 409; Simrock, 
D. Mythologie 466; Golther, German. Mythologie 146; Schambach-Muller, 
Niedersáchs. SM. 65 a 342 č. 90; všechna jména germánská jsou zapsána 
v A. de Cock-Is. Teirlinck, Brabantsch Sagenboek I. 164 a dále). Tyto vodní 
bytosti bývají pohlaví mužského a velmi hojně, ba převážně ženského. 
(K. Weinhold, Die Verehrung der Quellen in Deutschland, Abhandlg. Akad. 
Wissensch Berlin 1898 str. 17.) Mívají své rodiny, což se v našich podáních 
řidčeji vj^pravuje. Podle nich také bývá jmenován leknín Nixblume, vodní 
lilie jmenuje se též W assermánnlein. Lužičtí Srbové nazývají klásky rá- 
kosu ,,wodneho muža porsty" (Grimm, Mythol. 405, 545; Ad. Černý, 

307 




ÍK. mieš: Podnik. 



Mythiske bytosce 330). Ve Francii, zdá "se, jsou rozšířeny tradice jinaké a 
představy a bytostech vodních odHšné (Sébiílot, Le Folk-lore de France II. 
342 a dále). Ve valonské části Belgie jest jistý potok obýván obrem, který 
se živí rybami. V belgickém Louxembourgu žije tam čert s lidskou hlavou 
(tamže 350) a j . 

1. Vodník bývá představován jako trpaslík v červeném kabátku, nebo 



308 



pacholík V' zelených šatech s červenou čepičkou na hlavě, místy jako do- 
spělý člověk v zeleném šatě (Český Lid I. 83). U Ml. Boleslave v červeném 
kabátku a v zelené čepičce (Grohmann, Sagen 152). U Nového Bydžova 
je to pacholík v zeleném kabátku s dlouhými šosy, z levého šosu mu kape 
voda, kalhotky má červené (ČL. I. 54), taktéž mívá čer\'enou čepičku 
(tamže 55), v zelené kamizolce a červené čepičce (ČL. XIIL 117). V Lito- 
měřicích viděl rybář malého šedivého mužíka s velkými vousy, škaredým 
obličejem a hnusn3>m tělem, v šedivém kabátku a červených kalhotkách 
(Lumír 1862, str. 610). V královéhradeckém kraji je to krásný chlapeček 
bez kloboučku, kudrnaté rusé vlásky až na ramena, zelený kabátek, čer- 
vené tváře, pomněnkové oči, červené kalhotky, žluté střevíce se zlatou přez- 
kou. V tomto popise Sálový sbírky, Pohádky a pověsti kralohr. kraje 240, 
byl nepochybně vodník vyzdoben. Též u českého obyvatelstva ve Slezsku 
jsou ,,utopci" ( = vodníci) malí chlapíci, s červeným kloboučkem a kabát- 
cem (ČL. Vin. 54). 

Častěji jest vodník ustrojen zeleně. Již podle opisu J. V. Housková 
(ČČM. sv. 53, str. 469) má vodník zelené vlasy^a zelený kabát (stejně Groh- 
mann, Sagen 49). Podobně u N. Bydžova (ČL. I, 54,55), má též zelený 
klobouk (tamže 56). V Úpici a okolí jest vodník hezký, kudrnatý mladíček, 
s kulatým, zeleným kloboučkem na hlavě (ČL. V, 73), na Skutečsku jest 
to malý mužík v zeleném kabátku (ČL. V, 54, 172), stejně na Poličsku a 
Táborsku, v Labské Týnici i j. (Slavia I, seš, 3, str. 4, 8. Dufek, Naše Ho- 
rácko, str. 307, 308, ČL. XVIII, 391). Na Valašsku (Kulda, Poh. II. 258). Na 
Moravě mívá zelené oči a vlasy, nos jako jestřáb, zelený, šosatý kabát, se 
zlatými knoflíky (Pohádky a pověsti našeho lidu 73, ČL. I, 54), též na Hané 
jest to pán \- zeleném kabátku (Elpl 95, V^^hlídal, Han. děti: chlapeček 
v zeleném kabátku, též ČL. XIV, 170), stejně na Valašsku chlapec v zeleném 
kabátku, s kučeravou hlavou a někdy s kloboukem na hlavě (Václavek, 
Val. poh. 1898, str. 59). V Záhorském kraji je to pánek v zeleném kabátě 
(Záhorská kronika V, 21, VI, 23). Jinde podivný človíček s přizrzlými vou- 
sisky, v zelených šatech, jak lesní mládenec (Nár. Listy, 1911, 13 září večer. 
Měl zelenou čepici aj krágl, na dolní Vláře (ČL. XXII, 238, 339) Tak při- 
rozeně zjevuje se místy v jižních Čechách jako myslivec se zeleným vylo- 
žením, nejen jak mužíček v zeleném kabátě, neb chlapeček v zeleném klobou- 
ku a zeleném kabátku (ČL. XI, 358—9), zřídka v šedých šatech (tamže 
360). Na Slovensku jest stařec se zelenými vlasy a šaty, tělo má jako chlap, 
ale hlava se podobá černému beranu (Tovaryšstvo III, 277). V Bošácké 
dolině představují si ho jak malého, zeleného chlapce (rukopis, sbírka J. 
L. Holuby, str. 134), též jako nahý s dlouhými, rozcuchanými vlasy (tam- 
též str. 39, 119), konečně bývají ještě obrostlí mechem v tatranských jezerech 

309 



(Prostonár. Zábav. 111,5, Dobšinský, ObyčajellTč. 21). XaSlovácku zje\il 
se jako pán v zelených šatech, ale podlehl již představám o čertu, měl místo 
boty jakési dřevěné kopyto, koňské kopyto (CL. XXII, 100). Jinak jest 
líčen od českého spisovatele polov. X\7. stol. Kabáty měli vodní muži žluté, 
tak přistrojeni, co by nazí byli a pludrhozy z telecích kozí chlupaté a na 
botách punčochy zelené (Zíbrt, Obyčeje 205). 

Biskupský notár a farář Jan Javornický, píše ve své knize ,,Lucian, syn 
Fortunatův'' atd. r. 1827 : Že byl hastrman malé člověčí postavv, skoro tak 
široké jak dlouhé, s velkou, holou hlavou jako věrtel, červenými vlasy a 
červenýma očima, pod jazykem měl žábu. Obyčejně nosí zelen v, vvstřižený 
kabát... (ČL. VIII. 102). Červené oči má vodník v jihočeském podání 
(ČL. XI. 443). 

Podobně bývá vodník takto popisován hlavně v západnějších krajích. 
X'a Těšínsku jest to chlapec s červenou čepičkou (Zaranie Slaskie III. 88); 
podobně v Horním Slezsku mívá červené kalhotv a též takovou čepici 
(Mitteilungen d. schlesischen Gesellschaft fiir VKunde V. seš. 10. str. 20, 
21, 24, 28, 29, 56, 58, 59), podobně na Krakovsku (Wisla 1898 str. 155) a 
v gubernii piotrkovské (Lud. X. 443). Xěkdy má pod červenou čepicí zelené 
oči (Mitteilg. d. schles. Gesell. f. VKunde XI. 213), místy jest to bílv mužíček 
v červené kapuci (tamže V. seš. 10. str. 29) aneb má modré kalhoty, červený 
kabátek a zelenou čepici (tamže str. 26). Bývají také líčeni vodníci jako 
červené kachny (tamže str. 20). ^^odník jest též mužíček v krvavě červeném 
šatě a jeho nohy končí rybím ocasem (tamže str. 28). \^odník přebírá na- 
mnoze příznaky čertů a tak mívá koňské nohy (tamže str. 24 a 59). V guber- 
nii piotrkovské (Lud X. 438) jest také představován jako vysoký hubený 
chlap, má dlouhý soukenný kabát, voda mu teče z levé kapsy i s širokého, 
černého klobouku plstěného, který nosí stále na hlavě. Také na Krakovsku 
bývá někdy představován jako černě oděný chlap (Wisla 1898 str. 184). 
Řidčeji v Haliči představován jako chlap v slaměném klobouku (Wisla 
1898. str. 57). 

U lužických Srbu bývá vodník bud docela červeně oblékán (Meiche, 
Sagenbuch 392 č. 514), aneb mívá aspoň některé části šatu červené, obyčejně 
čapku a též kabátek, aneb i nohavice; jen místy mívá šat zelený, vedle 
červené čepice; zjevuje se v zelené kazajce a červené čepici (Meiche, Sagen- 
buch 391 č. 513). Ojediněle pouze má čepici modrou aneb bílou, nebo 
i bílý dlouhý šat; jako bíle oblečené dítě, aneb bílý muž (tamže 387 č. 509, 
str. 388, č."^511). 

V podáních lidu krakovského líčen topielcc jako malý chlapec s velkou 
hlavou, dlouhými, černými, rozcuchanými vlasy, s dlouhýma a tenkýma 
rukama a nohama. Barva jeho těla jest černá, někdy bílá. Jen na hlavě má 

310 



červenou čapku neb šátek, někdy také červenou košili (Wisla 1<S98 str. 156). 
V okrese přemyslskcm možno ho poznati po černé tváři a velkých, svítí- 
cích se očích (Žbiór XIII. 78). V okrese tarnobřežském jest to prostě černý 
chlap (tamže Xl\. 187). V Sanoku zase se někdy zjevil jako chlapeček 
v červené čepičce (Lud XIII. 42). V polské části Horního Slezska skákal 
černě oděný pán do vody a z vody ven, jinde byl nad vodou spatřen mužíček 
v krvavě červeném šatě (Mitteil. schles. VKunde seš. X. str. 28). 

V ruských tradicích vídah ho, jak seděl a plaval se na kmeni, celv 
v bahně, s \-ysokou bojarskou čapkou na hlavě, která byla svinuta ze zelené 
sítiny, a kolem těla zelený pás z téže trávy (Afanasjev, Vozzrenija II. 243). 
Jinak si ho ovšem představovali rozmanitě, na př. ve vologodské gubernii 
jest obrostlý travou a mechem, též černý s červenýma, vehkýma očima; 
v orlovské gub. má zelenou bradu, taktéž dlouhé zelené vlasy; jen \- jaro- 
slavské gub. rád se obléká do červené košile (Maksimov 91, 92). 

Podle slovinských tradic byl také vodník zeleně oblečen, na hlavě 
míval červenou čepici, na nohou, někdy skleněné, někdy stříbrné střevíce. 
Jinde místy by] po pás zelený, i vlas i brada i oblek, všechno bylo zelené. 
Od pasu dolu pak byl rybou (Pájek 111). 

U českých Němců, v německých enklávách na Litomyšlsku jest vodník 
nahý, nebo má zelený kabátek a červenou čepičku, obličej má stařecký, 
ale jinak není nic více vvvinut, než šestiletý chlapec (VKunde aus dem 
óstlichen Bohmen VII. 163 č. 122). V Hylvátech, u Ústí nad Orlicí, zje uje 
se jako malý mužíček, aneb jako barevná stuha, nejčastěji červená, která 
láká děti do vody. V sv. Čechách je to mužíček, oděný modrými kalhotami, 
červeným kabátkem a čepicí (tamže VIII. 151). V sz. Čechách nosí vodník 
rozmačkaný klobouk, plnv děr, jimiž vylézají zelené vlasy, také v ústech 
má velké zelené zuby (Vemaleken, Mythen 191 č. 20), aneb má červenou 
čepičku na zelených vlasech a popelavém obličeji (Forschungen zur neue- 
ren Literaturgeschichte 86). Nebo má červenou neb zelenou čepičku na 
ryšavých vlasech (tamže 87). Jinde je jako jiný člověk, má zelené zuby a 
zelený klobouk (Grimm, D. Sagen I. 55 č. 52). 

Dunajský vodník nosí šedý kabát, zelený klobouk s černou stužkou, 
vysoké rákosové střevíce s červenými střapci, jinde šedý kabátek s modrými 
knoflíky, žluté nohavice a zelené vlasy (Vernaleken 166, č. 3, 168, č. 3). Na 
Opavsku je také zeleně oblečen, hlavu má obrácenu na týle, ruce vypadají 
jako žabí tlapy (tamž 193 č. 22). V Sasku také bývá zeleně, aneb červeně 
oblečen a má také zelené vlasy, zuby a oči. Obyčejně zjevuje se jako chlape- 
ček, někdy jako dospělý muž (Ranke, Deutsche Sagen, 189. Bockel, 25). 
Ve Slezsku zjevuje se jako starší mužíček, má zelené zuby, dlouhé vlasy, 
proplétané zelenými vodními rostlinami, červenou čepici a červené punčochy 

311 



místy ukazuje se jako Červený husar (Zs. d. Ver. f. Volkskunde XI. 
206). Jinde mívá dlouhé černé vlasy, od hlavy až po paty oděn jest hnědě- 
žlutou kozí, složenou ze samých drobných záplat, a ty počítá při měsíčku 
(Meiche, Sagenbuch 375, č. 494). Ojediněle objevoval se oděn jako selka 
v starofranckém kroji, v černé šosaté kazajce, v černém řasnatém kabátku 
a v černém čepci s širokými bílými pruhy (Meiche, 365, č. 482). Místy 
zjevuje se v bílých kalRotech, aneb v bílých dlouhých šatech (tamže, 365 
č. 482 a 483). Ojediněle popsán, že byl celý modrý tělem a na hlavě měl 
korunku (tamže 359 č. 471). 

Vodník mívá někde zelené zuby. Tak vypravuje se v anglických podá- 
ních o takové zelenozubé vodní ženě Jenny Greenteeth (Liebrecht, Zur 
Volkskunde 357 č. 27). I v Skotsku vypravuje se o takových vodních byto- 
stech obého pohlaví, které mají plovací blány na nohou, žluté vlasy, zelené 
šaty, mají ocasy a hřívy, ale ne nosy (J. F. Campbell, Pop. Tal. of the West- 
Highlands II, 205). 

2. Vodník prodává jako kramář různé věci, zvláště stuhy. Při rybníce 
vyvěšuje na vrbách pentličky pestré, strakaté, bílé, červené, zaznamenal své 
doby V. Krolmus (ČL. XIII, 117) pověst vypravuje, jak jednou stál u ryb- 
níka v podobě rusovlasého mládenečka u krámku s různými pentličkami 
a tretami, a selka koupila od něho zelené stužky (CL. I, 53). Ale doma 
shledala, že to byla jen suchá tráva (Slavia I, seš. 3, str. 8). Též na Nasavrcku 
se vypravuje, kterak u rybníka věšel na keře krásné stužky a jimi lákal 
mladé dívky (ČL. XIV, 466). Jinde věší na stavidlech pentle na bidélkách 
(Záhorská kronika VI, 23). Na křoví u vody věší kromě toho též knoflíky, 
zrcadélka a j. (ČLII, 249), aneb na chřástí mimo pestré pentličky i prádlo 
(Záhorská kronika IV, 22). V Kostelci u Náchoda seděl vodník na stromku, 
okrášleném pestrými stuhami, a druhý den vlákal do rybníka tři mladá 
děvčata (Deutsche Volkskunde ostí. Bohmen XII, 26 č. 234). U Veltrus 
nad Labem věšel vodník červené a žluté mašle na zelené větvičky (Groh- 
mann 154). V Podskalí vyvěšoval za dne nad vodou pěkné červené pentličky 
(Slavia I, seš. 3, str. 4). Jinde pouští po vodě mašličky, kšandičky atd. (Nár. 
poh. a pov. Slavie 130), pentličky červené, modré, zelené áj. (Elpl. 95). Na 
vodě plove klubko překrásných pentliček (Vyhlídal Han. děti 147). Na 
Valašsku řečeno všeobecně, že láká lidi šňůrkami, botkami a j. (Václavek 
Val. poh. 59). U Hradiště nad Moravou věší vodník na břehu krásné stuhy 
a prsteny, i \ábí jimi (Vernaleken 188). Na Jimramovsku věšel zelené, 
modré, červené pentle na vrby u rybníka (ČL. XXI, 399, XXII, 103). Has- 
trman na Mcjravč roztahuje pentličky, a má též svůj krámek, kde boty a 
pentličky prodává (ČL. XI, 170). Na Úpicku prával vodník blíže spla\u 
všelijaké klúcky, které ve vodě nalezl, věšel na keře a na vrby, by se mu 

312 



sušily (tamže V. 75). U Mikšíčka (IV, č. 11, Tille, C. poh. do roku 1848 str. 
83) vábí \'odník dívku v podobě pentliček. Místy pouštívá po vodě kytici 
(CL. IV. 395). Na Valašsku sedí vodník na lávce nebo na břehu, maje na 
hůlce \-šelijaké krásné pentle pověšené, ale to jest pouze dlouhá vodní tráva 
(Kulda, Pohádky II, 258). V západním Slovensku, v kraji prešpurském, 
vystrkuje vodník z vody zelené pentličky; podobně také \- nitranské stolici 
ukazuje stužky a vábí jimi (Čas. mus. slov. spol. VII, 92, XVII, 22). 

Stejně vypravuje se v německém jazykovém ostrově u Litomyšle 
(Deutsche Volkskunde ostí. BohmenVII. 163. č. 122). Vsev.-vých. Čechách 
věší prádlo na keie (tamže VIII. 48 č. 138. Kúhnau II. 343, 355) aneb hází 
na vodu červené stužky (tamže VIII. str. 61 č. 151). Včesko-nemecké povésti, 
vytištěné od Grimma (Deutsche Sagen I, 55, č. 52) vyhazuje vodník děv^- 
čatům z vody stuhy. V německé pověsti ze severních Čech spatřil sedlák 
u rybníka plno jarmarečních bud, ve kterých bylo vyloženo mnoho pestrých 
stuh a látek, oněch bylo na 70 loket. Sedlák slíbil na pohled vodníkovi, že 
je koupí, že si jen jde domu pro peníze, ale již nepřišel. Druhý den bylo 
právě I. května. Na dvoře byla pro sedlákovu dceru postavena nádherná máj, 
plna červených, modrých a zelených stuh. Sedlák poznal, že jsou vodní- 
kovy a varoval dceru, aby se jich nedotýkala (Forschungen zur neueren 
Liter.-Gesch. 87). Prádlo a stuhy, rozložené na březích potoků, rybníčků, 
svědčí, že v nich žije vodník (D. Volkskunde ostí. Bohm.XII, 22 č. 229). 

Na Opavsku nabízí vodník mimoj doučím své pestré stuhy na prodej 
(Vernaleken 193, č. 122. Kúhnau II, 335 č. 937) . V pruském Slezsku na jazyko- 
vých hranicích německopolských věší vodník na křoví kravaty a stužky (Kiih- 
nau II, 323). V kraji rybníčkem věšel mužíček pod červenou, čtverhrannou 
čepicí a s koňskými kopyty na křoví červené stuhy (Mitteil. schles. Volks- 
kunde seš. X, 59). Jinde věší ještě na kul, zaražený do potoka pestré stuhy, 
boty a i. (tamže sv, XI, 212), podobně ještě tamže V, seš. 10, str. 21, Zs. 
d. Ver. f. Volkskunde XI, 206). V saské Lužici vypravuje se, kterak na vodě 
plavaly tri krásné červené šátky a jak byla jimi vlákána tři děvčata do 
rybníka (Meiche 388, č. 510). Tak ve Slezsku vábí vodník děvčata červenými 
stuhami (Zs. d. Ver. f. Volkskunde XI, 205). U Mazurů věší topich na strom, 
neb keř čepici, botu a j. (Toppen 33). 

3. Vodník kupuje na trhu hrníčky od hrnčířů, aby mohl v nich chovat 
dušičky utopenců. 

V Tylově povídce ,, Rozpustilý Janeček", má vodník stříbrné hrníčky 
a v nich chová duše utopenců (Tille, Č. poh. do r. 1848 str. 34). V Mikšíčkově 
povídce ,, Vodníkova žena" najde dívka hrníčky v příbytku vodní ko\'ě a 
prchá před ním, blížícím se v podobě pentliček (tamže str. 83). \'odník 
střádá duše utopenců pod hrníčky poklopené, odklopí-li je kdo, duše unikne 

313 



nad vodu jako bublinka (CČM. 1853, 469). (Podobně to podá\aií Vcrnaleken 
178-9, Grohmann, Sagen 161, ČL. IV. 398). 

V Týnč nad Vltavou udržuje žena v paláci „vodního panovníka" oheň 
ve velkých kamnech, na jejichž širokých výstupkách se nalézá množství 
hrníčků, ve kterých .Aikrutný duch" drží v zajetí duše utopencíi. Děvče 
nahlédlo do hrníčku, vypustilo nejdříve dušičku bratrovu, pak ostatní, a 
uteklo (Lumír 1862 str.'608). 

Na stole u vodníka jest řada pokliček a pod nimi duše utopenců (Slavia, 
ř. I. seš. 3, str. 5 a 6). Podobně na Úpicku (ČL. V, 173) a v jižních Čechách 
(tamže XL 468) na českomoravské vysočině (Hošek II. seš. 2, str. 21 č. 33). 
Na Kladsku se vypravuje, kterak hastrman zavedl zbloudilé děti pod vodu 
a jak tam ,,měli kol kamen krancle na nádobí, co chytali dušičky", a jak 
potom dívka dušičky vysvobodila (Kubín, Povídky kladské I. 51 č. 23). 
Též na Hané vypravována povídka, jak dívka šla žábě posloužit v koutě, 
kterak tam pod lavicí spatřila moc hrnků přiklopených a dušičku, bílou 
holubičku, vysvobodila, když nazvedla víko (Přikryl, Zahor, kronika 334). 
Podobně na dolní Vláře (ČL^ XXII, 342), na Valašsku (Kulda, Poh. II. 262). 
Ze záp. Slovenska (z Trenčanska) jest zaznamenáno, že vodník kupuje 
hrnce po krejcaru a dává pod ně duše svých obětí (Procháska 65). Dosti 
hojné jest toto podání zaznamenáno u Poláků. Na Krakovsku vodník 
chová duše zavřené ve visících hrncích; i tu je vysvobodila porodní babička 
(Wisla 1898 str. 156, 175). Vodník má ve svém paláci také zvláštní pokoj 
utopených duší, kde kolem dokola stojí na policích veliká řada hrnků, ve 
kterých jsou přikryty duše utopenců (Swi^tek467). Podobně vypravováno 
také u polského obyvatelstva hornoslezského (Kiihnau II. 277, MitteiL 
schles. VKunde VI 1 1, str. 107). Ojediněle vypravováno podobně u lužických 
Srbů (Ad. Černý, 294. 319). 

Více méně stejně vypravováno také u Němců. V severových. Čechách 
zavírá duše utopenců do malých kulatých hrnečků a má jich už tolik, že 
doufá, že v poslední den bude mít tolik duší, jako Bůh sám (Kůhnau II. 
357). V německém ostrove u Něm. Brodu má vodník zvláštní jméno ,,Popel- 
mon". I on má v koutku hrnce, pokryté pokličkami. Kmotra odkryla proti 
zákazu hrnec a bílá holubice vyletěla se ženou (D. VKunde ostí. Boluncn VII. 
164 č. 125; Altrichter, Sagen aus d. Iglauer Sprachinsel 92 č. 124 a 125). 
V sz. Čechách chová rovněž duše v přiklopených hrncích (Laube. Uber- 
lieferungen 106; Grimm, D. Sagen I. 55 č. 52). Podobně též v Dol. Rakousích, 
ve Vídni a okolí (Vernaleken 167, 382) měl vodník jednak hrnce překlopené 
ve zvláštním pokoji, ve kterých choval duše utopenců, jednak řadu hrnců 
připravených k zaklopení duší (V Tyrolsku Zingerle, Sagen, č. 167. Hor- 
mayr, Taschenbuch, 1841 str. 286). 

314 




Mladá kněžna v lesním zámečku. (Scéna z „Lucerny" na Nár. Divadle.) 

Nizozemská povídka (Joh. Wilhelm Wolf, Deulsche M. S. 59, 593 č. 
12, Niederlánd. S. 605 č. 506) vypravuje, jak se rybáři zjevil stařec, podával 
mu prsten a posílal ho do moře, kde najde tři překlopené hrnce a v nich 
duše utopenců. 

Povídky tohoto druhu jsou ještě u jiných národů velmi silně rozšířeny: 
u Maďarů (Šklarek 238 č. 29), kde opětně se žena zaslíbila ropuše za kmotru 
a tam viděla v kuchyni hrnce, ve kter3'ch se vařili staří šediví mužové a 
volali, aby je pustila. Taktéž u sedmihradských cikánů (Wislocki, M. 
transylv. Žig. č. 35, Volksdichtungen 227); také až v Irsku (Crokcr, Legends 
of Ireland 5 p. 206). 

Představy o duších utopenců, vězněných od vodníka, splývají s tradi- 
cemi o reku, kterv slouží u čerta, má udržovati oheň pod kotly, ve kterých 
se vaří duše. Srv." R. Kóhler I. 320 č. 14, Anmerk. KHM. Grimm II. 423, 
č. 100 pozn. Simrock, Mythologie, T. 468-9. 

4. Vodník přijde na výroční trh, hrnčíři i ševci dobře prodají. 

Vodník koupil na jarmárce velké množství hrníčků (Lumír 1862, str. 
608). Vodník jest rád viděn na výročním trhu; ševci prodávali nejraději 



316 



jemu prvnímu, neboť měli potom dobrý obchod (Slavda I. ses. 3. str. 4, 
podobně CL. I. 54). Též Poláci v gub. piotrkowské vypravují, že kramáři 
mají na jarmárce štěstí, přijde-Ii tam topielec (Lud. X. 438). 

5. Vodník Míchal má botičky, ,, větrné botičky, v jednom kroku sto." 
Zde byly nejspíše také vodníku přivlastněny sedmimílové boty, jichž 

v lidových tradicích užívají bytosti čarodějné, rek obelstí o ně duchy, 
svářící se o otcovské dědictví, Paleček zmocní se jich lstí a spasí se útěkem 
od obrů a j. v., jak vypravují pohádky všech téměř národů a věků. (Srov. 
Clouston, Popul. Tales and fictions I. 78, Macculloch, Childhood of Fiction 
221.) 

V lidových tradicích jsme nenašli, že by vodník měl takové boty. 
V jedné hanácké pověsti našel muž hastrmanúv střevíček, ,, malinký jako 
prst, kramfUček měl vesoké, celé bel bez šva" (Vyhlídal, Hanácké děti 150). 

6. \'odník jest vášnivý, cítí lásku i nenávist a má i milostné styky 
s lidskými ženami. 

To stručně zaznamenal jižGrohmann v,, Sagen aus Bóhmen" 149. A ne- 
jsou vzácné lidové pověsti, kterak vodník uloupil lidskou ženu a žije s ní 
v manželském poměru. To je též zaznamenáno v , .Deutsche Sagen gesammelt 
durch d. Brůder Grimm" L 50 č. 49 podle starší povídky ze XVIL století. 

7. Vodník kouří. 

Tak porůznu také vypravuje lid na Moravě, kterak na splavu kouří 
dýmku (Záhorská kron. V. 22). V Hor. Slezsku polském prosí vodník o oheň, 
aby si mohl zapáliti doutník (Kůhnau H. 300—301). Po večeři okuřuje si 
vodník svou dýmku (tamže 306). U Moravců v okrese ratibořském přicházel 
každý večer muž zeleně oděný do stavení s dýmkou v ústech a prosil, aby 
se směl ohřáti a svou dýmku zapalovati (tamže 324). V jiné hornoslezské 
pověsti změnil se vodníkův doutník v koště, když ten skočil do rybníka 
(Mitteil. schles. VKunde seš. X. str. 56). Též u štýrských Slovinců podobně 
vypravováno (Pájek 111). 

8. Vodníka I\'ana ■'/ožilo 12 stříbrných štik. 

Jediný doklad pro to nalézáme v pojednání Košťálově (ČL. 1891, sv. 2, 
str. 245). Na Ihoteckém rybníku jezdil na krásné loďce, tažené stříbrnj^mi 
štikami. Třením šupin o vodu povstávaly lahodné zvuky. V ruce měl krásný 
bičík. Na suchu táhnou vodníka černé kočky, neb koně se slaměnými ocasy. 

Méně případno jest, když v jihočeské pověsti čekalo na vodníka blízko 
vody šest koček, zapražených ve vlačuhách (ČL. XI. 443), v jiné odstěhoval 
se vodník do jiného rybníka ,, tažen jsa devíti kočkamj" (tamže XI. 468). 

Jiných dokladu nemám. Mohl bych leda připomenouti, že v ruských 
tradicích jezdí vodník na sumci. Proto také místy tuto rybu nejedí, že jest 
to prý čertův kun (Afanasjev, Vo/zrenja II. 241). 

310 



r 



9. \'odník chodí rvbáriim na funus a za kmotra, o muzikách ženské 
tlouky provádí, opilce chytá, nezbedné kluky lapá. 

jediný doklad máme z Českého podání (ČLid I. 52), že vodník chodí 
rybářům na svatby a je kmotrem jejich dítkám. 

