(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "asopis : Moravského Musea zemského"

Digitized by the Internet Archíve 

in 2011 with funding from 

University of Toronto 



http://www.archive.org/details/asopisnnoravskh05mora 



:A\' 



^«> 






ČASOPIS 



MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 



VYDÁVA 



MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLECNOST. 










REDAKTOROVE: 



PROF. FRANT. J. RYPAČEK. 
PROF. DR- FRANT. ŠUJAN. PROF. D^ JAR. J. JAHN. 



yj 



rf 



KOCXIK V. 
(1903.) 

V BRNE. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KXIHTISKARNV 

1905. 



T— T~? 



A\ 



-^^^TTofMed^aľ^ 



^í 



'(y; 



SEP 4 1979 




OBSAH 

ročníku pátého (1905). 



A. Rozpravy a pojetluáui. 

I. L. Cervinka: Nálezy v cihelné u Slavkova. I. (S obrázky.) Str. 30—43. 
Jos. Kraus: Zŕizeni panské panstvi Letovského z roku l.o6l. I. Str. 70—101. 
F r. Lipka: Soupis zvouú na Boskovsku. Rada III. I. (S obrázky.) Str. 54 — 60. 
F r. A. Slávik: Staré znaky a pečeti mestské a vesnické na Morave. 

(S obrázky.) I. Str. 1— -29. II. Str. 133-166. 
Jan Vyhlidal: Ivnižka lékaŕská od Nového Mesta z r. 1780. L Str. 44 — .53. 

II. Str. 167-178. 

B. ZpráTy Tôdecké. 

Archaeologická koŕist za rok 1901-. (S obrázky.) (Alois Procházka.) I. 
Str. lOi^— 107. 

Sidlišté u Lešan na Prostejovskú. (S obrázky.) (Antonin Gottwald.) I. 
Str. 107-111. 

Rozhodnutí sporu raezi klášterem Luckým na Dyji a čtyŕmi poddanými obcami 
r. 1701. (Dr. Jan Reichert.) I. Str. 112—115. 

Zpráva o archaeologických výzkumech za rok 1904. (S obrázky.) (I. L. Cer- 
vinka.) II. Str. 179—197. 

Nové nálezy archaeologické. (S obrázky.) (Al. Procházka.) II. Str. 197 — 200. 

Hromadné nálezy mincí. (Al. Procházka.) II. Str. 200 — 204. 

Zpráva o rodine Vyzovských, z které pocházela první manželka Jana Amosa 
Komenského. (J. P a ne k.) 11. Str. 205—212. 

G. Zprávy z Kommisse na prírodovedecký Týzkum Moravy. 

Nové nalezišté štramberského vápence ve Vlčovicích u Pŕibora. tS obrázky.) 

(Dr. M. Remeš.) I. Str. 116—120. 
Stopy diluviálniho človeka a fossilní zvírená jeskyň Ludmirovských. (S obrázky.) 

(Jan Knies.) II. Str. 213—254. 



— IV 



Nové nálezy v tithonskéin vápenci u Skalicky. (Dr. M. Remeš.) U. Str. i255 — 263. 
Poznámky k diluviálníin nálezúm v jeskynich mladečských a stopám glaciálním 

na severovýchodní Morave (K. J. Maska.) II. Str. 263 — 266. 
„Lochy", umelé jeskyné na Meravé. (S obrázky.) (I. L. Cervinka. II. 

Str. 266—278. 

D. Zpráry spolkové. 

Zprávy z Moravské mušej n í společnosti: 
Zprávy z prvni tŕidy odboru vedeckého. (Referuje Frant. J. Rypáček.) 

I. Str. 121-122. II. Sti. 279-286. 

Zprávy o zasedánich kuratória Moravské musejní společnosti. I. Str. 122 — 125. 

II. Str. 286— 2S7. 

Zpráva o činnosti Moravské musejní společnosti za rok 1904. II. Str. 287-330. 

E. Literatúra. 

Vlastiveda Moravská. II. Místopis: Ivančický okres. Napsal Augustín 

Kratochvíl. (Dr. Fr. Šujan.) I. Str. 126-127. 
Zdenék Lepaŕ: Hôlzlova Generálni mapa království českého. (Dr. Frant. 

Šujan.) I. Str. 128—129. 
MUDr. Bedŕich Drož: Dejiny kláštera a mesta Žďáru na Morave. (F r. J. 

Rypáček.) I. Str. 129—131. 
Fr. Bílý: Od kolébky našeho ohrození. (K. Janouš.) I. Str. 131—132. 
Dr. Fr&nt. Kameníček: Zemské snemy a sjezdy moravské. (Dr. Franl. 

Šujan.) II. Str. 331—333. 
Dr. Karel Absolon: Kras moravský a jeho podzemní svet slovem i obrazem. 

(Dr. Oldŕich Kra m ár.) Str. 333 — 335. 




staré znaky a pečeti mestské a vesnické 
na Morave. 

Podáva Fr. A. Slávik. 

L 

Staré znaky a pečeti obecní^) jsou dňležitou památkou 
pro vývoj osád, stavu mestského, obecní samosprávy, a svými 
predmety ve znaku pŕispéjí i lidovédé a umení. Svedči o významné 
dobé, kdy se obci dostalo vedie práva tržního a jiných svobod 
také „práva pečeti" a znaku, a tím vétší vážnosti a výhody pred 
jinými osadami. „Mají erby a pečeti mestské i jistého významu 
historického do sebe, kde se majestátu a listú na erby a pečeti 
tyto svédčíci více nezachovaly, ježto alespoň v nich zachovala se 
jakás takás paméť na jejich první zakladatele a púvodní spňsob 
jich živností (jako to ku pr. na pečetech obcí, druhdy kovko- 
pectvím, vinaŕstvím se živících a t. p. jest pozorovati."'^) 

Neméla-li obec své vlastní pečetiaznaku, musila 
rozličné potreby písemní obstarati si jinde: buď pri smlouvé 
nejaké „tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistotu fojt a konšelé 
i všecka obec . . . prosili osobné pána svého, že jest svú pečeť 
pňvésil na svedomí k tomuto listu, sobé i svým erbom bez 
škody" ;^) nebo „když nejaká potreba nastala, buďto smlúvy sva- 
tebni, kšafty jinak poručenství aneb jisté všeliké kontrakty k pe- 



^) O znacich rodu šlechtických, fádú duchovnícb a j. viz podrobnou 
, Českomoravskou heraldiku" od Martina Koláŕe a Augusta Sedláčka, vyd. od 
České Akadémie cís. Františka Josefa, a príručnou všeobecnou , Heraldiku" 
s četnými obrázky od V. Krále z Dobré Vody. 

-) Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragislice domáci, v Památkách 
archaeologických a místopisných r. 1874, dil IX., str. 720. 

ä) Archív Český, XVI., str. 229: smlouva vsi Držovic s panem Heraltem 
z Kunštátu a na Plumlové r. 1481 o louku Trávnik a pastvišté, nakterýchž pan 
Heralt udélal rybník. 

1 



9 — 



četéní pŕicházeji, že toho všeho pri jinšich okoličních sousedských 
mé=tečkách a dedinách s vehkou svou práci, ale také zameškaním 
obchodu svého a protiva nemalým ouplatkňm vyhledávati museli ) 
Žádaly tedy vétší obce, aby povýšený byly na mestečka 
neb mesta, a dostaly tak mimo jiné výhody i pravo peceti 

a znak. , , , , . ^ 

Zaiímavo jest pak, že na Morave záhy také mnohé vesnice 
nabyly toho práva; ano i díly mést a vesnic, když patŕily 
dvéma neb vice vrchnostem a tvofily zvlášté obec o sobe, meiy 
také svúj vlastní obecní úrad, svou obecní pečeť a znak. 

Do polovice XVIII. století méla již veliká vétšina vesmc 
na Morave a v jejích obvodech ve Slezsku právo pečeti a svuj 
obecní znak.^) 

1. Právo pečeti obecní. 

Právo pečeti a znaku dostaly mestské obce, i poddané, 
jako šlechta od panovníkô, vesnice pak od své vrchnosti. 

Vesnice nékteré dostaly obecní pečeť „menší", jiné vétší 

„hlavní". ^^,__ , . ,..,. 

Hlavni pečeti méh právo (podlé listu r. 1672 obci Vi i- 
movu u Litovle daného), že mohli pečeti „ke všechným a vseli- 
iakvm, však pravým, pravdivým a víryhodným listum: od roduv, 
ŕemesel, vysvedčením, attestacím, na úžitky neb škody se vztahu- 
jícím, rukojemstvím, dobrým vôhm, smlouvám svatebním, poradne 
snúbeného manželstva, jako i právních spisňv obecnich, pamatek, 

^Ti7 1. 1666 daný obci Dubanum u Prostéjova, v Selském archivé 
r. 1902, lislináŕ č. 37.; protiva = proti. 

■1) V Čechách bylo ponékud jináče: ,Obce uaše vesmcke zndily s. tepive 
od let padesátých své erby, které málokde historický ^'ý^"^^. "^i^^ . ^;^',^^;: 
jsou erby Jindŕicho-hradeckého panstvi, které témto vesmam jeden hrabe 
Slavata z Chlumu a Košmberka udéliP. (M. Koláŕe Českomoravská heraldik 
vyd. Aug. Sedláček, I., str. 18.) Hrabata Slavatové P° P-^^^.^^.^.f ^^-^ 
z Hradce vládli na Jindŕichové Hradci a zároveň na Tele. r. 1604-1691. Aa 
obou panstvich, Hradeckém a Teleckém, dostaly od ^^chto pánu vesn.ce pravo 
pečeti. Jinak bylo na blízkych panstvich mesta Jihlavy: ^^^ ^^'^f ^'^''^^ ^' 
všecky obce svou pečeť a znak (Reg. zem. v Brne, podd. odd., c. 258.); ale 
v Čechách t. zv. „Jihlavské české dediny" nikoliv. Také na mnoho jmych 
panstvich v rozhčnýcb krajinách v Čechách t. č. nemély vesnice svych pečeti 
a znaku; jsou tehdy jen málokde. (Tereziánský katastr v zemskem archivé 
v Praze.) 



— 3 — 

potvrzeni. ujišténi, zaopatrení, slibováni svédkňv, zavazováni, 
dobrého i zlého zachovaní se týkajícich, a in summa k jinym 
rozličným dokumentom, jakž by ty jmenované a od koho kdykoliv 
buď domácné neb pfespolné s nastalou potrebou lidskou žádostivé 
pohledávány byly, s jistýrn pokaždé pri vrchnosti se ohlásením, 
bez podvodu, nedadouce se nižádnému pŕelstiti, nýbrž ve všem 
opatrné se chovajíce, bezpečné stále a neporušitedlné užívati 
a udélovati. — Od kteréžto jejich pečeti propĎjčování domácim 
po 12 groších bílých a cizímu néco viceji dle snesitedlnosti sklá- 
dati. k vrchnostiným pak pŕípadnostem zdarma dáti se ustanovuje." 

Menší pečeti na tom panství mély jiné vesnice s „jistým 
znamením, jako Cakov s mužem kosu na ramenách držícím. 
a Obramice s beránkem, co nové zjednané a na ten jistý zpftsob 
sobé odevzdané mají, aby téch a takových, dle jira obzvláštního 
udeleného nadaní, toliko k narovnáním, vysvedčením, smlouvám 
svatebním a tém podobným domácim i pŕespolním pfítrefnostem, 
s milostivou vrchnostinou vňlí bezťortelné užívati šetŕily. 

Ale v jiných vétších zpŕedu jmenovaných dokumentech 
k Vilimovský od statku a sídla panského za hlavní jmenujíci 
pečeti se utíkati povinní byli. Pakliže by dotyčný dediny Cakov 
a Obramice nad vyméŕení své hlavní pečef pŕedcházely, néčeho 
nepoŕádného a jim neslušného se dopustily, jako takej obec V'úi- 
movská, anby k listĎm ťortelným pečeť svou pfiraziti dáti se 
opovážily, tehdy netoliko týchž pečeti, ale také i obdarovaní svých 
bez všechný milosti skutečné zbavený býti mají." 

Ti m nabyly takové obce práva, konati velikou část vecí, 
které nyní pfislušejí farním úradúm a c. k. notáfúm.^) 

Mesta a mestečka mívala pečeť „vétší" (sigillum majus) na 
dôležitejší veci a „menší" (sigillum minus) na jiné „obyčejné". „Erbu 
a znamení purkmistr a konšelé i vše obec mesta . . . potomci 
a budoucí jich užívati mají a moci búdou pri všech od nich 
svédčících zavfených i otevŕených listech, též kontraktech, smluvách 
i vidimusích.-) plnomocenstvích, pfiznáních, tolikéž na hranách 



1) V. Prasek. Obecní pečeti, v Selském arcbivé r. 190Ž, str. 104.— 106., 
liátináŕ, č. 36.: list, kterým Ondrej Leopold Volčinský sv. p. z Volčína dne 
1. ledna 167Ž obci Vilímovu u Litovle udéluje právo na hlavni pečef 
-S pelikánem na oceli vyrytou. 

-) Vidimus = stvrzení listúv, úŕedné overené prepisy listú, privilégií a j. 

1* 



mestských, rathouze, véžích, baštách a jiných všech poctivých 
místech, buď ryté neb matované anebo vytesané, takž jakž po- 
dobných erbov a znamení jiná, jim podobná mesta v markrabství 
našem Moravském buď z práva aneb z obyčeje užívají.^) 

Ale když mestská obec potrebovala stvrzení opisň svých 
privilégií a jiných listú, musila požádati o to jiného mesta, jako 
na pŕ. r. 1627 mesto Unčov, tehdy české, 2) požádalo Olomouce, 
a tento potvrdil český „vidimus" privilégií Unčovských, a „tomu 
na svedomí a jisté duovéfení my purkmistr a rada mesta" dali 
pŕitisknouti pečeť mestskou s orlici ve znaku „v Olomouci 15. dne 
mésíce aprilis 1. P. 1627".^) 

2. Znaky obecní vúbec. 

Znaky obecní jsou velmi rozmanité, podobné znakňm zemí^ 
šlechtickým, duchovních ŕádĎv a cechovním, a to jak obecní 
znamení, tak i štít a u nékterých téz ozdoba jeho. 

I ve znacich obecních jako v jiných vécech lidových, v ná- 
rodních písních, ozdobách na domech, nábytku, vyšívaní nebo 
ve starých zpévnících a vôbec v ornamentech lidového umení*) 
môžeme pozorovali mysl lidu, lásku jeho k prírode, zálibu jeho 
v predstavách a symbolech nežnejší stránky povahy lidské a práce 
jeho. Volba znamení a část ozdobná shoduje se celkem s témito 
památkami. Duch lidský, jaký se projevuje v národní písni, v bájích 
a povéstech o rozmanitých úkazech v živote a v prírode, a vý- 
tvarné v památkách lidového umení, vryl svoj ráz i do obecní 
pečeti a znaku. 

Znaky obecni pak mluví k nám téz o minulosti a zméné 
obcí a krajín; nesou buď vzpominku na bývalé pány své, kteŕí 
jim vymohli povýšení na mestečko nebo mesto, nebo sami udelili 
jim výhody práva pečeti a nékdy jim propôjčili svoj vlastní 
rodový znak. 



1) J. Beringer a Jar. Janoušek, Méslo a panství Telč, str. 75. — 76. 

2) Má „Morava a její obvody ve Slezsku po 301eté valce", str. 152. a 177. 
^) Zemský archiv v Brne, Bočkova sbirka, Unčov. Jiné české overení 

listu, Jež vesnicím Hunčovicum, Mezicúm a Brezové u Litovle , vedomé pŕi- 
tišténou mestskou pečeti dotvrzuje" purkmistr a rada král. mesta Olomouce 
dne 15. mésice bŕezna 1. P. 1701, podal Selský archiv r. 1904 v listináŕi, č. 175. 
*) Srovnej „Moravské ornamenty", vydal Vlastenecký múzejní spolek 
v Olomouci, díl I. — III. 



o — 



Jsou to jmenovité rodové, kteŕí méli ve znaku Iva, zubŕi 
hlavu, orlici, krídlo, rňži, ostré v, bfevna, zavinutou strelu, cimbuŕi, 
hvézdu a j., na pŕ.: ruku, jež drží 3 louče nebo svíce hoŕicí,' 
znak rytíŕú Ŕíkovských z Dobrčic, Pŕestavlky u Pŕerova; Iva 
pánň zeŽerotínaBzenec: zubŕí hlavu, znak "pána z Pernš'teina: 
mesto Bystrice n. P. v pravé polovici znaku, mestečko Nedvédice, 
vsi Kozlov, Véžná a rychty : Černovská, Doubravnická, Kobylnická, 
Malostovská, Nedvédická, Olešnická, Štépánovská, Zlatkovská; 
Plumlov ve vrchní časti štítu: — púl zubfí hlavy mestečko Ném- 
čice: — orlici moravskou po markrabéti morav.: Bystrice 
n. P. v levé polovici štítu a j. : — pôl orlice a písmeno W, část znaku 
kláštera Luckého, Oleksovice a Strachotice: — krídlo, znak pánô 
z Lomnice: Olešnice, Velké Meziŕíčí; — račí klepeta od rytí ŕň 
Chroustenských z Malovar Méŕín; — žabu ve spodní polovici 
znaku od pána Jiŕího Žabky z Limberka Tršice u Lipnika: — 
rúži 51istoui) pánĎ Hradeckých: Dačice, Mrákotín, Pavlov, Sla- 
vonice. Studená, Telč, Želetava, rychta Lhotecká u Telče: — 
dve ostrve o 6 súcich kŕížem položené, znak pánô z Lichten- 
burka, Letovice,-) Zdar u Jihlavy nyni ve 3. poli znaku, díl Šatova 
u Znojma: — bŕevna: jedno síťované od arcibiskupství Pražského 
mesto Kojetín: 3 brevna, znak pánô z Kunštátu a z Podébrad: 
Béhaŕovice u Hrotovic. Damboi^ice, Jaroslavice, Jevišovice, Kunštát, 
Nivnice, Vizovice: — pŕes štít uprostred na zdél štrych, znak 
ry t. Mrakšôv z Noskova. Budišov u Tŕebíče; — zavinutou 
strelu pánô z Kravaŕ: Plumlov v dolní časti znaku, Nový Jičín: 
— cimburí pánô z Gimburka: Tovačov: — hvézdu Srohou: 
Bojkovice část znaku Tetourôv z Tetova; — 3 bílé lilie Kropáčň 
z Nevedomí: Bzenec, Lilenčice: - hrebeň, znakpánô z Boskovic : 
Boskovice, Gerná Hora; — kužele od biskupství Olomuckého: 
Kroméfíž, Libava. Budišov, Žďár vedie znaku zakladatele 
kláštera-^J a j. v. 

1) Na nékterých pečetech a znacich oraylem 61istá, na pŕ. v Dačicich 
na veži kostelní (Mesto a panstvi Dačice od f professoru zem. reálky v Telči 
J. Beringra a Jar. Janouška str. 164.), Slavonice na pečeti (v. tab. JI. č. 6.). 

'i V nové pečeti omylem vyrytý jako šípy. 

3) Jak tu obce tak i kláštery mivaly na památku znak svého zakladatele 
nebo dobrodince, na pŕ. klášter Zábrdovský po zakladateli pánu Lvu z Klobouk 
mluvíci znak jeho (shodný s jeho jménem) klobouk; klášter Žďárský 3 bŕevna 
pánu z Kunštátu a j. (Viz M. Koláŕovu-A. Sedláčkovu Českomoravskou heraldiku, 
str. 20.-2.3.) 



— 6 — 



Znaky ukazují též, čímsenejvíce obyvatelé zabývali 
v hospodáŕství, CO bývalo v jejich obvodu a v krajine, jako 
na pŕ vinaíský nôž čili kosíŕ, réva, stromy ovocne nebo lesní, 
jež se tam péstovaly druhdy, ale pozdéji zanedbaly, až i zanikly, 
jako vinafství u mnohých obcí jižní a strední Moravy. 

Také zmena národnostní, účinek bývalých vrchnosti 
a časô na obyvatelstvo jeví se i ve znacích a v nápisech obecních 
pečetí a v jejich zmenách. 

V českých krajinách nékde místo českého nápisu Pecet 
dediny Pečeť obecní . • . nebo latinského SigiUum pagi 

(vesnice), Sigillum oppidi (mestečka), Sigillum civitatis (mesta) 
a p množí se v XVII. a XVIII. století nemecké nápisy, zvlašte 
na hranicích národnostních a na panstvích cizích pánô, a v nove 
dobé dvoujazyčné v nékterých obcich českých; naopak jmde misto 
nemeckých mají obecní pečeli české. (Viz dále o pečetech a ná- 
pisech jejich.) ... 1 
Nékde bud po zhoubné 301eté valce prišli do zpustosenych 
obcí z velké časti noví obyvatelé, „pohodili" časem starou pečeť 
a znak, dali si udélati novou, a dnes - nejen ve dvou ponem- 
čených mestečkách,!) ale i v nékteré obci české, — nevedi,-) jaký 
znak méla stará obec; nebo dala si do obecní pečeti zcela jiný 
znak, než mívali starí obyvatelé týchž obcí, nebo zanechala vôbec 
staré památky obecní a na pečeť nedala znaku vftbec. 

Zmena ve smýšlení národnim a v reči za minulých dob 
pôsobila i na zmenu jmein obcí na pečetech, jako v obecném 
užívaní, a nékde i zmenu znaku podlé nesprávneho výkladu 
jména nebo z jiné príčiny. (Blíže viz dále u zmeny znakov.) 

Jinde spôsobila zmenu nebo zapomenutí znaku i nedbalosť 
nékterého úradu obecního nejen za starší doby, nýbrž i za nové. 
„Pohodili starou pečeť", i privilégium, - jako na velikou škodu 
badaní vlastivedného shledáváme často nešetrnosť k pamaťkam 
v archivech obecních a bývalých panských. 

Nékde si dali udélati podlé staré pečeti novou; ale rytec 
nerozuméje znamením ve staré pečeti pozmenil neb i zkomohl 

1) ,Dem geferligten Amte ist von einem Stadlwappen, weder einem neuen 
noch alten, nichls bekannf (24. záŕi 1904). 

"-) I mestečko nékteré má „pečef starou pohozenou^ peceť nová nemá 
znaku. (Odpovedi na žádost za otisky starých a nových pečeti obecních se 
znakem r. 1904.) 



znak, a pozdéji se nevedelo, co vlastné jest obecním znakem 
jejich.^) Teprve nékde se to vysvétluje srovnáním znaku obec- 
niho se znaky bývalých pánô, nejlépe ovsem, kde se zachovala 
privilegia.-y 

Kdyby nebylo pečetí obecních pri popisu celé Moravy v Te- 
reziánském katastru r. 1749, zmizela by paméf jejich z mnohých 
mist. Zapsáno jest v nem u každé obce, co mél který usedlý, 
které pozemky, ve kterých tratich a jak veliké, co méla obec, 
a na potvrzení toho pŕitiskli svou obecní pečef.^) Když nesou- 
hlasili s tím, co bylo zapsáno, majíce spor s vrchnosti o nékteré 
pozemky, nedali obecní pečeti. Pečeti mély, ale odepŕely ji r. 1749 



1) Podlé odpovedi nékolika obecních úradu na žádost za otisk obecní 
pečeti staré a nové, a podlé místopisu vydaných. Skoro všechny vyhovély 
ochotné této žádosti, a zdvorilé jim za to dékuji. 

-) Tím se opraví též mylné uJání v nékterých spisech, vzniklé nejasným 
nebo chybným vyobrazením znaku na pečeti, na pŕ. mestečko H. nemá kolem 
znaku hada, nýbrž jest to jen zohýbaný okraj štitu renaissančního; K. nemá 
na pečeti r. 1651 kalicha, nýbrž dle privilégia husi nohu; ve znaku P. nedrží 
ruka 3 palcátu, nýbrž podlé znaku bývalých pánu na P. hoŕíci louče nebo 
svíce, atd. 

^) Študuje v zemské registratufe v Brne vlastivedné prameny XVII. a 
XVIII. stôl., všímal jsem si mimo jiné veci také obecních pečetí a znakúv. 
Krátkou zprávu o vesnických znacích podal jsem r. 1892 ve své „Meravé 
ajejích obvodechveSlezsku"na str. 148. — 149. a z okolí hlavniho mesta 
Brna r. 1897 ve „Vlastivédé Moravské'', v Brnén.ském okrese na str. 
29.-33. s obrázky. 

Pozdéji doplnil jsem sbírku svou, požadal mestských obcí, jejichž pečeti 
v Tereziánském katastru buď nejsou nebo nejasné byly vytlačený, aby mi poslaiy 
otisky starých a nových pečetí se znakem. Tím možno jest učiniti pŕehled 
obecních znaku všech mést, skoro v.íech mésteček a velké vétšiny vesnic na 
Morave a v jejich obvodech ve Slezsku. Za láskavou ochotu pri studiu v re- 
gistratufe zemské, po leta mi prokázanou, dékuji srdečné p. radoví Kratochvilovi 
a pánum úŕednikum jejím, a vzpomínám milé ochoty f pána rady Waltra. 

Podlé osnovy „Vlastivedy Moravské" z r. 1S90 pŕinášejí též ostatní 
okresy Místopisu Moravy zprávy a obrázky starých pečetí a znaku 
obecních; pak Ed. Peckovo Okresní hejtmanstvíHolešovské 1892, „Selský archív" 
V. Praská od r. 1902 a j. Srovnáme-li popisy v nich s pečetmi v Tereziánském 
katastru, nalézáme u nékolika obcí rozdíl i zmenu znaku na pozdéjších pečetech. 

Podlé mých otiskúv a nékolika mestských originálu vykreslil professor 
české reálky zemské v Hodonlné Arnošt Krejčí znak Hrabétic a 11 tabulek 
starých pečetí, č. L— XI. a prof. F. Fedrsel, druhdy na c. k. české reálce 
v Brne, 3 tabulky obecních pečetí v Brnénském okrese, č. XII.— XIV., začež 
obéma pánúm kollegúm pekné dékuji i zde. 



— 8 — 

k Tereziánskému katastru obce: mesto Vizovice pro „les Hodi- 
šova", Vranová-Veselí pro spor o obecní les „Vubčiny" ; u Dŕevo- 
hostic: Čechy a Tučín; na panství Hodonském: Bojanovice Dolní, 
Boŕetice, Brumovice, Hovorany, Kobylí, Muténice, Némčičky; na 
Kralickém u Olomouce : Držovice a Vrahovice (že prý obecní 
pečeť ostatní sediaci schovali); všecky vesnice na panství Mor- 
kovském a Pačlavském ; na Jihlavskú u Zhoŕe Stránecké 9 obcí 
nechtélo podepsati a pečeti pňtisknouti, že prý „to ostatní v téch 
vesnických obcích zakázali, a nechtéjí tedy nikterakž na sebe 
uvaliti kletbu a pomluvu jejich". 

Pečeti a znakä nemély tehdy na panství Blanském: Ho- 
ŕice, Lhota Dlouhá a Dolní, Horní, Téchov, díly: Újezda, Šebrova 
a Vilémovic, a za ne pŕitisklo svou menší pečeť mestečko Blansko, 
pak Suchdol a Veselice; u Rajhradu Geladice; na panství Brt- 
nickém, u Bystrice p. H. Kladníky, vesnice u Fulneka, vétšina 
obcí na Hukvaldsku, u Nového a Starého Jičína; u Kelče: Babice, 
Kunčice, Osíčko, Police, Dolní a Horní Téšice, Némčice aZámrsky; 
na panství Kŕetínském všecky obce; na Kŕižanovském z 10 obcí 
nemélo 7 (kromé mestečka Kfižanova a vsí Kundratic a Orechová) ; 
na panství Malenovském, Mezifíčském nad Oslavou, na Mora- 
veckém (mestečko Strážek dalo místo nich svou menší pečeť, 
u své obce vétší pečeť); chybéjí též u panství Plumlovského, 
kapituly Olomucké a Velehradského. Na panství Krhovském mély 
pečeť jen Bačice, Hrotovice a Krhov; ostatních pét obcí nikoli, 
t. Litovany, Račice, Udefice, Vodonec a Zárubice, a na konci knihy 
r. 1749 jest napsáno: „Ponévače obec Litavská, Hudeŕská, Ra- 
čická, Vodonská a Zárubská své obecní pečeti nemají, tak se 
Krhovská obec požádala, aby takovou na místé nás pŕitiskla."^) 

Aby následující pŕehled znakúv a pečeti mestských a vesni- 
ckých byl jasnejší, pripojujeme k nemu vyobrazení dúležitéjších 
obecních pečeti a znakň z celé Moravy v texte a v prílohách 
L— X., zvlášté pak XI. z moravských obvodu ve Slezsku a XII.— 
XIV. z okresu Brnenského. ^j 

Již z téchto ukázek jest patrno u srovnáni se znaky zem- 
skými, šlechtickými a j., že se s nimi shodují, majíce nej en stejná 
nebo podobná znamení, nýbrž i podobný štít, u nékterých též 

O Registratura zemská v Brne, rektif. odd. podd. č. 117. a j. 
') I. — VIL podávame k tomuto čislu Časopisu, VIII. — XIV. k pŕíštimu. 

Red. 



— 9 — 

ozdobu štítu. Barevná pole a znamení ve štíte méla mesta 
a mestečka, jichž užívala pri ozdobe radnice, obecních vecí a p.; 
ale vesnice pravidelné mají jen pečeť s určitým znamením vyrytou. 

3. Štít. 

• Štít ve znaku obecním jest také buď jednoduchý neb ozdobný, 
rozdelený na 2, 8 a více polí. 

Troj branný štít, jenž panoval až do XIV. století, mají 
Pohorelice (vyobr. tab. IV., č. 1.); 

dole zakulacený štít, vládnoucí až do konce XV. století, 
díl Švábenic (na tab. L č. 7.), Bystrice n. P. (II. 7.), Mohelno, 
Slavonice, Vsetín (II. 4.-6.); Zvonovice u Víškova (III. 1.); rychty 
Ratkovská u Bystrice n. P. a Lhotecká u Telče(VIII. 1., 2.), Ujčov- 
ská a Véženská u Bystrice n. P., ves Radlice u Dačic (IX. 9., 10. a 
13.); Gechyné u Rousinova (X. 10.); mesto Osoblaha a ves Víno 
ve Slezsku (XI. 8. a 9.); Jihlava na staré pečeti s českým Ivem, 
Mohelnice, Strážek, Tŕešť, ves Menhartice u Jemnice, Brfov 
u Opatovic, Kostice u Bŕeclavé, Dolní a Horní Bobrová a j.; 

renaissanční štít zahrotélý. od XVI. století rozmanité na 
okrajích ménéný a ozdobený, jest nejobyčejnéji (v. tab. I. — XIV.); 

vej čitý neb okrouhlý štít na pf.: Némčice u Židlochovic, 
Hrušovan} u Jaroslavic, Strachotice u Znojma (str. 20. a tab. V. 7., 
8., 12.); Osek u Lipníka (pečeť bez nápisu, VIII. 7.); Sobotovice 
u Rajhradu (IX. 7.); Mokrá u Brna (XII. 6.); VeseHčko u Lipníka, 
Lipolec u Dačic, Žďár (str. 23.) a j.; 

rozdelený štít na zdél kolmo | od vrchu štítu ke 
zpodu; strana pravá (1.) a leva (2.) neslove se stanoviska hledících 
na znak. nýbrž dle vyobrazení ; na pf . : Bzenec (víz L 4.), Bystrice 
n. P. (str. 20. a II. 7.), Studená u Telče a Vísky u Boskovic (VII. 7. 
a 9.), Šardice u Kyjova a Cechy u Plumlova (VIII. 3. a 8.), Ŕečko- 
vice u Brna (XII. 1.), Stŕelice u Brna (XIII. 1.), Libava (str. 22.); 

rozdelený na pŕí č, vodorovné — : Jaroslavice (IV. 8.), Stra- 
chotice (V. 12.); Kfepice u Židlochovic a rychta Véženská 
u Bystrice n. P. (IX. 2. a 10.), Osoblaha ve Slezsku (XI. 9.), 
Bohonice u Brna (XII. 2.), Biskupice (str. 17.), Nové Mesto (22.), 
Svitávka (23.), rychty na panství Pernšteinském aj. v.; 

štít kosmo n. pokosem \ delený: Jakubov, bývalé me- 
stečko u Budéjovic, Nové Mesto, Mikulov, Téšetice u Krumlova; 



— 10 — 

šik m o 11 eb pošikem/ delený: Svitávka spodní díl 
štítu (víz privilégium na str. 20.), Lipník (str. 21.), Žďár ve 2. poli 
složeného znaku (viz obr. na str. 23.) ; 

na 3 díly: Mikulovice u Znojma (str. 16.), Slavkov u Brna 
(str. 18. a IJ. 2., 8.), Lipník, Osek u neho (VIII. 7.), Sobotovice 
u Rajhradu, Starý Šaldorf u Znojma (IX. 7., 8.), Nezarayslice a j.; 

rozečtvrcený štít ^^: Slavonice (ÍL 6.), Biskupice u Pro- 
stéjova a Troubky u Pŕerova (VIII. 6. a 10.), Radlice u Dačic 
(IX. 13.), Žďár (str. 23.), Jihlava v pozdéjším znaku, Getkovice 
u Šebetova, Rudlice u Plavče, Vrbovec u Znojma a j.; 

prázdny díl na štíte, vzácnost v heraldice, mají: Jakubov 
levou polovici, Opatovice u Jevíčka pravou polovici, Gejkovice 
u Hodonína na 2 štítcích nad obecním znakem a pod ním (IV. 4.) ; 

štít naklonený: Mohelno (IL 4.); 

ští t ek na štíte na pi". : Vsetín (II. 5.), Raj hrad (V. 1,), 
rychta Ratkovská u Bystrice n. P., Žeravice u Uher. Hradišté 
(VIII. 1. a 5.), Velešovice u Rousinova; 

štítek na prsou orla Brno (obr. na str. 13.), orlice Olomouc 
a Znojmo (str. 11.); 

štítek na zdi mezi véžemi Jaroslavice (IV. 8. a str. 18. — 19.); 
štítek na veži, na pf, Krumlov, mesto Lichtenšteinské, 
(IV. 11.), Budišov u Tfebíče ; 

štítek na zemi mezi 2 véžemi mestskými: Tovačov (II. L); 

mezi véžemi mestské brány: Biskupice (str. 17.) Bzenec 
(I. 2., 5.), Koryčany, Napajedla, Šumberk (str. 19.) a j. 

Ozdobné kusy heraldické, jaké byly obvyklé u šlechtických 
znakô, nalézáme jen u nékterých obecních; 

strážce štítu mají: Lodenice u Krumlova (III. 7.), andéla 
Slavonice a Vsetín (IL 5., 6.), Hodonín; dva české Ivy Lysice u 
Kunštátu; helm nad štítem Lodenice, Mikulov (viz privilégium 
na str. 21.), Tovačov (IL 1.); 

pfikryvadla helmu čili feflíky, ťaťrnochy na pi'. 
Slavonice (IL 6.), Mikulov (viz dále popis z r. 1625 na str. 21.); 

koruna královská neb cisárska zdobí znak mesta Brna 
(viz str. 13.), Mikulova (21); knížecí koruna neb klobouk znak 
Lipníka (21) a j.; 

koruna zdéná nad štítem mesta Napajedel. 



— M — 

Mnohé nejstarši pečeti nejen vesiiické nybrž i mestské 
neniaji štítu zvlášté, na pŕ. : nejstarši pečef mesta Bzence (I. 1.), 
Zlína. Dražňvek, Olbramovic (tab, II. 2., 9., 10.) atd. 

4. Mestské znaky. 

U znaku hlavné mestských jest dúležito miti privilégium 
obci dané, kde znak výslovné jest popsán. barvy častí jeho udány 
neb i celý vyobrazen. 

Pôvodné byly znaky mestské jednoduché jako zemské 
a šlechtické; nejstarši mestské jsou od XIII. stoleti. Pozdéji se 
„zlepšily neb „polepšily", t. j. pridávalo vice ozdob, jako 
helm, štítonoši, koruna, štít se rozdelil na kríž a p.; potom se 
,rozhojnily" nebo „rozmnožily", t. j. ke starému znamení 
pŕibyla nová znamení a pole. Uvádíme aspoň ty to príklady: 

Staré hlavní mesto král. Olomouc mélo nejprve na 
modrém štíte moravskou orlici červené a bíle šachovanou 
se zlatou korunou, zl. zobákem, zl. nohami a s červeným jazykem, 
pozdéji na prsou orlice červený štitek s bílým bfevnem, pokrytém 
písmeny FMT; nahoŕe u hlavy orlice černá písmena SF a dole 
u jejích nohou po stranách Q. O.') 

Nové hlavní mesto král. Brno mélo za XIII. stoleti 
obyčejné znamení hrazených mést, bránu zavŕenou, po stranách 
2 kulaté veže; na brané štitek s českým Ivem: na pečeti 
rychtáŕské ve XIV. stoleti 2 bŕevna. Po švédském obiehaní do- 
stalo r. 1646 odmenou od císafe Ferdinanda III. „zlepšení mest- 
ského znaku a pečeti", totiž: na zlatém štíte dvouhlavého 
orla černého, na jeho prsou štitek se starým znakem — 2 bŕevna 
bílá na pŕíč v červeném poli — mezi hlavami orlovými černá 
začáteční písmena cisárova „F. III.", nad štítem korunu (viz 
obr. 1.-3.).-) 

Král. mesto Znojmo má moravskou orlici na modrém 
štíte; na prsou pŕidán je pozdéji modrý štitek se zlatým písmenem Z. 



^) Paprocký Bartol., Zrcadlo slávneho markrabství Moravského, str. 381.; 
W. Muller, Geschichte der kônigl. Stadt Olrniitz, str. 212. 

-) Paprocký B., Zrcadlo, 386 ; dr. Fr. Šujan, Dejepis Brna ve Vlastivédé 
Moravské, str. 118., 119., 223. — 224.; Lind K., Städte-Wappen von Oesterreich- 
Ungarn. Obrázky znaku mesta Brna láskavé sem propújčil Musejni spolek 
v Brne. 



12 



Jihlava méla pôvodné znakem českého Iva; ale potom dle 
ponémčeného jména Iglau mylné vyloženo, že prv pochází od 
Igel, ježka, vyžádala si zmeny na „polepšení" znaku: rozečtvrcený 



33 



X 




CO 




štít, v jehož 1. a 4. červenom poli zostal bílý český lev a k nemu 
dán ve 2. a 3. bílém poli červený ježek.^) 

1) Paprocký B., Zrcadlo markrabstvi Moravského, 388 



— 13 — 

Král. mesto Unčov má ve zlatém štíte čerňou orlici. 

Král. mesto Uherské Hradišté dostalo podlé svého vý- 
znamu: v modrém štíte bilou mestskou hradbu, bránu s mriží 
nahoŕe pozlacenou a s cimbufím a 2 véžema, nad nimi bilou 
hvézdu : mezi véžema stojí na cimbufí zbrojnoš, v pravici drže 
meč napfažený, v levici červený štítek s bílým českým Ivem : 
na helmici vlaji mu 3 pera, prostrední červené, krajní bila. 




Obr. 3. Znak král. hl. mesta Brna z r. 1646. 



Uherský Brod má ve znaku ze XIV. století také mestskou 
hradbu z kvadrátového kamene, bránu otevŕenou se 3 véžemi 
dvéŕe v brané nahoŕe zahrotélé, zecT mezi véžemi ozubenou 
s % slinkami; prostrední véž jest vyšší obou pobočních : všecky 
tfi mají 2 okna, po jejich stranách výstupky a nahoŕe 3 stínky 
zdéné; po stranách veže prostrední vznášejí se dve orlice, hledíci 
jedna ke druhé; dole pred otevŕenou branou stŕeže lev, hlede 
v pravo a máje hlavu ostražité do pŕedu obrácenou. Na ozdobné 
pečeti mestské z XV. století jsou tytéž veci, ale pozmenené : 



— 14 



brána jest nahofe zakulacena, dvéŕe okované, pŕidána zapaditá 
nií-íže vyzdvižená, brána a veže jen dole z kamene kvadrátového, 
vyše již oblažené: veže bez výstupkĎ, a pridélány v nich : v pro- 
strední veži nad otevŕenou branou okno, v postrannich niže 
stŕílny dole kulaté; krajní stinky na véžích se zahnuly, a nad 
nižšími pobočními se vznášeji dve moravské orlice šachované 
bez koruny, hledíce k sobé: pred branou leží lev, máje hlavu 
k zemi nachýlenou (obr. 4. a 5.).^) 




Obr. 4. Pečef mesta Uherského Brodu 
ze XIV. století. 



Obr. 5. Pečeť mesta Uherského Brodu 
z XV. stoleti. 



B z en e c, u Uher. Hradišté, jenž byl méstem již za XIII. 
stoleti, mél nejprve ve znaku v modrém štité jen mestskou bránu 
otevŕenou, s ozubenou zdĺ a se 2 véžema čtverhrannýma, každou 
se 3 slinkami a červenou strechou a 2 makovicemi (vyobrazeno 
dle otisku pečeti z roku 1416 na tab. L, č. 1.); rozhojnén byl 
znak mezi véžema Krištofem Kropácem z Nevedomí (r. 1497 až 
ok. r. 1530) znakem jeho, 3 bílými liliemi, a p. z Žerotína (1542—1625) 
znakem Žerotínským: na tŕech pahrbcích, z nichž prostrední jest 
vyšší než vedlejší 2 stejné vysoké, černý lev korunovaný (tab. L, 2.). 
Na pečeti rychtáfské byla ruka s mečem (č. 3.), na pečeti horen- 
ského práva Bzeneckého (č. 4.) na rozdéleném štité v pravém poli 

1) Obe vyobrazení starých pečeti jsou z ,,PamtHi král. mesta Uher. Brodu" 
od J. Kučery. 



— 15 — 

vétev s 2 hrozný, v levém s 1 hroznem a listem, nad štítem 
v pravém poli 2 vinárske nože, kosífe. Z nich pojatá byla do no- 
véjší pečeti a znaku ruka s mečem a dana do otevŕené brány 
mestské (č. 5.). Tak vyvinul se nynéjší znak složený, v némž 
na modrém štité spatŕuji se všecky 4 znaky sdružené. 

V tamní vinorodé krajine má známku horenského práva 
i ve znaku blízke mestečko u Bzence Polešovice. Povýšeno 
bylo za mestečko k žádosti kn. Ekarta ze Šváb, opáta kláštera 
Velehradského a Žďárského, a dostalo majestátem Rudolfa II. 
v Fráze r. 1595 erb: „Štít modré neb lazurové barvy, v némž 
pospodu do polou zeď se čtyŕmi stínky červené neb rubínové 
barvy, na té zdi hrozen vína zelený se dvéma listy téz zelenými, 
za kteroužto zdi uprostred dvé palmy vzhĎru postavené a od 
sebe rozdelené vynikaji. jakožto všecko vtipem a umením ma- 
lífským uprostred tohoto listu vymalováno a vysvétleno jest."*) 

Z listúv O povýšení vesnic na mestečka. 

Když za XIV. — XVI. století vysazeny byly za mestečko na 
pf. Jedovnice u Blanska, Nosislav u Židlochovic, Šatov u Znojma. 
Kokory u Pŕerova, Opátov u Jihlavy, Jiíikov u Rymaŕova, Mikulo- 
vice a Horní Dunajovice s Domčicemi u Znojma, Lhota Veselská 
na panstvi Uhersko-Ostrožském a Biskupice u Hrotovic, popisují 
se v kľálovských listech, v majestátech, jejich znaky takto: 

Jedovnici vysadil na mestečko král Jan r. 1335 a dal ji 
znak;^) k žádosti Bernarta Drnovského z Drnovic na Rájci nadal 
ji císaŕ Rudolf II. v Praze v sobotu po sv, Matéji 1. 1579 „dvéma 
jarmarky a trhem téhodním ... a propujčil jí pečeť. totiž: štít 
červené barvy, v némž vidéti púl jeleňa modré barvy. ^) 

Nosislavi dal král Matyáš na Viškové r. 1486 ,.k žádosti 
a ustavičné prosbe urozeného Viléma z Pernštejna erb na listé 
malovaný, totiž: vétev neb rév vinného korene, se tfemi zele- 
nými listy a s jednim žlutým hroznem vína a se dvéma hrozný 
modrými, a s jedné strany té vetve kopačka nebo motyčka vino- 



^) Z archívu mést. Polešovic, opis majestátu. 
-) Vlastiveda Moravská, Blanský okres od J. Kniese, str. 95. 
^) Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci v Památkách 
archaeologických a místopisných. díl XI., str. 417. 



— 16 — 

hradská, a s druhé strany téze vetve nôž, jíinž ve vinohradech 
révy obŕezují."^) 

Šatov u Znojma vyzdvihl za mestečko král Vladisláv II. 
v Olomouci r. 1497, vyhovuje žádosti Hendricha z Lichtenburka 
a z Bitová a Buriana, syna jeho, a nadal jej erbem: „jednou veží 
červenou se stíny bez krovu v bilém poli a nad branou té veže 
erbem pŕirozeným jich pánu Hendricha a Buriana".^) 

Kokory vysadil král Ferdinand I. majestátem, daným ve 

Vídni, ve čtvrtek po P. Márie Navštívení 1. 1535, za mestečko a 

dal jemu pečet, totiž: „štít blankytný, v némž uprostred jest 
husí noha". 

Opátov k žádosti Buriana z Valdštejna na Brtnici král 
Ferdinand L majestátem daným, v Brne, v sobotu po sv. Ľudmile 
1. 1540, nadal pečeti a znakem : „štít bílý a v nem púl divokého, 
chlupatého muže až po paždí, s dlouhou čerňou bradou, držícího 
v pravé ruce kámen k vrhu a majícího na hlavé vénec bŕečtanový". 

Jiŕíkov král Ferdinand I. majestátem, daným v Praze, v so- 
botu po SV. Bartoloméji, k žádosti Jiŕího Žabky z Limberka, 
místokancléŕe království českého, v Praze 1, 1547, nadal pečeti, 
a to : „štítem červeným, v némž jest brána, na kteréž vyniká 
pul muže kopáče s motykou, majícího na hlavé vénec z hroznôv". 

Mikulovice byly povýšený za mestečko Ferdinandem I. 
v Praze roku 1558, a dano jim právo „napred aby méli pečeť, 
zejména štít, spodní polovice téhož štítu bílé neb stŕíbrné barvy, 
v némž dva sypeny neboližto korci kŕížem preložené se vidí, 
vrchní pak polovice téhož štítu rozdelená jest, pravá modré neb 
lazurové barvy, v níž dvé hvézdy a uprostfed týchž hvézd klíč 
zlatý neb zlaté barvy jest, leva pak strana červené barvy, v níž 
hrozen vína zelenej se vidí".^) 

Lhotu Veselskou vysadil císaŕ Maxmilian II. majestátem, 
daným ve Vídni, v pondélí den Rozeslání s v. apoštolov r. 1560, 
k žádosti Jana z Kunovic na Louce za mestečko, nadal jí pečeti, 



1) Archív Český, dil XVI., 300; Selský archív, 190-2. listináŕ, č. 35. 
-) Páni z Lichtenburka méli v erbu svém dvé černe ostrve kŕížem polo- 
žené ve zlatém polí. 

^) Archiv mestský, opis starosty Václava Zavadila. 



Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. I. 





2 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. II. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. III. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. IV. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. V. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. VI. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. VII. 




Arnošt Krejčí. 



— 17 — 

,na niž se spatruje štít všecken červený, v némž dva hrozný vina 
zelené od vrchu doh\ visí". 

Horní Dunajovice a ves Domčice, „kteréž v jednom 
ohrazení jsou", vysadil cisaŕ Maximilian U. ve Vi dni r. 1565. 
„nadepsané dve vsi za mestečko, kteréž aby napotom Horní 
Dunajovice sloulo, a nadal je pečetí, zejména štitem modrým, 
v némž bažant k pravé strane obrácený stojí, a nad ním dva 
kosiŕe kŕížem položené, mezi nimiž tri hvézdy se spatŕují".^) 

Biskupice k žádosti Mikuláše Waltra z Waltersperka na 
Biskupi cí ch nadal císaŕ Maxmilian II. v Praze r. 1570 erbem 
takto: „štít v púli rozdelený, svrchní polovice barvy červené, 
v níž dve veže bílé, každá tri okna majici, nahore u krovu stínky 
zdéné a na každé veži krov skfidlicový modrý. Mezi véžmi štít 
tolikéž modrý, v némž dva štrychy červené, špicemi nahoru spft- 
sobem krokvice obrácené, na nichž dva Ivové bili, proti sobé 
vzhúru k skoku postavení, a tri rňže žluté barvy mezi témi štrychy, 
a to u vrchu téhož štítu po obou rozích a u spodku uprostred 
jedna. Spodní pak polovice štítu bílé b. na spňsob zdi, v níž 
brána veliká otevŕená, v každé strane okno majici". 

Podobné vypsány jsou v privilegiích jiných znaky obcí, jež 
byly v XVI. století povýšený za mestečka, jako: r. 1533 Miroslav 
u Krumlova, „pri kteréž Wenzldorf a Pehemdorf jako v jednom 
ohrazení jsou"; r. 1534 Damboŕice u Ždánic; r. 1535 Ghropiň 
u Kroméŕíže, Litenčice, Troskotovice: r. 1538 Budišov u Tŕebiče, 
Mysliboŕice, Olbramkostel, Pačlavice, Tvrdonice, Vlasatice; r. 1540 
Prostoméŕice; r. 1556 Vlachovice, Výmyslice; r. 1558 Líšeň; 
ľ. 1563 Némčice u Tovačova; r. 1589 Stará Ríše a j.-) 

Z listuv O povýšení mésteček za mesta nebo polepšení 
a rozhojnení znakúv. 

Polepšen nebo rozhojnén byl obecní znak, když mestečko 
bylo povýšeno na mesto, nebo když nastoupila nová vrchnost, 
nový rod, a potvrzuje obci stará privilégia, pridal do znaku zna- 

1) Výpisy Aat. Rybičky z privilegii v Památkách archaeologických a místo- 
pisných, IX., 725., 729., 732., 849; z privilegii Opatova podal též Fr. Šilhavý 
v- Cas. Matice Moravské r. 1895, str. 273. Lhota Veselská = Lhota Hroznová 
(víz o ní dále str. 25. — 26.). 

-) Památky archaeologické a místopisné, 1874-, dil IX.: Ant. Rybičky 
Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci, str. 717.— 738., 847.-856., 923.— 930. 



— 18 — 

meni svého rodu nebo jiné. Nadáni takové dostaly na pŕ. r. 1486 
Rouchovany u Hrolovic, r. 1539 Štitary u Vranova, r. 1552 
Horní Kounice u Hrotovic (méstečkem již od r. 1318), r, 1557 
Doubravice, r. 1581 Jivová, r. 1583 Svitávka u Boskovic, r. 1591 
Strachotice (méstečkem již od r. 1342; znak vyobrazen na tab. V., 
č. 12. , r. 1606 Oleksovice n Znojma; povýšený za mesto napr. 
r. 1562 Némčiee u Židloehovic, r, 1580 Bystrice n./P. (znak starý 
a polepšený na tab. II., č. 3. a 7.); polepšen znak starých rnésl, 
na pi', r. 1535 Jaroslavic, r. 1562 Šumberka, r, 1625 Mikulova; 
rozhojnén na pr. r. 1607 a po druhé ješté r. 1704 mesta Ždaru, 
r. 1628 Lipníka a j. 

Když obec válkanii aneb jinak pozbyla majestátu, král 
znova ji za mestečko nebo mesto vysadil a nadal pečeti, na pr. 
r. 1540 Šáfov u Vranova; když nehodou ztratila pečeť, jako na 
pŕ. Telč pri vyplenéni mesta r. 1645, dostala nový znak zmenený 
„pro rozdíl oné ztracené pečeti . . ., skrze kterouž aby budoucné 
obyvatelôm téhož mesta púvodem jakéhokoli Istivého oklamaní 
zle poslouženo nebylo".^) 

Podávame z nich aspoň tyto popisy znakô časovým postupem : 

Slavkov (víz tab. II., č. 8.) r. 1416 v privilégiu némeckém 
jmenován ješté „Nawssedlicz",-) dostal od krále Václava IV. 
mestskou pečeť a na ní znak na tri časti rozdelený: ve spodní 
polovici štítu v červeném poli pôl bílého noha,^) v horní polovici 
kolmo rozdelené: v pravém poli žlutém čtvrt orla černého, v levém 
poli modrém čtvrt moravské orlice bíle a červené šachované.*) 

Tovačovu král Vladisláv Ií. r. 1492 dal privilégium, „aby 
oni erbu svého zvyklého dvou veží mestských, jedné červené 
barvy a druhé bílé barvy, mezi nimi jest erb jich dedičných pánô 
z Gimburka. a ty veže i s tím erbem na zeleném trávnice stojí 
v modrém poli, večné používali a nésti mohli" (II. č. 1.).^) 

Jaroslavicôm (víz tab. IV., č. 8.) polepšil král Ferdinand I. 
ve Vídni r. 1535 k žádosti pána Viléma Kuny z Kunštátu „pečeť 

1) J. B.eringer a Jar. JanouSek, Mesto a panstvi Telč, str. 75. 

'-) ^Die Burger und Inwoner der Stat zu Nawssedlicz ..." V najstarších 
pamétech slove též Nausedlicz, Nussedlicz, nemecky pak Austerlitz. iCodex dipl, 
Moraviae, II.— IX., XI., Xll.) 

•■') Noh (gryí), báječné zvíŕe, púl orla a v dolní časti pul Iva. 

*) Zemský archív v Brne, Slavkov, č. fi631. 

'") Opis z archívu mesta Tovačova. 



— 19 — 

od krále Vladislava II. potvrzenou, totiž: štít a v nem zeď se 
stiny a z každé strany té zdi jedna véž téz se stíny a krovy špica- 
tými, a mezi témi dvéma véžmi ze zdi vyniká praporec", takto: 
„aby na té pečeti uprostred zdi jméli štít bily se tfemi štrychy 
černými na pŕíč".^) 

R. 1552 nové potvrdil král Ferdinand I. majestátem list 
krále Jana, daný v Brne 21. záfí 1318, kterým on rádu kŕížov- 
nickému jejich ves Kounice Horní povýšil za mestečko, a pro- 
pújčil jim erb a pečeť: „štít červený, v kterémž od spodku saň 
zelené, modré a šeravé hlavy nohama nahoru obrácena jest a 
muž odénec na bilém koni, drže meč v pravé ruce k ráne, po té 
soni zla šlapá". 

Doubravici u Blanska, mestečku již od r. 1378, vymohl 
■pan Jan Drnovský odjinud Rajecký z Mirova na králi Ferdinan- 
dovi I. ve Vídni r. 1557 novou pečeť, zejmena „štít žlutý neb 
zlaté barvy, v némž jsou po vrchu tri štrychy červené na pfíč 
a čtvrtý štrych pŕes ty tri pošikem, a v spodku toho štítu zelenej 
dub stojí ".2) 

Šumberským učinil král Ferdinand 1. v Praze r. 1562 
mimo jiné „milost, jakž od pŕedešlých králô českých nadanou 
méli pečeť mestskou, totiž: štít všecken modré barvy, v némž 
jest jeden roh jelení s šesti parohy bílými", polepšil jim král 
pečeť tuto v ten spôsob : „aby méli štít všechen červené nebo 
rubínové barvy, u jehož spodku škála, na kteréž dve veže bílé 
barvy proti sobé s tfemi slinkami z kvadrátu postavené k vrchu 
štítu stojí; na jedné každé veži jest litera F na znamení jména 
královského, žluté barvy, a mezi témi dvéma véžmi brána s mŕíží 
zapaditou, též bílé barvy, nad kteroužto znovu štít malý od spodku 
až k vrchu na poli rozdelený, jehož pravá polovice žluté barvy, 
v níž päl orla ptáka černého jest, leva pak polovice modré barvy, 
v níž roh jelení se šesti parohy bílé barvy, jak jsou toho erbu 
od starodávna užívali, se vidí". 

Bystrice nad Pernšteinem méla pôvodné moravskou 
orlici (víz tab. II., 3.), když pak r. 1580 Rudolf II. vysadil ji za 
mesto a mohla „celé právo mestské držeti a všelikých práv uží- 
vali", pŕidán ve znaku méstském díl znaku pánu z Pernšteina, a 

^j T. j. znak pánu z Kunštátu. 

2) Vlastiveda Moravská, Blanský okres od J. Kniese, str. 71., Památky 
archaeologické, IX., str. 731. 

2* 



— -20 — 

má od té doby štít rozdelený: v pravé polovici jeho vidí se pňl 
hlavy zubrovy černe s houžvi, skrze chfípé protaženou, v druhé 
pak levé polovici štítu púl orla ptáka rozkŕídleného barvy černe, 
oboje ve zlatém poli, rozdelene od sebe kolnnou čarou modrou 
(viz tab. II., číslo 7.).^) 

Svitávka když byla znova vysazena za mestečko, dal 
Rudolf 11. ve Vídni r. 1583 k žádosti Jana Ponétovského z Poné- 
tova, opáta kláštera Hradištského na podhradí Olomuckém a 
držitele Svitávk)% „témuž mestečku a obyvatelôm v nem nynéjším 
i budoucím pečeť, zejmena štít, uprostfed černým štrychem na 
pfíč rozdelený; spodní díl téhož štítu od svrchní levé až k pravé 
strane pošikem dolô také černým štrychem, v némž rozdílné tri 
rúže rozkvétlé, svrchní a spodní bílé nebo stŕíbrné a prostrední 
tretí červené nebo rubínové barvy; spodní pole téhož štítu zlaté 
nebo žluté a svrchu modré neb lazurové barvy. Druhá hoŕejší 
polovice téhož štítu jest žluté barvy, v némž u prostred obraz 
svätého Štépána, mučedlníka Božího, stojí, v levé ruce k sobé 
stažené tri kameny své pfirozené barvy, v pravé ruce ratolest 
palmovou drže.^) 

StrachoticĎm (Rausenbruck) potvrdil privilégia císaf 
Rudolf 11. majestátem, daným v Praze r. 1591, po žádosti knéze 
Šebestyána z Baden, opáta kláštera Luckého u Znojma, a nadal 
mestečko erbem nebo pečeti, a to (obr. na tab. V., č. 12.): 
„štítem okrouhlým u prostred na pŕíč rozdeleným, dolejší polovice 
červená neb rubínová, v kteréž litera latinská versální W zlaté 
barvy se spatŕuje, hoŕejší pak pole bilé neb stfíbrné barvy, 
v némž orel pták své pŕirozené barvy, rozkŕídlenými krídly až po 
prsa vzhĎru postavený, k pravé strane obrácený, hlavu rovné 
držící, otevŕené pysky zlaté s vyplazitým jazykem a korunu zlatou 
král. na hlavé mající, se vidí". 

M i kul o vu obnovil a polepšil znak cisaŕ Ferdinand II. ve 
Vídni r. 1625 k žádosti Františka kardinála knížete Ditrichšteina, 
biskupa Olomuckého, takto: „štít modré nebo blankytné barvy, 



') Opis z mestského archívu Bystrického n./P. Paraátky archaeologické^ 
IX., str. 848. 

-) Časopis pŕátel starožitností českých v Praze r. 1904: Príspevky k dejinám 
mestečka Svitávky u Boskovic na Morave od Frant. Lipky, str. 30. Památky 
archaeologioké, IX., str. 727. 



— 21 — 

v némžto zámek zdĺ okrouhlou a stinkami ozdobenou obehnaný; 
pri spodku jmenované zdé po pravé strane erb aneb štit rodu 
Ditrichšteinského, od spodku levé strany k pravé vzhi°iru na pokos 
rozdelený, dolejší polovice červené a hofejší žluté barvy, v kterémžto 
štítu dva nože bílé vedie sebe rovné vzhúru stojíci, od sebe špicemi 
pŕiohnutymi a stŕenkami žlutými se vidí ; vedie štítu toho néco 
nížeji jest brána otevŕená, k levé strane obrácená z kamene 
kvadrátového, v nížto hrebený visuté a nad ní čtvero bílých po 
sobé stojicích a jedno druhé pŕevyšujících stavení, prvni dolejší 
o tfech a každé ostatní o čtyfech oknech a pod červenými stre- 
chami jest vidéti; vedie čtvrtého stavení vyniká na pravé strane 
veže bílá, tolikéž o čtyrech oknách, stinkami, okrouhlou bani a 
makovici ozdobená, kterýžto zámek všecken mezi skalami po levé 
strane trojnásobnými a po pravé strane čtvernásobnými sivé barvy 
vedie sebe stojicími a vždy jednu druhou pŕevyšujícimi se spa- 
tŕuje. Xad štítem kolčí helm a okolo neho pŕikryvadla, po levé 
strane červené a bílé a po pravé strane modré a žluté barvy; 
nad tím nade všim leží koruna zlatá král., z nížto vychází černý 
rozkŕídlený orel cisársky o dvou hlavách s rozžavenými pysky, 
vyplazitýnii červenými jazyky, máje na prsou štítek červené barvy, 
v némžto začáteční litera černá F. s cifrou čerňou II. a na již 
jmenovanych hlavách trojnásobná koruna zlatá cisárska s rozleti- 
tými feflíky se vidí". 

Starodávny erb mesta Lipni k a rozhojnil Frant. kardinál 
z Ditrichšteina r. 1628 takto: „aby nosili štit s tŕemi poli, 
z nichž prostrední, kteréž špici svou až k vrchu dosahuje, jest 
černe a v ném lev zlatý s rozžavenými ústy pod korunou král.. 
stojíci zadníma nohama na pahrbku zeleném : postranní pak dve 
pole pošikem ležící, jedno žluté a druhé červené a v každém 
nuž z erbu Ditrichšteinského. i nad štítem leží červený klobouk 
knížeci".^) 

Novému Mestu u Jihlavy pan Vratislav z Pernšteina 
v obnoveném privilégiu r. 1580 dáva mimo jiné svobody: 
„Ponévadž oni Novoméstští též také erby, kterýž obyčejné na 
pečeti mestské sou užívali, vždy na budoucí časy užívali moci 
búdou, jich pri tom zanechávame, obdarujeme a stNTzujeme." 



1' Ant. Rybičky výpisy z majestátu českých mést v Památkách archaeo- 
loírickýcli a mistopisných.IX.dil. str. 7i21., lU., 7-25., 732.. 849.. 853.. 854., 856., 927. 



00 



A když koupil panství Novomestské biskup Olonmcký, kar- 
dinál kniže Frant. z Ditrichšteina, potvrdil Novému Mestu r, 1635 
privilégia a rozmnožil znak jeho takto: „Ponévadž od starodávna 
jistého erbu a pečeti pro dúležité své obecní potreby užívali, 
lakový erb netoliko jim schvalujeme, ale laky niže psaným spu- 
sobem obnovujeme: 

Predné mají štít na pŕíč na poli rozdelený, jehož vrchní 
polovice žluté pole má, a na némž v prostŕedku dva nože z erbu 
rodu našeho upŕím stojící a nad némi knížecí klobouček; v dolní 
polovici štítu tolikéž jedno pole červené barvy se spatfuje, 
v kterémž lev žluté barvy sedící s vyplazeným jazykem za sebe 
hledící jest." ^) 

Podobné obnovil kardinál z Ditrichšteina r. 1629 privilégium 
nemeckého mesta Libavy u Šternberka: „Erstlich sollen Sie 
haben einen Schildl mit zweien in der Länge getheilten Feldern ; 
aus diesen ist das rechte gelb, und in demselbigen ein halber 
schwarzer Adler mit einem Haupt, darauf eine kônigliche goldene 
Kron; das andere Feldt auf der linken Handt ist roth, und in 
der Mitten ein blutiger Streif oder zertheilte Linea, dann oben 
zwei Messer aus unserem Wappen und uber denselbigen eine 
kônigliche goldene Kron. alles mit einer zwifach vierecketen 
blutigen Linea umbhangen und geschlossen, unten aber fiinťKegel 
oder Schober aus dem Wappen unserer Kirchen zu Olmútz: aus 
diesen stehen drei und seind silberfarb, zwei aber liegen quer 
auf der Seiten, ein blauer, der andere silberfarb. wie dieses nach 
Malerwerk und Kunst sichtbarlicher und scheinlicher in diesem 
unseren Brief ausgedruckter kann gesehen werden." -) 

Žďár u Jihlavy, jenž byl méslečkem již r. 1273, mél pu- 
vodné znak pánu z Lichtenburka: ve žlutém poli černe 2 ostrve 
o 6 súcich kŕížem položené, nad ostrvemi kapra. Znak rozhoj nén 
byl dvakráte : 1. když Žďár povýšen byl na mesto r. 1607, roz- 
hojnil jej kardinál z Ditrichšteina s povolením císaŕe Rudolfa II. 
a pridal ke starému erbu: „k dvéma ostrvím kŕížem položeným 
v zlatém poli šesť pyramíd neboližto kuželek bílé barvy v červeném 
poli, erb to kostela Olomuckého, a nad tím obojím dva nože 
z prirozeného erbu svého (Ditrichšteinského) barvy železné 



^) Zeaíšký archív v Brne: Bočkova sbírka, Nové Mesto. 
-') Z mestského archívu Libavského, opis privilégia. 



:>3 



s žlutými stŕenkami v červetiém a zlatém poli a korunu krá- 
lovskou nad témiž nožmi" (t. j. v nynéjšim znaku 1. a 3. pole): 
2. majestátem císaŕe Leopolda I. r. 1704 složený znak rozečtvr- 
cený: v 1. a 3, poli starší znaky; — ve 2. poli znak kláštera 
Žďárského, jenž složen jest ze zlatého znaku opátskeho: a) v lazu- 
ľovém poli černe orlice vévodstvi Miinsterberského majíci [na 
prsou štítek se znakem pánň z Kunštátu, zakladatelu kláštera. 




Oľtr. 6. Složený znak mesta Žďára* 



V bilém poli 3 černá bŕevna, šikmo blankytné bŕevno se 3 zlatými 
hvézdami šestirohými; b) z ménivé časti, t. j. z rodového neb 
prijatého znaku toho kterého opáta. ..Jelikož r, 1704, kdy se stalo 
ŕečené rozmnožení znaku Žďárského, byl opatem Václav Vejmluva 
(Wenceslaus Wejmluva), jenž mél ve svém znaku písmeno W, 
vidíme je jako součást znaku opátskeho též ve znaku mesta 
Žďáru. zlaté W v lazurovém poli: — ve 4. poli znak klášterní: 
v bílém či stfíbrném poli nalézá se totiž okrouhlá studnice. 



— 24 — 

opatrená obrubou z tesaných kamenô, nad niž upevnén jest okov, 
na ŕetézu vzhúrii vytažený. Vedie studnice spatŕujeme pak obraz 
Matky Boží s korunou na hlavé, držící v pravé ruce Ježiška, 
oblečenou v šat barvy rubínové a v plášť barvy lazurové a obklo- 
penou nebeskými paprsky."^) — 

Tak dostala všecka mesta a mestečka listy s popsaným 
nebo vymalovaným znakem. 

Byla-li rozdelená mezi dve nebo vice vrchností, tvofily 
jednotlivé dily obyčejné pro sebe zvláštni obec a mívaly také 
svou vlastní pečeť a znak (viz dále u dilôv obcí a jejich znaku) 
na pi\ Švábenice u Viškova (tab. I. č. 6. a 7.) vétší díl (r. 1749 
113 osedlých) príslušný k panství Víškovskérau mél ve štíte 4 šípy 
uprostred spojené a pečeť s nápisem : SIG. SVABENIGENSIS: 
OP:1728 (č. 7.); menši díl (r. 1749 4 láníky a 7 čtvrtláníkfi) 
k panství Ivanovskému znak: strom mezi 4 kvety a 4 hvezdárni, 
u kvétfl ptáčka a na pečati nápis: OBEC. PET. W. SWAB. 
S PANSTWI IWANOWITC (č. 6.). 

Nékterá stará mestečka utrpela za válek a jinou pohromou 
tak, že sešla a pokladaná jsou v XVII. a v polovici XVIÍI. století 
opét za vesnice (úhrnem pŕes 20, nejvíce v Brnénském kraji) : 
ale mestské právo pečeti a znaku zostalo jim, a užívaly jich 
dále (r. 1749). Pozdéji se vzmohla a počítaná jsou nové za me- 
stečka: jen tyto z nich pokládaji se podnes-) za „dediny" 
čili vesnice. ale jsou stará mestečka, mající právo mestské vyryté 
i na starých pečetech v nápisech (r. 1749): na Brnenskú: Stará 
Br e cla v (viz obr. V. 10., nemeckým slovem nazýva se Starým 
méstečkem, Altenmarkt, na rozdíl od „Nové Bfeclavé" (obr. IV. 
5.) čili hradu starých obyvatelu té krajiny Lovéticň, po nichž 
slove Bfeclav nemecky Lundenburg ze starého jména Lauenten- 
burch, Lontenburch);^) Rak vi c e sz. ní u Podivína, Týnec 
nad Moravou u Bfeclavé ; na Znojemskú Jakubov u Moravských 



^) Drož Bed. Dr., Dejiny kláštera a mesta Žďáru na Morave, str. 51., 
118., 186. — 188. Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci v Pa- 
mátkách archaeolog., IX., str. 856. Vyobrazení znaku pujčil sem láskavé 
pan Dr. B. Drož. 

2) Podrobný seznam míst na Morave, dle sčítaní lidu 1890, vyd. 1893., 
a katalógy duchovenstva diecesi Brnenské a Olomucké. 

3) Codex dipl. Moraviae, L, II.. IV., VI.— Vlll. 



— 25 — 

Budéjovic, na Olomucku Jifikov a Pivín u Kojetína. Mají na 
staré pečeti nápisy : Z M(É)STA BREGL(A)W, SIGILLUM MAJUS 
OPPIDI RAKWIGEN. (t. j. Pečef vétší mestečka Rakvického). 
SIGILUM DER STAŤ. GEMEIN ZU TEIiNIZT (Pečeť mestské 
obce v Týnci). SIGIL. OPP. DE JACOBAY GOMMUXIT. 1646 (Pečeť 
mestečka obce Jakubovské), PEGZET. GZRNEO. MIESTEGZKA 
PIWÍNA. O Jiŕíkovu viz privilégium podané na str. 16.^) — 

A j ako lid vysvétluje si rád pňvod rozličných vecí v živote 
a v prírode, pňvod nékterých zvífat a rostlin, úkazu nebeských 
atd. v bájich a povéstech, vykladá si též pôvod jmen osadních 
a také p ôvodobecních znakúv.Poobecním znaku dahipŕezdívku 
na pŕ. obyvatelôm mesta Ivančic, ktefí máji ve znaku méstském 
3 korbele, pŕezdéli „korbeláň",-) a rozličné vypravuj! o pôvode 
toho znaku, i žertovné, neb o znaku Jihlavském, ježku a nápise 
pod ním na mestské bráne, atd.'^) 

Po znaku 2 hroznech dali Lhote u Veselí nad Moravou 
nové pŕijmení Hroznová. Pôvodné slula jen Lhota, Velká Lhota. 
Na bhzku založený byly ješté jiné Lhoty : na témž panství Uher.- 
Ostroha Lhota Ostrožská (chybné nazývaná pak Ostrá po némeckém 
Ostra-Lhota), u Strážnice Lhota Tvarožná, u mestečka Velké na 
hranicích moravsko-uherských Nová Lhota. Proto rozdilem od 



^) Príčinu jejich úpadku osvétluji náin smutné číslice ze XVII. sto- 
ieti: Stará Bŕeclav niívala na počátku toho veku 88 domú, ale po 301eté 
valce r. 1656 pouze 13 osedlých (méné než ^^ všech) a 75 pustých domú 
(skoro 8/7 všech); ješté r. 1673: domuv osedlých jen 19, pustých 69, poli vzde- 
laných toliko 540 mér. ale pustých Í2100 mér I. a II. tŕídy; — blízko Týnec 
míval 53 domy; avšak po valce 2:2 osedlé, 31 puslých (^/j všech), r. 1673: 
domú 27 osedlých, 26 pustých se 180 m. pustých polí. (Reg. zem., č. 242.) — 
Rakvice pred válkou 102 domy, po ní r. 165(i osedlé 32. pustých 70 (pŕes 
-3 všech); r. 1673: domúv osedlých 36, pustých 66, poli vzdelaných 1540 mér, 
pustých 1650 m. (Reg. 209.) — Pi vi n pred válkou 49 domú, po ni r. 1656 
pustých 30 (pŕes ^,5 všech) se 1470 m. pustých rolí; r. 1677 ješté 20 pustých 
domúv a polí vzdelaných 1180 méŕic, starých pustých 1110 m. (Reg. 170.) — 
Jakubov míval 36 domú, z nich po valce ješté r. 1671 pustých 12 se 
455 m. pustých roli. (Reg. ISO.) — Menší osada nemecká Jiŕíkov méla 
34 domy, i po valce všecky osedlé. (Reg. 72.) — Ve 200 letech opét vzrostly 
a mély r 1890 domú: Stará Bŕeclav 236, Týnec 190, Rakvice 367, Pivín 159, 
Jakubov 97 a Jiŕikov 59. (Sčítaní r. 1890; z r. 1900 není vydano posud.) 

-) Vlastiveda Moravská, Ivančický okres, od Aug. Kratochvíla, str. 61. 

') Primus Sobotka, Kratochvilná histórie mést a mist v zemíeh koruny 
Svatováclavské, str. 165. a 168. 



— -lú — 

nich nazvaná jest pak Lhota u Veseli n. xM., k jehož farni osade 
patrila až do r. 1784/j Lhotou Veselskou. Jmenuje se tak 
v privilégiu r. 15(!0 (viz str. 16.), kdy povýšená by la za mestečko. 
Že má ve znaku 2 hrozný, iMkali ji potom Lhota Hroznová, 
a když se časem nevedel pôvod tohoto jména, také Hrozná po 
némeckém Hrozna-Lhota nebo téz Hroznová Lhota, prý po néjakém 
Hroznoví nebo Hrozném.^) Píše se tak již r. 1592 v Registrech 
panství Ostrožského, kde jsou jmenováni sousedé mestečka 
„Hroznowej Lhoty", povinnosti lidi mestečka „Lhoty Hroznowa", 
usedlých v mestečku „Lhote Hroznowej", louky mestečku „Lhoty 
Hroznowej" náležejici;^) ale v nejbližšim okolí í-íkalo a psalo se 
t. r., jako jindy, pouze Lhota, „ze Lhoty". Staré jméno „Ve- 
selská" potom vymizelo, a zostalo nové; na pr. v popise r. 1671 
psali Hroznová Lhota. ^) Znakem vysvétluje se pňvod tohoto 
nového prijmem'. 

5. Vesnické znaky 

Vesnice na Morave nékteré mély také již od XV. a XVL 
století právo pečeti a znaku, jiné pozdéji. Choval ji u sebe 
„purkmistr" s jinými vécmi obecními, a když byl obecní úrad 
obnoven, odevzdával ji nástupci svému. Lidé méli ji ve vážnosti. 
Když nesouhlasili s néčim, zvlášté pri iíŕednim jednaní o lesy 
nebo jiné pozemky, jež vrchnost sobé pripisovala, zdráhali se 
pečeti k úŕednímu spisu pŕitisknouti a nevydali jí, tfebas nékde 
byli proto bití a uvéznéni.') 

Zajímavo jest pak, že prikladali nejen obecní pečeti, ale 
i obecnímu znaku právni význam. Vykladali si nékde, že vec 
v obecníra znaku jest znamením, co jest obecním, jako stalo se 
na pf. ve sporu Hrabétic (Grafendorf) s vrchností Hrušovanskou 



^) R. Volný, Kirchliche Topographie v. Mäliren, Olin. Dioec. Ľ. 

-I Nikdo z držitelu Lhoty se tak nejmenoval, ani z obyvatelu v Regi- 
strech panství Ostrožského ľ. 1592 (opis ŕed. J. Borúvky v IJher. Ostroze). 

^) Podobné se jmenoval „Nový Hrozenkov jinak Vysoká Lhota" u Vse- 
tina. (Codex diplom. Moraviae, IX., X., Knihy puhonné, IIL) 

+) Zemská registratura v Brne, rektiftkačni odd., podd. č. 315. 

') „Rebélie péti dédin pro obecní pečeti" (Alenkovic, Kudlovic, Spytinova, 
Tepelné a Žltov) r. 1776 — 1777. Paméti, jež napsal sedlák Jura Marholt ze 
Spytinova svýni détem asi 1. 1777, podal K. Slávik v Selském archivé 1903, 
str. 197.— 205. 



— '21 - 




Obľ. 7. Pečeť obce Hrabétické 
u -laioslavic z r. 1598. 



O les. Na pečeti ve znaku (v. jeho vyobrazení) má ve šlité 

radlici a krojidlo krížení položené, dole u radlice žaludy. na 

pravé strane 3, na levé 2, nad štitem r. 1598 a kolem nápis: 

PZ. DER ERSOM GEMEIN . . GROFFENDORFF.i) Když se pracoval 

Tereziánský katastr, tvrdili sousedé, 

že les patri obci a vrchnost že si jej 

vzala teprve r. 1743. Odvolávali se 

také na svou obecní pečeť: „z ni se 

vidí, že žalud na ní vyrytý prokaznje, 

že jim nékdy les patŕival". Komise 

neuznávala toho dôvodu, pravíc, že 

mnoho lidí má stromy ve svých 

znacích, tedy že by jim lesy musely 

patíiti. I prohlásili obyvatelé, že to 

odpŕisáhnou, a 5 nejstarších sousedfi 

(majíce veku jeden 80 let, druhý 62, 

ostatní 59 let) prisahalo u komise pred celou obcí, že les patril 

obci a že vrchnost vzala si jej r. 1743. Les však zostal již 

vrchnosti.-) — 

Jako na této pamätné pečeti. jest i na mnohých pečetech 
vyryt rok jejiho púvodu, a môžeme z nich poznali, kde a které 
vesnice nabyly nejdfive práva pečeti a znaku. 

Nejstarši pečeti a znaky vesnické nalezáme na panstvich 
duchovní ch, biskupstvi a Oiomucké kapitoly (r. 1496, 1593. 
11 obci u Mirova a Svitav r. 1650 a j.), kláštera Luckého u Znojma 
í 1545', kláštera Kartouzského v Králové Poli u Brna (1589), 
kapituly sv. Petra a Pavla v Brne (1617). kláštera sv. Tomáše 
v Brne (1622), kláštera sv. Kateŕiny v Olomouci (1626). Kartouz- 
ského v Olomouci (1640), Rajhradského (1644), Ždarského 25 osád 
r. 1667, Hradiska u Olomouce 1671 a j.: — na svetských: na 
panstvi Rosickém (r. 1533), Šternberském (1583). Kunštátském 
(1593), Fryšavském a Hrušovanském (1598), Kounickém (1600), 
Jemnickém (1600\ Litovelském (1601). Plumlovském (1602), 
Hodonském (1604), Napajedelském (1607), Bŕeclavském, Židlo- 



1) Pečef poctivé obce Hrabétické. 

■-) Zemská registratura v Brne, rektiíikačni odd. podd., č. 108.: ,Beruťen 
sich auch auf ihre Geraein-Insiegel, aus welchen zu ersehen, dass die darauf 
gestochene Aicbel ausweiset, ihnen eiamal ein Wald gehort gewesen zu sein". 



— 28 — 

chovském, Krumlovském, Usovském, Jaroslavském, Trnáveckérn, 
Tŕebovském, Luckém u Jihlavy, Olomuckém (statky mestské), 
Strážnickém, Uher.-Hradištském, Rájeckém, Pernšteinském atd. 
Na jednom a témž panství nedostaly práva pečeti 
a znaku vždy všecky vesnice, také ani zároveň, nýbrž jednotlivé 
v ľňzném čase, na pí\ podlé vyrytého roku na pečetech : na panství 
Uher.-Ostrožském: r. 1682 Deríle a Mikovice u Hradišté; 
1726 Blatnice, Kozojídky, Lhota Ostrožská, LoukaaTasov; 1748 
Blatnická, Ghýlice, Kvačice ; — na panství Boskovském: r. 1692 
Protivanov; 1703 Újezd; 1711 Lipová; 1735 Pamétice; 1736 
Kľhov; — na panství Paskovském: r. 1692 Paskov; 1718 Nová 
Bélá a Žabná: — na panství Tišnovském: r. 1707 Hradčany 
a Raelavice; 1716 Borač, Dolní a Horní Loučky, Jilmoví, Stŕemchov, 
Železný; 1715 Štépánovice; — na panství Hranickém:r. 1709 
Biahutovice a spolu obce Lhotka, Radíkov a Zbrašov; 1732 
Belotin a spolu Gernotín, Jezerník, Milenov, Opatovice, Slavič 
a Stŕedolesi; 1742 Polouves a HabrĎvka; — na panství Luha- 
čovském: r. 1710 Kladna; 1718 Pozlovice; 1726 Ŕetéchov; — 
na panství Vizovském: r. 1720 Jasená a spolu Pozdéchov, 
Raková, Seninka; 1722 Zádveŕice a Ublov. 