10. \'odníkovou největší rozkoší jest, když se může ve vraníka měniti, 
, .hnáti se s hřívou vlající a iičeti z plna do bouře a noci" aneb měniti se 
v lucernu ,,a plouti rudým světýlkem za noci tiše, zvolna po proudu do 
černá pod stromy". 

Nejčastěji mění se vodník v koně (Zahor, kronika III. 14, 21, 32); 
MI. 16, 27), Dufek, Naše Horácko 308-310), v bílého koně, ale bez dolej- 
šího pysku, kter3> potom ničí úrodu, spásá a dupe luka, rozmetá sena (Č. 
Lid I. 55 V, 73; Šál I. 61); v bělouše, s červenýma ohnivýma očima (Záhor- 
ská kron. V. 45); v bílou šimlu (Sál I. 68; Kubín, Kladské pov. II. 250). 
Castěji se mění vodník v černého, vraného koně, od huby mu lítají pěny, 
z očí mu srší jiskry (Č. Lid I. 56, 57; Elpl 97, 98); v hříbě (Přikryl 411). 

Hojně je tento kůň blíže popsán (Vyhlídal, Hanácké děti 147, 151; 
Grohmann 165; \'ernaleken 187 č. 17). Zcela ojediněje jest z vodníka kůň 
s rohem na hlavě (C. Lid I. 57). Rovněž ojediněle jest z něho kobyla, ,,pul 
chlupatá, půl nahatá" (Sál I. 70). Odhšuje se tím, že má dřevěnou hubu: na 
Moravě (Vernaleken 185 č. 17). Blíže nepopsán tento kůň : J. W. Wolf, D. 
MS. 351 č. 242. Ve Slezsku: Zs. d. Ver. f. VKunde XI. 204.) S tím souvisí, 
že vodník zařehtav, skočí do vody (Č. Lid I. 53, 55; Brdský kraj VI. 173). 

Ojediněle mění se v zajíce (C. Lid I. 55, XI. 361, 362; XVII, 392, Dufek, 
Naše Horácko 310, Přikryl 405), aneb ve volka (tamže 58), v krávu a též 
v kůzle (C. Lid V. 54), tele (ČL. XI. 361); aneb strašívá jako velký pes (Zá- 
horská kron. III. 15, 21), jako černý pes (tamže VII. 28; J. W.^Wolf, D. 
MS. 354 č. 245; C. Lid V. 75, 76, XXII. 304); Zs. d. Vereins f. VKunde XI 
203), bílý pes (Kašík Nářečí středobeč. 147). Jinde, jako u Poláků v krakov- 
ském kraji, dá se chytiti jako rak (Wisla 1898 str. 155), jako ryba (C. L. 
V. 55, VI. 93, XI. 360, 362; Wisla 1898 str. 163; Zs. d. V. f. VKunde XL 
203; Forschungen zur n. Litgesch. 88). V již. Čechách se zjevuje jako žába, 
ropucha, nebo velký netopýr (tamže 88). Místo toho vyvěšuje šaty a prádlo 
na topoly, vrby a ploty (tamže 88). Někdy se zjevuje jako ovce (Č. L. XI. 
362, Přikryl 245), na Hané jako sele, (Polívka, Povídky opav. a han. 116 
č. 44), aneb jako králík, černý beran, svině neb pes (Wisla 1898 str. 163, 
164, 165). Mění se také ve vránu neb slepici (Č. L. XL 361 a 362) neb kachny 
(tamže XXII. 339) 

Podobně v Hor. Slezsku, nejen jako kůň vraný nebo bělouš, než také 
jako pes s ohnivou tlamou; jako černý kozel, jako zajíc s červenou kytkou,, 
jako tele, kočka, kohout, vydra, žába, ryba a j. (viz Kůhnau III. 213); 

317 



jako velký orel (F. Ranke, D. Volksagen 200) V sev. Cechách jest vodník 
jako chlupatá ryba chycen (D. VKunde aus d. ostí. Bohmen VIII. str. 61 
č. 152), ryba pak bita holía hozena do vody. Jinde dá se chytiti jako množství 
pstruhů (tamže str. 48 č. 137). Podobně v sev. Cechách (Mitteilg. nord- 
bóhm. Exkurs. Klub XV. 318 č. 5). 

11. Na vodníka píipravuje se provaz z lýčí, aby se mohl uvázati na 
kamna, takže by byl hodně nasuchu, neboť bez kapky je bez síly. Klásková, 
překvapivši Míchala na suchu, zastoupí mu cestu k mokřině, protože ve 
vodě je vodník silák, ale ,,na suchu ho přepere devět much". 

Toto poslední o devíti mouchách jest zaznamenáno v ,, Slavii", řada I. 
svazeček III. str. 10. Také u německých oby\'atel ve vých. Cechách je roz- 
šířeno mínění, že vodník je ve vodě silný jako devět koní, ale na suchu, jen 
jako devět much (Altrichter, Sagen aus d. Iglauer Sprachinsel 95). 

Lýkovým provazem jest vodník v podáních lidovvch hojně spoután 
(CCM."1853 str. 469; Menšík, Mor. poh. a pov. 202 [Slavia ř. I. sv. III. str. 5J ; 
C. Lid VI. 91, XVII. 91; Vyhlídal, Hanácké děti 149, 152). V Tylově povídce 
,, Rozpustilý Janeček" chytí Dorotka vodníka ,,za třikrát sedm dní houžví 
splétanou devět dní, z devatera lýčí" (Tille, Ces. poh. do r. 1848, str. 34). 
Též Nár. poh. a pov. Slavie 130 č. 30. U Dufka, Naše Horácko 311 chycen 
vodník provazem z lipové kůry, nemočeným, také pomocí svěcené vody; 
provazem z lipové kůže (CL. XI. 468) 

V pověsti z Nasavrcka dáno na radu krajánkovu do mlýna sedm 
dubových, celých černých pilotů, dále ze sedmi rozličných rybníků staré 
čepy a konečně z lipového lýka síť a provazy. Splav vypuštěn, hastrman 
chycen do lýkové síti, svázán těmi provazy a v lese oněmi dubovými piloty 
a čepv zatloukán do země. (CL. XIV. 466). 

Óbvčejně jest tak chytán vodník, přeměněný v koně: Kubín Klad. 
pov. I. 34 č. 13; Elpl 98 ,, lýkovou ohlávkou" ; Vernaleken 187 č. 17 ,, lýkem 
z olše". Vodník byl také přeměněn v koně bez spodního pysku a musel 
sedlákovi sloužiti, když mu tento hodil lýkový provaz na krk (Nár. poh. a 
pov. Slavie 129 = C. Lid I. 56). Vodní k-kůň chycen lýkem vazovým (Za- 
hor, kronika III. 32). D. VKunde ostí. Bohmen VIL 166 č. 126 vodník jest 
docela bezmocný vůči hdem, jakmile ztratí svůj klobouček, aneb jest 
chycen lýkovým provazem. Jeho oděv začne schnouti. Jen svěceným 
provazem ve Slezsku (Zs. d. Ver. f. Volkskunde XI. 204). 

Místo vodníka byl lýkem chycen čert a přeměněn v koně (Zs. d. Vereins 
f. VKunde XV. 103). Také na Opavsku jest chycen vodník lýkovým pro- 
vazem, do kterého byly zapleteny tři uzly (Kuhnau II. 329). V jedné české 
povésti, zaznamenané od Jiráska (SS. XLII. str. 291 č. 1.), byla lýkem 
chycena divoženka. 

318 



v polském podání byl lýkem lipovým chycen čert (Lud XII. 221). 
V polské povídce z Poznaňská (Kolberg, I.ud 14, 231 č. 14) zapřahla selka 
čerta do pluhu, když si z lipového lýka udělala postroj, uzdu a bič. 

Ojediněle jest vodník utlučen klokočkem, svěceným na květnou neděli 
(CČM. 1853, 493; Sobotka, Rosthnstvo 188). 

V podání lužicko-srbském jest možno čerta spoutati provazem z lipo- 
vého lýka a bičem, upleteným z lipového lýka, zapuditi (Ad. Černý, My thiske 
bytosče 363). 

Vodný clivcen Ivčákem, ohlá\-kou, spletenou z vazových lýk a zbit 
vazovou holí (C. L. XXII. 341). 

Pokažené jest asi též vypravování na Úpicku, kde hastrman šlehl 
Ivčovým proutkem do vody a udělal tak kmotře cestu do své světnice (C. 
L. V. 173). 

V něm. pověsti jihočeské chytil člověk vodníka jako koně, hodil mu 
řemen na krk, zapřahl ho, oral s ním i vozil hnůj (Forschungen zur neueren 
Litgeschichte 82). 

12. Vodník jest zaplašován Černobýlem; tak Hanička zaplašila vod- 
níka Černobýlem, který si vytrhla od pasu. 

Muž, který přišel ,, hrozitánské žábě babit" a u vodníka viděl množství 
přiklopených hrnečků, zachránil se před hastrmanem jen Černobýlem, který 
na hrázi utrhl (Poh. a pov. našeho lidu 75). Černobýl má v tradicích lido- 
vých vůbec velkou ochraňující moc proti zlým duchům a kouzlům (Sobotka, 
Rostlinstvo 288; Seligmann, Der bose Blick I. 285, II. 55-56, 81, 102). 
Jinde tolita a tolen v okně zabraňují hastrmanovi vstup do světnice \C. 
L. XI. 468, 469) 

Pokaženo jest ovšem a pod vlivem církevním, když se hastrman bije 
posvěcenými věcmi a tak se přemůže (Swietek 466), škapulířem, růžencem 
a jiným (Lud X. 439). Aneb před svěcenou vodou (ČL. XI. 469), též mimo 
lýkový provaz (tamtéž). Na Jindřichohradecku lze vodníka chytiti posvěce- 
ným růžencem (Forsch. zur u. Litgesch. 88). Starší tradice se vedle toho 
zachovala u krakovského hdu, který věří, že se vodník bojí nejen posvě- 
cených věcí, než i železa (Wisla 1898 str. 162). 

Nezařazeny jsou v tomto pojednám přirozeně jiné, jednotlivé pověsti 
a motivy o vodníkovi, jichž Jirásek nepoužil ve své hře. 

Podání o vodníkovi, více méně totožná, vyškytají se mimo země české, 
především v sousedních krajích německých a jich souvislost jest nepochybná. 
Ale celkem nejsou tato podání rozšířena daleko za okruh německých zemí, 
přímo sousedících s českými zeměmi. V krajích dolnoněmeckých, tak boha- 
tých na vody jak na severu, tak i dále na západě, nenalézáme celkem již 
takových pověstí. Postava vodníka bývá zatlačována ženskými bytostmi 

319 




Zima, Zajíček a Klásek v „Xucerně" (Ed. 
Viesner, 3i. Deyla J. Váňa na Nár. Divadle.) 



vodními, které v našem českém a 
vůbec slovanském podání mají úlohu 
velmi podřízenou. Srv. Weinhold, 
Beitrag zur Nixenkunde (Zs. d. Ve- 
reinsfiii VKunde 1895, str. 121-133). 
Kromě vodníka vystupují v 
,, Lucerně" ještě jiné některé báje- 
slovnéjbytosti. 

a) Lidi straší, když jdou večer 
lesem, lesní muž Hejkal, ,, fousatý, 
vlasatý, mechem obrostlý, na hlavě 
má kapradí, oči jako v houštině". 
Řekl: ,,Už pamatuj u třikrát pole a 
třikrát les na tomhle místě, ale. . . 
takovou chamrad jsem tu ještě ne- 
vídal". 

Podání o tomto lesním muži jsou 
dosti rozšířena mezi naším českým 
lidem. V Poličce vypravují, že nasedá tomu, kdo se mu posmívá, a jest 
líčen jako velký muž v černém plášti (Vernaleken 241). v západních Čechách 
stejně se mstí opět (Č L. XIIL 114), taktéž pronásleduje, kdo zahejká, na 
českomoravském pohraničí (C. L. XXIII. H 36,437). Na Táborsku proná- 
sledují člověka, na ně volajícího za hrozného povětří, v čemž možno snad shle- 
dávati sledy pověsti o divokém lovu (C. L. XVIII. 379), zvláště pronásledují 
drvoštěpy jako jacísi lesní duchové (tamže380). V lesích svatoanenských na 
Táborsku jsou to prý zakletí myslivci; honí a chytají toho, kdo v noci by 
po lesích pískal neb zpíval (tamže XXI. 56). 

V královéhradeckém kraji (Sál I. 265) straší v lese „houkadlo", ale 
nikdo ho neviděl. V záp. Čechách (Brdský kraj VI. 173) nikdo neví, jak 
„hejhálek" vypadá, jen že křičí: hej! hej! hej! 

Podle pověstí, které archeolog Břetislav Jelínek slyšel vypravovati 
v Brdech okolo Pleši vce, jest hejkal jakýsi lesní duch, který zvláště v poledne 
hej káva. Zjevuje se jako prostřední, ramenatý muž, šedě oděný, s obličejem 
jemným, jakoby z pavučiny. Má široký klobouk, vražený na hlavu. Ale 
může se zjevovati v různé podobě; od cvrčka až po obra. Dobírá si zvláště 
myslivců, pytláků, lidí, sbírajících po lese dříví, houby, jahody a j. Uražen 
jest, když se naň volá ,, hejkal" a j. (Mittheil. anthropolog. Ges. Wien 
XXVI. 235). 

Místy představován jako zvíře s malým tělem, velkou koňskou hlavou, 
se dvěma tenkýma nohama (Č. L. XI. 54). Na Polensku si ho lid představuje 



320 



jako^ velkého ptáka, který se podobá sůvám a má hrozné drápy (tamže 
XXIII. 437). 

Souvisí zajisté s podobnou bytostí, o které vypravují sousední němečtí 
kmenové: Hehmann. Tak v záp. Cechách z Horšova Týna jsou považováni 
za zakleté bytosti, podobné těm, které kdysi přenášely mezníky. Člověk 
jda lesem, odpověděl tomu duchu na jeho otázku: ,,Hé, kam to dám?" — 
,,Dej to tam, kde's to vzal." Takto toho ducha vysvobodil, ale sám propadl, 
musil prý místo vysvobozeného Hehmanna volati (Vernaleken 241—2). 
V severozáp. Cechách (Grohmann 118 č. 1, 2). V severových. Cechách (D. 
Vkunde aus d. ostí. Bohmen III. 230, VI. 181, 182), na jazykovém ostrově 
jihlavském (Altrichter, Sagen aus d. Iglauer Sprachinsel 75 č. 95); tu se 
jmenuje též ,,Uhamr'. Zde jsou ovšem zjevné sledy pověsti o divokém 
lovci (tamže 73 č. 93, 94). 

Jinak se o něm vypravuje v Dol. Rakousích (Vernaleken 241). V pod- 
krkonošských pověstech splývá namnoze s představami o vodníkovi a sídlí 
rovněž v rybnících (Kiihnau II. 227). V Bavorsku jest to maličký hošíček, 
zeleně oděný, bytůstka úplně neškůdná (Fr f?anke D. deutschen Volks- 
sagen 168); jmenuje se ,,Hojemánnl" (Bockel. D. Volkss. 34), ale jest to 
bytůstka naprosto neškodná. Hojné jsou povésti z Horní Falce; tam je 
jmenován podle svého křiku ,,Hoymann" a jest líčen jako vysoký, obrovitý 
muž, sahající někdy až do oblak. Zjevuje se v rozmanité podobě, jako sedlák 
neb m^^slivec ; též v mnišském hábitu. Na jeho volání nemá se odpovídati, 
jinak nasedá na záda a člověk ho musí nésti až ke svému bytu, kde sám 
sejde, aneb dostane pohlavek; také musí ho následovati a zbloudí (Schon- 
werth, Aus der Oberpfalz II. 342 a dále). V Smrčinách se hojně vypravuje 
o ,,Hehmannovi", že jest z andělů, kteří se vzepřeli bohu a nyní bloudí 
mezi nebem a zemí (Gustav Schmidt, aus dem. Fichtelgebirg str. 94 a dále). 

y jižním Hannoversku jest slyšeti volání ,,Hiilfe", ale nic není viděti. 
Jde-li někdo za voláním, skočí mu něco na záda a dá se to dlouho nésti. 
Člověk se nemůže ani ohlédnouti (Seifart, SM. Schwánke u. Gebráuche 
Hildesheim (50, 33). V pověsti z horního Štýrska přiběhlo na volání ,,mé" 
strašidelné zvíře s ohromnou kozí hla\'ou a ptačím tělem, na třech nohách 
(Fr. Ranke D. Volkssagen 213) v severoněmecké pověsti, noční havran 
(tamže 21, 2). Zhusta nasedají na člověka, zvláště za noci v lese a j. různé 
blíže neoznačené strašidelné bytosti (Viz. Polívka, povídky opav. a han. 
64 č. 20. Deutsche Volkskunde ostí. Bóhm. IV. 264; VI. 181 č. 106, 189 č. 
120, 196, 202. Mitteil. nordbohm. Excurs. XV. 320 č. 7. Zs. d. Ver. f. \'olks- 
kunde XXI. 244, XXIV, 418. 

Tomuto Hejkalovi klade Jirásek do úst slova: ,,Už pamatuj u třikrát 
pole a třikrát les na tomto místě, ale. , . tako\-ou chamraď jsem tu ještě 

321 21 



neviděl." — Zde se náš básník odchýlil od lidového podání Obyčejně po- 
věděl podobná slova podvrženec, když viděl, kterak se v skořápkách vařila 
voda (srv. Anmerk. KHM. Grimm I. 369, Fr. Ranke D. Volkssagen 128, 
Blátter pommer. Vkunde III. 102). Jen na českomoravském pohraničí byla 
později zapsána podobná pověst: šindeláři lezli do pytle, u krku si jej uvá- 
zali, tak spali. Hejkal rozzuřen hejkáním přiběhl, bloudil po střeše, a když 
potom lezl dovnitř a uviděl šindeláře v pytli, pověděl: ,, Třikrát jsem viděl 
v ochozu polem a třikrát lesem, ale takové zvíře, aby mělo dvě hlavy 
a žádných noh, jsem neviděl, to se musím na to zeptati dědečka," a uletěl 
(C. L. XXIII. 437). 

V jedné srbské pověsti z Hercegoviny pověděly tak víly, když spatřily 
dva muže ležeti proti sobě s nohama skříženýma. ,,Jako Velež, nejvyšší 
vrch v jz. Hercegovině, má 377 vrcholů, tak neviděla jsem ještě nic takového, 
jedno tělo a dvě hlavy" (Srbsko-dalmat. Magazín XXVI. 62). Podobná jest 
pověst z jihlavského ostrůvku: Tři dře vaří v zimě usedli u lesního rybníčka 
a strčili nohy do teplého pytle. Přišel lesní mužíček a řekl: ,,Už devětkrát 
pamatuj u pole, devětkrát les, devětkrát luka, ale neviděl jsem ještě takové 
hovado, má tři hlavy, šest ruk a jedinou nohu" (Altrichter, Sagen aus 
d. Iglauer Sprachinsel str. 79 č. 102). V jiné pověsti (tamže 80 č. 104) 
zbloudili dva chlapci v lese na jahodách. Unaveni vlezli až po krk do 
pytle. V noci přišel mužíček s dlouhou bílou bradou a divil se: ,, Sedmkrát 
už jsem tady zažil les, sedmkrát pole, ale ještě jsem neviděl člověka 
s dvěma hlavami," V jiné ještě pověsti zalezli manželé, kteří sbírajíce 
hřiby, byli překvapeni nocí, do pytle. Najednou poznali, že někdo P3'tel 
zvedal, a slyšeli hlas: ,,Už devětkrát pamatuj u luka, devětkrát pole, 
devětkrát les, ale dvě hlavy a jedno tělo nepamatuj u (tamže str. 81 
č. 105). 

Jak viděti, vypravuje se o této bytosti pouze v Čechách, v nejbližších 
krajích moravských a hlavně v sousedních Bavoři ch. Zcela ojedinělá jest 
pověst z jižního Hanoverska a na severním úpatí Krkonoš. 

b) V měsíční noci zjevují se lesní panny, zpívají píseň; lípa se otvírá, 
Hanička před panskými lidmi vstoupí do lípy, kolem které tvoří lesní panny 
kruh, a tak se zachrání před panskými lidmi. 

Básník zde patrně nejvíce přibásnil ze svého, jak se v měsíční noci 
zjevují a písně zpívají. Scéna, kdy lípa se otvírá a zachraňuje dívku, pro- 
následovanou od panských drábů, byla zbásněna zajisté pod vlivem po- 
dobných zkazek lidov3>ch. 

Stará, knižně zpracovaná pověst slovenská vypravuje, jak loupežník 
Rajnoha chtěl svou valaškou sraziti hlavu Ukřižovaného, který byl přibit 
na stoletém dubu. Ale strom se otevřel, obepial kříž a těžké větve stromu 

322 



se skláněly naň a chránily jej (Hormayr, Taschenbuch fúr vaterlándische 
Geschichte yi. (1825) str. 14 č. 58). 

Motiv o stromu, který takovým způsobem ochraňuje pronásledovanou 
dívku, vypravován jest až v dalekém Oriente. Tak povídka zapsaná v Hima- 
lájích vypravuje o děvčeti, kterak utíkalo před čarodějnicí, přiběhlo ke 
stromu a povědělo: ,, Strome, zakryj mne!" Strom se otevřel a děvče bylo 
v něm ukryto; pouze její malík zůstal venku. Přiběhla čarodějnice a ukousla 
prst (Dracott, Šimla Village Tales str. 34). Na Madagaskaru zapsána jest 
povídka, jak tři ženy se daly na útěk před dravci a přiběhly k vysokému 
stromu, řekly: ,,Jsi-li náš otec a naše matka, skrč se a ukryj nás." Strom se 
skrčil a ženy se ukryly v jeho větvích. Když zvířeta byla u stromu, řekly 
stromu, aby se rychle zvedl do velké výše (Renel, Contes de Madagascar I. 20). 

c) Na paloučku roste divné bej li, odkud se člověk již nevyplete, když 
to býlí překročí. 

V českém podání lidovém jest rozšířena pověra o bludném kořeni. Kdo 
naň v lese šlápne, nebo jej překročí, zabloudí, třebas zná cestu sebe lépe; 
cesty nenajde, dokud si nevezme jiné střevíce; je-li ženská, musí si dříve 
odvázati zástěru a opásati si ji na rub. Nikdo neví, jak kořen ten vypadá, 
poněvadž se připisuje rozličn3''m rostlinám (Sobotka, Rostlinstvo 336). 
Takovou moc mívá plavuň, čili jelení růžek (Lycopodium) ; kdo naň šlape 
po západu slunce, zbloudí (Altrichter, Sagen aus d. Iglauer Sprachinsel 114). 

]\Iotivu toho použil také Jar. Vrchlický v ,,Noci na Karlštejně" (I. jed- 
nání, 8. výstup). Tam praví vévoda Štěpán kráh Petrovi: ,, Chodíme zde stále 
dokola, jako bychom byli bludný kořen překročili — a chodíme nadarmo." 

d) Z lidového podání jest nepochybně přejato, že člověk nemá jmeno- 
vati mocného Lucipera. 

Jest to rozšířeno po všech primitivech, že jméno jest podstatnou sou- 
částkou svého nositele. Stejně jako u Židů nemělo se pronášeti jméno Jehova, 
tak podobně jest jméno Brahma posvátné v Indii, jméno Konfuciovo v Číně, 
a taktéž rozšířené říkadlo: ,, Mluvte o čertu a uvidíte jeho rohy" zakládá se 
na týchž prvotních pověrečných představách. Srv. Marian Roalfe Cox, An 
Introduction to Folk-Lore, str. 204. 

AI. Jirásek ve své divadelní hře ,, Lucerna" přejal vesměs téměř docela 
věrně podání našeho lidu. A tím se silně liší od německého básníka G. Haupt- 
manna, který do své pohádkové hry ,, Potopený zvon" také pojal řadu 
báječných bytostí, též vodníka — Nickelmann a j., ale nikoliv na základě 
lidových podání slezských a podkrkonošských, jak to mnozí mylně vykládali, 
než odjinud, jmenovitě z antických bájí, jak to ukázal Adolf Hauffen ve 
svém pojednání ,,Zur Kunde vom Wassermann" (Forschungen zur neueren 
Literaturgeschichte, Festgabe fůr Rich. Heinzel, str. 80 a dále). 

323 



Jiří Horák: 

ALOIS JIRÁSEK A NÁŠ NÁRODOPIS 

K významnému cíli, který národopisnému badání vytkla romantická 
veda, vedla cesta daleká a obtížná. Šlo o to objasniti pohanské nábo- 
ženství vlastního národa, jeho umění slovesné, jeho zvyky a obyčeje, 
jeho zásad}'' mravní a zřízení společenské, slovem, vytvořiti barvitý obraz 
pravěké vzdělanosti a proniknouti ke kořenům duchové b34osti národní. Pra- 
menem mělo býti zejména lidové podání: přísloví, která předešlým staletím 
byla pouze užitečnou pomůckou didaktickou, neb vítanou látkou jazykovou, 
nabývají nyní netušeného významu jako soubor národní filosofie; lidová 
píseň jest nové estetice vzorem bezprostřední tvorby básnické, vytrysklé 
z temných hlubin národního ducha; v prost^/ch dějích lidové pohádky tají 
se starý mýtus, jehož podstatné r^^^S}^ udržují se také ve výročních obřadech, 
v obyčejích a .slavnostech lidových. Nové myšlenky o důležitosti lidového 
podání k nám pronikaly ze západu, především z Německa, a český náro- 
dopis uplatňoval je na domácí půdě. Jeho rozvoj jasně se zračí v postup- 
ném rozšiřování naukové oblasti. Čelakovský dává svým pracím široký 
základ všeslovanský, ovšem omezuje se pouze na lidovou píseň (s hlediska 
uměleckého) a na přísloví, avšak již pokolení let čtyřicátých podstatně 
prohlubuje sběratelskou činnost, ano přistupuje také ke zpracování vě- 
deckému. Radostné hnutí čtyřicátých let soustřeďuje se kolem K. J. Erbena,, 
kterV'' mu dává ráz a směr na několik desetiletí, jako šťastný sběratel písní 
a vzácný vypravěč pohádek, jako mytolog i hluboký znatel lidového ži- 
vota Vedle Erbena Sušil, Nebeský, Němco\'á, Štúr, Hanuš a j. doplňují 
různé obory a jejich díla spolu s Erbenovými jsou cenným odkazem ro- 
mantického období našeho národopisu. Podstatné znaky téměř všech 
prací oné doby lze vysvětliti z romantického pojetí lidu. Soudilo se, že 
lidové podání prodlením staletí zachovalo si prvobytné rysy celkem ne- 
změněné, že cizím vlivům (na př. okolních národů) podléhalo málo — proto 
badatelé doklady zaznamenané ve stol. 19. směle promítají do pravěku 
pohanského, proto na př. jsou přesvědčeni o ryzosti a svérázu lidovéha 
umění slovesného, z jehož formy i obsahu vyvozují důležité závěry o vlast- 
nostech národních. Idealisovaný lid vládne českému národopisu až do 
let devadesátých minulého věku a působí i na pracovní program, který 
celkem zůstává v mezích vytčených Erbenem a jeho vrstevníky. Sběratelé 
přihlížejí většinou jen k ústní tradici (k písním, pohádkám atd.), všímajíce 
si mimo ni podrobněji toliko zvykosloví, zatím co rozsáhlé, důležité oblasti 
lidového života téměř leží ladem. Epigonům Erbenovým chybí široký 

324 



rozhled mistrův a jeho umČMií syntetické — nedostatek, nejpatrnější v jejich 
pracích naukových: skvělá vidina Erbenova bledne a mizí v drobných 
zábavně poučných pokusech pilných diletantů. 