Stejný znak mély jen na nékterých panstvích buď všecky 
obce nebo vétšina jejich, ačkoliv každá méla svou vlastní pečeť, 
na pf. sväté a svétice na panství Drnovském, Kunštátském, Olo- 
muckém; — hrozen a kosíŕ v krajinách vinorodých, jako na panství 
Kounickém a Vlasatickém, Strážnickém, Židlochovském ; — radlici 
a hrozen na panství Rajhradském, jen radlici na panstvích Bu- 
čovském, Rudském u Šumberka, Ŕíčanském a Veverském, Tiš- 
novském, Trnáveckém, Tŕebovském, Zábŕežském, Znojemském aj. 

Obyčejné jsou na vétších panstvích nebo v nynéjších okresích 
rozmanité znaky tvarem a znamením, jak vidéti Ize na prílohách 
č. XIL— XIV. 

Vesnické znaky bývaji jako mestské ve štíte nebo vétšinou 
vyrytý jsou na pečeti bez neho. 

Znamení ve znaku máji mestské a vesnické obce nejvice : 
človeka v rňzné práci a stavu, sv. patróna svého kostela nebo 
jiného svätého a svétici, srdce s kvety, zemský znak, moravskou 
orlici nebo českého Iva, korunované nebo bez koruny, nékterá 
domáci a jiná zvíŕata, ovocné a lesní stromy samy nebo s jinýrai 



— 29 — 

vécmi, celé nebo eásti jejich, ruže. hvézdy, rozličné nástroje, náčiní, 
stavby a jejich časti: mesta často brány a hradby, vesnice nejvice 
radlici, krojidlo, kosiŕ, buď samy nebo v rozličném spojení, nékdy 
v malebném skúpení a vyvedení, význaraném pro smysl a po- 
vahu lidu. 

Podávame pre hl e d jejich v poŕádku heraldickém: 

1. Hdé v rozličném zamestnaní a stavu, svati a svétice; 
časti človeka: 

2. zvífata čtvernohá a časti jejich; 

3. ptáci a jejich časti; 

4. obojživelníci, ryby a raci; 

5. rostliny a časti jejich; 

6. telesa nebeská: 

7. báječná zviŕata a potvory; 

8. umelé veci, nástroje a náčiní, stavby a jejich časti, hospo- 
dárske a jiné veci; načež následují oddíly: znaky mluvíci nebo 
jmenové, znaky dílň mést a vesnic na Morave, znaky obcí v mo- 
ravských obvodech ve Slezsku; staré pečeti a jejich nápisy, zmeny 
obecních pečeti a znakft za pozdéjši doby. (Dokončení.) 



Nálezy v cihelné u Slavkova 

Píše I. L. Cervinka. c. k. konservator. 

Ud Heršpic táhne se na sever do údolí fíčky Litavy mírným 
sklonem široký ostroh s obou strán provázený praménky. Tam, 
kde pŕecházi ostroh do roviny, zafezávaji se do bokô jeho dve 
cihelny: na východe u osady Hodéjic, na západe pak vétši cihelny 
mesta a panstvi Slavkova v tésném sousedstvi. 

Tento ostroh je 7,rovna stvofen za sedhšté človeka prave- 
kého, leč nalezený tu pouze kamenná sekyrka^) a pekné kopí 
bronzové (obe vyorány na heršpických „Ujezdech") a kŕemenné 
drtidlo, které jsem zdvihl na hranicích hodéjických pod kŕížem 
u slavkovské cesty. 

Kopí krátkeho tvaru listového s velikou kuželovitou dutinou 
jest obaleno špinavé zelenou patinou drsného povrchu a hlási se 
tvarem do období mladších bronzov. 

Za to však zjišténo na tomto prostoru, nepŕíliš rozsáhlém, 
čtvero zajímavých pohŕebišť. Rozsáhlý hŕbilov s kostrami na 
„Ujezdech" u Heršpic z doby kresťanské prozkoumával r. 1895 
ŕed. Jos. Hladík.-) Z nálezu zaznamenaný hlavné bronzové záušnice 
s esovitým zakončením. V cihelné u Hodéjic objeven hrob 
(bližších údaju není\ z neho dostaly se do Frant. musea úlomky 
zvoncovitého poháru, kamenná ploténka s dirkami vrozích a drtidlo, 
v cihelnách u Slavkova uhodilo se na hrob s gallským obŕadem 
a na hroby se skrčenými kostrami. Protože poslední nálezy jsou 
nemálo zajímavy pro domáci archaeologii praehistorickou, dlužno 
zminiti se o nich obšírnéji. 



') Fl. Koudelka, Mittheil. d. Anthropol. Gesellsch., Wien 1904, str. 52. 
■^) J. Hladík, Pamiilky archaeol. (Brno 1896, obr. č. 188.). 



31 



Hroby s pohŕby ritu gallského. 

Tuším, že r. 1899 uhodili cihláfi v mestské cihelné slavkovské 
na hrob kostrovv s bronzovvmi náramkv a s velikou nádobou. 




Obr. 1. SI a v kov. Z hrobu s kostrou ženskou. 
(V 1/2 veUkosti.) 

K nálezu nahodil se fídíci školy heršpické. p. A. Pavlík, a za- 
chránil z hrobu nádobu a čtyfi náramky. Dle sdélení p. PavHka 



— 32 — 

a mistľa cihláŕského p. Kučery objevena byla kostra asi 1 m pod 
povrchem ve hline, když cihláŕi siiodili breh. 

Ležela na znaku hlavou na jih v prosté zemi, bez kamenného 
obkladu, nohy sméŕovaly na sever (k mestu Slavkovu), a u nich 
stála vétší nádoba. Na rukou bylo navlečeno po náramku, podobné 
nad kotníky každé nohy; mimo to nalezen byl ješté massivní 
hladký kruh, ale není známo v jakém uložení u kostry, a pak 
z hliny vyhozené ze hrobu vybraná ješté bronzová sponka. Ná- 
dobu a ostatni bronzové šperky podarilo se mi získali a zaŕaditi 
do svých sbírek láskavostí p. uč. Al. Procházky z Blažovic. 

Milodary z hrobu vyobrazuji na pripojený obraz 1. adoplňuji 
obrázky stručným popisem. 

Spona má telo vroubkované, které pŕechází hoŕejšíra koncem 
do špirály trikrát s vinuté nej prvé na levé strane, pak obloučkem 
prepína špirálu a zase trikrát stočený spadá jako jehla do pätky. 
Pätka se žlábkem na pravé strane jest prodloužena zpét nahoru 
a zahnutá ktélusponky; konec její ozdoben terčovitou plôškou 
v podobe polorozvitého kvítka. 

Náramky pro útlou ženskou ruku jsou ulity v kadlubu 
i s plastickými ozdobami v podobe stočených listúv a srdcovitých 
vložek. Náramky však nejsou ani stejné veliký ani stejné orna- 
mentovány. Neúplné uzavŕené konce jsou rozšírený terčovitými 
plôškami v podobe kopýtka nebo pečetidla. (Na obr. v fadé vrchní.) 

Vétší pár kruhô nánožních jest ulit v jednom kadlube, uvnitŕ 
hladkého povrchu, na vnéjšku pak slabé hrbolkován. Hrbolky 
jakož i paličkovité rozšírené konce byly dodatečné ozdobený 
rytými kroužky s tečkami uprostred. (Na obr. uprostred.) 

Veliký hladký kruh mohl býti nošen buď jako náramek anebo 
upevňoval závoj ve vlasech. Patina na všech téchto pŕedmétech 
je hrubá, drsná, nestejné usazena, barvy sivozelené. Složení kovu 
má spíše vzhled mosazu než bronzu. 

Nádoba má tvar hrnce mírné v hoŕejší polovici vydutého 
s nízkym zúženým krkem a s okrajem ponékud ovaleným. Mimo 
dva vypouklé pásy pod krkem není ozdob. Pracována je na kruhu 
hrnčíŕském z jemné hliny, na povrchu jemné vyhlazena a natŕena 
čerňou barvou lakovou. (Obr. 2., nádoba v pravo, vétší.) 



33 



Kostra ovšem nebyla zachovaná, jednotlivé úlomky z nú 
zelené zbarvené, povalovaly se však v cihelné ješté asi po dva roky.^) 

V srpnu 1903 objeven byl opodál místa nálezu opét nový 
hrob. U kostry chatrné zachované byla nalezená nádoba, podobná 
nádobe z hrobu prvého, ale menší a ponékud banatéjši. Uložená 
je nyní se sbirkou p. uč. Al. Procházky v zemském museu 
Františkove.-) 

Tretí hrob otevŕen za strhování hliny dne 21. června 1904. 
Náhodou došel jsem do cihelny asi den po té a zastihl už v bíehu 




Obr. 2. Sláv kov. Z hrobu gallského ntu. 
íZmenšeno asi na \'v) 



jen obdélníkovou výplň hrobu asi 1*7 m hlubokého a 2 m dlou- 
hého. Kostru cihláŕi už pred tím vybrali i s milodary. 

Dl e souhlasné výpovedi jejich ležela kostra, jejíž zbytky 
>loženy na hromádku mezi kameni a cicváry, na znaku, a hlavou 
na sever (k mestu Slavkovu) a nohama na jih. Nad hlavou stál 
plochý kámen, pri levém spánku nádoba, u pravého čelist z divo- 
kého kance. U pravého ramene leželo široké železné kopi tvaru 



') I. L. Červinka, Kostrový hrob u Slavkova a gallské starožitnosti na 
-Morave. (Cas. vi. muz. spolku v Olomouci, 1902). 

-) Al. Procházka: Zprávy o nálezech na Vyškovsku. (Pravek 1904, str. 12.) 

3 



— 34 — 

listového s útlou tulejí, „pŕes nohy" dlouhý železný meč s pochvou, 
kterou cihlári za vykopávaní rozlámali a odloupah. Mimo tyto 
veci odevzdali mi ješté „hfebík s hlavičkou" a dva železné 
kroužky massivni. 

Z hromádky kostí vybral jsem kusy lebky chatrné zachovalé, 
dolní čelist téméŕ celou; ostatní kosti byly zachovaný velmi špatné, 
zvlášté u kloubô, a rozpadávaly se pouhým dotknutím. 

Nádoba z hrobu tohoto tvarem, prací i barvcu úplné se 
podobá nádobe z hrobu druhého, jen že jest o néco štíhlejší a na 
dne ozdobená vyrytou špirálou, jako na pf. nádoba z podobného 
hrobu u Dobšic v Čechách.^) (Obr. 2. nádoba menší v levo.) 

Oštep je zajímavý jak šírkou list (64 mm), tak i dlouhou 
a štíhlou dutinou (11 cm); celkem 33 cm zdéli. Tulej pŕechází 
v žebro silné hranéné a končící až u špičky listové. Na dŕevce 
upevĎováno bývalo ješté hŕebem, jenž v boku vézí posud. Po- 
dobná kopí nalezená v Novém Bydžové, jenže tulej jest ješté 
o néco delší,2) a v Hoŕenicích.^) Kopí slavkovskému exemplár úplné 
takŕka shodný vyobrazuje R. Weinzierl z hrobu gallského od Libkovic 
(u Teplíc^). Podobná četná kopí z gallských hrobu na Morave 
vyobrazuje francouzský archaeolog L. Morel,^) jenže mají vesmés 
kratší tulej e. 

Meč má tvar mečň „marnských", nejstarších železných mečfi 
gallských. Jest vykován z dobrého železa do čepele asi 42 mm 
široké s vysedlým a ostŕe hranéným žebrem dvojbfitné a úží se 
znenáhla ku pleknu, jež jest ponékud poškozeno. Ŕap délníci 
odlomili, zachován však z neho dŕíve vzpomenutý „hŕebik" s hla- 
vičkou. Počítáme-li poškozený fap na 10 cm, méfil celý meč asi 
75 cm. Pochva zachovaná pouze částečné, nelze však souditi dle 
zachovaných kouskú, jak byla vykovaná a bylo-li nákončí její 
ozdobeno, jak bývalo zvykem ; pouze pri širším konci jest kus 
obloučka, na némž meč zavéšován k boku. (Obr. 3.) 

K pásu tomuto, jenž byl nejspíše v tomto prípade z kňže. 
náležejí oba železné duté kotoučky v prôméru 4 cm. Jsou udélány 

') Dr. J. L. Pič, Cechy na úsvite déjin. Sv. L, tab. IV., č. 10. 
-) Dr. J. L. Píč, Cechy na úsvite, I. tab. XXXIII. č. 8. 
•*) Mit. d. Cenlľal-Commission, 190f, str. 116., č. 7. a 8. 
*) Tätigkeits-Bericht der Museums-Gesellsch. Teplitz 1903—4, tab. II., č. 5. 
5) Album de la Champagne souterraine (Reims 1898), tab. L. č. 3., tab. 
31., č. 5., tab. 34.. č. 28. a t. d. 



ÔO 



ze dvou kotoučň z plechu vytepanych, které polovice byly snýto- 



vány, v dutine vždy 3 nýty. 
protažená páska zšifi 5 mm. 
nejspíš kožená, kterou se 
pŕipevňovaly kotouče kpasu. 
Kroužky takové pripomína 
Dr. Píč zhrobiivuPodlešína 
a Žižkova^), L. Morel ze 
Somme-Bionne.-) 

Meče tvaru marnského 
bývají ve hrobech českých 
dosti často. Náš meč slav- 
kovský shoduje se na pr. 
úplné s mečem od Dobšic,^) 
z Letek'^) nebo s meči marn- 
skými^) a náleží tedy do 
nejstaršího období kultúry 
gallské. Mladší meče z ob- 
dobí ténského mívají hrot 
zaokrouhlený a na čepeli pod 
ŕapem podkovovitý vroubek. 
k némuž souhlasné vykro- 
jená vrchní část pochvy. 
Meče tvaru pozdního bývají 
velmi široké, a čepel pod 
fapem nebýva vykrojen. 
nýbrž zakončen rovné. 

Spôn v tomto hrobe 
mužském nebylo, musíme 



Na jednom z nich zachovaná rzí 



1) Cechy na úsv., d. I., str. 16., 
tab. VII.. č. 2. 

-) Album de la Champ. pi. 15., 
fig. ±, pi. 33., fig. 8. 

^) Cechy na úsv.. d. I., tab. 
V., č. 10. 

*) Tamže. tab. XIV., č. 1., 
XV., č. 1.. XVI., č. 6. 

^) L. Morel, Album de la 
Champ., pi. 1., flír. -2., pi. 2., fig. 
10.— 13. a t. d. 







if 



— c 



^ 





— 36 — 

se tedy pri datovaní spokojiti tvarem meče, dle néhož docela 
jisté smime hrob slavkovskéiio bojovnika klásti mezi nejstarší 
moravské hroby podobné. 

Podobné hrob ženský dle sponky s pätkou zdviženou a k telu 
neupevnénou počítam za současný. 

Nadeje, když jsme podnikali kopaní nad cihelnou, že tu 
objevíme prvé vétší pohŕebišté moravské a snad uhodíme v ném 
na rozjasnení záhady našich hrobň s ritem gallským, ať už mate- 
riálem ethnografickým neb anthropologickým, nezplnila se nám, 
Snad budeme šťastnejší jinde. 

Hroby s pohŕby koster skrčených. 

Když jsem zjišťoval okolnosti nálezu prvého hrobu s pohfbem 
gallským na misté samém, sdéloval mi p. Kučera, že až do té 
doby uhodili v cihelné celkem na tri hroby ; vc všecli ležely prý 
kostry na znaku a u noh mély po nádobe; bronzové milodary 
vyskytly prý se však jen jednou. Kosti z mŕtvol sházeny byly 
na hromadu i se stfepinami nádob, z nichž se podarilo p. uč. 
Procházkovi sestaviti celou nádobku; sám jsem našel ješté stŕe- 
piny misky. 

Slepená nádobka i miska jevily však naprosto jiný tvar 
i techniku než nádoba z hrobu gallského ritu, a to výslovnou 
pŕíbuznost s keramikou známou z hrobň se skrčenými kostrami, 

V červnu 1902 vybrán byl podobný hrníček z hrobu, v némž 
poloha kostry rovnéž nebyla zjišténa; vétší hrníček hj\ rozbit 
cihláŕi. 

Nový hrob byl objeven 8. června 1903 za prítomnosti p. uč. 
Al. Procházky z Blažovic. Byl pŕes 1 m hlubobý ve žlutce, za- 
sypaný hlinou okolní pôdy málo tmavší a choval kostru, jejíž 
polohu nebylo Ize určití spolehlivé, ponévadž spodní polovice 
její byla už odkopána. Lebka smerovala na sever s obličejem 
na východ, a byla rozmačkána na drobty. Milodarň nebylo 
u kostry. 

Gtvrtý hrob objeven dne 29. srpna 1903. Ležela v ném 
kostra skrčená na pravém boku, obrácená hlavou na jihovýchod, 
nohama na severozápad. Lebka je dlouhá 175, široká 140 a dle 
indexu 80 na rozhraní mezi lebkou strední a krátkou. U noh byla 
skupina 5 nádob : černá misa s tunelovým uchem, u ni černý 
džbáneček, kolem misy džbánek vétší, hrnek a veliký hrnec látko- 



— 37 



vého tvaru, bezuchy, pod krajem širokého hrdla ozdobený roze- 
stavenými čtyfmi dvojitými pupiky. 

Pátý hrob objeven téhož dne v cihelné panské, ale nešťastnou 
náhodou nepozorován a stržen s bfehem se značné výšky. Kostra 




Obr. 4. Slavkov. Hrob se skrčkem. 



byla tak rozmetaná, že nebylo Ize zjisliti jeji uložení, pouze 
z úlomku rozdrcených nádob možno souditi. že to byl skrček. 
Dle strepu bylo v hrobe 7 nádob, z nichž p. uč. Al. Procházka 
éestavil pouze vétši úhledný džbánek. z ostatnich kusých jsou 



~ 88 — 

(Iva zvoncovité poháry, veliká a menši misa červené natŕená, pak 
drobnejší černý hrniček s ouškem a džbáneček.^) 

Všecky tyto nálezy pfešly se sbírkou p. Al. Procházky do 
zemského musea Františkova v Brne. 

Šestý hrob objeven téhož dne jako IIL hrob gallský. Byi 
sotva 70 cm pod povrchem a takŕka v čisté žlutici bez stopy 
hrobního hnízda, u jiných z pravidla vyznačeného hlinou temné 
prohozenou. Bohužel lebka a ruce do púlloktí byly rozraáčknuty 
kňlem a po dolní čelist sraženy s hlinou s brehu. Celé ostatní 
telo leželo však v zemi neporušené na pravém boku, hlavou 
na sever, tvárí na západ. Pravá noha byla pŕitažena k prsôm 
dosti blízko, leva však opŕená chodidlem o zem, postavená byla 
vzhúru kolenem, v pravém uhlu k nože na zemi ležící. V hrobe 
u kostry nenalezeno nie. 

Kosti mŕtvoly byly dosti dobre zachovaný a náležely dospelé 
osobe; lebku nebylo však možno sestaviti. 

Pri vyhazováni hliny z hrobu V3'^padla pazourková šipka 
srdcovitého tvaru, ale takŕka úplné zvápenatélá. 

Tyto poslední objevy a zvlášté okolnost, že kostry skopá- 
váním brehu pravidelné porušované nepŕipoušlély vedeckého 
zúžitkovaní hrobního materiálu, pfimély nás s p. uč. Al. Pro- 
cházkou, abychom podnikli soustavný výzkum na poli nad mestskou 
cihelnou. 

Dne 7. července 1904 dali jsme se chute do práce se 6 délniky 
a rigolovali jsme pozemek podlé míst, kde v brehu byly znatelny 
ješté stopy hrobu. 3., 4. a 7. Po polodenní práci podarilo se nám 
uhoditi po odstránení ornice na tmavší místo, které se oválne 
rysovalo ve žlutce. Ve hloubce asi 1'6 m ležela na urovnané zemi 
kostra dospelého muže v poloze skrčené na levém boku: hlava 
smerovala na sever, obličej na východ. Kolena byla silné pŕita- 
žena k prsúm, ruce ohnutý v lokti a položeny podlé sebe pred 
tvári. Pod pánví sedela miska, a podlé ní povalen hrniček 
s uchem. Na misce ležela zetlelá kňstka z drobnéjšiho zvíŕete, 
a pod okrajem misky tri pazourkové šipky. Pod loktem pravé 
ruky uložená bronzová dýka, nad ní na prsou kosténé šidlo, 
pazourkový nožík a čtverhranná ploténka kamenná. (Obr. 4.) 



') Sľov. Procházkovy Zprávy o nálezech na Vyškovsku. (Pravek 1904, 
str. 12. ad.). 



— 39 — 

Odkrývaní tohoto zajíraavého a dôležitého hrobu účastnih 
se pp. prof. Fr. Černý z Brna a zverolekár Jos. Stávek ze Šla- 
pánic, kleŕí neúnavné v désném vedru očisťovali kostru, abychom 
ji zachytili fotograficky. 

Nemálo zajímavé jsou prídavky nalezené u kostry. Pro 
ťotografii podložili jsme je bílým papírem, aby lépe vyniklo 
umístnéní jejich. 

Nádoby, praco vane z volné ruky, hlási se zrejmé do kera- 
miky skrčených koster staršiho období. Polokulová misa je barvy 
tmavohnedé a má známy rozšírený okraj, ale bez ornamentu. 
Pod okrajem bylo ouško, a když vypadlo, navŕtaná mezi oba 
otvory, v nichž bylo upevnéno, ješté menší dírka, takže nyni jsou 
tu otvory tri ve svislé čáŕe. Uchatý hrníček má tvar sploštélé 
koule a shora k otvoru je protažen v nízky krček. Barvy je tmavo- 




Obr. 5. Slavkov. Nádobky z hrobu se skrčkem. 
(Zmenšeno asi na ' ^.) 

hnedé. Obe nádobky bývalý pôvodné vyhlazeny, dlouhým lezením 
v zemi však nabyly místy drsnéjšího povrchu. (^Obr. 5.) 

Tvarem i technikou podobají se téméŕ úplné nádobkám 
z hrobu detského, který jsem otevŕel u Hrubčic r. 1901; v hrobe 
tomto byl však mimo nádobky ješté zvoncovitý pohár domáci 
práce hrubší.^) 

Pazourkové šipky jsou udélány známym mistrným zpusobem 
z tmavošedého pazourka v podobe rovnoramenných trojúhelníkň 
se stupňovitým výŕezem na základné. Ostré jejich hrany byly mimo 
to na šipce nejvétší ješté velmi jemné zoubkovány. (Obr. 6 s hora.) 

Ve hrobe uložený byly tesné pod okrajem misky ; dvé ležely 
ostrím proti sobé na plocho, tretí podlé nich na ostrí. Byly-li 

-) I. L. Cervinka, Aľchaeol. vyzkum na Prostejovskú, tab. I., čís. 15. a 16. 



— 40 — 

nebožtíkovi priložený pôvodné na šipecíi pripevnené, nelze si 
dobre predstavili, snad se pri zahazování hrobu néjak posunnly 
z pôvodní polohy. 

Ostatní prídavky ležely u prsou, a to, jak Ize pozorovati na 
fotografii, na levé strane žeber pod loktem pravé ruky. Poloha 
všech téchto vecí svedčí asi, že nosený bývalý jako velmi potrebné 
náčiní stále „pri ruce", nejspíše v nejaké brašne na krku zavesené, 
nebo nedalo by se jinak vysvétliti, proč by byly všecky uložený na 
prsou pohromade. 

Bronzová dýka tvaru trojúhelníkového s krátkym ŕapem, 
jehož boky jsou néco málo ohrnutý stepáním, je tenká jako list 
silnéjšího papíru; bývala jisté ostrá. Rukovéť, nejspíše drevená, 
byla modelovaná asi tak, jak býva u pozdéjších bronzových mečô: 
aspoň podlé usazené patiny Ize velmi žŕetelné pozorovati její 
pôlmésícový výkroj na nejširším konci pod fapem. Patina modro- 
zelené barvy usazena je na celém predmete hrubým, strupatým 
povlakem. (Obr. 6. uprostred.) 

Podobné dýky klade Montelius do nejstarší doby bronzové^) 
uvádí je z Cech z hrobu u Stelčevsi, ze Sas (Neuenheiligen) 
a pripomína, že v anglických hrobech se zvoncovými poháry 
rovnéž se vyskytují podobné dýky i čtverhranné ploténky s otvory 
v rozích (obr. 480. a 481.). U nás na Morave nalezená podobná 
dýka rovnéž ve hrobu, který má nápadnou pŕíbuznost s hrobem 
slavkovským. U Turovic byla do nedávna fada mohýl „Kopice" 
zvaných, které pred 10 lety prokopal p. naduč. Ed. Peck. V jedné 
z nich nalezená bronzová dýka se zachovalým držadlem dreveným 
mezi dvéma poháry zvoncovitými, bílým popelem naplnenými, 
dále dve náušničky svinuté z podvojného drátu zlatého, obdélní- 
ková ploténka se čtyŕmi dírkami v rozích a tri prekrásne šípky 
srdcovité z razového pazourka.-) Dýka turovská podobá se úplné 
fapem i ostatním tvarem dýce slavkovské, jest jen o néco 
štíhlejší. 

Dýka stelčeveská pochází rovnéž z hrobu se zbytky kostry, 
pH níž byl zvoncovitý pohár, kamenná sekyrka, kužel a čtverhranná 



') Chronológie der ältesten Bronzezeit, str. 42., lOU. a 193. 

~) Nálezy lyto i s ostatnimi podobnými vykopaninami uložený jsou nyni 
ve sbirkách Vlast. muz. spolku v Olomouci. (Cas. Olom. m. 1894, str. 146., 
1896, str. 22. — Mit. d. praehist. Commission, Wien L, str. 261. — I. L. Cer- 
vinka, Morava za praveku, str. 162.). 



— 41 — 

ploténka obdélníková se tŕemi dirkami v každém konci. Dýka 
s ŕapem byla mezi hnáty.^) Jiny podobný nález objevil na znamém 
pohfebišti u Bylan v Čechách p. A. Formánek; ve hrobe s kostrou 
nalezený zvoncovité poháry, pazourkové šipky, knoflíky, z kosti 
vyrezané ploténky s dirkami v rozich a drobná bronzová dýka 
s ŕapem.-) 

Nad dýkou ležela obdélniková ploténka piskovcová, na ho- 
ŕejší strane oblá, vespod úplné plochá. Ploténka tato má úplné 
shodný tvar s ploténkami, o nichž archaeologové se domnivaji. 
že si jimi pravéeí lukostrelci chránili tepny ruky pfed zpétným 
smršténim tetivy; není však ješté hotová, neboť chybéji na ni 
v rozich nezbytné dirky, kterými provlékán upevňovací motouz. 
Pouze v jediném rohu má ponékud navŕtaný dolik. (Obr. 6. 
vezpod.) 

Když j sme pri odkrývaní kostry uhodili na tuto ploténku, 
pokladali jsme všichni nejdňležitéjším zjišténí její presné polohy 
u nebožtíka. Dlužno pŕece pravdepodobné míti za to, že by byl 
s ní lukostrelec pohŕben tak, jak ji za živa míval na ruce. Z našich 
moravských nálezu zaznamenaný jsou podobné ploténky néko- 
likrát, ale nikde dosud nepoznamenána presná poloha ve hrobe: 
tak o ploténce z Nákla není vúbec zprávy, podobné o kuse 
z Hodéjie, dve ploténky z turovských mohýl pocházeji z hrobu 
žárových, z úlomku ploténky žešovské není dosti jisto, máme-li 
ji ŕaditi mezi takové. ploténka v hrobe u Hrubčic byla za týlem 
nebožtikovým; z nékolika českých nálezu známe pouze jediný 
prípad, že bylo uložení její pri pravém lokti zaznačeno, a podobné 
i ve hrobech anglických, takže bychom asi soudili z téchto prí- 
padu, že tehdejší lukostrelci byli „leváky", to jest, že luk drželi 
v ruce pravé a šíp v levé. 

Sám o plotničce hrubčické mám jiné mínéni a výklad prostší. 
Deštička tato. jako skoro všecky ostatní, je vyrobená z tmavo- 
šedého pískovce. dosti mékkého, a jsouc úplné ohlazena na 
vypouklé strane, jest špinavé barvy tmavozelené, a činí za vlhká 
dojem patinovaného bronzu. Patrné nebožtík užíval tohoto 



1) Památky archaeol. a mistop,. IX., str. 475. — Dr. J. L. Píč, Cechy 
pŕedhistorické, I., str. 83. 

-) Mus. Král. Českého. Památky arch., XIX., str. 349. — L. Schneider Coi- 
respondenzbl. d. Deutsch. Anthrop. Ges., 1903, č. 4. 



42 



kamene za br o úsek na s v Ď, j nástroj bronzový; obrou- 
šené piliny Ipí na drsnem povrchu a v zemi se zménily na 
kysličník médnatý. Proto jest asi pravdepodobnejší, spatŕujeme-li 




A 







Obr. 6. Slavkov. Z hrobu se skrčkem. 

(Nahoŕe pazourkové šipky, v druhé radé pazourkový nožík, bronzová dýka, 

kosténé šidlo, dole pískovcová ploténka.) 

(Zmenšeno na '•% skutečné velikosli.) 



i v jiných podobných ploténkách spíše brousky než destičky na 
ochranu tepen lukostrelcových. 



— 43 — 

Proto nás ovšem nemálo prekvapila nehotovost ploténk}^ 
a mne pfímo rozmrzela, neboť očekávali jsme, že prvý u nás 
odborniky zachycený pŕipad pŕinese do záhady určitéjši jasno. 

Pod ploténkou leželo šidélko z úlomku kosténého a pazour- 
kovy nožík, opotrebovaním po jedné hrané vyštérbaný a vyleštený. 
Nožík není známeho tvaru prismatického, nýbrž byl retuší pŕipra- 
cován a patrné druhou hranou upevnén v držadle. (Obr. 6. v pro- 
strední radé.) 

Osmy hrob objeven byl asi o 5 m jižné pŕedešlého a obsahoval 
opét v oválném hnízdé skrčenou kostru malého decka. Leželo 
na levém boku, hlavou na sever, tvárí na východ, nohy byly 
silné pŕitaženy k prsflni. U pánve stál rozdrcený hrniček téhož 
tvaru i velikosti, jako ve hrobe pŕedešlém. Hrob byl sotva 1 m 
hluboký. 

Dalši kopaní zastaveno, když se žádným smérem nejevilo 
ani stopy po novém hrobe a když bez výsledku jsme prokopali 
téméŕ 200 čtver. metrov. 

Teprve 2. záŕí 1904 vykopán byl opét hrob v cihelné hra- 
bécí. Ležely v ném dvé skrčené kostry pospolu za sebou na 
pravých bocích. Mezi hlavami stála u nich misa polokulová 
s rozšíreným okrajem a s dvéma dírkami pod okrajem a v mise 
prekrásny pohár zvoncovitý ; jest velmi jemné vypracován a červené 
natfen. Ornament velmi pečlivé rytý sestává z 5 dulkovaných pásň 
a 2 pásň s krokvičkami; dohčky vyplíiovány byly bílým ma- 
zadlem. Hrob vykopal p. uč. Em. Synek a zaradil nádoby do 
svých sbirek.^) 

Dle téchto nálezu jest tedy v polích nad cihelnami slavkov- 
skými pohfebišté se skrčenými kostrami, z nichž hroby v cihelné 
panské obsahují mezi milodary zvoncovité poháry, část hrbitova 
vyše ležící, tedy nad nynéjší mestskou cihelnou, pak hroby z dob. 
kdy se pekné poháry zvoncovité počínají nahrazovati pouze 
pohrobním nádobím domáci hrubé výroby. Pohfebišté náleží 
patrné mezi nejstarší naže hroby pokolení skrčených. 



'-) Pravek 1904. 



Knižka lékaŕská od Nov. Mesta z r. 1780. 

K tiskú upravil Jan V y hli dal. 

Musejní knihovňa „Matice Opavské" v Opave chová rukopis 
(s číslem XVII. 41) obsahujici lékaŕské rady jak Hdem tak zvi- 
ŕatôm a nékteré rady do domácnosti. Hned s počátku jest nápis 
„Tuto se vynacházejí nékteré výborné kousky pro 
lidské neduhy od lékafství k spomáháni ke zdraví"; 
kapitola pátá jedná „O husách", další část o nemocech 
konských. V rukopise na dvou místech jsou zápisy jinou rukou 
psané z pozdéjších dob. Z nich se dovídáme, že rukopis pochází 
z r. 1780, z okolí Nového Mesta, buď z Daňkovic nebo z Javorka. 
Z pozdéjších méné čtitelných písafô jsou v knížce jména Jana 
Tobiáše (r. 1811) a Pavla Tobiáše, obou z Javorka. Není 
známo, jak knižka prišla do knihovny musejní v Opave. 

V rukopise vepsáno jest mnoho receptĎ. často poverčivých, 
které velmi charakterisují dobu, z níž pocházeji. Rukopis zŕetelné 
psanv nárečím novomestským poutá lidopisce mérou značnou. 
Receptňv ani rad nepodal jsem v pofadi, jak jsou v rukopise 
za sebou, nýbrž uspoŕádal jsem je podlé obsahu, aby článek byl 
pfehlednéjší. Podávam rukopis s pravopisem i se zvláštnostmi jeho. 

L Lidské nemoci. 

1. Proti fantaziji. 

K tomu vezmi volovského jazyka listy Cjitfocel), melisu, pivonku, 
chmelový ' vršky a líkoŕici a rozinky. To všecko spolu ve vode var, 
potomné to do jiného hrnce slej a pŕeceď, pak na to hodné nasyp 
dobre rozetŕeného muškátového kvetu : potom takovej fantazovný a mela- 
kolný človek píti vždy musí, a tak pŕijde zase z tej melankolye k svému 
ílobrému a zdravému oumyslu, jako kdy prvé byl. 

lltem. Zase jiné dobré a výborné lékaŕství proti takovejm raelan- 
koliím. K tomu vezmi se dvé hrsté horákového listí, více s jednu dobrou 



- 45 



hrsí volového jazyka listy, a to dej do hrnce a dobre pokličkou pŕikiej 
a nechej to nanejvejš dobre ve vodč vaŕit, a potom to po dobrým 
uvarení odstav, a samo od sebe vychladnout, pak to dobre skrz šat pŕeceď. 
Potom pak takovej melakolným a lekavným i zemdleným lidem, obzvláštné 
času morního srdce a krev od nakazení píti musí, a tak se mu tým 
k dobrému a stálemu zdraví dopomáha. 

2. Proti téžkému kašli. 

Vezmi fíky, líkoŕici, šalvéj a vosladič; to všeclmo pospolu dobre 
v studničnej Čistej vode var, a to každý ráno teplý na lačnej život a na 
noc vždy užívej, tedy sobé od toho kašle tým pomužeš. 

3. Proti zanesenému žalúdku a p r sám. 

K tomu vezmi pul lotu ŕepíčku, 1 lot černohlávku, 1 lot veronika 
neb ouložníček, 1 lot pličníka, z bukovýho dreva, 1 lot jaterníka, púl 
lotu rozmarýnu, púl lotu jahodový listí i s korením, päl lotu pelyňku, 
to všechno spolu ve vode dobíe var, a potom pŕeceď, a vždy ráno a na 
noc teplé pi, tedy sobé zase žaloudek a prsa napravíš a budeš zdravej. 

4. Proti kameňu. 

K tomu vezmi libečkového koreňa aneb semeno ; též petržal, koŕen 
neb semeno, a škaíupiny vaječné, co se z nich kuŕata vylíhly, ty pekné 
vyper, též taký mozdfický škaŕupiny, ty spolu s témi usuš a dobre na 
moučnej prášek rozetíi, a potom to všechno spolu zmĺchej, a v pše- 
ničním pive dobre vaŕit a teprv píti, tedy zajisto má spomoženo bejti. 
Probato(!)est. 

.5. Proti hlízám s mor o vej m nakazením. 

K tomu vezmi semenec, bobky, a cartum benedikt. To dobre usuš 
a na prášek rozetŕi. Potom ten prášek s teplým vínem vždy píti. 

Zase vezmi šalvéj, polejku a truskavec, a to dobre ve víne spolu 
var, a dej do toho taký toho svrchu jmenovaného prášku, a taký teplé 
se píti musí, tedy ty hlízy ani morové nakazení tobé nikde škodit 
nebude. 

6. Proti zimnici. 

K tomu vezmi a vykopej spátečné hovej koŕen, a tak z neho tu 
svrchu zelenou kuru zeškrab, a z tej druhej pod tou jest, nastrouhej 
neb rozetŕi, a potom to dej do šaty a dobre skrze ten šat vypresuj 
z toho tu vodičku, potom tomu nemocnýmu to píti dej, nebo vezmi tu 
rozetŕenou kuru a v pive ji dobre var, potom mu píti to dej, tedy ho 
ta zimice má opustit. 

Ittem. Taký vezmi konské hned čerstvé vy v nové lejno, 

teplé, od kone, kterej vždy vobrok žere, to dej do čistého a hustého 
šatu, a ten šat s tým lejnem namoč dobre ve víne a potom z toho 
kzaftu (vodičky) napresuj a naždímej, a pŕidej do toho trochu febušky 
a cukru, a teplé píti; bude spomoženo. 



40 



7 . P r o t i v k o s t e c h 1 á m á n í. 

K tomu vezmi chedbí i s korením, to var dobre v čistej vode 
.1 paf se s tím, co nejhorčejsím zdržet mňžeš, kde by se ty žily krčily. 

8. Proti sp á len iné neb vopafeniné. 

Proti spáleniné neb vopaŕeninč vodou neb polívkou. K tomu vezmi 
ze žab skoŕipiny, a ty dej do nového hrnce a pŕikrej dobre pokličkou, 
a dej to k vohni, aby se v tom hrnci na prach spálily, potom ješté 
dobre zetŕi, a tak vem drevenej neb Inénej volej, a pírkem tým volejem 
pomašfuj, a tj'm práškem zasejpej. Pak-li bys ale téch žabích skoŕupin 
míti nemohl, tedy rozetfi na mouku drobno kŕídu, zasejpej, potom se 
budeš hojit. 

y. Zlý mäso, kde roste, sehnati. 

K tomu vezmi sejtí, z toho vydélej to bílý, a to bílý spal v novém 
hrnci na prach, ten drobno rozetfi, a tak tým prachem na to zlý mäso 
zasejpej, tedy ho brzo udusí a odežere. Pak se dobfe ta bolest zhojí. 

10. Proti živému vlasu. 

Proti živému vlasu, kde by ho koliv jeden mél. K tomu urež 
kŕty, které v rybníce rostou, ty spal na popel, potom z toho popele 
udélej luh, a tu v tom místé, kde ten živej vlas máš, tým luhem vždy 
dobre par, tehdy potom hned uzŕíš, že jako živí červi polezou, a tak 
to dlouho čiň, až všecky vylezou aneb vyprší. 

11. Proti lysej um a žloutenici. 

K tomu vezmi jatrník, tým ty lyšeje potírej, tedy se ti potom 
stratí. Zase ten jatrník po nékolikráte užívati, je tak dobrej a užitečnej, 
že jak od hovada tak človeka žloutenici zahání, a i všehké jiné 
neduhy uzdravuje. 

1 2 . B r a d a v i c e z a h n a t. 

Tehdy tu každou dobre až do živého krvácení voškrabat, potom 
na né utrejchu nasejpat, tedy potom tobé zajisto i s kofeny zvypadají, 
a zase se to zhojí. 

II. Nemoci konské a rady na chovaní koni. 

1. Proti vozkŕivinč. 

Predné hned proti vozkŕiviné, když pozoruješ, žeby tobé začínal 
kQň se žluté soplit, tedy zajisto se začína zvozkŕivit, k tomu časné pri- 
čiňuj se od tolio pomáhal, totižto takto : K tomu vem jalovčí zrný zralé. 
andéličný koŕen, voman, a to každého se čtvrt funtu a pĎl funtu také 
čemerky, a tak to všechno drobno rozetri, potom to dej do jednoho 
nepotŕebovaného hrnce a na néj k prikrytí dobrou pokličku taký obglejto- 
vanou, a nalej na to ze dva i více mazy piva, a nechej to dobre zvaŕit 



— 4/ — 

tak dloLiho, co by skoro se to do polovice vodvaŕilo, a tak potom každý 
ráno se čtyry dobrý Ižíce vlažlavýho toho do nosních dír vlej, a to pokud 
ti to starúti bude, a dej mu pŕes kríž hned na jednej strane plieni a na 
druhej strane pod uchem nad vokem, to jest svetlou, žilami pustit. 
a krve tak z obouch žil za pul masu by se mohlo vypustit, a na nejakou 
misu ji tecti nechat, a dobre ji nechat ustát, abys videl jak barevna 
bude. Potom pak zasej ve vosmi dnech druhé takové, jako ty žily první. 
dej vodevnt, a taký tak s krvi jako prvotní délej, a žlab dobre vyškrabat 
a vobnovit, nebo ho trochu vypálit, aby ta vozkrivina z neho se vypra- 
vila, a ješté takovej prachem s vrchu nadepsanym posypat a vytirat. 
Jestliže pak ale ten žlab tuze starej a schnilavej jest. tedy ráči vyhodit 
ho, a novej dáti, a kup sobé lichou do tŕich piskú, živej truti, do každýho 
ji dej sobe dáti za tri kresle, a tak bude za devét kreslí všeho Hchou, 
a v tom žlabé v každej hlavé provrtej diru a tej truti do tej každej 
hlavy a díry s tým pískem dej, a dobíe špuntem zatluč. 

Též taký, když by se vobával v cestách od jinejch koni zvozkŕi- 
veniny, tedy jenom treba za jednu kresli tej živej truti, liude taký lichou, 
za jednu a za tri videnky v pisku dobre zadélat a do sukňa taký velmi 
dobre zašit a koňom do hrivy a do vocasú taký dobre zaplést a zavo- 
patŕit, aby to jini nemerkovali. Tedy je to vskutku všechno dobre na 
kolikerejch takovej ch koních k dobrému místu pomoženo, že od toho 
jsou obhájení, a sprobirované jest, kdo chce od toho zabezpečen býti. 
tedy se musí neleňovat toho délati. 

ž. Zase j in é veci k vozkriviné b ej t i m aj í. 

Totižto veni živou truti. taký lichovné ji za peníze kup, buďto za 
tí'i krejcary neb za tri kresle, k tomu bobkovýho dfevénýho voleje 
a psího sadla, a to každého taký za tri krejcary neb za tri kresle. Však 
ale nejprve tu truti tým bobkovejm volejem umor. pak to všechno spolu 
dej, dobfe zmĺchej, potom každý ráno se Ižicu do nosních dír, pokud 
ti to stačí, vlažiiavý vlej. a od žlabu ho vobraf, potom ale za dobré 
dvé hodiny na mouku drobno natfenej čemerky do nosu skrze nejakou 
trubku, buď drevenou neb z rákosí a z libečku udélanou. vefoukej. Pak 
zasej ale za dobrý dvé i tri hodiny témi žilami, tak jak v prvotním 
vypsané povidá se. K tomu též taký i z vocasu se pustit má. Tedy se 
tak ta vozkŕivost na čas zastaví, však ale se za čas zase navráti, a ob- 
zvlášté když jeden zanedbá, a tak ráči takového kone hledét časné odbyt. 

3. Zase j i n é veci p r o v o z k f' i v k u nasleduje d é 1 a t. 

Totižto vem psí hlavu a živého ježka s psí hubou, dej to do 
nového hrnce a na vrch príkrej pokhčkou. a dobre vovaž hhnou a do 
dobrého vohné neb do peci to dej, aby se to dobfe na prach spálilo. 
potom to na mouku drobno rozetŕi. potom sobé taký takovou trubku 
udélej, jak se v tom prvotním vypsané povidá. skrze takovou trubku 
hodné hlyboko do nosních dír vefukuj. a to dvakrát za den. ráno a večir. 
a do vobroku taký trochu aneb v chlebe, kdyby to chtél žráti, dávat. 
však ale taký tak témi žilami pouštét, jako se v prvotním vypsané povidá. 



48 



neopominuj. A tak se Imed vod hodiny jemu ty vozkŕivý trubice od 
toho zacpají, že se tak vozkŕivka na celého pul roku i dýlej zdrží, potom 
pak ale se zase pŕes cas navráti. A to jest dokonale vskutku na mnohejch 
konéch sprobírovaný, že pomoženo bylo, ale rada jest, aby raôi se hledél 
kňň časné odbyt. 

4. Zase jiné veci proti vozkŕiviné nasleduje potŕebovat. 

Totižto vem hned malé narozené slepé psy, ty hned do nového 
velkého hrnce pokličkou dobre prikrytou, a dobre v hlinu všecken ten 
hrnec zadélat, a taký buď do dobre horkej peci aneb do dobre žhavého 
uhelného vohné dej, aby se v tom na popel spálili, a potom ten prach 
z nich vždy po vobroku po troše dávej, a taký skrze takovou trubku, 
jak se v prvotním vypísané povídá, do nosních dír vefukuj, tedy tak na 
nejakej čas zastavíš ; však ale taký tčmi žilami dej mu tak, jak v prvotním 
se povídá, pouštét, tedy to má k dobrému taký býti. 

Zase jiné. 

K tomu vezmi z jinej klisny nékteré chlupy, a ty strč takovému 
koňovi do krku, pak s ním nejakou dobrou chvíH krokem neb klusem 
do dobrého zahŕetí jezdi, tedy se taký tým má od tej vozkňvky na čas 
k zastavení pomáhat, ale téma žilama taký neopominouti pouštét. 

5. Zasej proti hŕíbécí, by kone celej rok od ní ochránení, 

též i od jinejch nedostali. 

Totižto na svätou Pannu Barboru píede dnem usuš sobé topinky 
chlebový, a ty dobre na drobno natlučenou sirkou, kafrem, solí posyp, 
a nejprve je dobre sádlem husím potri, potom na to mastný ty veci 
jmenované nasyp a dobre zrostŕi a koňom pred vobrokem ie dej 'esti, 
tedy budeš míti vždy od toho zajisto ochránený. 

6. Proti žloutenici, nebo je pŕítelkyné hi'íbécí, a potom 

vozkŕivky. 

K tomu predné dávej takovému koňovi syrové močenej ječmen 
s nastrouhaným hoŕcem zmĺchaným, a když napájet, tedy vem kŕeme- 
lový aneb obláskový kámen a ten dobre ve vohni rozpal, pak ho dej 
do tej vody uhasit, co se mu jí píti má dávat. Potom vem do nejakého 
stŕepa živého uhlí, pak vem kadidlo a slepičího trusu suchýho drobné 
stlučeného, aby mu dobre do skŕípí pŕikryja hlavu, nečím pokuf. tedy 
mu zajisto od ní tým pomôžeš. Probato jest to na mnoho takovejch 
konéch. 

Zase jiné veci nasleduj í proti žloutenici. 

Totižto vezmi verbinu a jablečník, a to dobre var ve víne, a nasyp 
do toho natŕeného šafránu, a do krku se čtvrt poluvky teplavýho vlít, 
aby se to jemu dobre do života dostalo, a nie od toho nadarmo se 



— 49 — 

nerozlívalo. a to pred vobrokem a pitím do lačuýho života, a potom na 
to pokazdý ze dvé hodiny stati nechat, tedy se taký skrze ty veci jemu 
dávaný od tej zloutenice pomôže, že jí pozbude. 

7. Proti hŕíbécí. 

Predné hned mu plieni žily pustit, potom vezmi dva loty vomanu 
dva loty bobka, dva loty sentorovný moukv z krámu neb z apatvkv 
koupenej, dva loty šedej šírky a dvé hlávky voloupaného česnéku, a "tak 
to všechno drobno stiuč a spolu zmĺchej, a do sklenej nádobv dei a 
nalej na to ale pňl druhýho mäsu vinného vocta, a dobre to pŕikrei 
a na teplej kranec postav, a nechej to tak den a noc stati, a potom 
mu od toho po tn dny každý ráno do lačného života po jednom dílu 
skrze sknpi do krku dobre vlej, a na to jednu hodinu bez jídla tak 
stati nechej, a mc mu jesti nedávej, tedy se mu rozežene, a od ní pomôže. 

8. Když kôň jest na plících, na játrách a na slezine ranený 
a lakovej kôň má zlej suchej kašel, a pŕichází pomalý 

v dušnost. 

K tomu potrebuj : vezmi od černie vostružiny, ty drobno zesekej 
a vem vopálku vovsa, a to spolu zmĺchej, a tomu koňovi pličníma žilami 
pustit, a tej krve néco do toho vovsa s tím vostružím zesekanejm tec^i 
nechej, a jmého vobroku taký mezi to pŕimíchej, a jest mu to dávej, 
a v poledne nápoj, a v teplej maštali vždy ho držet musí, tedy bude 
zase k svému zdraví pŕicházet. Však ale se zase více k tomu jednat 
rausi, totiž vezmi 1 lot bobkô, 1 lot slonovej kosti a 1 lot rustrynu 
1 lot myry, 1 lot obrovýho stroje, 1 lot horce: to všechno spolu na 
drobnej prašek stlouct a rozetŕít, a tak ten prášek pomalú buď to 
v chlebe neb ve vobroku jest davej, tedy tým zase k jeho dobrému 
zdraví pomôžeš. 

9. Když kôň jest velkým kašlem obtížen. 
K tomu vezmi volový jazyk, koŕeny, a drobno je rozkrájej, a ve 
vobroku jest dávej, a pri schodu mésíce jemu phčníma a vostružnýma 
zilami dáti pustit, tedy se mu od toho kašle taký bude pomalú spomáhat. 

10. Kterej kôň začína dušnét, že z jará na ňom tu dušnost- 
se tak hned nepozná. 

Když na mladej tráve se pase, v zime ale v teplej maštali na sene, 
obvláštné když jest z tučnej trávy a prašný, tu se na ňom ta jeho 
dušnost uzná, že bude vždy ráno z jeho lezení vstana velmi kašlem 
obtížen, a životem bude jako mechy hejbat, to se od phc hnití začína. 
K tomu máš hledét potŕebovat časné takto: tedy se takovému koňovi 
hned z jará pličníma a vostružnýma žilami pustit má, co bv juž se dvé 
nedele na mladej tráve se pásl. Potom juž za celý leto, pokud se na 
ti-ávé pásti bude, nebude mu potreba pouštét a co délat; tedy se mu 
spomáhá a vodlechčuje. Ale když zase zima pŕichází, a prašný neb 



- 50 — 

z tučnejch tráv sena se mu dávají, takový jsou jemu velmi škodlivý, 
tehdy ráči, a najlepší jemu ječmenou, cockovou a bobovou slamu nase- 
kanou ŕezat, a místo sena zakládat. 

Více vem šedou šírku, bobky, venikreku, rajskou chvojku a hutskou 
penu neb fedrvejs, spolu dobre na drobnej moučnej prach rozetŕít a do 
vobroku namíchat a celou zimu jest dávat. Téz taký volovej jazyk mezi 
to vem a rozetŕi, však ale pokaždý ve 4 nedélích pfes kríž phčm a 
vostružnV žily dej pustit, tehdy mu tým lékafstvím odlehčí a pomáha. 
Rovné jenom do času a takovej kuň je nevodbytnej, obvláštné v zimé, 
nýbrž z jará hleď ho vodbyt. Na další držení se pri ňom mc nepŕichova. 

11. Proti schvácení, abys sobé své kone v ceste vodou 

neschvátil. 
Tedy takto vždy délej : Dh'vej nežli tej vody koňom máš píti dáti, 
tedy v ní'nejprve vždy tvé (!) ruce umej, a potom jim ji píti dej, tedy 
jich nikdá neschvátíš. Gož ale když se ti potrefí skrze vodu jet, tedy 
se s koňa dolu sehni, a dfívej ruce z tej vody umej, a potom ,iim 
ji píti dej. 

Zase jiné. 
Totižto tehdy hned predné mu dej z téch noh,. na které jest 
schvácenej, žilami pustit, pak vem z ranostejlka devét kousku kužky 
a dvacet sedum pírek šafránu a za kreslu žemličku, a tu rozkroj na 
tfi dni, a zasej na každej den udélej tri kousky, a tak z ní pnjde udélat 
devét kousku na tri dny, a z tej kňžky do toho každýho kousku žemhčky 
po jednom kousku kožky, a tfích pírkách toho šafránu dej, a tomu 
koňovi toto po ty tri dny snésti dáv ej, tedy má mu to tým zase spo- 
moženo bejti. 

12. Když koňovi buď zadní nebo prední plece schne. 
Totižto mu to plece, než slunce vyjde, v devíti místech pušfadlem 
prosekej, aby z toho dobfe krev šla, a vem dobrou hrst soh, a dobre 
rukou tri, aby se ta sňl do téch proťatých dír dostala a vetŕela, pak 
toho tak až do druhýho dne nechej, potom pak na druhej den to sla- 
meným véchtem dobre votri, a potom vem terpentýnovýho a Inénýho 
neb dŕevénýho voleje, ty spolu zmĺchej, a tým to všechno posekaný 
místo pomasti rukou a nechej to namastený tak do tŕetího dne, a tretí 
den pohlídna k tomu, je-li to mastení do vnitŕ veslo. A povrchu je-h 
posechlv, tedy to zase starejm vepŕovejm sádlem maž, a to tak dlouho, 
vždv pŕes tretí den, se sádlem mastit má, až to zase jemu vyjde. Však 
ale koňa toho nejní potreba zahálet nechat, tolikéž vždy s ním všecko 
délat a jezdit mňže. Probato est. 

Zase jiné veci k takovému schnutí oudu potrebuj, totižto^ vezmi 
z hnoje červô moc a ty kamenem na kamene stluč dobre, až bude 
z toho jako mast, pak to dej do sklenej nádoby, a dej do toho dŕevé- 
nýho voleje, pak to postav na slunce vostré, aby se to na tom sluneCným 
teple stystylirovalo. Pak-li je v zime, tedy to na kamna na kranec postav. 



— 51 — 

tedy bude to taký lak dobre, jako na slunci. A potom tu v kteréiň 
oudu ta bolest a chromota v klídu jest, tou mastí masť, nebo tou mastí 
i lidi se vyhojují, že spomoženo byvá. 

13. Proti škrkavkám, když se kouovi zbouií. 

Napal sobé z bukového dŕíví popela, a z toho popela nadélej 
luhu, a tak tým luhem mu vobrok polívej, a chce-li, taký mu ho dej 
píti, tedy mu to zraní od toho prestane, a ty škrkavky tým spokojíš". 
Nebo je tak, že nmozí jmenují škrkavky, množí roupy,' množí brouky, 
množí chrousty. Však ale jest to všechno jedno, okr'omné hlísty, jest 
jiný. nebo ty jsou dlouhý, tŕebas na dvé pídé jedna jest, a ty kďyž se 
v koňovi zboufí, vony sem tam se pŕemítají, a lak tudy méj merk, že 
když v koňovi skrčí a prebýva, tedy to jest príčina a bolení koňovi,' že 
se v ňom hlísty v poučku pohnuly, a že v ňom tfou, jako ryby ve vode. 
Skrze ty nejní tak strašlivo, jako skrze roupy, nebo ty jsou jako brabenci 
v poučku vždy pohromade, a jak koňovi se néco potrefí, že v živote 
žrání dostane, to jsou ty roupy, brouky a chrousty príčina, že jejich . 
král nebo matka jako pri včelách z lezení jejího se jim stratila, a oni 
ji hledají a sem tam lezou, a tak kôň nemá pokoje, pokud se zase do 
svého místa neslezou a neusadí, též laky když se do koňa tronky dávají, 
že jedním na né trefí, teď je sežene, že se zase v jejich pelech a hnízdo 
slezou a usadí, a tak se potom laky kuň upokojí. 

Ittem. Jestliže kúň ješté žráti v tom chce, když ho to nasleduje, 
dej mu hodné pšeničné votruby jest, aby mu troclm terpentýnovýní 
volejem polej a rozmĺchej, tedy prestali má. Dobre zmĺchej, svázat, 
porazil a do krku dobre vlít, potom pak rozváža ho s ním jezdit 
dobrejm krokem. Tedy mu od toho zajislo spomňže, že zase pnjde k sobé 
a bude jak prvé. 

14. Když kúň rýchle žnem oční, že sebou buď v maštali 

neb j inde vo zem uhodí. 
K tomu hned predné pohlídni na jazyk, jeslli je suchej, tedy má 
zbouŕený myši, pročeš abys mu je neodvíral, namasť mu ty žily hodné 
zaječím sádlem a pod jazykem mu tu krížni žilu púst a dobre vykrvácel 
nechej. Jestliže však ale na jazyku pénlivej maz ležet má, tedy hlísty 
neb brouky a roupy v poučku zbouŕený má. K lomu vem z hývovýho 
dŕíví napáleného popela, čistotné pŕesitého, a tým ten jazyk mu Iŕíti 
máš. a laky ho ve vode dobre var, aby se luh'udélal. Pak ho nechej 
schlaanout, a tak schladnutvho vlažnavý hodné rozmĺchaja do krku mu 
ale se 3 polňvky vlej, polom ho projeď trochu, tedy ho to zase pomine, 
a bude mu lépe. 

15. Když kôň má ouplavici, že z neho žene a chvíšté 

a stavil se v ném nechce. 
K lomu vezmi jahodoví i s korením, a to var dobre v čerstvej 
vode, potom napal z hývovýho dŕíví popela, a ten popel dej do tej vody, 
a tak se udélá luh, potom to pfeceď a vlažnavý dobre vyžížnivému dávej 
píti, jak mnoho chce. 

4* 



— 53 — 

16. Když káu má život zanesenej všelikejm neíádem, že 
jak jesti, tak trus a moč dobre od sebe nepouští. 
Takovýho se má purkýrovat, totižto: k tomu purkýrování vezmi 
1 más dobrého vinného vocta, též taký tri neb čtyry vnové snesený 
čerstvý vejca, a ty tak v celosti do toho vocta vlož a dobre to príkrej, 
nechej to den a noc tak spolu stati, a ty vejca v tom ležeti, a tak na 
druhej den ráno dej tomu koňovi pličnými žilami trochu pustit a tej 
krve do hrnka trochu chytit, potom ty vejca vem a roztluč a do toho 
vocta je roztlučené s tou krvi spolu dej a dobre zmĺchej, a tak to na 
tri díly rozdél, a po tri dni mu každodenné jeden díl do krku vlej. Na 
to potom ho dobre do zahŕení projeti dej, tedy potom bude se zadkem 
purgkýrovat, a život sobé dobfe vyčistí. 

17. Když kôň je v živote zacpanej, že se trusem i močem 

nemôže vyprázdnit. 

K tomu vezmi rakuvky, ty dobre na moučnej prášek rozetŕi, též. 
taký dobre s polňvku bílýho vína, spolu to zmĺchej, a vlažný zehŕít 
a do krku dobre vlíti a s ním jezdit; tedy se taký z neho brzo pustí,, 
že dobre bude mu pomoženo. 

18. Zase když kôň scat nemôže, že se v ňom moč staví. 

Totižto vem rakuvky drobno na prach stlučenejch s dobrý tri nožní 
špice, ty dej do hrnka, a nalej na né vody a to dobre svaŕit nechej, 
a tak toho ale s píil druhej polôvky vlažnavýho vlej a taký do toho. 
trochu Inônýho voleje vlej, též taký vezmou rajskou chvojku a šafranu, 
a to oboje dobre zetŕi na moučnej prach, v dobrém vocté to zvar, ale 
pä] masu toho udélej, a vlažnavý mu to do života vlíti, však nejlépe 
jest ho porazit, aby se mu to náležité do života všechno dostalo, a potom 
s ním trochu jezdi dobrejm krokem neb malejm klusem, tedy ti potom 
bude brzo močit a scat, a život mu vopadne. 

J i n é. 

Vezmi ale štyry neb pét židovskejch stŕešeu, a ty dobfe v teplé 
vode zrozmĺchej a vlažnavý koňovi hubou do krku vlej, tedy to jest 
taký dobrý k pomožení k tomu scaní. 

Zasej proti krvavému moču nasleduje potŕebovat. Totižto k tomu 
vem z dobrý dvé hrsté drobno na mouku zetŕenej routy a z dobrou 
polôvku červenýho vína, to spolu dej trochu zvaŕit a vlažnavý po tŕi 
i po štyry dni pred žrádlem lačnému dobre do života vlíti, a na to ze 
dvé hodiny bez jídla stati nechej, tedy mu od toho spomoženo bude. 

19. Kdyby se tobé v ceste kúň vobrokem prežral, že by 
tobé potom žráti nechtél. 
Tehdy vostrouhej u vozu nožem podjíždtu, a to, co z toho na- 
strouháš, dej to tomu koňovi s chlebem snésti, tedy ti bude zase brzo 
dobre žráti. 



— 53 — 

■20. Které kú ň má na voku neb mázdru bélmem podešlé. 

Tedy vezmi ledek a soli, stejné jednoho jako druhého, a to spolu 
na moučnej prach spal a rozetŕi. Potom mu skrze pysk do toho voka 
na ten cink vefukuj, tedy mu ten cink tým seženeš. 

1 1 1 e m. Konskejm prachem se zafukováním taký sežene, i též taký 
bílej zázvor na mouku drobno rozetŕenej, s medem zmĺchanej, a pírkem 
do voka vetírat. Tedy je to taký dobré k spomožení, aby neoslepl. Však 
ale dej pozor, aby se drbat nemohl. 

Ittem zase jinačí na ten cink: Vezmi človéčí lejno, a tým lejnem 
v koutkách z venku v oku potírej, taký to spomáhá. 

Ittem zase jinačí pro ten cink : Vezmi modrou ambrožku i s kvétem 
a s koí'eny a stluč mezi dvouma kameny a potom to dej do sklence, 
a dej to na vostré slunce, s den i se dva nechej stáli, a tak se z toho 
udélá jako masf neb volej. Potom pak pírkem tým do voka na ten cink 
neb bél potírej, tedy se mu tím pomuže a sčistí voko, tak jak kdy 
prvé bylo. 

Zase jinačí proti bélmu ve voku, že by dokonce oslepovat chtél, 
totiž k tomu vezmi jeden lot jitrohmu, jeden lot kafru. jeden lot bílého 
zázvoru. Stluč ly veci spolu drobno na moučnej prach, potom to dej 
do nejakej sklenej nádoby a nalej na to dobrého starélio bílého vína, 
pak to nechej na vostrém teplém slunci neb v dobrém teple štát, potom 
pírkem z toho do voka ten h^\ potírej dvakrát i trikrát za den, a dej 
pozor, aby se nedrbal. Tedy zase pomaly se s tým pomôže jemu, že 
neoslepne. 

Ittem zase jinačí proti takovému ve vočích. K tomu vezmi tri 
neb čtyry čerstvé, v nové snešené vejca, a ty dej do horkého popela; 
nechej jich v ňom tak dlouho. až co by se jenom na polovici, totiž ani 
tuze tvrdo aniž méko tuze neupekly, pak jak uznáš, tedy je vem, a ty 
žloudky z nich obzvláštné vydélej, a dej je do šaty. a ty dobfe presuj, 
a tak z nich napresuj sobé voleje neb kzaftu, ten jest jak pro kone tak 
pro Hdi dobrej pro oči. 

Zasej jinačí a velmi také dobré a pravdivé pro bélmo neb cink 
ve vočích zahnati : totižto k tomu vezmi nékoUk živejch kŕepelek, ty dej 
do nového oglejtovaného hrnce, a dobre pokUčkou pŕikrej a hlinou 
vomaž a dej do pekárnč horkej neb k uhelnímu vohni, aby se v tom 
na prach spálily, a dobre na moučnej prášek rozetŕi, potom pak skrze 
pysk neb nejakou jinou, buď z rákosí neb z libečkovou trubkou do toho 
voka na ten cink a bélmo zafukuj. však ale predné mu nad tím vokem 
a pod uchem tu svetlou žilou se pustit má. a dobrej pozor dej, aby se 
drbati nemohl. Též taký tým kŕepelčím a lípeným sádlem nad vokem 
v téch dulkách a klapkách na vrchu i dole pod vokem potírej pírkem, 
ale aby od téch sádel nie do voka neprišlo. Tedy se mu zajisto pomuže, 
že ten cink a bélmo zaženeš, nebo se jmenovanejma sádly lidem 
ve vočích pomáha. (Dokončení budoucné.) 



Soupis zvonu na Boskovsku. 

Píše iíius. konservator F r. Lipka. 
Rada III. 
V poslední^) skupine dlužno aspoň stručné sezmĺnitio zvonech 
boŕitoväkých. 

Bofitov. 

Legendy, jakož i popis všecii zvonň na veži tamniho kostela 
už jsem otiskl v pojednaní „Kostel v Boŕitové a památnosti jeho" 
v tomto časopise,-) tak že zbývá dodati pouze ješté nékterá dáta. 

1. zvon, nejvétši, méŕí v prňméru M2 m a jmenován jest 
„SV. Jiŕí". 

i2. z nich jest nejstarši (nepochybné z XV. véku). v prĎmčru 
0-80 m, jmenuje se „polednik", téz „Panna Maria" (po pozdra- 
vení andélském v legende); 



nmx mxmim m\ m ummi 



Obr. 13. Faksimile zvonového nápisu v Boŕitové. 



1) Víz „Cas. mor. mus. zem.", roč. IV. (1904). 
-) Týž Časopis, r. III., čis. 1. 



00 



3. „Andél strážny", má prňm. 0"58 m. 

4. jest rozmeru ponékud menšiho, než-li pŕedešlý, a jmenuje 
se „umiráček". 

Bradleny. 

Na pručelní vížce kostelní zavesený jsou v železné kon- 
strukci 3 zvony. 

1, velký 0*6 1 m prôméru, ozdobený nahoŕe véncem palmetek 
vedie sebe kladených, pod ním legenda mezi dvéma prúty: 

Wr SIT NOMEN DOMINI BENEDICTUM. 

Pod nápisem jsou stŕídavé kolem zvonu festonky ovocné 
a hlavinky andílči; mezera na pfedu, kde ornamentálni vlys se 
počína i končí hlavinkou, vyplnená jest svislým listem vŕbovým. Na 
téze strane na plášti reliéf sv. Václava, na protéjší sv. Floriána, 
po stranách sv. Barbory a svétce s vidlemi a s volkem u nohou 
(sv. Isidora oráče?). Pri spode na zvone ješté poznamenáno: 

■•* GLEMENS STEGHER IN PRVNN 1794. 

2. zvon, poledni, jest novodobý, prôméru 0-48 m, s pášem 
klasňv a s reliéfy Matky Boží a církevního svétce. Ulit firmou 
„Ad. Hillera vdova a syn" v Brne 1897. 

3., umiráček, 0-35 m prňméru, jest od téze íirmy a má pás 
naturalistických rúži na korune a reliéf sv. Barbory na plášti. 

Černá Hora. 

Na místé bývalé kapie vystavén kostel za let 1707 — 10, pri 
némž ješté nebylo veže ani zvonuv. Nynéjší zdéná véž i se zvony 
pochází teprve z nové doby. Zvony vyžadovaly nákladu 939 zl. 
Jsou 3 a celkem úpravy stejné. 

1., hrubý, prôméru 0*89 m. má na uchách (6) masky a pod 
legendou na hore: @2S?l^§) ©SÍ^BDÍ^ÍÍS® C9ííD5)U@ 33í ^^B 
okrídlené hlavičky andilčí (stŕídavé dvojiho typu) s festony, na 
plášti reliéf sv. Vavŕince s rožném a pri spodním okraji kolem 
zvonu nápis jednoŕádkový: 

■^ expensis fundi religionis et dlversorum 
Benefagtorum fusa a Leopoldo Frangisgo Stanke 

OLOMUGII a. 1843. 



— 56 - 
2., poledňák, prôméru 0*68 m, má nejhofeji festonky a legendu: 

■^ SwATA Maria Orodug za nas, 

na plášti reliéf Matky Boží dle obrazu C. Dolciho (pod tím 
drobný festonek) a na spodé ném. znení nápisu : 

■^" AUF KOSTEN DES RELIGIONSFONDES UlND 

VERSGHIEDENEN WOHLTHAETER GEGOSSEN VON LEOPOLD 

FRANZ STANKE in OLMÚTZ i. j. 1843. 

3. zvon, maličký, pr. 0*55 m, ozdobený ornamentem lyrovým 
pod legendou: 

SWATY FLORIANE ORODUG ZA NAS, 
a pri okraji český preklad: 

i^^ NAKLADEM DUGHODU NÁBOŽENSKÉHO A 

ROZDILNYGB DOBRODINGU LlL iMNE L. F. STANKE 

W OLOMAVGI 1843. 

Jedovnice. 

Požár zničil kostelní véž i se starými zvony; ze zbytku j ejich 
slit jest nynéjší zvon nejvétší. 

1. má prúméru 1'13 m a na čepci tyto nápisy. V 1. ŕádce : 

EXUSTO . NONIS MARTI . ANNO . REPARATAE . SALUTIS . 
OPPIDO . JEDOVNITZ . HUGO GOMES . SALM • REIFFERSGHEID . 
LOGI • DOMINUS • ME • REVOGAVIT • E • 

V 2. ŕádce: 

FLAMMIS . VOGANDO . FIDELES . AD . VIAM. VITAE . AETERNAE . 
BAPTISAVIT . IN . HONOREM . BEATAE . VIRGINIS . MARIAM. 

Pod nápisy na hore v páse kolem zvonu se stfídají malé 
hlavinky andilčí i zvíŕecí s kvetinovými guirlandami. Na plášti 
znak knižeci s jedné, a s druhé strany odlit památný^) nápis 
uprostred vavrínového vence, podobné jako v nedalekém Lípovci: 

VIVOS VOGO 
MORTUOS PLANGO 
FULGURA FRANGO- 



^) Tuto obvyklou legendu Ize čisti na nejstarších zvonech, na pŕ. v Péčiné 
u Žamberka v Čechách. Viz Dr. Ed. Albert: , Nápisy na zvonech v Žamberce a 
v okoh'" v ,Cas. spel. pŕ. slarož. čes.," roč. IV. 



— 0/ — 

Dole poznamenáno: 
FECIT . ME • KARL • STECHER • FABER • GAMPANARIUS 
BRUNAE • MDCGGXXII • 

'2. zvon jest nový, má 0*87 m prôméru a na hore pouze 
ozdobu krajkovou, na plášti reliéf sv. Rodiny a dole nápis: Ke cti 
nejsvétéjších jmen Ježiš, Maria, Josef. Nákladem farniku Jedov- 
nických r, 1857. 

, 3. zvon prúméru 0*7 1 m s reliéfy sv. Petra a Pavla jest 
poznačen nápisem : Ke cti ss. apoštolô a kostelnich patronô Petra 
a Pavla. Nákladem farnikô Jedovnických r, 1857. 

Svätá Katefina. 

starobylý a v celém okrese nejmalebnéjší kostel Svato- 
kateŕinský nedochoval starých zvonov. Na drevené zvoničce, ke 
spodnímu zdivu pripojené a pouze vylomeným otvorem v klenbe 
nad emporou z kostelní pôdy prístupné, visí 2 zvony, vétší 
ze starého zvonu pŕelitý a jiný zcela nový. 

1. má prúméru 0*59 m a pod korunou nápis kolem v jedné 

T»ó r] pp ■ 

mr sít nomex domini benedictvm- 

-f REFUSA A: 1689. 
Pod tím drobný, chudičký ornament. Na plášti malý reliéf 
SV. Katefiny (na konsolce s okrídlenou hlavičkou). Dole po- 
znamenáno : 
CYRILUS NAPP ABAS AD S. THOMAM BRUNE • 

2, zvonek, prúméru 0*325 m. s reliefem sv. Cyrila a Metodéje 
a 5 hrubou vétévkou („Gegossen von Hiller's Witwe inBrvnn 1870"). 

Kochov. 

Osada se pripomína v listinných pamétech už r. 1274. 
Na skalnatém ostroze stojí starožitný, ale nyní docela proménéný 
filiálni kostelík (letovské fary). Starobylostí ani okoh kostelní 
nezajíma mimo prastarý náhrobní kámen s kfížem prosté tesaným 
ve hŕbitovní zdi. Na priičelní vížce zavesený 2 téžce dostupné 
zvoíjky, starší od Karia Hillera s plastickým obrazem Madon- 
niným, s vétévkou vŕbovou (j ako v Borotíné) a s Pietou, jakož 
i s nápisem nemeckým, druhý jest vétší a novéjšího pftvodu 
(1863?) s českým nápisem (V. Hillera vdova z Brna). 



— 58 — 

Letovice II. 

Na druhém kostele, zámeckém (u mil. bratí'i), zavesený jsou 
3 nové zvony. 

1. má 0*64 m prôméru, nejhoŕeji vlys komponovaný z motivô 
slohu románskeho, na plášti reliéfy sv, Václava a Jana z Boha 
(s podpisy nemeckými), mezi nimi poznamenáno : Gewidmet vom 
Johann Roscht 1895. 

2. méŕi 0"55 m s vlysem z révoví a s reliéfy sv. Barbory 
a sv. Jana Nep., též s nem. podpisy; pŕelit ze staršiho zvonu 
nákladem Roschtovým. 

3. z nich má 044 m prum., na hore pás klasĎ, na plášti 
reliéf sv. Rodiny, jako pfedešlý pŕelit ze zvonu staršiho nákladem 
Roschtovým firmou V. Hillera vdovy a syna v Brne 1895, jak 
svedči nem. nápisy. Lešeni na zvony urobeno r. 1775. 

Lhota Rapotina. 

Filiálni kostelik boskovské fary postavený s počátku stôl. 
XVÍIL, mél z téze doby 2 zvony. Nyní jsou pfelity oba. Vétší 
z nich (WUr ,GEGOSSEN VON FRANZ HILLER IN ALTBRUNN 
ANNO 1855") mimo nezŕetelný reliéf na plášti má kolem ko- 
runy nápis: 

AUXILIO SALUBRI TUO EX INTEGRO OBLATA DIGNARE 
REMUNERARE VOTA -•■ 

Menší zvonek s legendou: SV. BARTOLOMEJ ORODUJ 
ZA NAS s reliefem téhož svétce na plášti byl (dle nápisu) ULÍT 
1715, PŔELIT 1884, a to NÁKLADEM OBEC LHOTY RAPOTIN(!). 

Molenburk. 

Osada pôvodu mladšího má nový kostel, tudíž i nové dva 
zvony na veliké veži. 

1. má rozmeru 0*725 m a výšky 0"64 m (k závésníku 0*72 m), 
reliéfy Bolestné Panny Márie a sv. Gyrilla a Metodéje, mimo nápis: 
Tento zvon obétují kostelu Mol. Josef a Anna Drmola z Hart- 
manic 1869. Lit jest Vojt: Hill. vdovou v Brne, váži 435 Uber 
a byl za 430 zl. 

2. rozmeru 0'60 m a výšky 0-50 (0-58), s reliéfy sv. Anny 
a SV. Joseťa a s nápisem ,,0d Vojtecha Hillera vdovy v Brne. 



— 59 - 

Tento zvon obélují kostelu Molenb. František, Františka a Josefa 
Kála z Molenburku 1869, váži 130 liber a byl za 228 zl. 

3. zvonek na vižce sanktusnikové, 0*29 m pruméru a výšky 
0*23 — 032 m, má na plášti reliéfy Matky Boží (s ditétem a žezlem) 
a s druhé strany svétce-biskupa, letopočet 1763, jakož i zkratky: 

W S T 
F O 

Tento váži 60 liber a pocházi z bývalé zvonice, která stá- 
vala pod lipami na návsi, pokud ješté nebylo kostela (dle mylné 
povesti z doby založení samé osady). 

Olešnice. 

Nynéjší ťarni kostel katolícky, zasvécený sv. Leopoldu, stojí 
na námestí na témž místé, kde byl starodávny kostel, za dob 
husitských válek zborený, pôvodné sv. Petru a Pavlu zasvécený, 
pozdéji opravený a pak znovu ke cti sv. Vavfince zasvécený. 
Míval staré 3 zvony, a to z let 1525, 1562 a 1593. Roku 1827 
vypukl oheň, který (mimo 93 domy) zničil kostel i s véží.^) Proto 
dal kostelní patrón Josef svob. pán Honrichs holé zdi jeho 
strhnouti a vystavéti kostel nový a uliti též 3 nové zvony. 

1. z nich, hrubý, má 0-97 m prôméru a na uchách (6) masky. 
Pod legendou ozdobnými literami na čepci: ••" c^. ^€)SScFS 
<^c^č^'u>^í\P, Síľ S^ĹtlS široká bordura z akanthových palmet a okrí- 
dlených nohiiv. Na plášti relieťy sv. Josefa, sv. Vavfince s rožném, 
Matky Boží (v oblacích — postavy poloviční) a na čtvrté strane 
ve venci nápis z rúži : 

(reyossen 
h e y Carl 
Stecher in 
Briinn. 
Dole pri okraji zvonu se vine nápis v jedné ŕádce kolem : 
■•- KE CTI boží OBETOWAN OD WISOCE 
UROZENEHO PÁNA WLADIKA JOZEFA Z HONRÍCHU 
PÁNA NA KQNSTATE DALEGINU A RADIMERZE 
PATRÓNA CHRÁMU PANE OLLESSNICKEHO 1835. 



1) Krahulec: „Osudy statku olešnického čili louckého" v Besídce „Mo- 
ravské Orlice". 



- 60 — 

Tímto zvonem vyzvaní se denné o 2. hod. odpolední za doby 
od Nalezení sv. kríže (3. kvetná) do Pozdvižení sv. kríže (14. záŕí). 

2. zvon, polední, 0*80 m prôméru, oživený na hore orna- 
mentem slohu renaissančního (s labutmi k sobé obrácenými) ; 
mezi dvéma linkami nápis: 

••" SPASIZ PANE LID TWUG A POŽEHNEG DEDÍGTWI 

TWEMU . 
Pod tím ženské karyatidy, nesoucí na hlavách pletence 
ľäží. Na plášti reliéfy sv. Mikuláše a sv. Jakuba, též véneček 
s firmou zvonaŕskou (jak u pŕedešlého zvonu). Pri okraji po- 
znamenáno: 

■^ OBETOWAN K SWOLANI WERNICH 
KRŽESTANU DO CHRÁMU PANE K POSLAU- 
GHANI HLASU BOŽIHO 1835. 

3. zvon, místním pojmenováním „krňa", má prôméru 0*56 m 
a hrubé palmetky nad legendou: 

■«- UDEĽ PANE POKOGE ZA TEGHTO DNU NAŠICH, 
a pod ní pás festonkúv. Na plášti reliéf sv. Václava (?), a s druhé 
strany se opakuje zvonafská značka (jak na hore pri čís. 1. a 2.). 
Dole nápis: 

Wm- K ZBUZENI POBOŽNOSTI SWIM MILIM 
WÉRNIM PODANÍM OBETOWAL JOZEF SWOBOD- 
NE PAN Z HONRICHU. 

4. zvonek, umíráček, pŕelit z nejstaršího zvonu (který byl 
pred stavbou nynéjšího chrámu umistén pod stromy) firmou 
„V. Hillera vdova a syn" v Brne teprve r. 1902. 

Filiálni kostelík sv. Mikuláše (na hrbitové na „moravské 
strane"), starší to stavba, než se podobá dle nynéjšího zraoder- 
nisováni, chová na vížce uprostred strechy ŕídkou památku zvo- 
naŕskou. Nejstarší olešnický zvon, co do lijecké práce dílo dokonalé, 
opatŕen zajímavým nápisem obsahujícím kus místní histórie. 

1. zvon, poledník, 0-65 m prňméru, má 6 uch pletených, 
a na plášti reliéfy sv. Mikuláše a Andéla strážneho s druhé strany, 
na ní se počína též nápis onen : 

ANNO JUBILAEO ♦ 1650 ♦ OCTOBRIS 

LITYZWONTENTOKEGZTIACHVA 

LIE . S . MIKOLASSIPATRONVHRAMV 



— 61 — 

PANIE • ZASPRAWYVROZENEHOPANA 
JANAPOSPISSYLAPOLSTRZEMOVSKYHO 
TENCZIASAVRZEDNIKAPANSTWYKVN 
STATSKEHO. 

Pokračovaní teprve v horní pasce kolem zvonu v jednom fádku: 

AZAAVRZADVPAWLAGVDAPRIMATORAAKRISTOFA 
PROWAZNIKABVRGMISTRAKASPARERTELZRAKO VNIKÁ ♦ ! * 

Záver obsahuje jméno dovedného zvonafe. Jinak jest zvon 
hladký a krásneho zvuku, 

2. zvonek (lokálním pojmenováním „krňa''), prftm. 0'47 m, 
ulity Karlem Stechrem (a nejvíce podobný polednímu zvonu na 
velké veži farniho kostela), má nejhoreji hrubé palmetky nad 
legendou: 

mm- s • lOHANI ORA PRO NOBIS 1847. 

Pod ni labuti a stfídavé hlavinky andílčí. Na plášti reliéfy sv. 
Mikuláše a sv. Jana Nep., značka zvonaŕská ve vénečku a pri 
okraji nápis: 

Wm- ODPOČINUTÍ • LEHKE • DEG • GIM • PANE • 
A . SWETLO . WEGNE • AT • GIM • SWITI • 

Na kostele evangelickém jsou 4 nové zvony ocelové, ulite 
vesmés v Bochumé (ve Vestťálsku). 

1., hrubý, má 1*07 m präméru a jest označen pouze (mimo 
nemeckou adresu továrny na čepci) nápisem na plášti: 

NÁKLADEM JÁN A MARIE ANDRLIK Z TRPINA • 
+ 1. N. 1871. + 29. V. 1875 
1878. 
2., poledník, má prúm. 1'02 m a (mimo značku BOGHUM) 
tytéž nápisy. 

3., oznamováček, 0*74 m prúraéru, má pouze : BOGHUMER 
VEREINS GUSS- STAHLFABRIK 1878. 

4. zvonek („krňa"), 0*37 m prúméru, jest zcela hladký. 

Prosetín. 

Dŕíve byl v Prosetíné malý kostel drevený, teprve r. 1738 
vystavén nynéjší Janem Theodorem svob. p. Imbsenem. Na veži, 
kostela ponékud vzdálené, zavesený jsou 3 zvony. 



— 62 — 

1. má 0-78 m prňméru a nápis: 

TENTO ZVON OVEIAN (!?) KE ITI (!?)NEISVET 
PÁNU BOHU -I- A BL. PANIE M. 
SWATE f MARKETE DO PROSETINA • 
Pocházi z roku 1534 (MGGGGGXXXIIII). 

2. má prňméru 0-71 m a jest opatfen nápisem: 

. LETA P. 1763 TENTO ZWON GEST STIT 
06 WAGLAWA KONWA 

na druhém rád ku : 

RZE Z WELIKE BITESSE. 

3. má pr. 0-31 m. a mimo reliéfy sv. Jirí a sv. Františka 
Xav. nápis : 

IN HON. S. GEORGII ET S. FRANGISGI X. 1764. 
Druhý kostel, evangelieký, opatfen čtyŕmi zvony, každý 
z nich má pojmenováni a nápis. UHty byly vesmés v Brne 
(V. Hillera vdova a syn) r. 1898. 

1. v pruméru 1-20 m, Mistr Jan Hus, dar Josefi Ovinové roz. 
Juren z Prosetina. Památka spravedlivého jest požehnaní. 

Kn. pŕis. 10. kap. 7. ver?. 

2. prňm. 0*96 m, Jan Žižka, dnes uslišíteli hlas jeho, neza- 

tvrzujte srdci svých. 

Žid. 3. 7—8. 

3. prôra. 0*81 m, Jan Amos Komenský, pojďtež ke mé všichni, 
ktei'í pracujete a obtiženi jste, a já vám odpočinutí dám. 

Mat. 11. 28. 

4. pr. 0'60 ra, Mistr Jeronym Pražský, Pamatuj na stvofitele 
svého ve dneeh mladosti své. 

Kazat. 12. 1. 

RovečÍĽ. 

Podobné jako blízka Olešnice a Prosetin má i Rovečín po 
dvou kostelích, starším katolickém a novém evangelickém. Onen 
zasvécen jest sv. Martinu a vystavén Karlem hr. z Lamberka 
r. 1721 na misté kostela starého, tehdy zbofením hrozícího. 
O pôvode jeho není písemných zpráv, ale ze starého kostela posud 
zachoval se inventár „renowirovany za dvoyictihodného a vysozce 
uezeného v Pánu bohu nábožného Knieze P. Martina Antonína 



— 63 — 

Horalika toho času dobrze zrzyzeneho Pána P. fararze miestys 
Olessnicze wssech farniku k tomu przenaleziczych totiž na grun- 
tovní penize od starodávna odporuczene y také odprodane anebo 
skoupené czoby se kdekolhv mohlo vynalezti na kterymkohw 
gruntie držitel téhož gruntu Budiž povinen k chrámu Páné zalo- 
zieni S£ Martina w diedine RoAvecznym k chudému za dussy 
každorocznie platit. a to ten tyden przede wsserai íSwatymi 
pocznaucz téhož roku 1699''. Mimo to na varhanách krásny kan- 
cionál z r. 1687 a jako nejstarši upomínka na starý kostel veliký 
zvon z r. 1547 na veži kostelni. 

1. zvon má prĎméru 090 m a majuskuH psanou legendu 
s úhlednými délitky : 



:^S2S5F^žv^ččcc5xEH^S 






Obr. 14. Legenda zvonu v Rovečiné. 

Jinak jest úplné hladký a váži 4 staré centy; jest pôvodu 
zrejmé nekatolíckeho. 

2. a 3. zvonek jsou pŕelity r. 1845 a bez nápisňv. 

Druhý kostel v Rovečiné, evangelický, má 3 zvony vesmés 
ulite Ad. Hillera vdovou a synem v Brne roku 1898, dar to místní 
záložný v 50. roce vlády císare Františka Josefa I. 

1., velký, prôméru MO m, s pruhem révoví a hroznu, má 
na plášti velký kalich a nápis: Ver v Pána Ježíše Krista. Skutek 
SV. apoštolov. XVI. 3. 

2., prostfedni zvon, 0"90 m prôméru, má mimo tytéž okrasy 
v menším merítku nápis: Miluj bližního svého jako sebe samého. 
Mat. XXV. 39. 



— 64 — 

3., malý, pr. 0*75 m, má tytéž okrasy zdrobnélé a nápis: 
Nadéjí spasení se vesel. Ŕim. XII. 12. 

Na všech zvonech poznamenáno stejné venovaní a firma 
zvonaŕská. 

Sloup. 

Ve známém poutnickém místé jest nádherný chrám Panny 
Maria s dvéraa véžemi v prôčelí. 

1. zvon, hrubý, umístén jest o samote v pravé veži a má 
prflméru 1*26 m, na čepci hrubší ornament a jednoŕádkový nápis: 
© DVRCH DAS FEVER BIN ICH GEFLOSSEN • 
JOHANN JOSEPH PFRENINGER IN WIENN HAT MIGH 

GEGOSSEN . 

Pod tím pás figurek stŕídavé dvojího typu. Na plášti reliéfy: 

SV. Jan Nep. (nejvétší), sv. Anna, svétec s kŕížem a povedomá 

podoba Panny Márie Sloupské, kolem (v trojúhelníku) 3 andilčí 

hlavinky. Pod tímto reliefem dva znaky korunované a nápis: 

DIREGTORE DOMINO ANTONIO 

WEYSENREGNER ANNO • MDGGLIII • 

Na obvode zvonu mezi dvéma jednoduchými prúty po- 
znamenáno: 

QVATVOR GAMPANE FVSE SYNT © SVMPTIBVS 
EXGELLENTISSIME GOMITIS GAROLINE A ROGENDORFF 
VIDVE, EX FAMÍLIA PALFIANA AB ERDED, FVNDATRI- 
GIS EGGLESIE, IN PAGO SLAUP, QVE VOX (zamazáno) 
GERMANIS GOLVMNAM SONÁT, 
V druhé veži visí dva menší zvony. 

2., prostrední, s týmž ornamentem i s figúrkami, jako pŕe- 
dešlý. má 1*03 m prôméru a nápis: 

•^ JOHANN JOSEPH PFRENINGER 
IN WIENN HAT MIGH GOSSEN ANNO 1753. 
Na plášti reliéfy sv. Antonína Pad., Josefa, klečícího rytife a sv. 
Floriána s podpisy : 

S : ADONIE S : lOSEPHE S : DONATE S : FLORIANE 

ORADE PRO NOBIS • 

Též se zde opakuj í korunované znaky (hrabat Rogendorfúv 

a Palfú). Povšimnutí zasluhují železná srdce zvonft (se značkami) 

pro odlišný tvar. 



— 65 — 

3., polednik, O'S-2 m prúméru, ozdoben na korune vlysem 
brečtanu a pod nápisem 

EMIL WEBER V BRNE PŔELIL MNE 1876, 
ornament geometrický. Na plášti : 

SS . JIRI (reliéf) ROGHU (reliéf) 
JAKUBE (relieť) A ŠEBESTIANE (reliéf) 
PROSTE ZA NÁS- 
Pri okraji bordura vyplnená ratolestí dubovou. 

Nedostupný jsou umíráček v lucerné a pozdvihováček na 
vížce sanktusnikové. 

Sulkovec 

Jan Tiieodor svob. pán Imbsen vystavél (1736) na místé 
nepatrné kapie nynéjši kostel sv. Havla. Na veži jsou 2 zvony. 

L, o 0'56 m prôméru a s výškou 0'47 m, pochází z r. 1736. 
Byl „Ke cti a chvále Panny Márie prelitý 1854 v Brne od Vojtecha 
Hillera" a má nyní na plášti reliéf Matky Boži, jinak jest hladký. 

2. zvon, 0'38 m prúméru a 0*33 m výšky, jest bez ozdob 
i bez letopočtu (jak pŕedešlý z roku 1736), pouze vypuklými 
literami (2"5 cm) vysokými má vyznačený nápis: 

JOHANES , MATHEVS , LVGAS , MARGVS- 
Váži 80 liber. 

Žďárná. 

Zvony na žďárenském kostele končím radu zvonô na Bo- 
skovsku. Kostel znova vystavél r. 1759 Leop. hr. z Dietrichštejna, 
není na ném tudíž zvonft starých, nynéjši pocházejí vesmés z nové 
doby — po roce 1839, když vyhorel kostel, pouze na jednom 
z nich (z r. 1550, jak poznamenal V^olný,) čteme, že byl pfelit. 
Gelkem jsou čtyŕi a úpravy stejné. 

1. hrubý, 0*645 m prúméru, má nejhofeji nápis: 

Laudabo DOMINUM ET PSALLAM DEO MEO QUAMDIU 

FUERO . PS : 145. 

Pod tím jest vlys vyplnený stfídavé Ivy, nymfami a rohem hojnosti. 

Na plášti reliéf sv. Bartoloméje, pod ním ovocný feston. Pri spodé 

kolem zvonu nápis : 

In honorem s : Bartholomaei REFUSA sum a 

LEOPOLDO FRANGISCO STANKE OLOMUGII 1842. 



- 66 — 

2. poledník, 0-52 m prôra., má pod nápisem : 99" AL. F. 
STANKE OLOMUGII FUSA, kolem koruny prostý ornament 
barokní, a s obou strán reliéfu sv. Františka pokračovaní nápisu: 

SUMPTIBUS ILLUSTISSIMI D : D : FR : XAV : COMITIS 
A DlETRIGHSTEIN PROSKAU, 
a na konci pri spodní obrabé kolem zvonu: 

A : 1842 FUSA SUM HAEG UTI ET TRES ALIAE 
GAMPANAE PER INGENDIUM 27.SEPT: 1839. 

3., „prostrední", má 0-48 m prťiméru a mimo nápis j ako 
pí-edešlý na hore ornament pŕipomínající miniatúr stredovekých 
kancionálu, na plášti reliéf sv. Floriána a dole: 
SUB PRAESIDIO PASTORALI R : D : WENGESLAI RASGHKA 
CURATI LOCI ZDIARNAE AN : 1842. 

4. umíráček, pr. 0-445 m, s ratolestí vavŕínovou má nápis: 

IN HONOREM S : JOSEPHI SPONSl B : MARIAE V : pak reliéf 

SV. Josefa a dole firmu zvonarskou: 

■^ AL. f. STANKE OLOMUGII FUSA 1842. 

* * 

* 

Aby byl inventár zvonu v hejtmanství Boskovském dle 

možnosti pŕehledný, jmenuji starší kusy do stôl, XIX. v chrono- 

logickém poradí. Vňbec nejstarší (nepochybné) jest ze všech zvon 

ve Vískách (čís. 1.), k nemu se druží též nedatovaný jeden 

v Bohuňové (čís. 2.), tamže jiný (čís. 1.) byl už datován (pred 

pfelitím) rokem 1496. Nasleduje Blansko s prastarým exempláŕem 

(čís. 2.), Lysice (čís. 2.) 1462, Petrovice (čís. 3.) 1466, Újezd 

(čís. 1.) 1490, Dlouhá Lhota (čís. 1.) 1496, s konce veku XV. jsou 

též zvon v Sebranicích (čís. 3.) a v Boŕitové (čís. 2.), z následu- 

jíciho asi zvon v Bedfichové (čís. 4.), v Sebranicích (čís. 1.) 

a Drnovicích (čís. 1. — nyní už pŕelitý), snad i v Lysicích (čís. L), 

pak jsou Némčice (čis. 1.) 1510, Lysice pred pfelitím (čís. 3.) 

1510, Vážany (pred pfelitím snad oba) 1516, Dlouhá Lhota (čís. 2.) 

1518, Drnovice (čís. 3.) 1519, Olešnice (byl z r.) 1525, Letovice 

(čís. 3.) 1.528 (?),Svitávka (čís. 1.) 1530, Prosetín (čís. 1.) 1534, 

Závisť 1536, Kunštát (čís. 2.) 1539, Rovečín (čís. 1.) 1547, 

Sebranice (čís. 4.) 1547, Zdarná (pfed pfelitím čís. 1.) 1550 

Ostrov (pred pfelitím) 1550, Knihnice (čís. 2.) 1556, Oleš- 



— 67 — 

nice (byl z r. 1562), Boskovice (na hfbitové byly 2 z r. 1567) 
(jeden pŕelit), Lipovec (pred pfelitim) 1567, Gernovice (čís. 1.) 
1570, Rájec (pred pfelitim) 1574, Sebranice (čis. 2.) 1590, 
Olešnice (byl z r. 1593), Letovice (čis. 2.) 1597. S konce téhož 
veku byl v Boskovicich poŕízen zvon Jaro.šem ze Zástŕizl. Ze sto- 
leti následujícího má teprve Olešnice zvon z r. 1650 (na hfbitové, 
čis. l.\ Benešov (čis. 1.) 1688. Visky (čis. 2.) 1689, Sv. Kateŕina 
(čis. 1.) 1689, Benešov (čis. 4.) 1695, Blansko (čis. 1.) 1699, 
s konce téhož veku pocházeji 2 veliké zvony z Boskovic, nyní 
v sousedním okrese Jevičském (Borotin čis. 1. a 2.); z veku XVIIÍ.: 
Petrovice (čis. 1.) 1700, Lhota Kap. (dva) 1715, Knihnice (čís. 1.) 
1718, Boskovice (čis. 2. na hŕbit.) 1718, Letovice (čís. 5.) 1729, 
Rájec (čis. 1.) 1731, Vanovice (čis. 3.) 1732, Sulkovec (dva) 1736, 
Vanovice (dva) 1738, Knihnice (čis. 3.) 1740, Svitávka (čis. 2.) 
1750, Sloup (dva) 1753. Benešov (čis. 3.) 1762, Újezd (čis. 2.) 
1762, Kunštát (čis. 1.) 1762. Doubravice (čtyŕi) 1762, Rájec 
(čís. 3.) 1763, Molenburk (čis. 3.) 1763, Prosetin (čis. 2.) 1763 
a (čís. 3.) 1764, Boskovice (byly dva z r. 1772), Protivanov (čis. 1.) 
1772, Boskovice (čis. 5.) 1777, Protivanov (čis. 4.) 1786, Svitávka 
(čis. 3.) 1791 a Bradleny (čis. 1.) 1794. 

Prehled jest dĎležit, Ize z neho seznati, že pomerné dosti 
jedineú stáŕí úcty hodného zachovalo se mezi nimi podnes, a to 
exempláfe dobrého dila s legendami českými neb latinskými 
(mimo Petrovice). Nejvice zvonu pochází ze stôl. XVI., vétšinou 
s legendou českou, velmi dlouhá mezera v radé zvonô jest v dobé 
pobélohorské. Z téch časô vubec neni na Boskovsku jediného 
nového kusu mimo vzácny zvon olešnický (máť jediný legendu 
českou). Mimo 6 datovaných zvonô z II. polovice ^hož veku jsou 
ješté 2 zvony (z dela ulitéj z Boskovic, nyni v sousedním okrese 
Jevičském (v Borotiné), které jsem téz pojal do soupisu. Násle- 
dujíci stoleti jest zastoupeno stejným počtem zvonô jako doba 
renaissančni. Latina zatlačila český jazyk téméŕ úplné, latinský 
zápolí s nemčinou, která pozdéji prevláda nad jazyky obéma. 
Pôvodnich prací nepŕibývá, naopak zvony starší nyní pŕelévány, 
obyčejné nešťastné, jak jsem rekl už s počátku, a to firmami 
vesmés nemeckými. Jest to doba zfejmého úpadku remesla zvo- 
nafského, ba možno tvrditi, že nejnovéjši lijecké výrobky z toho 
oboru jsou zrovna primitívni, nápisy na nich poznamenané nejsou 
bez četných poklesku mluvnických. 



- 68 — 

Výzdoby a celé karakteristiky vôbec hledél jsem vypsati pri 
každém jednotlivci. 

Náklad na zvony naše zrídka jen mél náboženský fond či 
kostelni záduší, častéji obce za pomoci farníkô neb i jednotlivci, 
a to hlavné šlechta jakožto kostelni patrón. U nás pofídili zvony: 
kníže z Auersperka (do Boŕitova), páni z Boskovic (do Letovic), 
z Dube a z Lipého (do Letovic), z Drnovic (do Drnovic a Rájce), 
hrabe Desfours-Walderode (do Kŕetína), z Dietrichštejna (do Bo- 
skovic, do Protivanova a Zdarné), Gellhorn (do Blanska), Honrichs 
(do Olešnice), Imbsen (do Sulkovce), hr. Mensdorff-Pouilly (do 
Boskovic), Mitrovský z Nemyšle (do Boskovic), hrab. Fálffy-Erdôdy 
a z Rogendorfa (do Rájce a Sloupa), starohrabé Salm-Reiffer- 
scheidt (do Jedovnic a Lípovce), Zástŕizlové (do Borotina, Boskovic 
a Vísek) a Žabka z Limberka (do Rájce). 

Na konec pŕipojuji seznara všech zvonň dle autorň-zvonaŕô 
s jmenováním místa, kam lili buď zvony nové, neb s pozna- 
čením *, kdy pŕelévali zvony starší, jakož i presné letopočty, 
naposledy pak součty prací na Boskovsku. Jsou to : 

Adam z Meziŕíčí: Závisť 15H(i a Boskovice 1567 
(celkem 2). 

Bellmann Karel z Prahy: Kŕetín 1853* (3). 
Benešovský Jan z Mor. Tfebové: Letovice 1597 (1). 
Ertel Kašpar z Rakovnika: Olešnice 1650 (1). 
Mistr Filip z Víškova: Knihnice 1556 (1). 
Filip (týž?): Ostrov 1550 (1). 
Filip konváŕ: Némčice (bez dáta) (1). 
Haubic Šimon z Brna: Letovice 1528 (1). 
Henckelmann Jan z Mikulova: Boskovice 1772. Proti- 
vanov *1771 (2). 

Hiller František na Starém Brne: Lhota Rap. *1855 (1), 
Hiller Karel z Brna: Kochov (1). 

Hiller Vojtech z Brna: Sulkovec *1854, Bedŕichov (2) 
1863 (3). 

Hitlera Vojtecha vdova v Brne: Kochov 1863(?), Molen- 
burk (2) 1869, Sv. Kateŕina 1870, Újezd 1871, Gernovice 1878, 
Borotín 1890 (celkem 7). 

Hillera Vojtecha vdova a syn z Brna: Letovice 1895 
a (2) *1895, Bradleny (2) 1897, Prosetín (4) 1898, Rájec *1898,. 



- 69 — 

Rovečín (3) 1898, Drnovice *1900, Olešnice (2) 1902 a (2) *1902 
(celkem 18). 

Hilzer Hynek ve Víd. Novém Mésté: Vanovice (3) 1870(3). 

Jeronym z Brna (Gero [de] Bruna): Bohuňov 1496 (1). 

Kercker Zikmund z Brna: *1718, 1720, Rájec *1731, 
Kunštát 1732, Vanovice (2) 1738 (6). 

MartinĎ Liborius z Brna: Boŕitov *1733, Boskovice 1777, 
Drnovice 1762, Protivanov (bez dáta), Újezd 1762 (celkem 5). 

Melák Jan Kŕ. z Brna: Blansko *1699 (1). 

Obletter Antonín z Olomouce: Protivanov 1786 (1). 
„ Valerius „ Doubravice (2) *1762 (2). 

Oberg Mikuláš z Olomouce: Knihnice 1740 (1). 

Pir(?) Jan: Sebranice 1590 (1). 

Pfreninger Jan Josef z Vídné: Sloup (2) 1753 (2). 

Reimer Jiŕí Frant. z Olomouce: Knihnice *1718 (1). 

„ Pavel z Olomouce: Bene.šov(2) 1688 a (1) 1695(3). 

Stanke Leopold Frant. (Slezan z Opavy) z Olomouce: 
Boskovice 1827. Protivanov *1842, Zdarná *1842 a (3) 1842, 
Č. Hora (3) 1843, Boskovice *1847 (celkem. 10). 

Stecher Karel z Brna: Petrovice *1820, Jedovnice *1822, 
Lipovec *1822, Boskovice 1823, Lipovec 1825, Olešnice (3) 1835, 
Lípovec 1844, Olešnice 1847 (celkem 10). 

Stecher Klement z Brna : Svitávka 1791, Bladleny 1794, 
Boskovice 1803, Borotm 1814, Bedŕichov 1817 (5). 

Straub Volfgang z Olomouce: Benešov 1762, Vážany 
*1817 (2). 

Václav konváf: Gernovice 1570 (1). 

z Velké Biteše: Prosetín 1763 (1). 
„ (Kondler?) z Olomouce (Venceslaus de Olomunc): 
Sebranice (bez dáta) (1). 

Vanék Jan ze Sloupnice: Bohuíiov *1821 (1). 

Weber Emil v Brne: Boŕitov (2) *1876, Lysice *1876, 
Sloup *1876 a Boskovice *1886 (celkem 5). 






Zfizení panské panstvi Letovského z roku 1561.") 

z Letovské pamétní knihy 
vypsal J o s. K r a u s. 

Zfizení panské panstvi Letovského, 

kteréž se každoročné všem Jidem poddaným, jakž pri mestečku, 

když se rada na rathouzi obnovuje, obci Letovské pŕednáší, tak 

i po vesnicích pri držení soudôv čteno býva. 

Nejprve, vidí-li se ouŕedníku, pŕedmluvu učiniti aneb, jakž 
niže psáno, prečisti dáti môže. 

P ŕ e d m 1 u v a. 

Sousedé Letovšti, v dobré vedomosti vám všechném vôbec 
pozostáva, jakej se od starodávna dobrej chvalitebnej obyčej, 
ano užitečnej i platnej rád pri pŕedešlých vrchnostech kresťan- 
ských na tomto panstvi zachovával a posavad zachováva, tak 
že pobožná vrchnost svými jistými príhodnými časy (o poddané 
své pečujic) obzvláštní chvíli na to vynakladá, aby k poddaným 
svým povinost svou dokazovala, a všelijaké dobré rády naŕizujíc, 
ruku nad nimi podstatné držela, tak aby všickni poddaní nej- 
pŕednéji Pána Boha poznávajíc, jeho cti a chvály vyhledávati a 
pobožné živú býti se snažívali, vrchnosti pak své poddanost a 



•) Letovské zŕízeni vydal r. 1561 Volf Jetŕich hrabe z Hardeka a z Kladska, 
pán na Letovicich. Reginou hr. z Hardeka pŕešly Letovice do společného 
držení s manželem jejim hr. Jindŕ. Václ. Thurnem (1613). Jména obou pánu 
se vyskytuji ve zfizení samém, které jest velmi pekným dokumentem ze století 
šestnáctého a podáva obraz životních a poddanských pomeru v mestečkách 
moravských za veku stavovského. Opis zŕízeni jest patrné z doby Thurnovy. 

(P o z n. r e d.) 



- 71 — 

náležitou povinnost vykonávali a jí sobé mnoho vážiti uméli a 
naposledy sami mezi sebou vespolek svornosť a lásku zachovali 
hledéli, a tak po vôli Boží pobožný život vedouc tudy všeh- 
jakých časných dobrých vecí účastní býti a po smrti v den 
soudný od Boha spasení a života večného dojíti mohli. Aby pak 
na tento čas v tom dobrém nie nescházelo, proto Jeho milosť 
vysoce urozený pán, pan hrabe, pán náš milostivý, jiné vňle 
býťi neráči, než aby se to (na čemž, jak to již dotčeno, mnoho 
dobrého záleží,) jakož prvotné tak i nyní i na potomni čas ne- 
opouštélo, ale s pilností vykonávalo a nad dobrým ŕádem sku- 
tečné ruka podstatná držána byla, za tou príčinou tedy dnešní 
den k tomu jsouc obrán, aby s pomoci Pána Boha to, což tak 
pro dobrý rád potrebného zŕíditi sluší, náležité pfed sebe vzato 
i také slušné na místé postaveno a vykonáno býťi mohlo. 

Proťož vám všem vôbec i jednomu každému z poručení 
vrchnosti toto napomenutí se činí, abyste na to, což se vámŕ 
dále predkladali bude, se vši náležitou poctivostí pilný pozor 
méh, v pilnosti poslouchali a náležitou vážnost ve všem zacho- 
vali. A kdož by se pak jináče a všetečné choval, ten vedlé pro- 
vinéní svého skuťečné trestán býťi má. 

Napomenutí ku p o t a z u. 

Sousedé Leťovští, védéti se vám dáva prvé, nežli by se 
jiné veci potrebné na tuto chvíli pfed sebe vzaly, což se toho 
pilná potreba uznáva býti, abyste to mezi sebou, ačby se jačí 
koliv nedostatkové mezi vami nacházeli, šetrení jeden druhého, 
ničehož, cožby scestného bylo, nezalajujíc. s pilnosti vyhledávali 
a v té príčine k témto niže psaným tŕem vécem prohlédali. 

N e j p ŕ e d n é j i, ponévadž všelijaké pŕedsevzelí lidské, aby 
svoj šťastný prôchod s platným prospéchem míli mohlo, začátek 
svoj od Pána Boha všemohoucího pro čest a chválu jeho veleb- 
nosti Božské brali musí, vám tedy sluší mezi sebou opravdové 
rozjímali tuto p r v n í véc, kteráž se samého všemohoucího Pána 
Boha cti a slávy dotejče, totiž : bylo-li by vám nékomu známo 
a védomo, že by se pri ťéto obci na nékom takové pohoršení 
nacházelo, kťerýž by Pána Boha svého se spouštél a samého 
opatrovaní božího sobé málo vážil, ale s čary, kouzly a jinými 
poverami proti vôli Boží na škodu bližního svého zacházel, ťéž 



72 

kdo by jména Božiho zle, nevážne anebo rouhavé užíval, buďto 
v zlorečení, laní, hromování a v povérečném žehnaní, tolikéž 
jestli by kdo služby Boží a slova jeho svätého pilen nebyl, a 
v tom nedbanlivé se ukazujic, jiným na sobé zlý príklad dával, 
službu boží a rád cirkevní rušil, o tom zle mluvil a pŕevrácené 
pomlouval, spíše na páleným v šenkovních domích a po krčmách 
nežli v kostele se nacházel a radéji nejakých takových domácich 
prací nebo jiný daremný procházky a zahálky hledél, nežli by 
kázaní slova Božiho pilen byl, o čemž védouc a zdravé tomu 
rozuméjic, že pred Bohém nie skrytého není, protož k dobrému 
svedomí svému prohlédati máte, a nie scestného, o čem by kdo 
jakou védomost mél, nezatajujte, aby se v tom pri vás nepravé 
a falešné pokrytství nenacházelo. 

Druhá vec pak, kterouž mezi sebou rozjímati povinni 
jste, dotejká se po Pánu Bohu vám vystavené vrchnosti. Protož 
jestliže by se pri této obci na odpor vrchnosti co nacházelo, že 
by kdo v poddanství, dobrém rádu a poslušenství stati nechtél, 
o vrchnosti zle mluvil a ouŕadních osôb, od vrchnosti vystave- 
ných, sobé málo vážil, platô, poplatku spravodlivých a robot po- 
vinných, též berní neb šacuiikôv uložených dávati a spravovati 
se zhajoval, na to nedbal a néco toho zapíral, nebo bez platu 
mimo povolení a védomost vrchnosti čeho užíval, i také že by 
se vrchnosti nékdo v úžitky lehkomyslné vkladal, a buďto na 
školách, lúkách, záhradách, v lesich, v ŕekách, potocích a kdež- 
koli jinde tejnou krádeží škodu činiti se opovažoval a jakékoliv 
jiné nenáležité své vňle se dopouštél, jsouce my všickni jako 
verní poddaní vrchnosti své vérnost zachovávati povinni, protož 
toho, jakž ste napomenutí, ničeho tajiti nemáte. 

Tretí vec také, kterouž vážiti vespolek jste povinni, 
dotejče se vás všech obecného dobrého, pri čemž nedostatkov 
rozličných, kteí'í by se snad najíti mohli, vyhledávati máte. Totiž 
jestli by se který škodlivý človek, svárlivý a nepokojný buHc, 
cizoložník aneb neŕádĎv milovník a dopomahatel, pomlouvač, 
utrhač klevetný a jinak zlopovéstný na škodu obci a sousedňm 
na téžkost nacházel, který by lidem v užitcích a na statku škodu 
činil, neslušných vecí vyhledával, protivné pred sebe bral, lidi 
podezŕelé a škôdce fedroval, čeládku odluzoval aneb nač zlého 
proti hospodári namlouval a navozoval a jinou jakoukoliv vy- 



— 73 - 

myslenou faleš provodil, též jestliby jeden druhému v rolích, 
lúkách, záhradách, ohradách, stezkarai, pastvami a jináč škodu 
činil a toho by pfestati nechtél, a tak zoumyslné navzdúry k ne- 
vohm a rúznicím príčinu dával, na ty i jiné veci bedlivé se ohlé- 
dajíc, fo by se takového najiti mohlo a k pŕetržení pfijíti nále- 
želo i dobrého naŕízení potrebovalo, skutečné a opravdové se 
všeho ujímali máte. A najde-li se co nedostatečného, o to po- 
radné snesouce se, zase s úctivostí náležitou predstoupic. což 
zapotŕebí bude, na všecky napred oznámené tri artykule 
skrze jednu osobu odpovéd dejte. 

Nota. 

Když po potazu odpovéd dana bude, najde-li se jaká stížnost, 
má se poznamenali a pohromade, pokudž možné, porovnaná 
anebo jiný den slyšána a na místé postavená býti. Když pak 
mají oufadné osoby žádost svou (ač jsou toho prvé pohledávali) 
opakovali a za propušténí'z oufadu prosili, a dá se jim odpoveď, 
že se k žádosti jich tak stane, a tu má dále ke všecké obci 
promluveno býti na ten zpi^sob. jakž niže psáno. 

Promluvení k obci z strany starého oufadu osôb. 

Sousedé Letovští 1 Jakož tomu všickni dobre rozuraíte, že 
osoby tylo ouŕedné, kteréž pŕedešléiio času práci obce této vedly, 
zase nyni z toho oufadu propouštéti se máji, protož se na vás, 
na všecku obec i jednoho každého obzvláštné podáva, jestli 
byste všickni neb kdokoli obzvláštné proti témto oufadným 
osobám všechném spolu nebo kterému z nich jakou príčinu 
a stížnost méli a je z čehokoH vinili chtéli. budto že by se 
v ouŕadé svém nenáležité chovaly. v spravedlnosti nejaké zkrá- 
cení nékomu učinily aneb jinak ublížily, abyste se v tom zjevné 
ohlásili, tak aby od nich jednomu každému k slušné náprave 
pŕivedeno bylo, a žádný z vás aby ničeho netajil, a tudy sám 
sobé néco k budoucimu vymstení nepozústavoval, A pakli by 
kdo, majice nyní svobodnou vôH, nie sobé neštéžujíc, potomním 
časem néco stranéného pfed sebe bral neb zdvíhati chtél, ten 
netohko pri svou zlehčí, ale jiným ku pfikladu skutečné trestán bude. 

Tehdy se ohlásení od obce stane, a oni schváli neb stížnost 
oznámi. A dále se pfedložiti môže obci toto: Na pfedložení 



— 74 - 

vám oznámené a proti tomu ohlásení vaše, když se proti témto 
ouŕadním osobám tak dalece žádné stížnosti nenachází, napome- 
nutí se vám dáva a prísne prikazuje, abyste na potomní čas se 
všemi témito dobrými, poctivými lidmi mír a pokoj zachovali, 
a protože nyní z oufadft a z záväzkov jejich se propouštéjí, 
jich nezlechčovali nebo málo sobé vážili, ale mnohem více toho 
považovali, že tudy náležité poctivosti hodni jsou, a tak o nich 
dobre smýšleli a jako by vždy v tom ouŕadé byli. Pakli kdo 
proti kterému z nich mimo toto napomenutí co náležitého pred 
sebe bráti a neohlásíce se na tento čas néco zdvíhati a tak rôz- 
nice neb sváry za žert míti bude, ten skutečné trestaní neujde 
a k tomu i téžce pokutován bude. 

Již pak osoby z oufadu propustiti se mají s tou vejminkou, 
aby poradný počet budoucímu ouŕadu v prítomnosti ouŕedníka 
učinily, a cožkoliv penéz rozpújčily, to hned vyupomínaly a nej- 
dete do čtyŕ nedél novotnému oufadu zouplna odvedly. A hned 
opét se predložení učiní. 

Promluveiií pred vyhlásením osôb ou radníc h vše m 

vôbec. 

Ponévač pak tyto osoby staré rady s náležitým ŕádem 
z ouŕadu od práce, kterouž na sobé mély, propuštény jsou, za 
tou príčinou nevyhnutelná potreba se ukazuje, aby jiné osoby 
hodné na táž místa k témuž ouŕadu a k též práci povolaný, 
zŕízeny a vystavený byly, kteŕi by pro obecní dobré nad ŕádem 
a právem ruku drželi, spravedlnost obhajovali a všelijaké vej- 
stupky a veci zlé pŕetrhovali a trestali. Sluší pak, aby k tomu 
vyhledány a obrany byly osoby bohabojné, poctivé, hodnoverné, 
ty, kteŕíž pravdu mluviti sméjí a kteŕí by pŕíkladem svým 
v dobrých vécech jiné pŕedcházeli, ne lehkomysiní nebo zle po- 
vestní a nevážni lidé, jako ožraláci, zlodéjáci, cizoložníci, Iháŕi, 
kŕivopŕisahači a jini k tomu podobní. Nebo takovým lidem 
prísahu vydávati dareraní a marná vec jest, kteŕíž jí sobé sami 
i poctivosti své málo váži a svedomí své bez pŕinucení lehko- 
myslným pŕisaháním a proklínáním sebe zoumysla obtéžovati 
a tŕebas i duši zavozovati sraéjí. Ponévač pak každý dobrý, 
poctivý človek netoliko sám sobé, ale jakž predné Pánu Bohu 
tak i bližnímu svému povinností zavázán jest, a když skrze 



— /o — 

vrchnost k jakému ouŕadu neb práci obecní povolán býva, žádný 
takový tomu na odpor býti aniž se z toho vytahovati nemôže, 
protož kdokoliv povolán bude, žádný se ničím nevymlouvaje 
poslušenství zachovej, a což na té uloženo bude, podstoupiti se 
nezbraňuj, ač pokuty ujíti chceš. A tak milostivou vôli vrchnosti 
své naplníš. 

Osoby, kteréž jsou již prvé poznamenané, se vyhlási, a prvé 
nežh závazek pŕijmou, na obec se podá, jestli jsou osoby hodné 
k schválení, a pakli by se co na rozmyslu neb nedostatku bejti 
nacházelo anebo že by která osoba na sobé ouhonu jakou miti 
mohla, tehdy bylo-li by co tejného. to tejné, pakli zjevného, 
také zjevné oznámiti mají. A potom ty osoby vyhlásené po 
pisári závazek ŕíkati povinní jsou. 

Tuto následují záväzky, jakž napred se nachází. 

Závazek konšelský. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, a jeho Milosti vysoce urozenému pánu, pánu 
Heinrych Václavovi, hrabéti, svobodnému pánu z Turnu z Valsa- 
syny a Kreycu i na Letovicích a Borotiné, vrchnosti mé milostivé, 
že oufad konšelský (rychtáŕský) verné, pravé a spravedlivé vésti 
a spravovati, spravedlnost velebiti a krivdu tupiti, sirotkôm, 
vdovám, domácímu i pŕespolnímu. jak bohatému tak chudému, 
všecko spravedlivé vykonávali, v každé rozepŕi obojí strany ža- 
lobu i odpor slyšeti a soud spravedlivej z úprimnosti rozumu 
mého vedlé dobrýho svedomí vynášeti chci. Rychtáŕ t y to 
slova má fíkati: a neŕády všelijaké pfetrhovati a skutečné 
trestati budú. Pro pŕátelství ani pro nepfátelství, pŕízeň nebo 
pro nepŕízeň ani pro žádné dary nie nepravého a nespravedlivého 
činiti nechci, ale ve všem úprimné a spravedlivé chovati se budú, 
jakž na dobrého, poctivého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi 
dopomáhej Pán Bôh všemohoucí. Otec, Syn i Duch Svätý, matka 
Boží a všichni svati, amen. 

Závazek konšelô obecních, ktefí obzvláštné na 

obecní dobré, aby rád zachováván byl, pilný 

pozor m í t i mají. 

Já N. prisahám Pánu Bohu, Otci, Synu i Duchu Svätému 

(titul vrchnosti, jakž náleží), že oufad konšelský pro obecní dobré. 



— 76 — 

verné, pravé a spravedlivé vésti, spravedlnost velebili a krivdu 
tupili chci, k pekafňm, šenkýŕôm, mlynáŕúm, vahám a mírám, 
k prodavačňm a handlíŕôm a ke všemu, což by se užilku obecního 
dobrého a povolaní mého dolejkalo, se vší pilnoslí dohlídati, a 
to z bedlivostí opatrovali chci, aby v lakových potrebách obecních 
dobrej íád zachován byl a spravedlnost prôchod svúj méla, 
zadnému pro pŕízeň nebo nepŕízeň ani pro žádný dar nie nespra- 
vedlivého trpeli ani v ničemž prohlídati nechci, ale ve všem 
úprimné chovali se budú, jakž na dobrého, poctivého a pŕísežného 
človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán Bôh všemohoucí, Otec, 
Syn i Duch Svätý. 

Závazek osobám naŕízeným ku prijímaní zbírek svo- 
lených z vyšenkovaných vín a od masaŕňv. 

Já N. prisahám Pánu Bohu v to, že povinnosl a práci sobé 
svéŕenou z strany vybírání zbírky z vín vyšenkovaných, od ma- 
saŕô k zemi svolené, pilné a bedlivé vésti, ku herni s pilnosti 
vybírati, zadnému buď pro pŕátelství neb nepŕátelství, pfizeň ani 
pro nepŕízeň ani pro žádný užitek svoj v tom neprohlídajíc, ale 
to všecko, což bych k sobé prijal, zase od sebe zouplna odvo- 
zovati chci, ve všem se spravedlivé zachovávajic, jakž na dobrého, 
poctivého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán 
Bôh všemohoucí. Otec, Syn i Duch Svaly. 

Závazek osobám k vybírání zbírky skopnýho 

a z páleného. 
Já N. prisahám Pánu Bohu v to, že povinost a práci sobé 
svéŕenou z strany vybírání zbírky skopného na poli k zemi svo- 
lené (též i z páleného, když by je pálil nebo pálili dal) verné, 
pravé a bedlivé vésti, tu zbírku spravedlivé vybírati, zadnému 
pro pŕízeň ani pro nepŕízeň ani pro žádný užitek svflj nijakž 
neprohlídajíc, ale to všecko, což spravedlivé vyberú, zase od sebe 
zouplna odvozovati chci, ve všem se chovajíc, jakž na dobrého 
a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán Bôh vše- 
mohoucí. Otec, Syn a Duch Svaly. 

Závazek hej n ý ch. 
Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, (titul vrchnosti, jakž náleží), že práci hájem- 



— 11 ~ 

skou sobé svérenou spravedlivé vésti, k horám a lesúm panským, 
pod mou správu svéŕeným, pilné a bedlivé dohlidati, škody všeli- 
jaké hájiti a pri prodajích náležité a spravedlivé se zachovali 
chci. A kdožby v myslivost z strany zvéfi nebo ptactva provo- 
zovati a na škodu vrchnosti mé v to vkračovati chtél, zadného 
zatajiti nemám, neprohlídajíc na pŕízeň nebo nepŕízeň ani k zad- 
nému daru, ale ve všem se úprimné chovati povinen budú, jakž 
na dobrého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej 
Bôh Otec, Syn i Duch Svätý. 

Závazek kostelnikôv. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucimu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, též slovutným a opatrným pánom, purgkmistru 
a raddé a všecký obci mestečka Letovic, jakožto collatorôm 
chrámu Páné Letovského, že v tomto ouradé a postavení kcstel- 
nickým pilen býti a povinnost svou s bedlivostí vykonávali, nad 
klenoty a chrámem Páné pilnou bedlivost míti, vecí pak jinších 
sobé svéfených ostŕíhati a opatrovali i náležitý počet ze všech 
prijmú a vydaní spravedlivé činiti a v tom ve všem verné a 
upfímné zachovali se chci, nie jiného a nespravedlivého se ne- 
dopouštéjíe, ale dobrého svedomí oslfíhajíc, jakž na dobrého, 
poctivého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán 
Bfih všemohoucí, Otec, Syn i Duch Svätý. 

Závazek cechmistrňv. 
Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucimu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, (titul vrchnosti, jak náleží), že ouŕad cechmistrský 
od všeho cechu mné svéŕený, verné, pravé a spravedlivé vésti, 
spravedlnost velebiti a krivdu tupiti chci, nad ŕádem remesla 
našeho, od vrchnosti nám potvrzeným, ruku držeti, jak chudému 
tak bohatému v ničemž neprohlídajíc, pro pŕízeň ani pro nepŕízeň 
ani pro jaký užitek svfij nie nepravého a nespravedlivého se ne- 
dopouštéjíc, ze všelijakých prijmú a vydaní počet spravedlivej 
učiniti, a v tom ve všem úprimné se chovati budú, jakž na 
dobrého, poctivého a pŕísežného človeka sluší. Tomu mi dopo- 
máhej Pán Búh všemohoucí, Otec, Syn i Duch Svätý. 

Závazek starších tovaryšú. 
Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucimu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, též slovutným a opatrným pánúm, purgkmistru 



L 



— 78 — 

a raddé mestečka tohoto Letovic, a pánum cechmistrňm a mistrôm 
poctivého remesla soukenickýho, že v tomto povolaní a oufadu, 
jsa volen za staršiho tovaryše k spravovaní dobrého rádu, verné 
se chovati, spravedlnost velebiti a krivdu tupiti chd, nad ŕádem 
remesla našeho ruku držeti, jak chudému tak bohatému, v ničemž 
neprohlídajíc pro pfízeň ani pro nepŕízeň ani pro jaký užitek 
svťij, nie nepravého a nespravedlivého se nedopouštéjic, ale ve 
všem úprimné, jak v príjmu tak i v vydaní se chovati budú, 
jakž na dobrého, poctivého a prísežného človeka sluší. Toho 
mi dopomáhej Pán Bňh všemohoucí. Otec, Syn i Duch Svätý. 

Závazek písaŕi mestským u. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, slovutným a opatrným pánom, purgkmistru 
a raddé mésteCka tohoto Letovic i všecký obci. že v tomto ouŕadé 
a povolaní jsouce za mestského pisaŕe pŕijat, vérnost, spravedl- 
nost a poslušnost zachovati chci, a v tom ve všem, což k povo- 
laní mému prináleží, náležité se ŕíditi a spravedlivé ve všech 
vécech činiti, tejnost raddy zachovati, zápisy, jakž náleží, bez 
všelijaké ujmy vykonávati, nad to podlé slibu mého nynéjšího 
pozor miti, aby se lidem skrze nedbanlivost mou neubližovalo, 
toho nijakž nečiniti pro žádné dary ani jaké pfátelství neb z ne- 
návisti a nepíízné. Toho mi rač dopomáhati BĎh Otec, Syn 
i Duch Svätý, na veky požehnaný, amen. 

Prísaha svédku. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, že o té veci, v kterouž sem k svedomí po- 
tažen, v pravde tak, jak mne vedomé jest, neohlídajíc se na 
žádnou vymyslenou vec, buďto jaké pfátelství aneb dary jakéž- 
koliv pfijímajíc, to k svému svedomí a na svou duši vysvédčiti 
a pravou pravdu povédéti chci. Toho mi dopomáhej Pán Bôh 
všemohoucí na veky vékô. 

J i n á forma prísahy. 

Já N. prisahám Pánu Bohu, všem svätým, v té pri, kteráž 
jest niezi p, N. z N. strany jedné a panem N. z N. strany druhé. 



— 79 



že to, čehož jsem v pravde povédom, pravé a úprimné povím 
a pravdy ani pro pŕízeň ani pro nepŕizeíi ani pro kterou jinou 
véc nezatajim. Tak mi toho dopomáhej Pán BĎh všemohoucí 
a všickni svati. 

Závazek k očistení se všelijaké veci. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucimu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, že z čehož mne teď N. z. N. pŕistojici viní 
a praví, že bych jemu dlužen byl (neb ukradl neb pŕipovédél 
dáti) toiik a tohk zlattých, tomu odpírám, neb sem jemu dal etc, 
v paméti dobre mám. To prijímam k svému svedomí a na Svou 
duši, že jináče nejni, než jak tuto mluvím, na tomto obrazu 
umučení Božího. Toho mi dopomáhej Pán Bňh všemohouci, 
Otec, Syn i Duch Svätý na veky požehnaný, amen. 

Závazek k o n š e 1 s k ý m u. 

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucimu, Otci, Synu 
i Duchu Svätému, též slovuttným a oppatrným pánúm, purgkmistru 
a raddé mestečka tohoto Letovic i všecký obci. že v tomto po- 
volaní, jsouce prijat za konšelskýho k posloužení osobám raddním 
i jinším povinnostem, vérnost, poddanost a p(jslušnost zachovati 
a v tom ve všera, jak na povolaní mé pŕisluší a prináleží, se 
ŕíditi, tejnost raddy nevynášeti. ale podlé slibu mého nynéjšiho 
pozor míti a tak se chovati chci. jakž na dobrého, poctivého 
a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán Buh všemo- 
houci. Otec, Syn i Duch Svätý. 

Naučení ou radní m osobám, kterak se chovati máji. 

Nejpŕednéji všickny osoby oufadné a soudcové na to mysliti 
mají, že k práci té od Pána Boha prostŕedkem vrchnosti své jsou 
povolaní, protož aby ne svoj ani kterého jiného človeka smrtedl- 
ného, ale samého Pána Boha večného soud vykonávali, práci 
Božskou na sobé nešli, jí všechném v náležité spravedlnosti 
posluhovali a udélovali, jakož ku príkladu onen dobrý král Josaffat 
soudcôm v jednom každém meste to predkladal a jich tak v spra- 
vedlnosti napomínal: Vizte, co byste činiti méli; nebo ne lidský 
ale Boží soud pusobiti i vykonávati budete. A což byste koli tak 



— 80 — 

soudili, na vás se vztáhne. Bázeň Boží buď mezi vami. S velikou 
péči a bedlivostí všecko konejte ; neboť není u Pána Boha iiespra- 
vedlnosti ani prijímaní osôb ani chtíč aneb žádost k darňm. 
A sám Pán Bfth velí, ŕka: Soudce a správce ustanovíš, aby lid 
spravedlivým soudem soudili a rozeznávali, na žádnou stranu se 
neuchylujíce. Nebudeš pŕijímati osôb ani darňv; nebo darové 
oslepují oči moudrých lidí a zméňují slávu spravedlivých. Spra- 
vedlivé, což spravedlivého jest, učiníš, aby živ b^l a vládl zemi, 
kteroužby Pán Bôh tvoj dal tobé. A protož znajíce, že na sobé 
drží ouŕad Pána velikého, povinní búdou tak toho šetŕiti, aby 
Pána Boha svého nerozhnevali, za soudy a ortele své aby se 
hanbiti a stydéti nemusili a svedomí svému neublížili, když by 
ne vedie spravedlnosti a práv, ale vedlé chténí a libosti své hdi 
rozeznávati a souditi chtéli, na bohatství, na možnost, na pŕátel- 
ství aneb na dary v tom se ohlídajíce, nešetŕíce v tom vôle Boží 
a dobrého svedomí, kteréž jim pri smrti v den soudný za svedka 
hrozného bude. Pamatovati tehda mají na Boží slova: Gožkoli 
činíš, čin opatrné a prohlídej konci. Ponévač pak počátkem 
moudrosti jest bázeň Páné, protož soudcové mají se Pána Boha 
báti a za moudrost prositi, a když tak učiní. Pán Bôh práci 
jejich požehnaní dá, že bude prospešná a užitečná. 

Pŕede všemipakjinými vécmi všickny osoby oufadné 
pobožnost milovati mají a pri službe Boží se často nacházeti a 
kázaní slova Božího s velikou pilností poslouchati, život svoj 
vedlé toho ŕíditi a dobrý pi'iklad na sobé dávajíc a jiné k tomu 
skutečné pŕidržeti a dohánéti povinný jsou, nebo nejprvé krá- 
lovství Božího a spravedlnosti jeho hledati sluší. A tak jiné 
všecky veci (jakž Písmo svedčí) od Boha naň pi'idány búdou. 

Purkmistr ani žádný soudce nemá v všem ouŕadé býti 
nadutý, pyšný ani prísny, pročež by se lidé jeho ostejchali, 
a s ním téméf mluviti a v potrebách nastalých vedlé opatrení 
svého k nemu se utíkati nesmeli, ale má býti volný, snadný; 
[takové vlastnosti] pfi človeku vyvýšeném lidu obecnému nejvíce 
SOU príjemné. A protož na každého dobrého, v jakémž koli povo- 
laní postaveného človeka, kterýž prací svou lidem z povinnosti 
své posluhovati má, to pŕedkem náleží, aby k sirotkôm i také 
ke všem chudým a sprostným lidem pŕívétivost zachoval, dobro- 
tivé, pokojné a prívetivé i trpélivé každého v potrebách vyslejchal 



— 81 — 

a zadnému mimo rád, právo a spravedlnost žádné moci aii 
zadného násilí nečinil; nebo všeliká moc a násilí jest práva 
nepŕitel, a žádná véc aneb moc násilná trvanlivá, též strach, 
hrúza i bázeň strážce trvanlivosti nebýva. A když tak v pfítom- 
nostech pri spravedlnostech fád zachovávati se bude, Pán Bôh 
takové práci požehná, takový úprimný oumysl pfijme. A kdyby 
pak nékdy v néčem, což se lidem často z nedorozumení pfiházeti 
musí, poslouženo bylo, Pán Búh toho za hfích počítati nebude, 
ale tu dobrou, úprimnou a snažnou vfili za dokonalý skutek 
prijme, když to jediné z úprimnosti pocházeti bude, a ne z hnevu, 
z nelááky neb z pomsty a ze zlosti neb zlobivosti. 

Konšel é všickni mají purgkmistra poslušní býti a nále- 
žitou uctivost k nemu prokazovati. 

K scházení na rathous do raddy den uložený a hodinu 
určitou zachovati mají, a kdož by se v uložený čas nenašel a 
hodine pŕejíti dal, pokutu mezi sebou uložiti a ji mezi sebou 
spravovati povinní búdou. 

Ve všem aby láska a svornost mezi oufadem jinými mír- 
nými prostŕedky zachovaná byla. 

V radní svétnici, když se soud drží, daremními ŕečmi 
neb rozprávkami žádný zaneprazdňovati se nemá. Však má-li 
kdo s kým co mluviti, má s povolením purgkmistra ven [z] vét- 
nice na rozmluvení vystoupiti. 

Purgkmistr jednoho mimo druhého z konšelňv více a méné 
obtéžovati nemá. Všakž, jakžby koho rozšafnéjšího k potrebe, jaká 
by kdy nastala, mohl uznati, k tomu ho potáhnouti muže. Pred 
rozpustením raddy, žádný nikam odcházeti nemá, leč by se na 
purgkmistru vyprosil. 

Veci odporné nebo protivné, které by se mezi konšely zbéhly, 
mají hned porovnané bejtí. I také, byla-h by na kom z nich jaká 
svá myslnost a urputnost shledána, mňže od purgkmistra sklípkem 
trestán býti. 

Tejných vecí ani žádné rady, dokudž pre k porovnaní 
nepŕijde, žádný vynášeti nemá pod ztracením hrdla. 

Konšel žádný bez opovédéní se nikam pŕes pole odchá- 
zeti nemá. 

6 



— 82 -■ 

Purgkmistr, majíc nékam cestu pred sebou, jinému na 
místé svém poručili povinen jest. 

Žádný z konšel darĎv zadných bráti ani což obecného 
sobé pŕivlastňovati a oučastnikem se sám toho činiti nemá. 
a který by to učinil, má o to trestán a z raddy vyvržen býti. 

Konšel é do domú šenkovních vcházejice nemají zadného 
obecenstvi s lidmi nevážnymi miti ani s nimi ŕadovati, než 
v úctivosti buď s hospodáŕem aneb s jinými dobrými pfáteli 
a poctivými lidmi s bázní Boží posedéti, pojísti a sti'ízlivé se 
napiti, nebo takové osoby predné pri obci poctivost a vážnost 
ostŕíhati mají a prílišné obecenstvi potupu činiti. 

S konšel žádný proti právu v žádné dňstojenstvi dávati 
se nemá bez s vedomí vší raddy. 

Všickni konšel é, když na pravé a vraddé sedí, 
mají s velikou pilností žalôb, odporúv vedení i jakéžkoli rozne- 
sení poslouchati a všech šeptôv, rozprávek aneb vskakování 
v reč jeden druhému zanechati, ale s pilností poslouchati, když 
by k uvažovaní pre prišlo, aby tehdy jeden každý mél se a védél 
náležité k čemu pfimlouvati. Kdyžby pre vážená býti méla, má 
purgkmistr spolu s radními prúvody a odvody pre opakovati 
a po poŕádku na né podávali, žádný pak z konšelov nemá prvé, 
nežliby naň poŕádek pfišel, k reči se ukvapovati a jiným pre- 
kážku v mysli činiti, ale co jiný propoví, vážiti, a teprv když na 
néj podáno bude, zdaní své zjevné ohlásiti. 

V pfímluvách zadného pŕímluva ať se nepotupuje, ale 
jeden každý tak dobre z zadních jako z pŕedních pŕímluvu svo- 
bodnou každého času míti má. Nebo Pán Búh jednomu všech 
daru nedal, ale jinému jich také proprĎjčuje, Protož nékdy 
i dosti sprostný človek užitečné veci pfednésti mňže. V tom 
konšelé a pfísežní lidé veliký pozor a péči sami na sebe 
míti mají, aby, když jiné souditi búdou, sami prvé práva a dobré 
poŕádky znali a jim se učili, tak aby spravedlivé souditi, sami 
pak ublížení duši své, hŕíchu a zlého svedomí vyvarovati 
se mohh. 

Žádný z konšel ft v, byl-li by v jaké pfi oučasníkem, na 
soudu sedéti nemá. 



— 83 — 

Purgkmistr ouŕad žádný pfes čtyŕi nedele na sobé 
držeti nemá. A když by jej vzdáti mél, povinen jest, predné 
Pánu Bôbu všemohoucimu z milosti jeho Božského opatrovaní 
svého chválu a dékováni vzdáti, ouŕadu svého jinému postoupiti. 
p e č e ť pak a veci svéŕené budoucímu purgkmistru do rukou 
jeho odvésti a dodati, kterýž též s vzývaním Pána Boha za po- 
žehnaní prositi a úradu svého se ujíti má. 

Purgkmistr akonšelé v dluhy obce bez vúle a vedo- 
mosti jiných obecnich lidí dávati se ani pečeti mestské na 
žádnou škodu obecní uživati nemají. 

Povinnost konšelská na tom též záleží, aby 
predné péči o sirôtky a vdovy méli, potom též o vobecni dobré. 

Také oufad a konšelé pilnou pamét na to miti mají, kdož 
by z sousedúv, jsouc v trestaní Pána Boha, v téžké nemoci, 
chtíce o statečku svém poručení aneb porizení učiniti, k sobé 
jich požádal, aby se v tom hned pohotoví ukázali a dve osoby 
z prostŕedku svého nebo více s písarem raddním k nemu vyslah, 
kteŕíž dadouce se najíti, žádosti jeho vyrozuméti mají a potom 
vedie toho dále napomenutí kresťanské a náležité jemu, jakožto 
sousedu a spoluoudu obce. učiniti povinní jsou. aby z lásky a 
z své dobré svobodné vňle z statečku svého na pomoc k záduší 
nebo na školu a špitál nebo na opravy pri obci pomnél a na 
takový milosrdný skutek nezapomínal : též pri tom pilný pozor 
na to míti mají, jestli by kdo kšaft bez fádu. že by proti právu 
bylo, a potomné k budoucímu zrušení a soudu neb nesnázi pŕi- 
jíti mohlo, činil, aby jej v tom pamatovali. nebo znajíce sami 
zfetedlnou véc, z oumysla k roztržitostem a nesnažím mlčeti 
a folkováním svým k soudum príčiny vzrosti dopouštéti nemají. 
Statky sirotčí, jakžby koho Pán Búh povolal, zvlášté, kdyby 
o tom nekšaftoval, s pilným a bedlivým rozváženim hned bez 
meškaní zinventovati a opatfiti mají a takového statku ani mezi 
sebou na rôzno nedéliti, tak aby na zmatek sirotkóm roztrhán, 
utracen anebo za nékým nedbanlivé a lechce zanecháván nebyl, 
ale, pokudž nejvejš možné, aby k dobrému sirotčímu skrze slušné 
prostfedky radéji k rozmnožení nežli k zmenšení pŕijíti mohl, 
vynaložen bejval. 

Také na oufad a konšel y ta povinnost náleží, 
aby všelijaké neŕády pfi všech ŕemeslnících, obchodnících, náden- 



— 84 — 

nících, čímž by kdokoli jiným vňbec posluhoval a neúprimnosti 
nebo fortelu se dopouštél, pilný pozor méli, a což by na ubli- 
žení obce bylo, pŕetrhovali a dobré úrady, co by zachovane 
býti mélo, často ustanovovaH, pfestupniky pak ku príkladu jiným 
dostatečné trestali. Obzvláštní a pilnou péči též miti mají, aby 
mestečko obilím a víne m, též i solí vedlé potreby opa- 
trene bylo, a sami toho, pokudž nejvejš možné, za obecní 
neb sirotčí peníze jim uloženým fádem v čas nakoupili, 
a v pŕíplatném času zase s dobrým užitkem obce jiné sousedy 
za jejich peníze a záplatu zakládati mají, aby se o to, čehož by 
nedostatek koupiti se nacházel, k ouŕadu na pomoc utikati a 
pokút uložených na sebe ucházeti mohli. Povalečú a za ha- 
le čô zadných, zvlášté, kteŕí jiným chudým lidem ku pŕekážce 
jsou, pri mestečku trpéti nemají, ale jich trestati a z obce 
vypovídati. 

Chod c e a žebráky, zvlášté, kteŕíž by se dobre živiti mohli, 
nakrátce fedrovati nemají, ale odkud prišli, aby tam zase odešli, 
honiti a skutečné trestati jich mají, podobné i ty lidi, kteŕí vétší 
díl let strávíc, odjinud pŕicházejí a teprv v nouzi a v psote 
pfi mést. fedrování míti a dobrého pohodlí pri obci mimo zásluhu 
jejich oučastni býti chtí, ježto jinde trpéti se nemohli; takovi ti 
Udé tolikéž od mést. odbejvati se mají. Nebo ti lidi, kteŕí pri 
mestečku poctivé živí jsouce, dobre se chovali a z dopustení 
Božího v chudobu nebo v nemoc upadli, mimo jiné neznáme 
fedrovati a pomoc jim činiti náleží. Načež rychtáf tohkéž bedlivý 
pozor obzvláštné míti má. 

Kdyžby konšelé pro potrebu právni nebo obecní 
jinam vyslaní byh, má jim instrukcí, co by jednati a kterak by 
se chovali méli, vydána býti, oni mimo to nie jiného na odpor 
proti tomu pred sebe nemají brat i 

Ouŕad, kterýž v raddé šedá, žádný dele roku v tom 
oufadé zdržován býti nemá pro polehčení práce a pohodH živ- 
nosti své, ovšem pak aby tím častéji všelijaké pocty se vykoná- 
valy a kterak se nad dobrým ŕádem ruka drží a jak se sirotčí 
nebo obecného dobrého veci opatrují, vyrozumívati se mohlo. 

Kdyžby se pak čas roku približoval, mají ouŕadné 
osoby vrchnosti své v čas pripomenutí učinili, místo sebe jiné- 



— 85 — 

osoby v oufadé bejvalé, ač by na téch scházelo, tehdy k nim 
jiné novotné, hodné a poctivé osoby poznamenané podati, kteŕí 
by zase na táž místa do ouŕadu chodili mohh. 

Když potomné osoby o u rad n í z ouŕadu propuštény 
búdou, povinný jsou nové raddé z penéz obecnich a sirotčích 
a jiných veci, což za sebou mély, počet poradný hned učiniti 
a v prítomnosti ouŕednika i nékterých od obce k tomu volených 
osôb vykonati, vejpis toho vrchnosti, ač by to míti chtéla, od- 
visti. Což by pak za staré raddy dluhôv zašlo nebo penéz 
rozpôjčeno bylo, to všecko oni vyupomínati ano ve raddé do 
čtyŕ nedeli porád zbehlých zouplna odvisti máji. A jestli by 
toho pro nedbanlivost nevykonali, tehdy svými penézi pod sku- 
tečným trestaním to všecko doložiti povinni búdou, tak aby 
v tom náležitý rád zachován byl. 



Artykulové obecní, 

pri kterých se všickni napoŕád zachovávali máji. 

Rád strany pobožnosti. 

Jak mnohej mi rozličnej m i a divnými prostŕedky 
a pokutami Pán Bfth náš všemohouci téchto našich posledních 
časňv nás navštevovali, a tudy abychom hfichúv všech a nepra- 
vosti pŕestanouce k nemu se obrátili, a z hŕichňv svých pokání 
činice za času milosti hledali, jako dobrotivý Otec napomínali 
ráči, z téchto niže položených veci snadné poznávali se môže; 
nebo všickni napoŕád vídame a slýcháme, cítime a oučaslni 
bejváme, ano i trpéti musíme rozličné nedostatky, jakž zdraví 
našeho, mnohé nemoci a nékdy mor, lak léž drahotu, hlad a 
pri rozličných potrebách k živnoslem našim rýchle časté divné 
promény a nedostatky, nad lo pak všecko časté léžké a hrozné 
války a krve prolití i jiné mnohé nevypravitelné veci. 

Slušelo by nám tehdy aspoíi ze sna procitili, prohléd- 
nouli, na pokání se dáti a životúv svých polepšili. Prolož se 
vám všechném vubec prísne prikazuje a porouči: 

Nejpŕednéji a nade všecky jiné veci máte se všickni 
Pána Boha báli. k službe Boží a k slyšení slova jeho v nedélní. 



- 86 — 

äváteční i jiné dny do kostela pilné se scházeti, kázaní slova 
Božího poslouchati a podlé toho všecken ävĎj život ŕíditi. Kdožby 
se pak jináče choval, zlý príklad na sobé dávaje, ten jako bez- 
božný človek jiným ku príkladu trdlicí trestán býti má. 

Modliteb svätých, kteréž, když se opravdovou, srdečnou, 
vroucí mysh deji a konaji, nejvzáctnéjší obét Pánu Bohu bejvají, 
máte pilní bejti a radi se vší ochotností netoliko ráno, o poled- 
nách nebo u večír, ale každé chvíle co nejčastéji s pozdvižením 
mysli i srdce Pánu Pohu se modliti a ve všech nedostatcích za 
všecky potrebné veci jeho Božského požehnaní žádati. 

Manželku, dítky své i čeládky jeden každý hospodár, 
kterými vládne, do kostela k slovu Božímu na kázaní každou 
nedeli, ráno nebo po pol e dni, aby z nich, nemohou-li všickni 
spolu, aspoň nékteŕí jednu chvíli a jini druhou v kostele se na- 
cházeli, skutečné má pŕidržeti, a toho sám téz pilen bejti a ne- 
zanedbávate 

Když se služba Boží vykonáva a kdykoli slovo Boží 
se káže, toho času zadného páleného nikdež dávati ani jiného 
nápoje hostem k vôli šenkovati dopouštéti se nemá. Na to rychtáf 
obzvláštni pozor míti povinen jest, a kdežby takové pitele, 
ožralé svine, zahaleče, tuláky, hráče spatŕil, aby je do kostela 
pudil nebo do vézení dával a bez vejminky trestal. A kdož by 
v tom tak jiným ku pohoršení shlídán byl, tehdy predné ho- 
spodár z každého hosté 1 gr. alb.^) a host nebo pitel též 
1 gr. alb. pokuty bez milosti dáti a k tomu vézením trestán 
bejti má; takových pokút rychtáŕ zadnému nemá odpouštéti pod 
vyvaľovaním skutečného trestaní a dvojnásobní pokuty. 

Jako ž se také ten zastaralý, neslušný a z bezbožného na- 
vyknoutí nechvalitebný obyčej pri pofádcích cechovnich zacho- 
váva, že na nedélní dny schôzky své mívají, pročež se tudy 
službe Boží potupa deje, ponévač týž den, jsouc od Pána Boha 
posvécen, svatté stráven býti má, a protož mohou se takové 
schôzky na pondélní den, na kterýž sic nevelikou chut k dílu 
mívají, hodné odkládati. 

Examen polouletní, když se od správce církevního drží, 
všickni napoŕád s manželkami, dítkami a čeládkou svou k tomu 

1) 1 groš bílý. 



— 87 - 

se nacházeti dejte. Nebo to vám užitečná vec jest, aby se mezi 
vami pobožnost tim více rozmáhati mohla a vy skrze takové 
zvláštni vyučováni v nábožnosti tim pilnéji se cvičili a bedlivéjši 
mysli pravé cesty spasení duši svých poznávati mohli. 

Ditky vaše, jakž pacholátka tak i dévečky, z mladosti 
do školy dávejte, aby se hned v mladých letech svých v pobož- 
nosti cvičili navykaly a modlitbám svätým, katechismu a za- 
čátkiäm náboženstvi kresťanského vyučovati a tudy Pána Boha 
svého poznávati i chváliti mohly. 

A což se osirelých ditek dotejče, na to nejbližší 
pfátelé jejich a potom i ouŕad pilný pozor méjte, aby do školy 
posílány bej valy, a bez vôle vrchnosti a vedomí školních inspek- 
torú odtrhovány nebyly. 

Jestli by se také chudí sirote i, jakž se to často pri- 
hodí, nacházeli a pfátel neméli anebo pro chudobu od nich 
opatrovaní miti nemohli, povinní jsou ouŕadní osoby o takové 
péči miti a ve špitáli pokrmem a odévem jich opatfiti a v tom 
ten blahoslavený skutek. kterýž Kristus Pán v nejposlednéjší 
soudný den nad jiné skutky schváliti a večným životem nahra- 
diti ráči, prokazovati. 

Což se zádušních penéz dotejče. kostelníci ny- 
néjší i budoucí v povolaní svém záväzky a prísahu na sobé míť 
mají, peníze pak zádušní, což by se každou nedeli prosby sebralo, 
i to, což by od pobožných lidí kšafty zŕízeno anebo jakkoli 
k záduší oddáno bejti a pficházeti mohlo, v moci a opatrovaní 
svém pod počtem miti, ano i ouŕad jim to všecko, což by 
k záduší pŕicházelo, tak aby sobé oni do register v príjem uložiti 
mohU. odvozovati mají, a na nie jiného krom k záduší, na opravy 
kostela nebo jednaní vecí potrebných (však s raddou faráŕe a 
ouradních osôb) vynakládati povinní búdou. Peníze pak takové 
zadnému žádným zpôsobem hned na krátce a dokonce nikterak 
rozpujčovati se nemaji, ale radéjc, kdyby se téch nejaká suma 
sebrala, tehdy do pokladnice, zámky dvéma dobre opatrené, 
v sklepe, kdež se jini klénotové kostelní chovají, v prítomnosti 
jistých ouradních osôb skládati mají, od kterýchž by jeden klíč 
pri kostelnících a druhý pri ouŕadu na rathouzi zústával. Z kte- 
rýchžto penéz též kostelníci každého roku nikdež jinde k zadnému 
jinému, nežli pred oufadem v prítomnosti faráŕe a dvou nebo 



— 88 — 

vie osôb, od všecké obce k tomu zvolených, pofádný počet uči- 
niti povinní búdou, a v tom se dále tím ŕádem spravovati máji, 
jakž to všecko obdarováni na c o 1 1 a t u r u dané, v sobé šireji uzavirá. 

G 07. se chudých žákúv v škole dotejče, ponévač 
oni také svému vychovaní vašimi penézi potfebují a dítky vaše 
dobrým vécem vyučují, pfívétívost zase k nim prokazujte, pomoc 
k obživení jim čiňte a pri kvartálích ten nékterý peníz, což jim 
od dítek vašich vedlé naŕízení pŕichází a náleží, s ochotností 
jim dávejte, tak aby oni zase tím pilnéji a bedlivéji práci svou 
pfi dítkách vašich vykonávali mohli. Na špitál, v némž by 
chudí, potrební a zasloužilí lidé, též chudí, potrební sirotci (a ne 
ledajací pobehlici, chodci a nehodní lotŕi neb kurvy) vychovaní 
své míti mohli, pomoc činiti, almužnu dávati a takových milo- 
srdných skutkuv, kteŕíž ne tak tém potrebným, ale samému Bohu 
se déjí a vykonávají, prokazovati nezanedbávejte, tak abyste zase 
proti tomu od Boha mnohem hojnejší odplaty dojíti a oučastni 
bejti mohli. 

Jaká povinnosť k vrchnosti zachovávati se má. 

Vrch n os t, kterouž z vôle Pána Boha všemohou- 
cího kresťanskou, dedičnou, nad sebou vystavenou máte, velice 
jí sobé vážiti povinní jste, a vedlé vôle Boží vérnost, poddanost 
a poslušnost zachovávati, povinnosti, náležité platy, poplatky 
spravovati, roboty spravedlivé vykonávali, a to všecko se vší 
ochotnosti odbejvati máte. 

O u redni k Ď, na místé vrchosti dedičné k spravovaní vám 
vystavených, poslušní bejti, a což oni vám náležitého a spravedli- 
vého poroučejí, k rozkazu jich fíditi se povinní jste, ač chcete-li 
se trestaní uvarovati. 

Purgkrabé, šafár a j iná čeládka panská, k hospo- 
dáŕství naŕízená, což by vám kdykoli z rozkazu panského jakožto 
vrchnosti aneb od ouŕedníka za potrebou panskou i za jinou 
príčinou v známost uvedli, jich oznámení sobé nezlehčujíc ani 
se proti nim spurné stavíc, ale lakovým oznámením spravíc se, 
bez odporu z všeho odkladaní ochotné se zachovali máte, abyste 
pro neposlušenství trestaní nebyli, Zvlášté pak rychtáŕi neb 
jiným v ouŕadé postaveným osobám, kdyžby skrze ceduli nebo 



— 89 — 

oustné jaké poručení se stalo, abyste na sobé v ničem scházeti 
nedopouštéli, a téžšího trestaní nežli jiní oučastni nebyli. 

Kdožby se také v potrebách svych, nemoha k tomu jináče 
nežli skrze vrchnost pfijíti. k pánu neb k oufedníku na raddu 
neb na pomoc utýci chtél, ten toho dobrú svobodu míti má. 
Však jestliby se jakých malých, nuzných vecí dotejkalo a tudy 
skrze rychtáfe neb konšely porovnáno bejti mohlo, a nékdo by 
jich v tom pobíhati a tudy zoumyslu vrchnost zaneprazdňovati 
chtél, ten za takovou všetečnost veží trestán bude. 

Platy penéžitó stále, totiž ouroky polouletí 
dvé nedele napred, pred časem 5° Jirí a svätého Václava, 
i kdykoU vice jiných, jakýchkoli platft nebo šacuňkĎv 
se dáva, rychtáfové nebo konšel é opovéditi. od sou- 
sedôv pŕijímati a hotovou sumu na zámek pisári do dĎ- 
chodôv na jistý, od písaŕe uložený den, zouplna odvozovati 
máji. A pakli by toho pominuli, tehdy koliko dni po pro- 
jitém času se potáhne. tolik dni za to v veži vézenim od- 
bejvati musí. 

Však nemohli-li by rychtáŕ neb konšelé na nékom 
takového platu vyupominati, povinnen jest jej na zámek 
z sebou pŕivisti a postaviti, a tak sám trestaní ujiti moci 
nebude. 



a, 

s 

S 

•3 



Roboty, vorné i jiné potahy, kteŕí vykonávati po- 
vinní jste, o to se v čas starejte, abyste koními a jinými 
potrebami opatrení byli, a když vám rozkázáno bude, ro- 
botu povinnou vykonali a povinnosti své zadostí učinili 
mohli, vrchnosti pak príčiny k trestaní nedávali ani k vétším 
sebe nepripravovali. Pakh by kdo tomu zadostí učiniti 
nemohl, ten radéjí vrchností své jíným človékem grunt osaď, 
aby tebou v tom nie dále nescházelo. 

A kdež dennimi robotami povinní jste, kterýchž abyste 
ledajakž odbyli, dlouho na den nepŕíjíždíte, tém se védétí 
dáva, že zadnému ta robota za celý den se pokladali nebude. 
Ale aby ten na druhý den znovu nahradil, k tomu skutečné 
pŕidržán i vézenim nad to trestán bude. A kdožby na 
robotu na den oznámený se nepostaví, toho každého rychtáŕ 
hned v sobotu následující oufedníku na zámek postaviti 
povinnen bude pod trestaním. 



- 90 — 

Roboty peší když nastaiiou, ty tolikéž vedie povinností 
svých, jakž se vám kdy káže, zároveň s ochotností odbýváte a 
v čas a v hodinu uloženou všichni, jeden na druhého se ne- 
ohlédajíc ani protahujíc, nacházeti se dejte, a kdožby nedban- 
livostí svou prodlil, ten vézením trestán a pokutu, která se uloží, 
dáti pŕidržán bude. 

Podruzi a podruhyné, kteŕi k robotám nápomocní 
bejti mají, ponévač oni pod ochranou vrchnosti obživení své 
vedou a pohodh dobrého požívají, všickni napofád od rychtái'e 
aby poznamenaní byli, a kdyžby toho potreba nastala a jim 
rozkázáno bylo, povolné se nacházeti dali a práci potrebnou 
s ochotností vykonávali. Kteŕíby se pak spurné v tom stavéli, 
aneb protivili, mají do vézení dani bejti. 

Aby také vrchnost dedičná i jiných užitkftv z hospo- 
dáŕství svého s požehnaním Božským náležité oučastna bejti mohla, 
o tom se vám poroučí, kteŕíž pri mestečku piva šenkujete 
a domú vejsadních nemáte, abyste z pivovaru panského piva 
brali a zadných piv nešenkovali. NB : Šenkýŕi pri dedinách 
vždycky pivo za pivem méjte, aby se v tom nedostatek nena- 
cházel. Našlaliby se v tom jaká nedbanlivost, kdož se toho do- 
pustí, ten vézením trestán i pokutován bude. 

Bečky pivné, když se pivo vyšenkuje, ať se hned na 
pivovar dodávají. A kdož by bečky za sebou zdržel nebo zkazil, 
má pokutou za jednu béčku jiné tri nové bečky koupiti aneb 
za to ... 15 gr. alb. hotových penéz na jiné bečky bednáŕi 
panskému položiti. 

Do mlejnô panských obilí všelijaká k mletí do- 

dávejte, zvlášté pak pekafí, a do cizích mlejnĎ na jiná 
> panství dodávati se vystríhejte. Jestli pak kdo nad to po- 

stižen byl, pokuty vrchnosti propadne 1 k. gr. a vézením 

trestán bude. 

Kopaniny neb klučeniny kdoby jaký požívati chtél, 
ten bez vôle a dovolení vrchnosti se v to nedávej, ale môže-li 
sobé to pH oufedníku náležité obdržeti, když se z toho náležitý 
platy dávati uvolí, bude toho dále volné moci užívati. A kdo 
by CO toho posavad bez platu užíval, na kom se to nájde, ne- 
ohlásili se, a pokudž to na místo nepostaví, ten o to pfijde a 
trestán bude. 






ŕ-i c 



— 91 — 

Na rolích, panských lúkách, v záhradách i jinde, 
kdekoli což panského jest, škody všelijaké činili se ostrihajte, 
a kdož by se o to pokúsil, k lakovému jako k lotru saženo, a 
on téžce bez milosti o to trestán bejti má. 

Z strany ŕek a potoku všem vúbec pod hrdlem se pri- 
kazuje, abyste tomu zlodejským vskakovánim pokoj dali, aniž 
také tém, kteŕi od vrchnosti z penéz to pronajímají, z všeteč- 
nosti nevážnosti svou prekážky nečinih. Jestli se pak kdo, což 
tak nevážne pokúsi, ten bez milosti na hrdle trestán bude. Jestli 
by se také pri kom jaké prípravy a potreby rybárske nacházely 
a len zadných vod v pronájmu nemél, tomu má to všecko po- 
bráno bejti, a ješté skulečné k tomu Irestáni neujde. 

Do les ň panských, zvlášť, kdožby kde zadného kou- 
peného dŕivi nemél, s sekerami a nad to pak mnohem méné 
s ručnicemi ani po polich zadných kromé hejných na králce 
nechoď, a kdožby v tom postižen byl, tomu sekera vzala bejti 
má, a on k tomu trestaní neujde. O ručnici pak lakový tak 
lehce v tom neostojí, ale na milosti panské bude, jak by to 
jemu dále vážili se mohlo. Všakž co by se suchého dŕíví, haluzí 
dotejkalo, kdo sobé co z chudých nalámatí múze. toho se zad- 
nému nebráni. 

Mysli v oslí všelijakých jedenkaždý prázen bejvej, my- 
slivecký nástroje a jiné potreby u kohoby nalezený byly, a vrchnost 
by toho jemu nedovolila ani jej potrebovala, má jemu to všecko 
pobráno a on veží trestán bejti. 

Psí škodliví a po pohch neb po lesích behali zvykli 
mají doma chováni a pŕivázáni anebo jim nohy prední uťatý 
bytí. Kdo by pak lakové psy na škodu a na vzdňry vrchnosti 
choval, ten o to veží trestán bejti a pokutu 1 k. gr, položili má. 

Na hony a lovy všickni, kdyžby rozkázáno bylo, na- 
cházeti se dejte, a kdožby se nenašel, pokuty vértel ovsa 
dáti povinen i trestán bude. 

Ptákú lapaní jarního času všem vúbec pfísné se též 
zapovídá pod skutečným trestaním, 

Z a j í c e mladé neb srny letního času když by zoumysla 
lapal a to na škodu neb na vzdúry vrchnosti hubil, zadnému to 
lehce váženo nebude. 



— 92 — 

G i ž e b n í c i, kteŕí by ptáky lapati a s čižbou zacházeti 
chléli, mají to s vúlí a povolením vrchnosti pred sebe bráti. 
Kdož by pak to o své újmé svávolné pred sebe bral, ten pokuty 
1 k. gr. vrchnosti propadne a k tomu trestán bude. 

Na meze a hranice od gruntov cizopanských zvlášté 
hejní i jiní poddaní pilný pozor méjte, tak aby se vrchnosti skrz 
všetečné ukladaní nékoho na škodu nevztáhlo ; to se též pri 
rolích a lúkách i jiných dedičných gruntech rozuraéti má. 

Omyslivcíchzjiného panství, zvlášté, kteŕí by 
v tom dovolení neméli, všem vôbec se poroučí a prikazuje, 
kdožby takové kdekoli s jakoukoli obírati a zacházeti se spatíil, 
aby o tom na zámek hned oznámil a toho netajil. Pakliby kdo 
CO toho zamlčel, ten jako nepravý a pronevéŕilý vrchnosti své 
skutečné trestán bude. 

Jaká povinnosť oufadných osôb a jaká k nim ode všech 
vážnosť zachovaná bejťi má. 

Rychtáfe, purgkmistra, konšelňv, majíce oni od vrchnosti 
své ouŕad sobé svéŕený, a v tom se záväzky a prísahou zavázali, 
máte jich všickni vôbec a jeden každý mnoho sobé vážiti, a 
jestU by oni z náležité povinnosti oufadu svého proti komu vedlé 
príčin, buď vdék nebo nevdék, pred sebe co vzali, jeden každý 
náležité poslušenství k nim zachovati povinen jest. Pakli by se 
jim kdo v čem protivil, ten na hrdle jiným k vejstraze a ku 
príkladu trestán bude. 