Bylo nutno najíti reálnější, bezprostřednější vztah k lidu a studovati 
jeho život po všech stránkách jako soubor jevů společenských i uměleckých 
bez ohledu na vysněný obraz mytického pravěku. Na Moravě Bartoš 
právě v letech sedmdesátých zahajuje soustavné, všestranné zkoumání 
a ovoce jeho úsilí, uzrálé v dílech dalších dvou desetiletí, přineslo užitek 
vzácný, ačkoliv Bartoš zůstal vyznavačem staré víry o ryzosti a prapů- 
vodnosti lidového uměn . Zatím v Čechách družina Lumírovou dobývá 
svěžích vavřínů prvního úspěchu, Smetana v těžkých bojích klestí cestu 
své hudbě, a mladí výtvarníci, nezapomenutelná skupina Národního di- 
vadla, stojí před úkolem stejně krásným jako odpovědným: ozdobiti 
pomník všenárodního nadšení v}'^ varnými projevy českého ducha. Hledají 
cestu k lidu jdouce po stopách Mánesových. Geniální tvůrce Vlasti, vrostlý 
všemi kořeny své bj^tosti v rodnou půdu, ji šťastně nalézá, ačkoliv i jeho 
bohatýr ještě projíždí mlhavým krajem pračeského mytu ozářeného pouze 
umělým světlem podvržených Rukopisů. V době nezdarů politických, 
tváří v tvář výboj nému němectví, jehož rozpínavost vzrostla vítězstvím 
nad Francií, kulturní rozmach český podporuje národní uvědomění. Český 
živel v městech sílí, bohatne a touží projevovati své češství celým rázem 
života, především také zařízením bytu. Pěkně to vyjadřuje článek Terezy 
Novákové ,,Pod českou střechou" (v Kalendáři paní a dívek českých roku 
1889), popisující vzor českého bytu, v němž výrobky lidové i díla do- 
mácích umělců jsou sladěny v rázovitý celek. Zejména si přeje, ,, aby nám 
záhy povstala díla o českém stavení dřevěném, o historii českého kroje, 
o českém slohu gotickém a renesančním". Vystihla nedostatek právě 
tehdy citelný. R. 1879 byla na Střeleckém ostrově pořádána výstava 
krojů, r. 1885 výstava výšivek moravských (v Olomouci), probouzí se 
sběratelský zájem nejen o kroje a výšivky, ale i o lidový nábytek, kera- 
miku i jiné výrobky a tím vznikají také četné otázky o národním svérázu, 
stále naléhavější, čím jest bližší stranicky zaujaté sousedství německé. 
Zabývati se jimi stává se důležitou povinností českého národopisu, který 
počíná si všímati zanedbávaných stránek lidového života, především tak 
řeč. hmotné kultury lidové. 

A právě tehdy do studií lidovědných významně zasáhl Alois Jirásek 
rozpravou ,, České chalupy a stará stavení městská" (Květy 1887 II.; 
SS sv. XXII.), která znamená šťastn3> objev, poněvadž autor téměř neměl 
předchůdců. Arch. Fr. Schmoranz jižr. 1881 užil motivů z českých chalup 
dřevěných při stavbě mysliv ny u lovčího zámku kunětického, téhož roku 

325 



Sv. Čech vzpomněl rázovitých staveb moravských (ve feuilletonu pojatém 
později do sbírky ,,NěkoHk obrázků moravských" r. 1884), ale chyběl po- 
drobný, soustavný popis. V,, Osvětě" (r. 1884 I.) Vojtěch Krupka otiskl stať 
,, Česká vesnice", z níž vysvítá, jak chudičké byly tehdejší naše vědomosti 
v oboru tak důležitém. Výklady Krupkový mají ráz obranný dokazujíce 
proti běžný^m výtkám německým (nečistota, zaostalost českých vesnic), že 
pozorovatelé obyčejně srovnávají vesnice v bohatých krajích zněinče- 
ného území (v Žatecku a j.) s chudšími osadami středočeskj^mi a zapomí- 
nají na příznivější poměry politické i kulturní, v nichž se rozvíjel lid ně- 
mecký. Po těchto poznámkách úvodních Krupka obrací se k vesnicím 
českým rozeznávaje (nezcela přesně) typ severní čili pohorský a jižní 
čili středočeský. Tomuto věnoval popis podrobnější a zároveň připojil 
poučení doporučuje na př. obcím, aby pěstovaly hojněji stromoví, neza- 
nedbávaly cest, dbaly čistoty na návsi a vůbec pečovaly o úpravný vzhled 
osady. O lidových stavbách středočeských pověděl málo, o typu pohorském 
vůbec nic. Nemělo by smyslu rozebírati ostatní práce obdobné na př. stať 
Hlavinkovu „Věrovany" (Obzor 1884), Vykoukalo vu ,,V hanácké dě- 
dině" (Kalendář Ústřední Matice školské 1887) a j., poněvadž se vůbec 
nedotýkají otázkj^ jíž se zabývá studie Jiráskova. Její úvod zdůrazňuje 
kulturní význam národopisu: ,, Snažíme se, abychom seznali, zachovali 
a pokud možná obnovili i oživili všecko to, co bylo a dosud je naším vý- 
značným majetkem, co nás od ciziny liší a co vydává svědectví o samo- 
statné, osobité činnosti kulturní našeho národa." Právě proto jest nutno 
všimnouti si dřevěných staveb lidových, neboť nesou pečeť českého ducha, 
což uznal i německý badatel Gruber (nám nevalně příznivý) postaviv je 
po bok švýcarským. Německé vědě právě léta osmdesátá dala několik 
děl o dřevěných stavbách: starší práci Botticherovu doplňují knihy Leh- 
feldtova (1880), Gladbachova (1885) o dřevěných stavbách švýcarských 
a Lechnerova o dějinách dřevěných staveb v Německu (1885—87). Obsah 
i forma studie Jiráskovy úspěšně se liší od našich soudobých prací náro- 
dopisných především svou věcností, vyhýbající se prázdné květnatosti, 
zejména však bohatstvím podrobností, které plynou z důvěrné znalosti 
předmětu a z důkladného pozorování. Vidíme, jak chalupa vzniká, dostává 
se nám poučení o různých způsobech roubených staveb, zejména o lome- 
nicích a jejich výzdobě a nápisech, o letopočtech, které bývají na ,, zá- 
klopě" a umožňují zjistiti stáří stavby, o roubených domech městských, 
které mívaly podsíně s vyřezávanými dřevěnými sloupky atd. Názorný 
popis zvyšovaly kresby J. Prouska, svědomitého umělce, který již tehdy 
s láskyplnou pečlivostí studoval dřevěné stavby na Turnovsku, v Po- 
jizeří a j. připravuje si materiál pro souborné dílo ., Dřevěné stavby staro- 



326 



bj^lé roubené" atd. (vyšlo r. 1895). Některé náčrtky opatřil Jirásek sám. 
V Pamětech (II. 301) vyložil, že jeho stať a Prouskovy kresby pouhou 
náhodou sešly se v redakci „Květů", poněvadž nevěděli o svých pracích. 

„České chalupy" potěšily přátele národopisu jako nový doklad umě- 
lecké tvořivosti našeho lidu, nadto pak obrátily pozornost odborníků 
na nezpracované pole původních vzorů siavitelských. Ter. Nováková ve 
zmíněné úvaze dovolává se studie Jiráskovy připojivši kresby Prouskovy 
a záhy potom návštěvníci Všeobecné zemské jubil, výstavy (r. 1891) po- 
divovali se roubené ,, České chalupě" typu severovýchodního, vybudované 
a zařízené podle hojných nákresů Prouskových. Dlaskův statek v Do- 
lankách byl vzorem pro ohradu a hlavní vrata s poboční brankou, pří- 
bytek výměnkářův byl kopií chalupy ze vsi Benátek, hlavní stavení zdo- 
bila lomenice podle chalupy v Jilovicích atd. Rozhodlo-li se pořadatelstvo 
jubilejní výstavy právě pro tento typ českého domu, bylo to jistě^ zá- 
sluhou Jiráskovou, který jako předseda ,, Odboru pro výstavu lidového 
umění" rozvinul horlivou činnost, zaujav mezi českými národopisci místo 
významné. 

Byl k němu předurčen prostředím, v němž vyrostl i svým dílem umě- 
leck3'^mi. Syn pohorského městečka českého severov3'chodu, které si tehdy 
ještě zachovávalo svůj zemědělskj^ ráz, prožíval dětská léta v starosvět- 
ském ovzduší lidové tradice. Při hrách, na pastvě i při pracích polních, 
v hluku nedělního dopoledne, kdy venkované přicházeli k otci kupovat 
pekařské zboží, i v družných chvílích večerních rozprávek mluvilo k němu 
dědictví minulých pokolení říkadly a písněmi, strašidelnými pověstmi 
i pohádkami, vzpomínkami na těžké doby válečné, krojem, jadrn5^mi 
úslovími a vůbec ceh^m názorem světovým. Dřevěné stavby rodného 
zákoutí byly mu symbolem domova, když mezi Němci na Broimiovsku 
poznal jiný druh selsk3'^ch stavení a později, když jako student se vy- 
pravil do kraje, srostly s nimi jeho vzpomínky na bezstarostné mládí. 
Miloval lid chudého horského kraje tím hlouběji, čím jasněji si uvědo- 
moval těžký životní zápas svých krajanů přes vysilující práci, která bj^la 
jejich údělem od mládí až do hrobu. Poznal líc i rub starodávného života 
lidového — sám jej později nazval velmi případně ,,idylou nouze a ode- 
vzdané až tupé trpělivosti" (v úvodě ke kronice ,,U nás"), a proto za- 
choval si pravdivý vztah k lidu i jako umělec, jehož prvotinou v oboru 
výpravné prosy byly realistické ,,Po\'ídky z hor". Líčily práci na statku 
i poměry lidové, nebezpečné řemeslo pašerské i namáhavé povolání for- 
manovo — slovem, zaujaly znalostí života na vsi jakož i rozmanitostí 
pojtav, které mladý autor zobrazil nevyhýbaje se ani temným rysům 
bídy, zoufalství a smrti. Lid selský zůstal důležitou složkou prací Jirásko- 

.327 



vých i.jkdyži^postoupil ke .skladbám historickým. Véren své realistické 
metodě založil je na rozsáhlém zkoumání dokumentů života a jeho ba- 
datelské úsilí bylo odměněno ne jedním dokladem národopisným. ,, Květy" 
(1879 I.) přinesly ukázky ,,Z adamitského archivu", výňatky z rukopis- 
n3>ch knížek a z listinného materiálu, který autor poznal v Litomyšli 
(srovn. Paměti II. 213), objasniv jím názory této zajímavé sekty nábo- 
ženské. Je důležitá pro kulturní dějiny stol. XVIII. ,,jako zjev samostat- 
ného života duševního za tuhé protireformace i po ní, jako živý doklad 
hloubavého ducha našeho lidu, jeho živého, vroucího smyslu pro otázky 
náboženské". (SS XXII. str. 23). Nové vydání svého článku (SS XXII.). 
Jirásek podstatně doplnil v kap. IV', zprávami o republikánském smýšlení 
Adamitů a o nadějích, které vzbudila červencová revoluce r. 1830. V no- 
\-ém zpracování užil také rukopisné práce P. Gerstnera, faráře v Jenšo- 
\icích, a zápisu neznámého učitele ve Stradouni. Vznik stati ,,Z čarodějné 
knihy" (Květy r. 1880 II. SS XLII.) autor sám vysvětluje takto: ,, Sto- 
puje, pokud možná, život lidu našeho v osmnáctém století a shledávaje 
všeliké památky z těchto časů, dopídil jsem se také čarodějné knihy, 
o kteréž tuto podávám stručnou zprávu. Nemá ovšem žádné důležitosti, 
než za zmínku, trvám, přece stojí, neboť přispívá ku charakteristice osm- 
náctého století u nás". (SS uv. sv. str. 284.) Ke stručnému výkladu o po- 
včrčivosti 18. věku připojil popis rukopisné knížk}^ která svým obsahem 
řadí se k rozvětvené literatuře slučující odpadky alchymistické učenosti 
se zkušenostmi exorcistů a s lidovou věrou v magickou moc slova. Lze 
říci, že i tímto drobným příspěvkem Jirásek upozornil naše folkloristy 
na pole, tehdy málo probadané, neboť studiem kouzelných praktik na 
širším základě srovnávacím počal se zabývati teprve později prof. C. 
Zíbrt a j. (Současně s článkem Jiráskovým vyšla stať F. Mazala ,, Čaro- 
dějné knihy" ve Světozoru 1880.) Feuilleton v Národ. Listech (1884 
SS XXII.) popisující ,,Dva staré zvyky", t. j. shazování kozla a stínání 
kohouta na Náchodsku, byl pojat i do Icnihy ,, Orlické hory" (srovn. dále), 
črta ,,Paběrky o českých" kamnech" (1885. SS XXII.) shrnuje drobty 
z kulturních dějin. 

Četnými cestami po Čechách jakož i dlouholetým studiem pramenů 
(tištěných i rukopisných), jejichž hodnotu pomáhaly ověřovati vlastní 
bohaté zkušenosti z mládí, Jirásek získal si důkladné vědomosti v oboru 
českého národopisu: čím vyšší cíle si vytyčoval historický romanopisec, 
tím hlubší byly práce přípravné. Tento \zestup jest patrný i v rozpravě 
o dřevěných stavbách, která zahájila nové badání o českém domě, jak 
ukázal prof. Zd. Nejedlý' v soustavné monografii ,, Český dům" (Čes. Lid 
VII.) postaviv stať Jiráskovu v čelo příslušné literatury. 

328 







M. Aleš: Psohlavec. 



Přírodní krásy, národopisný svéráz a dějiny rodného kraje, jehož 
dřevěné stavby popsal v ,, Květech" r. 1887, Jirásek současně vylíčil v ob- 
šírném díle, totiž v V. svazku ,,Cech". (,,Hory Orlické. Stěny".) Vede čte- 
náře z Králík, přes Sněžník ku pramenům Tiché Orlice, přes Ky.šperk, 
Jablonné k toku^Divoké Orlice a pásmem orlickým přes Rokytnici na 
Vrchomezí a Náchodsko. Jsme v území blízkém domovu autorovu, v kon- 
činách, které výborně zná a které se srdečným zájmem nejednou vylíčil 
ve svých dílech. Navštívivše české vesnice v Prusku jdeme do Nového 
Města nad Medhují, dále přes Doudleby a Vamberk na Potštejn a po- 



329 



sléze přes Hronov a Polici do vesnic na Broumovsku a do Kostelce. Zá- 
věrečná kapitola ,, Skály a krajina broumovská" jest věnována mimo jiné 
podrobnému popisu skalních bludišť \ Adrspachu a v Teplicích a malebného 
údolí reky Úpy až do České Skalice. 

Poznavše hranice popisované oblasti sledujme, jak autor dostál 
svému úkolu vůdcovskému a jak splnil program souborného díla, v němž 
jeho práce vyšla. Má jemný smysl pro krajinnou krásu a jeho obrazy 
samy o sobě dovedly by vzbuditi zájem turistův, i kdyby umělce-kra- 
jináře nedoplňoval historik, který poutavě vypravuje o rušných dějinách 
českého severovýchodu, jsa nadto ještě důkladně poučen o všech pa- 
mátkách stavitelských i o uměleckých sbírkách panských sídel. Avšak 
Jirásek správně postřehl, že nesmí zapomenouti na nositele dějin, na lid 
těchto horských zákoutí, který přes nepřízeň doby a poměrů dovedl udržeti 
zděděnou půdu a s ní i jazyk a staré obyčeje předků. Proto po histori- 
kovi ujímá se slova realistický pozorovatel života a národopisec pečlivé 
zaznamenávající rázovité rysy i zajímavé podrobnosti. Hned v Králí- 
kách vzpomíná rozdílu, tehdy (r. 1887) jistě málo známého i v našich 
kruzích odborných: ,, Dřevěné domky hned na kraji města dosvědčují 
nám svým rázem, že jsme v místě Němci obydleném. Lišíť se stavení ta 
od pohorských českých v nedalekém sousedství hlavně svou lomenicí 
(štítem) zhusta nepravidelnou, hladkou, bez přístřešního prkna po stra- 
nách i bez kabřince či kukly nad vrcholem svým" (Čechy V. str. 9.). Upo- 
zorniv takto čtenáře, že prochází krajem starobylého sta^átelství lidového, 
vrací se k dřevěným stavbám četnými odbočkami např. při popise Mlád- 
kova, Jablonného, Rokytnice, Nového Města, a jeho zprávy jsou dnes 
cenným dokladem, poněvadž dřevěných staveb již tehdy rychle ubývalo. 

Stručný exkurs o obyvatelstvu Orlických hor (poznámky o kroji, 
nářečí, zvykosloví, o starých tancích atd.) a o nynějších poměrech hospo- 
dářských doplňuje národopisná kapitolka o Náchodsku (Čechy V. str. 
106 — 117), které spolu s Políčkem a TJpickem tvoří jednu oblast etno- 
grafickou shodnou i po stránce hospodářské a společenské. Dnes je to 
kraj silně průmyslový, dříve však vedle zemědělství jedině tkalcovství 
dávalo obyvatelstvu skrovnou obživu, dobývanou krušným zápasem, 
neboť neúrodná pole skoupě odměňovala -práci rolníkovu a chudý tkadlec 
byl vydán na milost i ncmilost tvrdým obchodníkům, většinou Němcům 
z Broumovská i z Pruska. Vypravuje o minulých dobách Jirásek bedlivě 
si všímá změn způsobených rostoucí industrialisací: přibylo podnikavosti, 
dávno již chopili se obchodu s plátny také lidé domácí zajíždějíce daleko 
do kraje (,,světáci"), mnozí zbohatli, ano i celé město si pomohlo pláte- 
nictvím jako např. Červený Kostelec. Podloudnictví ubylo, také dřevař- 

330 



ství ochabuje, mizejí staré stavby dřevěné, pohříchu však nové budovy 
kamenné jsou nevkusné a některé připomínají německé domy na Brou- 
mo\sku. K výkladu o roubených chahipách, založenému na studii v Kvě- 
tech, Jirásek připojil poznámky o kroji, o lidové kuchyni a o nářečí hlavně 
po stránce leksikální. Vliv nových poměrů hospodářských zračí se i ve 
z\'\'kosloví: poněvadž hyne přástevnictví, hynou též obyčeje s ním spojené, 
na př. slavení dlouhé noci před Štědrým dnem. Zato udržují se ještě po- 
věry štědrovečerní, někde zachovaly se i staré lidové hry o narození Páně, 
místy chodívají s Dorotou a pod. Z obřadů jarních žije vynášení smrti 
na neděli smrtelnou, na květnou neděli děvčata chodí ,,s litem" a dospě- 
lejší dívky dostávají ,, litovaní" od hochů dávajíce jim za to dárky v pon- 
dělí velikonoční při binování (dynování). Před lety velmi hlučně slavili 
shazování kozla, také kohouta stínali, zejména ve Rtyni zachovaly se 
zvláštní obyčeje. Poměry při narození dítěte, zvyky svatební i pohřební 
shodují se s podáním jiných krajů česk55'ch. V lidu krouží mnoho pověstí 
o dějinných událostech, jejichž jevištěm byly tamější končiny, na př. o králi 
pruském Friedrichovi, o císaři Josefu II., o robotě, o selském povstání, 
o válce r. 1866 atd. 

Jiráskův náčrtek o lidu na Náchodsku shrnující na několika strán- 
kách hojnou látku, účelně vybranou zkušeným znatelem, obsahuje všecky 
rložky, které tvoří široké národopisné pozadí pozdější kroniky ,,U nás", 
jsou tedy ,, Orlické hory" přípravnou studií k rozměrné skladbě epické. 
Avšak V. díl Čech má také svou osobitou hodnotu, neboť srovnáme-li 
jej s ostatními svazky, přesvědčíme se, že ideálu, který tanul na mysli 
pořadatelům tohoto velikého podniku vlastivědného, Jirásek přiblížil se 
snad nejvíce. Jak chudičké jsou lidopisné zmínky např. ve sv. VI. (, Jiho- 
východní Cechy"), ačkoliv autor měl možnost oživiti své pečlivé výklady 
historické a mí:.topisné barvitým obrazem jihočeských Blat a jiných 
oblastí etnograficky zachovalých. Tím výše třeba klásti ,, Orlické hory", 
neboť v nich máme předzvěst soustavného ,,Národopisu lidu českoslo- 
vanského", k němuž naše věda přistupuje teprve nyní budujíc jej ovšem 
na základech mnohem širších. Pohříchu kritika let osmdesátých neocenila 
Orlických hor. V Pamětech (II. 301) o tom podotkl autor sám: ,, Pracoval 
jsem svědomitě na základě autopsie a svého studia lidu, kraje i staveb, 
užil jsem i nových pramenu. Ale když ,, Orlické hory" vyšly, nikdo si jich 
nepovšiml." Druhé vydání (SS XXII.) dělí látku na dvě samostatné stati 
(,,Z orHckých hor" a ,,V Kunvaldě") a podstatně zkracuje např. kapitolu 
,,Kráhky" (Čechy str. 10 nsl.), vjmechává Kyšperk (Čechy str. 20 nsl.), 
popis pruského vpádu na Náchodsko r. 1866 (tamť. str. 90 nsl.) popis 
Náchoda (tamt. 93 nsl.) a ovšem celý oddíl ,, Stěny", zkracuje kapitolu 

331 




A. Jirásek-M. Aleši 



zvykoslovnou o Náchodsku (Čechy 106 nsl.) atd. Také rozdělení na ka- 
pitoly jest jiné. 

Takto připraven, Jirásek podstatně přispěl ke zdaru jubilejní výstavy, 
později byl předsedou kroužku ,, České chalupy", platně působil v kroužku 
,, Selské síně česko-moravsko-slezsko-slovenské v Museu král. Českého," 
jest členem Lidovědného odboru Archeologické komise při České aka- 
demii atd. Současně s touto činností organisační rozvíjejí se také Jiráskovy 
studie národopisné, mezi nimiž důležité místo přísluší souborné stati (ně- 
mecké) o povaze, pověstech, krojích, osadách a obydlí lidu českého v král. 
Českém (,, Charakter, Sagen, Trachten, Ortsanlagen und Wohnungen der 
Slaven" v díle ,,Die Osterreichisch-ungarisclic Monarchie in Wort und 
Bild. Bohmen, odd. L str. 392-347. Vídeň 1894. Též zvi. otisk.), která 
šťastně shrnula starší literaturu i vlastní zkušenosti autorovy, podávajíc 
cizině poučení věcné a všestranné. Poznámky o povaze lidu českého za- 
hajuje úvaha o naší poloze zeměpisné a o vývoji dějinném, zejména o náhlé 
pohromě ve stol. XVII., která svými dalekosáhlými důsledky těžce postihla 
také lid selský, třebaže jeho pozoruhodná životní síla vítězně překonala 
dobu úpadku a byla zdrojem národního obrození. Výčet povahopisných 
rysů svědčí o Jiráskově nestrannosti. Prostě, ale vroucně a s patrnou 
radostí píše o dobrosrdečném lidu, o jeho vynalézavosti, touze po vědění, 
hloubavosti atd., avšak připomíná též — nevyhýbaje se stránkám stin- 



332 




r^r- 



^formanský vůz. 



ným — nedostatek podnikavosti, pyšnou svéhlavost (,,furiántství"), su- 
dičst\a a zálibu v cizích krojích i zvycích často nepěkných. ^laje na mysli 
cizí čtenáře, autor vhodně doplnil všeobecné výklad}^ zajímavými podrob- 
nostmi o písmácích a čtenářích, o lidech potulných, jimž pohostinný ven- 
kov dopřával útulku, o českých vojácích, o etickém obsahu lidové písně, 
ale zase nezapomněl vesnického kasto\T:iict\'í ani palčivé otázky \ýměn- 
kářské. Kapitola druhá věnovaná bájesloví, pohádkám a pověstem, pří- 
jemně překvapuje věcným pojetím látkv i střízlivým nazíráním na obtížné 
otázky bájeslovné, neboť autor upustil od násilné m3'tologické interpretace 
pohádek a pověstí a omezil se výlučně na tak řeč. mytologii nižší uživ 
spisu prof. J. Máchala (,, Nákres slovanského bájeslo\a" z r. 1891), jistě 
však též vzpomínek na vlastní léta dětská. Jen několika slovy dotkl se 
lidových pohádek, zato však obšírněji promlu\'il o pověstech historických, 
sleduje jejich motivy od doby knížecí až po lidová proroctví věku 17. a 18., 
která měla svůj význam pro národní obrození. Kapitolu o lidovém kroji 
opatřil krátkým úvodem o cizích vlivech, které určovaly ráz kroje českého 
v minulosti, jakož i o příčinách, které v naší době způsobily úpadek lido- 
vého kroje. Podrobný popis význačných typů krojových vyčerpává teh- 
dejší literaturu, ovšem, pokud šlo o kroj východočeský, znalcem nad jiné 
povolaným byl Jirásek sám. Závěr monografie bohatě doložené tvoří 
kapitola o vzniku a němějším vzhledu českých osad, psaná názorně, pří- 



333 



stupně, ale též s odbornou znalostí. V tomto širším rámci dějinném autor 
umístil popisnou stať o dřevěných stavbách otištěnou v Orlických horách 
{srovn. Čechy V. str. 110 nsl.), zaokrouhliv ji poučením o rázu selského 
statku, o vnitřním zařízení, o vedlejších budovách atd. České zpracování — 
ve změněném pořadu — přinášejí studie: ,,0 českých osadách a dřevěných 
stavbách" (první kapitola zužitkovala článek ,, České chalupy"), ,,0 českém 
kroji" ,,0 českých bájích, báchorkách a pověstech", ,,0 povaze českého lidu" 
(všecky v SS sv. XXII.). Byla-li studie německá cennou ukázkou synte- 
tického umění, četné články, které Jirásek otiskoval v oněch letech i po- 
zději (v Čes. Lidu a jinde) přinášely novou látku národopisnou. Souvisí 
s rozpravami let 1879—1887, neboť vzešly také jednak ze studia pramenů, 
jednak z lidového podání a některé stýkají se i obsahově s pracemi star- 
šími. Z ústní tradice jsou vzaty ,, Lidové zkazky z okolí poličského" (Čes. 
Lid I. 1892 SS XLII.), z nichž první ,,0 divoženkách" doplňuje známý 
obraz těchto báječných bytostí charakteristickými ukázkami jejich ,, mluvy", 
druhá, ,,0 větřici", podává doklad lidové pověry, že lidská duše opouští 
tělo a chodí ve , větřici' (větrném víru), do něhož nesmí se házeti nožem, 
aby se neporanila duše a s ní i tělo onoho Člověka; drobnou črtou ,,Sko- 
tácké halekání na Náchodsku" (Čes. Lid III. 1894 SS XXII. ), zazname- 
návající popěvky a prosté verše, jež si vymýšlejí hoši, když na pastvě na 
sebe volají (,, halekají"), Jirásek oživil si pěkné chvíle vlastních let chla- 
peckých. ,, Vzpomínám si," praví na konci, ,,jak jsme se tímto, když někdo 
z nás za vrchem pásl, kamarádům ohlašovali, nebo jak jsme tak s kopce 
halekali a jak se to ,.éva-la-úva - - ích" polem k lesům, nad nimiž se u ve- 
likém kole pnul táhlý skalnatý bor v nedalekém Kladsku, lesnaté Vrcho- 
mezí a ostatní kopce, rozléhalo a vesele ozývalo za svěžího krásného 
jitra nebo tichým soumrakem, jímž tu a tam ve stráních i na mezích plály 
skotácké ohně." V zástupu lidových postav, které autor kroniky ,,U nás" 
vytvořil, vidíme též několik rázovitých formanů, na př. ušlechtilého Klímu 
(z povídky ,, Na formance"), vážného Šulce, který F. L. Včka vozil do Prahy, 
hřmotného Zimu (,,U nás" III.) atd. Jirásek jako hoch vídal vysoko na- 
ložené vozy kryté pevnými plachtami, později poznal je důkladněji, když 
chodil po stopách zašlé slávy formanské a uložil výsledky svých studií 
v článku ,, Formané" (Č. L. II. 1893. SS XXII. ), v němž podrobně popsal 
formanský vůz i jeho pána, zmínil se o bývalém ruchu na hlavních silni- 
cích, o ,, formanských" hospodách atd. Tvrdý život ženy z hor, které na 
stará léta zbývá jen žebrácká mošna, líčí ,, Šímová" (Světozor, 1913. SS 
sv. XLIL), stařenka skoro stoletá, , .jistě poslední u nás, která viděla za 
letního podvečera ,,na pustinách" v tom dole, na palouku pod habřinku 
tancovat pěknou divoženku". 

334 



Také v tomto období Jirásek otiskl několik statí z oboru svých hi- 
storických studií o životě lidovém. Stručný životopis Františka Vaváka 
(Světozor 1892. SS XXII.) — ukázka přípravných prací k románu ,,F. L. 
Věk" — oceňuje vlastenecké uvědomění milčického rychtáře, jeho sčetlost 
a všestrannost, kdežto konservativní názory Vavákovy a jeho úctu k pá- 
nům — někdy přílišnou — správně vysvětluje vlivem prostředí spole- 
čenského, v' němž Vavák žil. Rukopisných Pamětí Vavákových, které 
teprve mnohem později počaly vycházeti tiskem, Jirásek užil ve II. dílu 
,,F. L. Veka", zejména při klasickém popisu posvícení v Milčicích. Dvěma 
články v Českém Lidu dotkl se themat starších: v roč. V. (1896) připojil 
ke knížce o zaklínání duchů a o pokladech (srovn. výše)^ teksty několika 
zaiíkacích formulí proti zlodějům, vzaté z východočeského rukopisu sto- 
letí XVIII. („Proti zlodějům". SS XLII.) a v roč. Ví. (1897. SS XLII.) 
doplnil materiál čerpaný ,,Z adamitského archivu" ,, Příspěvky k ději- 
nám českých blouznivců náboženských". Vrátil se k sektě Adamitů vydav 
14 význačnějších strof obsáhlého skládání o králi Marokánovi, podle 
tisku z r. 1801, na nějž upozornil, a opis listiny z archivu panství chrousto- 
\ického, která obsahuje ,, návod, jak by Adamita při výslechu měl odpo- 
vídati". 

Dovršením Jiráskových prací na poli národopisném zůstávají čtyři 
svazky kroniky ,,U nás". První díl počal vycházeti v ,, Lumíru" r. 1895— G, 
za svěžího jitra obrozené lidovědy, která právě projevila svou životní sílu 
Národopisnou výstavou, osvobozujícím činem širokého dosahu, neboť doká- 
zala celému světu — obětavostí a ukázněnou součiností všech vrstev — své- 
ráznou kulturu našeho lidu. Tehdy Jirásek kriticky ocenil výstavní vesnici 
(,, Lidové stavb\^". Osvěta 1895 II.) v podrobné zprávě, znovu potvrzující 
jeho důkladné vědomosti v oboru, na jehož význam před lety pr\Tií upozornil. 
Organisátoři velikého podniku přesvědčili se, že jest nutno rychle sebrati 
vše, co v hodině dvanácté ještě zbývalo ze starobylého života, neboť lik- 
navostí předešlých desetiletí mnoho bylo ztraceno navždy. V této rozhodné 
chvíli, kdy konec století, provázený pronikavými změnami, vybízel k sou- 
bornému přehledu, Jirásek rozhodl se vylíčiti lidový život na území, které 
znal nejlépe, totiž v rodném Hronovsku a Náchodsku, jejichž přírodní 
krásy i památky stavitelské popsal. Ve svých dílech uměleck^^ch líčil 
dávné odboje tamějšího obyvatelstva, skvělý, rozmařilý život jeho vla- 
dařů, válečné strasti, které přetrpělo, robotu, která svírala jeho život 
hospodářský i ivrdý útisk protireformační, který lámal jeho nepoddaj- 
ného ducha. V kronice vyšel z let dvacátých, z dob}^ patriarchálního des- 
potismu, kdy bouíe veliké revoluce dohřměla; Napoleon byl mrtev a 
Evropa zotavovala se ve stínu Metternichovy policie z ran zasazených 

335 



válkami. Padolí (Hronov), pohorské městečko selských ,,půlpánň", dý- 
chalo ještě 18. stoletím. Úhorem nazval Jirásek toto období a vystihl tím 
jeho ráz: úhorem ležela duše lidu, neboť nebylo oráčů, nebylo obětavých 
rozsévačů. Patrimoniální úřednictvo, uzavřené, pyšné, hovělo si v blaho- 
bytu nestarajíc se valně o lid, jemuž vládlo, avšak ani ti, kdož měli nej- 
snazší přístup k nedůvěřivé, plaché duši poddaného, jeho duchovní pa- 
stýři nechápali potřeb svého okolí a byli přesvědčeni o nezměnitelnosti 
řádů společenských, v ni':hž vyrostli. 

Tiše, jednotvárně plynul život směrem vytčeným staletou tradicí. 
Časem nějaká událost rozčeřila nehybnou hladinu: chytili zloděje, kteří 
znepokojovali celé okolí; dva padolští sousedé se poprali a byl z toho 
soud v Náchodě, kdež smělý obžalovaný. Černý Vacek, zavřel panského 
mušketýra do šatlavy; učitelův syn, mladý hodinář, vrátil se z Prahy a 
přinesl s sebou kus neznámého, dalekého světa, o němž dovedl pěkně 
vypravovati, ale ještě více udivil celé okolí svou láskou k mladé židovce, 
která pro milence opustila rodinu i víru a po četných protivenstvích stala 
se jeho ženou. Dlouho si o tom po městečku povídali — a potom za^e ticho, 
klidně, jednotvárně plynuly dni, v nezměnitelném koloběhu ročních po- 
časí střídaly se práce v hospodářství a s nimi též obřady a slavnosti. Po- 
svícení s muzikou a pestrým rejem tanečním (I. 176), adventní doba přás- 
tek oživená dovádivými žerty mládeže a oslavou dlouhé noci (I. 313), 
tichý čas vánoční (332), bujné veselí masopustní s průvodem maškar 
(351), vážná doba postní s velikonočním týdnem, slavnostní shazování 
kozla na sv. Jakuba (454) — všecky tyto výroční obřady těsně spojené 
se životem Jirásek líčí živě, barvitě, nezabíhaje do únavných podrob- 
ností. S jarem rostla bída. Čím radostněji se probouzela příroda, tím mrač- 
něji bylo v chudých chaloupkách, tím větší zástupy žebráku přicházel}^ 
do městečka. Nebylo zásob, nebylo výdělku ani pro ty, kdož nežádali 
platu a chtěli pracovati pouze za stravu. Dychtivě očekávali žní, těšili 
se na tuhou práci, poněvadž přinášela nový chléb pro všecky. Těžce se 
žilo v pohorském kraji, těžce se umíralo. Ponurý obraz smrti v chudém 
statku spatří P. Havlovický, tehdy ještě zámecký kaplan, když místo 
stařičkého faráře padolského jde do nedaleké vesnice zaopatřit nemocného 
sedláka. Lid je povčrčiv3>, houževnatě lpí na všech obřadech konaných 
od starodávna u lože umírajícího, pevně věří v tajemnou moc své lékařky 
a zažehnávačky, nemiluje novot, nedůvěřuje pánům. To je temný rub 
idyly — bída hmotná a zatemnělost ducha vládnou lidem, a zdá se, že 
není moci, která by se jim dovedla postaviti na odpor. P. Ha\4ovický si 
uvědomuje, jak těžce by se tu bojovalo, ale zároveň cítí povinnost nesklá- 
dati zbraní. Neztratí odvahy ani později, když jako padolský farář pozná 

336 



svuj kraj důkladněji, naopak, dívá se naň jako lékař na nemocného, snaží 
se poznati příčinu choro])y a najíti vhodné léky. Dvacet let kypřil ,,nepo- 
jezdnou" zemi, a kdj-ž se s ní loučil, viděl, že nepracoval nadarmo. 

Nemohu zde sledovati celé dějové pásmo kroniky ,,U nás", šlo mi 
jen o složky lidové. K nárysu zvykoslovnému podanému v ,, Úhoru" druží 
se díl II. podrobnostmi o .>tarém obyčeji , shazování kozla" (226) a zají- 
mav}^ výkladem o lidovém hnutí vyvolaném cholerovou epidemií roku 
1830 (412), do dílu IV. pak autor pojal kapitoly o hospodaření na bohatém 
statku Domáňově i o rozvratu způsobeném hýřivým dědicem. Smrt sta- 
rého hospodáře i jeho ženy obestřená lidovými pověrami o předtuchách 
a znameních, jakož i popis pohřbu sugestivně doplňují soubor lidových 
názoru a obřadu. Na velikém obraze nechybí skupina vysoce charakteri- 
stická pro český severovýchod: evangelíci, většinou chudí tkalci, kteří 
téměř beznadějně bojují s neutěšenými poměry hospodářskými a přece 
vítězně překonávají nepřízeň katolického prostředí silou své vroucí víry, 
ale nechybí ani hlouček rázovitých postav, typických pro kraj pohra- 
niční, skupina podloudníků, jejichž život, svízelný a nebezpečný, Jirásek 
kdysi zachytil v ,,Povíkách z hor", avšak teprve v kronice ,,U nác" plně 
objevil pro naši beletrii. Star}'' Málek, Hanuš Carabár a j. jsou typy vskutku 
alšovské — škoda, že Mikuláš Aleš nedoprovodil kresbami dílo svého 
dávného druha! Schematický nástin nevystihuje národopisného bohatství 
kroniky ,,U nás". Měli bychom přihlédnouti i k figurkám, které se mihnou 
v episodických částech (kolovrátník Braha, starý Plšek atd.), zejména 
pak bylo by třeba soustavného rozboru všech vrstev, z nichž se skládá 
dílo, aby vynikl pozvolný vzestup národního uvědomění, převraty hospo- 
dářské i kulturní, které — podle slov autorových — ,,jako jarní vody 
splachovaly, --mývaly, stíraly prach i svěží osobitou barvu".,. (Úvod, 
I. str. 15.) Pevné základy zvyšují význam díla, neboť v některých částech 
vypravěč ustupuje historikovi a kronika mění se v kapitoly z kulturních 
dějin našeho lidu tím zajímavější, čím důležitější jest období, které kreslí. 

Není pochyby, že rozbor čistě národopisných prací Jiráskových jen 
z části řeší vztah naznačený nadpisem mé stručné stati. Bylo by nutno pro- 
zkoumati celé literární dílo, abychom poznali, jak mistr v různých obdo- 
bích svého uměleckého vý\oje chápal a zobrazoval lid — přesvědčili by- 
chom se také, jak rozsáhlý materiál národopisný je uložen v četných po- 
vídkách a románech. Připomněl bych tu jen ,,Psohlavce", kteří svéráz chod- 
ského lidu přímo znova objevili pro naši kulturu. Do literatury Chody uvedla 
již Božena Němcová, avšak pozdější národopisci všímali si jich málo. 
Mimo Erbenův popis chodského kraje (Květy 1867 I.) a zvykoslovnou 
stať o Šumavě (Světozor 1875) nemáme, tuším, jiných příspěvku před 



22 



r. 1884, kdy vyšli „Psohlavci", V Pamětech (II. 265 nsl.) Jirásek sám objasnil, 
odkud bví upozorněn na chodskou tragedii, jejíž národopisný rámec vy- 
tvořil přímým studiem (byl na Chodsku r. 1882), tak dokonale, že vzbudil 
podiv předních znatelů kraje i Udu. Dílo mělo vliv i na místní tradici: 
prof. Č. Holas v I. svazku své sbírky (České nár. písně a tance, str. 42—3) 
poznamenal, že lid na Chodsku namnoze neměl již jasné představy o pra- 
vých příčinách Kozinova odboje. Jan Sladký změnil ..e v některých po- 
věstech v pohádkového milence, který pro lásku k dceři Lomikarově byl 
nevinně popraven. Teprve román Jiráskův obnovil správné pojetí na celém 
Chodsku, ovšem přispěly též hromadné výpravy Chodů do Prahy. Jest 
zřejmo, že Jirásek našel správný vztah k látce, ale našel jej právě jen 
svědomitým studiem národopisným. Tak postupoval vždy; přátelé, kteří 
sledovali přípravné práce mistrow, podivují se jeho všestrannosti a neocha- 
bujícímu úsilí. (Srovn. stať J. Šimka ,, Jirásek na vycházkách a výletech'', 
Jiráskova Litomyšl.) 

Padesátiletou činností uměleckou i pracemi vědeckými Jirásek dobyl 
si o český národopis zásluhy nepomíjející. Umělec toužil proniknouti 
k lidové duši, poznati prostředí do podrobností, avšak byl nucen tuto 
práci vykonati většinou sám, neboť v době, kdy jeho umění dozrávalo, 
národopis náš nemohl mu dáti odpovědi uspokojující. O výsledcích 
těchto studií složitých a často obtížných mluví umělcovo dílo: vytvořil 
postavy, jimž dovedl vdechnouti nesmrtelnost, a vzkřísil dohasínající 
kulturu, jejíž poslední paprsky ozařovaly jeho dětství. Miluje lid, avšak 
jeho láska je prohloubena a zušlechtěna poznáním a jeho dílo má znak 
pravdy. Proto vděčně vzpomínáme památného dne: pozdra\a]jeme v Ji- 
rásko\á vzácného představitele onoho pokolení průkopníků, kteří českému 
národopisu razili cestu ze soumraku přežilé vědy romantické na jasný 
den skutečnosti, kde širokým proudem plyne mnohotvárný život na- 
šeho lidu. 



338 



Jan Krejčí: 

ALOIS JIRÁSEK A ČESKÉ DĚJINY LITERÁRNÍ. 

Otázka, přispěl-li něčím české historii iiterární, jest při Aloisů Jiráskovi 
velmi na snadě. Netřeba dovolá\-ati se jeho vlastních slov, že za studií 
byla mu \-edle dějepisu historie literární předmětem nejmilejším; jako 
jsou dějiny a literární historie v úzké souvislosti vědecké, tak Jirásek ro- 
manopisec, sahající do českých dějin doby vzdálenější i bližší, nutně musel 
probírati se také historií literatury příslušné epochy, a jako spisovatel, 
jehož dílo vyvážené z minulosti mělo vždy vztah k době přítomné i příští, 
přirozeně byl také v souvislosti s literaturou své doby. Proto se může 
u Jiráska o svůj díl hlasití také česká literární historie. 
Čím jí přispěl, stalo se přímo i nepřímo. 

Nepřímo, ale velmi vydatně, tím, že svým dílem znamenitou měrou 
rozšiřuje znalost starší české literatury. Mluvíme o úhoru literatury v době 
pobělohorské, o skrovné úrovni literatury doby pozdější, víme o řadě jmen 
spisovatelských, víme o názvu té či oné knihy, najdeme je v dějinách litera- 
tury starších i novějších, tam jako bibliografický záznam, zde zařazené 
vědeckým utříděním, ale věcný výtěžek nejde i tu zpravidla dále, než že 
to či ono jméno, ta či ona kniha utkví v běžné paměti: dočtu-li se však 
o nich u Jiráska, stanou se mi trvalým majetkem. To proto, že Jirásek ty 
dávné spisovatele a jejich knihy dovede zpřítomnit, oživit; uvádí je v sou- 
vislost se životem tehdejších lidí, ukáže, čím jim kniha byla, komu byla 
pokladem, kdo jí nenáviděl, co vůbec svého času znamenala. Primitivní 
noviny na počátku osmnáctého století, kalendář ,, hospodářský a kancellář- 
ský", jezovitský kus o s\'. Václavu, čtení o jezovitské chytrosti, obmyslnosti 
a praktikách ,, Jezuitův zrcadlo", Alerův ,, Gradus ad parnassum", Šteyrova 
,,Postilla katolická" i ,, Zrcadlo svaté", Koniášova ,,Cytera" i ,,Klíč ka- 
cířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamýkající", Frozínovo 
,,Obro\'iště Mariánského Atlanta", Klugarův ,, Katechismus neb naučení 
římsko-katolické užitečné", Hammerschmiedova satira ,, Próteus felicitatis 
et miseriaeCzechicae". to vše a jiné vedle kroniky Háj kovy a Beckovského, 
Stránského ,,Respublica Bohemiae", vedle postily Husovy, bible Králické, 
Petra z Mladenovic ,, Spisu o utrpení Mistra Jana Husa", Komenského 
,,Praxis", ,, Hlubiny bezpečnosti", ,, Kšaftu" nabývá živého smyslu, 
\'yniká ve svém rázu, účelu, vhvu. A neomezuje se Jirásek na spisy vydané 
tiskem, nýbrž uvádí také podání rukopisná: mluví o psané kronice, která 
dosvědčuje, že místo slavností ku poctě Jana Nepomuckého konaly se 

339 



slavnosti na pamět smrti s\'atého Husa, o opisech různých písní a písniček, 
mezi nimi o dlouhé písni oslavující bělohorskou porážku, ,.,Aria: o Bělo- 
horské bitvě a victorii anno 1620. 8. Novembris", s refrainem ,,Victoria, 
victoria v celé české zemi"; uvádí, že potupná píseň o Husovi a Zižkovi. 
zpívaná při spalování bludaíských knih, pochází od jezovity Třepického 
a cituje ji, i vzbudí tak i u neodborníka zájem, poučiti se blíže o skla- 
dateli i písni pracemi odborníků historických od Bílka a Rezka až k po- 
drobné rozpravě Jos. Volfa (v Časopise Českého Musea 1910, str. 151 nn). 
A neopomene ani vedle tištěných řečí Adama Ignáce Mladoty ,, Poníže- 
nost vyzdvižená a ctnost korunovaná" a ,,Vale aneb poslední žehnání a 
loučení!" zaznamenati i ,, Přátelský vinš k vejlování D. C. H. urozené slečně 
Joachimě Mateřovské z Mateřova",. přivázaný ke knížce obsahující ně- 
mecké ká'zání, proslovené za týmž účelem. 

Obzvláště jsou životností naplněni spisovatelé, kteří pracovali o našem 
národním obrození. Jirásek je sleduje při jejich práci takřka krok za krokem, 
uvádí je ve vzájemný styk, přihlíží k samému vzniku jejich díla, vystihuje 
jeho dobovou aktuálnost, poskytuje pohled do jejich soukromého života 
a jejich osudu, zachycuje i jejich podobu. Tím se stává, že nejen jména 
vynikající, ale i méně známá vyvstávají v životní plastičnosti, knižní memo- 
rabilia nahrazují se dramatickou rušností, tištěným datům a výkladům 
dostává se názornosti, která nevymizí z mysli. Dobrovský i Patrčka, 
Kramerius i Rulík, Tham i Zýma, Pekl a Nejedh> a Ziegler, Hýbl a Hněv- 
kovský i Šedivý, Puchmajer i Raymann, Rautenkranc i Vydra, Štěpánek 
i Majober, Procházka a Marek, Klicpera, Jungmann, Hanka i Vavák, to vše 
jest nejen literatura, ale i život. 

Mimo to však Jirásek českou literární historii obohatil přímo. Ve svaz- 
cích jeho Sebran3>ch spisu jest řada statí literárních, některé z nich označil 
přímo ,,Z literární historie". V nich bud" obšírněji se vrací k postavám, jež 
uvedl v dílo románové, jako k Františku Vavákovi.. J. L. Zieglerovi; nebo 
vykládá o českém překlade díla Husova obhájce z osmnáctého století. Kaš- 
para Royka, jejž pořídil Václav vStach (Petrýn), a o pohoršení, které vzbudil 
jak česk3> překlad tak německý originál; nebo rekonstruuje obraz Husova 
mládí; nebo se obírá vydavatelem ,, Českého postyliona", který v^^cházel 
od roku 1719, K. F. Rosenmúllerem a jeho chotí Annou Marií, rozenou 
PlumaueroVou. Jindy věnuje pietní vzpomínku Bohdanu Jelínkovi nebo 
Františku Pravdovi; oceňuje dílo tohoto, pronáší svůj názor o literatuře, 
která nemá dávat toliko lahůdky a šperky jistému počtu vzděláním po- 
výšených, nýbrž má také poskytovat živn3> chléb a světlo útěchy a po\zne- 
sení těm, kteří hladovějí a kteří bez své viny zůstali v šeru nebo ve tmách. 
Zvláště cenné jest, co podává o Boženě Němco\-é, k jejíž ..Babičce" opět 

340 




P. Bonaventura Pitr 
(Ed. Vojan v „Emií^raníu" na Nár. Divadle) 



341 



a opět se vrací. Nejen že vystihuje její význam literární, uváděje ji v poměr 
k Immermannovi a George Sandové, nýbrž ji také komentuje: osvětluje 
postavu paní kněžny genealogicky a po stránce jejího soukromého života 
i politického vlivu, vypravuje historii ratiborického zákoutí, jde po sto- 
pách pamětníků, kteří znali Boženu Němcovou a rodinu Panklovu vůbec, 
hlavně Antonie Hoffmannové, která bývala u Panklů chůvou, a kamarádky 
Božen\' Němcové Kristiny Celbové, od níž se jí dostalo ověření episody 
s císařem Josefem a smutné hostorie Viktorciny. 

Avšak Jirásek přináší pro českou literární historii také nové poznatky. 
Obšírně píše o životě a spisovatelské činnosti F. VI. Heká, zejména o jeho 
autobiografii a zápiscích, jež jsou jejím pokračováním. Podal tak nejen 
ukazatele pro srovnání svého díla ,,F. L. Věk" s pramenem, nýbrž dal 
i podnět k tomu, že Jan Jakubec vydává dnes Sebrané spisy Hekovy v ,,Novo- 
české knihovně". Dostalo se mu zprávy, že v archivu hraběte Berchtolda 
na starém hradě Buchlově byl nalezen německy psaný deník Jeníka 
z Bratříc, i doplňuje ihned tímto objevem objemného svazku kvartového 
o 730 stranách mezeru, která dotud byla v sedmnácti svazcích Jeníkových 
,,Bohemica", psanv^h skoro výhradně česky, a pokračuje tak nejen vtom, 
co o Jeníkovi^ napsali Primus Sobotka (v Časopise Českého Musea 1S80) a 
Čeněk Zíbrt (Č. Č. M. 1897), ale opět také podává materiál k srovnání této 
markantní postavy a milovníka národních písní, jemuž věnoval svou roz- 
marnou idylu ..Písničky", se způsobem, jakým wstupuje v jeho románě 
,,F. L. Věkovi". Seznamuje s rukopisným nekrologem Jana Theobalda Helda 
a jednak i tu poskytuje látku ke srovnání se způsobem, jakým tohoto vyni- 
kajícího muže uvedl ve své románové dílo, jednak přispívá k poznání praž- 
sk^^ch poměru z konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Na 
základě proto!:olů vojenského soudu na hradě pražském, chovaných s ji- 
nými fascikuly li tln v registratuře bývalého zemského soudu ve sklepe- 
ních pod kostelem sv. Mikuláše na Malé Straně, vypisuje, kterak byl 
roku 1848 v Pni ze zatčen Karel Havlíček. Chopí se vetchého deníku 
sedmnáctiletéhc) tertiána Františka Čupra a podává příspěvek k biografii 
významného českého filosofa a k poznání tehdejšího života duchovního. 
Z téhož důvodu seznamuje se záznamy, jež do knihy v deskách polepe- 
ných mramorovým papírem vepsala M. D. Rettigová, i se zápisky uče- 
ného podivína Velce. 

Tato ,, Kniha vděčnýcli upomínek", již napsal František Emanuel 
Vele z Litomyšle, a jejíž první část vypravuje jeho příběhy od let třicátých 
až do počátku roku 1848, druhá pak paměti na rok 1848, jest bohatá zmínka- 
mi o nejednom jméně náležejícím české historii literární i politické. Vele, 
který vystudovav práva oddal se vychovatelství, dostal se do různých 

342 



domů a poznal z přímého styku různé osobnosti. Když se stal sekretářem 
majitele zámku liběchovského a mecenáše Veitha, docílil Vele toho, žeVeith 
poskytl útulku pronásledovanému Klácelovi, kdež tento napsal s\ou ,,Dobro- 
vědu", , Jahůdky", , .Ferinu lišáka" a započal své ,,Bajk\' Bidpajovy", až 
se oklikou přes Lipsko, kde pod známým pseudonymem vydal své didaktické 
básně i parafrasi eposu Goethova tiskem, vrátil do starobrněnského kláštera. 
Na zámku liběchovském, kde zároveň s \'elcem byli Bolzano, umělci 
Schwanthaler, Gail, Václav Levý, konaly se porady o budoucím českém 
Slavínu, jichž se účastnili Palacký, Šafařík, Hanka, Vocel; Jungmann pro 
churavost nemohl. Neteří liběchovského pána byla Růžena z Najpaurů, 
zemřelá v mladistvém věku, jejím a jejích bratří vychovatelem byl bratr 
Fr. Douchy, jenž svůj překlad Shakespearovy tragedie ,, Romeo a Julie" vě- 
noval ,,zemřeh'm Jindřichovi a Rosalii z Najpaurů, na důkaz své úcty k matce 
dvou duší v spanilém mládí zesnulých". Vocelov3>m doporučením dostal 
se Vele do rodiny Kalnokyho. Znal se s Filipem Čermákem-Tuchoměřic- 
kým, původcem základu při Svat oboru, po něm nazvaného; s Vackem- 
Kamenickým, Dominikem Kynským, J. K. Tylem, Mikovcem, Villanim, 
Sušilem. Vypravuje, jak trpěl Kalina, jak tomuto pán liběchovský poslal 
peněžitou podporu po Karlu Sabinovi, tento jí však nedonesl; o bídě Sabi- 
nově i o tom, že ,,se stal později padouchem, ale co utrpěl, nežli se jím stal", 
Kalina \šak že zůstal dobré věci oddaným až do posledního dechu. Yzácné 
přátelství jej spojovalo s Kollárem, v jehož rodirmém kruhu v Pešti ztrávil 
několik utěšených hodin; přítelem mu byl i Janko Král. Stýkal se s Rie- 
grem, Braunerem, na základě vlastní zkušenosti charakterisuje Havlíčka, 
vzpomíná Vuka Stefanoviče Karadžiče jakožto člena Slovanského sjezdu, 
Vinařického jakožto vůdce deputace v revolučním roce, osudu Krolmusova 
v něm, účasti Jos. Frice, Chocholouškovy. Kde se viděla potřeba, přičiňuje 
Jirásek k záznamům Věkovým vysvětlivky a poznámky; tak při Arnoldovi, 
bratru známého kněze Jana Arnolda, politickém agitátoru a českém publi- 
cistovi, který byl nejrázuějším členem tajné společnosti Repeal, při sekre- 
táři Slovanské lípy J. A. Gabrielo\'i, a poučuje tak o leckterém jméně literár- 
ním, jež zřídka bývají uváděna, jako o Kampelíkovi, Mikšíčkovi, překlada- 
teli Dickense Mořici Fialkoví, o A. J. Becko\-i, otci pozdějšího předsedy 
rakouského ministerstva, který psal do Musejníku a do ,, Květů". 

Zapomenutí a zapomínaní vůbec u Jiráska docházejí práva: Jan Lhota, 
který pod pseudonymem Květoslav Bystřičky složil veselohru ,,Vyzvědač"; 
prostonárodní spisovatel Jan Javornický a básník Jan Janata; překladatel 
Odysseje Ant. Liška, překladatel praktických spisu německých Nývlt, 
lexikograf Vojáček jakožto skladatel dramatu ,, Ludmila" a romantické 
básně ,, Václav", Kristián Stefan, spisovatel básní a povídek a překladatel 

34-3 



Cervantesova,,DonaOuixota",Tacita, Puškina, Gogola; autodidakt Valouch, 
autor obrazu z patriarchálního života ..Ajajka a Nathanael"; dovídáme se, 
že Josef Jireček překládal I.essingova , .Nathana", že před Vrchlickým překlá- 
dal Tassův ,, Osvobozen}'^ Jerusalem" O. M. Bukovský, že Norberta Vaňka 
k překladu Salzmannova ,,Krebsbuchlein" vybídl Held (,,Račinka"). 
Z doby starší najdeme mnoho zajímavého o českých a latinských hrách, 
hraných v XVII. století na piaristském gymnasiu litomyšlském, o historii 
knihtiskárny litomyšlské, o skladateli česk3'^ch písní duchovních Danielu 
Stránském ze .Slovače. 

Neposlední měrou obohacuje Jirásek českou historii literární ovšem 
tím, že přispívá také k poznání vlastního života a tvoření. Jeho Paměti, 
sahající od let dětských až do roku 1888, vypisují nejen životopisné detaily 
a svět vnějších i duševních dojmů, jimiž tato doba mistrova života byla 
vyplněna, nýbrž osvětlují také jeho básnickou tvorbu. Poučuje o vzniku 
svého romantického příběhu z dob třicítileté války ,,Felice Tankredo" a hi- 
storické povídky ,, Konec a počátek''; o prvním zárodku dramatu ,, Lucerna", 
o přívodním plánu k němu a rozvrhu s předehrou z roku 1893, a odmítá 
domněnku, že by v ní byly vlivy Hauptmannova ,, Potopeného z\onu''. 
Zaznamenává episodu o Bendlovi, jíž použil v povídce,, Z malých cest", a 
upozorňuje na fikci, jíž se dopustil v povídce ,,U rytířů", kteréžto pojmeno- 
vání se ujalo teprve po ní. Činí poznámku o službě, kterou jeho ,, Emigrantu" 
prokázal Klugarův ,, Katechismus" (z roku 1746) a jeho kronice ,,U nás" 
rozhovorv s hronovskými sousedy, o modelu obrázku z hor ,, Dvorský", 
o vzniku povídky ,,Do Němec", ,, Pokladu" a historického obrazu ,,Rybní- 
kář", o podrobnostech ve veselohře,, M. D. Rettigová". Opravuje domněnku, 
že by Věk měl co společného s litomyšlským vlastencem Hekem, příbuzným 
s Hekovou rodinou v Dobrušce. Konstatuje model aktuára Roubínka 
z ,, Filosof ské historie", uvádí vůbec na pravou míru leckterou nepřesnou 
informaci nebo pouhou kombinaci o postavách sv^^ch děl, plně uznávaje 
zásadu Zdeňka Nejedlého, že první podmínkou pravého umění jest \-olnost 
tvůrčí síly umělcovy. Dovídáme se o neprovedeném díle o Juhánu Odpad- 
líkovi (1876) z doby, kdy žil v římském táboře při Rýnu, které ustoupilo 
historickému obrazu ,,Na dvoře vévodském"; o podnětu k povídce ,,Na 
Krvavém kameni"; o jediném prameni ,, Slavného dne" (Tomkův Dějepis 
města Prahy), kterýžto obraz prvního hnutí husitského a bitvy na Vítkově 
nahrazen byl dílem ,, Proti všem", založeným na hlubším studiu hojnějších 
a původních pramenů; o prvním prameni ,,Psohlavců". 