Nefády všelijaké a rozpustilosti proti vúli Boží zá- 
povédí vrchnosti k pohoršení jiných zadnému nakrátce nikoliv 
trpéti se nemaji, ale s velikou prísností od ouŕadô a rychtáŕe 
trestati se mají, také aby bázeň mezi všemi vĎbec byla a dobrý 
rád obhájen býti mohl. Kdožby se pak tak príliš nevážny na- 
cházel a své vôle pfestati nechtél, takový nemá pri obci trpin, 
ale vypovédín býti. 

S ry ch táŕem neb jinými o úradný m i osobami žádný 
se v žádné svády, rôznice, nevúle ani v odpor zoumysla nedávej, 
a když bez toho bejti môžeš, radéji ustúp a pro ouŕad jich sobé 
važ, aniž se jim protiviti pokoušej, ale jestli by komu od nich 



1 



— 93 — 

CO ublíženo bylo, o to nápravy tu. kdež náleží, hlertej pod po- 
kutou 10 k. gr. 

Nevážneho laní, hromo vaní a le hk omyslného pŕi- 
sahání, rouhavých slov i jiných oplzlých mluveních zadnému, 
jak domácímu tak i pfespolnírau, nikterak trpéti se nemá. Bylo-li 
by na ryňku neb kdekoli ven z obydlí, na to má predné ry ch t ár 
a oufadní osoby pilný pozor míti, a zadného nešetŕíc, hned 
do šerhovné hnáti a pfísné trestati, čemuž se ani jiní sousedé 
z obce na krátce dívati nemají. A jestli by se co toho u koho 
v domé dalo, povinen je hospodár to hned zastaviti. Nechtél-li 
by pak takový hospodáfe v tom uposlechnouti, povinen bude 
každý hospodár takového nevážneho človeka hned do šatlavy 
dáti, a takový každý bez pokuty 1 k. gr. nemá z vézeni pro- 
puštén bejti. Bylo-li by pak na hospodári neb rychtári shledáno, 
že by se na to skrz prsty dívali a prohlidali, tehdy oni sami 
dvojnásobní pokutou povinní búdou ; z takovejch pokút polovice 
rychtári a druhá polovice na obecní opravy náležeti má. 

Hry, tance žádný v príbytku svém domácim ani pres- 
polním lidem (jakž se to obecním svolením snémovnim prísne 
zapovídá). z čehož veliké neŕády pocházejí, buď v karty neb 
v kôstky o peníze ani o pivo nikoli dopouštéti nemá. A bude-li 
to na kom shledáno, by pak rychtáŕ k skutku se nepŕitrefil, 
má ten každý hospodár o to šatlavou trestán bejti a pokuty 
1 k, gr. bez milosti položiti. 

Jestliby pak rychtáŕ na hráče trefil, což penéz zastane, 
položíc právo, všecko pobratí môže, i hráče k tomu do šerhovné 
dáti povinen jest. 

Nemístné sedání noční v šenkovních domích žádným 
spôsobem nikoli vymlouváno bejti nemôže. Protož rychtáŕ, 
v nejdelší noci tri hodiny, na noc, když pak noci na váze sou, 
tehdy dvé hodiny, v lété pak hodinu na noc zvoniti dej. 
A obcházeje vôkol hosté vypud nebo do šerhovné dávej. 

Noční toulání, pokriky, vej skán í, oplzlé i jiné marné, 
daremné a neužitečné zpívání, kteréž toliko k nepokoji odpočí- 
vajícím lidem príčinu dávají, ana téžkost bejvá, skutečné skrze 
ry ch t ár e zastaveno a pŕetrženo bejti má, a on každého hned 
do šerhovné hnáti, i toho, kdo by jemu utekl, na druhý den 



- 94 - 

obeslati a prísne trestali i pokutu hodnou od lakových brali po- 
vinen bude. K tomu taiíé i jiné osoby ouŕadní rychtáŕi na pomoc 
bejti máji. 

Zbroj e neb braní všehjakých, nad lo pak ručnic všem 
na porád vôbec nosili pfísné se zapovídá, a kdyby toho svá- 
vohié pred sebe bral, jest o lo Irestán a pokuty X gr. alb. 
dáti má. 

Sediaci a jiní obecní pfespolní lidé, pŕijdouc do šen- 
kovního dornu, hospodári brané schovali dali máji. Kdožby 
toho učinili nechtél, nemá jemu víno nebo pivo naléváno bejti. 
Pakli hospodár komu toho preje, pozor na lo méj, aby s ŕádem 
bylo. A jestli by se skrz koho vej boj stal, a že kdo k bití, ourazu 
pfišel, kdožby toho pôvod byl, má do šerhovné dán bejti (a mimo 
nápravu zranenému) pokuty 11 k. grošô položili. 

S vady neb rô žnice u koho by se zbéhly, má hospodár 
stranám toho netrpeli, ale hned je zručili a porovnali. Nemôže-li 
pak sám toho vykonali, na rychtáŕe podej. A nechtéla-li by 
k tomu strana uposlechnouti a néco by se tu svávolného dopu- 
stilo, má lakový šerhovní Irestán bejti, a 1 k. gr. pokuty dáti. 

Sešlo-li by pak v tom néco hospodáŕem, má louž pokutou 
vinen bejti. 

Moci a k val lem žádný na zadného nesahej, než mirnou 
spravedlností živ bud" a nápravy náležité bledej. Kdožby se pak 
svávolné choval, len jako právu odbojník na hrdle i na statku 
treslán bejti má. 

Pŕástek žádný nedopouštéj ani nepovoluj pod pokutou 
1 k. loket plátna konopného. 

Jakož se to také nékdy deje, že nékteŕí déveček louditi se 
opovažují, protož, kdož by se toho kdy dopustil, len na zámek 
postaven a vézením jiným ku príkladu treslán bejti má a pokutován. 

Ze pak také nad to vejše nékleŕí proti vôli rodičom dcérky 
jejich berou anebo cizi manželky odluzují, lakovej každý kdyby 
poptán byl, má vzal a na zámek dodán bejti, k némuž jako 
k zjevnému lolru zachováno bude. 

Rád strany sirotkuv. 

Sirotkôv, kdykoli by ktefí osireli, žádný se mimo vôli a 
védomost vrchnosti všetečné neujímej. ale oufedníka v tom bledej, 



— 95 — 

a kdež oufedník sirôtky komu zjedná, ten je také postaviti povinen 
jest, a komuž slouží, na marné veci peníze aby jim vydávaný 
nebyly. 

Kteŕi sirotci po své vuli béhaji, má jim oznámeno bejti, 
aby se dobrovolné zase navraceli, nechti-li o spravedlnost svou 
pŕijiti. A kterým by tak oznámeno bylo a oni na to dbáti nechtéli, 
ti na potomni čas žádné milosti užiti nemají. 

Kteŕí sirotci se ŕemeslňm učiti chtéjí, ti se na panství 
pri mésté učiti mají s vňlí vrchnosti. 

Sirotek žádný na jiné panství se ženiti a tu vyhošfovati 
nemá, bez vňle vrchnosti; učiní-H jináče, ten bude spravedlností 
svou na milosti panské, buď pacholek neb dévka. 

Peníze sirotčí, což jich koH za kým pozostáva nebo roz- 
päjčených se nachází, všecky aby skladaný byly a témi aby 
hejbáno nebylo bez vúle panské neb oufedníkovy. 

Sirotkúm zadných p en é z z práva bez vňle panské aneb 
oufedníka povolení vydávati se nemá, buďto oni na domácim 
neb na jiném panství. 

Počty z takovejch jakož i jinejch všelijakých penéz abyste 
s pilností vykonávali a peníze s pilností opatrovali. 

O obecních vécech. 

Hromady obecní bez vuole vrchnosti a vedomí neb 
povolení oufedníka držány bejti nemají. A nastala-li by toho 
jaká potreba, má ouŕedník sám o tom poručiti a osobné pŕítomen 
bejti, tak aby se veci potrebné tím podstatnéji ŕíditi mohly. 
A kdož se do hromady najíti nedá, nemajíc slušné vejmluvy, ten 
pokuty 6 gr. alb. dáti povinen bude. Pri takových hromadách 
má se na to pamatovati, aby zŕízení panská o všelijakých ŕádích 
nafízená, totiž kostelní, školní, špitální, konšelská i jiných cechov 
čítána byla a tak pro lepší védomost vubec opáčená bejvala- 

Kdož by grunth, roli, louky nebo co tomu podobného 
prodati, o to frejmarčiti aneb co zastaviti chtél, žádný toho bez 
vule vrchnosti nečiň, než oufedníku, aby o tom oznámil, aby se 
takový trh neb smlouva na záruku do register zapsati mohla. 
Jestli pak kdo proti tomu jináče učiní, to místo raíti nebude, ale 
na milosti, uvážení dalším a vňli vrchnosti zostane. 



— 96 — 

Peiiéz purkgrechtních tolikéž tím spňsobem žádný pro- 
dávati nemá, než jak pfedepsaný artykul o jiných prodajích v sobé 
obsahuje. 

Dobytkúv bez vôle vrchnosti žádný neprodávej, leč se v tom 
opovíš, pod skutečným trestaním. 

Osívati roli biiďto s polovice nebo za peníze ani v dluhu 
žádný jinému nepovoluj, leč by od ouŕedníka prvé dovolení mél. 
Stane-li se pak co tomu na odpor, takové obih k ruce vrchnosti 
pobráno bude. 

Na obilí žádný pred časem lidem pĎjčovati nemá, a kdož 
by komu co pôjčil. ten o to pHjde, a nemá jemu v tom dopo- 
moženo bejti. 

Za lidi cizopanské bez vôle vrchnosti žádný v ruko- 
jemství se dávati nemá, a kdož by se toho dopustil, ten se sám 
vyvažuj. 

Nádeníkô a podruhô žádný bez vôle vrchnosti nepŕijímej 
pod pokutou 1 k. gr. Všickni také podružní lidé, kteŕíž zakou- 
pení svých na panství nemají, zadných dobytkov chovati ani 
v čem kupčiti, a tudy obilí neb jiné veci na draho chovajíc jiné 
obtéžovati a takové svobody užívati nemají pod propadením toho 
všeho, což by tak na kom shledáno bylo. Než chtéjí-li toho čeho 
hledéti, ať se osazují, a to za mnohými slušnými príčinami. 

Ŕemeslníkô neb stolíŕô proti fádu cechovnímu, kteŕí by 
cechovní a spolu trpiči nebyli, žádný jakž pri mestečku, nad to 
v vesnicích nefedruj ani nepŕechovávej pod pokutami v každém 
cechu vyméŕenými a pod skutečným trestaním. 

O trzích pri mestečku. 

Ponévač pri mestečku Letovicích nemálo ŕemeslníkô a jiných 
potrebných chudých lidí se nachází, kteŕíž k obživení svému vše- 
likých potrav za peníze ustavičné potfebují, protož se o tom všem 
vôbec poroučí a prikazuje, abyste jeden každý obilí všelijaká, od 
mhčnýho, pfediva na trzích v mestečku prodávaU, a ve vsech 
aby trhu se nedrželo pod propadením toho všeho, kdož by co 
proti tomu svávolné prodal. 

Vlny pri každé stŕíži na trhy každý voziti povinen jest 
vedlé obdarovaní cechu soukenickérau daného, a po tri trhy pro- 



- 97 — 

dávati ji mňže, aby v tom utištén nebyl. Kdož pak jináče učiní, 
ten pokuty vrchnosti 11 k. gr. položiti povinen bude. 

Prekupováni všelijakých vecí na škodu ŕemeslníkäm na- 
krátce zadnému dovolovati se nemá. A kdož by co tak na škodu 
pfedkupoval, zvlášté pak židé, má od rychtáfe a od pfísežných 
Hdi každému pobráno bej d. 

Soli na všem panství v obci Letovské na škodu žádný 
porôznu prodávati nemá. A na kom by to shledáno bylo, tomu 
pobrána bude, a ješté k tomu pokutován bude. 

O živnostech a obchodích. 

Gož se ŕemeslníkôv všech vňbec dotejče, souke- 
níkúv, pekarňv i nákladníkúv, tém všem vôbec napomenutí se 
činí, aby vedlé obdarovaní, ŕádfi a zŕízení sobé daných v po- 
rádcích svých dobrým ŕádem se spravovali, cechmistŕi pak, kon- 
šelé a jiné nafízené osoby aby na vejstupky pilný pozor méli, a 
našlo-li by se kdy co scestného, zadnému toho nepromíjeli, nýbrž 
skutečné trestali a pokút uložených neodpouštéli. 

Jestli pak sami v tom, co se varení pi v neb šenkování 
vína pri nákladnících dotejče, ti v tom dobrém rádu, jakž od 
vrchností zŕizeno a jim povoleno, státí a v tom, aby vrchnosti 
z toho náležitý oužitek docházeti mohl, spravedlivé chovati se mají. 

Šenkýri, ktefí piva šenkují, mají spravedlivou míru za 
slušné peníze dávati. A konšelé obecní vždycky vedlé ceny 
pšenice, pivo, po čem by se más dávati mél, saditi mají. 

Zadnému se také piva pŕes 10 gr. alb. véŕiti nemá. Jestli 
by se pak na kom shledáno, že by nékdo chudým nékterým 
ŕemeslníkôm v tom prohlédal (jakž se to nékdy deje), že by 
mnohý do jedné dvou kop neb více za pivo dlužen zostal, tak 
že by pojednou mnoho platiti a tudy o živnost pficházeti musil, 
k takovému dluhu rychtáŕ ani žádné právo dopomáhati povinno 
není, nebo dluh propitý dele tŕetiho dne roku nemá. 

Mlynári všickni, kdo jaké obilí do mlejnň dodá, pilné 
mleti a spravedlivou míru mouky lidem zase dávati mají, však 
se v tom opatrujíc, jakého jim kdo obilí pfinese, aby o to stížností 
nebylo. K tomu konšelé obecní dohhdati mají. 

7 



— 98 — 

Mira, loketh, váha vedlé vejsady margkrabství Moravského 
pri všech vécech spravedhvé a náležité uživána bejti má. Jestli 
by na kom v tom jaký fortel sbledán byl, ten na hrdle trestán 
anebo téžce pokutován bude. 

Pekári všickni a ti, ktefi nejvíce v nové chleby pecí, aby, 
cožmají, obilím, pšenicemi a rží vedlé nejvyžši možnosti zachystati 
se mají, tak aby pŕes celý rok pri mestečku nedostatek chleba 
se nenacházel. Byl-li by pak kdy jaký nedostatek chleba poznán, 
tehdy, kteŕíž by se tak nedbanliví v tom našli, pokuty 1 k. gr. 
bez milosti dáti a na rathouz položiti mají. 

Žádný také jiný, kdož pod pokutami státí nechtél, nemá 
pekaŕňm pečením chleba na prodej kromé trhového dne a 
o fr ej u n cíc h na prekážku bejti, A zachoval-li by se v tom 
všetečné, má takový chlíb pobrán a chudým rozdán bejti. 

Mají pak pekafi vedlé ceny obih, drahoty a lacina chléb 
v slušné mífe neb váze peci, tak aby sobé chudí lidé do nich 
nestéžovali. Najde-li se co v tom na kom co neslušného, že by 
malý chléb pekl, má jemu pobrán a chudým rozdán bejti. V tom 
se konšelé obecní vedlé závazkô svých spravedhvé zachovati mají. 

Ŕezníci mäso troje, jakž obdarovaní jejich v sobé to 
obsahuje, v krámích mívati a v tom se i podlé jiných artykulftv, 
v témž obdarovaní jejich znéjících, náležité chovati mají pod 
pokutami na to uloženými. Ponévač také zimním časem od obce 
o svíčky nemalé naŕíkání bejvá, že je nékteŕí po své vôli 
prodávají a lidem v tom ubližují, protož mají k tomu kon- 
šelé obecní vedie ceny loje, sprubujíc to spravedhvé, vždycky 
pHhlídati, a najdou-li pfi tom jakou krivdu, pŕestupníky skutečné 
trestati. 

O zachovaní rádu a svornosti mezi sousedy. 

Jeden druhému v vlastní veci z strany rolí, luk, záhrad 
i jiné tomu podobné jméní, což mu neprináleží, svávolné a vše- 
tečné se nevkládej. a príčiny k nevôli z oumysla nevyhledávej 
pod pokutou 1 k. gr. a skutečným trestaním. 

Neobyčejnými cestami a stezkami škody činiti žádný 
se nepokoušej pod pokutou 1 k. gr. 



— 99 — 

Kdožby CO na škodu obce nebo vrchnosti sobé priplatí 
a privlastnil a bez platu to držel a užíval, má to zase bez 
odporu odprázdniti pod trestaním. 

Na rolích, v obilí, na lúkách a kdekoli jinde jeden 
druhému škody nečiňte; jestliby pak kdo jakou škodu pasením 
neb vyžínáním komu učinil, ta škoda af se odvede, kterouž 
rychtáŕ a konšelé šacovati mají, aby se náprava za to stati 
mohla a pokoj mezi lidmi zachován bejti mohl. 

Dobytky své pastýŕi vobecnimu, zvlášté pak dobrý do- 
bytok, do stáda honiti dejte, aby se na rôzno ke škode jiných 
sousedňv nepobíhalo. 

Cizího dobytka také j iným k ujme žádný na pastvu 
nepfijímej, leč by sousedé toho komu píáli. 

Ohrady neb pfíkopy, kde kdo a v kterých místech, 
buďto pri gruntech okolo záhrad, pri rolích neb lúkách, toho 
potrebuje aneb opatHti povinen jest, neodkládajíc, ale hned, jak 
se jar o začína, do svätého Jifi náležité každý vykonávejte pod 
pokutou 1 k. gr. a skutečným trestaním. 

Grunty své, stavení a ploty jeden každý opravuj a 
roli, kdo jakou má, délej. Kdožby pak tak nedbanlivý byl 
a néco toho zapouštél a tak náležité hospodáŕství svého opatro- 
vati a živnosti své hledéti nechtél, a tudy potom i povinností 
jiných odbejvati nemohl, takového každého rychtáŕ neb konšelé 
na zámek postaviti mají, aby o to trestán byl neb grunt jiným 
človékem osadil. 

Čistotu všelijakou jak v pŕíbytcích svých, tak pred domy 
všickni zachovávejte a nefádúv zadných na cesty neb stezky 
lidem na ohyzdu vynášeti, vymítati nedopouštéjte. Načež rychtáŕ 
a konšelé pozor míti a každého vézením trestati mají. A takový 
ješté pokuty 1 k. gr. na obec dáti povinen bude. 



K zhlídnoutí obecních oprav. 

Rychtáŕ s ouŕadem vždycky jarního času na cesty i mosty, 
lávky a jiná mista obecní, neb kde by kdo z sousedôv nač 
•ouŕad vísti chtél, na obzvláštní den k zhlídnoutí toho všeho 



- 100 — 

vycházejte, a což za potrebu opatrili poznajic, to v čas spravitf 
dejte, aby osobami vašimi pro povimiost oufadu vašeho v ničemž 
nescházelo. 

Konopi neb Inn v rybnícich neb struhách, v fekách ani 
v potocích tekutých žádný ať nemocí; a jestli kdo v tom shledán 
neb postižen bude, má o to dostatečné trestán i pokutován bejti. 

Oheň všiekni vúbec s pilností opatrovati máte, tak aby 
se pro neopatrnost nedbanhvého človeka jiným sousedôm tfebas 
nenabytá škoda nestala. 

Svetlý také zadnými leč svíčkami v lucernách, i to s opa- 
trností, po domích, do chlívň neb stodôl nechodte pod skutečným> 
trestaním. 

Z strany sušení Inu neb konopi v svétnicíeh obzvláštné- 
se opatrujte, aby bezpečné bylo. Najde-li se pak u koho v tom 
nejaká neopatrnost, ten prísne trestán bude. 

K takovým ohňúm již dotčeným konšel é vždycky \^,-,_^ 
v jednom čtvrti lété anebo co nejčastéjc vňkol obejdouc,, : }"^ 
s pilností pŕihlížeti mají, a najdou-li kde co v nebezpečenství^ -'1_J, 
aby to hned opatŕeno bylo, napomenouti a opravdové se o to- 
pfičiniti mají pod skutečným trestaním. 

Také sena to pilné pamatovati má, aby pri obci v čas 
nenadálého neštéstí rebríky, háky a tlouky vždycky pred 
rukama pohotové se nacházely. 

Sena, slamy a obilí ať se tak skládají a opatrují, což by 
kdo toho do stodôl složiti nemohl, aby bezpečné pro chozenŕ 
svétlem zústávati mohlo. 

Oheň kdyby od koho (čehož Pán Bôh uchovati rač) vyšel,. 
a ten pro nedbanlivost toho neuhlídal nebo uhlídajíc pokriku 
hned neučinil, a zatím by se oheň rozmohl, ten na hrdle 
trestán bude. 

Ohňô nebo uhlí pastevcôm na pole letním časem žádný 
bráti nedopouštéj. A na kom to shledáno bude, ten hospodár 
bude o to skutečné trestán. 

Jestliby kdo od milíŕe aneb jiným spňsobem požár udélal,. 
ten beze vší milosti trestán bude. 




— 101 — 

Kdyby se také nékdy mimo nádeji pfitrefilo, že by les 
horel, hned všichni vôbec béžeti a hasili sobé pomáhali máji. 
A kdo by toho zanedbal, prísne o to trestán bude. 

Jestliby kdy také jaký pokrik pošel za príčinou 
honení zlých lidí aneb z strany obrany pred násilným po- 
hnutím a bouŕkou, tehdy všickni vňbec k ry c hl ár i se zbéhnouti, 
-a jakž by toho potfeba ukazovala, žádný v ničera na sobé schá- 
2eti dopouštéti nemá. Ale rozkazu vrchnosti se zachovali povinní 
budete. 

A prolož vedlé téch napred ohlásených arlykulňv 
purgkmistr, rychtár a konšelé i jiní poddaní všickni vôbec 
poslušné a poddané se chovali máte, ničehož nepŕestupujíc, tak 
abyste milostivou vrchnosl sobé zachovali, trestaní pak a pokút 
v.šelijakých ucházeti mohli. 

A tak jest konec tohoto zŕízení panského, kteréž jest od 
J. M. vysoce urozeného pána. pána Volfa Dylrycha hrabéte 
z Hardeku, z Kladska a v Wochantu (?), nejvyššího dedičného 
šenka v Rakousich a Iruksasa v Štyrsku a na Lelovicích leta 
páné 1561 vydano a pri držení soudu, když se radda na rathouzi 
obnovuje, obci letovské pŕednešeno a čteno býva, pri čemž se 
zachovávali mají a z toho nijak nevystupovali pod nemilostí a 
pokutami na to uloženými.^) 



1) Volf Jetŕich jest psán po nemeckú ,Hardegg zu Glatz und im 
Machlande"; proto v opise zŕízeni jeho jest patrná chyba, psáno-li jest 
,v Wochantu"; má býti ,v Mochlantu\ Ke jménu hr. Jindŕ. Václava 
Thurna jest ve zŕizeni pŕidán k obvyklému praedikátu ,z Valsassiny" též 
praedikát ,z Kreycu", pretože pŕedek jeho Antonín cí«. Karlem V. byl učinén 
ríšskym hrabétem a svob. pánem ,zum heiligen Kre u z". (P o z n. r e d.) 




Zprávy vedecké. 

Archaeologická koŕist za r. 1904. 

Podáva Alois Procházka. 

Drobné nálezy. 

Blažovíce. Z príbytkové jamy u „desátkového mlatu" kosténé 
šidélko, zlomek kosténého hrotu šipky, hlinený pŕeslen. 

Dédice. S pole u hamiltonského kríže tri kamenné sekyrky 
a kuželovitý pŕeslen. 

Habrovany. Ze sidlišté s volutovou keramikou v trati „Bla- 
tice" kamenná sekyra a delši rohovcový nožík. 

Horákov. S polí pod myslivnou: pekne vyhranený mlat ne- 
provrtaný, dvé kamenné sekyrky, prerazené škrabadlo, nékolik 
pazourkových nožô, obsidiánový nožík, dvé kosténá šidla. — 
Z jamy se stŕepinami rázu slezského v „púllánech" : železné 
šidlo a stŕep červené malovaný s lesklými tuhovými pásy. 

Jezera. Na zdejších polích p. Ferd. Bajerem nasbirané ka- 
menné nástroje: dva zlomky mlatu, úhledné dlátko kamenné, celé 
škrabadlo, veliká sekyra, 65 dkg téžká, a 3 sekyrky menší. 

Kŕenovice. Z cihelny Andrysíkovy kamenná sekyrka. Jiná 
s polí ku Zbejšovu. 

Kŕižanovice (u Slavkova). Na „padélku" Jana Kohouta vy- 
oraná popelnice, baňatá s kuželovitým vysokým hrdlem a s dvéma 
oušky, typická popelnicovým polím rázu lužického. 

Milonice. Kamenný mlat-motyka. 

Opatovíce (u Rajhradu). Veliký jantárový koral z pohŕebišté 
se skrčenými kostrami. 

Orlovice. Vétší kamenná sekyra. 



— 103 



Prštice. S polí „na či h a dl e ch" pazourkový nucleus, 
odštépek obsidiánu, týl mlatu a čtyfi kamenné sekyrky. 

Pustiméŕ. Z cihelny hrobní nádoby: vétši bezuchá banka 
hrubé pracovaná a miska s vysedlým uchem. Zohnutá bronzová 
jehlice. 

Radkovy (u Dŕevohostic). Vápencová koule na d vou protilehlých 
místech navŕtaná. V jamkách trčí počátky vývrtkôv. 

Sívice. S „Dílň" kamenná sekyrka s vylámaným ostrím. — 
Hlinený pŕeslen z popelové jamy za stodolou rolníka J. Kubínka. 
Týž rolník rozširoval hnojišté a uhodil na vrstvu stŕepú neoli- 
thických ; sestavil jsem z nich část banky, zdobené rytou volutou 
a dolíčky. (Obrázek 1.) 





Obr. 1. 
Cást neolithické nádobky ze Sivie. 



Obr. 2. 
Neolithická nádobka z Tvarožné. 



Šlapánice. Z hrabécího písečníka hhnéné valcovité závaží 

s otvorera smérem k výšce. 

Tvarožná. V cihelné „pod kopečkem" dobytá z príbytkové 
jamy vzácna nádobka, zdobená rytou volutou a tŕemi kolmo 
proraženými pupíky. Také hrdlo je šikmé ryhováno. (Obrázek 2.) 
— V sr})nu vybral jsem z jiné jamy drobounkou nádobečku. — 
Na panském poli „u studýnky" našel jsem četné stfepy keramiky 
ŕímskoprovinciální a stfepinový pŕeslen. 



Velatíce. Kamenná sekyrka. 



— 104 — 

Vomice (u Rosic). Z trati „na pecách" krásny navŕtaný mlat, 
5 zlomku mlatových, vývrtek a sedm kamenných sekyr. 

Zarošice. Velká kamenná sekyra a dva zlomky mlatové 
z „Vinohradov". 

Neolithické sidlišté u Pozoŕic. 

Na panském poli „Poustce" zjistil jsem na jaŕe 1904 kultúrni 
vrstvu s četnými stŕepy, jejichž výzdoba prihlasuje misto toto 
do rady nalezišť neolithických s keramikou volutovou. Na roz- 
oranom povrchu popelovité prsti nasbiral jsem kromé zbytku 
keramických též štípané a hlazené nástroje kamenné. Velmi hojné 
jsou tu zlomky prerazených desek žernovových. 

Nádoby v sidlišti tomto užívané byly vesmés polokulovité bez 
hrdel a zrobeny vétšinou z jemné hhny plavené. Jen málo stŕepô 
pŕimíšením tuhy jest šedých. Ostatní mají povrch bélošedý nebo 
cihlové rudý. 

Ozdoba je buď nástrojem vpíchaná (5 vzorku), prsty 
vtlačená (16 vzorku), nebo rytá a to meandr (2 vzorky), 
prím é ryhy prerušované hrachovými dolíky (7 vz.), nebo vo- 
lu ta s okrouhlými nebo podlouhlými prohlubinkami (8 vz.). 

Plastickou výzdobu tvorí pupíky a ucha prerozmanitých 
tvarňv. Jen jednou zjištén nalepený proužek s jamkami po prstech. 

Pupíky jsou buď nahoŕé oblé nebo zarovnaný na plocho, 
prosté nebo dvojrohé, kolmou ryhou hluboce rozŕíznuty nebo 
jamkami krášleny. 

Ucha jsou rohatá nebo oblouková; pekné je pleskaté držadlo 
kolmo kulatým otvorem proražené a ryhované. 

Ze hliny byl tu ješté zploštélý predmet velikosti a obrysu 
husiho vejce; má uprostred otvor patrné udélaný prstem. 

Pazourkových a rohovcových nožíkúv i jader nalezeno ne- 
mnoho. Kamenné nástroje hlazené zdejší jsou opotrebovaný; 
mnohé jsou velmi jemné vyleštený. Zvedl jsem tu šest sekyrek 
po jedné strane do ostri sbroušených, 2 zlomky škrabadel a tri 
nástroje neznámeho účelu, podobné tvarem i zpracováním sekyrkám, 
ale na obou koncích mají místo ostrí úzke otlučené hrany. Jemné 
toto otlučení, jakož i zpúsob, jakým pri téchto hranách jsou po- 
škozeny, svedčí, že nástroji témito bylo néco klepáno. Našel jsem 
takovéto „klepadlo" též na sidlišti téhož rázu u Habrovan, pak 
u Holubíc a Dédic. 



105 



Hromadný nález bronzovýdi kruhúv u Habrovan. 

Dne 14. dubna pospéchovali volaŕi v „Padélkúch nad 
habŕím" (mezi vesnici a cisafskou silnicí smérem ke Komo- 
fanäm) na poli, které má v nájme drnovický cukrovar od p. 
Kostelky z H. Za této práce vyvlekly radličky na jednom místé 
4 bronzové kruhy nákrčni, které si vzal hospodársky pŕíručí 
p. Ant. Horák a z nichž pak daroval mne tri kusy. Gtvrtý kruh 
získal p. E. Synek v Holubičích. — Nákrčníky tyto jsou známeho 
typu, jako všechny dosavadní hromadné nálezy téchto pŕedmétô 
na Morave. 

Jediný z nich vymyká se neobyčejnou svou velikostí z dru- 
žiny ostatních, jak vidno z tabulky: 



Delši 
prúmér 



Kratší 
prúmér 



Prúmér 

nejvétšího 

prňŕezu 



Váha 



1. malý kruh 

2. malý kruh 

3. velký kruh 



15 cm 
15 cm 

18 Vo cm 



13 cm 
1 3 Vo cm 
15-2 cm 



11 mm 
10 mm 
18 mm 



16 dkg 
19 dkg 
55 dkar 



V bUzkém okolí Habrovan udály se již hromadné nálezy 
téchto kru hú v Hlabočanech^) (4 kruhy, drát, puklice), v Dražo- 
vicích,-) v Opatovicích-) u Víškova (i kruhy, 3 náramky), u Slav- 
kova=^) (80 kuso), u Hodéjic*) (3 kusy), u Holubíc^). U Kroužka 
uložen byl podobný kruh ve hrobe se skrčenou kostrou^). 



Hrob s kostrou u Blažovic. 

V trati „na dilech" (k nádraží), známe častými nálezy staro- 
žitnickými, vyoral Vladimír Beneš na poli svého otce p. Jana 



1) Časopis vi. muz. spol. oL, \89i, str. 104. 

-) Cas. vi. muz. sp., 1900, str. 14. 

3) Mitth. d. anthr. Ges. 1891, str. 15. 

') Mitth. C. C. 1891, str. 134. 

'-) E. Synek v Holubičích. 

<-) České gymnasium ve Viškové. — , Pravek", roč. I., str. 1.51. 



— 106 - 

Beneše (z čís. 17.) dne 19. záŕi 1904 nékolik lidských kostí, 
a hrabaje otkou, vyňal celý hrneček a misku. V pŕíštích dnecli 
potom objevil jsem tu kostru orám'm valné porušenou a uloženou 
smérem sz.-jv. (nohy). Lebky nebylo v hrobe, kosti paži obráceny 
na jih, hrudní koš na sever, nohy natažené od kolen byly uorány. 
Kromé zmĺuéných nádobek byl v hrobe ješté jeden hrneček, 
podobný prvnímu a 2 misky; celkem tedy 5 nádobek. Hrnečky 
jsou práce jemnejší a zdobený na bŕichu 3 pupíčky. Hrubší misky 
mají široká dna rovná. Všechny tyto nádobky podobají se nádobám 
ze známeho vehkého pohŕebišté se skrčky u Opatovic u Rajhradu. 
(Pravek, ročník L, str. 133. Hrnečky blažovické jako čís. 10. 
na tab. XIII.) 

Žárový hrob v Horákové. 

Rohlík Jan Skotálek rozoral 20. bŕezna 1904 na svém poh 
v trati „PôUánech" žárový hrob o dvou nádobách, které 
obsahovaly zuhelnatélé kusy lidských kostí a bronzový kroužek 
stočený z tenkého drátu. Jedna z nádob je miska s okrajem do 
vnitŕ ohrnutým, druhá popelnice s hrdlem nízkym a velmi 
širokým. 

Ŕímské mince ze Žarošic. 

P. T. Martinu, nadučitel v. v., pátraje po starších mincích, 
jež lid nalézal za práce polní, obdržel mezi jinými též dva stŕíbrné 
denáry rímske, které láskavé prenechal do mé sbírky. 

Jeden je ponékud potlučen, prôméru 21 mm. Líc: Kolem 
korunované hlavy opis IMPGAESM ANT GORDIANVS AVG. — 
Rub nezfetelný : Sedící postava a kolem ní oblouk nečti- 
telných liter. 

Druhý denár je zachovalejší ; má v präméru 18 mm. Líc: 
Loď pohánéná 6 veslári, nad jejichž hlavami trčí žerď se dvéma 
stuhami. Vesla z boku lodi vyčnívající jsou naznačená radou 
šikmých čárek. 

Nad lodí ANT AVG, pod ní IIIVIRRP. 

Rub : 3 žerdi s válečnými odznaky (prostrední má orla 
s rozpjatými krídly), nad nimiž nápis v první polovine porušený: 
M PRAETORIARVM. 



— 107 — 

Tŕetiho penizku, rovnéž u Žarošic nalezeného, dostalo se 
mi od p. Rud. Malika. — Je bronzový, značné poškozen, 18 mm 
široký. 

Líc: V^ levo obrácená hlava panovníkova s pétizubou ko- 
runkou na temeni; pri okraji objíma ji nápis: IMP GLAVDIVS 
AVG. — Na rubu zŕetelná jest jen stojíci postava se zvednutou 
levici; pravou rukou drží kopí. 

Dŕive nalezený u Žarošic již dva denáry rímske. (Víz Gas. 
vi. muz. sp. olom.. 1902, str. 3:?.) 

* * 

Sidlišté u Lešan na Prostejovskú. 

Sdéluje Ant. Go tt wald. 

V pravo silnice z Lešan ke Ždétínu protékají dva potúčkové 
žlibky Dluhošticemi a Dzbelum. Pozemkúm mezi obéma ŕika se 
nad Dluhošticemi, vysoko položeným pak na Hňrách. Pole severné 
Dzbele nazývaný jsou nade Dzbelem. 

Kdysi ubíraje se po polich nad Dluhošticemi na protéjší 
svah nade Dzbelem, zdvihl jsem bliže planičky prerazenou sekyru 
kamennou a pri povrchním ohledání jsem našel néco stŕepiiv. 

Jelikož pozdéji jsem nenacházel nástrojň vúbec, domníval 
jsem se zprvu dle okraju místy dosti četných, že jest tu pohíe- 
bišté, jehož nékteré hroby bližší povrchu byly zachyceny pluhem : 
leč dalšim pátraním a pozdéjším zakopnutím na nékolika místech 
nabyl jsem presvedčení, že je tu sidlišté značné rozlohy. 

V místech planičce bližších jsou jamy se stŕepy z nádob 
popelnicových polí rázu slezského, ve vzdálenéjšich a vyše polo- 
žených pak i se zbytky nádob na kruhu točených. 

Na rozoraných polich Ize vidéti stŕepu dosti, ale mazanice 
se objevuje jen na nékolika místech v nepatrných kouscích. 

Pod ornic] (asi 3 dm mocnou) býva v pňdé silné popelovité 
mimo stŕepy zejména mnoho zpferážených a rozštípaných kosti. 

Mezi rozličnými stŕepy z rňzných nádob nejčastéji nalézáme 
časti misek, vétšinou hnízdečkových, udélaných z hliny čisté, 
dobre prepracované. Mimo jeden prípad, kde povrch je červený, 
jsou tuhovány vné i uvnitŕ. dokonale vyhlazeny a dostatečné 
vypálený. 

Na vnéjší strane pod okrajem mírné ohrnutým obíhá nékolik 
páskň mélce vtlačených (č. 20.), zŕídka nad nimi vinou se ješté 



— 108 — 

jeninéji ryté obvodové ryhy a rada krátkýcli, ostŕe a šikmo rytých 
pŕíniek (č. 13.). Ozdob jemných, ostrých jest nápadné málo (č. 22.). 

Uvnitŕ byly nádobky tyto bud bez ozdob nebo bývalý 
krášleny vtlačenými pásky pŕimočarvmi, oblouky a kruhy 
(č. 8., 15., 19.). 

Misky o silnejších stenách vykaziiji dokonalé vypálení, jsou 
slabé tuhovány a méné dovedné zdobený (č. 9.). 

Zajisté všechny misky opatrený byly odstávajícim ouškem, 
jež p^ečnívalo z polovice nad nádobku (č. 19.), vybihalo z okraje 
a bylo pľilepeno na bŕiše. 

Dna byla vhloubena dovnitr. 

Pod nádobky tyto podkládány koloučové podstavce, z kterých 
se zachoval jen zlomek. 

Baňaté a nízke hrnce prostrední velikosti mély na hrdle 
vytlačené pásky, často prerušované širšími kruhy, na bŕiše pak 
mély vymáčknuté svislé ryhy, nékdy jen nepatrné, jindy dosti 
hluboko a široko vedené (č. 12., 16.). 

Obyčejná ucha s malým otvorem méla mélké ryhy podélné. 

Na úlomcich z velkých tuhovaných nádob jsou ozdoby z pásfi 
vtlačených neb rytých pfímek (č. 2., 23.); nad nimi bývají vpí- 
chány dosti hluboko okrouhlé jamky vodorovné (č. 21.) neb 
krokvovité (č. 17.). Vmáčknutý dôlek zhusta obklopuje nékolik 
soustŕedných kruhô prsty vytlačených a vyhlazených (č, 10.); 
hojnéji pficházi obepiatý jedním vyhloubeným kruhem, od néhož 
vycházejí pásy pŕímek. Místo díilku býva i mírná vyvýšenina 
(č 24.). Kolem nékterých nádob vinul se hladký neb prsty dúlko- 
vaný polováleček. Na nečetných stŕepech vidíme i sedlovité neb 
podlouhlé, málo vyvýšené pupiky (č. 14.). 

Nádobí hrubé práce je všechno červené, mívá povrch hladký 
neb prsty svisle páskovaný (č. 6.), kolem hrdla, pri okraji neb 
pfes bfich pásek s doliky prstem neb dfívkem zpúsobenými, nale- 
pené vétší, podlouhlé a protáhlé pupiky na uchopení neb menší 
kuželovité vytažené (č. 18.). 

Získaných predmetu jest nékolik. 

Z jedné jamy vydobytý tri kosténé nástroje, z nichž dva 
jsou ostŕe zahroceny (č. 1., 4.) a tŕetího velmi čisté opracovaného 
užívalo se za hladidlo (č. 7.). Jinde vyskytla se parohová výsada 
(č. 11.) osekaná a vyhlazená, patrné nástroj nedohotovený. Pŕe- 
sleny nalezený tri. Jeden s podobou dvojkuželovou jest bez ozdob, 



— 109 — 




T ■■'í 






yÁ .-K^IV/- ■-':'■ 



Ze sidlišté nad Dluhošticemi u Lešan. 



- 110 - 

druhý kuželovitý je zdoben otisky prstu pri základné (č. 5,) 
a tretí slabé tuhovaný krášlen rytými pŕimkami a dolíčky (č. 3.). 
Z hlinených predmetu vykopáno mimo to dosti dobfe vypálené, 
neúplné menší závaží tvaru komolého jehlance. Kromé zmĺnéné 
prerazené sekyrky zdvihl jsem tu ješté pazourkový nožík. Z bronzu 
nebylo nalezeno dosud ničeho. 

Jak již vzpomenuto vpredu, v místech vý.še položených mezi 
jamami se stŕepy rázu slezského jsou nečetné jamy chudé, vý- 
hradné se stfepy z nádob kultúry rímske rázu stradonického. 

Stŕepy na dvou místech vykopané pocházejí z nádob vesmés 
robených na kruhu hrnčíŕském, vykazují namnoze vypracovaní 
dokonalé, čisté a jsou dobre vypálený. 

Jedny patrí hrncum o silných stenách ke dnu málo zúženým, 
od hrdla až ke dnu shora dolu ryhovaným (často též bez ryh), se 
silným okrajem slabé ovaleným. Jsou délány z hliny tuhou promíšené. 
Tuhy jest nékdy pHdáno tolik, že možno jimi pekné psáti, a na místé, 
kde byly zachyceny motykou, lesknou se a mají vzhled jako ryzí tuha. 

Druhé pocházejí z mís, pŕipomínajíce úplné svým tvarem 
misu na tab. L. č. 7., jíž vyobrazuje Dr. Píč v díle „Hradišté 
u Stradonic jako historické Marobudum." Stŕepy tyto na povrchu 
lesklé černe, hladké, mají okraj slabé ovalený. Vyskytly se též 
dovnitf zahnuté kraje z misek talíŕkových. 

Nástroju zde nebylo nalezeno. Jen opodál zdvihl jsem ko- 
lečko vykroužené z ryhovaného stŕepu ode dna. 

Rozorané jamy s keramikou slezskou Ize poznati i na Horách. 
Zakopnutím na zkoušku objevilo se néco stŕepôv a kostí. 

Nade Dzbelem vystupupují pozemky stupňovité na sever, 
Zde r. 1895 vykopali pp. uč. Ant. a Ed. Stratilové z kulturních jam 
četné stfepiny, zpracované a provrtané kosti, pŕesleny a drobnou 
nádobku, kteréžto predmety jsou uložený ve sbírkách Vlast, mu- 
zejního spolku v Olomouci. 

Téméŕ hned nad potôčkem pozorujeme tu na rozoraných 
polích černá místa popelovitá, zdaleka se lišící od hnedé pudy 
okolní. Místa tato se prostírají odtud v radé smérem na sever 
po svahu až k planičkám u bilovské chmelnice. Východné nich 
jsou tu a tam nékterá jen jako potroušena. 

Kopaním na nékolika místech našli jsme silné popelo- 
vitou vrstvu, obsahující nečetné stŕepy, hojné kostí a kousky mazu 
s otisky plev a zbytky ječmene. Jamy jsme nenalezli. 



— 111 - 

Málo strepťi rázu slezského a z nádob z doby cís. rímskeho 
našel jsem v popelovité vrstve pod ornici pohromade. 

Nékteré jsou tuhovány na povrchu a leštený; mély ornament 
vtlačený i rytý, jako nad Dluhošticemi. Stfepy z vétšich nádob, 
hnedočervené neb na povrchu čerňou vrstvou potažené, mély 
prilepené pásy, prsty dĎlkované. Obyčejné, z okraje vytažené 
ucho ze šálka nalezeno jen jedno. 

Zvlášté vkusné a umelecky 

ornamentován je stŕep ze spodu ^'"^ 'T—- ^ ^_ 

netuhované misky, asi na kruhu i 

délané (obr. 1.), na némž s druhé /.-r- (q\ '^ 

strany vyrytý jsou dva soubéžné ''."■' " | 

oblouky, časti to kruhfl, jež zvenčí % 

obihaly kolem dna. 3 * 

Gastéii naskytlv se stfepy r^u ^ tti i -i ^ t ^ 

•^ ■' • ^•' Obr. 1. Ulotnek misky od Lešan. 

Z nádob na kruhu točených, nékdy 

s velmi značnou prísadou tuhovou, s okraji ztluštélými, znichž jeden 
zdoben dvojnásobnou radou obrácených C, jiný pak opatfen 
vyvýšenými pásky se šikmými vrypy tečkovitými. — Na jednom 
stŕepu, príslušejícím hrnci ke dnu znenáhla se zužujícímu, se 
staženým hrdlem a s okrajem mírné ohrnutým, vinul se pod hrdlem 
vyvýšený pruh prsty vytlačovaný, od néhož po celé ploše až 
ke dnu byly ve vodorovných radách otisky palce a ukazováčka. 
Nádoba tato méla tuhované hrdlo i vnitŕek a nebyla leštená. 
Vnéjšek s ozdobou štípanou byl hnedočervený. Hrnec, patrné 
bezuchý, byl práce ruční. 

Nenalezli jsme nástrojov ani na povrchu ani za kopaní. 

Jak z nepatrných nálezô zŕejmo, pravdepodobné místa nad 
Dluhošticemi, na Hňrách i nade Dzbelem obydlena byla zároveň, 
bylo to vlastné jedno veliké sedlišté. 

Ač jsem dal o prázdninách na zkoušku kopati skoro všude, 
kde popelovitá pôda a stŕípky pluhem byly vyhozeny, pfece ne- 
podarilo se mi uhoditi na slušnejší jamu. 

Nicméné považuji místa tato za dôležitá a doufám, že dalším 
pátraním roku pŕíštího se mi podafi otevŕíti jamy s inventáfem 
bohatším, o čemž podám zprávu príležitostné. 



— 112 — 

Rozhodnutí sporu mezi klášterem Luckým na 
Dyji a čtyŕmi poddanými obcemi r. 1701.') 

Podáva Dr. Jan Reichert. 

Vrbovec, klášterní osada lucká na Znojemskú, požíval již 
od založení svého neobyčejných výsad, tak že nebyl ani závislý 
na vrchnosti své klášterní, ba mél také svĎj soud, jemuž podŕí- 
zeny byly nékteré vesnice sousední. Ale za 16. a 17. století 
byl klášterem zkracován o své výsady, tak že Vrbovci ukladaný 
roboty a jiné dávky, a také soudní moc jeho obmezována. Vrbo- 
večtí sobé stéžovali u cisárskeho dvora r. 1677, ale marné; 
klášter nedbaje cisárskych naŕízeni utiskoval Vrbovecké dále. 
Tito pak, nechtéjíce se podrobili vôli klášterské, vzdorovali, 
až teprve vojskem byli násilné privedení k poslušnosti. Spor 
mezi praemonstratským klášterem Luckým a poddanými jeho 
obcemi, zvlášté Vrbovcem (Urbau), k nimž se pojí také ješté 
obce Strachotice (Rausenbruck), Oleksovice (Olkov^ritz) a Chvalo- 
vice (Kallendorf), královským tribunátem na Morave císaŕi a králi 
s obšírnym dobrozdáním byl pŕedložen na rozhodnutí. 

Gísaŕ rozhodí dne 15. června 1701: 

1. Go se tyče selské roboty, kterou ony čtyŕi obce 
popírají konali, se naŕizuje, aby poddaní konali robotu, pravou 
a poddanskou, ku královskému klášteru Luckému, a to 
po celý týden, jako nyní jest obyčejem v markr. Moravském, 
na prospech vrchnosti. Dále se praví v reskripté : Nicméné jsme 
se pohnuli a povinnou robotu restringovali na tri dni celé 
v týdni s doložením,^) že se tato úleva tyče též pololáníkĎ (ni- 
koliv jen čtvrtláníkä) s pŕídavkem, kdykoliv potfebuje vrchno- 
stenské hospodáŕství, jako za doby senoseče, žatvy, stavby a za 
jiných neodkladných potŕeb, aby mohlo ony čtyŕi obce míti k robote 
po celý týden. Pri čemž budiž pŕihlíženo k tomu, aby dny, 
kdy v jednom neb po nékolik týdnň se pracovalo více aneb kdy 
se jich užívalo na povozy, aby se odčítaly od povinných dnň 



') Dle rukopisu v archíve Musea král. Ceskélio. (Rescripta mor., 
tomus V.) 

') Patentem císaŕe Leopolda I. ze dne 28. června r. 1680 platným 
v Čechách ustanoveno, aby poddaní vrchnosti své robotovali toliko 3 dni za 
týden. Patent se stal všeobecné platným na Morave r. 1717. 



— 113 — 

robotných, Jako nyni každá vrchnost má právo požadovali na 
poddaných for neb poťahu, jak v zemi tak mimo zemi, tak 
i klášter jest oprávnén, žádati na svých čtyŕech obcich jako nyní 
povozň v zemi i mimo zemi. Aby však poddaným povozy ty 
pŕiHš nebyly obtižny, chceme, aby nynéjší opát i nástupci jeho. 
_kdykoHv pŕes noc s povozem nékde musí zústati", daU 
obrok konim, a to jednomu koni pĎl osminy ovsa (čtvrtci) 
a pacholkovi na den 7 krejcarú, a zároveň aby opát zaplatil téz 
mýto a raaštalné, t, j, za stáni v konírné.^) 

2. Go se tyče šenkováni vina, piva a korálky, pone- 
cháva se vrchnosti exercitium, t. j, právo dáti šenkovali vína, 
piva a korálky v onéch čtyŕech obcich, ale s rozkážem, aby ani 
nynéjší opát ani nástupci jeho nebyli oprávnení dávali poddaným 
pivo a korálku dúm vedie domu, nýbrž chtéjí-li v onéch čtyŕech 
obcich šenkovali pivo neb korálku, aby si zde vyslavéli radnou 
hospodu a hospodského sami prijali na své útraty. Go se lýče 
šenku vína, ponecháva se oném člyŕem obcím úplné, aby své 
vlastní víno ze svých vinohradu ve svých doraech šenkovaly 
s podolknulím. aby v téch čtyŕech obcich klášter nešenkoval 
ani starého ani mladého vlna. Každá obec jest povinná, od své 
nynéjší i budoucí vrchnosti každoročné desítivédrový sud (béčku) 
starého vina pŕijmouti za mírnou cenu a uchovali ve svých sou- 
kromých domech. — Hospody však bez svolení vrchnosti nejsou 
nijak oprávnený poddaným vydávali víno. 

3. Go se tyče oleksovského rybníka, poznávame, že patrí 
vrchnosti klášlerní a nikoliv obyvatelôm oleksovským; pri tom 
zňstane, 

4. Radnice čiU rýchla zňstává obyvatelôm oleksovským a 
budiž jim vrácena dle vyrovnaní. 

5. Oleksovšlí prolestují proti dávaní sýrň (jinak zvanému 
Weisheitzins. daň letniční), ale nemajíce k tomu dokladň, zôstá- 
vají na dále povinní dávali plat tento. 

6. Gtyŕi obce jmenované chtély se zbavili povinnosti noční 
hlídky osobní vôbec aneb i platu za né, v čemž však se jim 
toho nepovoluje, neb jest to o býčej v zemi. Oleksovšlí se 



1) Na toto rozhodnutí o povinné náhrade poddaným za daleké povozy 
odvoláva se cisaf r. J 710 ve sporu vrchnosti Velkomeziŕičské s poddanými svými. 

8 



— 114 — 

však osvobozují hlásek, ponévadž jsou povinní hlídati rybníky 
blíže Oleksovic. 

7. Go se tyče pŕedíva (Gespunst), povinnosti této je osvo- 
bodil zemŕelý opát Norbert Pleyer^), a zflstává pri tomto osvo- 
bození. 

8. Slyšíme, že jmenovaný opát Pleyer ve Ghvalovicích 
kasiroval dvor a učinil z neho hospodu, kterou však uškodil 
obci. Nynéjší opát jest povinen, aby prijal roli toho domu pro 
klášter a vystavél dôm k roli, aby se získalo číslo kontribučenské 
berní platící a takto obcí nebylo ztraceno. 

9. Go se tyče pŕíjetí sirôtka do služeb v panském dvore, 
vypovídá cisaŕ, že v markrabství Moravském každá vrchnost má 
právo vzítí sirôtky a své poddané do služby na svých pan- 
ských dvorech. Totéž platí tudíž také u jmenovaných čtyŕ 
obcí. Ač uznáva císaŕ i v tomto prípade právo vrchnosti na 
poddané, pŕece ustanovuje, aby sirotek, byl-li po tri leta ve službe 
vrchnosti, nadále k tomu nebyl pŕidržován, k čemuž j ešte se 
dodáva, naskytne-lí se sirotkovi mezi službou dobrá pŕíležitost, aby 
se oženil, že nemá mu vrchnost v tom bránití, kdyby ani ješté 
neuplynula tŕíletá doba služebni. 

Ostatné o téchto všech véciech již rozhodla (v Brne r. 1679) 
královská komise. Nynéjší svrchu jmenované rozhodnutí budiž 
oznámeno v zemi, abychom dále nebyli obtéžování. 

Ve Vi dni, dne 15. června 1701. 

V císaŕském rozhodnutí, o néco pozdéji vydaném dne 
13. ledna 1702, ustanovuje císaf, jak mají býti potrestaní 
povstalečtí poddaní z Vrbovce, a naŕizuje, aby za prípadné 
renítence provinilcí ztrestání byli podobné. V reskrípté tom 
totiž vykladá císaf, že slyšel s nelíbostí, jak Vrbovečtí jsou 
tvrdošijní a neústupní, ač již i vojskem musili býti pŕivádéni 
ku poslušnosti. Dále rozkazuje císaŕ, aby vyslanci Vrbovečtí byli 
zatčení a na Špilberk zavedení a aby po vykonaném výslechu 

') Norb. Pleyer byl opatem klášterním r. 1660—1679; byl výborným 
hospodáŕem, linančníkem, vynikal také učeností. 



— 115 — 

byli potrestaní dle vyše provinční. Co se tyče poddaných Filipa 
Bringra a Štépána Drly, ponecháva cisaf pri návrhu, aby totiž 
první byl potrestán verejnou prací na pôl roku a druhý na dva 
mésíce. 

Dále naŕizuje císaŕ král. tribunálu a jiným, kdyby se 
podobné renitence naskytly kdekolí v zemi, aby podobné si 
vedli a rozsuzovali jako v tomto prípade. Vrchnosti kláštera Lu- 
€kého, jakož i jiným vrchnostem, budiž známo, že mají právo, 
aby neposlušné a povstalecké poddané prinútili prodati grunty 
a vyhnati robotníky ze statku. Takto uprázdnený pozemek 
budiž opét osazen novým, schopným a dobrým rolníkem. 

Vidno, jak byla robota zlá! 




8* 



Zpráva 

z Kommisse na pŕirodovédecký výzkum Moravy. 

Nové nalezišté štramberského vápence 
ve Vlčovicích u Pŕíbora. 

Napsal Dr. M. Remeš. 

Lokalita Vlčovice^) známa je v literatúre jen jako nalezišté 
t. zv. exotických balvanu štramberského vápence. Zmiňuje se o ní 
Hohenegger a praví^) (str. 15.), že exotické valouny štramberské 
se zde vyskytují v mladších vrstvách kŕídových, jako v Tiché, 
Ghlebovicích, Rychalticích. Na své geognostické mape severních 
Karpát zaznamenáva zde týž autor jmenované valouny ve vrstvách 
frýdeckých na hornim toku malého potňčka, který teče od západu 
na východ a u Vlčovic se vlévá do ŕeky Lubiny. 

Abych blíže seznal rozšírení štramberského vápence u Vlčovic, 
prozkoumal jsem letos v lété lokalitu a podávam zde o ní zprávu. 

Opustíme okresní silnici z Pŕíbora do Frenštáta u záhybu pred 
kostelem Vlčovským nedaleko hostince, který práve stojí u cesty, 
a ubíráme se polní cestou smérem na Kopfivnici (viz náčrt). 
Sotva jsme ušli asi 200 krokĎ, nápadnou nám četné kousky 
bílého vápence, na pohch a na ceste rozházené, v nichž ihned 
poznáme vápenec štramberský. Mnohé z nich jsou omletý. Dáme 
se po polích trochu na levo. Čím dále postupujeme do vyše, tím 
více nalézáme kouskôv. 

Nad Vlčovicemi vystupují zde dva pahorky, které jsou 
oddelený malým sedlem. První se jmenuje „Hôrka," druhý 

') Vesnice jihovýchodné Pŕibora, asi na polovici cesty mezi Pŕiborem 
a Frenštátem. 

2) Die geognostischen Verhältnisse der Nordkarpathen etc. 1861. 



— 117 - 

„Fialka". Na mape generálního štábu — list Novy Jičín z r. 1876 
(merítko 1 : 75.000) — zaznamenaná nad kostelem jenom výška 
333 a nad západní častí vyvýšeniny název ^Loužka". Hohenegger 
označil zde frýdecké vrstvy, které v této krajine zasahuji až 
k Tiché, Frenštátu, Lichnovu a zaujímají také horu „Červený 
kámen". Kdežto vrchol HĎrky je porostlý jehličnatými stromy, 
jest Fialka — mimo nékolik stromň na vrcholku — holá a skýtá 



do fribo 



do Mpiho 




Obr. 1. Mapka rozšiŕeni tithonu u Vlčovic. 



již ávým vnéjškem stejný pohled. j ako tithonské vrchy štram- 
berské. Na nékolika mistech na výši Fialky otevŕen je lom bílých 
vápencov. Vyskytuje se zde vápenec, kterýsouhlasiseštramberským, 
mimo to však také vrstvy vice bŕidličnaté, pevné, lomu lastúro- 
vitého, které jsou velmi podobn} stejné hornine, kterou znám 
z Rychaltic a ve které se vyskytuje hojné Terebratula simpli- 
cissima Zeusch. Jsou-li vrstvy tyto mladší a tvofi-li snad horní 
pásmo na štramberských vápencích uložené, nelze dnes rozhod- 
nouti. protože jsou lomy otevŕeny nedostatečné. Nemfiže býti 



— 118 — 

však pochybnosti o tom, že se zde jedná o samostatný útes 
štramberského vápence a nikoli snad o veliké jeho exotické 
balvany. Pokud se tyče rozsahu útesu, mohl jsem zjistiti, že 
sahá na západ až k potúčku, který teče od Piskovné smérem 
severovýchodním. Kdežto na strane na sever obrácené môžeme 
sledovali tithon až skoro do vzdálenosti 200 krokô ke kostelu, 
na strane jižní sahá jen asi do polovice horského pásma, asi 
k sedlu, které déh Fialku od Hôrky. Hôrka na této strane je 
složena celá z belavého a šedého pískovce, který zde, jak vidno, 
v lomech místy otevŕených jest uložen v mohutných vrstvách 
a nepochybné patrí k vrstvám frýdeckým. 

Jak jsem podotkl, jsou na mape Hoheneggrové označený 
exotické valouny štramberské u Vlčovic. Pri bližším srovnání 
mapy se skutečností shledal jsem, že Hohenegger zaznamenal 
valouny vápencové, které jsou na hornim toku potôčka, popsané 
vrchy na jihu ohraničujícího. 

Podotýkam ješté k tomu, že valouny vápencové se vyskytují 
na obou svazích Hôrky a Fialky, na severním i na jižním. Pamatuji 
se, že za dŕívéjších dob byly ve Vlčovicích vápenky, ve kterých 
tamní rolnici pálívali vápno. Valouny nejsou všechny stejné. Na- 
lez! jsem zde nékolik druhô hornin ; jsou to : 

1. Typický sedavý vápenec štramberský. 

2. Vápenec štramberský s hojnými organickými zbytky — 
t. zv. brekcie ulitová. 

3. Opukovitá hornina barvy svétlošedé, žlutavé. 

4. Opukovitá hornina barvy tmavošedé až černavé. 

5. Brekcie skládající se z malých kouskô vápence štram- 
berského, černe zbarveným tmelem spojených. 

6. Kousek vápence červené zbarvený, jako vápenec kopŕiv- 
nický. 

Samostatný útes vápence štramberského u Vlčovic není 
označen, ale za to néco dále na východ u Kopŕivnice, v místech 
kde na generálni mape nalézáme označení Pískovíia, kteréžto 
pojmenování také je rozšífeno mezi lidem. Pískovňu Ize dobre 
vidéti s vrchu „Fialky", také lom v ní otevŕený, ve kterém však 
dle udaní tamních lidi neláme se vápenec, nýbrž pískovec. Bylo 
mi sdéleno, že na strane ke KopHvnici se láme vápenec štram- 
berský. Sám jsem již nemél kdy, abych prozkoumal taméjší lo- 
kalitu, nepochybuji však o pravdivosti udaní, a to tím méné. 



1 



— 119 — 

protože údaje ty soiihlasi s mapou Hoheneggrovou, Konečné 
pripomínam, že také Klvaňa ve Vlastivédé Moravské (dil I., str. 
62. a 66.) jmenuje jako nalezišté štramberského vápence vrch 
„Pískovňu" východné Štramberka a Kopŕivnice. 

Zbývá ješté promluviti o zkamenéUnách, které podarilo se 
získali mému otci z Vlčovic: 

1. Kousky koráh'\ bHže neurčitelné, dvéma druhúm patrí cí. 

2. Thalamopora Zitteli Zeise. 

3. Peronidella sp. 

4. Ellipsactinia ellipsoidea Steinni. 

5. Balanocrinus subteres Múnst. 

6. Prôfezy ostnô ježovek neb článku lihjicových. 

7. Serpula sp., zbytky rourek. 

8. Prosopon sp. z časti v hornine skrytý. Ač je pekné za- 
chovalý, nebylo možno vypreparovali exemplár celý a piesne určili. 

9. Rhynchonellu sp. jmenoval jsem již v práci o rychal- 
tické faune z černavého vápence. 

10. 3 kousky — jadra kamenná bivalv blíže neurčitelná. 

11. Gylindrites sp. 

12. Dva negatívni otisky žebernatých ammonituv. 

13. Neurčitelné úlomky hladkého ammonita. 

14. Aptychus — fragment. 

15. Belemnites ensifer Opp. 

16. „ cf. bipartitus Blv. 

17. Vétší počet úlomku menších belemnitôv. 

Z téchto zkamenélin poskytlo možnost pfesnéjšího určení 
5 druhňv. Poohlédneme-li se po rozšírení jejich, shledáme : 

1. Thalamopora Zitteli Zeise známa je z vápence štram- 
berského ze Štramberka, Rychaltic, Hory Sv. Ignáce, Skalicky, 
Koňákova, Vilamovic, Ghotébuze, Vislice. 

2. Ellipsactinia ellipsoidea Steinm. jenom ze Štramberka. 

3. Balanocrinus subteres Múnster vyskytuje se ve vrstvách 
t. zv. kopŕivnických, pak v tithonu rogoznickém a czorsztynském, 
ve vápenci diphyovém u Fondi, v horní švábske jure. Protože 
se udáva, že Balanocrinus subteres se počína vyskytovali již 
v t. zv. Ornatenthon, je podcbno pravde, že rozličné druhy mají 
stejné články stopky. Nepadá zde na váhu tedy vyskytování 
článku tohoto crlnoida. 



— 120 — 

4. Belemnites ensifer Opp. známe hlavné z bílého vápence 
ze Stramberka, z vrstev t. zv. kopfivnickych. Ďalší nalezišté jsou: 
Vápenec diphyový (Folgaria u Rovereda, Cadine u Tridenta), 
Lémenc u Grenobla — tedy vesmés tilhon. (Štramberské vrstvy.) 

5. Belemnites cf. bipartitus Blv. ve stejném zachovaní pri- 
pomínam z kopŕivnického vápence. 

Konečné dodávam, že Prosopon sp. souhlasí úplné s nálezy 
štramberskými, nelze jen určiti presné, který druh jest to. 

Z napsaného patrno, že presné určitelné zkamenéUny 
z Vlčovic se vyskytují jen v tithoné, a to pŕedem ve štraraber- 
ských vrstvách. 




Zprávy spolkové. 

Zprávy z Moravské musejní společnosti. 

Zprávy z odboru vedeckého. 

V pondélí dne 14. listopadu 1904 konala se prvni schťize 
tŕídy filologickohislorické, a tím se počalo čtvrté období vedeckého 
odboru českého vĎbec. 

Tŕídní predseda p. prof. dr. Kameniček, uvitav pp. účastníky. 
promluvil o usnesení musejního kuratória ze dne 6. červnal904. 
dle kteréhož usnesení má kuratórium na poradu kommissi osmi- 
člennou jakožto výbor pfednáškový. totiž dosavadní pfedsedy a 
sekretáŕe odborové (4 C, 4 Ň.), a kommisse tato podáva kura- 
toriu návrhy o prednáškach a demonstracich konaných. Do budoucí 
valné hromady tudíž bude v tfídé filologickohistorické fungovali 
praesidium dosavadní (prof. dľ. F r. Kameniček, predseda, 
prof. F r. J. R y p á č e k, sekretár). 

Potom pŕednášel p. prof. Rudolf D voŕák „o účasti stavň 
moravských za poslední korunovace české r. 1836". Vy- 
ložil snahy stavň moravských, kteŕí, uznávajíce vždy Moravu za 
zemi pŕivtélenou královstvi Českému, hledéli sobé zachovati samo- 
statnosť nejvétši. Prohlašovali, že jsou síce many králuv. nikoli 
však stavu českých. Snahy tyto projevovány po každé, mél-li 
býti nastolen nový panovník, tudíž také za poslední korunovace 
české r. 1836, kdy byl korunován cisaŕ a král Ferdinand Dobro- 
tivý. Pan pfednášející promluvil obšírne o vyjednávaní, konaném 
prolo mezi stavy moravskými a zemským hejtmanem mo- 
ravským (hr. Al. Ugartem) s jedné strany a s dvorskou kancelári 
a s nej vyšším iíradem hofmistrovským se strany druhé. Nemo^ 



— 122 — 

houce se stavové dožádati holdování samostatného v Brne, svolili 
sice, aby vyslaná byla korunovační stavovská deputace do Prahy^ 
ale si vyžádali podrobných predpisov, jimiž mélo býti vyznačeno 
výlučné a zvláštni postavení markrabství Moravského i stavňv 
jeho. Všechno toto jednaní vylíčil pan pŕednášející dle rozsáhlýeh 
akt korunovačních, uložených o dvou fasciklech v mor. archivé 
zemském. Tiskem vyjde prednáška jako část páté (poslední) knihy 
„Déjin Moravy", vydávaných „Vlastivédou Moravskou". — 

Ve čtvrtek dne 17.1istopadu 1904 konala se první schúze tŕídy 
mathematickopŕírod o vedecké (mimoŕádné v posluchárne fysikál- 
ního ústavu české techniky, propújčené láskavostí p. prof. Vlád. 
Nováka). Po zahájení a uvítaní schôze p. tŕídním sekretáí-em prof. 
VI. Novákem pŕednášel p. dr. Fr. K. Studnička, docent české vys. 
školy technické, „o parietálních orgánech obratlo vcôv". 
Pŕedeslav stručný výklad o dejinách výzkumu, o všeobecných 
morfologických pomérech a o genesi orgánô parietálních, demon- 
štroval projekčním mikroskopem radu zajímavých praeparátô 
parietálních orgánu všech skupín obratlovcňv. Mimo to predložil 
nékolik pekných a instrukčních kreseb, znázorňujících jednotlivé 
podrobnosti mikroskopické stavby jejich. Demonštrované praeparáty 
byly originály k v}'obrazením, uverejnené p. pfednášejícím v mono- 
grafii jednající o parietálních orgánech téchto. Fr. J. Bjipúčch. 

* 
Zprávy o zasedáních kuratória Mor. iiius. společnosti. 

Schňze dne 4. červene e. Predsedal p. praesident prof. 
dr. Kameniček. 

Zahájiv schôzi pŕipomnél p. praesident, že se končí dvacátý 
rok, kdy J. Ex. p. zemský hejtman hr. Felix Vetter-Lilie byl po- 
volán za náčelníka samosprávy zemské, a vyžádal si za všeobecného 
souhlasu, aby smel jménem Mor. mus. společnosti velezaslouži- 
1ému repraesentantovi markrabství moravského blahopŕáti za veliké 
zásluhy, jež si vzácny jubilant zjednal o blaho zeme naši. — 
Rovnéž jednomyslné schválen další návrh praesidentúv, aby kura- 
tórium p. kurátorovi zem. škôl. inšpektorovi dru. Karlovi Schobrovi 
blahopi'álo k šedesátým narozeninám ; neboť p. zem. šk. inšpektor 
jako zást.upce ministerstva kultu a vyučovaní v kuratoriu vždycky 
ukazuje nejvétši zajem o museum. — Poslední dobou darovali 
sbírkám musejním p. J. Fischer, maj. usedlosti v Hrušovanech, 



— 1Í23 — 

staré hlinené nádoby, nalezené za prestavby domu jeho v Kozí 
ulici v Brne, p. predseda lidovédného odboru ryt. Josef Januschka, 
c. k. místodrž. vicepraesident, sbírku fotografií z Viškova, pi. M. 
Krausová z Hranie hraoždiŕ (z r. 1700) a oltárik, MUDr. Krones 
ryt. Marchland ze Štyr. Hradce podobiznu a rukopis svého zesnu- 
1ého otce prof, dra. Františka rytíŕe Kronesa, p. vi. rada Al. ši. 
Janeček pamétní spis vlast. zem. pomocného spolku Červeného 
kríže, podobizny dvou skupín spolkových a podobizny J. E, 
zesnulého zem. hejtmana bar. Vojtecha Widmanna a nyn. zem. 
hejtmana J. E. hr. Fel. Vetfra-Lilie, p. konservator dr. Frant. 
Slávik, prof. v Praze, dva tiskopisy, p. konservator Ad. Sterz, 
ŕeditel ve Znojme, sbírku starých tiskôv. Pp. darcĎm projeveny 
diky. — Znamenitá podobizna kard. Frant. Dietriclištejna, po 
praní kuratória vypracovaná p. konservatorem prof. Em. Pirchanem, 
byla prijatá s diky, a p. umelci povolen čestný honorár. — Ku- 
rátor p. prof. Em. Bayer podal obšírnou a zevrubnou zprávu 
o stavu geologických sbírek musejních, jakož i o zpôsobé, jak by 
se mély upraviti. Navázav na zprávu referentovu promluvil p. 
praesident o potrebách ostatních sbírek a navrhl, aby pfednostové 
odborných oddelení byli požádáni za vypracovaní zpráv o nynéjším 
stavu všech sbírek a o dalším zvelebování jejich. Zpráva p. prof. 
Bayera a zprávy pp. pŕednostň búdou pak základem budoucích 
soustavných prací v museu našem. Návrh p. praesidentftv pfijat 
jednomyslné, a p. prof. Bayerovi podékováno za zprávu pred- 
nesenou. 

Schňze dne 26. záfí 1904. Predsedal p. praesident prof. 
dr. Kameníček. 

Zahájiv schúzi vzpomnél p. praesident nedávneho skonu 
konservatora p. Jindŕicha Dvoŕáka. Prítomní poctili zesnulého 
spisovatele povstaním se sedadel. — Sbírkám musejním darovali 
advokát dr. Jakub Eckstcin mince, pi. Hefma Erlachrová illustro- 
vané dopisnice, konservator p. dr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní 
rada v Brne, sbírku hymenopter a orthopter (vedecky velecennou 
a vlastní píU sebranou), konservator p. prof. Ed. Domluvil z Va- 
lašského Meziŕičí predmety lidovédné, konservator p. uč. Kar- 
Gerlich z Modrie predmety praehistorické, konservator dp. Jan 
Jelinek, farár v Bojkovicích, staré knihy, lepty a keramické pred- 
mety, konservator p. uč. Jan Knies z Rogendorfa sbírku ze svých 
paleontologických nálezu, konservator p. prof. Arnošt Krejčí 



— 124 — 

z Hodonina predmety lidovédné, konservator p. Karel Liek, 
pokladník ve Svitavách, mince a illustrované dopisnice, konser- 
vator p. prof. Em, Moser ze Štyr. Hradce miniatúru Fúgrovu 
a staromexického bäžka, ct. lesní správa kníž. Liechtenštejna 
z Olomouce fotografie kostry z vápencového lomu v Mladči, p. 
Alb. Padowetz kus antické vasy s bohatým ornamentem, p. dr. 
Jan Palacký, univ. prof. v Praze, herbáf, pi. Ant. Titlová z Vidné 
hud. rukopis svého zesnulého choté, dvor, kapelníka Titla, pi. 
Em, Weissová dvoje umelecké hedvábné vyšívaní, p, hr, Han, Wilczek 
publikaci, p. konservator farár Ign. Zhánél z Troubska kraslice 
a p. konservator prof. Hugo Zimmermann z Lednice predmety 
praehistorické. Pp. dárcňm projeveny díky. — Dôležitým pŕed- 
métem jednacím byla též porada o nynéjším stavu a o dalším 
zvelebování zemského musea vôbec a všech sbírek jeho zvlášté. 
Uvážený zprávy odborných referentô ze všech oddelení musejních, 
a usneseno jednomyslné, aby zprávy tyto byly vytištény a ode- 
vzdány zem, výboru se žádostí, aby výbor zkoumal pŕání ve zprávách 
projevená a vymohl na snémé zplnéní jejich na prospech musea 
zemského, — Zprávy vytišténé jako celek búdou také rozeslány 
časopisom denním a pŕidány k obéma časopisom musejním. — 
Za ŕádné členy prijatí pp. Karel Klima, zemský officiál, Vilém 
Lôw, c. k. rada zem, soudu, Hanuš Machotka, zemský officiál, 
Rudolf Schmid, zemský officiál, vesmés v Brne, a Emil Tutsch, 
učitel v Jevíčku, 

Schôze dne 7, listopadu 1 904. Predsedal p, praesident 
prof, dr. Kameníček. 

Zpráva praesidentova o výsledku žádostí podaných zemskému 
výboru (resp. snemu) prijatá na vedomí, — Na pozvaní rakouského 
umeleckého a prômyslového musea ve Vídni, aby se Františkovo 
museum zemské účastnilo zamyslené výstavy domáciho prômyslu 
umeleckého, a po referáte predsedy lidovédného odboru musejního 
p. místodrž. vicepraesidenta ryt, Januschky usneseno, aby na vý- 
stavu byl pôjčen výber predmetov musejních, svolí-li zemský 
výbor, — Návrhy knihovní kommisse, pfečtené pp. kuratory arch. 
dr, Bretholzem a prof, dr. Šujanem a zem. knihovníkem p. cís. 
radou dr, Schramem i amanuensem p. dr. Jarníkem, byly schválený 
bez rokovaní. — Na vedomí prijatá a schválená zevrubná zpráva 
kurátora p. prof. dr. Jar. J. Jahňa o nékterých moravských a českých 
sbírkách geologickopalaeontologických. Pánu prof, Jahnovi pro- 



— 125 — 

jeveny díky za obétovnou práci (po návrhu kurátora p. dr. Fischla). 

— Sbírkám musejnim darovali pp. : konservatorové vrch. geometr 
Aug. Bnrghauser praehistorické predmety, inž. Inn. L. Gervinka 
rukopis, odb. uč. Kar. Gzižek 16 druhft libel, prof. dr. Fr. Dvorský 
nerosty, uč. Jan Knies sbirku zkamenélin; p. kons. rada ŕed. dr. 
Pavel Vychodil Sušilôv príruční výtisk Moravských národních písní 
z r. 1835, ál. mestská rada uherskohradištská, místodrž. radové 
MoHnek v Jihlave a Wacha v Uh. Hradišti, pi. Hermína a si. 
Márie Erlachrová fotografie a pohlednice. Pp. dárcôm podékováno. 

— Za ŕádné členy Mor. mus. společnosti pfijati pp. Karel Drôgsler, 
fin. úč. officiál, M. U. Dr. Viktor HerHng, lékaf, Karel Jablonský, 
abiturient statní reálky, Josef Mikesch, právnik, Eduard Schuscik, 
prof. nem. st. reálky, Ant. Syrový, zem. úč. revident, vesmés 
v Brne, J. U. Dr. Karel Čermák. advokát v Bŕeclavi, Josef Matéjík, 
uč. v Husovicich, a Richard Tenora, kooperator v Náméšti n. Jihl. 




Literatúra. 



Vlastiveda Moravská. II. Místojiis : Ivaiičický okres. Napsal 
Augustín Kratochvíl, kaplán v Popovicích. V Brué 1904. Nakladení 
Musejního spolku. Vénováno spisovatelem památce našeho buditele, 
spisovatele a ctihodného knéze B. M. Kuldy, rodáka královského kdysi 
mesta Ivaučic. Cena 5 K. 

Musejní spolek vydal dosud z Vlastivedy moravské 9 okresu : 
Brnenský, Bítešský, Bučovský, Jihlavský, Blanský, Kunštátský, Litovelský, 
Ivančický a Znojemský. O každém bylo v ruzných listech referováno. 
Referáty byly dilem pŕíznivé, dilem nepnznivé. Spisovatele všech okresu 
vykonali značnou práci, za kterou všichni zasluhují úcty a uznaní. Však 
nepodania se práce všem stejné. Všichni dali na jevo píh a dobrou 
vuh a zachovali jednotný postup práce dle Slávikova okresu Brnen- 
ského, jenž byl vydán jako vzor. Popsati okres dle daného vzoru není 
véc snadná. Nepostačí k tomu jen dobrá vňle a bedlivá práce, nýbrž 
treba k tomu také hojných vedomostí, má-h práce nová znamenati 
pokrok proti práci Schwoyové a Volného. Kdyby Vlastiveda Moravská 
neméla býti pokrokem proti pracím starším, pak bylo by škoda nákladu 
na dílo tak rozsáhlé, neméla by úžitku z neho ani veda ani obecenstvo, 
pro které se vydáva. Pokrok ten musí býti patrný ve védomostech geo- 
logických, prírodopisných, historických, folkloristických a štatistických, 
čili v oboreeh, o kterých popis okresu obecenstvo poučuje. Tolik oborô 
vedecky dokonale ovládali dopŕáno málo smrtelníkum, proto pri každém 
okrese zjeví se nedostatky. Snahou popisovatelň musí býti, aby ty ne- 
dostatky byly CO nej menší Na druhé strane však posuzovatelé Vlasti- 
vedy bývají často nespravedhvi. Sotva postŕehnou nedostatky v nékterém 
oboru, hned prohlašují Vlastivédu za dílo bezcenné. Neprávem. Dosud 
nejčastéji bylo vytýkáno Vlastivédé, že nekontroluje historické zprávy 
Volného. Výtka oprávnená. Volný pracoval na základe prameňu ruko- 
pisných a vykonal práci úžasnou, ač s četnými omyly. Dnes omyly 
ty Ize opraviti na základe tišténých prameňu v Godexu, v Deskách 
a v Knihách pohonných. Tomu požadavku má a musí vyhovéti každý 
spolupracovník Vlastivedy. Pan Kratochvíl vyhovel mu svedomité. Ivan- 
čický okres zasluhuje chvály a uznaní, ponévadž p. Kratochvíl ve 



- 127 — 

Tšech oborech pro práci svou zjednal si potrebných vedomostí na zá- 
klade pilného studia piamenilv a literatúry i na základe ústniho po- 
učení osvedčených odborníkňv. Dílo se mu podarilo. 

Pri popise jednotlivých osád postupoval dle osnovy ve Vlastivédé 
vúbec platné. Pro Ivančice ta osnova je málo vhodná, ponévadž dle 
ní nikterak nevysvitne veliká dúležitost Ivančic v 16. a počátkem 17. 
stoleti. V dejinách Ivančic (str. 4:2 — 85) jsou podány na str. 42 — 51 
stručné dejiny politické, pak menší udalosti (str. 51 — 52). 
privileje (str. 53 — 58), poddanské pomery (str 52 a 58 — 60). 
kos tel a kapie (str. 61 — 74), školy (str. 74 — 81), památné 
budovy (str. 81 — 83) a rodáci (str. 83 — 85). V dejinách Ivančic 
(42 — 85) bylo postupovali methodou genetickou, aby neunikl z práce 
pragmatismus. Nestalo se to vinou spisovatelovou, nýbrž zpňsobila to 
nevhodná osnova, která pro osady méné dQležité dobre se hodí, jak 
vidéti u pekného popisu Kounic, Oslavan a Rosic. Že „r. 1282 byly 
Ivančice povýšený s jinými královskými mésty do 4. stavu*" (43 ŕ. 18), 
není možno. R. 1282 Morava byla ješté v zástave Rudolfove, ten Ivančic 
nepovýšil, nemél ani práva ani príčiny, vždyf „mesto nezapomínajíc 
svého dobrodince (Pŕemysla) Rudolfovi se nezachovalo na svou vlastní 
škodu" (str. 43. r. 16.). Ve tŕináctém století královská mesta na 
Morave ješté nebyla stavení zemským (Kameníček : Zemské snemy I. 
str. 2. ŕ. 22.). Ivančice královským méstem stály se následkem privi- 
légia Václava II. z r. 1288. ,Konšelé byli voleni celou obcí: 6 z nové 
a 6 ze staré rady (60 ŕ. 11)" — není správno. Konšelé byli voleni 
celou obcí, ale šest jich tvorilo „novou radu*" a šest ^starou radu", 
podobné jako v jiných méstech královských. Mestskou radu tvorili : 
rychtáŕ a konšelé, nikoli však rychtáŕ, konšelé a ,.starší obce" (60 ŕ. 
16). Patronem kostela farního nebyla nikdy ani kapitula Pražská ani 
Brnenská (69 ŕ. 21. a 38.). nýbrž v nejstarších dobách markrabata, 
pak králové, konečné vrchnost Krumlovská. Mestská škola za Jana 
Blahoslava r. 1569 byla utraiiuistická (podobojí). nikoli katolícka (75 ŕ. 
8). Bratŕí méli v Ivančicích školu elementárni (českou pro deti) a 
latinskou trojtrídní pro dorost theologický, ze které r. 1575 pridaním 
dvou tľíd vznikla škola šlechtická (akadémie 1575 — 1620). Proti té 
škole jesuité založili gymnasium a konvikt šlechtický v Olomouci (str. 
79 ŕ. 16) a gymnasium v Brne. 

Branie Nemeckých nerídili nikdy ..purkmistr, rychtáŕ, 4 kon- 
šelé a starší obce (str. 112 r, 20). to je názor moderní, ale do staré 
doby se nehodí pri žádné obci. Staré obce ŕídili rychtáŕ a konšelé čih 
starší, nékde také rychtáŕ, purkmistr a kon.šelé. Dukazem jsou pri téze 
obci registra sirotčí, jež podepsali : rychtáŕ, 4 starší a písaŕ (str. 113. ŕ. 6). 

Kounický klášter za probošta Jakuba roku 1322 nekoupil od 
Sezemy z Jevisovic 872 ^^^^ s 11 dvorci za 282 hŕiven. V listine 
stojí „11 curticulas '■ . Ve XIV. století ano i pozdéji „curticula'" znamená 
domek bez polí čili chalupu nebo chaloupku. 



— 128 — 

Dosud ve všech vydaných popisech okresu ^curticula" prekladaná: 
dvorec, dvofisko nebo také podsedek. Pojmy ty pôsobí zmatek, ponévadž 
každý si k nim myslí také pozemky v neurčité výmere. Byly to však 
chalupy bez polí, obyčejné se záhradkou, v nichž bydleli „chalupníci" 
čili „domkáŕi", rozdílní od .,sedláku". Na to budoucné v celé Vlasti- 
védé dlužno míti pozor. 

Rovnéž obecné upozorňuji, že dosud Vlastiveda nikde pri popise 
osád neuvádí velikost gruntu z r. 1848. Je to chyba. Volný ve své 
Topografii toho také neučinil, ale r. 1834 nikdo nemohl tušiti, že nastane 
par c e la c e selských gruntňv. Selské grunty na Morave vétšinou byly 
ustálený r. 1749—1750. Lány časem byly rozdelený na púllány a čtvrt- 
lány. R. 1848 v každé osade lány, pňllány, čtvrtlány a podsedky mély 
určitou výmeru. Kromé poh gruntpvních v každé osade bylo pole 
,,svobodné", jež každý osadník znal. Do dneška rozdíl ten zmizel, ano 
následkem parcelace mizí lány, puUány a čtvrtlány. Nebude pomalú 
jedinkého gruntu beze zmeny od r. 1848. Dnešní pokolení ješté pama- 
tuje lány, pňllány a čtvrtlány, ale budoucí pokolení již tomu rozuméti 
nebude. Je tedy nutno, aby paméf toho zachovala alespoň Vlastiveda. 
Za našich času deje se veliký prevrat národohospodársky, treba ho tedy 
poznamenali. At tedy u každé osady autori poznamenají: 1. Kolik pudy 
r. 1848 zustalo bývalé vrchnosti a kolik rolníkum. 2. Kolik mér mély 
lány, pullány, čtvrtlány a podsedky. Dnes Ize se toho dovédéti ješté 
od starších rolníkfi, za padesát let nedovíme se toho odnikud na velikou 
škodu histórie a sociológie. Pan Kratochvíl tomuto požadavku také nevy- 
hovel, ale není to jeho vina, ponévadž na tu véc bylo zapomenuto 
v „Dotazníku". 

Chyby tiskové nejsou četné : na str. 8. ŕ. 22. má býti Hanke místo 
Hanka, na str. 12. ŕ. 33. k nimž (k némuž) ; na str. 273. ŕ. 19. 
v r. 1650 nepanoval ješté císaŕ Leopold I. 

Ostatné Ivan či oký okres je dílo zdaŕilé a zasluhuje chvály 
a uznaní. I^r. Fr. Šitjmt. 

Hôlzlova Creueráluí mapa království Českého. Zrevidoval 
Zdenék Lepaŕ. Merítko 1 : 500.000. Provedeno v geografickém závode 
Edvarda Hôlzla ve Vídni (1904). Cena 5 K. 

Vodorovná členitost Cech je naznačená dopodrobna a dobre. 
Kromé Čech jsou na mape pekné a jasné naznačený také zeme sou- 
sední, a to pfes polovice Moravy až ke Ghropini, Slezsko rakouské 
k Vrbnu, Slezsko pruské k Nise a Javoru, Sasko až k Drážďanúm, 
Kamenici a Plavnu, Bavorsko pri české hranici a část Horních a 
Dolních R akou s. V západním kraji mapy jsou velmi pekné mapky 
okolí Pražského, Klad ens kého, Libereckého a Plzeňského 
v merítku 1 : 100.000 a mapka hnédouhelné pánve mezi Ústím n./L. 
a M o s t e m v merítku 1 : 200.000. 

Kolmá členitost království Českého je naznačená nejasné, 
alespoň nedá se jasné sledovali, ponévadž mapa je preplnená údaji 
topografickými. 



— 1Ž9 — 

Obraz zemí sousedních už je jasnejší, ponévadž nejsou tak prepl- 
nený. Kolmá členitost byla by jasnejší, kdyby byla provedena metliodou 
vrstevnicovou, jak vídeňský ústav vojenský vydáva mapy Schobrovy. Pak 
by se lined stala zretelnou úrodnost zlatého pruhu Labského, Poohŕí 
atd. Kolmá členitost má býti naznačená tak, by patrnou byla hned dúle- 
žitost krajiny pro obyvatelstvo. 

Vo dopis (ŕeky a rybníky) jsou naznačený barvou modrou jasné, 
vhodné a dobre. V označovaní vodopisu závod Holzhiv prijal již zpusob 
c. a k. voj. ústavu zemepisného na velikou výhodu svých map, které 
proti staršímu zpusobu (barva černá) jeví pokrok, ponévadž se stály 
jasnejšími. 

Mís t opi s je naznačen snad až príliš dopodrobna, čím mapa 
utrpela ponékud v jasnosti. Jsou naznačená všechna inésta, a to šesterým 
zpusobem (nad 50 000, 20.000. 10.000, 5000. 2000 a pod 2 00), 
méstce čtverým zpusobem (nad 10.000, 5000, 2000 a pod 2000), 
vsi čtverým zpusobem (nad 10.000. 5000, 2000 a pod 2000). Je 
tedy místopis proveden čtrnácti rúznými značkami, jichž rozdílú ne- 
postrehne ani oko nejbystŕejší. Postačila by trojí značka: pro mesta, 
méstce a vsi o rňzné velikosti. Místopis je proveden na základe mapy 
Koŕistkovy, Kotyškovy a speciálních map generálního štábu tak podrobné, 
že nikdo nebude si pŕáti provedení podrobnéjšího pri merítku 1 : 500.000, 
nebot jsou poznačený všechny osady, které mají nad 500 obyvatelôv. 
Jména osád jsou uvedená na základe prací Palackého a úŕedniho seznamu 
mist. V nomenklatúre Lepaŕ neshoduje se všude s Kotyškou. Místa 
poutnická mají zvláštni značku, ale ne všude na pŕ. St. Boleslav. Na 
mape jsou poznačený také zŕíceniny. výšky trigonometricky zjišténé, 
vrcholky, prúsmyky, zámky a lázeíaská místa s minerálními prameny. 

Rozeznávati značkami dráhy dvojkolejné od jednokolejných je zby- 
tečno ; rovnéž značky pro silnice ríšske mapu jen znejasňují, snadno by 
je bylo rozeznati od okresních bez teček jen širší značkou. Za to hra- 
nice okresních hejtmanstev jsou naznačený velmi slabé, mély býti význač- 
néjší. Sídla okresních hejtmanstev jsou podtržena dvakráte, sídla okresu 
jednou, a jsou poznamenaný již i nejnovéjší. 

Celkem mapa znázorňuje království G e s k é z doby nejnovéjší na 
základe spolehlivých udajú štatistických, a vtom spočíva její cena. V celé 
mape pozorovati velikou a dôkladnou práci i známou svédomitost Lepa- 
ŕovu. Velice zavdéčil se obecenstvu podrobnými mapkami okolí Prahy, 
Kladna, Liberce, Plzne a hnédouhelné pánve mezi Ústím n./L. a Mostem, 
z nichž mapky Kladna i Mostu jsou prací povodní. Ľr. Fr. Šnjan. 

Déiiny kláštera a mesta Ždáru na Morave. Sepsal MUDr. 
Bedŕich Drož. obvodní lékaf ve Žďáŕe. S 32 vyobrazeními. Nákladem 
vlastním. R. 1903. Strán 211. 

Dílo patfí k dobrým monografiím našim a jest doloženo pracemi 
tišténými i prameny archivními. Prameny jmenuje p. autor summovné 

9 



— 130 — 

a pŕehledné s počátku své práce i jednotlivé pod čarou. Obétovnost 
spisovatelova zaslouží plného uznaní ; vydalť nádhernou knihu svou oá- 
kladem vlastním z lásky k vlastivédé moravské. 

Dílo jest rozdčleno na sedm hláv. V první hlavé čteme o krajine 
a o počátcích klášterních po rok 1253, v hlavé 'i. líčený jsou osudy 
klášterní po rok 1312 (po smrt p. Smila z Obrán), v 3. hl. podány 
jsou deje kláštera i mestečka Žďára po r. 1422 (zborení kláátera hu- 
sity), ve 4. hl. další pn'béhy po rok 1588 (po smrt opáta Havla), 
v 5. hl. po rok 1638 (za opáta Greifenfelsa), v 6. hl. udalosti po rok 
1784 (zrušení kláštera 4. ŕíjna za opáta Steinbacha), v 7 hl. vypsány 
jsou dejiny mesta Žďára po dobu nejnovéjší. Na str. 174—197 jsou 
dodatky (ua pŕ. zakladací listina klášterní z r. 1252, posloupnost opatu, 
o „Letopisech Žďárských'' a o kronikári Jindŕichovi Heimburském, 
o znaku mesta Žďára a j.). Na konci jsou rejstŕík jmen místních a 
rejstŕík jmen osobních, sepsané Ladisl. Vondruškou. 

Práce (prameny jsou na str. VII. a VIII., hlavné „Chronica domus 
Sarensis" a Breve chronicon Zdiarense, práce Steinbachovy, Brandlovy 
„Listiny klášt. Zďár. z let 1409 — 1529", dílo Kronesovo, rozprava Ma- 
škova o žďárském urbáŕi, četné prameny zem. archivu mor. a zem. 
registratury, zem. musea, mestský i farní archiv žďárský a staré pozem- 
kové knihy ve Žďáŕe) jest okrášlena 32 peknými obrazy. O knize mň- 
žeme celkem ŕíci, že jest psána s pietou k pusobišti (p. autor žije ve 
Žďáŕe) a že jest platným pŕíspévkem k místopisu moravskému. 

Dovolínie si upozorniti na nékterá nedopatrení vecná i jazyková. 
Nečiníme výtek, jen pŕátelské pokyny. 

Na str. 38. čteme, že vdova po Smilovi z Lichtenburka so vdala 
„za jakéhosi Reviše" ; byl to, jak psáno správne na str. 53. (pod čarou) 
Hrabiše z Bobrové (nikoli Hrabiš). Na str. 45. slove Rudolf Habsburský 
„nástupcem Otakarovým" (byl jen správcem Moravy na pét let). Na 
str. 50. čteme: .,R. 1284 stal se mladý král Václav též pánem Moravy" ; 
stal se jím již r. 1283. Na str. 52 čteme o „šlechtičnách z Malovce" ; 
byh ovšem Malovcové ale z Malovic. Na str 55. slove Albrecht Habsburský 
„císaŕem"; nebyl jím, byl jen králem. Na str. 67. čteme, že Karel IV. 
bratrovi postoupil Moravy r. 1350; bylo to koncern r. 1349. Na str. 
74. čteme, že markrabé Jan byl pochován „v kláštePe u sv. Tomáše 
na Starém Brne" ; byl pochován ovšem v klášteŕe sv. Tomáše, ale, 
kde jest nyní chrám sv. Tomáše ; neboť na Staré Brno prešh augustiniáni 
teprve po zrušení panenskélio rádu cisterciáckého. Na str. 87. jest 
psáno, že Žižka zeraŕel 12. ň'jna, ale na str. 85- pred tím čteme správny 
den úmrtní 11. ŕíjen. Pan Jiŕí z Podébrad nebyl „samojediným správcem" 
zemským r. 1446. Na str. 112. čteme, že za sporu Žďárských s bi- 
skupem olom. byl kommissaŕem hr. Žerotín; koncem 16. stoh nebylo 
hrabat Zerotínuv. nýbrž pánu Žerotínňv. Na str. 151. čteme, že 
mírem déčínským (1779) bylo odvráceno nebezpečenství válečné ; mír 
byl učinén v Téšíné, nikoli v Déčíné. 



— 131 — 

Vzdálenost tiskárny (spis tištén v Mor. Budéjovicích) zavinila asi 
také mnoho chyb tiskov^ch ve psaní mést a míst; na pŕ. V^myshce 
(Vz/myslice), Mil/kovice (Milťkovice), Modlíkov (Modl/kov), §v(íbenice 
(Švábenice), Kr/íov (Krnovj, ii^'maŕov (ii//maŕov), Smilenheim (Smil- 
heim). Trčkové se psaU z Lipy (nikoh z Lipe), a pánove z Lipého 
(nikoh z Lipe). Švédsky vehtel slul Torstenson (nikoh Torstensohn). 
Píšeme Jeronz/m, Maiketa, Kuna (nikoh Jerouým, Maikéta, Kuno) : hory 
Reichensteinské slovou česky Rychlebskými ; Jodoka zčešťujeme Joštem. 
V rejstŕíku na str, 2U5. jest Jan Sobéslávek (vh^stné Jan Sobéslav) 
synem Karia IV., ale byl bratrovcem jeho ; hr. Petr Ugarte (nikoli 
Ugarde) atd. 

Sloh i pravopis leckde by mély býti správnejší a češtéjší. Ve spise 
jest dosti germanismu ; na pŕ. nalézal se (byl), udržel se (zachoval se), 
pŕišel o to (pozbyl toho), jest k podivení (jest podivno), dostavil se 
(pŕišel nebo nastal), nacházel se í byl), scházel (chybél), stávající osada, 
slálo to práce, píe- a prístavba, následkem toho, stál v prízni, pro- 
vádéti stavby, vzdor smlouvání, zdržoval se a j. Nepekné čteme : pŕi- 
letévší, zbéhnuvší (lépe pŕiletlý, zbehlý). Není správno psáti : n/dní písaŕ, 
najmut, dokŕ/zatelný, pomíjejícnost, vymí'ňujíce, opravce, ochrance, pro- 
kle^tén, mjténi, kaj/cné, manžel? svému, probo.'íství, tchijné a j. Ne- 
správna jsou adjektíva kýžený, dotyčný. Duchu českému nesvedčí psaní : 
k vňh desátkum, k vúli úspore, pracovali na spise neb na stavbe, uza- 
vírati svazky, vúči klášteru, užívati požitky a dávky, pí-enechati proti 
ročnímu nájemnému a j. Geštéjší jest také, píšeme-li : potomkňm (nikoli 
pro potomky), za spásu (nikoli pro spásu), na počest (nikoli ku pocte), 
na večné časy (nikoh pro večné časy), odnímal (nikoh odejímal), za 
príležitostí (nikoli pri pŕíležitostech) atd. 

Poznámky naše nechtéjí nikterak ubírati skuteCné ceny pilné práci 
Drožové, jsou jen upíimným pripomenutím, aby budoucné — doufáme, 
že p. spisovatel po svém díle prvním bude pokračovali v práci topo- 
grahcké — bylo pŕesnéji dbáno stránky slovesné i nékde také vecné. 

Mnoho zdaru za dalších prací! První práce jest nádejná a cenná. 

I r. J. BiipáčeJ;. 

Od kolébky našeho Obrození. Nékolik obrázkň z déjin jazyka 
a písemnictva. Napsal Fr. Bílý. České knihovny zábavy a poučení vydá- 
vané Ústŕedním spolkem čes. professoru č. XVII. Cena l'ôO K. 

Obsah knihy naznačen autorem vlastné jejím druhým titulem. 
V kap. I. „Oživené pa matky staročeské" probírá dobu Karlovu, 
osudy evangelia remešského, legendy svatokateŕinské, chované nyní 
v Brne ; doba pfedhusitská charakterisována Štítnym, druhá polovice 
XV. veku Knihou Tovačovskou. — V kap. II. „Z déjin úpadku 
národa českého" líčí klesaní jazyka českého, jak se jeví na pracích 
Piosy, Jana Vácslava Pohla a j. pod. spisech. — Kap. III. „První 
uovočeská bible" vyzdvihuje zásluhy Fr. Faustina Procházky získané 
novýrn katolickým vydaním bible, která zas dostala se po letech do rukou 
lidu, když až do r. 1770 Index librorura prohibitorum lidu bibli čisti 



— 132 — 

zakazoval. — Kap. IV. „Literárni spory v dobé obrození" pred- 
vedená genese a vývoj boje o spisovnou mluvu prosaickou i básnickou : 
spory o pravopis končící vítézstvím mladých, pracujících o opravu ana- 
logickou — a spory o prosodii (na str. 104. chybou tiskovou psáno 
prosMii) vrcholící v tom, má-li se básniti časomerné (Jungmann) či 
prízvučné (škola Puchmírovská), skončené vítézstvím prízvuku, jak ani 
nebylo jinak možno pri známe vlastnosti češtiny, která má prízvuk 
exspiratorní (Král, „Rhythmika" 31. pozn.). Casomíry (viz L. Fil. 1898) 
netreba užívati ani v onom „úzkém pruhu bývalé dŕžavy staroklassických 
prekladá", o némž mluví Bílý na str. 119. — V kap. V. „Dvé doby 
z déjin českého divadla" líčí divadlo koleje jesuitské, pŕechází pak 
do stôl. XVIlI., kdy znovu pučí české divadlo v područí jevišf nemeckých, 
až r. 1862 vzniká v novém prozatímním divadle nadeje na lepší bu- 
doucnost. — Poslední kap. VI. „Od kolébky nové poesie české" 
vede nás od pokusň Dlabačových a Stachových k almanachu Thamovu, 
Puchmajerovu, k nové- vznikajícím časopisúm „Českému Poslu", po 
némž pŕišel „Hlasatel český" až k smutné proslulým Hromádkovým 
„Prvotinám" a končí jako účtem za dobu minulou Jnngmannovou „Slo- 
vesností". 

Kniha, pfi níž postrádame seznamu a rejstŕíka a jíž nelze vytýkati 
nie leda snad mluvu dnes neobvyklou (viz str. 5.), výrazy pod. tomu, 
jaký čteme na str. 101. (Hanka s Nejedlým se rozestal), posudky jako 
o htítném (str. 24 : „neutápí se v utopiích a neupadá do takových 
upŕíhšeností, jaké vyznívají z Kreutzerovy sonáty"), nékde vétší obšírnost, 
než predmet zasluhuje (u Pohla str. 65 — 72) — obsahuje pŕehledné a 
populárne vše, co učenéji a zevrubnéji máme vyloženo jinde zejména 
v „Dejinách české literatúry" od Jar. Vĺčka a v „Literatúre XIX. stoL", 
a zasluhuje, aby byla co nejvíce čtena nejen mládeži studující, ale všemi, 
kdož se zajímají o vývoj naši literatúry a našeho národního života. 

R. Janouš. 





A. Seziiain časopisu Týménou docliázejících : 

Časopis Matice Moravské, Geskoslovanské letopisy musejni, 
Český Lid, Český Sever, Hlídka, Krása našeho domova, Listy Filo- 
logické, Lovecký Obzor, Museum bohoslovcň českoslovanských, 
Národ a Škola, Národopisný Sbornik Geskoslovanský, Obchodní 
listy, Opavský Týdennik, Sbornik České společnosti zemévédné, 
Sbornik historického kroužku Vlasť. Sbornik Musejni společnosti 
ve Val. Mezifíči, Slanský Obzor, Slovanský pŕehled. Vatra, Vestník 
Matice Opavské, Vestník niusei kraje král, hradeckého (Archív), 
Vestník Národopisného musea českoslovanského. 

B. Kuihy a rozpravy redakci zaslané: 

Knihovňa našeho lidu. R. VIIL (2 L), č. L, 2., 3., 4. 
Roční zpráva c. k. statní vyšší reálne školy v Nov. Mésté. X. 
Generálni mapa království Českého. Zrevidoval Zdenék Lepaf. 
Méfítko 1 : 500.000. 

TpyjoBe na ot.irapcKOTo npnpoÄonsnnTaTe.iuo iipyjKecTBo. 
KHHra n. Co<i>na 1904, 

CpncKa Kpa.T)eBCKa AKajeMnja: 

CpncKii eiiiorpa'PCKn sôopimií Kirfira npoa — neia 1894 — 1903: 

1. /KiiBOT cpoa ce.T)aKa. Ilamicao M. B. Mii.iiiíieBiilí. 

2. CiapniiCKa cpncna je.i.a n nnha. Oj Cumb TpojaHOBuha. 

3. CpncKe iiapojne necMC n nrpe c MCiojujaMa ns jicBia 
npnKymio T. M. Byiueinh. Mysn^Kn npnpeiiio CioBan Ct. MoKpaiian.. 

4. Hace.ia cpncKnx 3eMa.T)a. PacnpaBe n Fpaha ypejno ilp. 
J. UbiijiiÍi. 

5. Hace.i.a cpncKiix seMa.-La. Kimra IL ypejuo Hp. J. IlBnjnfe. 

6. Hace.-La cpncKnx sesia-^a. Kimra I. AT4ac. Ypejno ilp. J. 
UBĽJnii. 

T. Hace.-Ba cpncKns 3eMa.T.a. Kimra IL AT.iac. JpeAiio Ip. J. 
llBDJnh. 



Oznámení. 

Cena „Časopisu", vycházejícího dvakráte ročné, počátkem 
m. 1 e dna a počátkem m. červene e, za rok 2 K. Lze jej kou- 
piti ve Františkove mor. museu zemském v Brne. 

Páni čestí členové Moravské Musejni Společnosti a páni 
kuratorové a konservatoro vé všichni dostávaji „Časopis" 
zdarma. 

Noví páni členové p ŕ i h 1 a š u j í se p í s e m n é n pána 
sekretáŕe Emila Koŕistky ve Františkove mor. musen 
zemském, v Musejni ulici, v čísle 2., a u pp. konservatoro 
téhož musea. 

Roční pŕíspévek členský pouze 4 K. 

Prosíme úctivé za výmenu časopisu vedeckých a slušné 
žádáme si. musejních spolkňv a společnosti národopisných za 
posílání publikací jejich. 



ITpozoľiiéní. 

Ponévadž „lloravská Muisejiií Spoleíitost" jest jedinou 
právni nástupkyní bývalé „c. k. mor.-sl. společnosti na zvelebení orby, pŕí- 
rodnictví a vlastivedy" a , Musejni sekce c. k. mor. společnosti hospodárske", 
prosíme, aby všechny zásilky knih a časopisu byly posilány jen s adressou: 
irioravská IVIusejní Spoleenoist (zemská knihovňa) v Bi*iié, 

Za kuratórium : 
Pťoi*. Dl*. Fi*. Kanienieek; 

praesident. 



ČASOPIS 



MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO, 



VYDÁVA 



MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLECNOST. 







REDAKTOROVE; 



PROF. FRANT. J. RYPAČEK. 
PROF. DR FRANT. ŠUJAN. PROF. D^ JAR. J. JAHX. 



ROCNIK V. 



CISLO 2. 



s#^^^ 



v BRNE. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KXIHTISKÁRNV. 
1905. 



OBSAH 

Čísla dpuhcho. 



A. Rozpravy a pojednaní. 

F r. A, Slávik: Staré znaky a pečeti mestské a vesnické na 

Morave. (S obrázky.) Str. 133—166. 

Jan Vy h Udal: Knižka lékaŕská od Nového Mesta z r. 1780. 

Str. 167—178. 

B. Zprávy vedecké. 

Zpráva o archaeologických výzkumech za rok 1904. iS obrázky.) 
(I. L. Gervinka.) Str. 179 — 197. 

Nové nálezy archaeologické. (S obrázky.) (Al. Procházka.) 

Str. 197— Í200. 

Hromadné nálezy minci. (Al. Procházka.) . . Str. 200 — 204. 

Zpráva o rodine Vyzovskýeh, z které pocházela prvni manželka 
Jana Amosa Komenského. (J. Panek.). . Str. 205—212. 

G. Zprávy z Kommisse na prírodovedecký výzkum 

Moravy. 

Stopy diluviálniho človeka a fossilní zvírená jeskyň Ludmirov- 

ských. (S obrázky.) (Jan Knies.) . . '. Str. 213—254. 

Nové nálezy v tithonském vápenci u Skalicky. (Dr. M. Remeš.) 

Str. 255—263. 

Poznámky k dilu vial nim nálezom v jeskyníeh mladečskýeh a 

k stopám glaciálním na severových Morave. (K. J. Maska.) 

Str. 263—266. 
..Lochy", umelé jeskyné na Morave. (S obrázky.) (I. L. Gervinka.) 

Str. 266—278. 

D. Zprávy spolkové. 

Zprávy z Moravské mušej ní společnosti: 

Zprávy z první tfidy odboru vedeckého. (F r. J. Rypáček.) 

Str. 279—286. 

Zprávy o zasedánich kuratória Mor. mus. společnosti. Str. 286—287. 

Zpráva o činnosti Moravské musejní společnosti za rok 1904. 

Str. 287—330. 

E. Literatúra. 

Dr. Frant. Kam en í č ek: Zemské snemy a sjezdy moravské. 

(Dr. Frant. Šujan.) Str. 331— 333. 

Dr. Karel Absolon: Kras moravský a jeho podzemní svet 

slovem i obrazem. (Dr. 01 dri c h Krám á ŕ.) Str. 333-335. 




staré znaky a pečeti mestské a vesnické 
na iMoravé. 

Podáva Fr. A. Slávik. 

(Pokračovaní.) 

II. 

Obecná znamení ve znaku. 

Predmet ve znaku mést, mésteček a vesnic, jako ve šlech- 
tických a zemských, jest buď jeden, hlavné v nejstarších, nebo 
více jich rozmanité sestaveno, obyčejné když by] znak polepšen 
nebo rozhojnén (viz str. 11.). Vyobrazený pravidelné jsou po 
spĎsobu veku, kdy byly obcim dány, stavby a kroj lidí také podlé 
tehdejšiho obyčeje v krajine, jak názorné ukazují obrázky staveb 
ve znaku Brna str. 12., Uher. Brodu str. 14., Bzence tab. L, 
e. 1., 2. a 5.; na tab. II. č. 3. a 7. Bystrice n. Pernšt., č. 5. 
Nové Bŕeclavé, č. 8. Jaroslavic, č. U. Krumlova; na tab. I V^ č. 2. 
Zlína, nebo na tab. VII. č. 2., 3., 8., 9., IX. č. 4. a 11., XIII. 
č. 10., XV. č. 1.— 4. Jevišovic, Pŕerova, Uher. Hradišté a Napa- 
jedel; kroje na tab. III. č. 7. Lodénic u Krumlova, č. 12. 
Hutiska u Rožnova, IV. č. 10. Olbramovic, VI. č. 12. Košátek 
u Pfibora. 

Téz úprava a celý sloh znaku shoduje se s rázem uméni 
doby, ze které poeházi. Pozorovati to Ize hlavné na znacích z jednot- 
livých stoleti, jež nesou i letopočet svého puvodu, a srovnají-li 
se v podrobnostech a celkem s jinými výtvarnými památkami 
onéch dob (viz str. 4.). 

V následujících oddilech heraldických znamení moravských 
obci uvádíme napred popis nékterých znaku mestských z privilégií 
nebo dle vyobrazení znaku, kdež i barva štítu a predmetu jest 
podána, pak ostatní mestské a vesnické téhož druhu. ^) 

') Podávame je stručné a pŕehledné v rozmeru časopisu ; jinak ^by 
pojednaní vzrostlo na knihu. Znaky s nékolika vécmi uvádi se pravidelné 
jednou dle hlavního znamení; vedlejší znamení ježté v jiném oddíle príslušnom, 

10 



ŕ 

/ 



/ 




— 134 — 
1. Lidé. 

Glovék jakožto znamení ve znaku pfichází v rozmanitých 
podobách, rozHeného veku, stavu, zamestnaní a obého pohlaví. 

Mesto Frenštát u Rožnova, jež patrilo k Hukvaldskému 
panství Olomuckého biskupství, má ve znaku na červeném štíte 
biskupa v modrém spodním rouše a stŕíbrném svrchním, s mitrou 
zlatou na hlavé, an sedí na zlatém trôné, drže berlu v pravé 
ruce; u jeho nohou na 2. stupni stkví se dvé bílé holubice. 

Hornické Staré Mesto u Koldštýna má v modrém poli 
horníka v černém kabátci a hnedých kalhotech, jenž rukou 
napŕáhl hornické kladivo zlaté proti hnedému medvédovi, vzpŕime- 
nému na zadních nohou. 

Krá lovnú na trimé, u její pravé ruky štítek s českým 
Ivem dostalo za erb m. Brtnice ; 

rytí ŕ e s mečem v ruce na koni Méník u Usova; rytífe 
v horní polovici štítu a lilii v dolní Domašov u Šternberka; 

jezdce na koni: Halenkovice u Napajedel, Veselá u Valaš. 
Mezifíčí (obr. X. 8.), Zádvefice u Vizovic; odénce na koni a j. 
m. Horní Kounice u Hrotovic (v. str. 19.); 

m y s 1 i v c e, an stŕílí na jeleňa, mezi nimi strom, m. Krumberk 
u Šumberka (obr. 15.); 

strel c e Slavoňov u Mohelnice; 

trubač troubi na roh: Vlkovi u Bítišky; 

muž dotyká se pravici zorané zeme : Dub a Uhŕinov 
u Hranie; muž pod stromem, máje pravici pozdviženou: Hošťálkov 
u Vsetína; muž drží v levé ruce radlici na zemi stojící, v pravé 
kvet rostoucí ze zeme: Hodov u Budišova; muž drží v levé ruce 



je-li duležito a jinde málo pŕicházi. Zkrácenina m. znamená mesto neb 
mestečko. Poloha míst uvedená jest dle bývalých vétších panství nebo blízkych 
raést. Kdo by snad potreboval bližší podrobnosti znaku nékterého místa, nájde 
otisk staré pečeti obecní nebo dílň obce v zemské registratuŕe v Brne v rekti- 
fikačním oddelení u bývalého panství, když ji obec r. 1749 dala pŕitisknouti 
a znak jasné byl vytlačen. Ku srovnání obecních znaku se znaky rodu panských, 
klášterú a j., které mély nebo mají stejné znamení ve znaku, viz Česko- 
moravskou heraldiku od M. Koláfe a Aug. Sedláčka nebo pŕehled jich dle 
znamení v Heraldice od V. Krále z Dobré Vody. Srovnáním jich určiti múžeme, 
i když se privilégium na pečeť a znak dané ztratilo, zdali a který znak celý 
nebo jeho část pocházi od bývalých pánu a držitelň obcí, jak vidno na pŕí- 
kladech str. 5. a v popise složeného znaku Bzeneckého str. 14.— 15. a 2ďár- 
ského str. 22.-24. 



— 135 — 

srp, pravou má u snopu: Pozďátka u Tŕebiče ; muž s kloboukera, 
v pŕedu a po stranách ohnutým, drží v pravé ruce hrozen a 
v levé kosíf: m. Olbramovice (IV. 10.); v levé ruce stromeček, 
pravou máje v bok podepŕenou: Pavlovice u Jemnice; drží kla- 
divo, vedie je stromek: Racovice u Jemnice ; drží kosu na ramenou : 
Gakov u Litovle (str. 3.); tluče kameny ze škály, drže kladivo obéma 
rukama : Getechovíce u Stŕílek; muž s vysokým kloboukem nese 
3 kvety: Kamenná Hora u Svitav ; jde, máje húl v pravé ruce: 
Kladeruby u Kelče; jde, máje v levé ruce hák, vedie kvet: 
Phnkout u Sovince; pospíchá, máje ruce rozložený: Hrdibofiee 
u Tovačova; chce chytiti jeleňa, jenž proti nemu béži, za parohy: 
Drštkova u Holešova: divoký muž: Opátov (víz str. 16.); muž na 
lodi, po jeho stranách vetve: Spytinov u Napajedel (VIL 4.); 
vesluje tyči na lodi, nad ním jsou mraky: Hejčin u Olomouce. 

Dva muži nesou hrozen na ráhné : m. Blučina u Židlochovic ; 

rolník v halene s dlouhými vlasy v zadu a se širokým 
kloboukem na hlavé orá: Bezuc-hov u Bystrice p. Host. — orá 
s 2 koni: Hrádek u Valaš. Klobouk; orá na poli. za ním je strom: 
Kŕenáŕov u Osovské Bítiíky; rozsévá obilí: Slavétin u Litovle; 
seče obili: Pacetluky u Bystrice p. Host.; jede s 2 koni zapŕaže- 
nými do žebrinového vozu: Nepŕivazy u Olomouce; 

mlatec s cepem mláti snop na obilí rozvázaném : Okrešice 
u Tŕebiče; 

drvoštép kácí strom: Ruprechtov u Viskova; 

k o v á ŕ ková železo : m. Frýdland u Místka ; 

pastýf neb ponoený drží v pravici húl zvýši človeka, 
ruce má sepjaté, u levého boku troubu: Celeehovice u Pro- 
stej ova; 

poutník 5 holi v ruce: m. Stonaŕov u Jihlavy; 

mnich (1719): Bélidla a Nemilany u Olomouce; 

žena (spravedlnost) drží v pravici meč vzburu a v levici 
vážky dolô: r. 1730 Košátka u Pŕíbora (VL 12.), m. Morkovice 
u Zdounek; ženská postava: Hvozdná u Vizovic a Vedrovice 
u Bohutic u Znojma: žena v horní polovici .štítu, jeleň v dolní: 
Brodek u Pŕerova; drží pravou rukou psa, v levici nádobu: 
Pŕílepy u Holešova (III. G.); má v pravici kfižek: Horní Otasla- 
vice u Prostéjova; ženská na koni s praporem, nahofe pták 
s roztaženými krídly: Olešinky u Radešína; 

10* 



— 13() — 

dve ženy drží radlici vzhôru: Olešna Závišná (O. Horní) 
u Nové Ríše; 

dve osoby drží znak vrchnosti jesuitô IHS nahore s kŕĺžkem, 
dole se 3 híeby: Jamné u Jihlavy; 

dve deti nahé drží vzhôru srdce, jedno levou, druhé 
pravou rukou : Stará Libava u Dvorcu. 

Svati a svétice. 

Zbožnou mysl jeví pak volba svätých osôb jakožto zna- 
mení obce. 

Nejčastéji raají ve znaku sv. patróny kostela „na památku 
v jejich chrámu Páné založení",^) a to nejen osady, v nichž jest 
farni kostel, nýbrž nékdy též osady k nim pripojené. Jinde však 
raají znakem také jiného svätého nebo svétici, než patróna 
kostelního. 

S v. patróna íarního kostela svého mají, nékdy 
i jméno jeho v nápise u jména obce (nejvíce na panství Kun- 
štátském) nebo S (svätý a začáteční písmeno jeho u postavy) 
v rozličných krajinách: 

n ej svet é j ši Trojici: Mysločovice u Holešova, Studnice 
Vysoká u Jihlavy; Pannu Márii: Borovnice u Jimramova, 
Gholina u Olomouce, Svatoslav u Tišnova (III. 3), Stĺpa u Hole- 
šova, Žďár (str. 23.J; Vše Sväté Pfemyslovice u Konice (v horní 
polovici štítu 2 sväté, v dolní strom); sv. Jakuba ap. Komna 
u Bojkovic; sv. Jana Krt. m. Slušovice u Vizovic ; sv. Jiljí 
Kŕelov u Olomouce; sv. Jiŕí Náklo u Litovle; sv, Kateŕinu 
Hrabová u Mor. Ostravy, Kašava u Fryštáka; sv. Libora Je- 
senec u Konice; sv. Linharta, pod ním štítek s radlici Hnévotin 
u Olomouce; sv. Martina Mérotín u Litovle, m. Tlumačov ; sv. 
Michala Jiŕikov u Rymaŕova;-) sv. Mikuláš e Bedfichov u Kun- 
štátu. Horká u Olomouce, m. Malenovice, Ujezd u Vizovic ; sv. 
Petra a Pavla m. Tištín u Kojetína, na štité Brezovice u Pro- 
stéjova SV. Stanislava Pitín u Bojkovic; sv. Urbana Holice 



1) Selský archív: Listináŕ č. 37. 

-) Privilégium na str. 16. tyká se Jiŕikova, zaniklého mestečka 
u Dolních Kounic. 



— 137 — 

u Olomouce:^) ?v. Václava Krásna u Jimramova. sv. Vavfince 
m. Hluk, SV. Vojtecha m. Slavieín. 

Xékteré pripojené obce dostaly znakem také sv. patróna 
farniho kostela. na pf. Pannu Márii Beditiošt u Prostéjova. 
Dubčany u Gholiny : sv. Jana Krt. Blatee u Charvát; sv. Jiŕi 
Lhota. Strené a Unčovice u Xákla; sv. Petra a Pavla Lubé- 
nice u Téšetic; sv. Stanislava Hostétin u Pitina (Vil. 8.) a j. 

J i n é h o s v. patróna ve znaku dostaly, nežil byl farni 
kostel nebo jejich kapie, na pŕ. Pannu Márii Kyselovice u Pfe- 
rova (farni kostel ve Vlkoši jest sv. Prokopa) : sv. Barboru 
Neobuza u Vizovic (farni kostel v Slušovicích sv Jana Krt.) ; 
SV. Bartolomej e Leehotice u Holešova (t. k. v Mysločovicích 
nejsv. Trojice); sv. Gertrudu Makov u Knnštátu (ale kapU 
nejsv. Trojiee); sv. Jana Nep. Dolni Ves u Fryštáka z r. 1730, 
(f. k. ve Fr. sv. Mikuláše) ; sv. Kláru Sichotin (kaph Panny 
Márie) a sv. Pavla Prosetin u Kunštátu, (tanini farni kostel jest 
SV. Markety); sv. Václava Pfedvor u Jihlavy (f. k. v Lukách 
SV. Bartolomej e). 

Nejčastéji pŕicházeji ve znaku svati: Panna Maria. Anna, 
František, Jan Kŕtitel a od polovice XVIII. století také Jan Ne- 
pomuckv, Jiŕi, Kateŕina. Martin. Michal, Mikuláš, Pavel, Petr a 
Pavel. Václav: nikoli však. což bychom očekávali, sv. C}tí11 a 
Method. 

Nejsv. Trojici máji ve znaku Drnovice u Kunštátu: 
oko Boží m. Hulin u Kroméŕiže; Ježíše Krista na kfíži 
Veselá u Vizovic; po strane stoji 2 osoby a vedie nich v levo 
vinná réva, v pravo snop, nad kŕížem beránek. za nim praporec : 
Pamétice u Boskovic (v. III. 5.); beránka Božiho s kŕižem 
pravou nohou drženým Kovalovice u Xezamyshc. m. Kunovice 
u Hradišté Uber.: Ducha sv. ve spôsobe holubice, od niž vy- 
chází záŕ. Losov u Olomouce; Pannu Márii Chrlopy u Uherčic, 
Krmelín u Mor. Ostravy. Xejrov u Kunštátu (obr. U.) a spo- 
lčené s nim Sasina a Zbonék jinak Klevetov, Paskov u Mistka. 
m. Pozoŕice u Slavkova. m. Uherčice u Mikulova; 



1) Listiny od obce končili r. 17H7: . . . „Aby ale tento ordinár a dokument 
zachován byl pro potvrzeni všeho toho, potvrdili j^me my podepsanými našema 
jmény a naši obecní pečeti pritlačili figúru svätého Urbana papeže a mučed- 
nika a patróna našeho chrámu Páné Holického.- iSelský archiv 1901 str. 185.). 



— 138 



andél drží v pravé ruce mec, v levé vážky: Leštnice 
u Mohelnice; orá s voly, sedlák klečí na levém kolene, slnnce 
na ne svití : Žákovice u Bystrice pod Host. ; andél s trúbou: 



CO 



?i 




Horní Bečva (III. 11.):^ na nékterých znacích býva andél jako 
strážce štítu (víz str. 10.). nebo hlava jeho nad nim, na pŕ. m. 
Brumova, Vízoví c (obr. 25.) a j. ; s v. A 1 ž b é t u má Paidka u Kunštátu 



— 139 — 

(obr. 13.).; sv. Annu Meziiíčko u K. (obr. 9.), Blažovice u Slav- 
kova ; sv. Antonína Krakovec u Konice, Orechové u Kf ižanova, 
Roseč u Sulíkova; sv. Apolonii Braslavec (obr, 10.), Louka 
a Tasovice u Kunštátu; sv. Cecílii Mladotice Horní a Dolní 
u Slavíčína: sv. Františka Brfoví, Bolešín a Nyklovice, Sul- 
kovec a Vésfínek u Kunštátu, Lhota u Olešníce; sv. Isidora 
m. Knéhnice u Boskovíc; sv. Jana Krt. Jankovice u Holešova, 
SV. Jan kŕtí človeka klečícího : Hoštice u Víškova a dole beránka 
Božího, jenž drží kríž s praporcem: Bohuíiovice u Olomouce; 
s v. Jana N e p. Klečúvka u Vizovíc, Lhota Chvalčov u Bystrice 
pod Host. a Kánice u Brna od r. 1779; sv. Jan Nep. s mostu svržen: 
Šišma u Bystrice pod Host. z r. 1725; 

SV. Jiŕí m. Brušperk a vsi: Citov u Pŕerova, Gruna u 
Morav. Tŕebové, Chudobín u Litovle, Litobratŕice u Krumlova, 
Lomnice u Sovince, Lubnice u Bitová, Neiedín u Olomouce; 
sv. Josefa Hluboký u Kunštátu, Korovice a Polom u Bystrice 
n. P.; SV. Katerinu Veselí, Nedvézíčko a Ubušínek u Kunštátu; 

sv. xMarketu: Rybníky u Krumlova po zaniklé vsi farní 
Tupanové, z níž se zachovala část kostela, a u neho dosud 
z Rybník pochovávají; sv. Martina Rovečín u Kunštátu; 

SV. M a i- í Magd. Knéževes a Sulikov u Kunštátu (obr. 8. a 12.); 

SV. Michala Machová u Holešova, Medlice u Višňové 
(IIL 8.), Myslechovice u Litovle: sv. Mikuláš e Brankovice 
u Bučovic; SV. Pavla Kozlov u Jihlavy; sv. Petra a Pavla 
Kojetice u Sádku; sv. Štépána a j. Svitávka (str. 20.); 
sv. Terézii Bitovice Horní u Jihlavy: sv. Václava Lačnov a 
Ščechov u Drnovic (III. 2.), Trusovice u Šternberka, Újezd 
u Kunštátu, Zdétin u Plumlova; sv. Vavrín ce Haňovice u Li- 
tovle; SV. Wolfganga Hnanice u Znojma. 

Sväté mély znakem také: Beranov u Jihlavy, Bohuslavice 
u Konice, Bresce u Dol. Štépánova, Bystrovany u Olomouce, 
Crhov a Kčenov u Kunštátu, Kunice a Lhotka společné u Drnovic, 
Kyselov u Slavonina, Libuš u Hnojíc, Ohnice u Olomouce, m. 
Pačlavice u Zdounek v novém znaku, Paseka u Sovince, Rosička 
u Drnovic, Šanov u Pitíňa, Téšetice u Olomouce, Újezd u Ždara, 
Vedrovice u Olbramovic, Žerôvky u Olomouce; pomerné nejvíce 
na panstvi Drnovském a Kunštátském, í osady menší, pripojené 
k j iným osadám farním. Jména téchto svätých mély nékteré obce 
také v nápise pečetí (víz nápisy dále.) 



- 140 — 

Srdce a jiné časti lidské. 

Podobné o dobré mysli svedčí, j ako v národní písni a 
jiných plodedi lidových, že velmi často volili obecnim znamením 
srdce lidské, obyčejné také j ako v lidovém umení výtvarném 
s kvety nebo iinými vécmi, jež naznačují rozličnou náladu a po- 
vahu mysli, jemný cit a dňmysl. 

Srdce a z neho kvet mají ve znaku: Vesky u Uher, 
Hradišté; ze srdce velk\- kvet, po strane kosíŕ a radlici: Lov- 
čovice, Plačovice u Pulic ; — srdce, z neho kvety : Kaňovice a 
Pradlisko u Luhačovic, Kofenec u Šebetova; — nejčastéji mají 
české a nemecké osady srdce a z neho 3 kvety: Bludov u Sum- 
berka, Boršov u Mor. Tŕebové; Gotkytle, Postŕelmov u Zabieha; 
Oáskovice u Telče, Dobré Pole u Mikulova, Staré Hobzí u Jemnice ; 
Hostákov, Radošov a Týn u Tfebíče, Jakubov u Náméšté, Jezovice 
a Mlíčovice u Vranova, Kadolec u Kŕižanova, Kojatín, obnovená 
ves u Náméšté, Kostelec a Suchá u Jihlavy ; Lipnice u Lipolce ; 
Loučka u Lipníka ; Loučky u Jihlavy ; Ludkovice u Luhačovic, 
Matejov u Ždara, Meziŕíčko u Jihlavy, Mikovice u Hradišté Uh., 
Oleksovičky u Jaroslavic, Oplocany u Tovačova, Petrovice n Vel. 
Meziŕíči, Horní Radíkov a Urbaneč u Dačic, Raneíŕov u Jihlavy, 
Rejhartice u Dvorcu, Rojetín u Osov. Bitišky, Stálky u Uherčic, 
m. Studená u Telče, Hrubá Voda u Olomouce, V3^šice u St. Hobzí, 
Záhlinice u Hulína (VII. 5.) ; 

srdce a 4 menší a 1 vétší kvet Troubelice u Úsova (IX. 5.) ; 

— srdce a z neho 7 kvétô Lanžov u Vranova ; — srdce, z neho 
3 kvety a po strane 2 kvety : Podhoŕí u Hranie ; — štít ve 4 
pole rozdelený: dole v pravém poh srdce, z neho 3 kvety: 
Cetkovice u Šebetova; — srdce, v nem 3 ružice a z neho 
3 kvítky: Bélčovice a Modlava u Jemnice; — srdce a z neho 
3 klasy: Bélotín a společné s ním Gernotín, Jezerník, Milenov, 
Opatovice, Slavič a Stŕedolesí u Hranie; — srdce a z neho 6 
klasô : Kerhartice u Dvorcň ; — srdce, z neho 3 kvety, po stranách 
r at o les t: Blahutovice, Lhotka, Radíkov a Zbrašov u Hranie; 

— srdce, z neho 3 ratolístky se 4 a 3 kvítky: Hradečná u Úsova; 

srdce, v nem 2 klíč e a nad ním kvítek: Mutná u Dačic; 

— srdce a nad ním p tá k: Hrozenkov Nový u Vsetína; — srdce, 
na nem stojí 2 ptáčkové k sobé obrácení: Prosenice u Lipníka; 

— srdce s 3 kvety, na prostfedním ptáček: Svetlá u Šebetova; 



- 141 — 

— srdce, z neho 3 kvety a po stranách na srdci sedí 2 ptáci. pod 
srdcem 2 ratolesti: Matejov u Ždára: — podobné Bŕezí u Ž dar a : 
srdce, podel neho ratolest, na nem stojí pták drže ratolest v zo- 
báku ; — srdce s 3 kvety, nad nim radlice a krojidlo: 
Čáslavice u Tŕebíče; 

srdce šípem proklané. z neho 3 veliké kvety: Lhota 
u Radkova u Bystrice p. Host. ; srdce šípem proklané a z neho 
5 kvetu: Novopláň u Dvorcu; — srdce 2 šípy prostŕelené, nad 
ním hvézda: Rešov u Rymaŕova; — srdce 2 meči proklané: 
Vicenice u Náméšté; — srdce, do neho pila zaŕiznuta. nad ním 
kvet, kolem 2 hvézdy: Horní Bŕečkov u Vranova; — srdce a na 
pŕíč kladivo: Hosténice u Slavkova; — srdce a kolem neho 
3 koule: Únanov u Znojma; — srdce, z neho p 1 am en, po stra- 
nách 2 rflžice: Herčivald u Dvorcu; — srdce, nad ním 2 hvézdy: 
Hostím u Budéjovic: 

hlava mužská s vousy: Horní Újezd u Lipníka: 

hlava, ruka a j.; Bélčice u Dvorcô ; v červeném štité ruka 
vztažená z bílého oblaku drží pni bilé stiely zavinuté : m. Nový Jičín; 

Rouchovany u Hrotovíc král Matyáš r. 1486 nadal erbem 
a peí^eti: „štítem, v kterémž poli zeleném snop pšenice a ruka 
po loket polovici šerou barvou místo sukne prikrytá a srp 
pod s n o p e in držící se spatí"uje'' : 

ruka drží ratolest: Hysle u Kyjova, 6 klasu: Menhartice 
u Jemnice, j etelo vy t roj list: Veiglov u Sovince, lilium 
s trojím kvétem: Dubany u Prostéjova; drží cep. vedie je snop 
a nad tím réva: Gechyné u Slavkova (X. 10.) : ruka ve štíte drží kiiž, 
nad fafrnochy a prilbou svití pôlmésíc a hvézda: Provodov u Luha- 
čovic; ruka drží 3 louče nebo svice hoiící: Prestavlky u Pre- 
rova; ruka s mečem býva na pečeti ry chtárii mestských, obyčejné 
kde méli soudni právo hrdelní, pozdéji též jako vedlejší znamení 
ve znaku méstském. na príklad Bzenec (I. č. 3. a 5.); 2 ruce 
spojené drží mlat: Branišov u Radešína; z oblak jedna ruka 
drží meč, druhá vážky, pod tím hvézda: Petrvaldíky uPŕíbora(VI. 6.). 

2. Zvírata čtvernohá. 

Z nich nejčastéji oblíbili si do znaku českého Iva s korunou 
nebo bez ni, pak kone. jeleňa; páni z Pernšteina dávali svým 
obcím v jednom poli rozdeleného štítu rodný znak svuj. zubrí hlavu, 
v druhém znamení hospodárska. 



I 



— 142 — 



Ve znaku mesta Bfeclavé (obr. IV. 5.) stojí v červeném poli 
zlatý lev bez koruny vzhúru, opŕený o stfíbrnou véž na zelené 
púdé; Jihlava méla ve znaku pôvodné stfíbrného Iva českého 
(str. 12.); Lipník zlatého Iva s korunou v černém polí (str. 21.), 
Tišnov v modrém poli; — Stará Ríše „v štítu žlutém Iva mo- 
drého od levé k pravé strane vzhúru stojícího s rozžavenými 
ústy a vyplazitým jazykem, držícího v pfedníeh nohách znamení 
pétihranaté, jenž obyčejné mufí noha slove". 

Český lev nad branou stoje: m. Rožnov ; drží v pravé 
tlape meč, v levé srp: Blažice u Bystrice p. Host. ; v pravé tlape 
štítek: rychta Prostecká, Sumrákovská a Vyderská u Telče; — 
českého Iva mají dále: m. Starč u Tŕebíče, Koldštýn, lev drží 
štítek rozečtvercený, na némž ve 4 polích jsou hvézdy 6hranné 
(obr. 14.) ; Nové Mesto u Jihlavy (str. 22.), Podivín (obr. IV. 6.), 
Rousinov, Strážnice, Uber. Brod (str. 14.), Úsov a vesnice: 
Kozlov u Lipnika, Lukovany u Rosic (IV. U.), Mčenovice u Valaš. 
Mezií'íčí ; 





Obr. 14. Znak mesta Koldštýna. 



Obr. 15. Znak mesta Krumberka. 



jeleňa m. Konice, Račice a vesnice: Hartikovice u Ná- 
méšté, Krásensko u Víškova, Ostejkovice u Jemnice, Trnava 
u Vizovic: — jeleňa v behu: Benešov u Boskovic, Kožušany 
u Olomouce. Horní Lesonice u Znojma; — jeleňa v behu a za 
nim strom: Vomice u Ivančic (VI. 2.); — jeleňa a strom: Bre- 
zina, Javoľíčko, Veselíčko a Vojtechov u Litovle společné; — 
jeleňa mezi stromovím: Dolní Hynčina u Zábŕeha; — jeleňa 
ve skoku, strom a myshvce m. Krumberk (obr. 15.): — štít roz- 
délen: v horním poli jeleňa v behu, v dolnim ještérku: Ostrov 
u Zďára; — jeleňa leže: m. Jaroméfice u Budéjovic; — ve 
štité 3 jelení beží pŕes vrch, kolem štítu íafrnochy a nad nimi 



— 143 — 

hrábé se špičákem skrížené: Solanec u Rožnova: — púl jeleňa 
ve skokn: Bohdalec n Radešína. m. Jedovnice (str. 15.): roh 
jelení se 6 parohy a j. Šnmberk (str. 19.): 

daň k a leže: m. Mohelno (obr. II. 4.); 

1 osový roh vzhôru stojí v modréra štíte: m. Vlachovice ; 

m e d veda: Blažov a Kadefin u Litovle; — medvéd ve 
štíte drží malý štitek a na nem 2 bfevna vodorovná: rychta 
Radkovská u Telče (VIII. 1.); — drží štitek a na ném kotvu: 
rychta Racovská, — písmeno M, nad ním korunu: rychta [Sedle- 
jovská tamtéž ; 

v modrém poli zlatého vlka ve skoku, uprostred tela shňry 
šípem zlatým kosmo prosíŕeleného, mcá m. Rymafov (obr. 16,); 

psa: Bobrávka u Ždára, Mirosov u Radešína: — nad nim 
a pod nim hvézdu: Krhov u Bojkovic; — psa v behu s vypla- 
zeným jazykem: Ústí u Hranie; 

k ň ň bílý ve skoku na modrém štíte, 
sedlem hnedým osedlaný, nad nim v levém 
rohu štítu zlatá 61istá rňžice, dole pruh zelené 
zeme : m. Mor. Ostrava ; kôň s uzdou : 
Cerekvička u Jihlavy; — kĎň na zadnich 
nohou vzepjatý: Jaroméŕice u Jevička; — 
kôň a za ním šíp hrotem nahoru šikmo 
obrácený: Vlkoš u Kyjova; — kôň v behu 
a nad štitera koruna: Bačov u Boskovic; 
— kôň ve skoku na 3 pahorcich: Patefin ^, . .^ 

u Litovle; — kone v behu nebo skoku dále zn^k mesta Rymaŕova. 
máji vesnice: Borač u Doubravníka. Bresko 

u Konice, Drahanovice u Olomouce, Džbel u Konice, Evanovice 
u Brna (XII. 5.), Heŕmanice u Hranie, Jamartice u Rymaŕova, 
Košov Horní u Jihlavy, Krhov (III. 9.) a Ludikov u Boskovic, 
Lhota, Nová Ves a Pŕívoz u Mor. Ostravy. Lipina u Šternberka, 
Lučice u Hranie, Ŕečiee u Radešína, Staŕechovice u Plumlova, 
Studničky u Jihlavy, Újezd u Rosic (VI. 8.), Vlaehov u Mohelnice; 

na rozdéleném štíte v horním poli kone a v dolnim radlici 
má Lhota u Šternberka; hlavu koňskou Grygov a Skrbeň 
u Olomouce (VIL 1.): 

býka Ocmanice u Náméšté; vola Hynčice u Losína; 
vola ve skoku zadníma nohama na pahrbku Služín u Plum- 
lova (VI. 1.); vôl ležicí na zemi: Hovézí u Vsetína; — 




- 1' 



\fú v levo jda, nad nim koruna: Polouves a Hrabôvka u Hranie; 
•• volská hlava: m. Bítiška Osovská (IV. 3.); pôl volské hlavy 
v 1 poli a v druhém 2 brevna kosmo ležíci : Rymice u Kole- 
sová; — dva rohy na konci otevrené: Pavlovice u Dŕevohostic; 

zubŕí hlavu s houžvi, skrze chrípé protaženou, po svých 
pánech dostaly m. Prerov (XV. 2.), Nedvédice, Strážek, a nad 
ní zavinutou strelu Plumlov (str. 5 a obr, 17); pňl hlavy zubrovy 
černe a pftl orlice Bystrice n. Pernšt. (str. 19.-20., obr. TI. 7); 

mestečko Néničice u Tovačova r. 15()3 po žádosti Vratislava 
z Pernšteina: „štít od svrchu až k spodku rozdelený' ; pravá po- 
lovice žluté barvy, v níž pôl hlavy zubrové s kruhem a vypla- 
zitým jazykem své pfirozené barvy; druhá polovice modré barvy, 
v níž u spodku kopeček zelen}^ na némž pét klasu pšeničných 
své pŕirozené barvy povŕíslem svázaných se vidí." 

Vesnice na panství Pernšteinském do- 
staly ve štíte na pŕíč rozdéleném v horním 
poli zubŕí hlavu a v dolním hospodárske 
veci: strom, radlici a krojidlo rychta Ger- 
novská: Bory, Gernovice, Hodonín, Husie, 
Jestŕábí, Klokoči, Litava, Sejfek a Strítéž ; 
- dole radlici, snop a krojidlo rychta Dou- 
bravnická: Kŕižovice, Maňová, Rakoví; — 
dole motyku a rýč kŕížem položené rychta 
Kozlovskä: Kozlov, Hrdá Ves, Leseňovice 
a Pivonice; — dole sekeru, strom a vidle 
rychta Ujčovská : Ujčov, Gebin Horní a 
Dolní, Kováŕov, Lískovec a Olešnička (IX. 9); — dole snop, 
srp a cep rychta Véženská: Býšovec a Véžná (IX. 10); — nahoŕe 
zubŕi hlavu a po strane rĎžice, dole radlici a krojidlo rychta 
Nedvédická: Genvír, Ghlívský, Skorotice a Smrček; nahore radlici 
a krojidlo, dole domek, u neho človeka rychta Zlatkovská, Radkov; 
— naopak v horním poli radlici, hrábé a poŕíz, v dolním zubŕí 
hlavu a po její strane 2 rfižice rychta Štépánovská: Borovec, 
Gtyry Dvory, Kobylnice, Korožná, Svaŕec, Vrtéfíž; 

ve štíte radlici a nad nim zubri hlavu rychta Roženská: 
Bukov, Jabloňov, xMilasin, Rožná; 

sviní hlavu Kŕténice u Krumlova (III. 10.); 




Obr. 17. 
Znak mesta Plumlova. 



— 145 — 

ovci nebo beránka m. Vsetín (ÍL 5.) a Ví^i Hefniaiiice 
a Klokoči u Hranie, Kratochvilkau Ivančic, Obramice u Litovle (str. 3), 
Pokojov u Ždára, Starnov u Šternberka; 

kozia Bečva Prostrední u Rožnova (ÍII. 13.), Lipovú Stráž- 
nice; — kozia v behu, nad ním pfllmésic a hvézdu Javornik 
u Strážnice; — púl kozia vyskakujiciho Jamy u Ždára: — v roz- 
déleném štité v horním poli V2 l^ozla vzpŕimeného, v dolním 
2 bfevna m. Bystrice p. Host. ; 

zajíce v poli zeleném m. Prostoméŕice u Znojma; — zajic 
utíká pod strom em : Runáiov u Konice; 

vydra drží v ústech štiku v červeném štité: m, Ghropiň 
u Kroméŕiže. 



3. Ptáci. 

Oblíbeni byli nejvíee moravská orlice, kohout, holubice, čáp, 
husa a malí pévci. 

Orlici moravskou máji obce mestské: Olomouc, 
Znojmo (str. 11. a obr. 18.), Jevičko, Mor. Tŕebová: Boh- 





Obr. 18. Znak král. mésla Znojma. Obr. 19. Znak mesta Hustopeče u Brna. 

dalov u ždára, Hostéradice u Krumlova (nad štitem korunu), 
Kráhce u Prostéjova: — moravskou orlici a j. v.: Bíezová, Hra- 
nice, Némčice u Židloehovic (V. 7.); čerňou orlici: Uničov 
(str. 13.); púl orlice černe: Šumberk (str. 19.); s jinými 
predmety: Slavkov (str. 18. a 11. 8.), Strachotice (str. 20. 
a V. 12.), Libava (str. 22.), Ždár (str. 23.) ; Oleksovice u Znojma 
„štít na poli na pŕíč barvami rozdelený, jehož spodní polovice 
bilé barvy, v níž se litera W v latinském spôsobu žluté barvy 
spatfuje; druhá pak svrchní polovice modré neb lazurové barvy. 



— 146 — 

do niž z té bilé polovice piil orla nebo orlice černe, literu R též 
spôsobu latinského bilé barvy uprostred života majici s kHdly 
rozkŕidlenými a jazykem vyplazeným pod korunkou zlatou od 
levé strany k pravé obrácené vyniká;" 

pôl orla biléhoaS hrozný vina v červeném štíte : Miroslav ; 

pôl orlice s j inými vec mi, obyčejné v rozdéleném 
štité: m. Biteš s Vo českým Ivem; Bítiška Veverská s 2 bŕevny 
kohno; Bystrice n. P. (str. 20. a II. 3., 7.), Drahotouše, Drnholec 
u Mikulova dole s 2 brevny kolmo; Prostéjov, vedie mrižoví; 
Štramberk šíp, dole u neho srp a pul orlice; m. Tršice u Lip- 
nika pôl orUce v horním poli, bŕevno a v dolním žabu (VIII. 4.). 

Hustopeč u Brna ve štíte na zdél rozdéleném v pravém 
červeném poli uprostred na pŕíčném bŕevnu zlatém hrozen vina, 
nad brevnem bílý nôž s hnedou rukovéti, pod ním prázdne 
pole; v levé polovici pul bilé orlice v modrém poli (obr. 19.). 

Z vesnic mají orlici: Opatovice u Jevíčka, Rovensko u Rudy, 
Valtinov u Dačic; orlici a 2 hvézdy: Ghabičov u Šternberka; 
na panstvi Luckého kláštera pekný znak Lodenice: v horním poli 
pôl orlice a v dolním písmenu W, po stranách drží znak 2 štíhle 
postavy (obr. III. 7.); Milfron u Znojma nahoŕe orlici, u ní 
v pravém kouté f, dole rošt, W. a j. ; Suchohrdlí u Krumlova 
radlici, kosíŕ, pôl orlice a W; v rozdéleném štíte na dél 1. radlici a 
2 pôl orhce, nad štítem korunu, dole po stranách ratolesti: Brťovi, 
Smolná a Malonín u Jevíčka; 

kohouta: m. Bánov u Uher. Brodu, Brňany u Víškova, 
Lišná u Domaželic, Loučka u Litovle, Moravičany u Jivové, 
Rousmirov u Vel. Meziŕíčí, Rudslavice u Holešova; kohouta 
a pod ním rôžici Záhorovice u Bojkovic; kohouta a vedie 
bŕevna m. Višňová u Krumlova (V. 9.). 

páva, kolem neho kvíti, Pavlov u Lechovic; 

bažanta a j. m. Horní Dunajovice (str. 17.); 

skfivánka m. Dolní Kounice (V. 5.); 

holubici Tresne u Kunštátu; holubici na štíte v rovném 
kline, hrotem nahoru obráceném, ana drží ratolest v zobáku, 
v ostatnich polích 3 bŕevna m. Náméšť u Brna (obr. 20); holu- 
bici s ratolesti v zobáku Vršava u Jaroslavic, Prostŕedkovice 
u Jihlavy; 

vranu m. Dražôvky u Ždánic- (IV. 9.); 

vodniho ptáka v rákosí Lužná u Brumova; 



147 — 




cápa Dešňvek u Bitová. Luka u Jihlavy. Svratka Radešinská. 
Zvole u Zábŕeha; čáp drží hada v zobáku, nad nim jsou hvéz- 
dičky: Hradec u Uničova; drží v zobáku ratolest. kolem neho 
jsou 4 kfižky a po stranách jeho 2 rato- 
lesti : Prusy Moravské u Viškova : 

h u s u Boškúvky u Viškova. m. Hrádek 
u Jaroslavic (obr. 21.), Lukavice u Mohclnice. 
Tfebčin u Prostéjova; husu. po strane jeji 
ovoce: Branišovice u Krunilova; husi nohu 
m. Kokory (str, 16.); 

labuť s roztaženýma kfídloma: Ghva- 
latice u Bitová : 

pelikán rozzobává si prsa, aby na- Obr. 20. 

kŕmil 8 mladé vzhúru k nemu hledíci: Vilimov Znak mesta Náméšté u B 
u Litovle (str. 3.); 

kfidlo: m. Kŕižanov (IV. 
12.). Kufim, Velké Mezifiči a ves 
Radostin; krídlo šachované, pod 
ním ptačí noha s drápy: m. 
Náméšť u Olomouce; ve štíte 
3 krídla, 2 po stranách štítu a 
3, dole pery vzhfiru položená, 
mezi nimi 3 f: m. Tasov u Vel. 
Mezifiči : 

ptáka pévce a j. m. Dolní 
Dunajovice; — pták: Hluboké 
u Náméšté, Morice u Kojetína, 
Podolí u Radešina: — ptáka ve 
štíte, nad tímto kvítky: Prosenice Hrubé u Lipníka: — ptáka 
stoje Kovalovice u Slavkova, Sazomin u Ždára: — ptáka na 
kameni Nová Ves u Bítišky, na protŕedním vyšším ze 3 kameňu 
Medlice u Dvoreii. na kvetine: Hedvikov u Sovince, Holešín 
u Rájce; u hroznu: Osyčany u Nezamyslic, na vinném keŕi ze 
zeme vyrostlém a strom, radlici a krojidlo Ŕeznovice u Ivančic: 
— pták sedí na prostrednim suku ostrve: Lazce u Prostéjova: 
na parezu, drže v zobáku ratolest: Bánovice u Jemnice; na 
suché vetvi: m. Ménín (V. 11,) a Podolí u Brna (XIV, 6): na 
strome: Bystrice u Bánova, Pavlovice u Koietina: pták na 
strome, vedie 2. strom, na pravo radlice: Vážany u Viškova; 




Obr. 21. Pečef a znak méstce 
Hrádku u Jaroslavic 



— 148 — 

pták s vyzdviženými krídly: Bohdikov u Losína, Novosady, ves 
u Kroméľiže (teď predmestí Kromérižské) ; s rozepjatými krídly 
stojí na oseknutém pni se 4 vetvemi: Bratrejov, Lhotsko, Lutonín 
a Prlov n Vizovic; — letí nad zemí: Kozí Lončky a Nýdek 
u Hranie. 

4. Obojživelníci, ryby a jiná zviŕata. 

Z ostatnich zvirat vyskytují se na obeeních znacích nejvice 
ryby a rak, méné jiné. Z obojživelníkň mají: 

želvu Žabná u Místka; 

žábii v dolním poli znaku m. Tršice (obr. VIII. 7.); 

hada u nohou sv. Michala MedUce u Krumlova (obr. III. 8.), 
v zobáku čápové Hradec u Usova; 

rybu Bedŕichovice u Brna (XIV. 4.), Jermaň u Litovle, Lhotka 

a Obyčtov u Žďára; rybu na vode plovoucí: Osláv u Budišova; 

rybu a nad ni kvítek Tečiee u Rosic (VI. 5.); rybu a radlici: 

Hevlín u Jaroslavic; v dolním poli štítu rybu ve vode, v horním 

poli uprostred strom, po stranách radlici a pulmésíc Vicomélice 

u Bučovic; — kapra Ráječko u Zábreha, Vatín u Žďára; — 

— štiku pokosem ve štíte m. Rosice u Ivančic; — ve štíte rybu 

šikmo vzhäru: m. Brunzeif u Rymafova; 

— kapra a štiku m. Litovel; — 2 ryby: 

Číkov u Bíteše na čtverhranné pečeti 

(obr. 22.), Doubravice u Jívové, m. Hrušo- 

vany u Jaroslavic (V. 8.), Potučník u Losína; 

dole 2 ryby kŕížem položené, uprosU-ed štítu 

bi'evno a nahore 2 hrozný : m. Dolní Vistonice 

u Mikulova a Polava u nich: — 2 ryby ve 

Obr. žž. Pečet a znak stľedním poli Žerútky u Kunštátu ; — 2 ryby 

Číkova u Biteše. krížem položené Pulgarov, Začany u Zidlo- 

chovic, a pod nimi raka Bohuslavice u Bru- 

mova; — 2 ryby po stranách 2 ostrví kíížera položených Dyjá- 

kovice u Jaroslavic; — 2 ryby a nad nimi korunu Buč u Žďára; 

raka: Červená Lhota a společné s ni dily Hrabí a Rimic 

u Litovle, Lupenné u Svitav, Pasohlávky u Mikulova, Rakodavy 

u Tovačova; raka a rybu Chrbov u Tovačova; v oválním poli 

i. raka, 2. sv. Jiŕí, mezi poli kvetinovou ozdobu: Lhota a Strené 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. VII!. 




Slávik: Znaky a pečeti. 



Tab. IX. 




AiKOšt Krejčí. 



— 149 — 

u Litovle; — 3 kusy račích klepet ve štité a nad ním ruku 
m. Mérin u Vel. Meziiiči; 

okrídlený hmyz: Kfidlovice u Jaroslavic. 

5. Rostliny. 

Rostliny zdobí často obecný znak, nejvice e^ý strom, 
v krajinách vinorodých réva a lírozen, bud samy nebo ve spojení 
s jinými predmety, zvlášté hospodárskymi, pak rúže a rozličné 
kvetiny a kvety, podobné j ako v národním vyšívaní a matovaní. 

Strom rozličného tvaru mají ve znaku: Nová Bela u Pásková, 
Bohutice u Znojma, Brezová a Hrobice u Vizovic, Cvrčovice 
u Židlochovic, Gechôvky a Dobrochov u Prostéjova, Dfínov 
u Zdounek, Hodice u Treste, Hajany u Brna (XIV. 3.), Horní 
Ves u Holešova, Jarcová u Valaš. Meziiičí, Kfesťanovice u Dvorcô, 
Kľtiny u Brna (XIV. L), Kvetín u Mirova, Lesonice u Krumlova, 
Lhotice u Búdková, Lhota X'edášovauBrumova, Ludmírov u Konice, 
Misti'ice u Uher. Hradižté, Dolní Moravice u Sovince, Odrhce 
u Litovle, Pičinek u Dacie, Pfibyslaviee u Bíteše, Sokolom Dolní 
u Uničova, Stará Ves u Rymaŕova, Stošikovice u Bohunic, Studnice 
u Víškova, Svatobofice u Kyjova, Svinošice společné se Sv. Kate- 
ľinou a dilem Šebrova u Blanska, Vítova u Holešova, Vítovice 
u Slavkova, Vranin u Jaroméric, Vranovice u Prostéjova, Záhradka 
u Náméšté; — strom s rozložitými silnými vétvemi Mouchnice 
u Bučovic; — strom s vysokým pnem a malou korunou Prosatin 
a společné Blahoňov, Jestrabi, Nová Ves a Pánov u Kuŕimé; — 
strom s plody Ivan u Židlochovic; strom o suchých vétvích, 
na vetvi ptáka Kotvrdovice u Blanska; strom a 2 kvety 
po stranách m. Osvétimany; strom, u neho kvétoucí rostlinu 
Zákŕany u Ivančic; pod nim 2 kúpy Krčraaň u Olomouce; 
strom ovocný, na pfič pod korunou prede pnem radlici Zá- 
stfízly u Stfílek; pod nim radlici Leskovec u Koryčan; strom 
a radlici Babice u Brna, na pfič radlici Staré Hvézdlice u Bu- 
čovic; strom a vedie krojidlo Kožušice tamtéž ; nad nim radhci 
a krojidlo Kladná, Pozlovice a Ŕetéchov u Luhačovic; strom, 
radlici a košatý strom ovocný Krbová u Vel. Mezifíčí; strom 
a krojidlo Tŕesovice u Krumlova; strom a po stranách sekeru 
a radhci Rudice u Rájce; pŕes jeho kmeň sekeru ki'ížem polo- 
ženou Pénčice u Pferova; pod ním 2 sekery kŕížem Mouŕinov 

U 



L 



— 150 — 

u Bučoviu ; pod nim radlici a kosí ŕ Radotiee u Pulie ; pod 
ním u korene motyku a sekeru Lopeník u Uher. Brodu; u neho 
špicatý k amen a po stranách pňlmésíc a hvézdu Détkovice 
u Prostéjova ; v rozdéleném štíte strom, púlmésíc a hvézdu m. Jivová 
u Šternberka; strom mezi 2 skalami Branškov, Lažanky 
a Marsov u Kufimé; 2 stromy Lukoveček u Holešova, Poteč 
u Brumofa; 2 na pahrbkovité zemi, na prvním štihlém sedí 
pták, pod 2. košatým stojí myshvec a mírí na ptáka: Vohančice 
a Herotice u Tišnova; strom ovocný, pod ním oprena kosa na 
pravé strane, cep stojí vedie stromu v levo, Krhov u Hrotovic ; 
na pni stromu ovocného pod korunou naklonený štítek a na nem 
CR (začátečni písmena pánova, Karia Rogendoríá) Rogendorf 
u Blanska; po stranách stromu 2 veže m. Dolní Dunajovice; 
strom a nad ním radlici Veselíčko u Lipníka ; 2 lesní stromy na 
svahu kopce Nemilov u Úsova; 3 na kopcích Bzová u Bojkovic 
a Mladoňov u Šumberka; 4 jehličnaté stromy na škále Prístba 
u Jaroméŕic; les, 3 velké stromy a 3 menší, nad menšími na- 
hnutou sekeru Klepáčov u Viesenberka; 

vete v se 4 listy Horní Vilímovice u Tŕebíče, s 5 kvety 
Stľítéž u Tŕebíče, s plody Nejdek u Lednice, Pavlovice u Husto- 
peče; — vétev s ovocem a radhci Ždarna u Boskovic; — vétev, 
radlici, krojidlo a hvézdu Bynina u Vel. Meziŕíčí; — suchou vétev 
a kopáč kŕížem položené m. Rajhrad (V. L); 

vétev dubovou se žaludy: Karlov u Sovince, m. Lanžhot 
u Bŕeclavé, Mikulčice a Ratiškovice u Hodonína, Nová Ves 
u Uher. Ostroha ; s 1 žaludem Savín u Litovle, s 2 žaludy Lide- 
ŕovice u Strážnice, Mladč u Litovle, Snovídky u Bučovic; se 3 
žaludy Bukovinka u Brna (XIV. 5.), m. Modrice u Brna, Rohatec 
u Hodonína, Šumvald; 2 žaludy s 2 listy m. Pouzdrany u Miku- 
lova; 3 žaludy spojené Milokošt u Uher. Ostroha; v horní polo- 
vici 3 žaludy. v dolní bŕevno m. Lednice; 

r at o les t Mešovice u Jemnice, s 3 listy Rímov u Sádka, 
s 3 kvety Edrovice u Rymafova, Ghýlice u Uher. Ostroha; s 3 
kvety, nad štítem andéla Kvačice u Uher. Ostroha ; ratolest a šíp 
kŕížem položené a 4 ružice Hrušovany u Židlochovic; ratolest 
a vedie radlici a motyčku kŕížem položené, nad radlici kŕížek 
Jasenice u Náméšté; — list javorový Židenice u Brna (XIV. 8.); 

ostrevse4 suky na horní strane m. Vlachovice u Brumova; 
ostrev, korunu, W a j. m. Fulnek; ostrev a rúže Glisté Soboto- 



i 



151 



viee u Rajhradu (IX. 8.) ; 2 ostrve položené kiižem m. Letovice 
u Boskovic a Ždár (str. 5. a 23.); ve stŕibrném štíte 2 hnedé ostrve 
kŕížem položené a raezi nimi 3 hvézdy m. Mistek (obr. 23.); po 
stranách 2 ostrvi 2 lyby Dyjákovice u Jaro?lavic; na 2 ostrvech 
kHžem položených leží rámec, drží jej 2 česti Ivové, nad ním 
púlmésíc a hvézda: m. Lysice n Kunštátu; 

b ŕ e v n o sif ované uprostred štítu m. Kojetín (str. 5.1i obr. 24.) ; 
bŕevno šikmé s 3 hvezdárni m. Ždár (str. 23.) ; v 1. polovici štítu 
Í3ŕevno, v 2. kohouta m. Višňová (V. 0.) ; uprostred štítu na 
pfíč bŕevno. nad ním 2 a pod nim 1 radlici Pistovice u Račic; 
bfevno, 2 šípy a 3 kvetiny Sedm Dvorňv u Šternberka; 
2 bŕevna m. Brno v pflvodním znaku (str. 11. — 12.); 2 bfevna 
a pod nimi 2 hrozný Horní Rojanovice u Hustopeče; 2 bŕevna, 




-^ 



Obr. ±i. 
Znak mesta Mistka. 





Obr. i>4. 
Zaak mesta Kojelina. 




Obr. 25. 
Znak mesta Vizovic. 



tosíf a j. m. Žeraviee u Kyjova (VIII. 5.): 2 bŕevna v dolníni 
poli a j. m. Bystrice p. Hostynem ; 2 bfevna ve štítku, jejž drží 
medveď, rychta Radkovská u Telče (VIII. 1 .) ; 3 bfevna ve štítku 
rychta Vanovská u Telee; 3 bfevna vodorovná m. Dolní Bobrová, 
Loštice; 3 bfevna a nad štitem 7 per m. Kunštát (V. 4); 3 bfevna 
v horní polovici, 2 hrozný v dolni Kŕepice u Židlochovic (IX. 2.) ; 
3 bfevna v horním polí. nad štitem hlavu andélovu m, Vízovice 
•(obr. 25.); 3 bfevna a kolem 6 hvézd m. Nívnice. 

V krajinách vinorodvch nejobyčejnéji mají révu: m. Nosi- 
slav (str. 15.), Židlochovice (V. 2.), Ostrovačice u Rajhradu, Újezd 
u Uher. Brodu ; se 4 hrozný Chvalkovice u Bučovic (obr. 26.) ; révu 
kolem tyče, kosíi a hrozen Sobúlky u Kyjova; vinný kef s hroznem 
íl kosíf: m. Oslavany a Padochov u nich; vinnou vétev 

11* 



— 152 — 

s hľoznem Dolní Bojanovice u Hodonína; hroz en m. Hustope& 
u Brna (v. obr. 19.), Prusy Nem. u Víškova, Stáhle Malé u Ryma- 

ŕova, Újezdee u Buchlova, Zblovice u Bi- 
tová; hroz en, nad ním 3 kvety, vedie 
kosíŕ: Žbánice u Višňové; hrozen a 
ptáka u neho Osycany u Nezamyshc; 
hrozen a kosíŕ: Biskoupky u Krumlova, 
Némčičky u Plavče, Nemecké Kounice, 
Suchohrdli a Nový Šaldorf u Znojma^ 
Ostopovice u Brna, Starovice a Sta- 
rovičky n Lednice; v rozdéleném štíte 
hrozen a kosif Bŕestek u Buchlovic, Sardiee 
u Kyjova (VIII. 3.); hrozen a radlici 
Gueice u Krumlova a Zbejšov u Ivaneic; 
nahore hrozen a kosíŕ, dole radlici Starý Šaldorf (IX. 8.) ; 
nahoŕe hrozen, kvítek, kosíŕ, dole radlici a krojidlo 
kŕížem položené Vírovice u Znojma; hrozen vína, po stranách 
2 kosíŕe Písek u Veselí n. M. ; — hrozen a kosíŕ, pod nimi radlici 
Petrov u Strážnice; — kolem hroznu a kosíŕe 3 hvézdy Kohou- 
tovice u Brna; — hrozen, kosíŕ a kosu Medlov u Židlochovic; 




Obr. 26. Pečeť a znak 
Ghvalkovic u Bučovic. 




Obr. 27. a 28. Pečeť a znak Valtrubic a Mackovic. 