Při díle Jiráskově lze také stopovati ohlas cizích literatur v literatuře 
české nebo jejich vliv. Z literatury francouzské zdůrazňuje se vliv Rous- 
seauův, \'oltairův, encyklopedistů na generaci z rozhraní století osmnáctého 

344 




Magdalena Dobromila Rettigová 
(Hana Kvapilová v „M. D. Reitigové" na Nár. Divadle). 



m 



a devatenáctého. Více však v\miká ohlas a vhv Hteratury německé. Možno 
jej stopovati především při Jiráskovi samém Připomíná sám, kterak za 
studentských let pilně se obíral německou literaturou, byv podnícen zvláště 
Vyhnisem, v^^borným znalcem světové literatury, který poukazoval 
k analogickým zjevům v literaturách, k souvislosti kulturních proudů a 
dovedl vůbec vzbudit lásku k věci. I přečetl mnoho ze Schillera, Goetha, 
Wielanda, jehož ,,Oberon" jej zvláště okouzlil, Lessingova dramata i část 
jeho prosy, Z Hóltyho, J. H. Vossa, jeho ,, Louisů" i překlady z Homera, Hei- 
neho, Meissnera, Lenaua. Z toho nejvíce jej uchvátil Goethův ,,Werther"; 
trvale se mu \rylo v pamět místo, kdy Werther hledí s Lottou na 
déšť, rozšuměvší se po prudké bource nad jarní krajinou; Lotta, dojata tím 
pohledem, se zarosenýma očima položí ruku svou na ruku Wertherovu a 
praví: ,,Klopstock"; načež on vzpomene na nádhernou ódu, stržen proudem 
citů skloní se k její ruce a políbí ji, slze blažeností, která tím slovem Lot- 
tiným duší se mu rozlila — i nemůže Jirásek nevzpomenouti dojmu, jejž 
v něm vzbudil temperamentní výklad Vyhnisův při četbě Klopstockovy 
ódy,, Die Friihhngsfeier"; proto také vystihl dojem Goethova,,Werthera" na 
tesklivé srdce dívčí ve svém románě o Věkoví. Zaznamenává dále dojem, 
jakým němečtí klasikové působili na Helda: když Held podnikl cestu do 
Saska, vstoupil na půdu výmarskou s pocity, ,, jakéž vznešení duchové jako 
Schiller, Goethe, Herder, Wieland musí vzbuditi — — Ovzduší těchto 
duchu naplňovalo mne zbožností"; Schiller byl už zemřelý, ostatních ve 
Výmaru nezastihl; i byl spokojen s tím, že si prohlédl místnosti jejich 
obydlí, ,,tak jako je spokojen blouznivý milenec pomyšlením, že jeho milá 
v týž okamžik jako on se dívá na měsíc". Připomíná, že oblíbeného komika 
Svobodu znal také Goethe z lázeňských představení v Karlových Varech 
nebo Teplicích, a že na jeho vyzvání vystoupil několikráte také ve Výmaru, 
i že si ho váž'I také Iffland. Když píše o ,,Paní kněžně" a jejích hostech, 
kteří meškávali v Ratibořicích nebo na zámku náchodském, neopomene 
uvésti, že sestra její matky Elisa, provdaná za hraběte von der Recke, 
mysticismu oddaná, skládala německé duchovní písně i jiné básně, a jak 
přátelský byl její poměr k německému básníku Tiedgemu, který ji dopro- 
vázel na cestách, také do Teplic a Františkových Lázní, že měl ve svém pokoji 
mezi obrazy také Husa, a že jeho známou píseň kozačkou ,,Schóne Minka, 
ich muss scheiden" do češtiny přeložil Hanka. Sympatickj'^ vzpomíná 
Jirásek německého spisovatele a žurnalisty Oskara Teubera, autora dějin 
pražského divadla, který byl jeho spolužákem na gymnasiu broumovském. 
Několikráte chopil se příležitosti, aby wložil, jak velk}'' vliv měl na tehdejší 
generaci A. G. Meissner svou svobodomyslností, snášelivostí i nechutí k jezo- 
vitům, ač jinak byl smýšlení německého. Vyličuje, jak citlivá, touhy plná 

34f; 



duše (Heldova Lory) hledá útěchy u Matthissona, Novahse, Holtyho, jaké 
obhbc se těšil Gessner v překlade Jana Nejedlého. Uvádí, že kanovník Arnold 
se stvkal s Herderem a Goethem, a jak neohroženě hájil Schillera vůči hra- 
běti Adolfu Kaunicovi, příbuznému slavného kancléře. Schiller vůbec pů- 
sobil. 7. jeho Loupežníků se citovaly celé odstavce, veršů Kristiána Schubarta 
užívalo se demonstrativně („Die Furstengruft"). Najdeme u Jiráska, že 
F. Giilich, vystupující ve veselohře o Rettigové, uveřejňoval německé básně 
v Klaarově almanachu ,,Libussa"; o dopisu Gentzově, jejž poslal své přítelce 
Rahcl, pozdější choti známého spisovatele německého \'arnhagena z Ense, 
kdyžs Metternichem meškal v Ratibořicích v červnu roku 1813; o vtipném 
Němci z osmnáctého století, Friedrichu Melchioru Grimmovi, skladateli 
muzikantského vidění Le petit prophěte de Bohmischbroda; o Janu Ohé- 
ralovi, který prvotně záslužně působil vlastenecky jako redaktor a spi- 
sovatel, pak však ír. 1848) stal se odpůrcem národních snah našich a byl 
spolupracovníkem protislovanského listu ,,Prager Morgenpost" i jiných 
listů německ^^ch; o německém básníku Franklovi, který býval studentem 
litomyšlským; o Louise Bergové, choti pražského estetika K. L. Woltmanna, 
která vydala dva svazky českých pověstí ,,Volkssagen der Bohmen". Do- 
vídáme se u Jiráska, že Velco\i byl drahým přítelem Uffo Horn, který 
odcházeje do Hamburku dal mu na památku objemn}' rukopis básní opěvu- 
jících nadšeně slávu naší reformace od Husa až po panování krále Jiřího; 
rukopis ten přišel však za politických nepokojů v Brně nazmar, a co se 
z něho nalézá v básních Hornových, vydaných v Lipsku roku 1847, jest 
jen malý zbytek jednotlivých básní, který se náhodou uchoval z vlastního 
přepisu Velcova a jejž on Hornovi na jeho žádost poslal, když chtěl do vy- 
dání pojmouti rukopis ten celý. Vypravuje o baronu Malovci, pocházejícím 
ze starožitného rodu českého, zpřízněného někdy s rodem Arnošta z Par- 
dubic, že přeložil do němčiny některé z jeho drobných povídek a Vrchlického 
,,Noc na Karlštejně", nakladatele však pro svůj překlad nenašel. A když 
píše o válce r. 1866, se zájmem vzpomíná, že se jí na Náchodsku účastnil ně- 
mecký básník Detlev von Liliencron a cituje partii z jeho ,,Leben und Lúge". 

Konečně jsou literárně historicky důležitý Jiráskovy styky .se spiso- 
vateli soudob5'mi. Byly bud náhodné, jako s Václavem Šolcem, nebo dato- 
valy z dob studií, jako s Bašem a Bohdanem Jelínkem; nebo pouze redakční, 
jako s Nerudou a, přes osobní setkání, s Hálkem; byly literární a byly dů- 
věrnější, jako se Šmilovským, Thomayerem, Vrchlickým, Wintrem. Z pomě- 
ru, v jakém k nim byl, nejdůležitější jest poměr k Zeyerovi, určovaný chlad- 
nou uzavřeností tohoto, a k H. G. Schauerovi, příznačný protivou mezi 
starší a mladší generací literární. 

Tak za mnohé vděčí Jiráskovi také česká literární historie. 



Bohuslav Havránek: 

O DOBOVÉM ZABARVENI JAZYKA U JIRÁSKA. 

Historická povídka a historický román samy vedou spisovatele k tomu, že 
i bezděky v nich užívá spíše než kde jinde archaisujících prvků spisov- 
ného jazyka. Proto i u Jiráska setkáváme se s takovými ojedinělými 
zbytkystarší doby jazyka, jež vůbec ve spisovné řeči ještě žijí nebo živoří, a to 
ve všech jeho dílech s látkami historickými. Setkáváme se např. s dativním 
tvarem sohě u zvratného slovesa: M. 2, 16 (připomínám), abys sobě pama- 
toval a j.; se změnou 'předložky v v u před retnými hláskami: Pr. 11 A tak 
se tloukli (uprchlíci) odlehlejším krajem u velikých oklikách; s ustrnulým 
přídavným jménem páné: za lásku páně M. 2,103, jízdu páně mincmistrovu 
Pr. 121; se starým tvarem bibli: Pr. 175 a j. 

Takové přežitky jazykové dodávají sice řeči patiny stáří, ale mohou 
býti i anachronismem; mohly se zachovati i v jazyce z doby mladší, než 
jest zvolená látka historická, nebo mohou býti rekonstruovány v podobě 
starší. 

Od těchto nahodilých archaismů spisovného jazyka jest lišiti úmyslný 
dobový kolorit jazyka, totiž realistickou snahu přizpůsobiti jazyk určité 
době, umělé spojení nežijících již jazykových prvků určité doby s řečí 
současnou. 

Jirásek ve svých zralých pracích přizpůsobuje jazyk dobově. Na př. 
hned na začátku díla Mezi proudy (1, 17sl.) vykládá student Berná- 
šek zbloudilým a vyhladovělým druhům svůj ideál takto: ,,Pane králi! 
Ted by bylo pravda, že by i kaše byla útěcha naše. Kolikráte jsme jí druh 
druha ukydli, když nás jí pořád krmili. A chlebem jsme po sobě házeli — 
Ó by dost suchá partéka byla a trochu mastné jíchy! Když si tak vzpo- 
menu — " 

„Nač?" 

,,Na arcibiskupa nebo probošta anebo jen na každého faráře, co on 
teď má k večeři. (Utěšuje se dál svou budoucností.) Budu pak knězem, budu 
míti dobré bydlo, píti a jísti, co duše ráčí; budu choditi v čisté šubě — " 

Výklad zkratek: M. Mezi proudy; Pr. Profi všem; ErOl, Evangeliář Olomoucký; 
Hodét. Řád vojenský Jana Hájka z Hodětína, napsaný r. 1413; Hrad. Hradecký rukopis; 
HusE. Erbenovo vydáni Husových spisů, 1 — 3. 1865; C//ť'/(. Chelčickj-; Kat. Štokholmská 

cgenda o sv. Kateřině; Let. Staří letopiscové čeští od r. 1378 — 1562; Ote. Životy svatých 
otců; Prts?. stč. Passionál; PocřA. Podkoní a žák; 5/í/. Štítný; I '/cV/c Václav Vlček z Čenova, 
Naučení králi Vlidislavovi, kterak se mají šikovati jízdní, pčší i vozy, sepsané po r. 1490; 

*^ýh. Výbor z literatury české, I. 1815, II. 1868; Ž. ;'. Žižkův řád vojenský- z r. 1123. 

348 



,, Budeš míti tučný a široký teřich, sádlem prorostlý zášijek a lalok 
utylý, líce ducaté a rumné," vyčítavě Jan po něm pokračoval. — 

S jazykem soudních knih se setkáme jinde, na př. M. 3, 6sl.: Někdy 
býval při cestách k Pašovu a k Drkolnám v Rakousích a znal na té 
straně Cech každý strom a každou stezku — ale pak už tam nemohl 
obstáti a nic nebylo plátno, že se měnil jednou v černou sukni, po druhé 
v červenou, že i bradu sobě učinil a že chodil posléze v poutnicí osobě. 

A význačná a náboženská válečná mluva doby husitské se ozývá 
v Pruti všem, zvláště v řečech kněží a vůdců. Na př. na str. 34 horlí 
kněz Kániš: ,,. . .Protož jděte na Tábor, do místa vyvoleného, neboť tento 
čas pomsty i Praha jako veliký Babylon se všemi městv bude zkažena. 
Ale Tábor zůstane a tam není a nebude ani panování ani poddání, tam 
není nic mé, a nic tvé než všechno v obec rovně, tam všichni jsou rovní 
bratří a sestry. Protož pojďte! A půjdete! A kdo ne, kdo nevyjde s námi na 
Tábor, ten trestu neujde, neb my bratří Táborští máme činiti pomstu a 
rány mečem i ohněm. — Mečem i ohněm! — ..." 

Na str. 296 mluví před pochodem do Prahy hejtman Kuneš z Bělovic: 
,,A jak jste slyšeli, ať z houfu nikdo bez odpuštění hejtmanova nejezdí a 
nechodí ... A dá-li Pán Bůh nepřátely přemoci a některých kořistí dobyti, 
všechen ten vzatek snesete na hromadu, slyšte! A starší ze všech obcí 
rytířské, městské i selské ty věci rozdělí spravedlivě, jak na koho sluší. Ale 
kdo by si co sám zachoval, stajil, takový na hrdle bude trestán, bud kdo 
bud, žádných osob nevyjímajíc. 

A vůbec všechny kusy, jak jste slyšeli, držte, a kdo^by nedržel, ten 
bude hodnou pomstou kázán bez milosti. Tak míní bratr Žižka, v ty časy 
náš nejvyšší hejtman a ostatní hejtmane i všecky obce našeho bratrstva." 

(Dále mluví Žižka.) 

,, Slyšeli jste zas všecky kusy, bratří, a bohdá že nebude potřeba z ně- 
jakých neřádů trestáním honit, mrskat, bít, stínat nebo věšet a pálit, jak 
ty pomsty sluší (!) na zlé vedle zákona božího." 

Tyto ukázky samy o sobě dokazují u Jiráska patrný ohlas staršího 
jazyka. Úkolem tohoto článku jest určiti rozsah tohoto dobového zabarvení 
jazyka, jeho prostředky a prameny, jeho správnost a vývoj . Rozebral jsem 
proto po této stránce jazyk v cyklu Mezi proudy, psaném v letech 
1886 — 1890, a v epopeji Proti všem napsané r. 1892—3. Cituji všude podle 
1. wdání knižního. Historická látka trilogie ,,Mezi proudv" zahrnuje 
léta '1381-1409, ,, Proti všem" léta 1419-1420. 

Jeden z nejúčinnějších prostředků, jímž — ovšem hodnověrně — archa- 
isuje Jirásek řeč těchto svých děl, jest to, že vplétá doni přímé citáty, volné 
obměny a reminiscence ze současné literatury české. Hláskově a tvarově 

349 



dává jim vždy podobu novočeskou, nutně, jinak by nesplynuly s ostatním 
kontextem. Arcliaisují proto jen lexikální materiál jeho řeči a syntaktické 
složení, ale i po té stránce je mnohdy upra\aije. 

Hláskově a tvarově upraveny jsou i citované písně.^) Tím řidší jsou 
archaismy hláskové a tvarové ve vlastním textu Jiráskově. Jsou jen úplně 
ojedinělé: na př. M. 2 mřežových oken, M. 3 zamřežovaným oknem, tovařiš 
a tovařišstvem M. i Pr. často; nezúžené ť v příponě — é ř: Pr. haléř, M. 3 
špehéř; Rcjn M. 2, lúže M. 1 podle kvantity této doby a pod. Odchylky 
ty jsou omezeny vždy na určité slovo a jejich původ je tedy lexikální. 

Starých tvarů vlastně vůbec není; uvésti lze jen: dat. pl. lapkám, M. 
3 a j., lok. po sv. Prokope Pr., přechodník dada M. 3 a příčestí trpné: ne- 
slyšáno M. 1, provodín konšely M. 3. 

Hojněji jsou zastoupeny některé typické druhy tvoření slov ze 14. a 15. 
století. Na př. substantiva tvořená k adjektivům příponou -ec: chromec 
Pr., neboSec Pr., slepec Pr. (Hus), vranec Pr., viselec M. 1, Pr. (Štít.); k ad- 
jektivům na-Mv: oděnec M. 2, 3, změtenec (Hus) a ztracenec (Vlček) Pr. a j. Tato 
slova jsou v staré době skutečně doložena. Podle jejich vzoru utvořil Jirá- 
sek nové okaselec M. 1 k starému okasalý M. 1 (Podk.) a užívá zdánlivě 
starých slov, ale vzniklých asi \- době nové: ryšavec, zvlčilec, ztřeštěnec, 
zhrojenec (vesměs v Pr.). 

Slovesná podstatná jména ve významu dnes neobvyklém: horleni Pr. 
(horUvost, Štít.), skončení věku i skonání věku Pr. (konec, Hus), Mění Pr. 
(lítost, Hus.), sbírání Pr. (tábor) a j. 

Přídavná jména na -nv, kde dnes máme -ní nebo jinou příponu: 
Pr. polná krajina (EvOl.), Pr. prašná cesta (Hus), Pr. ranná zimnice (Hus), 
Pr. rybničila hladina (Chelč.), Pr. branná věž, Pr. škodní pochlebníci (Hus), 
Pr. vodná potopa (Hus), Pr. tanečné veselí, Pr. žalobný a j.; a asi podle jejich 
vzoru užívá Jirásek také adj. špižný (do špižné komor}^ Pr.) místo špižní. 

Ze slovesného tvoření není mnoho dokladů; na př.: okřtiti Pr. (pokřtíti), 
Pr. otrápiti (omámiti), Pr. z ženiti se (oženiti se) nebo hromadná slovesa 
jako pohadovati se, Pr. 79 Pohadovati se s nimi (kněžími) nebudu (Pass.) a j. 

Bjdo by možno uvésti ještě dosti ojedinělých dokladů na jiná tvoření, 
na př. deminutivní okénce M. 1, Pr., adj. zchlapilý, zpohanilý z Pr. nebo 
i příklady odchylného kmene: Pr. zábradlo (zábradlí) jako u Husa, ale 
takové ojedinělé doklady patří do slovníka a ne do kmcnosloví; ostatně 
i dřívější doklady byly přejímány namnoze jistě spíše jednotlivě. 

V slovníku jest jádro jazykového zabarvení u Jiráska a to zcela při- 
rozeně. Jest to slovní materiál, který se nejsnáze, nejdříve a nejvíce pre- 

^) Jedině v M. I, -^y jsim beze zmčny citovány verše 17 — 34 z 70. kiip. Dalimila 
podle vydáni Jirečkova v Paraátkách staré literatury české, č. 2, 121 (1877). 

360 



jímá i v přirozených stycích dvou jazyků nebo vrstev jazykových, a stejně 
jest tomu i při umělém míšení jazykovém. 

Předně jde slovo s věcí, a zachovává-li Jinásek přesně detaily kulturně 
historické, zacho\-ává i jejich označení původní, na př. při kroji. Spodním 
oblekem jest čechl a rubáš (košile) Pr., vinutí nebo vinuté šaty Pr. (prádlo), 
svrchním siiknice M. 1 i Pr., kytle Pr. a kytlice M. 1, Pr., nohavice Pr., 
dále kukla M. 1, Pr. a kuklice M. 2, klok Pr. (lehký plášť), krzno Pr. (plášť 
kožichový) a čuba Pr. i šuba M. 2, 3, Pr. — Pláště jsou také hazuka M. 
3, Pr. a sutana Pr. Na nohy obouvají škorně Pr. (Štít., Hrad.), na hlavách 
mají točenky M. 1, Pr. (Podk.) a točenice Pr., ženy oblékají rouchy M. 2, 
Pr. (Štít.) a závoje: šlojíř Pr., samokroutek Pr. a jemný poučník Pr., vlasy 
mají spletené ve vacúny M. 1. (Štít.) a jsou ulíčené Pr. (Hrad.); kasaličtí 
Pr. (Chelč.) a okasalí M. 1 (Podk.) muži nosí valousy Pr. a otáhlý kabátec 
Pr. (Chelč.). Látky na šaty jsou: brykyš Pr., brunát M. 2, damašek M. 2, 
kamcha Pr., kment M. 3, Pr., lyndyš Pr., zlatohlav Pr. a tkaniny bývají 
krumpované M. 1 a j. č. 

K výzbroji patří: Zei^a M. 3, A^/m nebo kapalíji Pr., ó^Má Pr. [železná. 
košile), so^c (sukně) Pr., plechovice (železné rukavice) Pr., dále v Pr. oštíp 
(Vlček), palcát, paveza (Hodět.) nebo pavézka, také i kyj anice {místo kyje- 
nice), řemdih (Hus) a v M. 2 i bradatice (sekyra), nožnice (pochva) a j. 

Ve vojsku husitském jsou v Pr. : rotymajstři (Hodět.), cepníci, kopiníci, 
pavezníci (Vlček), pračata, oddíly koneberká (Hodět.), honců s hončí korouhvi, 
posilci a ztracenci (vesměs doloženo z Naučení Vlčkova). Ale vojenský 
slovník Jiráskův v ,, Proti všem" má výrazy z doby husitské i pro všechny 
jiné stránky života vojenského. Vozového šiku týkají se výrazy z Hodět.: 
kladení vozů, vozník (kůň tažný), šín (obruč), krátce (motyka), z Vlčkova 
naučení: šperloch, plac, tarasnice a j. I pro nejrůznější boj a jeho výkony 
užívá současných slov: harc a harcování (Hodět.), hold i v M. 1, 2, holdovni 
list M. 3, (Hodět., potvrzení, že poddanský poplatek zaplatil nepřítel), 
mužsky (se brániti) M. 3, návěstí, odpovědný list M. 3, odpuštění (dovo- 
lení k odchodu), okřídlí (křídlo. Vlček), poběhlý (zběhlý), podvrhovati kopi 
i v M, 3, potiskati (nepřátele, Vlček), potkání (srážka. Vlček), pouštěti 
oheň, vetovati (Vlček), strahovati (stříci, slíditi) šilink (běhání ulicí, Ho- 
dět.), šlak a šlakovati, špehéř a špehovati, šturm a šturmování (Vlček), 
výtržka (výtržnost, Ž. ř.), vzatek i v M. 2 (Ž. ř.), zásada (záloha), zištné 
místo (Vlček). 

A jako celé vojenské ovzduší husitské jest vystiženo výrazy vzatými 
z oné doby, stejně jest vystiženo i prostředí náboženských snah a horlení. 
Bezpečně doloženy z oné doby jsou na př. tyto názvy Jiráskovy ze života 
náboženského a kněžského: bekyně M. 1 (Štít.), duchovná bolest Pr. (Štít), 

3Ó1 



kaplice M. 1, msál Pr. (Hus), oltdřníkM. 2, páteř (růženec) Pr., sakristan Pr. 
a j., z ovzduší české reformace: artykul Pr., bratrstvo Pr. (táborské), 
horlení Pr., /a/c5 M. 1 (Hus), ohavenství M. 2, náprava Pr., nařčení 
Pr., násilníci a škodní pochlebníci Pr., nehodný kněz Pr., odúmrť Pr. (Štít.), 
ohnivé mluviti Pr., ohňově kázati Pr. (Štít.), ohňová řeč Pr. a j. (Štít.), 
prázdný hříchu Pr. (Ote), proradce Pr. (zrádce, Hrad.), svorenství (svornost) 
Pr., účastný pravdy Pr. (Ote), utisknouti svědomí Pr., vymetati pohoršení Pr. 
(Ote), způsoba (přijímání), Pr.; výsměšná slova: hřebenář Pr., jednuška Pr. 
(Let.), kněžek Pr. (Hus kniežek), kuklík (mnich, Rokyc.) Pr., modlosluha 
Pr. (Hus), popský M. 1; o umírněných Táboritech: plachta (ornát) Pr. 
(Let.), plátenník Pr.; výtky nezřízeného života: kuběna Pr. (Hus), pitancie 
Pr. (pití, Hus), rufián Pr. (svůdce, Hus), ženina M. 1 a č. (meretrix) a j. 

Vedle toho dominujícího okruhu vojenského a náboženského v starém 
slovníce u Jiráska jest ještě život studentský a městský vůbec zachycen 
typickými výrazy dobovými. Ze studentského prostředí jsou to na pr.: 
bakalář M. 1, tahard bakalářský (šat) Pr., (homo) literatus M. 3, mendík 
(žebravý student), librář'^) (knihovna) M. 1 a j.; z veselého studentského a 
městského života názvy hudebních nástrojů: kejdy M. 1, kobos M. 2, křídlo 
M. 1 a j.; hudení M. 1 (hudba), rytm (píseň) M. 1, ze Štít. známá slova helm- 
brechtná panna, helmbrechtnice a helmbrechtství v M. 1, dále jrej M. 1, Pr., 
frejovná -panna M. 2, dvorná slova M. 2 a zabylství Pr. (zábava, stč. zabylstvo), 
krčemník M. 3 a krčemné stavení M. 1; z prostředí městského vůbec: rynk 
M. 2, uhelná hut M. 1, ýfeoíec Pr., forherk Pr. (předměstský dvorec), ratouz 
Pr., v domě mazhauz M. 1 nebo ^atóc M. 2 a /řsť^a Pr.; šepmistr Pr., čtvrtní 
hejtman Pr., měštěnín Pr. a různá zaměstnání: apotekář Pr., barviř M. 2, 
(ranlékař), ceZe/í Pr. a v M. parnost, nechutenstvie a rostliny dřevec (stč. 
drevce), o/)zc/j a posed, helméř M. 2, Pr., kramář M. 2 (kupec), krampéř Pr. 
(vetešník), pergamenník M. 3, ^r/íí^ (přištipkář) M. 2, šlojířnice Pr. a t^Ořfrt^ 
M. 2 a j.; sem jest také připojiti slova jako: čistec M. 2, čistcový kalich Pr., 
postav sukna M. 3 a trouba kmentu M. 1 (kus), calta Pr., malvazí Pr., patoky 
(řídké pivo) M. 1, pražma M. 1; ze života panského a dvorského: dobrý 
M. 2 (šlechtic), dvořenín M. 2, 3, dvořák M. 1, //oZo/rt M. 1, láj M. 1 a poddaní: 
chám Pr., c/ř/a/) Pr., chlapský Pr., kmetična M. 3 (selka) a j. 

Vedle těchto skupin přejatých starých slov jest roztroušeno v Mezi 
proudy a v Proti všem ještě velmi značné množství slov z konce 14. a ze 
začátku 15. stol. Týkají se nejrůznějších oborů a jsou mezi nimi i slova 
významu formálního. Uvedu aspoň některá: 

Subst. pacholek Pr., panna Pr., starosta (vůdce) Pr., vladyka f. M. 3, 

2) v starém jazyce však krátce: librařic, libraří nebo librař. 



Pr., zloskvrník Pr.; kané (racek) Pr., věžník (pes) M. 1, 3, veveHce M. 3, 
kamenice M. 1 (část statku), koUra M. 1 (záslona), medenice M. 2, skoula 
Pr. (štěrbina); hleskot Pr. a blyUčti se Pr., dobré obecné, zemské lÁ. 1, 3 (dobro), 
firmament M. 2 (obloha), klokoč Pr. (vlna na vodě), /^o/ac Pr. (úděl), králka 
Pr. (neplecha), kročej Pr., snesení Pr. (usnesení), suchota M. 3, starost Pr. 
(stáří), védmo M. 1. (omen. Štít.). Adj.: /řoZa voda Pr., krevný bratr Pr., 
novotný bojovník Pr., odporný (odporující, nepřátelský) velmi často, po- 
dobný (vladyka, slušný) Pr., zapeklitý žid M. 2, Němec zapeklitý M. 3 
(zavilý) a j." 

Slova běžného života: dělný den (všední) Pr., drva Pr., hřeblo M. 1, 
krmé M. 2 a j. Č., kus (skutek) Pr., lízá (vrub) Pr. okřin (mísa) M. 1, 3 ač., 
poctivost (úcta) Pr. a j. 

Slovesa: břísti, vybřísti Pr., činiti se tovařišem M. 1, kázati (tre- 
stati) M. 1 a č., loučeti kamením, M. 2, mezovati M. 3, omeškávati se s někým 
M. 1, ostáti M. 1 (ostojí-li on i vážnost jeho trůnu, 263), náviděti M. 1, 
protiviti seFi., pychatiM. \,přepýchati apřetráviti sousedy rouchemM. 3 (Štít.), 
rechniti M. 1 (hubovati Štít.), slaviti (lotrovstva a zmatky) M. 3, umaliti 
M. 1 (Kat.), tušiti sobe (míti naději) M. 1 a j. (Štít.), krví umákaný M. 2, 
ró^gíi Pr. (vězniti). Adv.: hyn Pr., w^í^Zg M. 1, ostatek (konečně) Pr., právě 
(správně) Pr., hrubě (často), nechutě M. 3, úsilně M. 3 a j. 

Dobové zabarvení skladby — v nejširším slova smyslu — zdá se býti 
na první pohled místy značné, ale to jest přičísti na vrub citátů. Ve vlastní 
řeči Jiráskově není ho mnoho a to ještě v jednotlivých případech je možno 
se klamati nezpozorovaným citátem nebo reminiscencí. 

Některé příklady: přídavné jméno mívá v přísudku tvar jmenný, na 
př. M. 3, 157 Všude poddaní naříkali, že jim nikdo není raden ani pomočen; 
dokonce i v přívlastku: Pr. 31. na Hory Kutny. 