— pod révou v levo radlici a v pravo kosíŕ Nová Ves u Bŕeclavé- 
a Téšany u Klobouk; — hrozen, radlici a kosíŕ Dobelice, Dobŕensko 
u Krumlova; — hrozen, radlici a krojidlo Mackovice u Jaroslavic 
(obr. 28.) ; — hrozen, kosíŕ a s n o p Alexovice u Krumlova ; — hrozen 
s 2 listy, kosíŕ a hvézdu Medlovice u Buchlova; — hrozen 
a šíp Bohuslavice u Kyjova; — hrozen, kosíŕ a rýč Vlčnov 
u Uher. Brodu ; — 2 hrozný a 2 kosíŕe : horenské právo v Bzenci 



— 153 — 

(I. 4.). Tasov u Uher. Ostroha: — 2 hrozný a 2 ryby m. Dohii 
Vistonice: — 3 hrozný Horní Nikolčir-e ii Židloc-hovic: 

obilí stojaté v dohii časti štítu, nábore 2 nože krížení po- 
ložené Osek u Lipnika (VIII. 7,); snop obíH Kyničky u Čech 
u Plumlova; snop a pole s klas)- Jenč u Blanska; snop a 2 kvitky. 
nad ním kŕižek Drásov u Tišnova (X. 2.); snop, po jeho stranách 
ľôžice, dole radlici Žeranovice u Holešova: snop a pod nim srp 
m. Rouchovany (str. 141.): snop, po stranách 2 ružice a pod ním 
radlici Lovéšice u Pŕerova; snop a za ním 2 cepy kfižem Ohra- 
zenice u Jaroméŕic a Nové Syrovice u Budéjovic; 3 snopy Hlinný 
u Zďára, Nová Ves u Nového Mesta; 3 klasy dole spojené 
a po stranách kvitek Stáhle Velké u Rymafova: 

j e telový list Dvofišté k špitálu Bystrickému n. P., Velvíz 
u Sumberka; kolem neho 4 rĎžice Milonice u Bučovic; trojlist 
a náčiní na mícbání povidel (dle povesti pňlmésío') a 2 hvézdy 
(Ihromeč u Biudova (VI. 9.): 

rozvitou rúži na vetvi Lípovec u Dačic; 

rúži 51istou mesta: Hodonín (červená rfižc 51istá v bílém 
poli), Telč (víz dále zmeny a XV. 5.\ Mrákotín, Studená u Telče 
(VII. 7,), Želetava; vsi : Pavlov a Tŕeštice u Telče, Senická u Litovle: 
rôži na štíte v horníni poli a bŕevno v dolním rychta Lhotecká 
a Olešná u Telče (Vili. 2.) ; ve štíte rozečtvrceném m. Slavonice 
v 1. a 4. poli ôlistou ruži. v 2, spouštécí mŕíž k bráne, ve 
3. ohradu neb plot z kola (II. 6.): rĎži se 4 listy u stonku Roz- 
vadovice u Litovle; 2 rúže a mfížoví m. Archlebov (V. 6.): ruži 
Slistou rychta Meziŕíčko, Pavlov a j. u Telče, Český Rudolec 
u Dačic; — rúže a j. Rebešovice u Rajhradu; — 3 rúže Fre- 
lichov u Mikulova; 3 rúže a j. Svitávka (str. 20.). 

Když Litenčice za mestečko vysadil král Ferdinand I. 1535 
po žádosti pána Jana Kropáče z Nevedomí, nadal je znakem pá- 
novým (lihe) a po jeho pfíjmení takto: „Štít na dvé od spodku 
až k vrchu rozdelený, pravá polovice červená a leva blankytná, 
v té červené polovici jsou tri 1 i 1 i e bilé na húlkách, dvé k vrchu 
kfížem a tretí uprostred nich k spodku preložené a v druhé po- 
lovici blankytné kropáč bilý vzhúru stojí" ; 

lilii heraldickou dostaly též Arnoltovice u Sovince, lilii a 
hrozný m. Ždánice; — lilii a pňl zavinuté strely Čechy u Plumlova 
(VIII. 8.); — 3 lilie Mérotínek u Rymafova (VlII. 11.), Vranovice 
u Židlochovic: — 3 lilie a j. m. Bzenec (str. 14.); 



— 154 — 

rostlinii neurčitou s 5 vetvičkami Tyloviee u Rožnova: — 
rostlinu jitroceli podobnou Popúvky u Brna ; — 3 rostliny Javofín 
u Mirova; 

kvetinu ve štíte, nad ní korunku Ghomiž u Holešova; 

— rozvetvenou s kvety Šebkovice u Lesonic; — s 3 vetvičkami 
a 3 plody Martínkov u Lesonic; — s 3 kvety Lipinka u Úsova, 
Podolí u Mohelniee (VI. 7.); — s 5 kvety Svatoboŕice u Kyjova; 

— kvetinu v nádobe Loučka u Šumberka, kvetiny v ní Karlovec 
u Dvorcu; — 3 kvetiny v hrnku Slup n. Gule u Jaroslavic; — 
3 kvetiny s hvézdovitými kvety Pŕedklášterí u Tišnova; 

kvet jednotlivý Kŕetín u Kunštátu, Zdéchov u Vsetina; — 
kvet s 2 tyčinkami Krivá u Sovince ; — 51istý kvet Podolí u Mohel- 
nice; — kvítek s 5 kvety a j. Bečva Dolní (X. 5.); — 3 kvety na 
jednom stonku Kateiinice u Vsetina; — 3 kvety Jezovice u Tfešté, 
Micmanice u Jaroslavic, Orlovice u Viškova, Ostrý Kámen u Svitav, 
Podolí u Mirova, Rychnov u Mor. Tŕebové, Slavkov u Nivnice; 

— 3 kvety, na prostŕedním sedí ptáček : Holešín, Javoŕí u Mohel- 
nice. Svetlý u Šebetova; — 3 kvety nad radlici Ŕikovice u Píe- 
rova ; — ve štíte tri včtší a 2 menší kvety ze zeme vyrostlé, nad 
štítem korunu Radkovice u Hrotovic ; 

vene c Horní Moravice u Sovince. 

6. Telesa nebeská a veci pozemské. 

Slunce a mésíc stkví se ve znacích obyčejné u jiných zna- 
mení, hvézdy ozdobují znak buď samy nebo s jinými vécmi; méné 
spatfLijí se oblaka a z pozemských vecí hory, vrchy a škály. Tri 
z nich dostalo mestečko Jivová u Šternberka ' r. 1581: „štít 
uprostred pŕímo dolň rozdelený, leva polovice téhož štítu modré 
neb lazurové a pravá červené neb rubínové barvy ; v levé polo- 
vici štítu mésíc špicemi k pravé strane obrácený, pred nimž 
hvézda se šesti špicemi žluté barvy, v pravé polovici u spodku 
tri pahrbky zelené, z nichž na prostŕedním nej vyšším zelený 
dub vyrostlý stojí". 

Slunce záŕící má Lubomér u Spálova, slunce nad radlici, 
kvitky a hvézdu Pičin u Telče; slunce nahoŕe, dole radlici a 
krojidlo, po jejich stranách lilie Senetáŕov u Rájce; — púl slunce 
stranou nad pluhem Markvartice u Telče ; — p ň 1 m é s í c s hvézdou 
Stará Bŕeclav (V. 10.), s kŕížem Derfle u Uher. Hradišté (VII. 12.); 



— 155 — 




Obr. 29. Znak inést. 
Velké Bystrice u Olom. 



— pňlmésíc, hvézdii a j. m. Lysice, Nezamyslice u Kojetína; — 
púlmésic a po stranách 2 hvézdy, nad ním štítek s bŕevnem 
Béhafovice ii Hrotovic ; — pôlmésic a 3 hvézdy m. V. Bystrice u Olo- 
mouce (obr. 29.); — hvézdy kolem sv. Isidora Knéhnice u Šebe- 
tova; — hvézdu m. Mirov, Pohof u Fulneka; 

— hvézdu s 5 paprsky Brusný a společné obce 
Podolí, Repka a Veseh u Lomnice, — se 
6 m. Nové Hvézdlice ; ve štítu rozečtvrceném 
4 takové hvézdy m. Koldštýn; se 7 m. 
Šilperk u Zabieha, s 8 m. Bojkovice, m. 
Dvorce u Berouna a ves Hučovice u Štern- 
berka ; — hvézdu, kosif a hrozen vina Bre- 
zovice u Kyjova; — nad hvézdou kŕiž Popice 
u Znojma; — nad ni kríž, po stranách 
kosíí a hrozen, kolem kríže 6 hvézd Havra- 
níky u Znojma; — hvézdu, v ní rflži Slistou 

a v této kríž, Tylov u Sovince: — hvézdu, sekeru a nad ní W 
Veska u Olomouce: — hvézdy aj. m. Mikulovice (str. 16.), Mistek 
(obr. 23.); 3 hvézdy ve štíte Veleboŕ u Úsova; v rozdéleném štité 
nahoŕe 3 hvézdy, dole radlici a krojidlo Pískov a Uničova; 

oblaka, hvézdu a j. Petŕvaldíky (VI. 6.); 

mračno, blesk a loďku na vode rozvlnéné Bolelouc 
u Tovačova (VI. 10.); 

horu zelenou a nad ni zlatou hvézdu m. Šternberk; — 
3 hory, na prostrední praporec obrácený v pravo m. Jimramov; 

vrch; po ném beží 3 zvífata, kolem štítu fafrnochy a nahoŕe 
hrábé a špičák kfížem položené Solanec u Rožnova; — 2 vrchy, 
údolí a j. m. Mikulov (str. 20. — 21.); — 3 vrchy, nad nimi 
velkou hvézdu, kríž ozáfený a vénec, v ném Z: Zašová u Val. 
Mezifíčí ; 

škálu m. Freištein u Vranova ; — na ni veže a j. m. Šumberk 
(str. 19.); — škálu, slunce a strom Horní Újezd u Jaroméfic; — 
na ní 4 lesní stromy Pŕistba tamtéž. 

7. Báječná zvífata a potvory. 

Nestvúry neb obludy složené z tela lidského a zvífecího, jež 
se vyskytují v šlechtických a jiných znacích, v obecnich nebyly 
oblíbeny. 



— 156 — 

Noha (gryfa) má ve znaku m. Slavkov (viz str. 18. a II. 8.); 
noha, pod ním kvítek, u zobáku hvézdu Greifendorf (IIL 4.) 
a Ločnov u Svitav; 

saň m. Dolní Kounice (str. 19.), Ochoz u Tišnova; 

dvouhlavého orla v novém znaku m. Brno (str. 13.) a ves 
Rovensko u Zábŕeha. 

8. Umelé veci. 

a) Nástroje a náčiní hospodáŕsl<é a ŕemeslnicl<é. 

Po hlavnim zamestnaní obyvatelu dostaly mnohé obce zna- 
mením pracovní nástroj a náčiní, nejčastéji hospodárske veci, 
radlici, krojidlo, kosíf, buď samy jednoduché nebo rozmanité 
zdobené kvítím, hvézdami a j., pak sekeru, motyku, kopáč, hor- 
nická kladiva a p. 

Tvrdonice u Breclavé r. 1538 Ferdinand 1. vysadil za 
mestečko a nadal je erbem a pečetí: „štítem modrým, v némž 
se dvé radlice a pňl kolečka p lužní h o spatŕuje". 

Pačlavice u Zdounek též r. 1538 vysadil za mestečko 
a nadal erbem neboli pečetí, zejména ..štítem červeným, v némž 
na kríž dvé krojadla plužní barvy železné se spatŕují". 

Radlici mély ve znaku, pokud známo, obce: Bačice 
u Hrotovic, Baskov u Znojma, Biskupií^e u Jevíčka; Bohdalov, 
Borusov, Derŕlík, Kunčina, Dlouhá Loučka, Malikov, Mladéjov, 
Nová Ves, Pačov, Prklišov, Radišov, Radkov, Horní Rudná, 
Sušiče, Šnekov, Útéchov u Mor. Tŕebové; Bohdíkov u Rudy n. M., 
Bhžkovice a Bojanovice u Znojma; Borek, Dobrohošt, Hermanec, 
Hostkovice, Hfišice, Ghlumec, Manešovice, Matéjovice. Stojíčov 
a Toužín u Dačic; — Borotice u Znojma, Brníčko u Uničova, 
Bŕezí u Osovské Bítišky, Brezina u Brna, Budkov u Jemnice, 
Bukovice u Viesenberka, Bukovina u Brna ; — Gitonice u Znojma, 
Gernovice u Brna; Čížov, Hosov, Myšín, Pístov, Popice, Rancíŕov 
a Rošice u Jihlavy; — Dančovice a Dédiee u Jemnice, Drásov 
u Tišnova, Dražovice u Víškova, Drozdov u Zábŕeha ; — 
Holešice u Telče, Hoštice, Hrabenov a Janoušov u Rudy n. M., 
Hrachovec u Val. Meziričí, Húzová Moravská u Šternberka, Hvozd 
a Polom u Konice: — Ghvalkovice u St. Hobzí, Ghvalovice 
u Znojma; — Jasená, Pozdéchov a Raková u Vizovic, Javurek 
u Ivančic; — Ketkovice u Náméšté B., Klentnice u Mikulova, 



— 157 — 

Kloboučky a Kozlany u Bučovic, Klučov u Hrotovie, Klužínek 
u Jesence, Komnátka u Rudy n. M.. Kravsko u Znojma, Kfemenov 
u Mirova, Kroví u Vel. Meziríči, Kundratice n Kŕižanova, Kuno- 
vice u Kelče, Kvítkoviee u Napajedel: — Lidečko u Brumova, 
Lhota u Víškova. Lhota Chrastová u Svitav, Lhota Štédrákova 
u Rudy n. M,, Lhotice u Náméšté B.. Lhotka u Cekyné a u Valaš. 
Meziŕičí, Lomnická u Tišnova, Lubnik u Zábŕeha, Lužice u Hodo- 
nina; — MaUnky u Bučovic, ^íartinice a IVliškovice u Holešova. 
Mašovice u Znojma, Medlovice u Viškova, Mirošov u Brumova. 
Mladejov u Mor. Tŕebové,]\Ioskov u Uničova, Mramotice u Znojma; — 
Nebštych u V, Biteše, Nedašov u Brumova; Nemotice, Nesovice 
a Nevojiee u Bučovic: Némčí Horní u Uher. Ostroha, Nenkovice 
u Ždánic ; Nová Ves u Losína ; — Obec u Brna, Oišany u Rudy n. M., 
Opatovice u Víškova, Osnovice u Bitová, Otratice u Náméšté B. : — 
Peč u Telče, Pénčičky u Pŕerova, Pisárov u Šilperka, Písečné 
a k nemu príslušné obce Novosady a Slavétín u Jemnice, Podmole 
a Pŕímétice u Znojma, Ponétovice u Brna, Popovice u Rajhradu, 
Postŕelmuvek u Zábŕeha, Prusy u Pŕerova; Raclavice, Rošténice 
a Rybníčky u Viškova, Radomilov u Rudy n. M., Radostice 
u Brna, Rapotice u Náméšté, Rousko u Kelče; Ŕehoŕov u Jihlavy, 
Ŕičany u Ivančic; — Selec u Mikulova. Seninka u Vsetina. 
Senohrady u Náméšté, Sivice u Slavkova, Spélov u Batelova, 
Dolní Studénky u Zábŕeha, Stŕebice u Holešova, Sfŕelná u Bru- 
mova, Stŕemeníčko u Litovle, Stŕitež u Valaš. Meziŕičí; — Šanov, 
obnovená ves u Hrušovan, Šumice u Krumlova. Švábov u Bate- 
lova; — Tetetice u Nezamyslic. Arnoštov, Bezdéči, Pečkov, 
Petrôvka, Rozstání a Umirázka u Trnávky; Tŕesov u Náméšté B., 
Turovice u Dŕevohostic; — Uhŕice u Bučovic, Újezd u Boskovic; 
— Václavov u Zábŕeha, Víckov a Vidonín u Bítišky Osovské, Vír 
u Kunštátu, Hvozdečko u Litovle, V^šechovice u Tišnova; — Záblatí 
u Vel. Meziŕičí. Zňatka u Náméšté B. ; — Železný u Tišnova. 
Žerotice a Žerutky u Znojma; 

radlici a nad štitem zubŕí hlavu rychta Roženská u Pern- 
šteina (X. 4.): 

2 radhce Kojetice a Tŕebetice u Jemnice, Stŕižov u Tŕebíče ; 
2 r. kŕížem položené Petrovice u Viesenberka; v rozečtvrceném 
štité v každém poli radlici hrotem nahora a ostrím k okraji 
štítu obrácenou Rudlice u Plavče; — r. a začáteční písmena 
obcí: Bohuslavice, Hladov, Oišany, Vápovice, Vilímeč Dolní, 



k 



158 




Vystrčenovice u Nové Ríše; Bulikovice u Budéjovic; r. dolft 
ostfím obrácená, nad ní 2 stromky, a nad nimi letí pták: Obét- 
kovice u Kojetína; r. a nad ní koníka má Lliota u Šternberka; 
r. a na ní vyrytý k o si ŕ Nová Ves u Oslavan; — r. a nôž 
Stŕíbrnice u Kojetína; — r. a po stranách 1 räžice Jackov 
u Budéjovic; — r., na ní vyrytou rôžici a po stranách 2 ružice 
Láz u Budéjovic; — r. ozdobenou kvitím po stranách a jinak: 
Babice u Lesonic, Bŕezinky u Jevička, Krchleby u Mirova, Mezihoŕí 
u Trnávky, Marhéfy u Bučovic (viz obr. 30.), Pavlovice u Bohdalic, 

Petruvka u Mor. Tfebové, Slavičky 
u Tŕebíče, Sudice u Náméšté, Stará 
Trnávka ; — r. a po stranách 2 kvety: 
Dohií Jeršpice u Brna {XII. 1 1), Jetfichov 
Li Mor. Tfebové, Loukovice a Ŕípov 
u Tŕebíče, Preskáče a dil Pfešovic 
u Hľotovic, Slavikovice u Rousinova; 
— r. a 2 kvítky po stranách : Bačkovice 
u Jemnice, Petrov u Mor. Tŕebové, 
Popovice u Rosic; — r. a kvítek se 3 
kvety Udanek u Mor. Tŕebové; — 
r. a 3 ružice Domášov u Ivančic; — 
u r. kvetinu Domamil u Budéjovic, Linhartice u Mor. Tŕebové; 

— r. a 2 trojHsty Vokarec u Náméšté B.; — 3 kŕĺžky kolem 
ní Benkov u Qničova ; — nad níhvézdičku Giiudčice u Tišnova ; 

— nad ní hvézdičku a po stranách kvítky Hunkovice u Židlo- 
chovic, Unášov u Vranova; — 4 hvézdičky kolem ni Hlivice 
u Uničova ; — kolem 6 hvézd Hrabová u Zábf eha, Pomyč u Vranova ; 

radlici a krojidlo: Bezdékov u Mohelnice, Bezmérov 
a Hradisko u Kojetína, Bohdalice u Bučovic; Božice u Jaroslavic, 
Brabice u ,Vršavy, Budkovice u Krumlova, Buč a Lechovice 
u Znojma; — Gerné, nyní Gervenka, u Litovle; — Dobročkovice 
u Bučovic, Drnovice u Kunštátu; — Hlubočany u Víškova, 
Hvozdec u Tišnova; — Jedov u Náméšté B., Jestŕebíčko 
a Pobuč u Mirova, Jinačovice u Brna (XIV. 13), Jindŕichovice 
u Telče; Jiratice u Jemnice; — Krnčice u Budéjovic; — Laškov 
u Konice, Lelekovice u Brna, Lesnice a Pivonín u Zábŕeha, 
Letošov u Bučovic, Lhota Bila u Litovle, Lhota Nová u Stráž- 
nice, Loučka Horní u Tišnova; — Majetín u Pŕerova, Medlov 
u Uničova, Nemochovice u Bučovic, Némčice u Rájce, Nová 



Obr. 30. Pečeť a znak Marhéf. 



159 



Veska u Dvorcu; — m. Uherský Ostroh: — Pocoueov u Tŕebiče, 
Proseničky u Lipnika, Pŕibram u Rosic, Prímétiee u Znojma: 

— Rájec u Blanska, Rajhradice u Rajhradu; — Slatina u Brna 
a Hrotovie, rychta Stvolovská u Kimštátu: Šašovice u Telče; — 
Téšice u Hodonhia, Tovéŕ u Olomouce; — Ujezd Zadní u Uničova; 

— Vanovice u Boskovic, Velatice u Brna, Všetuly u Holešova; 
Žeravice u Pŕerova; 

r. a krojidlo kfižem položené: Bratrošov u Šum- 
berka, Domažehce u Dfevohostic, Kladky u Jevička, Korytná 
a Suchá Loza u Uher. Brodu, Dolní Radíkov u Dačic, Rako- 
vice u Konice, Rapotín u Šumberka, Šebetov u Boskovic, 
Vendolí u Svitav. Vratikov u Boskovic, Vrbka Velká u Stráž- 
nice ; — r. a krojidlo krížení položené a kolem kvitky 
Stavenice u Usova; po stranách žaludy Hrabétice (str. 27.); — 
r. a krojidlo kŕížem, pod tím hrozen Hodejice u Slavkova; — 
r. a krojidlo kŕížem, stranou 2 kosiŕe a nad tím hrozen Derflice, 
obnovená ves u Znojma; — r., krojidlo a hroztn: Rozdrojovice 
u Brna, Téšov u Uh. Brodu; — r., krojidlo a kvet dolu svislý 
Police u Mohelnice; r. a krojidlo, pod nimi srdce s 3 kvety 
Gáslavice a Gechočovice společné u Tŕebiče; — r. a krojidlo, 
nad nimi livézdu: Petrovice u Rájce, Svébohov u Zábfeha; — 
u radlice 3 hvézdy. u krojidla 1 hvézdu Bohutin u Šumberka; 

— r., krojidlo a kolem 7 hvézd Svinov u Zábŕeha; — r. a kro- 
jidlo, kolem nich hvézdy, jednu na radlici Babice u Rosic; — r., 
3 hvézdy a nádobku Roketnice u Tŕebiče; — r., kolem ní 5 hvézd, 
nad ni krojidlo Vážany u Šebetova; — r. a krojidlo, po jedné 
strane 4, po druhé 3 hvézdy Tavíkovice u Hrotovie; — 
r., krojidlo a j. Hradčany u Prostéjova; — r. a krojidlo, pod ní 
2 kŕízky Uhŕice u Šebetova; 

r,, krojidlo, kosíŕ aj. Bližice u Koryčan; v rozečtvrceném štité 
radlici a krojidlo, dole kosíŕ a révu Vrbovec u Znojma; — r. v pravo, 
u ní ruži a pod radlici snop, v levo krojidlo Noŕízov u Kuŕimé; 

— radlici, kvitek a hvézdu, nad radlici s lune e s paprsky Pičín 
u Dačic; r., krojidlo, hvézdu a j. Rečkovice u Brna (KU. 1.): — 
r. a j. Nenkovice u Ždánic, Tištín u Kojetína, Želechovice u Uni- 
čova; — r., krojidlo aj. Rudka u Ivančic, Zadní Ujezd u Uničova; 

— r. a 2 krojidla Holasice u Rajhradu, Stanovište u Biteše 
(obr. 31.); — radlici, otku, krojidlo a ptáka na ratolesti Pivin 
u Kojetína; — r. a p o dávky, v pravém rohu štítu 3 hvézdy 



— 160 — 



šikmo Rybníček u Šternberka; — r. a r o ubi k krížem Ghrudi- 
chromy u Boskovic : — r. a srp Lázníčky u Lipníka; — r. a 
snop dedina Hrotovice z r. 1G81 ; r. a 2 snopy Nem. Malkovice 
u Bučovic (obr. 32.)^); — r., za ní cep a sekeru kfižem položené, 




Obr. 31. Pečeť a znak Stanovíšť 
u Bíteše. 




Obr. 32. Pečeť a znak Ném. 
Malkovic. 



nad ní krojidlo Kŕtomil u Bystrice p. Host. ; — r. a sekeru 
Habrňvka u Brna, Mladoňovice u Búdková, Žabečná Lhota u Pŕe- 
rova; — r., po stranách krojidlo a sekeru Ostrov u Rájce; — 
nad ni sekeru a motyku kfižem, kolem hvézdy Vidče u Rožnova; 
— r. a kosu Markvarec u Dačic, Pňovice u Uničova, Popovice 
u Pŕerova; r. a kosu kfižem položené Lažany u Jaroméric, 
Lipnice u Dačic, Znorovy u Strážnice; — r., kosu a po stranách 
2 kvety Lodenice Moravské u Olomouce ; — r., kosu a kosif Opato- 
vice u Rajhradu (X. 7.); — r. a srp Lázničky u Lipnika, Mora- 
vany u Buchlova; r., krojidlo a srp Vétefov u Ždánic; — nahoŕe 
r. a dole pil u Lidefovice u Dačic; — r. a kosiŕ Bílovice, Horní 
Jeršpice (XIL 12.) a Komín u Brna, Flornice u Jemnice. Knéž- 
dub a Sudoméŕice u Strážnice, Komofany u Víškova, Krumvíŕ 
a Muténice u Hodonína, Kuchafovice a Kyjovice u Znojma, Mout- 
nice a Zabčice u Židlochovic, Načeratice u Znojma, Silôvka a 
Trboušany u Dol. Kounic, Šakvice u Hustopeče, Tulnice u Vršavy, 
Zarošice u Zdanie; — radlici, kosíŕ a hrozen Bošovice u Ždánic, 
Bračice, Malešovice a Neslovice u Dol. Kounic, Bystrice (Bystrc), 
Kobylnice, Pŕízŕenice (XIL 7.) a Rozdrojovice u Brna, Diváky 



1) Obrázky č. 8.— 13., 11., 2f).— 28., 30.— 32. láskavé pujčil z Vlastivedy 
Moravské si. Musejnl spolek v Brne. 



J 



— 161 — 

u Klobouk, Jezeŕany u Krumlova, Xémčice u Oslavan, Prušánky 
u Hodonina: — ľ., kosiŕ a j. Hostérádky u Ždánic ; — ve štité 
na zdél rozdéleném radlici, kosíŕaj. Suchohrdli u Krumlova; — 
r., kosiŕ a kolem hvézdy Knéhnice Moravské u Tišnova: — 
r. a révu Zvérkovice u Bndéjovic; — r. a hrozen Ledkoviee 
u Oslavan, Pračice u Znojma, Ŕeznovice a Zbejšov u Ivančic; — 
r. a 2 hrozný Knéhniéky u Brna (XIII. 12.): r., hrozen a kosiŕ 
Bohunice u Znojma. Hostérádky u Siavkova, Chlupiee u Krum- 
lova, Kostice u Bŕeclavé. Moravany a Štikovice u Brna: — 
radlici, dole -2 hrozný, mezi nimi kosiŕ Lanštorf u Podivína; — 
r., hrozen a krojidlo Násedlovice u Ždánic, Šitboŕire u Klobouk 
B. : — r., na ni žalud, kosiŕ a 2 žaludy Kostniky u Pulie ; pod 
ní hrozen, hvézduaj. Drnovice u Račic; — r., kosir, nebozez 
a p o ŕ í z Protivanov u Boskovie (X. 3.) : — ve štité kosmo rozdé- 
leném nahoŕe kosiŕ a 2 hvézdy, dole radlici Téšetice u Znojma; r. a 
strom Tučapy u Viškova. Vážany u Rousinova; — r., strom 
a srp Drysice u Viškova : — r. a 3 stromky kolem ní Lomy 
u Búdková; — r., steblo s pšeničným klasem a krojidlo 
Viska u Litovle; — r,, kvitek a krojidlo Mor. Libiny uUničova; 
— r. a pod ni kolo Lhánice u Xáméšté B.: 

kroj idl o Lipa a Ublo u Vizovic; — krojidlo a radlici 
Drbalovice u Boskovie, Heŕmanice u Hrotovic, Lelekovice u Brna, 
Lhotka u Kelče, Polánka u Krumlova, Pŕiložany u Jaroméŕic, Štépkov 
u Budéjovic, Velká u Hranie: — krojidlo. radlici a kosiŕ Jamo- 
lice u Krumlova; — krojidlo a radlici, mezi nimi nahoŕe púl- 
mésíc a kolem hvézdy Skalice u Boskovie; — krojidlo, radlici 
a kvitek Štéméchy u Tŕebíče; — krojidlo. radlici a steblo 
s klasem pšeničným ze zeme Ghoŕehce u Litovle; — krojidlo, 
nad nim pták drži ratolest : Vlčice u Kojetina; — krojidlo, radlici 
a j. Klopina u Mohelnice; — krojidlo, snop a radhci Vysoké 
Pole u Brumova; — krojidlo a motyku kŕížem Jarošov u Uh. 
Hradišté; — krojidlo a kosiŕ Milonice u Lednice; — 2 krojidla 
kŕižem položená a 2 rňžice Hartinkov u Jevička; 

pluh na zorané zemi Polom u Hranie; — pluh s kolečky 
Gekyň u Pŕerova, Litohoŕ u Budéjovic (X. 6.): — pluh s kolečky, 
nad nim 3 klasy dole spojené Stálkov u Dacie; — pluh a široeinu 
Jindŕichov u Hranie; — pluh, vedie nahoŕe pul slunce Markvar- 
tice u Telče; 



L 



— 162 - 

rádio, celé s krojidlem, bez koleček Hruška u Kojetína (X. 9.) ; 

kopáč a sekeru kŕížem položené Utéchov u Brna, a mezi 
nimi 4 hvézdy Pekárov u Viesenberka; — kopáč a palici napfíč 
spolu svázané m. Frýdland u Sovince; 

motyku a palici kŕížem položené, nad nimi poŕíz a ne- 
bozez Suchý u Boskovic: — motyku a sekerku kfižem Brňov, 
Bystrice, Bystrička a Lhota u Val. Meziriči; 

špičák a sekeru krížem Ochoz u Brna (XIV. 9.); — špičák 
a motyku kfižem Teplice u Viesenberka; — špičák a palici a 
pod nimi radlici Ŕicmanice a Kánice u Brna (XIV. 10.); 

rýč Gastotice a Pozdétín u Náméšté, Kožichovice u Tŕebíče, 
Milešin a Rozseč u Bítišky Osovské, Šošovka u Blanska; — rýč 
uprostred držadla okrídlený Rájec u Zabieha (X. 12.); — rýč 
a radlici kfižem položené díl Gernčina u Bučovic; — rýč. srp 
v pravé polovici štítu a j. Štépánov u Sebetova: 

palici a lopatu kfižem položené, mezi nimi nahofe kŕížek 
Bochovice u Tfebíče; 

lopatu Krákofice u Šternberka; 

v idi e a kopáč, po stranách 2 ružice Tvarožna u Brna (XIV. 12) ; 

brány p o Iní Nahošovice u Dfevohostic, Horní Némčice 
u Telče, Roketnice u Slavičina, Vykýrovice u Šumberka; — 
brány polni, na pravém a levém rohu sedí pták, u neho jest 
hrozen : Moravské Malkovice u Viškova ; 

hrab é a kosu položené kfižem, uprostred nich srp m. Stŕilky 
u Zdounek; v rozečtvrceném štíte hrábé, radlici, hrozen a snop 
Radlice u Dačic (IX. 13.): — 2 hrábé kfižem položené a 3 hvézdy 
Osykov u Šumberka; 

kosu Hynčov, Košov, Vysoká a Vilanec u Jihlavy, Jenikov 
u Dačic; — kosu bez násady Lhota Francova u Brumova; — 
kosu a hvézdu Vavŕinec u Rájce ; - kosu, vétev, mezi nimi 
kolmý pruh Téšetice u Kojetína; — kosu uprostred napŕíč ostrím 
nahoru položenou, nad ní a pod ní radlici hrotem ke kose obrá- 
cenou. Lukov u Jaroméfic ; — kosu a radhci, mezi nimi kvítek 
Zarazice u Veselí n. M.; — kosu, radlici a 2 hvézdy Vilímovice 
u Rájce; — kosu a krojidlo Hradisko u Dačic; — kosu a hrábé 
kfižem položené Blatnická u Uher. Ostroha, a mezi nimi 3 rôžice 
Otročkov u Konice: — kosu a j. (rok 1749 obrácené vyryt) PoUčná 
u Valaš. Mezifíčí; — 2 kosy kfižem položené: Popovice u Jaro- 



— 163 — 

méŕic, Račerovice u Tŕebíče. Zdar u Rájce; nad nimi radlici 
Hrubšice u Krumloia. u nich kviti Sentice n Tišnova ; kosu a j. 
Ujezd u Sternberka: 

s r p, hvézdu a po stranách srpu 2 hrozný Radéjov u Stráž- 
nice; 2 srpy kŕižem položené Ohrozim u Plumlova. a pod nimi 
holubici v novém znaku m.' Horní Dunajovice u Znojma; 

cep a rýč kŕižem položené Stolha'a u Losína; 

kosiŕ Kobefiee u Ždánic: — kosíŕ a 2 hrozný Jundrov 
u Brna; kolem neho 4 hrozný Sedlešovice u Znojma: — kosiŕ, 
po stranách 2 hrozný vina, nad tim 3 rôžir-e Nesechleby u Znojma, 
Skalice u Krumlova ; — kosiŕ a 2 hvézdy Pŕisnotice u Židlochovic ; 

kosiŕ a hr o z en: Borkovany u Klobouk u Brna, Boubalov 
u Strážnice, Hhna u Dol. Kounic, Kudlovice a Sušiče u Napajedel. 
Kuchaŕovice a Stošikovice u Znojma. Loučka u Raj hradu, Popo- 
vice u Mikulova, Rašovice u Slavkova, Stŕibrnice u Buchlova: — 
kosiŕ, hrozen a vinnou ratolest Pŕíklaky u Lednice: — kosiŕ, 
a radlici : Kupčice u Krumlova, Masiivky u Znojma. Némčany 
u Slavkova, Police u Jemnice, Šumice u Slavkova; — kosiŕ, 
hrozen a kvitek Václavov u Krumlova; kosiŕ, hrozen a radlici 
Damnice u Krumlova : — kosiŕ, radlici a nad nimi hrozen 
Biiovice u Bŕeclavé; — ve štité kosmo rozdéleném nahoŕe kosiŕ 
a 2 hvézdy, dole radhci Téšetice u Krumlova; — kosiŕ a krojidlo, 
uprostred nich hrozen a 3 kvitky Holásky u Brna (XIII. 6.) ; 
kosiŕ, radlice a krojidlo Šamikovice u Hrotovic; — kosiŕ. krojidlo 
a hrozen Ledec u Židlochovic; — kosiŕ, radlici a hrozen Bohumé- 
lice a Oblekovice u Znojma, Medlánky u Brna ; — kosiŕ, rýč a hrozen 
vina Kostice a Lanštorf u Bŕeclavé, Téšov u Uher. Brodu ; — kosiŕ 
a pluh Tasovice u Znojma; — kosiŕ. sip a radlici Valtrubice 
u Jaroslavic (obr. 27.) ; — kosiŕ a j. m. Mikulovice u Znojma, 
m. Pravlov a Némčičky u Židlochovic; — 2 kosiŕe a hrozen 
Pemdorf u Krumlova; — 2 kosiŕe kŕižem položené Hradčany 
u Dŕevohostic. Nižkovice u Ždánic ; — 2 kosiŕe a 2 hrozný 
Kadov u Krumlova; — 2 kosiŕe kŕižem položené, nad nimi kvitek, 
pod nimi hrozen Geské Bránice u Ivančic; — 2 kosiŕe kŕižem 
položené a radlici Nemecké Bránice u Ivančic ; 

sekeru Čiméŕ u Tŕebiče, Salavice u Jihlavy, Vranov u Brna; 
— sekeru a kvet RýdeČ u Sternberka; — po stranách sekery 
2 kvitky Véstonovice u Tŕebiče; — sekeru a žalud Horákov 
u Brna: — sekeru a kopáč kŕižem Détŕichov u Sternberka; — 



— 1G4 — 

sekeru, kopáč a j. Hochštýn u Zábŕeha; — sekeru a motyku 
kŕížem a kolem 4 kŕĺžky Bystrice u Rožnova*? — sekeru a motyku 
kŕižem položené a dole radlici Gabová u Dvorcu, dole rýč Re- 
pechy u Boskovic; — sekeru, motyky kŕižem a uprostred rýč 
Valchov u Boskovic; — sekeru a radlici Doloplazy u Olomouce, 
Hoŕice a Olešná u Blanska, Lhota Žabeční u Pŕerova; — sekeru 
a krojidla kŕižem položená Ondratice u Viškova; — sekeru, hrábé 
a cep Hlásnice u Šternberka; — 2 sekery kŕižem položené La- 
skovec u Dačic, Pekárov u Viesenberka; a kolem nich kvitky 
Olomučany u Blanska; 

ši r o činu a motyku kŕižem Hažovice u Valaš. Meziŕíčí ; 
2 širočiny kŕižem položené Karolín u Rájce, Králova Ves u Uničova ; 
kladivo na kovadliné a kus železa položené Lesänky 
u Lesonic; — hornické kladivo a kopáč Oskava u Uničova; — 
obe kŕižem položené, a pod nimi ptáček j de, Horní Mesto u Ry- 
mafovp,; — hor. kladivo a špičák, kolem 5 hvézd a dole O 
Hŕbinec u Uničova; — 2 hor. kladiva kŕižem položená Svanov 
u Mor. Tŕebové; 

2 špičáky kŕižem položené a kladivo Starý Moletin u Mo- 
helnice ; 

2 nože s kulatou rukovétí kŕižem položené Maršová u Vie- 
senberka; — nože dlouhé mají pŕidány od biskupa Ditrichšteina 
mesta Hranice, Kroméŕiž, Libava, Lipník, Mikulov, Nové Mesto, 
Príbor a Žďár (viz str. 21 — 23.); — 2 nože kŕižem, dolô obrá- 
cené, nahoŕe ružici a kouli, dole hrozen mají Ghrlice u Brna 
(XIIL 5.); — 2 nože na pŕíč položené Hradčany u Dŕevohostic; 

kužele 3 mají Petŕvaldy u Pŕibora 
(VL 3.); — nahoŕe 3 a dole 2 m. Príbor; 
— v rozdelenom štíte v horním poh 4 a 
v dolnim 2 m. Kelč, m. Mohelnice a vesnice 
k ní príslušné Libová a Svinov, m. Zdar 
(str. 23.); Kroméŕiž (obr. 33.) mimo tento 
znak arcibiskupství Olomuckélio j ešte upro- 
stred štítek se znakem biskupa z Ditrich- 
šteina 2 nože;^) 
Obr. 33. hrebeň zlatý o 7 zubech v modrém 

Znak mesta Kroméŕiže. Štíte dostaly m. Boskovice a Gerná Hora 

u Blanska (str. 5.) ; 

^) Více kuželu vedie sebe zvou hrebeň. 




— 105 — 

krokev m. Tŕešť u Jihlavy; 

klíč se 3 zuby uprostred pečeti, po jeho stranách srp a 
kosíŕ Mešovice u Jemnice; — klič a meč kŕížem položené Mokrá 
u Brna (XII. 6); — klíč a meč kfížem, vedie radlici Starý Rou- 
sinov; — klíč a srp m. Nová Ríše; — v horní polovici kríž, 
v dolní hrozen Bohonice u Brna (Xll. 10); — 2 klíče kolmo 
vedie sebe Posvátno u Kelče; — 2 klíče položené kŕížem Jenesov 
u Náméšté, Újezd u Židlochovic; — pod sv. patronem Téšetice 
u Olomouce; — 2 khče o 3 zubech kŕižem položené Kostelec 
u Holešova; 

visecí zámek trojhranný neb podobnou vec Pentkov 
a Strupšín u Zábfehu, Petrovice a Stachov u Šternberka; — 
dole po stranách 2 hvézdy Ladín u Konice; 

kalich m. Kokory, m. Kŕenov u Mor. Tfebové; — kalich 
a z neho 3 kvety Slavkov u Lipnika (VIII. 9.) ; 

zvon hvezdárni obklopený Bŕuchotin u Olomouce; 

kolo Lubný u Tišnova, Podoli u Uher. Hradišté; — na 
nem kríž Velešovice u Slavkova; - - nad ním radlici Dobronice 
u Hrotovic, Lhánice u Náméšté ; — nad ním rošt Vojkovice 
u Židlochovic; — kolo a 2 koule Újezd u Tišnova; — kolo aj. 
Sobotín u Viesenberka; — v rozečtvrcené pečeti kolo, srp, kla- 
divko na 2 strany špicaté a rýč Biskupice u Tovačova; 

kolo mlynské Zvole u Horní Bobrové; 

kotvu rychta Jihlavecká u Telče (IX. 12.); kotvu a kríž 
Boršov u Kyjova (panství kláštera sv. Tomáše v Brne) ; — kotvu 
ve štíte, jejž drží medvéd, rychta Rácovská u Telče; — ^/^^otvj 
a hvézdu m. Jiŕice u Krumlova; 

loďku aj. Bolelouc u Tovačova (VI. 10); 

vrš ve starém znaku m. Vladisláv u Tŕebíče; 

vinný lis m. Líšeň u Brna dostalo j,štít všechen červený, 
v némž preš vinný dfevéný^) s podloženými hrozný zelenými 
se vidí"; 

nádobku s kvetinami Loučka u Šumberka, Karlovec 
u Dvorcúv a Slup u Jaroslavic ; — ve štíte 3dílném nádobu (kotel), 



^) Podlé privilégia z roku 1558; nikoli podobná líšeň, jak se zdalo 
na otisku pečeti. 



— 166 — 

po stranách á hvézdy a pod ní jednu, v 2. díle hrozen, v 3. radlici 
Zbejšov u m. Siavkova; — v rozečtvrceném štíte nádobu, trubku, 
radlici a srp Troubky u Tovačova {VIII. 10); — 3 nádoby 
s kroužkem Smolín u Zidlochovic; 

3 korbele, 2 k rohĎm štítu obráceny, 1 dolô m. Ivančice; 

h m o ž d í f Pučov u Náméšté B. ; 

2 sypeny neboli k or c e aj. Mikulovice (str. 16.). 

(Dokončení v roč. YI.) 




Knižka lékafská od Nového Mesta z r. 1780. 

K tiskú upravil Jan Vyhlidal. 
(Dokončení.) 

21. Klidvoser, to jest klidní vodu, z bolestného klídu 
když teče, staviti. 

Totižto takto : K tomu potrebuj a vem z mladého dubu listy, 
a to usuš dobre, pak to dobre na prášek rozetíi, a tak v kterém místé 
z toho klídu ta vodička teče. tu tým práškem v to místo dobre píi- 
kládej, a navrch konopnou koudelí dobre priväzuj tak dlouho, až se 
tecti zastaví a prestane. 

'2'2. Zas ej klidvoser. to je oudovní vodu. stavit. 

K tomu vezmi konopnou koudel, a tu dobre s kopiivami ve vode 
var, a tak tu koudel vždy vlažnavou na ten klíd a místo, z kterého ta 
voda, ta jest žlutá. teče, priväzuj. To jest vehni výborné proti stavení 
takovej vody. 

Item zase jiné k tomu vezmi : listí, volovej jazyk i s korením, a to 
tak zelený a živý stluč, a skrze šatu dobrou z toho co nejvíce mužeš 
vj'cedit vodičky, a tu sobé dej do sklenej nádoby a více k tomu vezmi 
cukrkandr červenej, kndy a ledek. To zase všechno dobre na moučnej 
prášek stluč a rozetŕi, pak to všechno spolu s tou vodičkou jako tésto 
2míchej a z toho jako pekáčky délej a na tu ránu, kde klidní vodička 
teče, dobre klaď a navrch konopnou koudel pfilož a priväzuj ! Tedy 
taký jest toto výborná vedomosť, že brzo prestane, a dobre bude, že se 
staví. Probatum est. 

23. Když kuň nebo človek spadnutím nohu vytkne. 

Tedy k tomu vezmi bylinu, která se jmenuje „ozanka" a nemecky 
,Vergiss-meyner Nichť". a když to chceš užívati, tedy tu bylinu zesekej 
na drobno aneb stluč. a dej to do šatky, a potom to na to vj'tknutý 
místo vlož a zaváž. Tak dlouho to délej. až se zase v své místo usadí, 
a voteklina i bolesť se rozejde, a bude zase dobre. 

12* 



— 168 — 

Í4. Když jest kuň ranený buďto čímkoliv a kdekoliv, 
treba s až dovnitr života bylo. 

Totižto k tomu potrebuj takto : vezmi medu, a vlož ho do čistej 
pánve, drž ji s tým medem nad žhavým uhh'm tak dlouho, až se z toho 
všechna vlhkosť vykouŕí a vytáhne, potom z toho ostane načernalý neb 
sivý prach, a ten sobé dobfe skovej. Na to pak pánev pekné vymej, 
a dej do ní ledku. a ten zase taký na tej pánvi tak dlouho nad žhavým 
uhlím drž, a necliej ho se vaŕit, až z toho bude prášek : pak ho taký 
na mouku rozetŕi, a taký ho sobé s tým z medu dobre skovej. A tak 
když potom máš kone raneného hojiti, tedy vezmi jitrolímu a vlož ho 
néco do stŕípku, a nalej na néj čistej studničnej vody a nechej ho tak 
dlouho štát, až se ten jitrolím rozplyne, potom tu vodu vezmi, a ty 
dva prášky stejné jednoho jako druhého, pak predné tou vodou šatkou 
ránu vymývej : potom témi prášky spolu zmĺchanejmi zasejpej, a na to 
konopnej koudele klaď, jestliže pak ale rána hluboko v maši jest, tedy 
vezmi dlouhou trubku, a toho prášku dvakrát za den do tej rany, a to 
každodenné až do devíti dní, tak jak se tuto povídá, délej a pilen toho 
buď. Tedy nechť je jakákoliv rána velká, zajisto ji za devét dní doko- 
nale vyhojíš, nebo to jest na mnohá konéch ranénejch aprobíret. 



25. Když jest kuň v živote ranený neb polámaný, 
a n e v í š, c o m u j e s t. 

Tedy k tomu vezmi dobrej ječmen a slepičí trus, vaf to dobre 
ve vode, potom to skrze dobrej šat pfeceď, pak to koííovi dávej píti. 
Jesthže však toho píti nechce, tedy je dobrý znamení, že se mu tým 
pomôže, a bude zdravej. 



Ž6. Když jest kuň néčím bodnutej neb pichnú t ej. 

Tehdy k tomu vezmi vosku, dŕevénýho voleje, nedvédĺho sadla,, 
jeleního loje, a konvalinky, a to stejné jednoho jako druhého, a z toho 
pri žhavým uhlí na jednom novým dobre oklejtovaným rendlíku spolu 
dobfe rozpusí a rozmĺchej, až z toho masť udéláš, potom tej masti 
vždy na tu ránu pŕikládej, tedy ho sobé tou mastí zajisto brzo vyhojíš. 



•27. Když kňň jest zabodnutej. 

Tedy odtrhni mu podkovu, a hned vezmi dobrej vinej vocet^ 
a vymej dobre tu ránu, kde jest bodnutej, a až do živého v pňdé 
v rohu vybraný, potom vezmi kopŕivy, soli a slaniny, to všecko spolu 
stluč, pak mu to na místo živé dobraný, kdežto potreba káže, prilož 
a zaváž, a tak toho nechej den a noc, potom zase k tomu pohlídni, 
jak se to ukazovati a zdáti tobé bude. Bude-li potreba, tedy zase- 
čerstvý na to dej, až se vyhojí. 



— 169 — 

28, Kterej kňň jest na pŕiiození ranený, aneb má protrž. 

K tomu vem jednu libru bilého plajvajzu a pul libry kozlovvho 
loje, to spolu zmĺchej pri uhelným žhav}'m vohni, a udéláí z toho 
dokonalou masf. a tak tou mastí to ranení často mazati musí, tedy se 
zase pomaly náležité vyliojí. a bude zase dobre zdravej. 

29. Když k oň o vi nékde nejaké zlé mäso narostuje. 

K tomu vezmi bobky na prach sllučené, a tak ten prá.>ek jenom 
na to zlý narostlý mäso klaď, a konopnou koudelí na vrch na to pri- 
väzuj, tedy je brzo len prášek odežere. 

30. Kdyby kuií žluvu mél a ta by smrtedlná by la, a že by 

mu žily pod bŕichem tuze nabehly. 

Tehdy k tomu vezmi semenec a ten dobre rozetíi a ze psa krve. 
že se pro tu krýv k tej potrebe maže psovi ucho uŕezat, a tak to 
spolu zmĺchat, a tým tu žluvu ale potŕikrát potírat, tedy se potom brzo 
rozežere, a tratit. Bude zase dobre. 

31. Kdyby s e k ňu z m y. í i 1. aby mu vo d víra ti nedal, a prvé 

nikdy s e mu vodvírati nedalo. 

Rozdrápej mu v konci ocas dobre pušfadlem kíížem, aby mu 
z neho dobre hodné krev tekla. a tu krev na kus chleba tecti nechej, 
potom jemu ho sežrati dej, a jazyk dobre solí tfít a pod ním mu pustit. 

Ittem jest taký k spomáhání takovéto : Vem dve cibule, ty dej 
do horkého popela. aby se trochu voteplily. pak je volup z vrchní kužky, 
a potom tak trochu teplavý strč do každé nosní díry, a vem žhavého 
uhlí na nejakou poklučku. a natlučenej drobno sirky a tou sirkou mu 
do skŕípí. pfikinja mu hlavu, podkúr, tedy mu tým to spomoženo 
má býti. 

32. Pro otlačeniu u od sedla neb od chomoutu 
vo te klin u s e hnát a zhojit. 

Totižto vem mosaznej neb medenej kothk neb pánev, nalej do 
ní studničnej vody, a do ní dej s lu-sf ledku, a toU jitrolínu, též taký 
trochu kadidla, pak to postav k volmi, aby se to dobre zvarilo, též taký 
do toho trochu krušpatu pŕidej. Pak s tým tu votlačeninu vomej. A tak 
se to potom brzo stratí a zhojí. 

83. Když kúň je čímkolivéč tuze otlačenej a to 
kd ekoli vé č. 

Tehdy vezmi z tej votlačeniny z vocasu a zvrchu hlavy z každého 
ioho nékterej chlup. a ty dej spolu do mladej čerstvej hrušky, než 



- 170 — 

slunce vyjde, provrtaja díru. a ípuntem dobre zatlač. Tedy zase skrze 
to k svému dobre pŕivede a zhojí, že mu iSkodit nebude. 



34. Když kiíň hlavu dolu podžlab s kí o p uje, a smutné 
■ hl e d í, a nechce jesti. 

Tedy takovému hned predné mu dej na jednej strane jednu 
pliďní, a na druhej strane zase jednu svetlou, nad vokem a pod uchem, 
též jednu vostružní — žily pustit. To se jmenuje pŕes kríž, a jestH 
mužeš dostali veronikovej vody taženej, v apatyce ji dostaneš. Pak-U 
ale taženej dostatí nemužeš, tedy hleď veroniku dostatí, tu dobre svaŕ 
s bílejm vínem zmĺchanej, a tak mu potom vlažnavý ale päl mazu neb 
ze tri poluvky do života vlej a veprav, a na to ho pomalú krokem 
sprojíždéj, a potom lehne-H, tedy ho nechej tak ale ze 3 neb 4 hodiny 
tichého ležeti, a vobrokem ho žráti nenuí, ani ho v tom lezení neshánéj, 
až se sám bude k tomu stavaní míti, potom taký brzo bude se k jídlu 
chápat. Pak-li ale by se potom za púl neb za den nelepšil, tedy vezmi 
se 4 polúvky čerstvej vody, s dobrou Ižícu medu, s pul druhýho lotu 
ledku, a ružového kvetu neb Hstí s dobrý 3 neb 4 hrsté ; tak to všechno 
dej spolu a dobre vaf, a potom vlažnavý ráno a na večer do života 
dobre vlej a veprav. Pŕíjde zase k sobé, a bude spomoženo. 



35. Když kuň jest skrze hada uštipnú t ej. 

K tomu vezmi psího sadla, a pomaž ho v tom voteklým s ním, 
potom vem pules armeni neb mastnou zem aneb hlinu, a to drobno 
na prach stluč, a též vem dobrej vocet, a ze tíich vajec bílky, a tak 
to všecko spolu dej a dobre rozmichej, tak jako krupičnou kaši to 
udélej, a trochu vlažné teplavy na to uštipnutý voteklý misto potom 
psím sádle mazaným proti srsti vomaž, a když to ushne, tedy to pekné 
voškrab, a zase čerstvý na to vomaž. Tedy mu zase od toho uštipnutí 
pomuže, však nicméné taký jest takovej onštiych a vovazování velmi 
dobrej, když kôň je potlučenej, a voteklej prant uhasit. To jest vskutku 
dobrej ílastr, jak se vypsanej tuto vynacházi, kdežto j sem já sám 
v svej osobe mou znalostí na sto koních s vyhojením a s pomožením 
próbu sproukázal, Probato est. 



36. Který kúň má šupiny na k u ži. kteréžto s e podobnej í 
k prašivine a k lysej im. 

K tomu vezmi z díže kvas čerstvej, a tým mu v téch místech, 
kde ty šupiny má, dobre vomaž aneb priväzuj, a to po 3 dni délati 
musíš, potom to po tŕich dnech luhem obmej, tedy to z neho se 
odpraví, že bude čistej. 



— 171 — 

37. Aby koňovi, v kterém místé sešla srsf jest, brzo 
zase jiuá srsť narustla. 

K tomu vezmi nékolik vlaských šnekú, též taký toli soli, to stluč 
spolu, zmĺchej, a nejakou chvíli to stati nechej, tak bude z toho masť, 
a tak tou mastí v tom místé, kde potreba jest, masť a potírej, tedy 
mu naroste zase brzo jiná srsť a chlup. 

38. Koňovi vocas a hriva aby hodné košatý brzo narostl y. 

K tomu vezmi borový čerstvý šišky, ty hodné mastný jsou, pak 
je v kravskejch scánkách dobre var, a často mu vocas a hrivu tým 
namáčej, a zapletej neb zaväzuj, bude ti brzo to košatét. 

39. Aby se tobé kone dobre daŕili a stále užírní byli. 

Tedy hleď pred svätým Jiŕím dostati ptáčka-stŕizíčka, a toho sobé 
do žlabu živého zavrtej, šnejdarem neb dlalem dobrou díru udélej, a špuntem 
ho zatluč, budeš mít vždy pekné a taký žírne kone. 

40. Zasej, aby žírny a vždy pekné kone jeden mél. 

K tomu potrebuj takto : Tehdy v novou nedeli, nežli slunce vyjde, 
pred obrokem dej jim koŕen nastrouhanej, kterejžto se — netyká — 
jmenuje, a nepotŕebovanej napilovanej pilníkem vocele, a chlebového 
nátéstku z díže, to spolu zraíchej a každou novou nedeli, než slunce 
vyjde, ve vobroku jesti dávej. K tomu v novej čtvrtek zvar sobé ve 
vode dobre opych, a tou vodou jim ten vobrok polívej, tedy zajisto 
budeš každý kone pekné míti. 

41. Aby kňfi od tela spadlej brzo zase na sebe telo vzal 

a tlus tej byl. 

K tomu dávej takovému koňovi varenej voves neb ječmen jesti, 
a tu vodu z toho za den po tŕikráte mu píti dávej. Tedy, jak to navykne 
jesti a píti, taký zase bude pomaly tlustnout a télnatét. 

42. Zase, aby klisna zhŕebná ostala, když ji koňovi 
pouštét jede. 

K tomu vem ze stavení kus mechu, kde na néj slunce nedochází 
svítit, a tak ten mech dej jí v chlebe jesti, a hleď skotnou zaječici, 
která v sobé zajíčky má, dostati, a tak z ní vem ty mladé zajíčky, 
a v novém oklejtovaným lu-nci dobre pokličkou prikrytej a vomazanej 
hlinou na prach pri uhelním vohni anebo v peci pfi topení spal : potom 
ten prach jí taký s tím mechem v chlebe po tri dni pred tým vedení 
koňovi, též i tu chvíH jesti dávej. Tedy ten, kterej to mnohdykrát juž 
délal a sprubíroval, skutečné to jísti, že aby do patnacti let stáŕí khsna 



— 172 — 

zhŕebná byla, po tej veci jí daný zhŕebná zajisto vostane. Nebo ten, 
které to jistí, sám pri svejch klisnách to dokazoval, a tak po sobé to 
k pomožení jinejm vepsané zanechal. A to že i ženská osoba tehotná 
musí ostati. když ji to používati dáva. 

43. Z a s e j, aby k 1 i s n a plodná byla. 

K tomu vezmi pred Jiŕím zelenou žabku, ne do holej ruky, a to 
taký na tíi dni pred poušténím, abys ji mohl míti, anebo tŕebas ten 
den poslední, když by se koňovi pouštét vedlo, bylo by i k lepšímu, 
a tak ji nejjistéjší jest svázat a porazit, a do huby ji skrze žebŕíček 
nechat a vehnat do krku ; aby ji ta klisna živou do sebe do života 
podzŕením dostala. Tedy taký to zajisto má k dobrej plodnosti bejti. 

44. Z a sej, aby klisna n ep o metal a. 

Vem v mésíce máje hluchej kopŕiv, ty usuš a drobno na moučnej 
prach rozetŕi, potom pal: toho prachu hned od svatýho Václava 
až pŕes mésíc listopad pred obrokem každý ráno v chlebe po troše 
jesti dávej, tedy taký zajisto tobé nepomete, aby dosti zle padala, aneb 
v tažbé byla, tedy od pometení obhájená bude. 

^5. Kdyby tobé tvého dobrého pušfáka pokazili, že by se 

nechtél dobre pouštét a ku klisnám j í t, totižto zasej 

takto ho napravuj sobé. 

Vezmi od vozu hrubej svorník, a ten dobre pilníkem voškrab 
a opiluj; a to, co z neho napiluješ, dej mu to v chlebe snésti, tedy 
ho sobé zase dobre k poušténí napravíš, a dobre ke kUsnám pujde. 

46. Kolikľát s e má v roce koňom kre v pouštét? 

Totižto ponévadž pak od krve aneb krevnosti téméŕ všechny 
nemoci, kterýmižto kuň obtížen býva, tehdy mnoho na tom záleží, aby 
se védélo, kdy a který čas v roce, a kterak se má koňom pouštét. 
Totiž predné ku konci schodu mésíce aprile, nebo se tenkrát krýv 
počína rozmáhati a pŕibejvati; zasej podruhýkráte pri začátku mésíce 
septembris, to jest záfí, tenkráte se zbytečná krýv koňovi vypustila ; 
zasej za tŕetíkráte v prostred mésíce octobris, to jest ŕíjna, aby ta hustá 
krev zlá dobrou neporušila, A tak jest koňom k jejichmu zdraví 
k zachovaní. 

47. Aby s e tobé t v é kone v e v š e 1 i k e j c h j í z d á c h, fúrach, 
v robote a v cestách neunavili. 

K tomu vezmi černobejlovej korení, ten pŕivaž koňovi dobre na 
udidJo, tedy se tobé neunavéjí. Však ale tŕebas by se trochu na nich 



— 173 — 

nékdy to unavení pouznalo, tedy pŕece zase to z nich vyjde, že jim 
škodit nebude, a prijdou zase k svej sile a čerstvoté. 

48. Aby s e to b é kone v ceste n e p o ti 1 i a ni n e us t a 1 i v b éhu. 

Tedy v príčine takovej, že kdyby pred tebou nejakej doktor 
a klouzevník, v slove dobrej čarodeník jel napred, a on svejm koňom 
popavu a česnek jesti dával, tedy by z tvejch koni všecku silu bral, že 
bys za ním nie ujeti nemohl. Tehdy zaíij tvému (!) každému koňon do 
malého pytlička verbiny a černobejli, a to dobre pod kšt.'m pod uzdu 
koňovi zaopatŕ, aby toho nebylo merkovat. tedy tobé nie škoditi se od 
neho mocti nebude, a v5udy dobre pojedeš. 

49. Zase aby kone své cely rok zdravé mél, a taký aby 
v cestách od jinejch žádnej neresti nedostali, nasleduje 

k tomu p o t ŕ e b o v a t. 

K tomu vem na štedrý den dobrého živého kapra, a pŕede dnem 
ho nad žlabem dobre vytŕeném roztrhej, a tu krev z neho všechnu 
dobre do žlabu nechej vytécti, a pak s ni ten žlab dobi'e zvytírat, tedy 
tobé zajisto celej rok búdou dokonale zdrávi. 

50. Chceš-li sobé todovésti, aby ty tvé kone všechno 
i hnňj pod sebou jedli, a od toho pekné tlusté vždy byli. 

Tehdy musíš na velkej pútek pŕede dnem nahej jíti do pole, 
deveselejovej^) kofen vykopati, a potom s tým koŕenem v celým roce 
každou novou nedéH pŕede dnem žlab tak, jak slunce v sobé jde, 
dobre vytirej, tedy budeš vždy kone veselý, pekný a telnatý míti. Též 
laky, když na nov mésíce šaty perou, hleď od toho prádla tej nejprvnéjší 
špiny dostat, a tak tou špinou tvé (!) kone dobre ornej,- tedy taký po tom 
umejváni, každomésíčné to délat budeš, búdou ti vždy telnatý, hladký 
a pekný. 

51. Když jeden s druhej m svejm koném o základ jeti 
chce, tedy k tomu potrebuj, aby s ho pŕedjel a vyhral. 

Vykopej v novou nedéh pŕede dnem bilej popavj', a zaváž mu ji 
dobre na udidlo s česnékem, a tak skrzeva to druhému koiiovi, s kterejm 
o základ jeti míniš, silu a rychlost odejimá, a vždy ho pŕedjedeš 
a vyhráš. 

52. Z a sej který kuň je tuze bouŕlivý. 

Tedy takovýho často jenom svinskejm tepiejm lejnem potírej, tedy 
potom ho taký skrotíš, že bude pŕistupnéjším a tej bouŕlivosti uleví. 



^) Devítisilový. 



174 



Zasej kterej kôň je tuze protivnej, že se vždy jenom zhuru spína. 
Tedy k tomu vezmi novej žbán hlinenej, a to nehrubé pevnej, tŕebas 
byl nakfápanej z ouskejm hrdlem, ten naplň vodou, pak sedni na néj, 
a ten žbán s tou vodou vezmi do ruky, a tak ho vostruhami bodni, 
aby se spínal, jako se jindy spínává. A tak, jak se sepne, tedy mu ten 
žbán s tou vodou hned v tom spínaní vo hlavu mezi ušima roztluč, aby se 
mu ta voda dobre do uší dostala, tedy se takovej kuň potom ulekne, 
a více se spínat nebude. Jestliže na jednom tomto dokazovaní nepre- 
stane, tedy mu je vícekrát tak délej, tedy potom se bude vždy toho 
vobávat, a toho spínaní nechá a opomine. 

Zasej jinačím tuze bujného kone a bouŕlivého skrotit. Totiž vezmi 
kus vlčího masa, a to mu k nosu k vonéní dáv ej, aby mu z toho 
masa ta vuné do nosa šla, tedy ihned bude krotší. 

Zasej když chceš, aby z toho vyšel, a tu prvotní bujnosť zase 
dostal, tedy mu dej do každýho ucha 3 neb 4 zrna hrachu, potom 
nabude zase svou prvotní bujnosť. 

Zasej kterej kuň pro svou bujnosť nechce se dáti kovat, tedy mu 
jenom taký toho vlčího masa dobre k nosu k vonéní a taký do každýho 
ucha po tŕech zrnkách hrachu dávej, tedy se potom vždy pokojné 
dá kovat. 

53. Proti lenivosti konskej. 

Tedy takovému lenivému koni žaby jak na prach usušený a zetŕený 
ve vobroku neb ve chlebe jesti, tedy potom bude hbitej a čerstvej. 
Též taký pro tu lenivosť vem dva neb tri žabí jazyky, a ty dobre do 
karabáče neb do bičiska aneb do nejakej hulky dobre je zadélej 
a zavopatŕ, potom ho tým mrskej nebo bij, tedy ti tu lenivosť stratí 
a bude rýchlej. 

54. Aby tobé letním časem kone od múch štípaní 
p o k oj méli. 

Tehdy když ponejprv vuhlídáš mladý housata, hleď od nich na 
nejvejš jedno z nich dostati, a tak ho hned roztrhni na dví, a zvotírej 
tým dobre všudy ty kone, tedy zajisto budeš od téch múch štípaní 
bezpečen, aniž sedlem i chomoutem neotlačíš, když sedlo i chomout potŕeš. 

55. K dyhy tobé zlej človek tvé kone na zimu občaroval, 
že by tobé schli, smutneli a jesti nechtéli. 

Totižto tehdy ty tvé kone v novou nedeli pŕede dnem vočeš, 
a toho prachu z každého trochu do papíru sobé dej, a potom do ševcovskej 
smoly to dobre zavobal, pak to dobre do vosyky zavrtej a lohovejm 
dŕevem — klínem dobre zatluč, a nechej toho tam tak bejti, tehdy 
tomu škudci zle hrzo bude, a posloužíš, a on juž taký bude pri sobé, 
a pŕijde k tobé, bude tebe pekné prosil, abys ho prepustil, a co tobé 



— 175 — 

•Ĺ tvejch koni ujal a vzal a je suSil, zase to bude tobé navracovat, 
a tak se potom zase jak ty kone tak i jinej dobytek, kterého by se to 
taký tak dotejkalo, bude spravovat, a ten jistej škudce bude prosiť, 
abys to mezi lidi na néj nepronášels. 

Zasej kdyby tobé nejaká dobrá šelma udélal, že bys v ceste 
jed a rýchle uvíz a jak s konima tak s voze m z m í sta se 
hnouti a odtrhnouti nemo hl, tedy sobé takto poniáhej : vem 
svou sekeru, a s tou sekerou vobčhni po tŕikráte kone s vozem, a když 
si juž po tretí vobéhl, tehdy uhoď s tou sekerou po tŕikráte na konec 
voja, a ŕekni : Pacholče jeď z toho místa, a hned pojedeš zamršťa 
tväj (!) bič, a když z toho místa na jiné a čerstvé vodtrhneš, tehdy 
tomu šelmovi takto dokáž, slíkni tvoj (!) kabát sleza s koni, a prostŕi ho 
na tu zem a místo, kde tebe s ďáblem primrazil, a tak tym zamrštenejm 
bičem všudy dobre sešlahej ten tvuj (!) kabát, a tak toho šelmu, by 
dosti daleko byl, vyplatia a zmrskáš. 

56. Aby celý rok kone skrze zadného uŕknuti ne byli. 

Tehdy k tomu potrebuj, pŕede dnem na svätého Tomáše zvar 
dobre kapratí v nepotŕebovaném novém hrnci v ŕíčním hraničným proudé 
ve vode, a tak tou vodou z toho kapratí sobé své kone pŕede dnem 
dobre všeclmy veskrz od hlavy po hŕívé, po hŕbeté až pŕes vocas, 
potom zas na pŕíč pŕes páter a bŕlch zomejvej f v Bohu Otci f v Synu 
t v Duchu svatém. 

57. Proti uŕknuti h ŕ í b é t e. 

Zasej když se liŕíbé narodí, tedy hned nežli cecat bude, podkúr 
je dobre vlčím lýkem ; tedy se tobé do smrti nezmyší, aniž ho na 
ouroky žádnej neuŕkne. 

58. Zasej žehnaní proti š p au u a nálevkám z a hnát. 

Ve jmenu Otce .f. ve jmenu v jeho Syna .f. i v Duchu svatém .f. 
Já N. N. zažehnávám toto znamení, aby nerostlo, jako neroste kameni 
od Syna božího narozený, zažehnávám tento špan, tyto nálevky a tuto 
bolesť, jakákolivéč jest, skrze Pána Boha živého, svätou Mariji Pannu, 
aby pominula neviditelné, jako dnešní den, tento mésíc pomijí, k tomu 
mne rač dopomáhati nejsvétéjíí nerozdílná Trojice svätá Bňh Otec : f : 
Buh : t : Syn : f : Bňh Duch svätý : f : na veky požehnaný. Amen. 



m. Rozličné rady hospodárske. 

1. O včelách. 

O včelách jistá probírovaná véc, totižto že mezi všemi bylinami 
a kvetinami nemají príjemnejší byhny jakožto fenykl, to jest vlaskej 
kopr neb hanýz se jmenuje. Protož tuto bylinu dobre stluč kamenem 



— 176 — 

iTa kameni, a tak to skrze dobrej íat proceď a presuj, aby z toho 
vodičky CO nejvíce napresovati mňžeš, a tak tou vodičkou ty oule sobé 
často potírej, to jest k velkej užitečnosti včelám. Tak sobé okolo oulu 
takovej vlaskej kopr neb hanýz nasej, ponévadž to včely tak velmi sobé 
libují, a užitečné to jest. 

Zase jiné o včelách, aby mnoho medu délaly a mívaly, tehdy 
natri dobre oul jak z venku tak ve vnitŕku díru natŕikrát a povícekráte. 
kudy ony ven vycházejí, vovčím mlíkem. Potom tobé na med búdou 
úrodný. 

2. O husách. 

Totižto že vobyčejné se v husách každý hledí vybírat v jejich 
velikosti nebo hrubý a velký husy tlustej a širokej život mají, takové 
každej nejrači má, protože pečenej na stole vétší a tlustéjší kus sobé 
ukrojiti muže, však ale ty nesné husy, který košatý a ludatý s vodvésnu- 
tejma brlohy až na zem mají, takový zajisto pro mladý k vysezení se 
za dobrý a užitečný drží. Však nicméné zasej houser se jmenuje 
masculus, ten má delší a vyšší nohy nežli husa, a taký jest ta próba, 
že když housera za krk vezme, tedy jenom pŕece kričet bude, ale husa 
kŕičet nebude. Zasej když husa tuze kričí, a jí ten krik jeden chce 
pŕetrhnout, tedy jenom zrnko lu'achu do ucha vstrč, tedy tobé toho 
hrubého kriku prestane, nebo ona skrze to voslechne a vonémí. 

Ittem. V mésíci červenel nejvíce mladý housata vodumírají, a to 
jest príčina skrze velikou mokrost toho roku trefunk, anebo toho času 
jak velký tak drobný muchy nejvíce se plemení, a mladejm housatom 
ty drobný muchy do uší lezou, a tak se potom koušou, že pomŕít 
musejí. A tak na takový mušky vem Inénéj neb drevenej volej, a namasf 
jlm ty uši, tedy zajisto jim tam nepolezou a škodlt nebudou. 

Ittem. Zasej když husy vši dostanou, tedy vem koŕený pibenel, 
to roste na loukách, to se má dobre ve vode vaŕit, aby dobre zméklo. 
Potom tém husám toho do huby líti, aby to požíraly, tedy jich pozbydou, 
a více jich nedostanou. 

Ittem. Zase vem korení = sažník se jmenuje, to roste na 
hatích aneb pastviskách, to jest nápodobný rozmarýnu, a tak to korení 
jim polož do jejího ročního odpočívaní, tedy žádné vši nedostanou. 

Ittem. Zasej když chceš husu nasadlt, tedy pokud ona vejca 
nese, néco málo jí jístl dávat, tak jenom, co by ona své živobytí obdr- 
iela, nebo ty vejca skrze dobrý a mnohý jídla tuze tučný búdou, a tak 
z takovejch vajec nlkdá žádný dobrý a stály housata se nevysedí, 
a k zrostu nebudou. 

Ittem. Zasej když husa nésti nechce a nenese, k tomu vem 
u vody ten véchet, co s ním dévky nádoby drhnou, ten dobre na drobno 
sesekej, k tomu vem trochu votrub a spolu to zmĺchej, a jesti tej husi 
dávej, tedy tobé zajisto dobre a užitečné potom ponese. 

Ittem. Zasej když nékdo mladý housata uŕkne, že se v rýchlosti 
roznemocní, k tomu vem ze tŕech pánuv panství v lesích neb v polích 
ze tŕich hromád trojich brabencu. a ty dej tém housatom po tíikráte 



— 177 — 

jich prinesený jest. však ale to musíš délat v novou nedeli, a by té- 
žádnej nevidel, a tak potom po potretím jich daní zasej je vem na 
pastvu, na pasení vyžeň, tedy búdou zase zdravý. 

3. Proti stinkám a c vr čkám vy pud i t. 

K tomu potrebuj takto : Vezmi z hovézích dršček ten nerád 
zeškrabanej, a ten dobre usuš, k tomu taký krušinového dreva vem, 
a z toho dreva udélej ve svétnici vohýnek, a ten nerád z dršček dávej 
na ten krušinovej vohníček, aby z toho co nejvíce se kouŕilo, však ale 
vokenice a dveíe uzavírej, a jestli máš ve svétnici jaké truhly neb 
jarmarky, že by se v tom jak ty slinky tak ty cvrčky zdržovaly, zvodvírej, 
a stúl taký rozdélej, aby ten kouŕ všecko všudy dobre sprocházel, postel 
taký všecku rozdélej, a to se musí pri schodu mésíce délat, však ale- 
skrze ten velkej a téžkej smrad do tŕetího dne v tej svétnici bydleti 
mocti nebude, a potom když se líCiti bude, tedy dej do toho vápna 
hovézí žluče a roždí, jak slunce jde, tak začni líčit, tedy se zajisto ta 
všechna neŕádnosf vytratí, a nikdá více toho neŕádu míti nebudeš, když 
to tak délat a šetŕit se bude. 

Ittem. Zase j iné proti t ak o v ej m neŕestám. 

Vem svinskej trus a ten dobre usuš. k tomu vem tureckého pepŕe,. 
a to spolu dobíe trochu rozetíi a zmĺchej, a taký tým dobre všudy,. 
kde potreba kuŕ. Však ale lepej a jistéj jest tyto dvoje veci — k tém 
druhejm pi'idat a spolu to zmĺchat a tým vším dobre kouŕit. 

Ittem. Taký vem v poslední dny masopustní nejakej dobrej kus 
hovézího masa, a dej ho do nejakej nádoby a nalej na né vody, 
a nechej to tak štát, až by dobre zasmrádlo, a potom tu vodu z neho 
vlej do vápna a Uč s tým a tak tou vodou dobre všudy krop, tedy se 
ti to všecko jak cvrčky tak stinky a jiné neresti vytratí, že jich více 
míti nebudeš. Probato est. 



4. Stinky v domé umor i ti. 

K tomu vezmi pelynek, a ten dobre var ve vode, a tak to dej 
do vápna, co z neho líčiš, a pŕidej do toho taký dreveného voleje, 
pak-H toho nemáš, tedy vem Inéného, hč tedy — se vytratí, a více 
jich míti nebudeš. 

5. Proti blechám, vším a hni dám a vi c e j inej m ne ŕe s tem. 

Tehdy se jenom často s (!) pelynkovou varenou vodou mej a v domé 
pokropuj, a tak skrze ten peljTiek se nebude jednoho žádná taková 
neresť držeti. 



— 178 — 

6. Muchy a j iné nečisté žížaly z domu vypuditi. 

K tomu vezmi z dudka ptáka perí a tak s tým celej dúm i všecky 
místa, maštale, chlívy dobre zvykufuj. tehdy potom skrze ten kouf se 
všecky nerestný veci z toho domu a míst vytratí. 

Zasej jedovaté a trudovaté žaby a potvory jim rovný vypudit, 
totižto když se na vehkonoční slávnosť pokrmy svétí, a tak které kosti 
po jídle zustanou, tehdy ty dej a zakopej v domé v záhrade, neb 
kdekoliv jinde potŕebnejch místách se taková neresť drží, tedy se 
všechno vytratí. 

7 . Aby strom pred č a s e m s v é h o o v o c e z e s e b e n e p o u š t é 1. 

K tomu učiň takto : Vem volovnénej kroužek a tým ho dobre 
opáš, potom ti z neho ovoce pred časem, nežli náležité dozrá, z neho 
dolň padati nebude. 

8. Aby ptáci stromoví neškodili. 

K tomu vem jenom česnek, a ten na ty stromy, které od téch 
ptáku škodu činení chceš mít ochránený, povéšuj, tedy potom mu škodit 
nebudou. 

9. Aby z trpkého neb kysele h o ovoce sladké ve strome 

s p us o bil. 

Tehdy vyvrtej do toho stromu, kterej trpký neb kyselý ovoce 
nese a vydáva, až do prostfedku díru, potom naplň tu díru plnou dobre 
medem dobrejm a zatluč ji dobre špuntem tŕňovým neb lohovým, tedy 
potom budeš sladké ovoce míti. Pak-li chceš nejakou vuni míti, tedy 
do toho medu takové vonné veci dej, potom to ovoce tu vuni od toho 
míti bude. 

10. V ej c e bez v ohne u vari t. 

Vejce bez vohné uvaŕit. K tomu vezmi misu neb hrnec a postav 
sobé to na stôl, neb kde se koli líbí ; nalej do toho studenej vody, 
a dej do té vody dobrej kus nehašeného vápna, a to vejce k tomu, 
tedy se ti potom dobre uvarí. 






Zprávy vedecké. 

Zpráva o archaeologických výzkumech 
za rok 1904. 

Podáva c. k. konservator 1. L. Cervinka. 

Béhem roku letošniho využil jsem hned od časného jará až 
pozde na podzim každé príležitosti k návšteve jednak dfive 
už známych nalezišť. jednak snažil jsem se také obieviti nová, 
což se mi na mnohých místech skutečné též podaíilo. Podávaj e 
o svých nálezech zprávu na veŕejnost, činím tak proto, že mnohé 
z nich zasluhují toho pro svou dftležitost, ostatní pak, zvlášté nová 
nalezišté, aby nebyla zapomenuta a aby po prípade byla nékterým 
bližším badatelfim poskytnutá možnost zabratí je do okruhu 
jejich pozorností. 

Ze stanic neolithických navštívil jsem: 

Boršice (u Velehradu). Ľ polni cesty k Polešovské Sálaj ce 
bylo v bfeznu rozoráno na polích asi uprostred mezi obéma 
kríži nékolik tmavých skvrn, plných popelnaté zeme a kusú 
vypálené hliny i mazu. Mimo to zdvíhl jsem tam nékolik stŕepin 
z kulovitých nádob s ornamentem nehtovým a pupíky i s ozdobou 
volutovou a kosočtvercovou a delší dláto kamenné velmi tenké, 
z amfibolitové bridlice vyhlazené. Sedlišté toto v trati „Oujezdky" 
dotud nebylo známo. 

Buchlovice. Na známém sedlišti na panském poli „Pŕíčka" 
bylo v bfeznu opét rozoráno množstvi j am, pluh však vyhodil 
jen néco málo stŕepin; mimo to zdvíhl jsem dve prerazené sekyrky. 
tri pazourkové nožíky a pekné škrabadlo : také na podzim nebyla 
koŕist o mnoho lepší. 

Uh. Brod. Na „Méchorách" objeviH jsme s p. uč. J. Kučerou 
sedlišté se stŕepinami kulo vité keramiky s pupíky. nehtovými 



— 180 — 

otisky a rohatými uchý, kamennými sekyrkami a dlátem kopyto- 
vého tvaru. Trať „Méchory" je dosti vysoko položena mezi lesem 
Téšovským a silnicí Prakšickou, odtud pod sihiicí spadá zvolna 
táhlý ostroh s panským polem „v Nákladech" až k lesiku, který 
se tratí v úzkém údoličku od Prakšic ku Lhotce spadajícím. 
Také tu na jetelnisku v „Nákladech" našli jsme drtidla, pekné 
kamenné hladidlo a sekyrky vesmés z amfibolu. Nalezišté dotud 
nebylo známo. 

Nálezy uložený v kraj. museu Uh.-Brodském. 

Havŕice. Nad Vazovým mlýnem jsou na pohch znatelny 
vrstvy tmavé popelovité hliny. Pluh vyhodil tu néco stfepin kulo- 
vitých nádob s ornamentem nehtovým a volutovým. Také v brehu 
Olšavy byly znatelny tyto vrstvy. Pp. prof. Fr. Rajchl a učitel 
J. Kučera našli tu též kamenné sekyrky. Nalezišté toto je ze všech 
moravských posunuto nejdále k východu. 

Hlínsko pod Hostýnem. V zárezu nové cesty do Prusi- 
novic proí'íznuty poblíž hranie tri dĺžovité jamy menšich roz- 
meru; naplnený byly temnou ulehlou prstí popelnatou, kousky 
vypálené mazanice a stripky neolithických nádob kulovitých 
s nehtovými otisky. Stopa nového sedlišté neolithického, které je 
od známeho nalezišté „nad Kasaŕovem" u Prusinovic vzdáleno 
sotva 15 minút cesty. Dotud nebylo známo. 

Horákov (u Brna). Na znáraém nalezišti neolithickém 
v trati ,Gtvrtky" mezi vsí a mohylou pod myslivnou zrovna 
v místeeh, kde pred lety pan Jindŕ. Slovák učinil své výkopky, byla 
na zemačisku hostinského p. Ŕiháčka rozoraná popelová jama. 
Dobrý múj známy a pilný archaeolog p. zverolekár Josef Stávek 
ze Slapánic vyprávél mi o jámé, i dali jsme se tam hned zavézti 
a popelitou skvrnu jsme rozkopah. Méla tvar nepravidelného 
čtverce asi 1 m zhloubí a vyrytá byla do štérkovice v prúméru 
néco pŕes 2 m. Vyplnená byla až pod samou ornici sypkým 
popelem. Pod každým zarytím vyvalovaly se vétší menší stŕepiny. 
a téméŕ každý stŕípek vyvolával v nás nové a nové p^ekvapení. 
Vétší část totiž, ač jich bylo na sta, byly úlomky nádobí 
skvostné pomalovaného. Mezi stfepinami objevovaly se kusy 
vypálené mazanice, četné rozštípané kosti zvíŕecí (hlavné z tura^ 
zubra, jeleňa, prasete), nékolik pekných kosténých šidel, velmi 
četné úlomky pazourku, i pekné nožíky a škrabadla, kousky 



— 181 — 

nožikň obsidiánových, vétší kamenná sekyra s ostrím s oboii 
strán pfibroušeným, úlomek velikého mlatu a drtidlo z rohovco- 
vého valounn. 

Keramika je valmi zajímavá a krásna. Tvorí dva druhy 
nádobi. Menší část pochází ze džbánečkovitého nádobí drobnejších 
tvarú z jemné plavené hliny, velmi zručné práce femeslné a 
dokonalého téméf vypálení. Jsou to známe baňaté hrníčky 
s valcovitým krkem a prehnutým hrdlem ; na rozdutí jsou tu 
a tam pripevnený pupíčky, podobné pod okraj em. Celý povrch 
jejichbyl ornamentován nanášením barevných vzorkň geometrických 
(oválnych, svislých, meandrovýeh), nékdy rytými čarami vyme- 
zených, a sice v barvách bilé, žluté a červené na pňvodnim 
po\Tc-hu svétlešedém, terrakotovém nebo tmavším. Nékteré úlomky 
okraj ň svedčí, že nádoby ty byly ornamentovány i na vnitfních 
plochách hrdla. 

Mnohem vétší část keramiky pocházl z nádobi vétšiho, z hrubé 
hliny, znečistené zrný kŕemenitého písku, hnéteného hlavné do 
tvaru mis a hrncň. Misy mají hnízdovitý tvar s okraj em málo 
dovnitŕ nahnutým, anebo krčkovité dovnitf vtlačeným a s okrajem 
ven vyloženým : nékdy jsou dosti hluboké nebo též na nožce. 
Z plastických ozdob vyskytuji se pupiky nékdy provrtané, a to 
bud pfi okraji nebo na lomení bŕicha prilepené. Základní barva 
je obyčejné černá, méné terrakotová. Na ní pak nanesený celé 
plochy žluté barvy mezi bilé a červené pásy, a v nich vyrjrt — 
tedy ve vrstve barviva, nikoli až do nádoby ! — ornament : hlavné 
zubaté lomená cára, nebo kosý meandrový vzor a pod.; na 
jiných nanášeny zas rúzné barevné pásky, vinice, kfivolaké 
čary a t. d.; prevláda všude barva žlutá. Pripojené obrázky podají 
lepší pojem o ornamentice i tvaru nádobí než zbytečné roz- 
vláčne popisy. 

Část nádobi, na némž neni ornamentu, má týž tvar, anebo 
byly to hrnce a hrnky baňatých tvarú s hrdlem táhlým a málo 
ven vyloženým. Jeden džbánek dal se sestaviti mimo malou část 
bŕicha téméŕ celý. Je barvy hnédočerné a ozdoben na vydutí 
bŕicha čtyŕmi bulkami proti sobé ležíeími a kolem rytými krouzky 
ohrazenýrai, a k nim stáčeií se shora i zespodu volutové pásy 
trojitých čar. Okraj hrdla je vroubkován zárezy. Celá vázovitá 
tato nádobka má velmi vkusný tvar i vzhled. 

13 



— 182 — 

Barevné ornamenty na stfepinách Horákovských uchovaly 
se velmi pekné tím, že uložený byly v popelnaté vrstve. Také 
nalezli jsme kusy červené hrudky a rozbitou kamennou ploténku, 
na níž byla roztirána barva. 

Z ostatních artefaktu zmĺnky zasluhuj! ješté úlomky a pro- 
vrtané krčky Ižic a polka kulovitóho závaží provrtaného. 

Gelkem má zdejší keramika vzhled vehni pokročilé techniky 
a velmi príbuznou podobu s nádobim terramarovým. 

Pozdéji otevfel p. zverolekár sám ješté nékolik jiných jam 
rovnéž s výsledkem velmi uspokojivým, a podá jisté sám o svých 
výkopkách podrobnou zprávu. 

Koiíčín. Po letech navštívil jsem zase rozsáhlé sedlišté 
neolithické na panském „Újezdé", jednou z jará, po druhé po 
zimním oraní. Stopy jednotlivých jam i rozlehlejších vrstev byly 
velmi zŕetelny a plný prepálené hliny, popela a kuso nádobí. 
Nasbiral jsem tu zajimavé stŕepiny s ornamentem nehtovým 
i volutovým, dva krásne otesavače z pazourku, nékolik pekných 
nožíku a škrabadel pazourkovýeh, kŕemenná drtidla a čtyŕi 
hladidla amfibolitová. 

Mérovice. Na „Pfedních dílech", táhlém to ostrohu mezi 
drahou a osadou, bylo v breznu rozoráno nékolik tmavých jam 
s keramikou volutovou. Nedalo se mi však tehdy mista tato 
bhže obhlížeti, nemohu tedy zatím nie určitéjšiho oznámili. Nale- 
zišté toto je nové. 

Staré Mesto. Na známém nalezišti v „Olši" našel jsem 
v únoru pár stŕepin a pazourkové nožíky. 

Podolí (u Uh. Hradišté). Na „Druhých" objevil jsem v dubnu 
na svahu pri potoku nékolik rozoraných jam s keramikou kulo- 
vitou s ornamentem nehtovým i volutovým, také nasbiral jsem 
tam kamenné sekyrky i pazourkové nožíky. 

Druhé sedlišté současné rozkladá se v témže údoličku, 
ale až pod samým lesem „Kroužkem", tedy víc než 20 minút 
cesty. Tu na louce, z níž vyvérá pramének, a na sousednich 
polícii jsou velmi mocné vrstvy tmavé prsti popelité a na nich 
množství stŕepin keramiky volutové; také sekyrky a pazourkové 
nožíky jsem tam nasbiral. 

Obe nalezišté dotud nebyla známa. 



— 183 — 

Polešovice. Na panskom poli mezi chodníkem k Xeda- 
<;hlebicum a silnicí zdvih! jsem stŕepinu z nádoby s volutou, 
na čerstvé rozoranom poli nedalo se však více hledati. 

Xalezišté též nebylo známo. 

Prakšice. Na svahu panského pole ode dvora ke mlynu 
jsou mocné vrstvy s keramikou kulovitou. nehtovanou a volutoiou. 
Vzrostlé obili nedalo mi však místa tato prohlédnouti dňkladnéji. 

Nalezišté též dosud nebylo známo. 

Prštice. Na upozornení p. naduč. Jana Hally, že se na pohch 
pred zámkem rozorávaji četné popelnice. zajel jsem do Prštic 
a prošel obe panská pole, a tu hlavné v poli „nad Záhradami" 
zjistil jsem rozlehlé sedlišté s keramikou nejstarší. Jamy byly na 
velmi mnohých místech zachyceny pluhem, a část jejich obsahu 
octla se na povrchu. Mimo kusy vypálené omítky a stfepiny 
s ornamentem nehtovanvm i volutovýni byly tu nesčetné kusy 
a úštipky pazourku a obsidiánu, krásne šipky, nožíky, otesavač, 
■škrabadla i jadra, z hlazenvch nástroju kamenných velmi hojné 
zajímavé sekyry s ostrím buď s obou strán stejnomérné obrou- 
šeným anebo na jedné strane plochým a na strane protéjší kle- 
nutým (kopytovitý tvar), škrabadla, hladidla, četné pferažené mlaty, 
pŕesleny. drtidla a kusy ploten mlynských. Velmi zajímavou 
kollekci zdejších nálezu prenechal do mých sbírek dp. P. Aug. 
Kratoehvíl z Popovie. Všechno to nasbíral p. naduč. L. Peška 
v Tikovicích. Mimo hojné nástroje pazourkové. nožíky, škrabadla, je tu 
nékolik nožičku i jáderek obsidiánových, pŕesleny, kosténá šidla, 
úlomky keramiky pomalované a hojnosť kamenných sekyrek, dlat, 
nékteré i nedohotovené. pekný mlat, provrtaná motyka a kulo- 
vitý mlat s vrubem na topor. 

Nalezišté toto do té doby nebylo známo. 

Prusinovice, Po desíti letech navštívil jsem zase známe 
sedlišté, které jsem objevil r. 1891 v panském poli „Nad rybníkem" 
a ,.Pod Kasaŕovem". Mimo néco stŕepin nasbíral jsem se svým 
společníkera p. Ig. Tabarkou néco pazourkových nožíku a jader. 
úlomky i celé pekné sekyrky kamenné, prerazený mlat, pekné 
oblé hladidlo, a pan Tabarka zdvihl neporušené krásne škrabadlo 
kopytového tvaru. Po podzimnim oraní zdvihl jsem mezi jinými 
zvlášté velmi veliký a na obou ostŕích silné vyštípaný núž, čtyfi 
Jiladidla a nékolik drtidel z kŕemene. 

13* 



— 184 - 

Nájernce velkostatku p. J. Winkler za léla nashromáždil 
nékolik sekyr, z nichž jedna vyniká nápadnou délkou, prerazené 
mlaty a jeden celý obuch, néco pazourku a pod.; z jiných 
panských polí odevzdali mu délníci pét mlatu hadcových náhodou 
vyoraných a nalezených, z nichž zvlášté vynikaji dva pekné 
fa9etované kusy. 

Prusy (u Pŕerova). Na známém sedlišti „na Bršlôvkách" 
nalezl jsem nékolik stŕepin s volutovou ozdobou, nožíky z pazourku 
a takovou též krásnou šípku; má podobu rovnoramenného troj- 
úhelníka a je prekrásne vyštipána. Nalezišté toto prokopával 
v 1. 1895 P. Bedľich Kaláb a mimo četnou keramiku vydobyl tu 
pouze néco pazourkovych nožíku. Pan uč. Ed. Peck nasbíral tu 
též podobné starožitniny a zvlášté pekné pazourkové šípky a veliký 
obsidiánový nôž. Nálezy tyto uložený s jeho sbírkou ve Vlast. 
muzejním spolku v Olomouci. 

Telnice (u Brna). Na polích nad cihelnami za drahou obešli 
jsme s p. zvérolékaŕem J. Stávkem v srpnu práve rozorané pole 
a nasbíralí na tmavých skvrnách plných vypálené mazanice néco 
stŕepin z plavené hliny s ornamentem píchané tečkovaným, jiné 
hrubšího nádobi červeného s otisky nehtô a s rohatými oušky 
a pekné škrabadlo z pazourku. 

Pan zverolekár J. Stávek našel z jará nékolik pekných 
motyček z modré amfibolitové bridlice a kopytové škrabadélko, 
též stfepinky nádobi pomalovaného a kousky rudé hrudky 
rumélkové. 

Velehrad. Na známém nalezišti „Dolním Rákoši" našel jsem 
na oseténi poli dve pekné sekyrky či motyky, prerazené dlátečko 
a néco stŕepin z jará. Po podzimním oraní velmi hlubokém dala 
se zjistiti rozloha tohoto nápadné rozlehlého osadišté. Rozorané 
jamy táhnou se od samé osady nad Salašským potokem až po 
údolíčko s vodojemem pod samým lesem. Všude na nich rozho- 
zeny úlomky nádobi, pazourkové nožíky, škrabadla i odštépky 
a úlomky kamenných nástroju blažených. Na sedlišli tomto, 
pokúsim se o systematický výzkum. 

Veseličko. Na panském poli „U vlčincu'' objevil vldp. P. Kar. 
Loníček, farár v Podhoŕi, rozsáhlé neoUthické sedlišté s keramikou 
nejstarší: červené nádobi s ornamentem nehtovanýrn a pupíky, 
drobnejší nádobi z hliny plavené s ornamenty rytými v podobe 



— 185 — 

podkov, kosočtvercu a t. j). Mimo sta a sta pazourkových úštipkô 
nasbiráno tu ve dvou. tŕech letech nékolik set pekných velikých 
nožíku, škrabadel. šipek. jader a otlukavaču z pazourku, jaspisu, 
rohovce i z obsidiánu: z kamenných nástroju blažených pŕichá- 
zejí tu nejčetnéji sekyrky, v ostrí buď soumérné nebo po jedné 
strane klenuté a z protéjška úplné na plocho broušené, pak 
vétši i menší škrabadla tvaru kopytového, celé i prerazené mlaty, 
vývrtky, hladidla tvaru valcovitého, drtidla. otesavače z kfemen- 
ných oblázkú; také mlynské plotny v rozmanitých velikostech 
vyorávají se velmi četné. Také pŕesleny byly nalezený. Pan farár 
ze svých velmi hojných nálezô sestavil pro mé sbírky vzory 
zdejších nástroju kamenných i stŕepin typických. Mne samému 
podarilo se na podzim t. r. pri prohlídce nalezišté tohoto sesbi- 
rati četné typické stariny. 

Zdounky. Na Pŕednich dilech n panského pole na roli pána 
Jana Sedláčka byla v eervnu rozoraná jama s hrubou keramikou 
neolithickou s otisky nehtň a vypálenou hlinou. 

Nalezišté dosud nebylo známo. 

Z jednotlivých nálezô získal jsem nékolik kamenných sekyrek 
z Podoli a Popovic u Uh. Hradišté: u Uh. Brodu zdvihl jsem 
krásnou sekyrku s pole „Újezda"* na silnici vyhozenou. v Kŕiža- 
novicich (u Výšková) našel jsem na „Padélku" týl prerazeného 
mlatu; krásny hránéný zlomek mlatu z Mélčan daroval mi 
dp. P.' Aug. Kratochvíl, v Neobuzi (u Slušovic) pŕinesli mi lidé 
dva pekné mlaty provrtané. které od pradávna chovali v rodinách 
jako hromové kamenv; podobný kámen, peknou drobnejší sekyrku 
daroval mi na Súchové p. Vanék. Od p. red. Fr. Kretze získal 
jsem krásnv mlat z Véžek (u Kroméfíže); mlat tento kuželovitéhc 
tvaru je pod tupým koncern provrtán a kolem tylu tfemi vysedlými 
proužkv opatŕen. Z Polkovic daroval mi p. naduč. J. Zikmund 
peknou sekyrku a prerazené škrabadlo ze „Švýcarek" a jinou 
velikou sekyru z „Kopcň"'. 

Kultúra pokolení skrčených koster. 

Količin. Na obou stranách úvozu pri panském ,Újezdé" 
objevují se v otevfených hlinícich stopy osadišté s keramikou 
známou u nás po skrčených kostrách. Jamy mívaji tvary kotlu nebo 
díže a mimo četné kosti obsahují hojné stfepin z hrubšího 



— 186 — 

i jemnéjšího nádobí. Hned roku 1890 otevŕel jsem jednu 
takovou jamu na panské strane; vydobytá byla z ní: pekná 
vyhlazená nádobka v podobe baňatého hrníčka, pod nízkym 
krčkem s prehnutým okraj em má drobné uško, je dosti dobre 
vypálená a na povrchu žhitohnédé barvy; dále vétší část men- 
šiho černého hrníčka o svislých stenách a s malým polokulatým 
úškem, stŕepy hrubší nádoby, veliké parohové kladivo s čtver- 
hrannou dlabanou dirou pro násadu a hladidlo ze zebra krav- 
ského. Pan uč. Ed. Peck vybral tehdy z vedlejši járny kus 
bronzového drátu. Letos z jará otevfel pan Ignác Tabarka na 
strane úvozu rymického jinou jamu dĺžového prúŕezu a obsah 
— plný veliký koš stŕepin — daroval do mých sbírek. Z téchto 
stŕepin zajimaly pfedevším jemné, velmi široké šálky známeho 
tvaru únétiekého, jenom že u nich nebyl okraj vj^ložen na vnéjší 
stranu, nýbrž zahnut dovnitŕ. Uško sedí úplné na hrané bŕicha, 
a misto dna vytlačen vezpod nádobek plytký dôlek. Jeden šálek 
dal se sestaviti téméŕ celý. Veškerý jejich povrch byl vehni 
pečUvé vyhlazen a do tmavá, až černa, vyleštén, jak na nádobí 
této doby býva obyčejem; je mi jen nápadno, že jednotlivé 
stŕepy v zemi pozbyly černe barvy a mají nyní pekný okrový 
lesklý povrch. Jiná nádoba má široké baňaté bricho s ostrým 
lomením ke krku, ucho však i krk chybéjí; pod krkem táhne se 
dvojitá rada teček a pod ní sestavených trojúhelníčkĎ, vyplnených 
bílou pastou. Ostatní stfepiny jsou z podobných hrnku rôzne 
velikosti, pak z mis plytšich i hlubších s rozšíreným okrajem, 
hrnkô vétších menších hrubší práce, které vyhlazeny jsou jen 
uvnitŕ, na vnéjšku však ryhovány byly prsty a ozdobený pupíky. 
Také se tu vyskytly kusy cezanu. Celkový vzhled zdejší keramiky 
činí dojem pokročilejšiho období kultúry skrčkuv. 

Luič. Hradisko u sv. Martina je ostré vystupující vrch nad 
stanici Lulčí. Náhorní rovina jeho byla úločištém jisté velikého 
okolí za dávnych dob, neboť je opevnená se strany severovýchodní, 
tam, kde souvisí s ostatním pohorím, nékolikonásobnými náspy. 
Kruhovitá podoba nejvrchnéjší její plochy rozdelená je hlubší 
roklinou s bystrinkou asi ve stredu vznikající a k jihovýchodu 
sméŕující na dva ostrohy. Východní z nich pne se nad osadou 
Lulčí a nazýva se „Horká" ; na temeni jeho poblíž rokle počínají 
hned nad srázem trojí náspy, pfíkopy oddelené. Tu se ŕiká „ve 
Valech'. Náspy jsou plný kameni a zachovaný pouze v lesíku; 



— 187 — 

na polích sousedních jsou už rozkopaný, preš to však Ize 
sledovali jejich smer hodné vyhnutého oblouku k východu 
a končieího nad srázem jihozápadním, kde jsou též z časti ješté 
dosti zfetelné zachovaný. Ty to valy uzavírají tedy nejvyšši část 
hory s kostelem sv. Martina a pobliž neho menší stredoveké tvrzišté 
s mohutným valem a pŕikopera, nyni ,.Xa Starém zámku" zvané. 

Délka jejich púvodní byla asi 970 m, v ochoze po celém 
okraji ohrazené roviny 2090 m. Od téchto valft zdvihá se k severu 
ostatní náhorní rovina a spadá do lesô. I tato ostatní rovina 
obklíčena je valem, jenž se strany severní na jednom misté je 
až čtvernásobný a je po celé téméf délce v lese úplné zachován 
a méŕí v ochoze s celou horou 3830 m. Je tu tedy hradisko 
rozsahu obrovského. Na hradisko vedou tri cesty; jedna od 
západu píímo ke tvrzi stoupající je velmi príkra, druhá ke kostelu 
od Nemojan a tretí vycházela z údoH osady Lulče a od studánky 
„Libuše*' a vcházela na hradisko práve tam, kde val je na svahu 
až sčtvernásobnén. 

Pod ohybem prostfedniho valu vyvérá pramének a spadá 
úzkou žlabinou do rokle; u pramene jsou dve studánky, néco 
jižnéji jest ješté jedna vétší prohlubeň s vodou. 

A pravé nad témito studánkami táhnou se rozlehlé kultúrni 
vrstvy, které po hlubším rozorávaní poskytují četných starožitností. 
Pan Vavrín Travénec, rolník v Lulči, venuje térato místum 
uprenou pozornost a také béhem nékolika let nasbíral tu hojný 
počet pravekých starožitností ; jsou tu četné mlaty celé, prerazené 
i nedovrtané, vývrtky, kamenné sekyrky i dláta, otesavače i drtidla, 
pazourková jadra, nožíky, škrabadla i šípky, obsidiánový núž„ 
četné pŕesleny, závaží, pekné zvíŕátko z hliny, z bronzu jsou tu 
četná šidla, dláta, tro j branná dýka s nýty, sekyra s ohrnutými 
okraji, rozmanité jehlice s ornamentovanými hlavicemi, také 
se tu vyskytl jantárový korálek. Keramika je velmi zajímavá 
a shoduje se úplné s nálezy učinenými na hradisku „Obrova 
noha" u Otaslavic nebo na „Hrade" u Bilovic anebo „na Hra- 
diskách" u Senohrad a spadá tedy do období nejstarších bronzfl. 
Také vyskytly se tu úlomky z poháru zvoncovitých. 

Hradisko toto je nejobsáhlejši ze všech ostatních hradišť 
moravských a zasluhuje také, aby bylo dfikladné a systematicky 
prozkoumáno. Sám pokoušel j sem se sice dvakrát zakopali na 
hradisku, ale pokaždé mne deštivé počasí prinútilo ustatí od práce. 



— 188 — 

Pŕíštírn rokem pokúsime se s p. Travéncem o nékolikadenní 
kopaní jak na hradisku samém, tak i ve valecli, abychom zjistili 
všecky okolnosti stcáŕi zdejšiho opevnení. 

Nová Ves (u Bŕeclavé). Na pastvisku pod Vránovým val- 
covým mlýnem jsou rozrýpané vi^stvy kultúrni se stŕepinami 
nádobi dle skrčkú známeho; mezi jinými zdvihl jsem tu též 
stŕípek z okraje zvoncovitého poháru. 

Nalezišté toto nebylo známo. 

Slavkov. V mestské dhelné objevují občas cihláŕi pri strho- 
váni bíehu hroby. 25. června 1904 odkryli opét novou kostru. 
Ležela na pravém boku hlavou k severu, tvári k západu. Lebka 
byla strhnutím brehu rozpoltená, v zemi zbyla z ní pouze zadní 
část a dolní čelisf, ostatní telo vézelo ve hline neporušeno. Dal 
jsem je tedy odkrytí; ruce sméŕovaly ku hlavé, nohy byly skrčený, 
a siee pravá pŕitažena k prsúm chodidlem ku kyčli, leva však 
stála kolenem vzhôru a byla chodidlem opŕena o zem. Milodaru 
nebylo, pouze ve hline z hrobu vyhozené vyskytla se šipka 
pazourková srdcovitého tvaru, avšak úplné zvápenatélá. Hrob 
tento proti dŕivéjším, po nichž zbyly ve sténé hluboké 
djžovité jamy tmavou hlinou v}'plnéné, byl sotva 7* ^^'^ Pod 
povrchem úplné bez jakékoU stopy tmavé hliny. 

7. července dali jsme se s p. uč. Al. Procházkou do syste- 
matického kopaní v cihelné. Nedaleko hrobu pŕedešlého objeven 
hrob ve hloubce asi 1 m ve hnizdé tmavé hliny. Nebožtík, dospelý 
muž, ležel tu v prosté zemi na levém boku hlavou k severu, 
tvárí k východu, kolena byla silné pfitažena k loktum, ruce 
zdviženy pred tvári. Pod pravým loktem napŕíč na levéra 
rameni ležela pískovcová ploténka, pod ní pazourkový nožík 
a kosténé šidlo, pod loktem bronzová dýka s fapem. za pánví 
ležel povalený hrniček s uchem a polokulovitá míga s rozšíreným 
okrajem, pod okraj em misy byly tri pazourkové šipky. Na mise 
ležela kôstka z drobného zvíŕete. Lebka byla tlakem hliny roz- 
máčknuta, ale dala se dobre slepiti. 

Jižním smérem uhozeno na nový hrob, který obsahoval 
detskou mŕtvolu na levém boku ležíci, tvárí téméŕ dolu obrá- 
cenou; kolena byla silné pHtažena; u pánve stál hrniček s ouškem, 
rozdrobil se však pri vybirání. 



— 189 - 

Ďalší kopaní jsme zastavili, ponévadž se neobjevovaly stopy 
nových hrobô v žádném sméľu, ačkoliv prokopáno bylo více 
než 200 m-. 

Telnice. V cihelné druhé pod drahou jsou v severní stene 
zarezaný tesné podlé sebe dvé prekrásne dĺžovité jamy s oblouč- 
natým dnem. vyplnené vrstvami popela. vypálené hliny a drobnými 
úlomky nádob. Jamy ty nedají se probádati, aby se vysoký breh 
nesvezl. V jiných mistech objevily se poVlobné jamky menši 
a v nich keramika známa po skrčených kostrách. 

Ujezd (u Sokolnic). V záhrade domu čis. 32. vykopávalo 
se pri planirováni mnoho skrčených koster. 3. srpna uhodili jsme 
s p. zvérolékafem J. Stávkem pri ohledávání toho mista na jediný 
hrob, ale rozrušený už pozdéjši jamou na zemáky. Pouze jsme 
našli roh obruby kamenné složený ze čtyf vetších kamenô a pri 
nich hnát lidský a úlomky dvou rozdrcených nádob, hrubšího 
hrnka a jemnéjšího džbánečka. 

Dle výpovedi majitele domu bylo takových hrobô otevŕeno 
kolem 30, v každéni bylo kameni a vždy dva hrnky; v jednom 
i bronzové kruhy na hlavé. Zachováno nebylo však ničeho z toho. 
ponévadž nikdo si toho nevšímal. 

Vranovice (u Prostéjova). Poblíž hrobô r. 1901 v úvozovém 
brehu panského pole otevfených (srov. Čas. Mor. musea zem., 
1902, str. 74) vyskytl se ješté jeden zajímavý hrob. Vldp. farár 
P. J. Pospíšil, jenž se zasloužil o probádání taméjšího okoli. 
zpozoroval v brehu úvozu tmavou jamu a rýpaním do ní objevil 
stŕepiny nádobky. Dal tedy hned misto ono odkopati s vrchu a 
objevil kostru ležící na pravém boku hlavou k jihu. tvárí k východu. 
Ruee položeny pred tvári, nohy silné pfitaženy k pr.^ura ; u nohou 
stály dva hrnky s úškem stejné veUkosti a podoby, nad koleny 
pak drobná kul ovitá nádobka s tremi pupičky pod krkem, u ní 
ležel malý bilý kŕemének v podobe srdéčka. vyše pak pred 
obhčejem byla plytká miska. Ve hline pri hlavé nalezeno pak 
šidélko z úlomku kosti a pazourek. Kostra ležela v prosté zemi, 
ve hnizdé tmavé hliny. 

Celý zajímavý nález venoval vldp. farár do mých sbírek. 

Žižkov (u Podivína). Pan uč. B. Novák ze Súchova upozornil 
mne na novou cihelnu Žižkovskou, kde prý se vyskytuji častéji 
hroby. Zajel jsem tam príležitostné a zjistil, že se v cihelné 



— 190 — 

nad rybnikem pod slabou vrstvou ornice vyskytují se četné dĺžo- 
vité jamy s keramikou dle skrčkú známou a mezi nimi jednotlivé 
i hroby s priloženými nádobkami. Jedna mŕtvola byla dle udáni 
p. uč. Arnošta Nováka pochovaná v šedé a méla nádoby mezi 
nohama. Celý hrnek a kus vétši nádoby z neho vzal si p. naduč. 
Fiala z Kostic. Z jiného hrobu byly sházeny na hromadu kosti 
staré bezzubé ženy a pri tom stŕípky dvou hrubšich nádobek. 

Nového hrobu 'jsme nenašli, pouze dal jsem prokopati dvé 
jamy nephliš velikých rozmérô. Obsahovaly mimo drobty ztyŕelých 
kosti a zubu zvifecích stŕepy z nékolika hrubšich nádob ; podobné 
v druhé jámé. kde mimo čelist koňskou a néco stŕepin z mis 
a hrnkú, vykopáno jenom krátke šidélKo z kosti po sám kloub 
vybroušené. 

Keramika má vesmés ráz nádobi známeho podlé skrčkúv: 
černe blažené hrníčky uchaté, misky, vétši hrnky uvnitŕ blažené 
a svrchu prstovými ryhami svisle čmárované a pak veliké nádobi 
podobné práce. Nalezišté toto rovnéž nebylo známo. 

Nálezy bronzu. 

Kostíce. Na „Stávaňoch" vyoral na podzim r. 1903 rolník 
p. Trčka nádobu a v ni 42 bronzové obojky téhož tvaru i veli- 
kosti, j ako byly roku 1897 na „Nových jošich" p. Prokopem 
vyoráuy. Uložený byly v nádobe ; spodní vrstva jich srovnána 
byla hŕbetem dolu, hoŕejši pak preš ne kŕižem, opét hŕbety 
náboru. Vétši část nálezô rozešla se po „známych", asi 30 kusú 
obdržel pan nadučitel Fiala a daroval prý je sochári Skálovi, 
žáku prof. Sucliardy v Praze. Z nádoby zachováno jen néco 
stŕepú; byl to baňatý hrnek na povrchu hlazený a černe zbar- 
vený, podoby, jaké známe z hrobu se skrčky. 

Nález tento nebyl dosud registrován. 

Louka (u Velké). Na panském poli vyorána byla veliká 
sekyra bronzová s laloky. Láskavosti p. red. Kretze dostala se do 
mých sbirek. Sekyra je krásne zachovalá a pokrytá silnou vrstvou 
lesklé modrozelené patiny. 

Paseka (u Uničova). Pri drenování polí r. 1902 nalezená 
byla drobnejší sekyra se schudkem; nálezce pŕivezl ji s sebou do 
Gástkova, zbavil ji však částečné pekné patiny modrozelené a pak 
mi j i prodal. 



— 191 — 



vy 



o 






o 

CM 




03 



■C 

o 



— 192 - 

Sálaš (u Velehradu). Drvoštép Konrád z Boršic našel pri 
kučováiií paŕezú v panském lese nad Salašem velikou bronzovou 
sponu. Nevedel ovšem, co by to bylo, a ponévadž se to v lomu 
do zlata lesklo, zašel s tím ku zlatníkovi do Uh. Hradišté a hodlal 
nález dobre zpenéžiti. Zlatník ho ovšem vyvedl z bludu a dopo- 
ručil ho se sponou na mne, a tak se podarilo zachrániti prekrásnou 
sponu rázu uherského. Ovšem niély ji pŕedevším v práci deti 
drvoštépovy, co nezlámal on sám pri kopaní, o to se staraly ony 
pri neobvyklé hračce. Tím se stalo, že z celého tohoto skvostu 
pravekého zbyly trosky. Pripojená fotografie znázorňuje sponu 
mnohem lépe než sebe delší a podrobnejší popisy. Sponu naši 
salašské nápadné podobnou vyobrazuje uherský archaeolog 



O, 



,20, 



Lii 



,25, 





Obľ. 2. Bronzové náramky z hromadného nálezu u Šarov. 



J. Hampel, pouze s tím toliko rozdílem, že je úplné neporušená 
zachovaná,^) ptáčkové na sloupcich stojíeí že jsou vétší, sloupky 
mají pouze jeden kroužek a závéskú na každém retízku že je 
zavéšeno po tŕec.h. Také na spone salašské bylo prý takových 
závéskô více, deti je však vyvlekly a pohodily, 

Šarovy (u Uh. Hradišté). Asi r. 1890 vykopal domkáf Frant. 
Baŕiea ze Šarov na svém poli v ,.Hlubočku" množství jantárových 
perel a rok na to širokou misu plnou bronzových náramku. 
Perly potratily deti, a náramky koupil býv. lesní p. Redl z Bŕezolup ; 



') Srov. Jo3. Hampel, Alterthumer der Bronzezeit in Ungarn (Budapešti 
1890) Tab. XL. Pochäzí z hromadnélio nálezu v Medvédi v komitálé Oravském. 



- 193 — 

známi jeho mu je však záhy rozebrah, a mne samému podarilo 
se z téeh kusú zachovati úzkou obroučku s malými vysedlvmi 
uzly. Podobný kus má pan ŕeditel J. Klvaíia v Kyjove. Teprve 
letos mohl jsem zakoupiti pro své sbírky jiný náramek. který 
usclioval p. Komárek, hostinský v Bŕe/.olupech. Tento náramek 
je širší a po eelém vnejšku ozdoben ostrými zoubky a shoduje 
se skoro úplné s podobným náramkem z Býčí škály. ^) Oba ná- 
ramky jsou ulity v kadlubu a jsou nyni potaženy silnou vrstvou 
ušlechtilé patiny v barve sivozelené. 

Místo nálezu, který u nás náleží celkem mezi nejvzáĽnéjši 
depôty, nejeví nijaké stopy pravekého osídlení ani pohrebišté. 
Hojnost jantáru poukazuje tu spiš na sklad kočovného obchod- 
níka nebo poklad rodinný. 

Kultúra pokolení popelnicových polí. 

Ivan (u TovaOova). Na „Pfednich dílech" jsou stopy rozsáhlého 
sedlišté s kultúrou pokolení popelnicových polí, zvlášté na roli 
Fildánové a Ginochové; jarní setba nedovolovala však už podrob- 
néjšího ohledání. Nasbirané stŕepiny jeví vesmés význačný ráz 
slezské keramiky. 

V cihelné pod témito díly pŕit-házeji cihláŕi občas na žárové 
hroby, a ivaňský p. naduč. F. Radda zachránil z nich nékolik 
nádobek do školní sbírky. Jsou to dva hrubé červené kvétináky, 
nékolik misek a osudí. Nékteré z nich jsou ješté tvaru čisté 
lužického, ač pokročilejšího, jiné už slezského s vlivem hallštatt- 
ským (á la Plátenice v Čet-hách). Z bronzu nalezen jenom 
smáčknutý náramek z jednoduchého drátu. 

Nalezišté úplné nové. 

Bílovice (u Uh. Hradišté). Na známém sedlišti v sPloštinách" 
byla pri drenování na podzim r. 1903 vyrytá hrubší červená 
nádobka a v ní nékolik set drobných kioužku bronzových a jen 
dva vétší a raassivnéjší. Mezi drobnými kroužky byl též prstý- 
neček z drátku jemné krouceného. Správce p. Jílek daroval část 
nálezu mezi známe, velikou vétšinu pak do sbírek kraj. musea 
v Uher. Brode. 

Pri jarní procházce v Ploštinách nasbíral jsem néco stfepin, 
kamennou sekyrku se silné opotrebovaným ostrím a pekné drtidlo. 



Srov. Dr. J. Wankel, Bilder aus der mähr. Schweiz, na str. 405 vezpod. 



- 104 — 

Uh. Brod. Na panském poli pobliž vinohradu objevil jsem 
v kvetnú nékolik jam s keramikou popelnicových polí rázu slez- 
ského; práve vyrfistající repa nepripustila však bližšiho ohledáni. 

Nalezišté do té doby nebylo známo. 

Popävky (u Kojetina). Pod silnici k továrne na polích 
, Tabule" a „Klínky" jsou stopy sedlišté se stŕepinami hrubých 
nádob s nehtovým šrafovaním svislým a prstovými dúlky na 
pfilejjených páscích pod krkem. Stfepy z menšího nádobí jsou 
leštené tuhou. Z povrchniho ohledáni nelze však rozhodnouti, 
je-li tu pohŕebišté nebo sedhšté, 

Nalezišté nebylo rovnéž známo. 

Velehrad. Nad rybníčkem pod samým lesem Rákošem roz- 
kladá se na panském poli i vyše na selských díleeh dosti roz- 
sáhlé sedlišté s kultúrou pokolení popehiicových polí. Na silné 
rozoraných jamách i vrstvách vétších rozmérň nasbíral jsem 
veliké množství keramiky rázu slezského. pfesleny, bronzový 
kroužek, ohnivko a drobné dlátečko. kamenné sekyrky, z nich 
jedna se silné opotrebovaným ostrím, pazourkové nožíky a úštépky, 
prerazený mlat, drtidlo a j. v. 

Vĺčice. Východné osady na polích „na Kopci" je rozlehlé 
€sadišté s keramikou popelnicových poU rázu hlavné slezského. 
Mimo stŕepiny vyskytlo se v dubnu na rozoraném poli i kosténé 
dlátečko, v sousední záhrade V. Hýžďala pri planírováni záhrady 
otevrena kotlovitá jama s podobnými strepinami. úlomkem vét- 
šího kruhu hlineného a hladidlem z kravského zebra. 

Nalezišté do té doby nebylo známo. 

Nálezy kultúry gallskoŕímské. 

Popuvky. Pri kopáni studny v novém domku kováŕové vy- 
kopáno množství rozmanitých stŕepin z nádobí tuhou prosyceného 
se stluštélými okraji. 

Nalezišté nové, pred tím neznáme. 

Slavkov. Nedaleko místa v mestské cihelné, kde r. 1897 
objeven hrob gallským spĎsobem upravený, strhli cihláfi dne 
22. června 1904 opét breh a odkryli nový hrob, tentokrát 
s kostrou muže. Dle jejich výpovedi ležela mŕtvola na znaku, 
hlavou k severu, nohama k jihu. Nad hlavou v levo stála pekná 
vázovitá nádoba, nad ní plochá deska kamenná a v pravo čelist 



— 195 — 

z divokého kance. U pravého ramene bylo široké listové kopí 
s dlouhou tulejí a u pravé nohy dlouhý meč s pochvou a u pasu 
dve dutá kolečka, vesmés ze železa. Hrob vybrali cihláfi sami 
a více mi nie neodevzdali. nelze tedy zjistiíi ostatní snad priložené 
milodary pohrobní (spony, kováni štítu, nákončí kopí a pod.). 
Ve sténé cihláŕské hliny zbyla pouze obdélníková jama vyplnená 
tmavou prstí asi 1'70 m. zhloubí a 2 m. zdéli. Ve vyházené 
hline našlo se jenom nékolik úlomku pochvy. 

Hrobní prídavky shodují se úplné s podobnými nálezy na 
Marné ve Francii, a také dle tvaru meče — prechod fapu k bfitu 
bez podkovité ozdoby, úzke plekno — náleži zdejši hrob mezi 
nejstarší naše hroby podobné. 

Vicoméŕice. Na „Kratinách" prošel jsem známe nalezišté 
velmi rozsáhlé s typickou keramikou tuhovou, se stluštélými 
okraji a svislým šrafovaním. Nejsilnéjší vrstvy kultúrni jsou poblíž 
trigonometrického bodu u hranice Némčické. Zajímavé toto místo 
vyžaduje rozsáhlejšího výzkumu systematického. 

Drnovíce (u Výšková). Na „Pfídankách'' nad mlýnem jsou 
stopy osadišté s kultúrou provinciálne rímskou a hradištnou. 
Vzrostlé kultúry v prostred kvetná nedaly mi však ohledati místa 
tato dukladnéji. 

Nalezišté do té doby neznáme. 

Kŕenovice (u Kojetína). Bohaté nalezišté v hliníku pod Hra- 
diskem poskytlo mi opét velmi zajímavé nálezy pri letošních 
návštevách. Cihláŕ Pišťák, jenž ze všech je na tyto nálezy staro- 
žitnin nej opatrnej ši, zachránil mezi jiným krásnou železnou sekyru 
s dutinou ve čtverhranném tyle, nože, mezi nimiž vyniká jeden 
massivnéjší z jednoho kusu železa vykovaný s držadlem, jež je 
ukončeno knoflíkem. nad širokým jednostranným ostrím pak mu 
vybíhá malý háček nahoru zahnutý.^) Mimo to vykopal j ešte 
kosténá a parohová šidla, delší kulatou tyčinku ze slonoviny 
osekané parohy a roh zubra, pak drobounký korálek, množství 
rozmanitých pŕeslenu vétších i úplné drobounkých, ornamento- 
vaných nebo i ze stŕepu vykroužených, pak dve ploténky z pa- 
rohu vyrezané a ponékud vy blažené. Účel téchto plotének zústává 



1) Pravé takové nože s háčkem nad ostrím, avšak s kroužkem mi?to 
knoflíku na držadle vyobrazuje J. G. Bulliot v díle Fouiiles du Mont Beuvray, 
Album planche, XLIV. no. 6., pi. XLVII. no. 12. 



L 



— 196 — 

mi vskutku záhadným na ten čas. Jsou zdéli 13 a 15 cm a 3'4 cm 
široké, do podoby obdélnikú sŕezané, na jedné strane vyklenuté, 
na protéjšku pak vyhloubené ; pri jednom boku jsou provrtány 
dvéma dirkami v fadé. Jedna ploténka zdá se novou, jen 
málo opotrebovanou, druhá však jeví stopy delšiho užívaní a také 
dírky jsou víc otŕeny. 

Jinak zasluhují zmĺnky j ešte pekné držadlo k šidlu z parohu 
vysoustľuhované úplné v podobe moderní rukojeti, pak bronzová 
špirálka, bronz, jehlice s vroubkovaným tupým koncem a jiná 
s hlavici do očka svinutou, pak hlavička zviŕátka z hliny, nékolik 
typických stŕepin hlavné z nádobí tuhovitého se stlustélými 
okraji a se svislým šrafovaním na bŕiehu. Také vyskytl se tu 
stŕep pomalovaný barvou bílou a červenou, úplné shodný s podob- 
nými stŕepinami ze Stradonic. (Dr. Píč, Cechy na úsvite déjin, 
II. SV., tab. XLIX., č. 2., 3. a 7.) 

Sám dal jsem opét na četných místech zakopali, avšak se 
šiestim nevalným; podivno, že mne vždy na tomto hradišti 
opouští. Mimo néco stŕepin vykopali jsme jenom nejaký pŕeslen 
a hrubé pŕisekané šidlo. 

Lanžhot. Na svahu k ŕece Morave od Lanžhotského hŕbitova 
kolem kapličky Balíkových až po Kostice jsou stopy rozsáhlého 
osadišté z doby císaí'ství rímskeho. Pole byla v kvétnu skoro 
všude už obdélána jarní setbou, nezbylo mi leda spokojiti se 
pouhou obchúzkou nékolika z nich, abych zjistil aspoň rozlohu 
sedlišté. Pri tom nasbíral jsem četné stŕepiny typického nádobí, 
pŕesleny a závaží jehlancové. Neopominu ovšem dôležité toto 
místo za nejbližší príležitosti podrobili dukladnéjšímu výzkumu. 

Nalezišté zdejší dotud nebylo známo. 

Polkovice. Na „Švýcarkách" objavil p. naduč. J. Zikmund 
osadišté s kultúrou z doby císafství rímskeho a daroval mi odtud 
množství typických stŕepin, prerazené pŕesleny, osekaný jelení 
paroh aj. v. 

Jiné soudobé sedlišté je na trati „Ostrovy". 

Obe nalezišté dosud nebyla známa. 

Šlapánice. Pan zverolekár Jos. Stávek umožnil mi s velikou 
ochotou a obetavostí zkusiti zakopnouti na velikém sedHšti z doby 
císaŕstvi rímskeho, které sám byl objevil pod Zuranem v „Lánech 
u Makslovky", nad samými Jiŕíkovskými lukami. Kopali jsme 



- 197 — 

po žních na poli cukrovaru patŕieím, avšak nepodarilo se nám 
oclkrýti leda pŕíkopovitou jamu popelnatou pod samou ornici 
a v ní mimo typické stŕepy četné kosti zvífecí (prase, ovce, kňň, 
skot, jeleň) a tri úlomky pekné pracovaných kosténých jehlic. 
Také na misté opodál uhodili jsme na četné podobné stŕepy 
a ze stfepu vybroušený pfeslen. 

Pan zver. Stávek nasbíral tam též pekné stŕepy z nádobí 
arretinského. 

Nalezišté toto dotud nebylo známo. 

Žižkov. Pri piohližení nálozň v eihelné u rybníka uhodili 
jsme též na plytkou jamu, vlastné ohnište oválneho tvaru s čelisti 
koňskou uprostred a nékolika stŕepy z ŕimskoprovincialní keramiky 
se stlustélými okraji. 

Nalezišté úplné nové. 



Nové nálezy archaeologické. 

Kamenné nástroje ziskal jsem letos: Z Horáková sekyrku, 
z Kŕenovic od cihelny Horáčkovy hadeovou krychlovou palici 
v provrtu prerazenou, z Milonic dvé „škrabadla", ze Stŕelic dve 
sekyrky a dva zlomky mlatô. 

Neolithické predmety z Moudinic. 

Rolnik Konst. Oháíika užil k výrobe „vepŕovie" na podzim 
r. 1904 hliny z mírného svahu na dvore svého domu č. 145, a 
odkryl tu pŕíbytkovou jamu, ze které naduč. p. Ferd. Fráňa 
uschoval a mne odevzdal stŕepy, nádobku a 2 kamenné nástroje. 

Hrubší stŕepy pochodí z vétších kulovitých nádob a jsou 
zdobený nízkymi pupíky nahoŕe plochými nebo prohloubenými, 
čtverhrannými uchý s dérou svisle a radami vtisku nehtových ; 
šedé stŕepy z jemnéjšího nádobí mají ryté voluty lomené nebo 
v ohybech zaoblené a prerušované dôlky. Tedy ornament ob- 
vyklý na neolithických sedlištích našich nejstarší skupiny: keramika 
kulovitá s prvnimi dvéma typy ornamentovými, nehtovým a rytých 
volut a meandru (dle sdélení Gervinkova, Pravek 1904, str. 126.). 
Současná sedlišté jsou na okrese u Pozofic, u Habrovan, Holubíc 
a Sivie. 

U 



— 198 — 

Bizarní jest nádobka, která se zachovala celá. (Obr. 1.). 
Zhotovená jest z téze jemné šedé hliny jako zmĺnéné nádobí 
s ornamentem volutovým, má tvar koiile pri ústí useknuté a ve- 
Hkost vétšího jablka. Zvláštností jest její plastická výzdoba. Na 
nejvydutéjším místé objíma pftlmésicovité levou i pravou stranu 
s okrajem soubéžná vyvýšenina, jejiž zadní polovička jest na 
obou stranách urazená; prední konce pfecházejí do obliny ná- 
dobky a mají po tfech soubéžných vodorovných ryhách. Na dne 
byly nalepený dva podobné rohlíkovité proužky, nyní skoro zcela 
urazené. Nádobka činí dojem zkomolené postavy držici se rukama 
za bŕicho. 




Obr. 1. Neolithická nádobka z Mouchnic. 

Z kamenných nástroju jest jeden 13 cm dlouhý a u kuže- 
lovitého provrtu 4 cm široký zlomek pečlivé blaženého mlatu. 
Náleží ke skupine t. zv. kopytovitých nástrojuv. Spodní stena jest 
rovná a obdélníková, zaoblené telo (tak že pŕíčný rez v kterém- 
koliv místé vedený jest úseč kruhová nebo eliptičná) jest nejvyšší 
v provrtu a slabne k ostrí, jehož hrana jest kolmá k ose provrtu. 

Druhý zlomek jest týl pekného facetovaného mlatu. 

Nákrční kruhy z Milonic. 

Pfed nékolika lety vyhodil na panském poli „Čertova brázda" 
u dvora Rošťoutky pluh ŕízený Fr. Vlkem nékolik bronzových 
kruhô, z nichž zachoval nálezce 3. Tyto jsou nyní v mé sbírce, 
mají obvyklou podobu i rozmery a váhu 13, 15, 19 dkg. Jeden 



— 199 — 



je pečlivé ohlazený, jemné patinovaný a pruŕezu krnhového, 
drulié dva jsou z hrubá formovaný údery kladiva. 

Také v trati „Luhovec'' rozebrán byl sklad takových kruhô. 
Jeden jest ve škole Milonické, jiný od p. Kellera z Uhŕie mám 
já. Oba, jakož i dalši kruh, který jsem obdržel od rol. p. Zá- 
vodného z Milonic (nalezl jej ve své zahrádce), jsou dobre bla- 
žený a v prurezech kruhovitých. Poslední váži 23 dkg, Kellerftv 
19 dkg. 

Blažovice. 

Pan Tom. Ondráček prokopal na jaŕe 1904- na poli J. Hlúčky 
v trati „na dileeh" iza záhradou J. Kubinkai pŕíbytkovou jamu 
a našel v ní vedie četných stŕepň vlnovkou zdobených pul kuže- 
lovitého pŕeslenu a kosténý hrebeň. U tohoto zajímavý jest 




I 



Obľ. :2. Kosléiiy hrebeň z pŕibylkové jamy u Blažovic. 

xpúsob, kterým byl zhotoven. (Obr. 2.) Není z jednoho kusu 
jako hrebený dnešní nebo jako hrebeň z podobné jamy v této 
trati již jednou p. Ondráčkem nalezený (Pravek, 1903, tab. XVI. 
č. 10., 10a), nýbrž jest složen z 9 častí. Zuby vyrezaný jsou 
v šesti deštičkách (D^— DJ a to v první sedm zubň, v páté 
5 zubu a v ostatnieh po 6. Oba krajní zuby jsou značné širší a 
na vnéjších stranách vykrojené. Deštičky se zuby jsou v hrebenú 
srovnány vedie sebe, a na ne s obou strán až k počátku zubň 
pripevnená jest z každé strany šesti železnými nýty svrchní de- 
štička (A, na prufezu A, B) s horní hranou obloukovitou. Mezi 
obe tyto vložená jest podobné sefíznutá deštička C a rovnéž 
dvéma nýty s postranicemi spojená. Nýty procházejí hŕebenem 
veskrz a na obou stranách byly zakončený polokulo vitými hla- 
vičkami. Postranice A má po délce 2 rovnobežné vyhloubené 

14* 



- 200 - 



žlábky. Délka hrebenú jest U"? cm, výška uprostred 6-5 cm a 
tlouštka na nejvyššíra misté 9 mm. Dle stŕepň náleží inventár 
této jamy opét kultúre fímsko-provinciální, ve zdejším okolí 
dŕivéjšími nálezy hojné doložené. Alois Prochdzl-a. 



* * 




Hromadné nálezy mincí. 

Blažovice. Roku 1887 prišli za prestavby stodoly pána 
T. Ondráčka v čís. 12, v základní zdi staré stodoly na 25 stŕíbrných 
mincí. Tyto jsou vesmés s počátku XVII. stôl. a všechny pňvodu 
cizího. Nález tento uschován jest ve sbirce p. Tom. Ondráčka 
ml. a po roztŕídéní jeví se takto: 

A) Mince se jménem Rudolfa II. 

1. Ostrý ráz. Líc: Ríšske jablko, v nem Z 4. Podlé leto- 
počet 16—1 (?) RUD . II • RO . IM . SA Rub: Rozčtvrcený 
štít: v 1. a 4. poH pétilistá rňže, v 2. a 3. ptáček na hvézdičce. 
SIMGE-MDILI. 

2. Z r. 1604. Líc jako u pŕedešlé. Rub: Rozčtvrcený štít: 
v 1. a 3. poli po hvézdé, v 2. a 4. III. Nad štítem 3 helmy 
s četnými klenoty a EDGHS— ESGEDG. 

3. Líc : Dvojhlavý orel s 3 na prsou. RUDOLPH • II • RO • 
IMP • SE • AV • Rub: Ve 4 polich štítu jeleň, lev, 3 krovy nad 
sebou, dva vodorovné pásy. LVD : GEOR • G • STÔL • KO • 
R • WE • H 

4. Groš Kolmarský. Líc jako u č. 3. RVDOL • II • SEM • 
A ■ IMP • PDE • Na rubu ve štítu kométa a MONE • NO • GIV * 
IMP : GOLM • 

5. Líc jako u č. 3. a 4. Rub: Rozčtvrcený štít, v každém 
poli po Ivu, uprostred štítek se 2 Ivy nad sebou. GVRAT • 
DAVN • GOM • RHEN • 

6. Líc jako na pŕedešlých. Rub: V erbu 4 pole: ve dvou 
vrchní ch po Ivu, ve spodních štítek a vodorovné pásy. Uprostfed 
štítek se 3 krovy. lOAN • REINH • GOM • IN • HANAW • 

7. Lícjako na pŕedešlých. RVDOL • II • RO • IMP • AVG • 
P • F • DEG • Rub: 3 pole ve štíte, ve dvou po Ivu, tretí 
šachované.Naderbeml602.IOHA • DG • GO • PA • RH • DV • 
BA • G • V . E • S . 

8. Gtyry varianty pŕedešlé mince. 



— 201 - 

B) Mince M a t y á š o v y. 

9. Peníz jako čis. 6. popsaný. jen na lici mi?to Rudolf 
je Matyáš. 

10. L.: Orel s 3. MAT • FERD • IMP • SEM • AV • 1612. 
Rub: Ve štité 4 pole: v hornieh po Ivu, ve spodnich pás 
a rĎžice. D • G • ERX • COM • SOLM ■ LIGH • S • 

11. Jako čís. 10. ale z. r. 1614. a se jménem jen Matyášovým. 

12. Groš Matyášuv na lici jako pfedešlé, na rubu nezfeteln^. 

13. Líc jako na pfedešlých. Rub: Erb jako na čis. 10. a 11. 
■ . • PVS • • • OLMS ■ LIGH • • 

14. Mince Magdeburská. L. : Ŕišské jablko, v nem Z 4 
MAT • RO • IM . S • A • 16—17. Rub: Mezi véžemi postava 
zvedajici pravici vénec • MO • GIV • MAGD. 

C) Mince r ú z n é. 

15. Dva polské groše Žigmunda IIÍ., z let 1616. 1617. 

16. Dve mince z r. 1603. švýcarského mesta Zugu. MONETA : 
CIVI : TVGIENSIS • Na rubu dvojhlavý orel s 3 a DOMINE : 
CON : NOS : IN : PA 

17. Lic: V erbu pod korunou pravá pĎlka má svisly oblouk 
se 4 krížky ■ lOH G • GHR • AV • RVD • LVD -Rub: Rišské 
jablko, v nem Z 4: Po stranách kŕižku 16—16. PRINC • AN 

• CO . AS • FR . 

18. L.: Kolem poprsi: ÍOHAN • GEOR • D • G MA • • 
(Dále nečtitelné.) Rub: Nezretelný rozčtvrcený erb. GROS • 
ARG . III • GRV • 615 • 

19. L.: Nezretelný delený štít. D • G • REIN • WEN • 
ET • CAR • FRID • FR • Rub: V kruhu orlice s púlmésicem na 
prsou,vedleBaR. Opis:DUG • SI • MONS • ET (3) OLS • CO • 

20 L. : Pŕedni část berana ve skoku, za ním hradba. Kolem 
97 MO • • • (Nečtitelné) • • • SCA'V-SEľsSIS • Rub: Ríšsky 
orel s 3. V rozčtvrceném obvodu: DEVS SPES NOST P^AESII: 



Nesovice. V roce 1891 vybrali v brehu cesty ku Snovidkám 
nádobku asi s 50 kusy stfibrných mincí prostrední velikosti. 
Nádobka byla rozbitá a mince rozdaný. Ze tri mincí téchto. 
p. uč. Palečkem z Uhŕic rai poskytnutých, jsou dva valné otrené 
pražské groše Václava III.. tretí pak dvanáctikrejcar Ferdinanda II. 
z r. 1621. 



— 502 — 

Slavkov. Na zdejších panských polícii nalezený po dvakrát 
hromadné mince, které byly hned na nalezišti rozchytaný a zašan- 
tročený. Bližších okolností téchto nálezô téžko se dopátrati, ježto 
majitelé z neochoty nebo z obavy pred následky neoprávneného 
privlastnení podrobnosti a mince zatajují. 

1. Za kosteleni na panské nive vyorán asi pred 5 lety 
velký stŕibrný peníz, jakých potom, když hospodársky úŕedník 
p. Ružička inísto to dal prokopati, vybráno ješté 17 kusú. Cást 
nálezu odevzdána vdove po majiteli cukrovaru, pi. Redli- 
chové, ostatní rozešlo se po úfednieích, 5 kusu pak má ho^p. 
pŕíručí p. Moudrý. Tento bližšího ohledání mincí mi nedovolil ; 
pokud pak jsem pri zbéžném prohlédnutí seznal, jsoa to krásne 
zachované tolary saské a jeden tolar biskupa olomuckého Jakuba 
Arnošta z Lichtenštejna. 

2. Brzy po tom učinén druhý nález na panském poli 
u H o dej i c. Mél nékolik set drobnejších mincí a mezi nimi 
četné dvanáctniky mor. stavô známeho vzhledu. Z téchto získal 
jsem dva: jeden se značkou Baltazára Zwirnera (B Z), druhý Krištofa 
Kantora (C G). Zmĺnéný pan Moudrý má ješté odtud 2 dvanáct- 
niky a 13 drobnejších penizô. Z téhož nálezu chová p. Zigliani, 
strojník cukrovaru, 7 dvanáctníkô (B Z) a 22 mincí menších. 



Šumice. Pred lety udal se tu za prohlubování sklepu nález 
205 stŕíbrných mincí, o némž podrobnéjšího nie nedalo se již 
zjistiti. Mince nálezcem rozptýlený, a jen 10 kusu dostalo se pfede 
dvéma roky do mých rukou. Jsou to: 

1. Ferdinanda I. pražský groš chatrného vzhledu z r. 1536, 

2. Polský dvojgroš Žigmunda III. Pod erby na rubu 
značky prsteň a trojúhelník. Bez letopočtu. 

3. Groš téhož panovníka z r. 1598. V letopočtu L. 

4. Groš téhož z r. 1016. Na rubu pod erbem značka ^ . 

5. Groš mesta Rigy z r. 15S4 s poprsím krále Štépána- 

6. Braniborský groš Januv z r. 1545. 

7. Peníz Ferdinanda I. z r. 1548. 

8. Groš z r. 1605. Líc: Orlice v pravo hledíci s pôlmésicem 
na prsou. Opis : D • G • lOAN • CHRIS (3) ET • GEOR • RVD • 
FR-|- Rub: Pod korunou dva štíty, v pravém orlice, jako na 
líci, levy šachovaný. Pod nimi v kroužku Z4. Opis : DVG • SIL • 
LÍG • ET • BBEG • 1605. 



— 203 - 

9. 25 mm široká mince kurfirsta Augusta Saského. Na lici 
mezi erby značka PB. 

10. Groš Ferdinanda III. z r. 1630. Značka Petra Hemy. 



Žarošice. Hospodár Bartoš Haška eís. 212. v Žarošicích 
upravoval o žních 1903 za svou stodolou pftdu na usazení 
žentouru a vyryl tu asi 50 mincí ve sloupek naskladaných. Nález 
prodal p. Rud. Malikovi, mést. tajemnikovi a od toho pfešel roku 
loňského do raé sbirky. Mince tyto jsou stŕíbrné groše stejné 
velikosti a velmi dobre zachované. Po určení vykazuje tento 
„poklad" minci 

Ferdinanda II 26 kusň, 

Ferdinanda III 9 

rňzných panovníkň a zemí ... 1 1 „ 

celkem . . 46 kusfi. 

A) Groše Ferdinanda U. 
zastoupeny jsou v nálezu témito varietami: 

1. Sedm kusň na rube s ríšskym oriem a značkou (HFl) 
(Hanuš Rieger) z let: dva 1627, dva 1628, po jednom 1629, 
1630, 1631. 

2. Šest kusň s velkými okraji, na rube erby rakouský, bur- 
gundský, štyrský. Z let 1624, 1626, 1627, 1628, 1634 a 1635, 

3. Jeden kus s oriem na rube, bez značky z r. 1626. 

4. Jako pfedešlý, ale z r. 1635 a pod oriem značkou kolok 
k razení mincí. 

5. Jako čís. 4., z r. 1626., značka W. 

6. Jako pfedešlý, z r. 1636, značka (H 1 Z). 

7. Dva kusy z r. 1627, špatnéji zachované se značkou (O) 
(Olomouc). 

8. Sedm kusň. Na líci pod poprsím značka Jt (B. Húbner, 
Praha). Na rubu orel a ARCH • AV • DVX • BV • MA • M ■ 

Po jednom z let 1624, 1625, 1629, 1630, tri z r. 1626. 

B) Groše Ferdinanda III. 

1. Pod poprsím značka (A), na rube orel. Jeden kus 
z r. 1637. 

2. Jeden kus z r. 1639, na rube značkou labuť. 



— 204 — 

3. Tri kusy; rub jako u grošu Ferdinanda II. popsanýeh 
pod č. 2. Z let 1638, 1639, 1644. 

4. Dva kusy; na rube orel, ve štíte na jeho prsou český 
lev. Značka: ruka držid v prstech hvézdu. Z let 1640 a 1642. 

5. Dva kusy z r. 1637. Na liei značka: čáp stojicí na jedné nože. 

C) Groše Tyrolské. 

1. Jeden kus bez letopočtu, areivévody Ferdinanda (1564 — 
1595). (Welzl v. W. 9.259). 

2. Dva kusy Leopoldovy (1623—1632), bez letopočtu. Na 
jednom na líei poprsí v odevu knéžském, na druhém pod 
vévodskou korunou. Na obou na rube erby : rakouský, burgundský 
a tyrolský. (W. v. W. 9.311 a 9.313.) 

3. Tri groše Ferdinanda Karia ( — 1662) prekrásne zacho- 
vané, z let 1639, 1640, 1643. Na rubu erb rakouský a tyrolský. 
(W. v. W. 9.332.) 

D) Jedna mince se jménem Rudolfa II., bez letopočtu. 

E) Groš Karia Euseba z Lichtenštejna, vévody Krnovského, 
z r. 1629. Líc: Kolem poprsí CA • E • D • G • S • R • I • PR • 
D(S)E • LIGHTENST • Rub: Složitý erb pod korunou. Kolem: 
DVX • OPP • ET (3) GARNO ■ 1629. 

F) Mince polské: 

1. Dva penízky bez letopočtu. Líc: Orlice v pravo hledící. 
4- MONETA • SIGISMUNDI • - Rub: Koruna .... (Nezret.) 
. . . . IS g POLONIE . ■ • . SI • • 

3, Groš Zikmunda IIL z r. 1609. (Jako z nálezu Šumického.) 



Želč. V roce 1895 nalezl nadučitel p. Fr. Dobiáš na svém 
poli 6 zlatých mincí, z nichž néco prodal, néco rozebrali členové 
rodiny, jemu pak zbyla jediná, velikosti 20koruny. Jest to uherský 
dukát krále Matyáše s obrazem a jménem sv. Ladislava na rube. 
(U Sivie nalezen uherský dukát Zikmundáv. Viz G. ol. mus. sp. 
r. 1901, str. 94. Ve Františkove museu.) Alois FrocMzU. 



— 205 — 

Zprávy o rodine Vyzovských, z které pocházela 
první manželka Jana Amosa KomeaakéJijCL 

Podáva ve verné m opise J. P a ne k. 
Nalezením svatební smloiivy velikého paedagoga Jana Amosa 
Komenského byla rozŕešena zároveň olázka o pftvodé první jeho 
manželky. Byla j i panna Magdaléna Vyzovská ze Zábŕeha na 
Morave.*) Když to bylo poznáno, prohledal jsem mestský archív 
v Zábfeze, i nalezl jsem sírotčí >eznam (rejstŕík) s konce XVI. stôl. 
Kniha obsahuje 146 listú,**) z nichž 47 je popsaných. První záznam 
pochází z roku 1584. Na 25. listé počína se tato zajimavá závéf : 



F. 1. 

Inwentowanij Stadkô: a Swrsskôw wssech pozusta- 

lich: Przednie po N: Adamowy Wyzo wskym : . Za 

dľfthe po N: Buryganu Wyzowským synu geho 

zegmena — 1597 — ***) 

Leta panie 1603. Westrzedň przed Swatau Dorctau stal 

se rozdijl o swrsský mezý Panem Gyrzikem Glotzmanem a 

syrotký zustaleymy Po Neb: Adamowy Wyzowskera a Buryga- 

nowy Wyzowskem, tak že se swrsskowe rozdielyli na ssest dijlú, 

geden díjl Pan Gyrzik Glotzmann po Maryanie Manželcze swe 

wzal, a piet dijlň na syrotký zusta\va;t) stal se tento rozdijl v przij- 

tomnosty Pána Ottý Auržednijka na Zabržehu a Pána Ffrydrycha 

Rendygera z Reydychfi, Regenta Panskeho.ft) 

*) Smiouvu z r. 1618 uverejnil Kvačala v „Korrespondenci Jana Amosa 
Komenského" II. str. 177 a 178 (1902). 

**) Délka a šírka téchto listú činí 31 cm. a 2-2 cm. Vodotiskové zna- 
mení predstavuje hul s kŕížem na vrchram konci. Húl vzniká z volské hlavy. 
Okolo holi vine se had. 

***) Tento letopočet jest pozdéji pŕeškrtnuL 
t) Deti Buriana Vyzovského byly : Burian, Adam. Márie, Beta, Magdaléna 
a Anna. Tato v závéti se nejmenuje, ale jest jmenována v nejstarší knize 
gruntovni v Zábŕeze. Dúm Vyzovského, v némž Magdaléna se narodila, stojí 
podnes na námestí v Zábŕeze, je to tak zvané „Podloubi" (pop. čis. U.) naproti 
Záloženskému domu. Dúm ten na západní sténé je vyzdoben znakem pánu 
z Boskovic a v 1. 1584—1596 patril rodine Vyzovských, jak zjistil mestský 
tajemnik p. L. Falz. Burian Yyzovský byl správcem sboru bratrského a 
na svou cobu hodné zámožný. 

tt) Podávame u vérném opise p. vydavatele jako ukážku pravopisu 
z doby J. A. Komenského. — Tiskárna nemá písmen pro y, z, s, e a. t. d. 
s tečkami, proto tiskneme háčky; >/ s dvéma tečkami nebo s jednou tečkou, 
jak jest v púvodním texte, podávame bez teček. Red. 



— 206 — 

Tyto swrsskowe na piet syrotkĎ pi'/^y prawie 
op atr z en e gsa u, 

Perzyn swrchnijch welkých kftsňw 5| 

Spodnijch peržyn kusý 3Í n 

Polsstarzij kôsňw 10| 

Podussek malých 5) 

Gzeynoweho naczenij odwaženo 296 lyber 

Obrôsú • 14 „ 

Rueznijkň 11 „ 

Przijze tlusteý , 6V2Sstuký. 

F. t. 
Od strzybra, Ižycz, kofílýku, Pasň y gyneho wsselykeho strzybra 

odwaženo na piet dijlu .... vij ffuntň^) 

VVg^dne sskatulcze tolarô ssyrokých xiij,^j tež ij gr. po 10 kreje. 
Wycze wtež sskatulcze dwa kamený kalczedonu w Strzybrže 
zadielane ij'*) 

Gedna sskatulka malowana zustawa, ta neprzyssla k rozdijlu, 
wekterež sau ormpantý. dukatý mezy paterži^) a tež prstýnky 
a niektere gine wieczý, ta gest zapeczetiena.*^) 

') Tyto perzyny gest p: zuzana przygala od Aurzadu, na poruczenij Gegij mi- 
losti panij. — V prostŕedku první strany jest na levo pŕilepen papirový ústŕižek 
s poznárokou : Tento rozdil a Inwentowanij tiech swrsskuw stalo se toto zapsanij do 
toho Inwentarze — zahospodrzúw Miesta: Waczlawa Matiegyczký, Daniele Gem- 
nyczkeho. Konsseluw: Matausse Pánka, Waczlawa Hauzwyczký, Lorencze Brze- 
zowskeho, Balczara Tony, Tobyasse Jalusska, Andrle Ssubrta, Leta panie 1603. 

'-) Roku 1Ó13 wažic to strzibro našlo se 237 lotu 1 qut ; z toho wynal 
Burian 47 lotu 1 qut, Adam wyňal 3 dily. 

ä) Buryan wyňal 3 f. 4 g., Adamo wy dano 4 tol.SSVjg., Adam wyňal na dil Bietjn 
2 tol. 18 g., M a n d a (Magdaléna, pozdéjši manželka J. Amosa Komenského) 2 tol. 23 g. 

■*) Aaamowy dan 1 a na dil Bietyn tež 1. 

'") Na zvláštni pŕiloze čteme tuto listinu: Letha 1633. W auterey po S_^ 
Jakubu za Purkmystra Tobyasse Jalusskowého urozený Pan Krysstoff starssý 
Hubrk z Belnsdorffu (Krištof Hubrk z Belnsdorfa byl majitelem svobodnóho 
dvora v Nemili, pul hodiny západné Zábŕeha vzdálené, pozdéji vladár všech 
statku Velena z Žerolína a poručnik deti doktora Bonaziny) oznamyl, že ty 
wieczy zastawene byli we xx f. Atak Pan Krysstoťť. czož tu geho klýnotu bylo, od 
Aurzadu gest k sobie przygal, aczož na P: Gyrzyka Gloczmana z nich xx f. swrchu 
psaných na dijl geho przysslo, totyž iij f. x gr., ty gest P: Krysstoffowy darowal. 
Aczož wycze z té sskatuky klýnotu naleželo, tež P: Gyržyk dijl swuy odtud 
wyňal. Atak, czož wycze wnij gest, to gyž syrotkum naležy, a zapeczietiena gest. — 

•') Buryan wyňal 1 dukát a prstynek 1, M and a 2 dukáty, Adam wyňal 
4 dukáty, 2 Prstýnky a tolaru 2 dily. A sice Adam wyňal na dil "Bétjn prstynek 1, 
dukáty 2 a tolaru geden dil. 



— 207 — 

Prawý se Paii Krysstoff Hiibrk starssý kniektervm wier/.em 
wnij zustawagyezyni prawo gemiety tau przyczinau, že by to 
wnieyake summie peniez Neb: Adamowij Wyzowskemu zastawyti 
miel, když penieze, wczem gest to zastawýl, zase odwede, a od 
Geholi Pána auržadu zabržechskeniu poruezenij se stane, búdou 
powynnij . . to zas gemu nawratiti, a zwostatek, ezož by wte 
sskatuleze zwostawalo, yako y ginýray wieczmy se rozdielity. 

Wycze Raucha piekná welyka hedbawým wyssywana a 

zlatem wyplniowana s czendly zlatýmy j') 

Wycze tkanycrz zlatých opremowanij na suknie žienske 

niektery loket-) 
Wycze iij Naczelnijky ženské, dwa hedbawým a tržeti 

nytmy wyssywana^j 

Platná Inieneho w osmy kusých gest . . 182 loket 

Tež wijcze platná Inieneho po 20 loktech deset kusú . 200 loket 

Konopného platná we sstyržech kusých 81 loket 

Tlustelio platná we tržech kusých 93 lokte 

Ffertochy ženské smrzyzemij 3 

Prostyradel po tržech pulach 5. 

Letha 1616. Za purgmystra Lorenc-ze Bržezowskeho w pii- 
tomnosti spoluradnich a Pána Jana Bidcžowskeho*) z Pŕerova, 
tež Buryana Wyzowskeho a Pani Mandicžky,**) což koli od- 
placzet ubrusu, ruczniku, prostiradel a ífertochu pŕl prawé w trngle 
se nachazelo, to wsse na 3 dily gest rozdieleno, a Pani Man- 
diczka y gned swug dil prygala, totižto 4 obrusy, 3 plassty, 
3 rucznijky, 3 czychy , . . ífertoch, ostatný pak 2 dilowe do truhly 
sau schowany. Actum dne 22. January. 

F. 3. 

Gzijch welykých .51 

Czych malých .5[ ^ 

Obrusy 4 

') Mandie pussť^na. 
-) Adam wyňal. 
^1 Bietie wydany gsau. 
*) Onoho času panský pisaŕ v Pi'erové. 
**) R. 1616 byla ješté svobodna, provdala se teprve KUS. 
') tyto czychy malé a welke p: Suzanna Hubrkowa przygala. 



I 



— 208 - 

Rucznijky 2 

Kabátu krátkych wsselykych 6 

Suknyczky saukený 2 

Galyoty 6 

Plasstie mužský 3 

Ssaczowanij 

12 f. Damasskowa czierwena suknie j 

lOVoť. Suknie tupltykytovva papausskowy barwy j 

7 f. Suknie ssamlatowa bez wody czierna wkolo ssýta . . j 
ISVof- Suknie ssamlatowa czierna ssaldowana j 

8V2f- Suknie saukenna modra . . 

272^- Suknie bez zywatka grobgiynowa j 

6 f. Kolarek aksamytowey s kännými weyložky .... 

12 f. Kožych tupltykytowy zlatey barwy 

12V9f- Kožych durowey z damasskoweym ziwňtkem cziernym 

57-2 Ssorczpelcz ssamlatowey 

7 f. 72 &í'- Ssorczpelcz durowey j 

Tež wijcze P: Gyrzijk Gloczman odwedl 
tyto zapysy za purgí£? Tobiasse Jalusskoweho w auterey po Síll 

Jakubu letha 1603. 
Na Pawla Banowskeho z Hranicz dwa zapysy, každey na 

100 f., summa 200 f. 

Na Pána Jana starssyho z Žerotina a na los3'-nie geden 

zapys na 1000 í. 

Tež na Pána z Žerotina druhey zapys 500 f.^) 

F. 4.. 

Na Pána Ffrydrycha z Žerotina na 200 f. 

Na Pána Bernarta Žerotina a na Ruddie 200 f. 

Na Pána Jana BoroAvskeho na 100 f. 

Na Pána Waezlawa Kobylku na! 100 í. 

Na Jana Ryndygara Rychtarže Bržezenskeho zapys na . 11272f- 

Summa 19627o f. 



^J tyto wssechiiy suknie y kožychy sau tež p: Suzanie Hubrkowe na 
zaiiiek wydane z poruczenij gegij Mi'' panij. 

^) pŕeškrtnuto a poznámka: tento gest wyplaczen od N: Adama z Ta- 
tenicze Po Pánu Ssweynochowy, ma za ten zapys dano byty tolyko ... 50 ť. 



— 209 — 

Leta p ani e 1603. Po S^ Jakubu ten Aiiterey w Miestie 
Zabržehii na Rathauze za purgt£5 Tobyasse Jalusskowa w pržy- 
tomnosti Panúw starssych stal se gest Auczet s panem Gyržikem 
Gloczmanem, ezož kolyw zanijm Pamiety dlužneych zapysinv 
y Regystržikúw pozustawalo. naležegezy syrotkum Neb: Adama 
a Buryana wyzowskych. že gest to odsebe odwedl, a dluhy, kterež 
poznamenane nebyli. o kterychž wiedomost miel, ge zapsati dal, 
yakž ted dole poznamenane gest; to se pak wssezkno podlé 
sprawy a wiedomostij geho Avykonalo. 

Na Auroczych zadržalych odwedl do leta 1602, 
yak w zapysych dat£. sau. 

Na GehoJ^ Pánu Janowy starssim z Žerotina a nalosynie Aurokú 

zadržaleho do letha 1602 . 330 f. 

Na Geholi Pánu Bernarthowy 60 f. 

Na Janowy Rydyngarowy, Rychtaržy Bržezenskemu, Aurokô . 30 f. 
Na Pánu Janowy Borowskem 24 f. 

Summa Aurokft 444 f. 

F. b. 
Za Geho^ Panem nassým dlôhu odwedl. 

Xeyprwe zdomu Motloweho wzato z truhly zapeczetiene 
hotowych peniez po Buryanowy krucze Gehoíi 300 f. 

Od Petra Brzezowskeho položených gehoií Panú 
za grunt 600 f. 

Tež za Geho^ Panem za záhradu, kterauž Jankowy 
Masstalyrzi darowati raczil 200 f. 

Summa 1100 f. 

Dluhowe za lydmi Rozlycznij odwedeny. 

Petr Brzezowsky dlužen Pánu 112 Vo f- 

Tobyass Jalussku dlužen 40 f. 

Jakub Sseycha za 3000 ezyhel a za 1 pecz wapna 50 f. 

Matiej Pardubský 38 f. 

Mykulass Zawadyl 57 f. 

Gyrzyk Plundra 36 f. 

Ruk.: zanieg: Jan Motlu, Petr Grygar. 



- 210 — 

Baľtoss Kodynku 60 í. 

Pani) Zuzana Hubrkowa dluzna, Neyprw gy Maryana 
puyczila x f. a podrnhy 20 f. A na konwyczku strzybrnau 
tež pngczila 20 f. uczinij wsseho dlôhô 50 f. 

Tu konwyczku strzybrnau gest Waczlaw Matiegyczek 
k schowanij przigal. 

Anna pankova dlužna 36 f. 

Summa tiech dh^huw 496 V2 f- 

F. (j. 
Tež odwedeno na statczych a Grunte ch. 

Na gruntu swem. ktereyž koupyl od syrotku za 2000 f. 
Na gruntech we Miestie.y na przedmiesti s kau- 

penych peniez 825 í. 

W Miestie Unyczowie. yakž na wrubie na 

ržezano gest. summy 347 f. 6 g. 

Summa 3172 f. 6 gr, 
Summa toho wsseho statkô. 

Na dluzych 7175 f. 6 gr. 

Zteto summy Pan Gyržik Glotzmann porazyl sobie na swem 
statkô dylu sweho po Maryanie Manželcze swe 1189 f. 17 gr. 1 d. 

Atak zwostatek summy naležeti ma syrotkum Net) : Adama 
a Buryana Wyzowskych. 

Teho wsseho weypys wydan Pána Gyrzykowy Gloczmanowy 
pod peczeti leta 1603, wauterey po S™ Jakubem. 

Tež gest ztoho wsseho Inwentarze Weypys wydan pod 
pecžeti z poruezenij GehoJi Pána Buryanowy gednomu Syr: 
W pondiely po narozenij Pany Marye leta 1606. 

F. 7. 
P r o d a n i j s w r s s k u n a p r z e d p s a n ý c h 

podlé prossaczowanij Gzechmystruw kožyssnyczkych 
a kreyczowskych. 

Tyto suknie a kožychy Gegij^íi Panij Panij kaupyti raczila 

Kožych tykytowey zlatey barwy za xij f. 

Kožych durowey z damasskowým žywutkem czernym za xiij f. 



— 211 — 

Sukny damasskowau czenvenau za xij í. 

Sukny tupltykowau papaiisskowey barwy za xj f. 

Sukny ssamlatu bez wody czerna wkolo ssyta za . . . vij f. 
Tež peržyn welkych y malyfli xxiij kusy a Czych tež 

welkych i malých x kusu, ssaczowany gsau za . . xxxx í, 

Dorota stará ffararžka hospodyn 

Natrzebowey*) toto kaupila 

1603 leta. 

Ssorrz pelcz durowey za vij f. viij gr. 

Ssorcz pelcz ssamlatu bez wody za vj f. 

Sukny modrau saukennau za viiij f.. 

dala nato hotowych peniez vj f. 

H o s p o d y n i e na Z a b r z e h ň kaupila 

Suknij grosgrynowau bez žywutka za iij í^-' 

dala zanij hned hotowy iij í. 

Letha 1607 \v autery po Swte. Alžbietie za Purkmjstra 
Jakuba Ssegc-by, Matausse Pánka, Jana Sswendy, Tobyasse Tržky, 
Balezara Tony, Jana Motloweho, Sstiepann Hubaczka, Jana Cha- 
lupy z Poruczenj G. M. Pána prodano gest plátno syrot: nade- 
psanych Inieneho a konopného 3 kop loket, gedno druhému na 
pomocz po 4 g., uczinj zanie 48 f., a tlusteho ij kopy loket 
po 2 g., uczinj zanie 6 f., a tak wsseho za plátno utrzieno 

w summie 54 í., 

kterežto penieze utržiene daný na zamek do truhly. 

F. s. 
Tehož letha a dne za tehož aurzadu prodano tež na Po- 
ruczienj G. M. Panie tychž Syrot: Naczenj czynoweho 296 ff'., geden 

každý tt'unt po 5 g., uczinj zanie 49 f. 10 g., 

také takowy penjze daný do truhly na zamek. 

Tehož letha : zatehož aurzadu : prodan kolarek 
aksamjtowy: Pani auržadnyczy za SummĎ ... 3 f. ľ^j^ g 



*) Moravská Tŕebová. 



— 212 

F. 9. 
Wydanij z Przygmôw Naprzedpsanych. 

Leta 1606. W pondiely po narozenij Panny Marye za piirgm: 
Mychala Zwolenskeho, w przytomnosti Pána Krysstoťfa Hubrka 
Wydano Buryanowy Syr: plasst j, kabát j, galyoty j, platná 
Inieneho j kus 20 loket. 

Leta 1 607. Za purgm : Jana Motloweho z poruczenij Gehoíi 
Pána wydano mladssymu Adamowy syr: plasstie ij, suknyzcka j, 
platná konopného na kossyle xv loket. 

Tež Buryanowy syr; vydano galyoty iij, kabáty iiij, 
suknyezka j, platná Inieneho: 36 loket. 




Zprávy 

z Kommisse na prírodovedecký výzkum Moravy. 

stopy diluviálního človeka a fossilní zvírená 
jeskyň Ludmírovských. 

Napsal Jan Knies v Rogendorfé. 

Souvislé pásmo mor. Krasu pocinajicí dominujícím kopcem 
na Hádeeh (v = 423 m) sv. Brna, zakončeno jest u Žďára 
z. Sloupa. 

Odtiid dále vystupuje devónsky vápenec pouze v malých 
ostrňvcích, které stopovati môžeme čarou vedenou k Némčicňm, 
ValchovLi, Vratikovu, kde smer její obraci se do údolí ŕičky 
Bélé ke Knihnicum a Šebetovu, načež vytrácejí se v okrese 
Tŕebovském.^) 

Hojnéji pŕicházi devon na povrch opét severozápadné Ko- 
nice u Jesence, sleduje tok potoka Šprámeckého v okolí Lud- 
mirova a Javofička, odtud obraci se na sv. k Patefími, Hra- 
dečné a končí 343 m vysokým hfbetem Tŕesínem, jenž u Mladče 
príkre spadá do nížiny reky ^loravy (v = 240 m). 