Užívá starého spojení ,,sám druhý", na pr. M. 3, 473 ,,. . .Co by (pur- 
krabí) svedl sám druhý nebo třetí — " a m. j. 

S oblibou popisuje genitivem kvalitativním; na př. M. 3, 458 Tlačisvět 
ryšavé brady a roztržené chřípě levé, starý, zkušený lapka, . . . 

Starý vliv se projevuje také ve vazbách předložkových, na př. pro- 
středník a prostředek jest vyjádřen předložkou skrze: M. 2, 50 a skrze 
něho a s ním dostal se do bytu; druh předložkou o d: Pr. 11, vzácné zboží 
od kalichů, monstrancí, ornátů i drahých knih; vedle ve významu přenese- 
ném: Pr. 64 dokládal, že se nedá vedle výkladu a rozumu každého 
kněžka vésti. 

Odchylných starých vazeb slovesných vyškytá se jen málo příkladů, 
na př. M. 1, 37 Nestůj po rozkoši (o rozkoš). 

V slavnostním, kazatelském stilu jest děj vyjadřován místy passivně: 



333 



23 



M, 2, 90 Takové nekázně, takového a jiného ohavenství jako her v kostele, 
by v novém kostele netrpěno. 

Ve větné skladbě projevuje se vliv starých vzorů tím, že tam, kde 
archaisuje — a to i v dialogu — píše v přesně logicky stavěných normálních 
větách a v rozčleněných souvětích s klidným spádem a s vazbami přechod- 
níkovými tak, jak psávali staří autoři čeští v prose pod vUvem umělé logické 
skladby latinské. Srov. na př. místo z líčení útoku na židovské město: M. 
2, 41 Rozvášnění, rozzuření křesťané však nedbali. Ti krví již umakáni 
jen bili do židův a vraždili, oni zase loupili a kořist sháněli, vybíjejíce skříně, 
truhly, vytrhujíce podlahy nebo do komor a sklepů se ženouce anebo židy 
mučíce, aby se vyznali, kde ukryli své peníze nebo jiné bohatství. 

Jinak nějakých jednotlivostí specielně české staré skladby větné nemá. 
To, že užívá často spojky a n, jest jen archaismus, zděděný z literární tradice. 
(M. 3, 20 — (lotr) jej Tkaničku obral, an se před Berounem v řece koupal. . . 
a m. j.) 

A stejného původu jest i to, že samostatnou větu smyslu důvodového 
uvozuje rád enkliktickým-/é (-ť je): na př. M. 1, 84: Věděltě asi pan lovčí, 
že se bude král ptáti, a m. j., užívá toho i nesprávně za pouhé enklitické 
-i, ti; na př. M. 1., 78 ,,Všaktč myslím," dodal. Toto -tě v pracích z mladších 
let jest místy velmi časté, na př. ještě v M. 1 na str. 367 dvakrát a 368 
třikrát a pod., v pozdějších spisech již nikoli. 

V slovosledu napodobí starý usus, vzniklý vUvem latiny, několika 
způsoby: klade zaměstnání za vlastní jméno, M. 2, 28 Kříž, kramář, Pr. 
28 . . .volal Šíma kovář. . . a m. j.: uměle řadí přívlastky: M. 3, 11 a po- 
slední Hvězdář Šilhavý, hlavou třesoucí. — Také posunuje sloveso ke 
konci věty. 

Mocnější však než vliv starého knižního jazyka jest i v historických 
povídkách a románech Jiráskových často vliv lidové větné skladby a stilu; 
srov. na př. řeč venkovské stařeny v Pr. 39: ,, Zbloudili jsme, matko, 
chceme na Radonice. . ." — ,,Atone — ty jsou tuhle, zrovna za Hvozdnem," 
a stařena ukazovala směr. — ,,Da]eko-li?" — ,,A jen půl hodiny, ani ne; 
ale v tom blátě — " a pod. A jest to v dialogu i se stanoviska historické 
skutečnosti oprávněnější. 

Celkem v jazyce trilogie,, Mezi proudy" a epopeje,, Proti všem" projevuje 
se doba látky především stopami tehdejšího pokladu slovního a to stopami 
dosti bohatými, tu a tam objevuje se vliv staré skladby, o vlivu na hlás- 
kovou a tvarovou podobu nelze však mluviti. Přejatá slova stará jsou po 
této stránce úplně přizpůsobena, na př.: trouba, skoula atd. a to i násilně, 
poučník místo paučník. Jirásek přejal hlavně odborné názvy náboženské, 
vojenské, krojové, školské a typická slova a obraty z hnutí reformně nábo- 

364 



ženského, ze života stiidontskcho a městského a ze zaměstnání vojenského. 
Kde jest děj z tohoto prostředí, jest lexikáhií zabarvení jazyka často velmi 
značné a přímo až ucelené, není-li z tohoto prostředí, jest daleko menší, až 
skoro žádné. 

Tato nesouměrnost a vůbec kvantita jazykového zabarvení v pro- 
braných dílech není stejná. Proto otázku, jak Jirásek cituje a jaké jsou 
prameny a původ jeho starých prvků jazykových, proberu postupem časo- 
vým, aby lépe vysvitl vývoj. 

V citovaném na začátku úryvku z dialogu studentů v I. díle Mezi 
proudy (str. 17) jest ohlas z Podkoního a žáka a to těchto veršů z řeči 
žákovy: 



nenie partéka tak sucha 

bych jie nerozmočil jichů, (v. 84 — 5) 



a z řeči podkoního: 



by vám dali jíchy mastné (v. 119) a 

(v. 145^6) a dále 



když již za stolem sedem, 
inhed na sě lúčieniy chlebem. 



pakli nenie (zvěřina), ale kaše. 

To ť jest všě útěcha naše, 

že ť jie uk3'dá druh druha, (v. 155 — 8). 

A dále řeč studenta Jana jest jen nepatrně upravený citát z Chelčického 
Postily (78a) — ,,na ně (kněží) to svědčí jich tuční a širocí teřichové, sád- 
lem prorostlí zašij kove a lalokové utylí a líce ducaté a rumné." 

Tento úryvek jasně ukazuje, jakým nenápadným způsobem Jirásek 
cituje obyčejně s nepatrnou obměnou, jak přizpůsobuje literární remi- 
niscence, redukované často až na pouhá dvě, tři slova, své situaci, a uka- 
zuje se, že i překládá (lúčěti — házeti). Zastupuje také hned oboje pro- 
středí — studentské a reformně náboženské, která jsou v tomto díle 
i v druhých dvou karakterisována hojnými citacemi a pak i dobovým 
slovníkem. Pramenem jsou mu současné památky literární. 

Na př.: ze satiry Podkoní a žák ještě i verš 19. ,,na němž sukně šerá, 
umlená," ozývá se v tomto díle v popise studenta na str. 8, ,,v šeré sukni 
dosti umlené," a tento výraz: ,, umlená sukně" se pak vrací častěji (216, 
2, 35, Pr. 630 a j.). I s výsměšným oslovením žáka: ,,Ach přehubená par- 
téko" (v. 111), ,,psotný sagitáři" (v. 379) se setkáváme: ,,...\y partéky 
hladové!" (M. 2, 133) a „O vy sagitáři -" (M. 1, 19) a j. Také i jiná 

3rj5 



ještě slova z této skladby jsou v slovníce Jiráskově, na př. okasah"^, 
dvořák, calta. 

Hojné jsou citáty ze studentské poesie milostné, přímé i nepřímé: na 
str. 35 jest druhá strofa písně: , .Dřevo sě listem odievá" a na str. 163 jest 
citát z Písně Závišovy a j. V dialogu na str. 172 užil začátku písně: ,,Má 
milá zmileličko, zbělelo tvoje líčko." 

Výrazové prostředky ovzduší náboženského a hnutí reformátorského 
jsou opět brány z náboženské literatury starší i reformát orské, ze Štít- 
ného, Husa, Chelčického. Mnohdy jsou to dost obšírné citáty. Na př. na str. 
20 (M. 1) jest modlitba: ,,Paní má, svatá Máří, věčná panno všech panen, 
matko nejvyššího milosrdenství, skrze ten, jenžto tvou duši prostoupil," 
atd., dosti dlouhá. To jest skoro doslova Modhtba k panně Marii ze Sva- 
tovítského rukopisu (86-* si.). Na str. 206 ve zbožných úvahách Eliščiných 
jest skoro doslo\Ti5> překlad ze štokholmské legendy sv. Kateřiny (v. 686 — 
693, 705—7), na str. 49 jsou přímo citovány verše ze staročeské písně 
„Doroto, panno čistá". 

Dokladem ohlasu reformátorské literatury jest již uvedený citát 
z Chelčického, srov. dále v M. 2, 34 (bojí se svobodného slova), jež by ukázalo, 
j ak oni na hynšti velikém a Kristus na kříži vysokém, j ak Kristus s trnovou 
korunou a oni s drahým kamením a perlovou" s místem Husovým: Kristus 
na kříži vysokém, oni (biskupové) na hynstě velikém; Kristus tmovú 
korunu má na hlavě, oni s drahým kamením perlovú (vyd. Erb. I, 175) a j. 
Také bible užívá, tak na str. 21 (M. 2) jest parafrase 35. žalmu v přání: 
,,aby pochytil (Hospodin) štít a pavezu a povstal ku pomoci proti nepřá- 
telům, ať jsou jako plevy před větrem a nechť na nepřipadne setření." 

Mimo tato dvě prostředí vyškytá se v I. dílu Mezi proudy jen tu a tam 
.'^taré slovo, na př. při lovu: holota, láj a j., nebo ohlas literární, na př. na 
str. 133: ,,Že ti ošiji líce," hrozil švec. . . stejně jako hrozí své ženě v staro- 
české satiře o ševci: ,,v ten čas ošiji líce" (Hrad. 126a) a opět v M. 3, 7 
„a tobě ošiji líce — " S nelichotným oslovením ,, huběnce hubený", z téže 
stránky rukopisu hradeckého setkáváme se také na str. 11: ,,¥}' hubenci 
hubení!" a slovo hubenec vyškytá se pak častěji (Pr. 229 aj.). Také i v 11. 
díle na str. 31.: Všechno to mq namnoze vynesl obchod samety, damašky, 
hedvábí, brunatém a různými kropeninami přešlechetnými i pruhatinami 
nevídanými — jest ohlas z rkp. Hrad. 112b: ,, jakýž mám brunát: krope- 
nina přešlechtená, pruhatina nevídaná", ale posměšně volená slova pro 
vlastnosti látky z chlubné řeči kupcovy změnil Jirásek v označení druhů. 

V tomto druhém díle jest také archaisována řeč tam, kde se líčí vpád 
do židovského města a vraždění v něm (str. 38 — 48) a ještě i scény s dokto- 

3o6 



rem Osxrtlem jsou leckde zabarveny nékter3'^mi slovy lékařskými, jmény 
rostlin a i literárními ohlasy. 

Celkem však v I. i v II. díle jest jazyk dobo\ě zabarven jen v malé 
části; vlastní zápletky románové, v II. díle celé vypravování o Žitovi a 
o zachránění krále Václava jest psáno řečí skoro naprosto nearchaisující. 

Ve III. díle ,,Do tří hlasů" je sice také dikce některvch částí dobově 
skoro nezabarvena, na př. str. 28 si. a j., ale dobov\> kolorit jazykový jest 
podstatně rozšířen. K scénám ze života jihočeských lapku (str. 1 si., 106 
si., 144 si. a j.) užil Jirásek přímého starého pramene. Popravčí knihy pámiv 
z Rožmberka z let 1389 — 1429 a řeč těchto kre\ních zápisů se v nich jasně 
ozývá. (Vydal ji r. 1878 Frant. Mareš.) 

Úryvek uvedený na str. 35 1 jest složen jako mosaika ze slov Popr. kniliy : 
.,a jest vuodce na silnice k Passo\'u a k Drkolnám," ,,ten chodí po všech 
v pútničí osobě" (Popr. R. 22), a ., měnil sě jednu v črnú sukni, druhé 
v červenu, a tak vžd^xky s nimi býval" (Popr. R. 12). Srov. na str. 450 
,, chytili černého a tlustého pacholka, jenž štětky na trzích prodával" a dále 
,,ti všichni (vyznal) že jsou většinou ze zboží páně a loupí ze msty a že 
stav mají v Sedle mezi Bystřicí a Stráží ve třetím dvoře na pravé ruce 
od Bystřice ku Pěnné jedouc, u nějakého starého sedláka" s Popr. R. 15 
,,Jan, črný a tlustý pacholek, jakož štětky prodává na trziech" a Popr. 
R. 21 ,,Item recognovit, že on Matěj . . . jměli jsú stav ve vsi řečené Sedlo 
mezi Bystřicí a Stráží v třetiem dvoře na pravě ruce od Bystřice ku Pěnné 
jedúc, u někakého starého sedláka jměli jsú stav a jmievají." Na str. 460 
místo ,,u Hřebena lesa vzali Budějovickým Němcům za dvacet hřiven grošů 
litého stříbra a tři kopy grošův a pět zlatých a mnoho pateřů akštaino- 
vých, čtyři samostříly a ty kupce zjímali a nesli je s sebou na Moravu" 
jest stejně doslova vzato z Popr. R. 18 a také na str. 464 ',,Máloť jich na 
hradě, a dobudeme ho, chcete-li, kdykoliv přilehnete" je z Popr. R. 29 
,,máloť jich jest na tvrzi; dobudete, chccte-li, kdyžkoliv přilehnete" a ještě 
mnoho jiných míst. Také slovník těchto lupičských scén závisí na Po- 
pravčí knize, odtud jsou na příklad slova: hitunk (dělení kořisti), biich 
(pul uzeného prasete), hudec, kahelatý (s velikou hubou), klecavý, lapka, 
lapkovati, piknosý, pivovar (vařič piva), příjemce, příjemník, přijímač, pro- 
radce, sirahovaii, Hahač sl ]. Také všechna jména lapků až na dvě jsou 
vzata z této smolné knihy. 

Na tomto příkladě jasně vidíme, jak Jirásek využívá svého přímého 
pramene ze souvěké literatury i po stránce jazykové. Dobové zabarvení 
řeči jest pak v takových scénách věcně založených na přímém pramenu 
starém velmi značné a ovšem i bezpečné, tvoří je z \alné části přímo slova 
staročeského autora. 

357 



Na pramenných studiích zakládá se také věcně epopej Proti všem. 
Tím si vysvětHme vzrůst obsahu i rozsahu dobového koloritu jaz^^kového, 
svědčí o tom také již sama bohatost dokladů v uvedeném slovním materiálu. 

V citovaném již úryvku řeči hejtmana Kuneše z Bělovic a Žižky jest 
zkrácený výňatek z Žižkova rádu z r. 1423: „Ale jest-li žeby kde pán Buoh 
dal neprátely přemoci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnúce polem, 
nebo polem ležíce, kterých kořistí dobyti: aby ten vzatek a ty kořisti 
snesen}', svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, . . ., a k tomu aby 
byli wdáni a voleni starší ze všech obcí, panských, r3'tířských, městských 
i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým a spravedUvě, 
jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly,. . . Jest-li pak žeby kto co 
vzal, nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dobrým s\'ědomím: k tomu 
takovému chtěli by popra\'iti, k jeho hrdlu i statku, bud kdož bud, žádných 

osob nevyjímajíce Míníť také bratr Zižka i jiní páni hejtmane, rytíři, 

panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jmenovaní, i všecky 
obce, s pomocí boží a obecní ze všech neřáduo\' trestati i bíti, trestáním 
honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti, i všemi pomstami 
mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedle zákona božího, . . . " ^) Tento Žižkův 
řád a starší Vojenský řád Jana Hájka z Hodetína i mladší Naučení o šiko- 
vání jízdních, pěších i vozů od Václava Vlčka z Cenová jsou pramenem 
jazyka vojenských scén. To jest již viděti z rozboru starých vojenských 
názvů. 

Druhý tam citovaný úryvek z ,, Proti všem" — řeč kněze Kániše — jest 
ohlasem Příhramova spisu Život kneží táborských. Srov. jeho slova : 
,,V ten čas nebude nižádného na zemi kralovánie neb panovánie, ani 
poddáni e, a všichni úrokové a dani přestanu, ani jeden druhého bude 
k čemu nutiti, neb všichni budu rovní bratřie a sestry" (Pal. Děj. III, 1, 
388) — ,, do vésti mienili, aby město Pražské jako Babylon bylo ohněm 
zkaženo" (Čas. čes. duch. 1863, 421) ,,řkúce, že již jest čas pomsty" (423), 
,,činiechu sě anjely" (425). Znovu se zde ozývají hojně slova Husova, srov. 
na str. 50 — ,, matka často vykládala, jak je panenstvo nad vdovstvo a 
manželstvo velmi povýšeno" (Hus E. 3, 270 drahé panictvo v Kristovi 
a panenstvie v jeho matce jest vysvobozeno, a nad vdovstvo a manželstvo 
velme povýšeno), na str. 46 ,, křivé staré dřevo nebrzo kdo napraví" jest 
z Husa (E. 3, 110). Opět jest často citována bible, na př. na str. 187: ,,To 
jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a umyli roucha svá a zbílili je v krvi 
Beránkové . . . Nebudou lačněti ani žízniti více a nebude bíti na ně slunce 
ani žádné horko. Nebo Beránek pásti je bude a dovedeť je k živým studni- 

») Výbor II. 275 si. 

35S 



cím vod, a setre Bůh všelikou slzu s očí jejich. . ." Zjev. Jana 7. 14, 10, 17 
a j., ale v bratrského přeldadu jako i jinde. 

Také listinné památky byly pramenem věcným a pak i jazykovým, 
na př. na str. 55 doslova citován list českých pánů k dvořanům Zigmundo- 
vým (Archiv III, 186) na str. 60 jest v místě: ,,A také to, že každý lže 
v svou hlavu jako zlosyn nejhorší, kdo před nimi na naše království ne- 
šlechetně vznesli, i na moravskou zemi, že by rozliční bludové u nás vznikli 
a kacířstva" ohlas známého protestního listu pánů českých i moravských 
do Konstancie (Arch. III, 192). Dokladů takovéhoto přímého vlivu pra- 
menů na dikci Jiráskovu v „Proti všem" bylo by lze uvésti nepřehledné 
množství. 

Zajímavě na mnoha místech a v různých situacích užito jest slov 
písně Kíož jsú boží bojovníci. V Žižkově odpovědi : ,,Je (nepřátel jako 
kobylek), bratře, ale pán Bůh velí se nebáti záhubců tělesných" (531) jest 
refrén písně: 

Tenť Pán velíf se nebáti 

záhubci tělesných, 

a také v Žižkově oslovení vojska před bitvou na Vítkově slyšíme slova 
písně ,,retuj druh druha" (píseň ,,retuj druh druhého"), str. 554. Válečný 
pokřik písně ,,Na ně, hr! na ně" ozve se v křiku: ,,Hrr na ně! Hrr! (str. 
561). Prosba uprchlíka z hradu — ,,Pro bůh vás, krajané, prosím! Živte 
mne! Nezabíjejte! Živte" — upomíná na známý verš ,,bíte, zabité, žádného 
neživte", který jest však později přidán (srv. Nejedlý, Děj. husit. zpěvu 255). 

Jiné písně husitské jsou často citovány přímo, na str. 299 ,, Po vstaň, 
povstaň, veliké město pražské" nebo Husova píseň ,,Jezu Kriste, štědrý 
kněze" na str. 114 a m. j. 

Ale přitom i v ,, Proti všem" jest jazykové zabarvení nesouměrné. Poně- 
vadž však vojenský živel a hnutí náboženské dominuje a románový děj 
vlastní ustupuje, vzrostlo i dobové zabarvení do šíře. Jest bohatší a ucele- 
nější, než bylo v ,,Mezi proudy", poněvadž Jirásek, když čerpá věcně ze 
starých pramenů současných, těží z nich i jazykově. Jádro jeho tvoří citáty 
a obměny starého textu a pak přejatý slovník. 

Co se týče správnosti jazykového koloritu Jiráskova, totiž zda souhlasí 
jazykové prvky archaisující skutečně s jazykem doby látky, ukazuje roz- 
bor, že pramenem těchto prvků byly Jiráskovy především souvěké české 
památky hterární. Z nich cituje, z nich přejal i svůj slovník. Přesné hranice 
mezi citátem a mezi vlastní řečí Jiráskovou není; na př. v prvním cito- 
vaném úryvku z ,,Mezi proudy" jest v citátu zChelčického výraz ,,líce ducaté 
a rumné", s tímto vj^razem se pak setkáváme častěji: M. 3, 15 Byl rumného, 

359 



ducatého líce, Pr. 569 rumné, ducaté tváře se potem zalévaly. Ohlas Husova 
místa „O lháři... prázdnopěvci, lajce, básm'ci, křivokradí neb zlorádce, 
pochlebníci, šeptáci, dvornomluvní a němečtí šprechéři!" (E. 1, 87) jest v M. 
22, 107 mladík. . . byl jeho mysli vhod. . . že nebyl . . . žádný pochlebník 
a dvornomluvný německý šprechýř", ale jinde se setkáváme s jednotlivými 
slovy z tohoto místa: prázdnopěvec, lajce, křivoradí (zkomoleno v křivo- 
kradí), šepták. Srov. také ohlas skladby Podkoní a žák a písně Kiož jsú 
boží bojovníci. 

Proto realistickému požadavku pravdivosti koloritu dobového vy- 
hověl po stránce jazykové úplně tam, kde archaisuje. Dobová správnost 
jeho archaismů filologa až překvapí. Všechny příklady uvedené v rozboru 
jazykovv^m jsou skutečně doloženy z konce 14. stol. nebo ze začátku 15. a 
jejich počet bych mohl ještě značně rozmnožiti. Vytknouti možno jen 
ojedinělá nedopatření: na př. toto zkomolené křivokradí M. 2, 93, Štít- 
ného slovo napčnožec (pyšný člověk) (Mus. 69^) změnil v na/)ěwoi/říi a pod. 
Také někde porušil význam slova: postavec znamená v staré češtině hedváb- 
nou látku, Jirásek ho užil (M. 2, 41) ve stejném významu jako postav 
sukfia (kus sukna) a pod. Ve slově kyjanice přearchaisoval, v dokladech 
ze 14. a 15. století zní to slovo vždy kyjénicě, kyjenice, stalo se tak snad 
podle Hájka, který užívá tvaru kyjanice (37^ = Flajšh. I. 232). 

Pochybenými archaismy jsou některá adverbia na -o, na př. hlasno 
(M. 1, 2), jako je v rkp. královédvorském (Oldř. 42); v stč. bylo jen hlasně 
(L. F. 22, 1895, 103); nebo podle nepravé glosy v Mater verborum ,,miln" 
fulguo jest u Jiráska mina ve stejném významu jako v glose v M. 2, 109: 
jak se dělá kamení v povětří z dusnosti a miny a z vláhy větrové a proč 
dolů padá. 

Jsou také případy — nečetné — toho, že užívá slov doby pozdější, na 
př. poctivice, jsou známy až od 16. stol., také slova: drancovník, ladrovaný 
kůň Pr., lektoř (M. 1) jsou podle našich vědomostí asi mladší; místo starého 
tvaru chodící (šat), užívá mladšího tvaru choděcí. Sem také patří to, že 
cituje v době husitské text bible Králické. Jindy také archaisuje řeč slovy 
neobvyklými, jež jsou však nová, na př. bratrovec, obuch. ■ 

Příčina těchto nesrovnalostí jest v tom, že na jeho dobové zabarvení 
jazyka působily také archaismy, které přejal vůbec z literární tradice nebo 
ze své tvorby starší; neboť Jirásek jednou užitý obrat starý nebo získaný 
kulturně historický detail často a rád opakuje; doklady níže uvidíme. 

V počátečních sv^/ch pracích Jirásek archaisuje jen velmi nepatrné. 
Ještě na př. v románu Konec a počátek — vyšel ve ,, Světozoru" roku 
1879 — jest kromě několika archaisujících řečí Korandových a Vavřin- 
cových, v nichž jsou také dva tři citáty, jen několik starých termínů krojo- 

300 



vých (na př. šat choděcí i vinuty), právních [půhony a ortelování) a slov 
jiných: tovařišiti někomu, milost, jrejíř atd. 

Tento původně praskrovný slovník starých v^Tazů vzrůstá v dalších 
pracích. Tak v rumáně 1' cizích službách (v ,, Osvětě" r. 1883) užívá již 
Jirásek dost odbornj^ch názvů husitského válečnictví, na př. cepnik, harc, 
hold, holdovati, honce, konéherka, potiskati, šperloch atd., s nimiž jsme se 
setkali v ,. Proti všem" ; pramen byl asi stejný. Ale přece ještě ani 
v Skalách, vyšlých v ,, Lumíru" r. 1886, kdy začal psáti Jirásek I. díl ,,Mezi 
proudy", nelze mluviti o dobovém zabarvení jazyka. Archaisují zde jazyk 
jen nečetná jednotlivá slova, \'ětšinou technické názv}^, na př. šaty hřesko- 
vého květu barvy, cejch (znamení), barvíř (lékař), kmentový jalacit (šátek), 
diversí (útok), kontrjekt (podobizna), nebožce (nebožtík) atd. Naopak 
myslím, že by přesný jazykový rozbor ukázal, že jest v tomto spise archaisu- 
jících prvků méně než v některých pracích starších, na př. než V cizích 
službách, ale jistě jest jich méně než v povídce Ze zlatého věku v Ce- 
chách, otištěné v ,, Matici lidu" r. 1882. V této povídce z doby Rudolfa 
II. jest bohatý slovník z domácnosti městské, ze života maloměstského 
i dobrodružného, na př. bodená rána (bodná), fatkář (břichopásek), hledi- 
truňk (piják), kleprtík (mimochodník), krčemník, lichevník, mordéř, nevy- 
pitvaný (ničemný), nožnice (pochva), šaty pernaté (peřiny), karasové punčo- 
chy, ložument (ložnice), mazhaus atd. A vedle slovníku užil v ní i citátů a 
také skladba řeči jest dosti přizpůsobena starým vzorům, např. nastr. 62: 
,, Zrovna těch dnů, co jsem tam meškal, byl sťat jakýs starý člověk, hrozný 
lakomec a lichevník. Pro nekřesťanskou lichvu hrdlo propadl." 

Vyvíjel se ted}'' Jiráskův jazyk po této archaisující stránce postupně, 
třebas ne přímočarně do cyklu ,,Mezi proud}'"; v,, Proti všem." je tento v3H'oj 
pro Jiráska celkem dovršen. Příčinou toho jest, že zde od historické litera- 
tury přešel k souvěkým pramenům a z nich těžil pak i jazykově. Tuto 
cestu nastoupil již během trilogie ,,Mezi proudy", zvláště v třetím díle, jak 
jsem ukázal jazykovým rozborem. Podporovaly tuto změnu i vnější události 
života autorova; od r. 1888 žije Jirásek v Praze a třetí díl počal psáti 
r. 1889. 

Výsledek této filologické úvahy jest stručně tento: V zralých pracích 
s látkami historickými zabarvuje Jirásek dobově svůj jaz}/!-: a to tím, že 
jej proplétá citáty a reminiscencemi, ze současné literatury, přejímá dosti 
bohatě staré výrazy, hlavně odborné, a místy i poněkud napodobí skladbu 
starých vzorů. Není to sice zabarvení důsledné a souměrné, nýbrž jest 
omezeno jen na jednotlivé scény, ale je pravdivé. Dospěl k němu postupným 
vývojem a hlavním pramenem jeho jsou souvěké literární památky, jež 
jsou mu spolu i pramenem věcným. 

361 



Q u i d o H o d u r a : 

NÁŘEČÍ VE „VOJNARCE" A „OTCI". 

Nedlouho před Národopisnou výstavou (r. 1895), v níž dostoupily 
vrcholu naše národopisné snahy devatenáctého století, napsal Jirásek 
Vojnarku (1889) a Otce (1894). Obě dramata váží látku ze selského 
života na Litomyšlsku a v dialogu užito jest tamního nářečí. ,,Vojnarka" 
zobrazuje skutečný příběh ze Střenice, horské vsi, národopisně nejzachova- 
lejší na celém Litomyšlsku, ležící v jižní části okresu směrem íc Poličce. 
,,Otec" je rovněž vylíčením skutečného příběhu, ale ze Sloupnice, která jest 
asi 6 km vzdálena od Litomyšle a leží v úrodném kraji směrem k Ústí nad 
Orlicí. Tím jest dán rozdíl v nářečí ,,Vojnarky" a,, Otce". ,,Vojnarka" má ná- 
řečí spíše poličské, ,,Otec" litomyšlské v užším smyslu. „Vojnarka" má nářečí 
starobylé, „Otec" průměrné, jak snad ještě i podnes se na Litomyšlsku mluví, 
a dialektické látky jest v něm mnohem méně než ve ,,Vojnarce". To jest způ- 
sobeno také tím, že v ,,Otci" není zvláště starých osob, kdežto ve ,,Vojnarce" 
jsou takové osoby dvě (Vojnar a Havlová), a že v ,,Otci" vystupují některé 
osoby městské neb studované, ve ,,Vojnarce" však samé osoby selské. Ale 
zdá se, že ještě jedna důležitá okolnost způsobila tento rozdíl: srovnáváme-li 
dramatický sloh obou prací, zřejmě vidíme v ,,Otci" úsilnější snahu po větší 
hospodárnosti výrazové, technické prostotě a jednoduchosti. Jistě i ,, Voj- 
narka" znamenitě dbá všech těchto požadavků; i ona jde pevně za vnitřní 
dramatickou ideou, neod vracejíc od ní potřebné pozornosti rušivými a jen 
zevními podrobnostmi, které jen překážejí náležitému uplatnění této idey. 
Ale ,,Otec" jde po této cestě ještě dále, jest slohově ještě o stupeň čistší a 
ryzejší. A tu se zdá, že i v této okolnosti jest příčina větší skrovnosti dialek- 
tické látky v ,,Otci" než ve ,,Vojnarce". Ani ,,Otec" ani ,, Vojnarka" nejsou 
totiž psány jen nářečím. Tvary dialektické jsou tu promíšeny tvary spi- 
sovnými a o míře dialektu rozhoduje esthetický soud autorův, který dbá 
toho, aby dialekt, jako kterýkoliv jiný zevní prostředek dramatické tech- 
niky, hlavní dramatickou ideu podporoval a v ničem jí nerušil. 



Změny hláskové, na nichž jest nejpatrnější místní osobitost, nářečí, 
jsou zastoupeny hojně, ale i tu jest všude zřejmé úsilí Jiráskovo nepře- 
stupovat mezí, jež stanovuje hlavní účel dramatu: vyhýbá se úzkostlivě 
odchylkám, které by směšností neb nevkusem mohly porušovati vážný 
účinek dramatického děje, aniž užívá odchylek, které, jsouce obecně české, 
působí dojmem vulgárnosti (hiatické v na počátku slabik před samohlás- 

362 



kami na př. se nikdy nevyskytuje). Při tom nikterak se nebojí odchylek 
hodně zvláštních (to platí jen o ,,Vojnarce"), jen když mají zjevně místní 
charakter (tekně, místo pěkně). 

Nejhojněji doloženo jest tak zvané obalování, t. j. zvláštní bi- 
labiální v^-slovnost v na konci slabik po samohláskách a po samohlásko- 
\'ém r. Jirásek dobře cítil, že toto bilabiální v není samohláska, a proto na 
některých místech je přepisuje uv nebo vu: neníuvšemu konec (Vojn. 70)^) 
teprviited (Vojn. 65), proč ses neuvdala (Vojn. 43), teprvu (Vojn. 13). Voj- 
narka má hodně dokladů obalování: dončata str. (7.), zrouna (8), dáuno 
(9), nejdřiii (9), kreii (9), douka (9), prauda (9), zaiin (11), dončátko (13) 
(zde eii připodobněním se změnilo v ow), opraiidu (14), stoukn (15), šaulei^X), 
mlíiuko (21), primí (23), mluu (24), knudu (24), diuná (25), staňte se (38), 
doučeti (Otec 23). 

Jde4i o tuto změnu na začátku slova, jest tu patrně samohláska, 
která jest podmínkou změny, na konci slova předcházejícího, a tu Jirásek, 
cítě tuto sounáležitost, píše obě slova dohromady: toušecko (Vojn. 41), 
pousem (\^ojn. 67), keušemu (Vojn. 38), žeušecko (Vojn. 37), hratriistal (Vojn. 
59), o méiilastní (Vojn. 35), tuzeuUmáte (Vojn. 34), chtítudát (Pojn. 13), 
abysesudala (Vojn. 13), seudala (Vojn. 13), protože se nebudnuddvat (Vojn. 10). 

Jindy píše obě slova zvláště: taky iidovu (Vojn. 13), nechci udávat (t. 14), 
mu ušecko (t. 22), analogicky jest obalování i po souhlásce: jseniusecko (t. 42), 
pro néjusecko (t. 76). S touto změnou souvisí dativní přípona oj místo ov\, 
kde v z příčin patrně dissimilačních zmizelo: študentoj (Otec 9), Honckoj 
(t. 10), Václavoj (47), ke kojíoj (A^ojn. 12), o pacholkoj (t. 10), hochoj (t. 27). 

Příznačné poudat místo povídat jest doloženo jen ve ,,Vojnarce", 
a i tu důsledně jen u osob nejstarších, totiž u Vojnara a Havlové: poudám 
(16), poudáte (15), poudal (12). Selka praví: poudačku (t. 29), ale povídáte 
(tamže). Selka se ptá: Povídal tobě'^ Martin (pohone) dopovídá: Betka něco 
poudala (str. 29). 

V ,,Otci" obalování, jak vidno z dokladů, jest doloženo jen v dativní 
příponě oj a ve slově douče. Jisté tu byly příčinv umělecké, pro něž tuto 
změnu Jirásek vyloučil; neboť obalování jest změna, která jest rozšířena 
po celém okrese, ba z části i v městě, a to i u lidí nejmladších. 

S jakou rozvahou vedl si Jirásek, jest zřejiho také z vyloučení cák 
a kddk (m. co pak, kdo pak), kterážto zvláštnost tak výrazně odlišuje 
se\'erovýchodní Čechy ode všeho ostatního území českého. Pro stahování 
slabik má Tirásek jen tyto doklady: trá (Lojn. 75, 13), udal (Otec 
42, 46), přál (Vojn. 17, 30, 40), úáký a úáko (Otec 24, 32; Vojn. 8. 9). 

M Cituji Otce podle vydání z r. 1913 a Vojnarku z i. 1898. 

363 



Klesnutí jotace po r etnicích neboli, jak na Litomyšlsku s posmě- 
chem říkají, petáctví jest velmi hojně doloženo, ale jen ve ,,Vojnarce". 
Doklady jsou hlavně ii Vojnara a Havlové: zaběhla (12), tohe (13), mel (13), 
zemežluč (15), nevěsta (15), rozběh' (16), ve službě (20), zpěvák (32), rozu- 
melas (36), při měsíčku (46), pětky (60), vejmenici (62), vejmenek (63), do 
nesvecené země (79). ^^ětce ovšem všichni říkají Betka. Praví-li Havlová: 
Aby si na ni Pán Bůh zpomel, odpovídá selka: Ba vzpomněl. (Str. 16.) 

Lidové 14 žení é v í má tyto doklady: k okýnku (Otec 6), shlídla (t. 11), 
dobrýtro (t. 12), prkýmko (t. 40). V příponách pádových zachovává Jirásek 
jak v ,,Otci" tak i ve ,,Vojnarce" tvary spisovné, nezúžené. Mám do- 
klad jen z ,,Otce" na str. 30.: já jsem na svým. S úžením souvisí také tvar 
(mám tam první) hypotéku (Otec 8), kde je í později zkráceno. 

Také změna ý—ej jest doložena jen v slabikách kmenových : pejchy 
(Otec 13), bejt (Vojn. 12), prohejnl (Vojn. 13). V příponách pádových 
jsou vesměs tvary spisovné. Rozšiřování ú v ou na počátku slov má jen 
tyto doklady: ourok, outraty (Otec 7). 

Odchylná kvantita samohlásek jest doložena v těchto slov^ech : večír 
(Vojn. 44), v lůni (t. 10), minoutku (Otec 27). Ve slově difdtko (Vojn. 37) 
vzniklo i nov3>m krácením z í v dítě. Ve slovech my sel (Otec 50) a oumysel 
(Vojn. 9) jest analogické vkladné e, vynechané samohlásky jsou ve slovích 
Ančka (Otec 41), pohonč (Vojn. 8) (= pohonič) a nadivajnu (Vojn. 18). 

Skrovné jsou také doklady pro dissimilaci souhlásek i samohlásek, 
neb pro přesmykování: kameráde (Vojn. 22), lumera t. 15), kylysar (t. 20), 
lejthary (t. 27), vejfeune (t. 63). 

Ze změn souhláskových jest ve ,,Vojnarce" zastoupena nejstaroby- 
lejší změna litomyšlská (souhl. p, b, m v t, d, n), jinde v Cechách 
naprosto neznámá a i tu dochovaná jen v ústech lidí nejstarších. 
Mladí lidé se už pro ni starším vysmívají a právě ve Vojnarce doklá- 
dá Jirásek také tento výsměch: Bětka povídá ^Martinovi, pro hřebík 
(ředyk) starému Vojnarovi jíti že nechce, ale kdyby mu řekl, aby šel pro 
holoude v troude 7ta dýly míse, to že by šel (str. 17) (znám teto výsměch 
s důsledným tvarem n ý s e). Doklady jsou jen v ústech Vojnara a Havlové 
v těchto slovích: teknou (12), (=pěknou), tekné (15), ředyk (=hřebík) (17), 
dežte (19). 

Ještě jen ve slově tedejf ř místo ž jest starobylejší změna souhlásková, 
jež v ústech Vojnara a Hrušky charakteristicky zabarvuje dialog Vojnarky 
(str. 9. a 36) ; ostatní změny souhláskové jsou už známější a dodnes rozšířené: 
dochtor (Otec 7, 8), seknice (Vojn. 73), svarba (Vojn. 10, 50), pořád (Vojn. 15), 
schoř (Vojn. 60), gredit (Vojn. 55, Otec 10) í\dyk (=dyť) v oblíbeném poře- 

304 




m 



■é 





%.■■' 



ÍMadlena Vojnarová (Otylie Sklenářová ve ,Vojnarce' na Nár. Divadle). 



kadle starého Vojnara: dyk jsem to poudal (str. 78 a j.). Méně obvyklá jest 
ještě změna c v č, ve slově dyčky, doloženém v řeči starého \^ojnara 
a hospodské ve „Vojnarce" (str. 12 a 50). 

Hojné jsou příklady vynechávaných souhlásek: j jest vynecháno ve slo- 
vech esli (Vojn. atd.; důsledně u všech osob v celé Vojnarce), ešté (Vojn. 
11 atd. vždy), kraje (t. 15), pudu (t. 11), piičíte (t. 59); v vynecháno: laje 
(t. 16), lajčka (t. 59), a pak ovšem v dat. příp. oj m. ovi; h jest vynecháno : 
tule (t. 11, 42), tadyle (t. 60, 55), tole (t. 65), onedá (t. 76) a žavý (t. 54); 
k (vlastně g) jest vynecháno : dyž (yo]n. 9, 12, 71), dyhych (t. 9), nidá (t. 16), 
nide (t. 17), néde (t. 18), sváře (t. 12); konečně d, vlastně t jest v^^necháno 
ve slově pote (621) m. pojdte a 2 ve slově vemu (^^ojn. 17), veni (Otec 16). 

Zvláštní zmínky zasluhuje v^^nechávání h na začátku slov, která 
koresponduje zvratnou analogií s přidáváním h na začátku slov. Jest do- 
loženo jenom ve ,, Vojnarce", protože v Sloupnici vůbec ani u nejstarších lidí 
není známo. Ve ,, Vojnarce" mluví tak jen starý Vojnar a sedumdesátnice 
Havlová. Doklady jsou: rá v karty (36), vyrál "(15), prorává (64), rob (16), 
zarahali (16), rozí (69), rozné (13), hráda (15, 19), hradil (13) m. radil, hruháš 
(14), hrad (13). 

Přidávání c, v komparativě tolik rozšířené, má jen jediný doklad ve 
slově volnéjc (Vojn. 44). Za to jsou častější doklady pro přidávání slabiky 
-ka ve slově sem: senika (Vojn. 8; praví tak selka i Bětka, pak na str. 
37). V ,,Otci" semka není možné, neboť tento suffix -ka (semka, domka) 
jest znám pouze v jižní části okresu litomyšlského, hraničící s Poličském. 

Tvaroslovná kořist je velmi nepatrná. U substantiv vedle hlás- 
kové proměny v příp. dat. oj m. ovi (doklady viz výše) jsou jen ojedi- 
nělé příklady pro nominativ ve funkci vokativu: pane dochtor (Otec 13), 
selka (Vojn. 21) a Betka (t. 27); na místě selko a Bětko. U adjektiv jest do- 
ložena ojediněle příp. inst. pl. -ma: cizíma (Otec 52) a příp. -oni u pří- 
jmení v dat. : Vojnarom (Vojn. 18) na místě Vojnarovým. Komparativ 
od rád jest obyčejně radši (Otec 22, 28 a 30 a Vojn. 17), ve ,, Vojnarce" 
většinou rejši (Vojn. 15, 28, 29, 39). Ctyrma ve , .Vojnarce" na str. 10 
jest jediný dialektický tvar z číslovek. V doklade: Jan mně žádal (Otec 
str. 46) jest tvar mní vlastně jen fonetický přepis tvaru tné a nikoliv zvlášt- 
nost tvaroslovná. Poněkud hojnější jsou dialektické tvary slovesné: 
jseš (Otec 23, 38 a 46), abysme (Vojn. 11), prosej' (t. 14), miížu (Otec 34), 
tlouct (t. 10), pomoct (t. 33), přemoct (t. 26), titřou (t. 13), a pak hojné pří- 
klady pro vynechávání I v mase. -/ového participia. : řek' , bod\ nemoh\ zalez' 
atd., jak ve ,, Vojnarce", tak i v ,,Otci". V celku však lze říci, že tvarosloví 
není dialektické, že v něm Jirásek dbal mluvnice i v takových případech, 

366 



kde tvary dialektické jsou \- blízkém sousedství tvaru spisovných. Antonín 
n. pí", vypravuje: Pak se m)ič ucfdla. kola před očima (Vojn. 21). Nebo Hav- 
lová, jež s Vojnarem zastupuje nejstarší pokolení selské, praví: pro iiáké 
darebné douče . . . (16). Na str. 15 je: sto renských, tedy tvar se spisovnou 
příponou; Anna v ,,Otci" praví o Vitouškovi, že celý seschl (str. 12) a podobné 
velmi často. Rovněž v obou dramatech nenajdeme ani jediného příkladu 
pro nominativ pl. ve funkci akkusativu (hrát si na vojáci atd.), ač tato 
záměna patří k nejrozšířenějším zvláštnostem litomyšlského nářečí. Jirásek, 
podle všeho, byl tu veden zřeteli esthetickými, nepřijímaje nekriticky 
všeho, co se mu podávalo, a \"ybíraje toliko to, co hovělo hlavnímu jeho 
účelu uměleckému. 

Docela jinak má se věc ve skladbě a slovníku. Tu naopak míra 
lidovosti jest vrchovatá a stěží lze nalézti i jen slovo, které by ne- 
mělo lidového zvuku a které by bylo výlučným majetkem řeči spisovné. 
Jirásek využil tu plnou měrou přirozené krásy lidového jazyka a dodělal 
se tak mnohem mocnějšího účinku dramatického, než kdyby byl ulpěl 
na běžných výrazových prostředcích řeči spisovné. Nebylo tu ovšem pouhé 
napodobení, nýbrž samostatné tvoření v duchu řeči lidové. Za mnohé 
příklady uvedu jen jeden: Monolog Diviškův v II. jednání ,,Otce", když 
po prvé přijde do nově získaného statku, kde leží zabitý jeho syn Bobeš. 
Není tu dlouhých řečí, ba ani ne souvislé věty, jen slova prostá, vyrážená 
s úsilím — hrozní svědkové toho, co se děje v starcově nitru. 

Vedle této klasické jednodtíchosti — ,,Otec" wniká tu více než 
,,Vojnarka" — jíž Jirásek zřejmě se naučil v řeči lidové, vyniká drama- 
tický dialog ,,Otce" i ,,Vojnarky" neobyčejnou živostí, jíž dosahuje Jirá- 
sek lidovýTTi spojováním větných součástek i celých vět. Nejen že převládá 
parataxe nad hypotaxí, ale z různ3>ch opravujících a dodatečně doplňujících 
slov stále jest patrno, jak mluvící osoba při řeči myslí, jak řeč svou v pří- 
tomné chvíli tvoří a omyly neb nedostatky opravuje a upravuje. Ně- 
které příklady : 

Křivda. Potkal jsem ve vsi pořádníka, a on, abych mu vzal psa- 
níčko, že má jen to jedno k nám do vsi. Jářku : komu, Kopeckým, sem 
s ním, řku a hned ho dodám — podle kupertu. (Otec 34.) 

Hoch : Hm, to toho je, a já půjdu zas na hon tadyhle s tím z Prah}', 
co je u Kopeckých. A he(, včera mně dal čtyrák, panečku, kd3'ž udal 
devět. (Otec 6.) 

Drtina : Ale šenkýřko, on Havlů, Antonín, jako on nastávající liospo- 
dář na Vojnarově, tady dnes nebyl? (Vojn. 49.) 

Hruška: Inu on se leckdo na pout těší. A tahy půjdou, kteří jak 
živi snad nebyli. Jako on z rychty Dostál. (Vojn. 10.) 

367 



Zvlášté jest pěkný příklad konkrétnosti a živosti, kde hlaxTiím pro- 
středkem jest C-asté opakování slovíi^ka tak, v\'jadmjícího jakoby sumu, 
úhrn. Hruška : Tak za nebožtíka \'ojnara a celé přátelstvo — tak, 
Uik ; je hezky, že iak pamatuje, tak s pánem Bohem! (Aojn. 11.) Po- 
dobné časté opakování a: Di visek : Mládenci tancuj ou — kamarádi 
Bobso\"i. A on tam zakopaný! A nic neužil, nic, jako já nic (Otec 51). 
^'ojna^: A já nic — a videi mé. a žel kolem mne a jak hubu oteuřel, 
samé odmlouvání a rejpání. (Vojn. 35.) Brožek: ...Ale on že nemůže — 
A že nemá, že žid teprve po^le. A já to že nic nedělá, jen aby pi-išel, že 
tu budeme cekat, (^^"^jn. 35.) Nelze tu nevzpomenouti oblíbeného a v histo- 
rickvch románech hojné užívaného způsobu, jakým Jirásko\y osoby repro- 
dukují přímé reci: zde jejich vzor, jejich pramen! — 

Jinv podobný příklad, kde vedle hojného a jest ještě zvláštní užití 
spojkv anebo: Selka : Marja Panno! A co ten chudák zkusí! A co my si teď 
počneme \- tenle čas. kde koho sezeném! A Honzíčka nevidělas? Nebyl 
s tebou v dolcích? Betka : Nebyl! Kdo \i, kde zas tejcí. Anebo sedí s Mar- 
tinem a poslouchá ňákou jeho poWdačku, jak ten princ jed samé 
net\Tiky. (Vojn. 8.) 

V .,Otci" Bobeš. pozoruje Kopecké odcházející ze statku, x^^^^jadruje 
úsečnVnui větami dojmy pravé prožívané: Ah, \Taty nejdou, po vsi se 
stydí, radši za humny pěkné, aby bylo míň slá\y. A pan bratr s nimi! — 
Panstvo k panstvu! (Str. 38.) 

Ve ,,Vojnarce" je mnoho dokladů pro slůvko jako, které má význam 
vvsvětlovací a ro\'něž \ydatné přispívá k oživení a zkonkrétnění dialogu: 
To že bv váš di'uhý, jako Antonín neudal — pra\-í selka Havlo\-é (str. 16). 
Tys už driu sloužil, jako před vojnou — pra\'í Vojnar AntonínoW (str. 20). 

Témuž účelu slouží různé vložky : víte, vidíte, tof se ii : Selka: 
A nikdá se nezmínil vo té, víte, co se pro ni dal na vojnu? (\'ojn. 16.) 
Hruška : Šak ale vzal jsem outočiště k panence Marji a putoval jsem 
do Vambei-ic a pak do Marja CeU a vidíte, jakoby to se mne shodil. 
(Vojn. 9.) Vojnar: Chytne té třeba najednou bláznéní, budeš se chtítudát, 
a vezmeš si, tof se ví, mladé fanfárum. (Aojn. 13.) 

• Zvláštní jest také užití disjunkce: Hruška: A pak zhbte se, nezlobte se, 
co jste dosud užila? (\"ojn. 10.) 

Z charakteristických odpovědí, trefně odstiňujících rozmanité city 
mlu\ncích osob, vzdor, pošklebek. opo\TŽem' a p., užívá Jirásek těchto tn: 
prauda, které je nejklidnější; tof (toť že) už je ráznější, a bodejf, zlost- 
ného a opovržlivého. 

Selka: A sám se dal na vojnu. Havlová: Tof ze, a to pro ňáké 
darebné douče (\'ojn. 16.) Bčtka : Máš zlost? Martin: Bodejf měl, mám. 

368 



Selka : Chceš se líbit I 
Bétka: Bode jí chtěla.. Jak 
byne. Bobeš praví Anně, 
že přijde-li na večer k o- 
kýnku volat, jistě se mu 
neozve. Anna: Bode jí o- 
zvala. (Otec 6.) Antonín: 
... Po mém se dalo, d\-ž 
jsem byl eště čeledínem, 
neřku-li teď — . Hruška 
(lahodné, chlácholivě ra- 
dí): Prauda, prauda, sak 
ale bys měl pamatovat. 

Už z románu histo- 
rických je známo Jirás- 
kovo uméní typickými 
rčeními, jakoby néjaký- 
mi příznačnými motivy, 
charakterisovati různé 
osoby: připomínám jen 
MartinaTkaničku v, , Dvo- 
jím dvoru" a Doubenusa, 
neb boušínského faráře 
v Xové kronice ,,Unás". 
Jisté i tyto typické fráze 
jsou původu lidového, 
alespoň ,,Vojnarka" při- 
náší dva podobné pří- 
klady. Zvláště typická 
jest fráze: Dyk jsem to 
poiidal, pro\'ázející věrné 
starého Vojnara od prv- 
ního vystoupení na je- 
viště (str. 12), až do vý- 
jevu posledního (na str. 
78); pusobíť dojmem až 

groteskním, když Vojnar nad čerstvou mrtvolou Antonínovou pronáší 
vážně naposledy: Dyk jsem to poiidal, ze to s nim diuné skončí\ 

Wtivý, čilý a pletichářský dohazovač Hruška má zase svoje stereo- 
typní sak ale, kterým zahajuje téměř všecky své řeči (str. 10, 11, 53 a j.). 




(J- 



Divišek. 
Mošna v dramatu „Otec" na 



Nór. Divadle.) 



369 



24 



Starý Vojnar má ještě svého čer chána (19, 70) a svoje stakradente 
(str. 20); karbaník Drtina zas rád opakuje jen žádnou urážku (53), a tak 
každá osoba jest charakterisovaná osobitou řečí při značné poměrně vše- 
obecnosti a povšechnosti lidové mluvy. Starobylé tvary, jak jsme viděli, 
jsou na pr. jen v ústech Vojnara a staré Havlové, a zdá se, v některých 
drobnostech se činí rozdíl i mezi selkou a čeledí. 

Drobných zvláštností syntaktických jest celkem málo: laje (Vojn. 16) 
a pout (Vojn. 9) je masculinum, študije je fem. sg. (Otec 11); místo v ko- 
moře říká se na komoře (Vojn. 42); příi<;lad na výraz s několika předlož- 
kami jest jen jediný {nadosmrti = Otec 45); pro gradaci lidovou dokladů 
není. Sám a sám (= docela sám), jež pronáší Hruška ve Vojnarce (str. 71), 
nezní dosti lidové. Alespoň Divišek v situaci, která ke gradaci mnohem 
více svádí, opakuje prostě — a já sám — sám (Otec 52). 

Z bohaté látky lexikální vybírám tyto doklady: brusnoha (nadávka 
= tulák) Otec 13; čmoloiihat (chodit sám na velkém prostranství) Otec 
52; foukat (Od Bobšova hrobu bude foukat zlý vítr, t. j. bude po něm 
zlá památka) Otec 45; had (hady nasazovati = klevetiti, poštívati) Vojn. 
58; houf (= poutničky zástup) Vojn. 9; jíti (tomu jde dobře = daří se 
dobře) Vojn. 15; klásti (jak jsem mu klaď, skonal třetího dne) Otec 45; 
kloníček (= řetk vička) Vojn. 33; kloudné (se vede komu) Vojn. 15; koh- 
krát (= někohkrát) Vojn. 20; kiipert (= obálka) Otec 34; lenošek (= sto- 
lička) Vojn. 55; mha (míti po tři sta korců mhy = nic) Otec 34; mntýru- 
vat se (s tebou = ostouzet) Vojn. 9; myd (to je chlap vysoké mysle = 
pyšný) Vojn. 70; naběhnouti (na pěst komu = přijíti do rány) Otec 13; 
nechat (nechal jste mně — dovolil) Otec 22; ohavět se (s tebou = ostou- 
zet) Otec 14; opotit se (aby se mu opotila žluč), t. j. aby se rozzlobil) 
Vojn. 56; oženaltý Vojn. 50; pantáta (= hospodář) Otec 36; pořádník 
(= obecní posel) Otec 34; porachotit (= pošramotit, o kládě) Vojn. 7; 
politika (= diplomat, chytrý člověk, vychytral3>) Vojn. 27; potratit (pamět 
= ztratit) Vojn. 52; přeháněti (lejstra = učiti se v nich) Otec 12; pří- 
kladné (na příklad) Otec 18; prvej (= před chvílí) Vojn. 22; putovat 
(zdrávi putovali = pozdrav na cestu) Otec 21 ; rejhoň (nadávka = rýpal) 
Otec 14; rolejk (o rozmazleném kluku) Vojn. 12; stav (nemáš žádný stau 
u mě = nechce se ti pobýti u mne, nemáš stání) Vojn. 66; stouha (u brs- 
lenek, patrně stuha) Vojn. 12; sajblata (moučné jídlo) Vojn. 8; štípit {= 
oštěpovat) Vojn. 52; štrá/ovník (záletník) Vojn. 37; tancovati (s kozou za 
groš v louži = o lakomci, tanco\'at s Honzem stojanovj^m = stát při 
muzice, netanrovat) Vojn. 28; tejcit (kde on zas tejcí = vězí) Vojn. 8; 
troufati (netroufám = nemyslím, nesoudím) Vojn. 30; vážiti (bráti něco 
vážně: jen to tak nevažte) Vojn. 71; vejložek (nabíraný límec u ženského 

370 



kroje); zapámbovat se (přisahat, dovolávati se Boha za svědka); zrouna 
{být zrouna ke koňum = hoditi se dobře) Vojn. 19. 

Tyto ukázky ze všech mluvnických oboru podaly snad alespoň při- 
bližný obraz nejen o nářečí užitém v dotčených d\'ou dramatech, nýbrž 
i o způsobu, jakým bylo nářečí užito k účelům uměleckým. Bylo by ještě 
jedné věci zapotřebí, zejména proto, že tu běží ne o romány, nýbrž o dramata, 
totiž po\'ěděti hercům o fonetické stránce nářečí tak, aby dovedli užíti 
správné modulace, \-ětného přízvuku i správného tempa. Zajisté byl by to 
svrchovaně křiklavý rozpor, kdyby herci přednášeli tvary a slova dialek- 
tická s intonací na př. pražskou. Ale to už není věcí dramatického spisova- 
tele, n5>brž věcí režie. Nejlepším režisérem byl bv ovšem Jirásek sám. 

Jest Jirásek spolehlivým pramenem pro dialektologii? Pramen pro 
dialektologii jest jen a jen živý jazyk lidový. Všechny beletristické práce, 
byť byly sebe přesnější po této stránce, podávají nám látku teprve z druhé 
ruky a musí být ověřeny a kontrolovány. S tímto omezením, které jest 
ostatně samozřejmé a plyne z povahy věci, lze „Otce" a ,,Vojnarku" po- 
kládati za svrchovaně cennou pomůcku dialektologickou. Jako dbá Ji- 
rásek vědecké pravdy historické ve svých románech, tak i užívaje nářečí 
úzkostlivé šetří poznané pravdy filologické. Tvary a hlásky, pokud jsou 
dialektické, jsou vždycky úplně spolehlivé {je potfehi jen přesnější fone- 
tické transkripce), v syntaxi a slovníku jest poměr k lidové řeči, podobný 
jako v dokonalých umělých ohlasech lidové poesie k básnictví lidovému. 

Příčina tohoto úspěchu tkví hlavně v tom, že Jirásek nezná jazyka 
lidového jen samého o sobě, nýbrž jako součástku veškerého života lidového, 
kter}''^ tak důvěrně a hluboce nepoznal teprve za svého Mletého pobytu 
v Litomyšli (1874—1888), nýbrž už ve svém rodném kraji. Jirásek v\^rostl 
v ovzduší lidového jaz3^ka a lidový jazyk pronikl tou měrou jeho myšlenko- 
vým životem, že se stal základní složkou jeho literárního jazyka, ještě 
důležitější než složka historická. 



371 



Karel B. Mádl: 

JIRÁSEK A VÝTVARNÉ UMĚNÍ. 

Když se Jirásek vyzpovídal v Pamětech o svém mládí, objasnil se v nich 
í jeho poměr k umění výtvarnému, v první řadě k malířství, tak 
že se jeho pozdější a neobyčejně srdečné styky s M. Alšem objevily 
v pravé logice a nutnosti jeho života. Ti dva patří k sobě a patřili od svých 
začátků, dříve nežli si po prvé pohlédli do očí, z vnitřní a osudové sou- 
vislosti. Tvoří uměleckou dvojici po rodu, smýšlení, ba i ve formě své vý- 
raznosti. Oba dva mistři svým kořennj^m uměním, z lidu a k lidu mluvícím, 
budou jednou, ještě mnohem zřetelněji a důtklivěji nežli dnes, nad jiné pří- 
značnými určovateli duševní nálady své doby. Nálady lidu jako národa. 
Vycházejí z jeho života a ducha, vtělují a zapřádají jeho prostotnou psy- 
chologii, jeho typy českého člověka do svých děl tak, že se tato stávají 
jejich zrcadlem a čítankou. Kresby Alšovy, kroniky a vypravování, rapsodie 
a dramata Jiráskova poznají ti, kdo přijdou za námi, a pocítí s radostí 
teplou vlnu rodu ve svých žilách, jako zlatý klíč k velké knize o bolestech 
a radostech, o utrpení, tužbách a nadějích oněch širokých vrstev a poko- 
lení, jež tvoří vždy sám základ a kmen českého národa, odkud tito dva 
velcí, v nejkrásnějším slova smyslu národní a lidoví umělci vyšli, aniž by 
je kdy opustili. Oba, na štěstí, dožili se chvíle, v níž uslyšeli ohlas jedno- 
myslné vděčnosti za své dílo umělecké a úsilí o duševní kulturu národa. 
Než o tom nemíním zde rozpřádati rozhovor a výklady, které nepatří 
u A. Jiráska v obor literární historie a kritiky, nýbrž k úlohám a problé- 
mům uměleckého a národního dušesloví. Myslím zatím jenom na to, co 
asi stejně leží na snadě každému zaujatému čtenáři Jiráskovu, jemuž 
nemůže ujíti jeho, řeknu, velké umění malířské, které nepochybně zatím 
chápe jako , .plastické" či ,, názorné". Je to jeho epické umění vypravo- 
vatelské, jeho dějová a duševní fabulistika, básníkova neobyčejná vi- 
suálná schopnost a obrazná mohoucnost v líčení krajiny a lidí v jich pří- 
rodním a viditelném zjevu. Čím výše V3a-ůstá z romantických ohlasů na 
jadrného a silného realistického umělce, tím důrazněji nastupuje do pole 
toto nadání zrakového smyslu se svojí kořistí. Jako byste, čtouce, pro- 
cházeli obrazárnou, dlouhou řadou maleb, jež vyrostly ze silného realist- 
ního zaujetí, v nichž detail vede a patří vždy k celku a není jen matema- 
tickým článkem pouhého sčítání. Zajisté že zároveň se vzrůstem Jiráskova 
optického realismu, jehož skvělé doklady jsou uloženy zejména v husitských 
epopejích, ,,F. L. Věku" a ,,U nás", stoupá impresionistní forma a tech- 
nika zejména v krajinomalbě, než také ve figurální, ony krátké, náznakové, 

372 




M. Aleš: Chodské majestáiy. (Ilustr. „Psohlavců" .) 

ale^optickou podstatnost, karakternost a účinnost zjevových celku a sou- 
borů postihující a vyobrazující doteky a tah}'- štětce. 

Zživotnění a zpřítomnění vnitřním zrakem viděného a prožitého, 
výtvarná názornost stává se tak silným a zdatným, ano příznačným ná- 
strojem i činitelem Jiráskova umění líčitelského a myslím, že v této jeho 
schopnosti jest uložena valná část tajemství, proč vábí, poutá i uchvacuje 
tolik čtenářů a duší. Jirásek je umělec optického založení — jakým musí 



373 




QUMCÍ 








M. Aleš: Titulní list- 



M. Aleš: Plakát. 



býti každý malíř. Jeho tvoření zakládá se na obrazech v pamět hluboce 
vtisknutých, na silných, zhuštěných a trvalých vjemech zrakových. Od 
malička. Odtud také jeho sourodá příchylnost k umění výtvarnému. Mnohé 
o tom vypravuje ve svých Pamětech. Nejprve z raimého mládí. Jako 
zvláštní a nesmazatelné události zapsaly se mu, kdy a který tištěný nebo 
malovaný obrázek v knize nebo na stěně přišel mu na oči, kdy sám byl 
malým a zuřivým kreslířem a malířem, jak se šířil obvod jeho umělecko- 
památkového světa v Broumově a Králové Hradci. Srazíme-li takové zá- 
znamy těsněji k sobě, podobají se jako vejce vejci pudovým počátkům v ne- 
jedné biografii většiny potomních malířů a zrcadlový jich obraz přešel také 
u Jiráska v krátký osud Hilmuv ,,U nás". Tohoto dovedl až do Akademie 
na učení a je skoro na podiv, že se tam sám nedostal. Totiž jako žák. 
Později tam nalezl nové přátele svého mládí a v první řadě Mik. Alše. 
Neznamená to nic víc a nic méně, nežli že Jirásek za svých let universitních 



374 







Jg3j;^ 



iit^il^^i^i^' co3í 




O' 



^-íál^ 



/Ic/. Kašpar: Na výletě. (ílusir. „9ilosofské historie'.) 



375 



žil jedním dechem a tempem s umčleck3'''m Jmládím, z^jiiěhož brzo nato 
vzešla ,, generace Národního Divadla". Žili v tomtéž ovzduší. Jejich ná- 
zory, přesvědčení a ideály byly stejné a společné. Z nich a v nich rodily 
se Jiráskovy povídky, x^lšovy kresby, Zeníškovy malby, Myslbekovy sochy, 
Tulkovy alegorie i Brožíkov}'^ historie. V Pamětech otevírá se v ně- 
který okamžik diskrétní pohled na toto mládí budoucích mistrů, jak toho 
jen tichá ekonomie knihy dopouští. O Alšovi hovoří nejvíce a nejčastěji, 
a cokoli o něm vypravuje, je dokument a zároveň pohled do vnitra příte- 
lova, a sotva, mimo sama Alše, mohl by někdo více o něm pověděti z vlastní 
paměti, z dopisů a z přátelské lásky nežli Jirásek. A — dodávám — měl 
by tak ještě učiniti. 

Poměr A. Jiráska k umění výtvarnému je jinaký nežli typický poměr 
literáta: je to srdečná příchylnost a příbuzenské souznění. Jemu nebyl asi 
nikdy obraz popudem k rozvinutí filosofující nebo estetické obhajoby 
vlastního díla nebo světového názoru; není literátem, jehož ideologie 
a spekulace dostává se pohledem na obraz do běhu. Jemu bylo vý- 
tvarné dílo předmětem lásk}^ a tichého obdivu, a v^^bírá si jez množství 
s osobitým vkusem amatéra, který, maje v sobě umělecké instinkty, 
sytí jím svůj zrak a cítí s ním pokrevensky. Jde-li o subtilní poroz- 
umění a ocenění — nu, Alšovo umění pochopil a vysoko zhodnotil ihned 
a neomylně už v jeho zárodcích a patřil k jeho dlouho malé obci od 
začátku. 

Když nastala doba ilustrování Jiráskových knih, měl podle všeho 
práva M. Aleš býti povolán k tomuto dílu, kdyby vůbec byl Aleš měl 
schopnost a sklon k ilustrátorství, jak mu tehdy obecně rozuměli. Učinil 
tak jen jednou v Psohlavcích, ale i tu stojí nad vlastní ilustrací dekorativní 
aforismy velkých iniciál. Jimi probíhá duch a nálada knihy daleko mocněji 
a sugestivněji nežli epický děj v obrazových kresbách. V oněch iniciálách 
a vignetách stojí oba přátelé před námi ruku v ruce, a vidno, jak srdce 
jejich bijí jedním tepem. vStejně vidí a hlavně stejně cítí. Z tohoto souzvuku 
z této jednomyslnosti v zoru a pohnutí před heroickou minulostí národa 
vyšlehují Alšovy glosy k Jiráskovu dílu, zpravidla vtělené v jedinou 
postavu, v jediný, smím-li říci, zindividualisovan3> typ Jana Žižky, tábor- 
ských a bratřických hejtmanů. Do nich vnáší Aleš, čím jej nasytily Jirás- 
kovy epopeje a rapsodie, aniž by vždycky i-hmotně s nimi souvisely. Jsou 
právě tak věrojatní jako postavy Jiráskovy, a co je zvlášť závažné: jsou 
to husitští hrdinové a bitci nové, naší nynější představy, nejen lidští, jsou 
lidovější, z lidu pochodící a tím pravdě blízcí. Žádní románoví rytíři a 
zbrojnoši. Jejich rys monumentálnosti rodí se přímo z umění Alšova a 
v dekorativní obměně drží se v jeho návrhu plakátu Sehraných spisů Ji- 

376 




Ad. Kašpar: Doktor Srnka na „Staré rychtě". (Ilustr. ,F. L. Veka".) 



ráskových, v němž zase vyznává, jak v jeho očích a mysli jsou husitské 
děje uměleckým vrcholem a představitelem celého Jiráskova díla. 

Ilustrativnv rozrod z něho a ilustrační jeho průvod dlužno hledati 
jinde než u Alše. Není to vždy jen kresba vložená do Jiráskovy knihy. 
Karel Klusáček na př. si vede jako Aleš, že si maluje rudého Ohnivce nebo 
kreslí med\ědského Dobáka, jak si jejich podobu vyvodil z líčení Ji- 
ráskova, jindy jeho velký- akvarel bitvy na Vítkově, jakkoli samostatný 
obraz umělé stavby komposiční, je přímo na Jiráskovi závislý. ,,Pso- 
hlavci" dali vznik patetické scéně Kozinova statečného vzdoru proti Lo- 
mikaroW Jaroši. Špillara, kterou však sám už před tím předstihl v ,, Chod- 
ských majestátech", kde dějový motiv románu od základu přetavil ve 
výtvor malířsko-výt varného problému a šťastně rozřešil. Také pomník 
Kozinúv na Hrádku, dílo krátkého mládí F. Hoška, je stejně ovocem vel- 
kého a širokého pohnutí z ,,Psohlavcú" vvxházejícího, jako drobné plastiky 
chodsk3'ch povstalců a obránců svobody od L. Wurzla, B. Mčka a j. Xení 
pochybv, že Jirásek tímto dílem svého mistrovství znovu objevil či odhalil 
kraj i lid ,,Chodováku" pro malíře, jako Jar. Špillara nebo Václ. Malého, 
novou oblast, okem v^^tvarníka dosud nepoznanou, štětcem dosud ne- 
dotčenou. 

Zcela jinak srůstá s dílem Jiráskový^m a vrůstá již do něho ilustrační 
dílo Ad. Kašpara, který se dostal k něnm cestou ,, Babičky" B. Němcové. 
Pociťoval-li kdy Jirásek sám potiebu vlastního ilustrátora, to jest pravého 
umělce, který by šťastně uhodl básníkovy obrazové představy, nalezl jej 
v A. Kašparovi. Byl mu vůdcem a ukazovatelem při jeho výtvarné rekon- 
strukci malých a velkých světu, jejichž milé, pohnuté i jímavé události 
vypravo\'al nejprve ve Filosofskc historii a potom v F. L. Včkovi, jejichž 
peripetie sleduje Kašpar s oddaným zájmem a srdečným zaujetím. V něm 
nalezl malíře, který z patrné lásky jde v jeho šlépějích, aniž by cestou 
ztrácel svoji vlastní uměleckou bytost a samostatnost. Kašparovy ilustrace 
s nádechem milého archaismu a vkusné dekorativnosti vznikají asi po- 
dobnou cestou jako Jiráskovo vyprávěčské umění; nejprve věcné, kon- 
krétní studium lidí a jich prostředí, jejich viditelných reálii, potom malebné 
utváření z umělecké obraznosti, kterou uvádí v pohyb a rozviřuje dílo 
slovesného umění, básnickým hnutím zrozené. Zcela patrně pracuje a 
tvoří v Kašparovi šťastná resonance s mistrem, jehož dílo ilustruje, reso- 
nance, která s dobrovolnou věrností bere za své tón i náladu předlohy v její 
rytmické měně. Proto se tak pěkně zrcadlí v Kašparových ilustracích osví- 
censká i mčšťácká Praha stejně jako předbřeznová selanka Litomyšle. 
Proto má své názvuky rodinné a starousedlé a proto je schopna hlubo- 
kých a tragických tónu v titulové ouvertuře k Temnu. 

378 




Ad. Kašpar: 'titulní list (I/.) „Temna' 
379 



Když je Jirásek promýšlel a psal, vznikl jeho portrét z mistrné jehly 
v leptu Maxe Švabinského. Mimo patos inspirace a pósu tvůrčího varu. 
Obraz muže přemýšlení a práce, hlubokého zahloubání a vnitřního rození, 
zevně tichého, v sebe ponořeného ducha, z jehož lásky a tvůrčí fantasma- 
gorie vzešlo dílo umění, které rozezvučelo nejkrásnější strun}/ duše a po- 
vahy jeho národa. Dušezpytné a grafické umění Švabinského dostupuje 
zde svého vrcholu a bezděky vděčí se tímto leptem umění Jiráskovi za 
jeho dílo, neboť v tomto obraze své skromné, ale hluboké lidskosti přejde 
on k pokolením příštím. 



.W> 



^SSÍí^fAV'':ei^v2Ki^^ _„'»;^ 




M. Svabinský : Alois Jirásek (lept). 



381 



Jindřich Veselý: 

ALOIS JIRÁSEK A LOUTKOVÉ DIVADLO. 

Pan Johanes" od AI. Jiráska v úpravě pro loutky jest nejen krásnou, 
obsahově bohatou a cennou hrou svého druhu, nýbrž také první pozoru- 
hodnou skladbou pro české loutkové divadlo vůbec. Jak došlo k jeho na- 
psání, objasňují úryvky korespondence Jiráskovy redaktoru ,, Loutkáře", 
který ho počátkem roku 1912 požádal pro svůj list o příspěvek. 

Jirásek odpověděl: 

21. I. 1912. ,,... Rád bych vyhověl Vašemu přání, ale jak? Vzpo- 
mínku na loutkové divadlo jsem už napsal ve svých Pamětech a jiného 
nic nemám. Nezbylo by, než totéž znovu, třeba že snad trochu jinak, po- 
vědět, a to byste nechtěl a já také ne. . ." 

Redaktor zaťukal tedy o hru, když nemohl získati článku. 

Odpověd jest zajímavá: 

3. III. 1912. ,,. . .Pomýšlel jsem svého času na loutkový kus. Než nával 
jiné práce, nedostatek času i nálady nedaly, abych tu hru napsal. Vaše 
listy mně bezděky připomenuly ten můj úmysl a pobídly mne. Napsal 
bych něco. . . Píšu ,, Paměti" po kouscích, to mně ted zabírá skoro všechen 
čas. A pak sednout si a říci si, ted napíšeš kus, to nejde. Během roku, snad 
o prázdninách, na venkově, v klidu, bylo by letos snad možná něco napsat . . . 
Na ,, Kolébku" bych nemyslil. . . Než i ,,Zahořanský hon" nezdá se mi dost 
vhodný. Myšlenka o volnosti umělecké nezdá se mně pro děti, kdyby 
i konec s tou štvanicí a zajíci nepůsobil takových nesnází. Připadlo mně, 
že by má hra ,, Pan Johanes" dala se snad zpracovati, ovšem beze všeho symbo- 
lismu, jen čistě pohádkově. Konec bylo by nutno upraviti. Libo-li a možná-li 
Vám, přečtěte si ten kuš a povězte mně nepokrytě své mínění, hodila-li 
by se Vám ta hra, v níž Kašpárek i Cakrament (Škrhola) dali by se dobře 
umístit. . ." 

Myšlenka tedy byla, ale toho roku k uskutečnění nedošlo, teprve r. 1917, 
jak zachyceno jest opět v dopisech. 

11. II. 1917. ,,. . .Užasl jsem, že tomu již skoro pět let, co jsem Vám 
psal o loutkové hře. Připomenul jste mi můj slib. Rád b^^ch jej splnil. Na- 
psati něco nového na ten čas není možná. Z mých her možná jen upraviti 
,,Pana Johanesa", rozumí se čisté pohádkově, beze všeho symbolismu. 
A již jsem začal. Včera jsem upravil 1. jednání, dnes jsem pracoval o dru- 
hém. Nepřihodí-li se nic, mohl bych práci tu do týdne dokončiti. Jakmile 
bude napsána, pošlu Vám ji. Od dětství nezabýval jsem se loutkov.j^m 
divadlem, a tak nevím, bude-li vhod..." 

382 



Další dopis: 

16.11. 1917 Upravil jsem hru dle kusu, provedeného v Nár. 

divadle. Zkrátil jsem mnoho, v 3. jcdn. vynechal jsem scénu se šlechticem. 
Hra, myslím, dlouhá nebude; jen aby nebyla zdlouhavá. Neměnil jsem 
na recích skoro nic, a nepiipsal jsem ani Škrholovi (Hrůza Lelek), ani 
Kašpárkovi (Čemerka, krejčí) žádných nových řečí. Všechno symbolické 
jsem vynechal, snažil jsem se, aby to byla jen a jen pohádka, přes to však 
obávám se, že symbohckého zůstalo dost a že snad to bude vadit. . ." 

Symbolice pohádkové hry se opravdu rozumělo všude, na divadlech 
školních, společenských, na frontě i mezi krajany za hranicemi naší vlasti — 
a právě proto stal se ,,Pan Johanes" drahým všem loutkářům. Symbolika 
nevadí loutkovému genru, pohádko vost na jevišti loutkovém jest přiměře- 
nější než na jevišti velkém. To se osvědčilo při premiéře ,,Pana Johanesa" 
na loutkovém di\'adle v salonku Durdíku 15. dubna 1917 i při reprise 
— účinkovali členové Nár. divadla, byl přítomen autor a vybraná společ- 
nost spisovatelů a umělců. O premiéře ,,Pana Johanesa" na loutkovém 
divadle referovaly denní listy (Nár. Listy 17. IV. 1917) i umělecké časo- 
pisy a revue, zejména Topičův Sborník (srpen 1917). 

Před premiérou bylo konferováno s Jiráskem, jak si představuje ně- 
které osoby — odraz příprav jest opět v korespondenci. 

27.11. 1917. ,,.. .Souhlasím, abyste za osoby nepřátelské vzaH 
loupežníky. . ." 

14. líl. 1917. ,,. . .Ve l\ . jedn. vynechal jsem ženicha, družbu, obě 
děvčata, tetku jsem nechal, poněvadž pro vážný rozhovor se salakvardou 
se lépe hodí nežli dívčina. Hudec je němá figura, jen se kmitne jevištěm. 
Z vojáků se stali ,, dráhové". . . Schvaluji všecky poznámky, jak jste je 
přičinil. Rybrcoul zrzavý, jak navrhujete. Kubeček, švec, ale bez zástěry, 
bez potěhu a dýmky. Jeť na cestách. Skrhola aby byl také v kabátě. Sala- 
kvarda — Žižka, dobře, ale bez klípce na oku... Krajánek v čepici... 
Úplně souhlasím s poznámkami k duchům. . ." 

Pro duchy užili jsme totiž pouhých hlav loutek, místo těl b3'ly vlající 
závoje, jimiž i hlavy byly potaženy; tím zjevy velmi zmátožněly a také 
se lépe vznášely. 

Loutková hra ,,Pan Johanes" hrála se brzy nejen v Praze, nýbrž i na 
venkově, kde nejpečlivěji provedena byla na divadle Feriálních osad 
v Plzni, v Prostějově a v Hradci Králové. Největší význam ,,Pana Johanesa" 
byl právě y myšlence vlastenecké. Při zkouškách pociťovali jsme všichni, 
jak nás rozechví vají slova salakvardova, a říkali jsme si, že se nám zdá, 
jako by to mluvil sám autor skladeb ,,Mezi proudy", ,, Proti všem", ,, Bratr- 
stva. . ." A když princezna odcházejíc káže Tomášovi, jejž jsme si před- 

383 



stavovali jako buditele národního vědomí, aby zůstal věren svému lidu, 
když zahanbený vládce pohraničních hor hrozí, že neustane, a když zazní 
rozhodné zvolání Tomášovo: ,,A my neumalíme a vydržíme boj! Vydržíme! 
Strach ze srdce! Ted my všichni v jednom jsme stráží princezně a jejímu krá- 
lovství!" — v této scéně cítili jsme celou sílu Jiráskovy hry. Zdaž vnitřní 
snn-sl této loutkové pohádky, určené mládeži, nevyznívá tak mohutně jako 
památná přísaha českého národa? 

Slavnostně působila vždy hra Jiráskova a proto se hrála na přečetných 
místech, zvláště při oslavách Národního divadla a také hned po převratu 
28. října 1918. Hrána byla i na rakouské frontě. Tu byl ,,Pan Johanes" 
proveden nejpečlivěji Společností Alšova loutkového divadla při ob\azišti 
26. střel, pluku a pak Polní nemocnicí č. 805. Na obou místech hrál se ,,Pan 
Johanes" k jubileu Národního divadla. Polní nemocnice č. 805 postavila 
si dokonce loutkové divadlo v kostele, účastníci pak píší, jak jim při hře 
Jiráskově bylo svatě a jak byli pohnuti k slzám. 

Vliv ,,Pana Johanesa" na vojíny byl mocný, že jistě zasluhuje, aby ho 
bylo vzpomenuto pro paměť budoucích. Vojíni ptali se na adresu Jiráskovu 
a posílali mu pozvánky na ,,Pana Johanesa", snímky fotografií i vděčné 
dopisy. Zasluhuje zmínky, že na vojíny působilo zvláště ono místo hry, 
kde Tomáš, jenž se toulal ze škol na školy, v cizině moudrost hledal, byl 
i vojákem, ale ne ve službách své vlasti, nýbrž v cizích službách, ano, v ci- 
zích službách, až v tom žoldnéřů pustém rojení stala se s ním změna. . . 
A pak ovšem salakvarda — to byla jistota v lepší budoucnost! Zasluhuje 
dále zmínky, že tři vojíni-loutkáři, z nichž stali se pak italští legionáři, 
totiž Berta, Jindřich a Matěj Kopečtí, působili opět výchovně vlasteneckou 
hrou Jiráskovou v koncentračním táboře; poručík Zeyer pochopil význam 
loutkového divadla a využil ho za pomoci Kopeckých se zdarem k propa- 
gandě pro naši věc — a že to nebylo malicherné působení, dokazuje připiš 
uznání generála italského Graziani a del Vita, velitele 11. brigády. O tom 
psal též časopis ,,V boj", příloha ,, Československé Samostatnosti", vychá- 
zející v Římě (I. 23., 14. září 1918). 

Za války sehráli ,,Pana Johanesa" dokonce i naši krajané v Sofii, a 
to za vedení redaktora Jaroslava Urbana k 6. červenci. O představení jest 
obsažný referát v , .Loutkáři" (III, 89). 

,,Pan Johanes" od AI. Jiráska jest hra vážná, významná jak českou 
myšlenkou, tak jadrným slohem, jak náladovostí, tak rozkošnými typy 
ryzího češství, — poslání své plnila za války, kdy se dobře rozumělo 
jinotaji pohádky, a plní podnes, poněvadž jí dostalo se mládeži české 
loutkové hry od spisovatele-umělce. 



384 



Josef Pátá: 

ALOIS JIRÁSEK U LUŽICKÝCH SRBŮ. 

Dojat položil jsem péro, dokončiv překlad smutného díla... Shledalť 
jsem, že ještě dnes jsou poměry podobné a že není nic obtížnějšího 
než vykořenit z lidu zaryté a zakořeněné nectnosti. . ." 

Tak začal svou předmluvu k překladu Jiráskova Gera mladý lužicko- 
srbský žurnalista Mikl:aws Andricki v ..Lužici" r. 1905. x\ pak pokračoval: 

,, Slavný český romanopisec a dramatik vzal do rukou látku, kterou 
před ním již mnozí do rukou brali, mezi nimi též náš Máto Kósyk. Ale 
mnohem více než rozlehlé epos působí čin, účinkuje hra a její hluboce 
dojímavé děje. Jirásek jako nikdo před tím sepisuje s nedostižným mistrov- 
stvím historii svého národa v románovém rouchu. On je zralý muž, ne- 
všedního vlasteneckého zanícení, ale nicméně i kritického ducha, talent. 
Jestliže kdo, tož on zná svůj národ, svůj slovanský národ; a jsme všichni 
jednoho rodu. Proto chtěl Jirásek touto smutnou hrou poučit i své nejbližší 
krajany a dáti jim obraz dávných hádek a sporů, kteréž bohužel \- celé naší 
slovanské rodině jsou podnes." 

A proto přeložil i Miklawš Andricki ,,Gera", aby dal příklad v živé hře. 
Příklad, kterého dolnolužické epos Kósykovo z roku 1882 ,,Pšerada Mark- 
grofy Gera" dáti nemohlo. 

A tak se dostal náš Alois Jirásek mezi Lužické Srby. Lužičtí Srbové 
ovšem znali Jiráska již dříve — aspoň ti, co studovali v Praze. A k nim 
patřil zejména Andricki, který s velkou zálibou Jiráska čítal a který, jak 
v uvedené předmluvě při charakteristice života a díla Jiráskova praví, vždy 
nedočkavě čekával na každý další sešit tehdy vycházejících Sebraných 
spisů mistrových a vždy dychtivě z Lužického semináře chvátal do Prahy 
pres staroslavný kamenný most k svému knihkupci. Ozdobně vázané 
Sebrané spisy Jiráskovy byly pak pýchou knihovny Andrického. 

Když ,,Gero" vyšel, byl Andricki již doma v Lužici kaplanem; záhy 
se vypravil s básníkem Cišinským do Prahy, navštívil Jiráska a vyžádal si 
od něho svolení překladu. 

Také lužičtí seminaristé v Praze chodili na ,,Gera" do Národního 
divadla a jeden z nich, Jan Cyž, přeložil drobnou náladovou povídku 
Jiráskovu Svatý Mikuláš do rukopisného sborníku ,,Serbowski" v roce 
1905—6; tiskem \yšla r. 1906 v budyšínském ,,Katolském Poslu". A v té 
době již také dokončil Miklawš Andricki svůj překlad, jejž otiskl v 28. 
ročníku ,, Lužice" r. 1906; knižně vyšel téhož roku v budyšínské ,,Serbské 



386 



25 




Ochotníci (lažičti studenti) v dramatu „Gero", 

džiwadlowé zběrce". Dohra však, kterou čteme v Sebraných spisech 
Jiráskových sv. 36, 1912 ve 2. vyd., přeložena nebyla. 

Mikíawš Andricki zakončil svou předmluvu žádostí, aby hra byla 
hrána a posloužila tak svému výchovnému cíli. Byl to tvrdý oříšek pro 
lužické ochotníky. Až po tu dobu hráli v Lužici jen menší kusy, lehčí a 
žertovné, a najednou měli ze skromných svých prostředků divadelních 
a za nedostatku ochotníků vykouzliti velkou historickou hru. Ale rozluštil 
jej radworský ochotnický spolek Meja, který po více než půlročních 
přípravách provedl hru Jiráskovu v Radworu po prvé dne 30. června v roce 
1907 a po druhé dne 7. července t. r. V hlavních rolích hráli: Gerona živ- 
nostník Miklawš Bjeňš, Želibora Jakub Rjeňč z Kamjené, Irmengerd si. 
Marja Grubertec, Tugoměra M. Nawka a Cegrada J. Brycka. Hra měla 
neobyčejný úspěch, jak se dovídáme z tehdejších lužických novin. ,,Serbske 
Nowiny" přinesly dne 6. července a ,,Katolski Posol" dne 13. července 
obsáhlou a nadšenou zprávu o provedení; podobně i ,,Lužica" (str. 72). 
Ukazováno bylo hlavně na ideovou stránku díla, ab}^ lid venkovský po- 
chopil, proč se dává právě ,,Gero": ,, Zdaliž jen hra ve \šech srdcích po- 
sluchačův zůstavila zamýšlený dojem?" ptá se na př. referent , Jvatolského 
Posla". ,, Poznali, že pád i smutný osud našich předkův za\inila lužická 



386 



nesvornost, která vždycky bratří raději s cizákem než s bratrem, lužická 
závist, sobectví a přílišná důvěřivost? Jestli pak ve svatém zápalu nadchli 
se pro Želibora a jeho věrné vlastenectví, zdaž si přisahali, že chtějí také 
jako on, celou duší milovat svůj národ, proň praco\'at, trpět a třeba i ze- 
mřít, raději než věřit podvodnému Tugoměrovi? Učiní-li tak?" 

Znovu byl ,,Gero" proveden radworským dětem a hrán o studentské 
,,skhadžowance", to jest o pravidelném prázdninovém pracovním sjezde 
lužického studentstva, pořádaném v Bukecích; tam byl hrán dne 11. srpna 
1907. Překladatel Miklawš Andric