Ostrňvky vápencové tvorí namnoze pouze osamocená 
skaliska, na pŕ. v údolí Bélé u Melkova a Vratíkova, jinde zabírají 
plochy 0'5 — 3 kra'^, jaké spatŕiti múžeme mezi Valchovem a 
Vratikovem, u Ludmírova, Javofička a Mladče. 

Reliéf devónskych vápencu, dŕive než byl pfikrj^t mladšími 
sedimenty, byl erosí rozrušen, a vápence byly ruzné dislokovaný. 

Na mnohých místech tvorí vápenec temena hor, jinde setká- 
váme se s ním na svazích, nékde i v údolích odpľavenim svrchních 
vrstev pŕicházi na povrch. 



1) J. Knies: Devónske ostrúvky v okrese Boskovickém. Véstnik klubu 
pŕírod. v Prostéjové, r. V. 1903. 

15 



— 214 - 

Zdá se. že -pod kulmem a j inými mladšími usazeninami 
netvorí devónske vápence souvislého pásma horského, nýbrž také 
jen tu vétší či menší útesy, z nichž ovšem jen menší část vystu- 
puje až na povrch. 

Však i tato zbylá vyčnívající skaHska již, a to hlavné v dobé 
permské, byla ničená, balvan za balvanera odemílán a usazován 
do štérku veliké ŕeky permské, která je usadila ve svých sle- 
pencích, jak pekné spatŕujeme v jižnéjší Morave, hlavné u Ro- 
ky tné v okrese Mor. Krumlovském. 

Však i v pozdéjších geologických dobách obnažená vápen- 
cová skaliska vymílánim vod, ŕícením vrstev jsou rozrušována, 
tvorený v nich jeskyné, závrtky, protékány jsou podzemními ŕíč- 
kami, a to nej en v hlavním pásme mor. devonu, nýbrž i na 
ostrňvcich, zde ovšem v míŕe mnohem menší. 

Nejvétší jeskyné v ostrôvcích pásma Konicko-Mladečského, 
které jest pfedmétem našich výzkumú, jsou: 

Prúchodice u Ludmírova, Zkamenélýzámek a Své- 
cená dírau Javor íčka, Bočkova díra a Podkova u Mladče, 
z nichž první tfi patfí k úvodí potoka Šprámeckého, Zkame- 
nélý zámek a Svécená díra u JavoiMčka prítoku Tŕebovky, ostatní 
k úvodí Hradečky, která povrchovým i podzemním korytem se 
vlévá do Moravy.^) 

* * 

* 

Za príčinou palaeontologického výzkumu jeskyň, a to po- 
nejvíce hlavního pásma mor. Krasu, prokopal jsem mnoho slují 
v tomto území a záhy rozšíril i svoji činnost na devónske 
ostrôvky, po velké časti Moravy rozstí'íknuté, v nichž jsem zjistil, 
že sluje u Vratíkova, , Sklep" zvané, používal diluvialní človek 
za své obydlí, nový to doklad existence dilimálního človeka 
na Morave. 2) 

Práce tyto vyžadují velikého nákladu a často vykazují pouze 
výsledky negatívni, jak dokazují na pŕ. nepatrné nálezy, učinené 
pri rozsáhlém kopaní v Suchém žlebé u Vilémovic. 



• 



1) J. Knies: Nrvý nález diluvialního človeka u Mladče na Morave. 
Vestník klubu pŕírod. v Prostéjové 1905. 

2) Český Lid, III., 1893, str. 190. 



— 215 — 

Z té príčiny teprve podporou veleslavného zemského výboru, 
jemuž budiž zde dík vzdán, umožnén mi u vétší miŕe částečný 
výzkum jeskvň Ludmírovských, odkudž nálezy odevzdal 
jsem zemskému Museu. 



Lu dm Írov jest malá vesnička hejtmanstvi Litovelského, 
položená 9 km severné okresního mesta Konice v rozšíŕeném 




<,-<5«í- 



Obr. 1. Geologicko-vodopisná mapka okolí Ludmirova. 

fylity; 

devon strední; 
: kulm; 



podzemní tok potoka Ponikevského. 

V = východ potoka Ponikevského. 

^dolí, k némuž se strany severní a západní kloní se svahy fyU- 
tové. Na jihu ohraničená mohutným vápencovým hŕbetem Rud- 
kami (v = 585), na východe skalistou horkou taktéž stfednímu 
devonu náležející (v = 535), jejíž východní část jmenuje se PrĎ- 

<íhodice. (Obr. 1.) 

15* 



— 216 — 

Takto uzavŕená kotlina, na jejímž dne se rozkladá vesnička^ 
severovýchodné otevfena jest lučinatým údolím (v ^= 451), pro- 
tékaným malým potokem, u jehož brehu o samote stojí mj^slivna, 
od níž dále na východ dva mlyny, z nichž první dle majitele 
se nazýva Vondráčkovým. 

Nedaleko tohoto mlyna prijíma potok Ludmírovský na 
pravém brehu prítok, pramení cí v okolí vesnice Po nik v e, odkud 
teče nejdŕíve širokým lučinatým žlebem, v némž asi 1 km severné 
propadá se pri východní strane do závrtku. 

Kdežto jméno vesnice Ponikve obdržené patrné dle potoka,, 
jenž zde zaniká či poniká, jest analogické s Punkvou mor. Krasu, 
užívají zdejší obyvatelé pro závrtky i propadání jiného, ne méné 
významného lidového jména „ztrata", čímž označují místo, kde 
se voda ztrácí. 

Ztrata č. 1. (ZJ jest pri západnim úpätí Hvozdecké Stráže- 
(v = 534 m); má podobu slepého žlĺbku, jenž na severní 
strane, kde zasahuje do úbočí, jest 6 m, na ostatních 3*5 m hlu- 
boký; na jih vytrácí se do údolí v místé malou studánkou ozna- 
čeném. 

Závrtek v ochoze má 35 m. Za vétších prívalu nestačí ve- 
škeré nezŕejmé ponory pohlcovati vodu, proto tato staví se zde 
a vytvofuje rybník, z néhož odchází dále do údolí ke ztraté č. 2.. 
(Z.,) propadlé v fečišti. Ponor její se mení, o prázdninách roku 
1904 byl 4 m dlouhý, 1*5 m široký, úmyslné kamením zaházený. 

Severnéji odtud jest ztrata č. 3. (Z3), jejíž misovité 
dno k západu 1"5 m, na východ 7 m jest sníženo, trávou za- 
rostlo a jako rešeto prostoapeno ve hlinitém nánose okrouhlými 
dérami pruméru 0"5— 1 dm. 

Témito tŕemi propadáními vytrácí se vétší část vody potoka 
Ponikevského do podzemí, kde ubírá se neznámymi prostorami 
(na mapce vytečkovanými) a ústí opét na povrch korytem 4 m 
dlouhým, l'5m širokým (pri V). Za vétších prívalu teče voda od ztrat 
také žlebem, jenž čím dále k severu, tím hloubéji zarýva se do 
hor a u V (obr. 1.) schází se s vodou v podzemí se ubíra- 
jící a vteká do potoka Ludmírovského, odtud Šprámkem 
zvaného. 

Také další prítoky tohoto potoka hlavné na pravém brehu 
máji ráz krasový. Prameníce ponejvíce na území kulmovém a 



— 217 — 

pŕicházejice na hranice vápence, zanikaj i do ztrat a po krátkém 
podzemním toku vycházejí do údoli. 

Uvádime zde pro úplnost pouze dôležitejší z nich; ihned 
za poslední chalupou samoty zvané ,na Skalce" vyteká z prolome- 
ného otvoru vápence mocný prameň, jenž zde tvorí nádržku 
5 m dlouhou, 3 m širokou, a vedie néhož smérem severním jest 
jiný menší východ. 

Také mezi Vojtéchovem a Brezinou jest ztrata ve trati 
Steklým žlĺbkem zvané. — 

Za poslednim mlýnem Vojtéchovským náhle údolí se zužuje, 
stráne zvjšují a koryto hluboce se zarýva do vápence, v némž 
tvorí žleb nenepodobný údolí Punkvy, v jehož pravém brehu 
jest velikolepý krasový zjev Zkamenélý zámek a je- 
skyné Svécenä dira, načež potok pri jižním úpätí Pani hory 
(v = 487 m) opouští území devónskeho vápence a ústí nedaleko 
Buzova do Tŕebovky. (Víz mapu gen. št. 1 : 75.000.) 

Také jiné menší jeskyné jsou v území popisovaném ; 
ihned severné Ponikve v levém svahu lesní trati Skalky zvané 
jest Líščí dira s otvorem 1 m^ do nitra na 10 m zasahující, 
jiná sluj stejného jména patŕici k území obce Hvozdecké jest 
nad východem vod Ludmírovských na svahu Stráže. Vchod 
jest 1-6 m vysoký, 1*5 m široký; chodba vede 3 m do škály, 
načež se rozdvojuje, leva konči skalni skulinou, pravá vede nékolik 
metrň klikaté dále do škály. 

Pro náš výzkum nejdňležitéjší jsou jeskyné Pru cho- 
dí c e zvané. 

Jméno to má hora spadajíci na sever a západ príkre, 
namnoze strmé k potoku Ludmírovskému, na východ oliraničená 
pŕitokem Ponikevským, na jih mirnéji se svažující k obecní ceste 
Ludmirovsko-Hvozdecké. 

Téme jest sedlem rozdéleno na dvé časti, z nichž západní 
nad samou dedinou jako skalní útes strmí do vyše 535 m, ve 
východní, listnatým lesem porostlé. jsou jeskyné částečné nami 
prozkoumané r. 1904. 

Prolomeny jsou v temeni, které tvorí skalní bradlo na 
sever v kolmou, 12 m vysokou stenu spadajíci (obr. 2.), a jak 
z priloženého plánku vidno, mezi sebou souvisí (obr. 3.). 

Hora jméno své patrné obdržela od jeskyň, z nichž^ dvé 
škálu veskrz proeházeji. Území náleží raajiteli velkostatku Cech, 



— 218 — 



Ž^4^ 




\ * 



urozenému pánu hrabéti 
Sylva-Taroucovi, jenž 
láskavé povolil mi výzkum 
jejich, začež tímto vrelý 
dík vzdávam.^) — 

Jeskyné Ludmírovské 
vzniklý, jakojiné podobné 
útvary, pňsobenim vod 
jednak oblakových, které 
kameni erosí rozrušovalo 
a sŕicovalo, jednak po- 
toční eh, které je odpla- 
vovalo. 

Ze dosud činnost vody 
neustála, vidime pri zá- 
padní strane skaliska PrĎ- 
chodic, kde v území sní- 
ženém — mélké ztraté — 
jsou čtyfi ponory, do 
nichž se voda propadá a 
hlina sesypává. 

Prňchodice skládají se 
ze tri hlavních chodeb, 
které na orientovaní smé- 
rem od východu k zá- 
padu nazývame číslo L, 
II. a III. 

P r ú c h o d i c e č. L 

Vchod (víz obr. 2. L, 
3. 1, a 4.) se strany severní 
(a) podoben jest gotické 



1) Neméné díkem jsem po- 
vinen za morálni podporu, 
které se mi dostalo p. ŕeditelem 
velkostatku J. Konečným, 
jakož i lesním p. Antonínem 
S p i t z e r e m. 



— 219 — 

\ bráne v základné 3'85 m široké, 4 m vysoké ; chodba proráží škálu 
smérem od severovýchodu k jihovýchodu v délce 10 m a jest na 
jihu zakončená skalní trhlinou 2*5 m vysokou, 1*4 m širokou (b). 
(obr. 3.) 

Pôda jeskyné jest rovinná, od strany jižni však zapadá 
štérkový zásyp svahem 2*5 m vysokým. 

Smérem jihovýchodnim odbočuje slepá chodba 2 m široká, 
1*67 m vysoká, vyvinutá dle zvrstvení kamene, v níž učinén 
prňkop č. 1. Na severozápad vede 4 m široká, 2 m vysoká síň 
plná nánosu, v némž učinén ode zdi ke zdi pŕíčný fez č. 2. 




Obr. 3. Púdorys jeskyň Ludmírovských. 



Dno hlavní chodby pak otevŕeno v šíŕce více jak 6 m- 
šachtou č. 3. 

Vrstvy jevily tento sled: 

Gís. 1. 

Xahoŕe by la černá humusovitá, štérkem vápencovým pro- 
míšená hlina do hloubky 0*4 ra, pod tím 0*2 m diluv. žlutka, 
která pŕiléhala na škálu. 

Čís. 2. 

Pŕíčným prôkopem pfetržena chodba napŕíč od steny 
ku sténé. 



220 — 




Obr. 4. Severní vchod Pruchodice č. I. 



231 




Obľ. 5. Jižni vchod Prúchodice č. III. 



■ 222 

1. Gerná, sypká, štérkovitá, hiimusovitá hlina, hojné kofeny 
prorostlá 0*22 m. 

2. Belavá vrstva sypké vápencové ssedliny, kterávšak 

k severní sténé se vytrácela 0*20 m. 

3. Diluviální hUna, ŕídce kamením prostoupená, 
v níž nalezeno néco kostí medvédich, pak nepatrné 
zbytky drobné zvírený, hlavné 2 čelisti lumika a nékolik 
hrabošú 1" — m. 

4. Žlutka prostoupená množstvira štérku a hrubšími 
balvany, mezi nimi zaklinovány tŕísky vétšich kostí barvy 

lesklé černe, hlavné medvédicli ť— m. 

Úhrn . . . 2-42 m. 

Čís. 3. 

Prôkop č. 3. učinený uprostred hlavní chodby byl nejzají- 
mavéjší a poskytl nejen dokladu pro pŕítomnost diluvialního 
človeka, nýbrž i hojné zbytku fossilních drobné zvírený. 

1. Vrstva téméŕ čistého popela prostoupená kamením a síťo- 
vité porostlá silnými, namnoze čerstvými kofeny . . 0*50 ra. 

2. Žlutka sypká, kamením prostoupená, pí'i jejiž 
spodku nalezeno na ploše 1*25 m- hnízdo drobné 
zvírený, které uprostred bylo 0"15 m mocné, ku kraji 

se však zužovalo 0'35 m. 

3. Vrstva silné žluté hliny, štérkem a balvany pro- 
stoupená, s nepatrnými úlomky vétšich kostí barvy černe 

lesklé, namnoze omleté, prokopána ješté 0-70 m. 

Úhrn . . . 1-55 m. 

P r ô c h o d i c e č. II. 

V téze skalní sténé severní jest vchod Prôchodice č. II., 
v základné 5*32 m široký, 4 m vysoký, ostŕe sklenutý, nad nímž 
jest strop 5 m tlustý (obr. 2. a 3.). 

Jeskyné tvorí síň 6-5 m dlouhou, která k jihozápadu se 
zužuje a mení ve skalní trhlinu šikmo 1(5 m nahoru vedoucí, 
odkudž do jeskyné štérk se sesypává (4). Smérem jihovýchodním 
odbočuje chodba 2-5 m široká, 1*25 m vysoká (5), zanesená 
naplavení. Naproti ní jest menší odbočka (6j, zakončená skalní 
štérbinou dle vrstev vyvinutou, ústící u čísla 7. 



— 223 — 

Blíže vchodu učinén prĎkop, označený obdélnikem, s timto 
sledem vrstev: 

1. Vrstva černe sypké hliny, hojné kamením prostoupená, 
kofeny prorostlá 0*50 m. 

2. Žlutka se štérkem, promichané úlomky kostí med- 
vedích 0'80 m. 

Úhrn . . . 1-30 m. 
V této hloubce naraženo na velké balvany. 

Prňchodice č. III. 

proráží j ako č. I. timže smérem škálu veskrz. Vchod 2*1 m 
široký. 2-8 m vysoký, se stropem 4*8 m silným, vede do chodby 
24 m dlouhé, otevŕené na jižni strane sklenutým otvorení, 2 m 
širokým, 1-8 m vysokým (obr. 2., 3. a 5.). Pri sz. strane 
otevfena jeskyné prflchodem 2 m širokým (8). Na opačné strane 
jsoLi tri menší pobočky 9, 10, 11, z nichž poslední ústi na povrch 
škály. Poblíž tohoto komínu rozdelená jeskyné veHkým skalnim 
pilifem 12. Šírka hlavni chodby, jak vidno z pripojeného pudorysu, 
jest rňzná, mirný sklon od jz. ku sv. 

Sled vrstev u severniho vchodu byl tento : 

1. Černá sypká popelovitá hlina 0*30 m. 

2. Žlutka štérkem prostoupená s kostmi l'oné, 
medvéda jeski/nniJio 0'60 m. 

Úhrn . . . 0-90 m. 

Pod tím naraženo bud na veliký balvan nebo skalnaté dno. 

Smer hlavnich chodeb (od jz. k sv.) i siní pobočných 
(od sz. k j v.) vyvinut jest dle smeru a sklonu vrstev i pfíční 
bridličnatosti. 

I. 
Nálezy archaeologické. 

Pozostatku pŕedhistorického človeka v jeskyních Ludrairov- 
ských jest málo, nicméné dokazují pŕítomnost lidskou ve 
dvou daleko od sebe vzdálených dobách. 

V alluvialní náplave prúkopu č. 3. nalezený nepatrné stŕe- 
piny, pocházející z tlustosténné nádoby, ve volné ruce vyrobené. 
Jiného dokladu mimo množství popola zde nebylo. 



224 




Ponékud liojnejší, však opétné jen nepatrné, jsou zbytky po 
človeku d i 1 u v i a 1 n í m. 

Po odklizení alluvialní vrstvy v téze jámé, 0"50 m mocné, 
narazili j sme na žlutnici a v ni ve hloubi 0'35 m na hnízdo 
drobné diluvialni zvírený. Kopaní započato ode vchodu poblíž 
dvou velikých balvanu na plánku naznačených. 

Abychom z vykopú pokud možno všechno 
zachránili, dal jsem vynášeti hlinu drobné kôstky 
obsahujíci pred jeskyni, kdež čtyŕi zamestnaní 
j sme byli jejíni pfehlížením. 

Jíž tu bylo nápadno, že mezi drobnou 
zvírenou jsou úlomky vétších kostí, na pŕ. 
kloubní násadec metacarpu sobiho, roztŕíšténé 
kosti, obratie a zbytky zaječí, lišky, drobné 
úlomky uhh, až konečné kollega VÁGL. GAPEK, 
jenž mých výzkumú se účastní a ptačí zbytky 
<3> Obrysy šachty č. 3. určuje, nalezl nepatrný úštipek bílého p a z o ur ku, 

A Ohnište. pozdéji jiný mnohem vétší s patrnými stopami 

B Hnízdo drobné , , ^r" t 

opracovanj. i im pozornost naše zvysena, a 
zvírený. 

také již dne následujíciho, kdy dalšim ode- 

bráním hhnité steny pri strane jižní narazili jsme na malé ohnište, 
uložené mezi kamenim v diluvialni žlutee nad zminéným hnízdem 
drobné zvírený (obr. 6. a 7.), od níž bylo oddéleno jen slaboučkou 

vrstvou. Za to osamocené 
uhlíky, jakož i rozpustený 
popel zasahoval do kostmi oži- 
vené vrstvy, barvil je do 
hneda až černa, nač nékteré 
zbytky poukazujú 
Ubr. 7. Mimo roztŕíšténé kosti sobí 

flez A S, o = ohnište, dz = drobná a zaječí nalezl jsem pri ohništi 
zvírená, 1. alluviuni, 2., 3. diluvium. hrot Z nazelenalého pazourku 

délky 30 mm, po jedné strane 
oštépováním v tupý hŕbet opracovaný, po druhé ozubeným 
ostrím opatrený. 

Pekný tento predmet zdá se zlomkem vétšího nože. 

V Prôchodici č. II. a III. mimo roztŕíšténé kosti pri popisu 
vrstev uvedených zvíí'at nenalezli jsme podobných dokladu; bylyť 




- 225 — 

také zkušební šachty záe učinené pŕiliš nepatrný, aby z nich dalo 
se souditi na obsah veškeré jeskynni náplavy. 

Výzkumy ty ponechali jsme na dobu priští. 

II. 
Nálezy palaeontologické. 

O tom, kterak vnikly kosti do jeskyň mor. Krasu, zmĺnil 
jsem se již na nékolika mistech a tam uvedl výslovné, že 
VŠ e ch n y spusoby se nehodí na každou sluj^) 

Pozorujeme-li vykopaniny Ludmirovské, shledáme zde: 

1. roztfíšténé kosti vétších zviŕat; 

2. tŕisky omleté, z téchže jedincň poeházejicí; 

3. hojné zbytky drobné zvírený. 

Prvé z nich zavlečený sem byly diluvialním človékem a jsou 
pohozenými zbytky jeho potravy. Mnohé z nich rozkousány jsou 
i vétšimi dravci a opét jiné rozdrceny — kameny, buď se stropu 
spadlými, neb komíny sem shrnutymi. 

Nápadné jsou kosti omleté v Prňchodicích, jeskyních pro- 
lomených v temeni hory, kam voda dnes nemá lak velkého 
prístupu, jako na pŕ. potoky protékající v dolních patrech jeskyň 
sloupských, Výpustka a j. 

Vysvétlujeme si zjev ten takto : 

Kapky se stropu spadajíci, za mokra velmi hojné, svoji 
mechanickou silou v hlinité pôde jeskyň vyhlodávají dúlky. v nichž 
se shromažduje voda. V nádržkách téch často pŕicházejí do styku 
fossilni kosti s kaménky a piskem ; ustavičným kapánim uvádí se 
obsah nádržky do pohybu, čímž se kosti znenáhla obrušuji.-) 

Drobná zvírená zavlečená sem byla jednak menšími dravci 
(kuna, lasice, hranostajX hlavné však snesena dravými ptáky. 
ponejvíce sovami. 

Tito pfepadaji menší ssavce, ptáky a j. živočíchy, rozšté- 
pením lebky je usmrcují, a celá tela, často s velkou námahou 
polykají. Vhodnou potravu žaludek jejich ztráví, součástky však 
neústrojné neb méné záživné, na pŕ. kosti, srsť, perí, šupiny, 



1) Lovecký Obzor. 1904; Ctvrtohorni zvírená jeskyné pod hradem u Such- 
dola na Morave. Cas. Mus. spolku 01om., 1901. 

-) Zjev ten dodnes pozorovati múžeme na pŕ. v Kúlné u Sloupa, která 
jest za počasí deštivého plná loužek s podobným obsahem. 



226 



krunýŕe, škofápky a j., vyvrhiijí ve spôsobe chiichvalcĎ velikosti 
líškového orechu až pésti. Tak deje se dosud a dalo zajisté 
mnohem účinnéji v dobé diliiviahii, kdy ptactvo nemélo tolik 
nepŕátel jako dnes. 

Draví ptáci vyhledávali si na odpočinek skalní výstupky 
neb osamocené balvany (jako v Prôchodicich) a lovem znavení 
trávili zde určitou část dne, zde nestrávenou potravu vydavovali 
a tak zachovali nám dosti úplný inventár drobné zvírený urči- 
tého období pleistocaeního. 




Obr. 8. Hrouda obsahující drobnou diluviálni zvírenú. 



Jakvýšejiž zmĺnéno, nalezU jsrne zde celé hnízdo mikro- 
fauny v rozloze 1-25 m^ uprostred až O 15 m mo^né ke kraji se 
vytrácejici. Jen výjimečné vyskytlo se néco drobných kústek 
osamocených v prňkopu č. 2. 

Kosti tvorily místy celé shluky téméŕ hliny prosté (viz 
obr. 8.), slabé zpečené roztokem soU a vápence; jinde roz- 
troušeny byly fidčeji a hojné hlinou prostoupeny. 



— 227 — 

Mezi zvírenou prevládaly vétšinou tŕísky kostí ptačích. z nich 
opétné zastoupeny téméŕ samé snéíinle (Lagopus aJhus a Lagopus 
alpiniis). 

Ŕidčejí vyskytly se kosti ssavči. rôznych hrahošň, pišfnchy. 
himila, kŕeckh, rejslcn a j., pouze ojedinelé kosti žah, skoŕápky 
hlemi/žďú a obratel n/hí: na pôvod uložení poukazuj! také 
drobná zrnka kfemene, kulmového pisku. devónskeho vápence, 
hladce omletá žaiudeční šťavou dravých ptáku. 

Zvírená zastoupena témito druhy: 

A. Mammalia. — Ssavci. 

Insectivora. — Hmyzožravci. 

1. Talpa europaea L. — Krtek. 

Pfi posuzování stáŕí kostí hitich jest treba značné pozor- 
nosti a opatrnosti, neboť zvire jak na povrchu zemském podobné 
i na okraji jeskyň zarýva se hluboko do zeme. kdež snadno môže 
zahynouti a zanechali svoje kosti náhodilé i mezi zvírenou fossilni. 

Proto pri vykopávaní pŕihjižel jsem k tomu. abych presné 
zjistil stáí-í téchto pozôstatkô. a to tím více. že nejlepší znatel 
drobné zvírený, nedávno zesnulý Dr. ALFR. NEHRIXG ve svém 1890 
vydaném díle ,,Ueber Tundren und Steppen der Jetzt- und Vor- 
zeit" vyslovil se: ,,Da. wo Lemmings-Reste an primärer Lager- 
stätte in grôsserer Zahl vorkommen, scheinen Mauhvurfs-Reste 
gänzlich zu íehlen. Lemming und Maulwurf passen schlecht zu- 
sammen." 

NEHRIXG je také náhledu, že zaledňováním. které od severu 
k jihu se dalo, zvífe to ustupovalo a teprve pozdéji opét do 
krajín našich se vracelo. S náhledem tímto se nesrovnávám; po- 
važuji h-tka za jednoho z nejstarších členô domorodé zvírený, 
která celou ledovou dobu v našich krajinách prestala, zde setkala 
se se zástupci arktické i stepní fauny a po odchode jejím i na 
dále u nás obývala. 

Nálezy Ludmírovské, kde mezi ostatní drobnou zvírenou, 
význačnou také lumikem, vykopal jsem hojné zbytkô z hika, 
veci té nasvedčuj í. 

Lebka u všech jedincô jest rozbitá, zachovalo se pouze 
nékolik zlomku jejích. Za to hojné jsou dolní čelisti počtem 70. 
z nichž pravých 36. 



— 228 — 

Zajimavo jest, že zoubky nékterých čelisti jsou hnedé neb 
rudohnédé zbarveny, ovšem nikoli tak silné, jako u nékterých rýsM, 
(Crossopus fodiens, Sorex alpimis, Sorex vidgaris, Sorex pyg- 
maeus), u nichž zbarveni to je význačno a objevuje se i u je- 
dincô ve stavu embryonalním. 

Zvláštnim tvarem vynikají kosti končetin; jsou ki'átké, silné, 
široké, hlavné prední, k hrabaní pŕizpusobilé, proto i fossilní 
se dobre uchovaly. 




í í 

3. H. 





11 




ľL 




Obr. 9. Krtek. 

1, '2. humeruŕ, 3, 4. rádius, 5, 6. femur, 7, scapula, S, 9. ulna, 

10. tiliia, fibula, 11, 12. dolní čelisti. 



Kostí ramennich vykopáno 42, náležeji vétšinou statným 
zviŕatúm : máji tvar lopatkovitý, naprosto odchylný od jiných 
ssavcft a pri délce 18—19-5 mm jsou 14—14-5 mm široký. 

Ulna zachovaná v 69 exempláŕích, délka kolísa mezi 20 až 
24 mm. Svým tvarem podivných radiô vybráno 31, rozmeru 13 
až 15 mm. 

Krátka a silná kosť stehenní zastoupena 54 kusy délky 17 
až 20-5 mm. 

Kostí holenich nalezeno 24, rozmérň 19 — 21-5 mm, fibula 
k tibii uprostred diaphyse pfirostlá chybéla térnéŕ u všech. 



— 229 — 

Tenkých, nepomérné diouhých lopatek objeveno 28, délky až 
30 mm, vétšinou však porušených (neúplných). 

Z nálezň Ludmirovských soudíme, že kosti z krtkň patrí 
asi 40 jedincúm. 

2. Sorex vulgarisL. — Rejsek obecný. 

Velmi hojné ve zvírené Ludmírovské zastoupeni jsou rýs- 
kové, jejichž drobné čelistky ponejvíce plavením hliny byly 
ziskány. Vyplaveno úhrnem 126 dolní ch čelistek a 23 zbytku 
lebeček vétšinou neúplných, u nichž chybí význačná první stohčka. 

Xejvíce z kňstek patrí druhu Sorex vulgaris, podŕízené na- 
skytá se Sorex pygmaeus, Sorex alpinus a Crossopus fodiens. 

EejseJc obecní/ jest u nás nejhojnéjši, a také mu vétšinou 
náležejí čelistky z diluvialnich vydávenin. První stolička dolní 
čeHsti jest jednohrotá, druhá zrejmé dvouhrotá. Jsou zde po- 
zostatky asi z 50 zviŕátek. 

3. S o r e x alpinus S c h i n z. — Rejsek alpský. 

Kel dolní čelisti jest téméf rovný, vlnité zoubkovaný, se 
tfemi vyvýšeninkami, konec slabé do vyše zahnut. První i druhá 
stolička dvouhrotá. Hroty tyto u první stoličky jsou méné zfetelné 
než u sousední. Druh ten obýva nejvyšší hory stredoevropské, 
zjištén však také v Krkonoších, a jest pravde podobno, že i v našem 
Jeseníku se objevi. Kústky patŕily pouze asi 3 jedincúm. 

4. Sorex pygmaeus Pall. — Rejsek zakrslý. 

jest nejmenší ssavec evropský vubec. První stolička dolní čelisti 
jest jednohrotá. druhá dvouhrotá. Od jiných dá se snadno roze- 
znati svoji velikostí, nebof jest značné menší pfedešlých, dosahujeť 
nejvétší délka čelisti 8 mm. kdežto u jiných 12 mm; vétev 
čelistní pak má vlnité prohnutou. Nalezený zbytky asi z 5 zviŕátek. 

5. Crossopus fodiens Wagl. — Rejsek vodní. 

Kel spodní čelisti jest jen slabé do vyše nahnut, špičky 
zubu rudohnédé jako u pŕedešlých druhu záhy se otírají a 
m aj í často jen nádech červ en ý. První stolička jednohrotá, 
druhá dvouhrotá, zadní hrot nižší pfedního. U nás u vod a ba- 
hnitých míst hoiný. Nalezený kústky asi z 10 jedincň. 

16 



— 230 — 

Carnlvora. — Šelmy. 

Felidae. — Kočkovité. 
6. F e 1 i s 1 y n x L. — Rys. 

Polméšilá tato šelma dosud ojedinelé žije v Evropé 
a Asii od Pyrenejí a Alp až po Laponsko, tedy k 68° s, š., 
v Asii až po more Ochotské. V posledních letech zvlášté hojné 
vyskytla se na Babí goŕe u Žiwiec, odkudž chovám kosti ze tri 
rysô. Z Karpát zabíhá i do východní hornaté Moravy, a častéji 
již zde byla strelená na pŕ. 1888 samička n Pitína, r. 1891 mezi 
Frenštátem a Lysou horou. Mezi drobnou zvírenou Ludmí- 
rovskou nalezený dva články prstú délky 32 a 26 mm, které 
se shodujj tvarem a velikostí s mými recentními exempláry. 
Jsou to buď zbytky potravy dil. človeka, nebo sem byly zane- 
sený nejakým vétším dravcem a náhodou pomišeny s drobnou 
zvírenou. 

Canidae. — Psovité. 

7. Canis vulpes L. — Líška obecná. 

Také nepatrné zbytky patrí lišce; jsou to pouze dva kly 
dolní čelisti a levy trhák. Do hnízda mikrofauny byly splavený 
asi od ohnište; poukazuje na to jeden kel, jenž jest spálen a na 
povrchu popelovitou ssedlinou obalen. 

Na druh Canis vulpes a nikterak Canis lagopus L. poukazuje 
trhák, jenž má délku 15 mm, která souhlasí s recentními exem- 
pláry z Mor. Krasu, kdežto týž zub u Canis lagopus z čelisti 
nalezených v jeskyni Katefinské jest pouze 14 mm, P.ekárny 13, 
Balcarovy škály tolikéž 13 mm dlouhý, tedy značné menší druhu 
pŕedešlého. 

Mustelidae. — Kunovité. 
8. Foetorius valgaris Keys. a Blas. — Kolčava, lasička. 

Pomerné hojné zachovalo se zbytkft nejmenší, avšak 
velice krvežiznivé šelmy naši — lasice. Kruté zajisté proná- 
sledovala hraboše, lumíky, pišťuchy, avšak často sama stala se 
úlovkem vétšího dravého ptáka, a pozostatky j ej í zanesený mezi 
ostatní drobnou zvírenú. 



231 



Lebečky vesmés jsou rozbitý, za to zachovalo se hojné 
dolních čelisti 12 pravých, 6 levvch. Srovnány s recentnimi 
exemplári jevi tyto rozmery v mm: 



1. Délka čelisti až ke konci 
proc. cond. . - 

2. Délka čelisti od zadního 
okraje alveoly klu ku konci proc. 
cond 

3. Délka ŕadv stoliček 



Diluvium 
Ludmirov 



Recentní 
Mor. Kras 



17-5 

10-- 



17 - 

14-5 

9-- 



— 17 



12- 

7-5 ,i 



15 

9 



16-5 

9 



Kosti stehenní mají délku 17 — 20 mm. nalezene 13 nepo- 
rušených, 3 porušené. Tenké tibie se uchovaly pouze 3 délky 17, 
19 a 20*5 mm. 

Kosti ramenní mají délku IG — U* mm. 

Na základe téchto odchylek ve velikosti kostí končetin snažili 
se nékteŕí palaeontologové zavésti nové druhy lasice, které však 
nesouhlasi se skutečností. 

RĎzné rozmery kostí poukazují pouze k tomu, že pocházeji 
z jedincú jednak mladých, částečné i dospelých, nejsou však 
závislé pouze na stáfi, neboť rozhoduje tu i pohlaví (samci jsou 
vždy silnejší), vrh (jedinci z druhého hnízda jsou slabší) a indi- 
vidualita zvífete. 

Mnohé kosti stejné délky jsou značné silnejší jiných, jak 
hlavné na stehenní ch kostech Ize pozorovali. 



9. Foetorius erminea Keys. a Blas. — Hranostaj. 

Ješté nápadnéjši tyto rozdíly ve velikosti a mohutnosti jsou 
u pozostatku hranostaje. 

Lebky této kuny. taktéž vesmés roztŕíšténé, poukazují, že 
stávala se úlovkem dravce Prôchodice obývajícího. 

Spodnich čelisti nalezeno U pravých, 9 levvch. 

16* 



232 — 



Sľovnány s recentními, ukazuji tyto rozmery^): 



1. Délka čelisti až ke konci 
proc. cond 

2. Délka čelisti od zadniho 
okraje alveoly klu, ke konci proc. 
cond 

3. Délka rady stoliček . . 



Diluvium 
Lu d mi rov 



2fi 



23 
13 



m 



19 

12 



lí 
10-5 



Recentni 
c? 9 



26 



13 



00 



19-5 
12 



Délka kostí stehenních pohybuje se mezi 26 — 35*5 mm; 
recentni samice mé sbírky má táž kosť 28 mm, dle NEHRINGA 
samec 40, samice 32 mm. 

Tibia: délka 39 — 31*5; rec. samice z Moravy 29'ô, dle 
NEHRINGA c? 43 ? 34-6. 

Ulna: délka 32—30, jedna defektni téméf 40, dle NEHRINGA 
c? 32, 9 26-3. 

Humerus: délka 35'5 — 28; rec. samice z Moravy 30, dle 
NEHRINGA c? 36-6 9 31. 

10. Meles taxu s L. — Jezevec. 

Jediný krátky, nepomérné široký metacarpus možno pŕipsati 
tomuto zvíi'eti. Mezi drobnou zvírenú pŕimísil se timže spňsobem 
j ako nepatrné zbytky rysa. 



Ursidae. 



Medvédi. 



11. Ursus spelaeus BI. — Medvéd jeskynní. 

Porouchaný metacarpus nalezen v diluvilaní žlutce prúkopu 
č. 2, tamtéž kost člunková v sousedství dvou čelisti lumiku 
(Myodes toľquatus). Os scaphoideum ležela mimo jeskyni vy- 
padla z tmavé humusovité hliny, jíž vyplnén komín K, mezi první 
a druhou PrĎchodici (obr. 3.). 

Epiphysis humeru mladého zvifete bez obou kloubô a pátý 
metacarpus zrejmé ohrýzaný nalezen ve žlutce tretí Prôchodice. 

V hnízdé drobné zvírený nenalezli jsme z medvéda ničeho. 



M Vše v mm, recentni c? dle Dr. Alfr. Nehringa: Dei kleineren Wirbel- 
tiere vom Schweizersbild bei Schaffhausen. Denkschriften der Schweiz. NaturL 
Gesellsch. Bánd XXXV. Zurich. 



— 233 — 



Rodentia. 



Hlodavci. 



12. Sciurus vulgaris L.? — Veverka? 

Pri dobývaní drobné zvírený pfikryli jsme hnizdo silným 
papirem a odstránili ze šachty veškeré zbytky z hlinitých nad- 
ložených stén dolĎ spadlé. Po vynesení hliny však mezi drobnou 
zvírenou nalezená leva stehenní kost z veverl-y bez dolního 
konce, odlišná svoji barvou (jest intensivné bílá. částečné po- 
krytá popelovitými zbytky) od ostatních fossilnich kostí, které 
jsou béložlulé neb hnedé. Uvádíme síce zbytek tento mezi dilu- 
vialní zvírenou, avšak s otazníkem. neboť možno, že za vši opa- 
trnosti sem spadl z horení alluvialní vrstvy. 

13. Gricetus fru m entar i us P a 11. — Kŕeček obecný. 

V^ýznačným zvíŕetem pro nálezy Ludmirovské jest kŕeček. 
Že tak mnoho zbytkô sem sneseno, dá se vysvétliti jeho hojným 
rozšírením ve zdejší krajine jak dnes. tak zajisté ješté ve vétši 
mífe v diluvialní dobé.^) 

Mimo nékolik úplné rozrušených zbytku lebek nalezeno 
16 pravých, 9 levých dolních čelisti. Rozmeru jsou téchto v mm: 



Délka čelisti od pfedního okraje 
alveoly ŕezáku až ke konci proc. condyl. . 

Délka fadv stoliček 



Diluviura 
Ludrnirov 



Re- 
cent. 



28 
9 



30 



28 
10 



31 

7 



K tomu podotýkame, že diluvialní kosti kŕečkfi pocházejí 
vesmés z mladých zvífat, kdežto recentni patrí starému sanici. 

Velmi mnoho nalezli jsme kostí končetin. avšak vesmés 
porouchaných. 

Zachovalejších kostí stehenních jest 46: souhlasí celkem 
s recentním exempláfem, dolní kloub však býva vždy odloupnut. 

Tibii nalezeno 40, na nich cpétné vždy chybí horní kloub. 
Délka jejich méŕi mezi 32—40 mm. Fibule jsou vesmés ulá- 
mány, a jen ph spodní čtvrtiné tibie nalézáme nepatrný je- 
jich úlomek. 



1) V hlavnitn pásmu mor. Krasu jest kfeček zjevem velice ndkym. a bylo 
tak i v diluviu, jak svedči celkem chudé nálezy, učinené ranou v Balcarové 
škále u Ostrova. 



— 234 — 

Humerú zachovalejšícli napočítal jsem 63 vesmés bez pro- 
ximalních kloubô délky 26 — 40 mm. 

Široká však tenká ulna nalezená pravidelné prelomená, ča- 
stéji uchoval se rádius, na počet 35 kusú. Mimo to nalezeno 
hojné zlomku končetin eelkem nepatrných, z nichž se však dalo 
souditi, že kosti zde vykopané náleží nejméné 50 jedincom. 

14. Mus sp? — Myš druh ľ 

Za podobných okolností j ako zbytek veverhy nalezená leva 
dolní čelist myši, která svoji velikostí pripomína druh Mus agra- 
riiis. Její vzhled však velmi recentní, a nález v množství jiné zví- 
rený drobné tak ojedinelý nás pŕimél, že nezaŕazujeme druh ten 
mezi ostatní fossilni mikrofaunu a jen na úplnost uvádíme jej 
s otazníkem. 

15. M y o d e s t o r q u a t u s P a 1 1. — Lumík velký. 

Nejvýznačnéjší zvífe arktické, pravý „misothermus", jak je 
nazval Heusel, často vyskytující se mezi diluviální faunou Moravy 
a strední Evropy, vĎbec jest liuiiilc velký (Myodes torquatus Fall.)}) 

Odtud rozšífen hojné v severní Sibiŕi v okolí Beringova 
prúlivu na Aljašce a po celé arktické Americe. 

A ješté v téchto nehostinných krajích tundrových vyhledává 
bezlesé vyšší polohy a skalistá úbočí. 

V dobé diluviální, když kraje ty jako dnešní Grónsko zne- 
náhla pokryly se večným ledera a tento po jistou dobu dále 
k jihu postupoval, ustupovala pred ním zvírená, nenalézající zde 
vhodné potravy, až pHšla i do strední Evropy, kdež po sobé 
zanechala ve vrstvách diluvialních četné pozústatky, z nichž nej- 
dňležitéjšími jsou zbytky hwiíJca, byť nevzbuzovaly v nás takový 
obdiv, jako ohromné hnáty mamutí. 

Fossilni zbytky zvífete tohoto nalezený v AngHi (2 nale- 
zišté), Francii (1), Nemecku (20), Rakousko-Uhersku (U), Švý- 
carech (1), tedy až po 47° 32' severní šírky, neboť u Schaífhaus 
ve Švýcarech jest nejjižnéjší bod téchto nalezišť. 



') Víz také: J. Knies, Lumík a jeho rozšiŕeni za doby diluviální na 
Morave. Č. M. Z. M. 



- 235 — 

Z nich nejvice objeveno v Nemecku, kde téméŕ po 50 
rokň o veci té se pracuje, avšak nálezy moravské jsou nejčet- 
néjši. Druh Mijodes torquatus nejdŕíve zjistil na Morave ŕed. 
K. J. MASKA, naleznuv v jeskynich štramberských Šipce a Čer- 
tove dife na 2000 dolních čelisti. Pozdéji pri rozsáhlém svém 
bádaní odkryl i Dr. M. KRÍŽ v Kulné u Sloupa hnizdo drobné 
zvírený, mezi níž 60 čelisti, v Kostelíku u Mokré 200, Kúlničce 
tamtéž 300, v kulturnich vrstvách díl človeka u Pfedmostí 6 po- 
zústatkô téhož zvírete. 

Nejbohatším nalezištém jest však Balcarova Škála u Ostrova, 
kdež r. 1886 pozdéji od 1898 až do konce roku 1904 nalezl 
pisatel téchto ŕádkô neméné než 7000 dolních čelisti, vétšinou 
pekné zachovalých. 









Obr. 10. Spodní čelisti Lumíka velkého. 

Určovaní čelisti z luniila velJcého a ostatnich lírahoša není 
obtížno; snadiio dají se i porouchané sanice poznati podlé ŕe- 
záku, který u lumíka konči vedie poslední stoličky^), kdežto 
u ostatnich lírahošä týž zub zabihá až do kloubního výbežku. 

Význačný je také obrys zubo dolní čelisti; prvni stolička 
má na strane vnéjši 5 záhybu, na vnitrni 6. Prvni dva záhyby 
(se strany rezákú), patŕicí prvnimu okraji stoličky, kterou nazý- 
vame hlavičkou, j:ou kratší ostatnich. 

Hlavička často mení svoji podobu u jednotlivých čelistek. 



M Totéž platí i pro ostatní druhy Myodes obensis. lemmus a schisticolor. 



— 236 — 

Druhá stolička má na obou stranách po tŕech ostrých vý- 
béžcích, hlavička k první stoličce pŕiléhající má na každé strane 
po jednom zŕejmém, ale zakrnélém výbežku. 

Podobné utvoren i molar tretí. Tato podoba stoliček u dolní 
čelisti jest tak význačná, že ji i na osamocených zubech snadno 
môžeme rozpoznati a dle nich druh určití, což pri ostatních 
hrabošíeh jest nesnadno, často nemožno. 

Lumik velJif/ v mikrofauné Ludmírovské zastoupen jest 
92 dolními čelistmi, které náležely 47 zviŕatôm. Pocházejí ze starých 
i mladých zvifat, nač poukazuje i délka čelisti od výbežku kloub- 
niho (Proc. condyloideus) ke konci fezáku, pohybující se mezi 
17—22-5 mm (oÍ3r. 10.). 

Čelisti jsou vesmés porušený, nékteré však jen nepatrné. 

Výbéžek korunový (Proc. coronarius) nebýva u všech čelisti 
stejné vyvinut ; nékde je naznačen pouze nepatrným záhybem, jinde 
dobre znatelný; za to výbéžek kloubní často se uchoval, kdežto 
proc. anguloideus je vesmés uražen. 

Poznámka: Význačno pro zvírenú Ludmirovskou, že lumik twrslý 
{Myodes lemmus L.) zde chybí. 

16. Hypudaeus glareolus Schreb. — Hraboš rudý či lesní. 

Mezi vykopaninami hojný jsou zbytky hrahošú (Arvicolidae). 

Pomerné chudé mezi nimi objevuje se lírahoš rudý nebo 
Usni, zastoupený 27 dolními čelistkami (14 pr. -\- 13 1.). Hlo- 
davec ten dosud hojné u nás žije na okraji lesu, v osamocených 
krovinách, rozširen od Apenin až ku krajinám subarktickým. Od 
ostatních hrahošú snadno dá se rozeznati; první stolička dolní 
čelisti má na vnéjší strane 4, na vnitŕni 5 výbežku, z nichž 
první pár se strany ŕezáku patri hlavičce, která jest kloboučko- 
vité na obé strany zahnutá. 

Svoji podobou zaménén mftže býti pouze s následujícím 
druhem : lírahošem snežným. 

17. Arvicola nivalis Pall. — Hraboš snežný. 

Hrahoš snežný jest zástupcem horské zvírený; žije ve 
vyššich polohách Alp, Pyrenejí i Karpát mezi pásmem lesô až 
k ledovĽÔm. Zjištén však i v Čechách v horách Krkonošských, 



— 237 — 

na místech nemnoho pfes 1000 m vyvýšených, takže není vy- 
loiičena jeho pfitomnost v moravském Jeseniku a Beskydách. 

Ve zviŕené Ludmírovské zastoupen je 15 dolmmi čelistmi 
(8 pr., 7 \.\ Utvarem první spodní stoličky podoben jest druhu 
pŕedešlému; na vnéjši strane jsou 4, na vnitrai 5 výbežku. 

Hlavička zubu toho jest taktéž stŕechovité neb klobouč- 
kovité zakončená, zviŕe jest slatnéjši hraboše lesniho. 

18. Arvicola amphibius L. — Hraboš vodní. 

Nejsiliiéjší náš hraboš jest na Morave hojné rozšíŕen, žije 
po celé zemi nejen u ŕek a potokô, nýbrž i ve vlhkých lesích i na 
polich, k vodním tokftm pfíléhajících, kdež namnoze činí velké 
škody, n. pŕ. v okolí Ivančic v polich. na nit-hž se pestuje chŕest. 
Náš lid jej zná a nazýva vodním potkanem 

Mezi pozústatky drobné zvírený snadno rozeznáváme líra- 
boše rochliho. Zvlášté jsou nápadný rozdily velikosti, mériť 
vzdálenost od proc. eondyl. až ke konci ŕezáka 28 — 29 mm. 
kdežto táž vzdálenost u ostatních druhu pohybuje se mezi 
15-20 mm. 

Význačná jest také první dolní stolička mající na vnéjšim 
okraji 3, na vnitrním 4 výbežky; hlavička tlustým krkem s cstatním 
zubem spojená, otŕenim mívá rňznou podobu. 

Z nálezň Ludmírovskýcb zachovalý se z lebky 4 zbytky a 
10 ŕezákô v čelisti vézících. pak 63 dolních sanic, z nichž 
33 levých. 

Čelisti jsou tenkostenné, naduŕelé a vzdušné, kosti končetin 
krátke, široké, k životu ve vode pfizpúsobené. 

19. Arvicola gregalis Desm. — Hraboš sibírsky. 

Dosti nesnadno rozeznati Ize druh tento od Armcola 
ratticeps, částečné i Ä. arvalis: čelisti hraboše sibírskeho jsou 
však slabší druhú pfedešlých; vyskytují se zde lakové prechody, 
že mnohdy není možno presné zjistiti druh. 

První dolní stolička má na vnéjši strane 3. na vnitŕní 5 vý- 
bežku, z nichž u této první značné menší. 

Má tedy hlavička na vnitrai strane 1 výbéžek, na vnéjši žádný. 



— 238 — 

Rozšírení druhu toho je dosud málo známo; obýva vyšší 
polohy a zjištén hlavné v okoh ŕeky Obi. 

V diluvialní zvírené moravské jest obyčejným zjevem; tak 
v Ludmírové nalezlijsme 196 dolnieh čelisti, patŕících 98 jedincom. 

20. Arvicola ratticeps K. a B. 

Hmhošem h-ysovitým nazvali Keyserling a Blasius nový druh 
hrabošft, r. 1840 posledním zoologem zjišténý, a rok potom po- 
psaný, a to dle tvaru lebky, která upomína na krysu. 

Zviŕe náleží taktéž zvírené arktické; žije v močálovitých 
lesích na rozsáhlém území Laponska, Fínska a v zemích pŕi- 
lehlýeh k severnéjšíniu území Baltického more. po severním 
Rusku, Sibifi až ke Kamčatce. 

První dolní stolička má na vnéjší strane 8, na vnitŕní 5 
záhybô, z nichž první jest zakrnélý. Význačná jest také poslední 
stolička hoŕejších čelisti, nejsložitéjší všeeh hrabošô, mající na 
každé strane 4 výbežky, jichž délky ubývá od pfedu do zadu. 

V dobé diluviahií rozšíril še daleko na jih až k velehorám 
Alpským. 

Z nálezu Ludmirovských pŕisuzuji druhu tomu 91 čelístek, 
z nichž jest 47 pravých. Na obtíž pri určovaní poukázal jsem pri 
druhu Arvicola greyalis. 

21. Arvicolaarvalis DeSel. — Hraboš polní. 
Nejobyčejnéjší hraboš u nás a nejškodhvéjší, všeobecné zvaný 

polní myší, rozšíŕen od more Stfedozemního až k Severnímu, 
od Atlantického oceánu až za Ural do stepí asijských. 

První spodní stolička má na vnéjší strane 4, na vnitŕní 
5 výbéžkô. 

Hlavička malá, ku pŕedu snížená, nékdy zahrocená, spojená 
s ostatnim zubem tenkým krčkem. V Ludmírové nalezeno 158 
doUiích čelisti, mezi nimi 86 pravých. 

22. Arvicola agrestis Blas. — Hraboš zemní. 

Žije na pokraji lesô v krovinách u vod ve strední a severní 
Evropé až do Škandinávie a severního Ruska. 

Prvni dolní stolička má na vnéjší strane 4, na vnitfní 5 
výbežku. Hlavička jest zaokrouhlenéjši druhu pŕedešlého a silným 



— 2-{9 — 

krčkem spojená s ostatním zubem. V Ludmirové nalezeno 31 
čelisti, poukazujícich k tomuto druhu, z nichž 22 levých. 

23. Arvi cola camp es tris BI. — Hraboš lužní. 

Druh tento patri k najvzácnejším hrabošôm. Také určo- 
vaní druhu na základe spodních čelisti jest nesnadno, namnoze 
nemožno. Rozdily j?ou hlavné v obryseeh hoŕenich stohček, 
kterýc'h z Ludmírova nemáme. 

Pripisujeme mu 2G čelisti, z nichž 16 levých. U nás dosud 
zjištén nebyl, žije však v sousednich zemich. 

24. Arvicola subterraneus De Sel. — Hraboš podzemní. 

V Belgii, severní Francii, v Porýnsku, Saskii a Bavorsku 
žije druh tento. Prvni dolni stolička ve tvaru podobá se druhu 
Arvicola atralis, na vnéjší strane má 4, na vnitľní 5 výbežku, 
Hlavička jest malá, téméŕ kruhovitá. 

Z Ludmírova zdá se druhu tomu patŕiti 31 spodních čelisti, 
v nichž 21 pravých. 

Poznámka: Pri určovaní fo^silnich zbytku drobné zviŕeny nejvétší 
obtiže pusobi rozeznáváni hrabošu, jichž v pleistocénu moravskéni žilo 9 druhu 
ve zvírené Ludmírovské vesmés zasloupeiiých. 

Nejobyčejnéji uchová se dolni čelisC bez poslední .stoličky, která snadno 
vypadáva. Dúležita k určovaní jest stolička první a velikost čelisti. Dle této 
ze zásob vykopaného materiálu snadno vybereine nejvétší druh Arvicola 
amphihim. 

Dva druhy hrabošu a sice: Ardcola (jregulis a Arv. ratticeps máji na 
vnéjší strane první stoličky 3 výbežky, na vnitŕiií 5; liší se však veUkosti: 
menší gregalis, vétši ratticeps. Již zde však narazíme na oblíže, neboť oba 
druhy vykazují četné prechody — snad krížením vzniklé — ke tvaru príbuz- 
nému Arv. arvalis. 

Arvicola glareohis a )iivalis mají hlavičku podoby kloboučku a dají se 
opét od sebe odlišiti, jednak velikosti, jeilnak dle podoby konce prední stoličky. 

Určovaní ostatních druhú jest velmi nesnadno, mnohdy nemožno, proto 
bude zde treba časem revise, až se zaopatri úplný recentní srovnávací materiál. 
a to z mnohá jedinou odlišného stáŕi a z ruzných kraju. 

Sám srovnával jsem fossilni zbytky s recentními hraboše vodního, 
zemního, polního a leshího, ostatní dle vyobrazení uvedených v príslušné 
hteratuŕe. 

Namnoze jest však určení nemožno; chovám ve svých sbirkách pŕes 
30.000 dolních čelisti hrabošu a za určovaní jsem shledal, že se nesrovnávají 
namnoze s obrysy uvádénými. Tím ovšem na veci se ničeho nemení, neboť 
jde hlavné o dukaz, že druhy uvedené zde žily. 



— uo — 

25. Lepus sp. ? — Zajic druh? 

Vétší počet kostí nalezen ze zajicú, jest to dolní konec 
lopatky, 2 kôstky patní, obratel, úlomek levé dolní čelisti 
s 3 stoličkami, část pánve, 5 kôstek carpalních a tarsálních, 
2 zlomky radia a nekolik phalangu, z nichž nemožno rozhod- 
nouti, patrí-li zajici ohecnému nebo snéénimu. Proto uvedli jsme 
druh s otázni kem. 

26. Lagomys pusilliis Des m. — PišťLu;ha zakrslá. 

Jako luniik velhj význačným jest zjevem pro zvírenú arkti- 
ckou, tak opét pištucha zakrslá predstavuje typ zvírete výhradné 
stepního. 

Pišťucliy tvorí rod čeledi zajicovitých, u nás zastoupených 
zajicem, králikem a vyhynulým pro naše kraje zajícem snéžnim. 

Zajímavého tohoto hladovce zjistil po prvé Pallas r. 1771 
a popisuje takto: Velikost potkana, avšak se známkami 
čeledi zajicovitých. Obyčejnému zajici podobná jest pisťucha 
tvarem tela i barvou srsti, uši má však krátke, zaokrouhlené. 
Žije o samote v krajinách trávnatých, na rovinách i nižších 
pohoŕích. 

V podzemí hrabe si jako divoký králik doupé, z néhož 
vedou k povrchu jeden i vice východĎ. 

V nem trávi den a teprve za soumraku vyhiedává potravu. 
Vydáva ze sebe hlas tlučení kŕepelek podobný, od čehož se mu 
dostalo Rusy onomatopoetického jména „čukošky". Tataí'i nazí- 
vaji ji ,,sulgan." 

Ku konci kvetná vrhne 4 — 6 slepých mláďat', pomerné 
velkých. 

V zime hrabe pod snéhem chodby, jimiž vycházi k zá- 
sobám sena, kteréž na určitých místech uschováva na zimu. 
V lété živí se listim rôznych jeíelin a šťavnatých stepních 
rostlin. Jest zviŕe stepni a zŕidka vyhiedává okraje lesô. 

Území jejiho rozšírení v Evropé jest nepatrné ; západní 
hranice tvoŕi Volha, také zdržuje se hlavné v Orenburských 
stepích a na jižním svahu Uralu. 

Hojnejší jest na stepích stfedoasijských v poŕíčí Ory, Irgisa, 
na dolnim toku Obi a rozšírená jest až do pohorí Altajského. 



241 — 



Z této nynéjší vlasti za doby diluvialní buď rozšírila se 
daleko na západ, nebo ve strední Evropé byla pôvodné domovem 
a teprve zmenou podnebí ustoupila do nynéjšího území. 

Zbytky její v diluviu nalezený ve Francii, Belgii, Nemecku, 
Rakousko-Uhersku, však také v Anglii. 

V Čechách zjistil pŕítomnost čukošky Dr. J. N. WOLDŔIGH, 
u Sudslavic a v hliništích kolem Prahy a Košíf. 

Nad jiné zeme bohatými nálezy diluvialní pišťuchy vyniká 
Morava. 

12345 678 9 10 11 





^ >U. sU 



12 



13 



1^ 



Obr. 11. Pišťucha zakrslá. 

1. — 5. femur, 6. — 8. tibia, 9. humerus, 10. ulna. 11. rádius, 

12. — 14. dolní čelisti. 

V jeskyních Štramberských, Šipce a Čertove díre nalezl ŕed. 
K. J. MASKA pŕes 200, Dr. M. KŔÍ2 v Kôlne u Sloupa, Kostelíku 
a Kôlničce u Mokré 500, pisatel téchto ŕádkô v Balcarové škále 
u Ostrova pŕes 2000 kôstek tohoto zvifete. 

Pomerné hojné zastoupena jest pišňiclia zahslá ve zvírené 
Ludmírovské (obr. 11.). 

Z lebky zachovalo se 14 zlomkô horní čelisti, neboť 
zvíŕe bylo pri útoku dravým ptákem usmrceno tím, že mu 
rozklobnuta lebka. 



342 

Prední fezáky, které mají podobu Ys kruhu v prôméru 
9 — 10 mm, vné jako u jiných zajícň podel jsou opatrený hlu- 
bokou ryhou, která jde bliže vniŕního okraje, takže dlátovité 
zakončení jest dvouhroté a nestejnohroté ; pod nimi jsou dva malé 
fezáky zadní. 

Chrup ostatní složen jest na rozdíl od ostatních zajícô pouze 
z 5 stoliček. Pg jest vehni tenký Pj trojhranný; Mj, M., a Mg jsou 
sobé velmi podobný, na trecí ploše prohloubeny jako dva srostlé 
člunky. Vné i uvnitf jsou zrejmé dvojhroté. 

Dolních čelisti vykopáno 178 kusú, z nichž 92 pravých. 
Vétšinou jsou porouchány, kloubni výbežky namnoze ulámány. 

Chrup obsahuje 5 stoliček a jeden rezák. 

P, jest na prôŕezu trojhranný, P^ M^ a M^ jsou téméŕ shodné, 
zrejmé dvojdílné, na obou stranách dvojhroté. M3 skladá se pouze 
z jediného sploštélého válečku, jest tedy vné i uvnitf jednohrotý. 
Rezáky dolní jsou mnohem slabší horních, méné zahnutý, délky 
10 — 12 mm a zasahuj í do čelisti ku M^. 

Rozmery zachovalejších dolnich čelisti srovnány s recentním 
exempláfem pišťuchy zahslé, chovaným v Petrohradském museu, 
jsou tyto: 



1. Délka čelisti od proe. angul. až ke 
konci fezáku 



2. Délka čelisti od vnitŕniho bodu 
proc. cond. ke konci ŕezáku . . , . 

3. Kolmice spustená znejvyššihobodu 
condyl na zákl 

4. Délka fady stoliček 



Re 
centni 



29-5 



23 

10 
6-5 



Fossilní 
z Ludmirova 



27 



14 

7 



28 

22-5 

15 

V) 



V číslech téchto shedáváme shodné rozmery diluvialních 
pišťuch s recentnim exempláŕem, z čehož soudíme na totožnost 
druhu. 

Kostí stehenních zachovalo se 41, jejichž délka kolísa 
mezi 22—26 mm; Irochantery jsou dobfe vyvinutý, trochanter 



') V'^še v mm. 



— 243 — 

major neprevyšuje násadce bederniho (u zajice a králika jest tomu 
naopak). Asi uprostred na vnitŕni ploše jest malý hrbolek 
k upevnéni svalii. Femur jest pfimý. nikterak obloukovité dovnitf 
prohnutý, jak u jiných zajicô. 

Kosti stehenních nalezeno 19 délky 25 — 29 mm. 

Fibula n všech scházi, jest však znatelna prelomeným dolním 
koncem, jenž jest k tibii téméf uprostred pfirostlý. 

Kosti ramenní mají délku 22 — 24 mm, jsou po vétšinéjäobŕe 
zachovaný, za to ulna a rádius jest téméŕ vždy prelomen. 

Perissodactyla. — Kopytnici lichoprsti. 

27. E q u u s c a b a 1 1 u s L. — Kftň. 

Nepatrné zbytky vykopal jsem z l'oné, a sice hofeni stoličku, 
osamocený rezák. vrchní konec fibuly. Pocházeji vesmés z Pru- 
chodice č. III., kamž zavlečený byly bud" diluvialnim človékem 
aneb vétšim dravcem, nač poukazuji ohryzané nékteré zbytky. 

Artiodactyla ruminantia. — Sudoprstci pŕeživavi. 

28. Bos primigenius. — Tur. 

V téze vrstve Prúehodice č. III. nalezená diaphyse humeru 
z mladého ješté zvíŕete. jehož oba kloubní násadce jsou urazený. 
Obé strany hnátu jevi otisky zubu: byl sem tedy zavlečen zverí. 

29. Cervus tarandus L. — Sob. 

Pri ohništi diluvialniho človeka nalezená polovice dolního 
kloubu sobiho metacarpu, mezi drobnou zvírenou pak dva osa- 
mocené fezáky. 

Artiodactyla choeromorpha. — Sudoprstci vepŕovití. 

30. Sus scrofa L. — Kanec divoký. 

Jediný, a to porušený phalanx poukazuje na pŕítomnost 
tohoto zvíŕete. 



244 — 



Počet jednotlivých druhú a procento, v jakém množství se 
vyskytuji, udáva tato tabulka : 



Číslo 



Druh 



Počet jedincú 



vubec 



v proc. 



1 

3 
4 
5 

6 
7 
8 
9 

10 
11 

12 

13 
14 
15 
16 
17 
18 
19 
20 
21 
22 

23 



Talpa eiiropaea . 
Sorex vulgaris 
Sorex alpinus 
Sorex pygmaeus . 
Grossopus fodiens . 
Rejskové defektní 
Fehs lynx .... 
Ganis vulpes . 
Foetorius vulgaris 
Foetorius erminea 
Meles taxus . 
Ursus spelaeus . 
Sciurus vulgaris . 
Grieetus frumentarius 
Mus sp.? . . . . 
Myodes torquatus 
Hypudaeus glareolus 
Arvicola nivalis . 
Arvicola amphibms . 
Arvicola gregalis 
Arvicola ratticeps 
Arvicola arvalis . 
Arvicola agrestis 
Arvicola campestris . 
Arvicola subterraneus 
Hraboši deíektní . 
Lepus spec. ? . 



36 

50 

3 

5 

10 

50 

1 

1 

10 

10 

1 

2 

1 

35 

1 

50 

15 

8 

35 

98 

47 

86 

22 

16 

21 

100 

2 



4-43 
6-16 
0-37 
0-61 
1-23 
6-15 
0-12 
0-12 
1-23 
1-23 
0-12 
0-24 

4-31 

6-15 
1-85 
0-92 
4-31 

12-07 
5-79 

1059 
2-71 
1-97 
2 59 

12-31 
0-24 



Cislo 

24 
25 

26 
27 
28 



— 245 — 

^ l! Počet jedincu 

D ľ u h \\—^ 

YÚbec I Y proc. 



Lagomys pusillus 92 

Equus caballus ■ 1 

i' 

Bos primigenias 1 

Gervus tarandus 1 

Sus scrofa 1 



812 



11-33 
0-12 
0-12 
012 
0-12 



100^) 



Z uvedeného soupisu vidno, že v Prúchodici Ludmirovské 
ztráveno bylo nejméné 812 kusú ssavcô drobné zvifeny, v čemž 
započitáno i nékolik málo velkých druhu, jejiehž kosti náhodilé 
byly nalezený. 

Dôležitý jest zde pomer jedincô mikrofauny, z néhož ^idno, 
že líraboši tvoŕi vice jak polovici, totiž 537o- Ďaleko za nimi 
jsou rejskové 14%, pišťuchy IP/^, lumici 67o, hici 4'47o, liŕečci 
4'37o ; zbytek tvofí ostatní. 

Pŕehlédneme-li tento seznam diluvialni fauny Ludmirovské, 
vidíme, že jsou zde zastoupena zvíŕata : 

1. dosud u nás nebo v sousedních zemích žijící . . 637oi 

2. žijící na stepich, hlavné ruských a sibírskych . . 11%, 

3. patľicí druhom severním č. arktickým 24%, 

4. obývající vysoké polohy horské — fauna alpská . l'S'Yo- 
Jest to tedy zvírená smíšená, jak i v j iných jeskyních, na pf. 

Balearové škále, Kulné, Kňlničce, Šipce, Čertove dífe byla na- 
lezená, o jejímž púvodu jsou dodnes neustálené náhledy. 

Pokiid se arktické zvírený z Ludmírova (zastoupené druhy: 
Myodes torquatus, Arvicola gregalis a ArvkoJa rattkeps) tyče, 
není sporu, že sem byla zatlačená zalednéním, které k nám od 
severozápadu postupovalo, a znenáhla, avšak stále ubíralo výživné 
pudy zvíŕatôm, takže nucena byla ustupovati do krajín našich 
i jižnéjších (víz Jli/odes torquatus). Z téze príčiny sestoupila 
zvírená alpská do polôh nižších (Sorex alpinus, Arvicola nivalis). 

Však již o puvodu zvírený stepní v našich krajinách není 
náhled ustal en. 



') Vlastné 99-65 bez opravy. 

17 



— 246 — 

Ostatní zvírenú, která dosud u nás nebo v blízkych zemích 
žije a v diluviu již se vyskytovala, považujeme za domorodou, 
totiž takovou, která se kdysi v predcházejících geologických 
dobách vyvinula, periódu glaciální, byť béhem jejím i proŕídla. 
prečkala a dodnes k naši faune prináleží. 

Poukazuje na to pŕizpusobení života zimního nékterých 
ssavcô a nižších zvírat, každoroční tah ptactva, které se pudem 
vždy vrací ku hnízdéní do svého domova a j. zjevy. 

Také negatívni výsledky výzkumň jeskyň Ludmírovských 
jsou dňležity, 

Schází zde kŕeček stepní (Gricetus phaeus) jinde 
(n. pŕ. v Balcarové škále) hojný, podobné i lumík norský 
(Myodes lemmus), tedy význačné dva tvary arktické a stepní fauny. 

Velice pozoruhodná jest i neprítomnosť myší, 
nehledé k plchôm a neťopýrôm, zvíŕaťum to véťšinou nočním, 
která se snad nestala úlovkem dravce denního. 

Z nálezô vidno, že drobná zvírená Lud- 
míľovská jest zástupcem určité fáse dlouhé 
periódy diluvialní. 

B. Aves. — Ptáci. 

Mezi kostmi drobné zvírený Ludmírovské pfevládají, jak 
vyše povédéno, kosti ptačí. 

Vynikají sice počtem, nikterak však zachovalostí (mimo 
tarsy a carpalní kosti snéhulí a tetfívkô) ; také druhy jsou 
chudý. Nicméné podarilo se kol. VÁCL. ČAPKOVI — jenž veškeré 
kosti diluvialního ptactva určuje a všech palaeontologických 
mých výzkumň se účastní (k čemuž používa rozsáhlé svoji sbírky 
rozložených koster recentních ptákô) — zjistiti 13 druhň, z nichž 
5 — 6 jest pro fossilní zvírenú moravskou nových. 

Ptačí zvírená diluvialní z Prňchodice Ludmírovské jest tato: 

1. Brachyotus palustris B p. — Pustovka. 

PustovJca jest stéhovavá sova, která v lété hlavné severní 
kraje obýva a teprve zimou pŕínucena ustupuje na jih. Rada 
vyhledává vlhká krovím a trávou porostlá místa ; lesom se vyhýba. 



— 247 - 

Z ptáka toho nalezený v Prňchodici : metacarpus délky 
40-5 mm, článek z druhého prstu v krídle, zlomek tibie, tarsus 
délky 42 mm, tarsus defektni z mládéte. článek prstu z nohy ; 
úhrnem 6 zbytku patŕicích asi 2 jedincĎm. 

2. Turdus pilaris L. — Kvičala. 

Pták ten obýva severni Evropu a Asii, na zimu ustupuje 
do krajin jižnéjšich. U nás v zime velmi hojný, vyskytuje se 
v četných houfeeh a živí se bobulemi jefábu a jalovce. 

V Pľôehodici nalezená zlomená tibie a ulna. 

3. Pi c a caudata L. -^ Straka. 

Domov straky jest stfedni a severní Evropa, Asie a Amerika. 

V diluviu moravském dosud zjišténa nebyla. V Ludmirové 
vykopali jsme tyto kosti ptáka toho: 

metacarpy (délka jednoho 31 mm) . . 2 

ulna defektni 1 

tibie zlomená 1 

Úhrnem ... 4 zbytky, 
patŕíci 1 jedinci. 

4. Columba specV — Holub spec? 

HoJuhi obývají listnaté lesy Evropy, na zimu stéhují se do 
ki^ajin jižnéjšich. Kosti z holuba dosud v pleistocaenu moravském 
nebyly zjištény. V Pruchodici nalezen metacarpus délky 30*5 mm. 

5. Lagopus albus Gmel. — Kur rousný. 

Arktickým zástupcem diluv. ptactva moravského jest kur 
rousný. Ačkoliv žije v nejsevernéjších krajinách Evropy, Asie i Ame- 
riky, není pŕece zvífetem výhradné severním, jako mezi ssavci 
jsou na pŕ. lumici. 

Zasahuje od svého nehostinného bydlišté, kdež vyhledává 
rovinné tundry, zakrslou vŕbou a bfízou porostlé, daleko na jih 
v Evropé až do močálovitých Východních Prus. V Asii vyskytuje 
se ješté jižnéji, a žije i na sibírskych stepich až po území 
ol" s. š, tedy po čaru. která se dotyká nejsevernéjších Cech. 

17* 



— 248 — 

Za doby pleistocaení rozšírení této snéJmle v Evropé bylo 
mnoliem jižnéjší a zde, zvlášté u nás na Morave byla mnoliem 
obyčejnéjším zjevem, než dnešní naše koroptve. 

Také v Ludraírové nalezli j srn e pŕehojné zbytky této sné- 
hiile, jak vidno z prehledu ČAPKEM sestaveného : 

ulna 138 

rádius 13 

scapula 8 

články prstu z krídel 25 

ossa quadrata 9 

humerus 33 

femur 30 

metacarpy celé 500 

phalanx 198 

tarsy celé 598 

tarsy zlomené horní pol 448 

tarsy zlomené dolní 360 

tibie horní konce 25 

tibie dolní konce 283 

Úhrnem . . . 2668 kuso. 

K tomu druží se četné obratie, články prstú, drápky a 
množství roztŕíšténých kostí, poukazující na druh kura rousného.. 

Určovaní druhô Lagopus albus Gmel a Lagopus alpinus- 
Nils. jest velmi obtížno a namnoze nemožno. 

Nejlépe oba druhy dají se rozeznati dle velikostí, a to hlavné- 
kosti neporušených, tedy tarsometatarsô; u kura rousného jsou 
vždy delší a silnejší než u druha Lagopus mutus. Však i zde 
pozorovali četné rozdíly v délce kostí, které zpňsobeny jednak 
stáfim, pohlavím i hnízdem a krajinným rázem, v némž se zvíre 
vyvinulo. 

Recentní exempláre tarsú Lagopus albus dle Dr. A. NEH- 
RINGA kolísají mezi 35'6 — 41 mm, v nálezech Ludmírovských 37 
až 42 mm. 

Z téchto kostí možno souditi i na počet jedincô zde vy- 
kopaných, které činí nejméné 523 kusy. 

Jeden metacarpus z polodospélého indivídua pochází dle- 
ČAPKA z bastarda, vzniklého krížením rodu Lagopus X Tetrix. 



- 249 — 

Zajímavý je také dolní konec tibie, jevicí pathologické známky; 
zvíŕe za živa patrné zlomilo nohu, delšim však klidem lomné 
plochy se spojily, srostly a utvrdily svalkem. Podobný menší 
callus pozorovati i na porašeném tnetatarsu. kdežto jinv jest 
zrejmé znetvoŕen. 

6. Lagopus mutus Leách. — Kur alpský. 

Ktír alpsTíý jest blízky príbuzný rousmrnu, obýva dnes kraje 
večného snéhii v dalném severu Evropy, Asie a Ameriky, mimo 
to pobliž ledovcň Alpských a Škandinávskych. 

Žije na holých skalách, kde jen chudé rostlinstvo vzriistá. 
a toliko za krutých mrazu sestupuje do nižších polôh. 

Také kur alpský za doby zalednéní ustoupil daleko na jih. 
když však ledovce vrátily se do svých nynéjšich mezi, sledoval 
je i kur alpský jednak do arktických krajín, jednak do Alp. Také 
na Morave zanechal četné zbytky v diluvialních vrstvách, nikterak 
však tak hojné j ako druh pfedešlý. 

Seznam a počet dúležitéjších kostí z Ludmírova jest: 

humerus 2 

ulna 35 

rádius 4 

femur 12 

tibia 43 

coracoidea 5 

scapula 2 

furcae 9 

zobák 6 

tfísky lebek 7 

ossa quadrata 6 

phalanges dig. II. . . 28 

fibule 2 

metacarpus 160 

tarsy celé 193 

tarsy zlomené horní konce . . . .154 
tarsy zlomené dolní konce . . . • 107 

Úhrnem . . .775 kusú. 

Kosti tyto. soudíme-li opétné dle počtu tarsu celých a zlo- 
menvch hornich koncu, patrí nejméné 174 jedincúm. 



— 250 — 

Srovnáme-li opétné tyto kosti u zvírat recentních, a fossilních 
z Ludmírova, kolísají u prvých rozmery mezi 31 až 33"5 mm; 
z Prúchodice u nékolika set CAPKEM méfených činí 30 — 36 mm. 

Také k témto zbytkom dlužno pŕičísti mnoho menších bez- 
významných kostí jakož i roztfíšténé hnátky vétši, které se nedají 
presné odloučiti od druhu Lagopus albus. 

7. Tetrao t e tri x L. — Tetŕívek, 

Tetrivek rozšifen je po celé severní Evropé a Asii až k polár- 
nímu kruhu. Hnízdí tu onde i v našich lesích, čím dále na jih, 
jest však fidším zjevem. Vyhledává listnaté lesy, hlavné bŕízami 
promíchané, v nichž na volnejších mistech hojné rostou borfivky, 
brusinky. maliny a ostružiny. Jest tedy ptákem pro náš kraj 
typickým. 

V Prftchodici nalezený tyto zbytky ptáka toho : 

humerus 2 

ulna 3 

metacarpus, délky 44 — 45'5 mm , .11 

femur 3 

tibiae 8 

fibula I 

furcae 4 

coracoideum 1 

ossa quadrata 6 

sternum 1 

phalanges 15 

tarsometatarsy, délky 43 — 50 mm . . 44 

Uhrnem ... 99 kusú, 
patíMcich nejméné 22 jedincom. 

8. Perdix cinerea Lath. — Koroptev. 

Neobyčejné hojný tento pták u nás v pleistocaenu Moravském 
nevyskytoval se daleko v onom množstvi jak príbuzné mu obe 
snéhule. Domovem jeho jest strední Evropa a Asie, kdež žije na 
polích, stepich i pri okraji lesô. Velkou zimou byl patrné buď 
z krajiny naši zatlačen dále na jih, aneb rady jeho následkem 
zmeny podnebí proŕídly. 



— 251 



V Prachodifi nalezli jsme tyto součástky jeho: 



humerus, délky 47—49 mm 
ulna, délky 44-5— 45-5 mm . 

rádius 

metacarpus, délky :26-28 mm 

tibiae 

tarsy, délky 39-5—42 mm . 

coracoideiim 

drobné zbytby . . ■ 

Úhrnem 

patŕících 14 jedincňm. 



3 

9 

3 

21 

17 

27 

1 

15 



96 zbytku, 



9. Vane Hus cr i status W. — Cejka. 
Čejhi je rozšírená hojné po celé Evropé, západní Asii i severní 
Africe. Hnízdí všude u nás, kde kraje jsou močálovité. V plamne 
Drahanské rada k hnízdéní vyhledává mokrá, četnými prameny 
prostoupená luka, na nichž obyčejné po párech hnizdí. V záfí ste- 
huje se do krajín teplejších, odkudž se již počátkem bŕezna vraci. 

V Ludmírové nalezen pouze jediný zlomek vidlicovite furcy. 

10. To tanú s ochropus Temm. — Vodouš kropenatý. 
Rozšífen jest ojedinelé po Evropé, Asii a severní Africe; 
na. Morave u ŕek jest dosti obyčejnýni zjevem. Na zimu stehuje 
se do teplejších krajín, odkudž v dubnu do krajín našich k hniz- 

déní pfilétá. 

V Prôchodici nalezen metacarpus délky 28 mm. 

11. Anser cínereus M.? — Husa popelavá? 
Jediný článek prstu krídel poukazuje na pfítomnost Jiusy ; 
velikostí svoji se nejlépe srovnává s nadepsaným druhem. 

12. Anas boschas L. — Kachna divoká. 

Území rozšírení Jcačhny divoJcé jest velrai rozsáhlé. Setká- 

váme se s ní po celé Evropé, Asii i v severní Africe a Americe. 

Na zimu odlétá do teplejší krajiny, však záhy se vrací; často 

zústává u nás í v zime, stehuje se však k vodám ledu pustým. 

V nálezech Ludmiroví^kých nalezen zachovalý femur delky 
47 mm a tarsus délky 41*5 mm patŕící ? . 



— 252 — 



13. Anas crecca S tep h. — Cirka obecná. 

Tato nejmenší z kačen evropských jest domovem v severní 
Asii a po celé Evropé všude u nás u vétších vod, hlavné ryb- 
níku. Na zimu táhne až do severní Afriky. 

Druhu tomu, a sice 9 , patri defektní metacarpus. 

U ptactva udané procento nemá toho významu jako u drobné 
zvírený ssavectva, neboť úlovek fidších druhu jest vecí náhody. 

Nicméné jest zde zajimavý pomer obou snéhulí, jeŕábka 
a koroptve, které častéji v mor. diluviu se naskýtaji. 



Cislo 



1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

9 

10 

11 

12 

13 



D r u H 



Brachyotus palustris 
Turdus pilaris 
Pica caudata . 
Golumba sp. . 
Lagopus albus 
Lagopus mutus . 
Tetrao tetrix . 
Perdix cinerea . 
Vanellus cristatus 
Totanus ochropus . 
Anser cinereus . 
Anas boschas 
Anas crecca . 



Počet jedinci! 



vúbec 



2 

1 

1 

1 

523 

174 

22 

14 

1 

1 

1 

1 

1 



vproc. 



743 



O 
O 
O 
O 
70 
23 
3 
2 
O 
O 



O 

o 

01 



1001) 



z pŕehledu toho vidno, že ptactvo arktické a alpské 
zastoupeno je ve zvírené Ludmírovské 93%. p t a c t v o s t á 1 é, které 
po celý rok u nás trvá, b-i% s t eh o va v é, které u nás hnízdi, 
na zimu však odlétá do krajín teplejších, [-9^/^. 



Okrouhle. 



— 253 - 
C Batrachia. — Obcjživelníci. 

Již pri pfedbéžném popise fossilnich zbytkô z Balcaro\T 
škály u Ostrova upozornil jsem na veliký počet žabich kňstek, 
snesených sovou snežní do diluvialnieh vrstev této pamätné 
jeskyné. Současné poukázal jsem na to, že pomerné krátke leto 
tehdy umožňovalo i život ruzného hmyzu, 'kterýž jest výhradní 
potravou téchto zvíŕat. 

Také hojné nálezy Ludmírovské potvrzují tuto domnénku, 
nebof mezi drobnou zvírenou nalezl jsem 44 kôstek žabich, 
vétšinou poľouchaných, z jejichž rozmérä Ize souditi na tri 
druhy. 

1. Rana fusca Rôss. — Skokan hnedý. 

Skokan hnedý jest nejobyčejnéjší žabou, s niž jsem se všude 
na planine Drahanské setkával ve vlhčich lesích. Své zimní obydU 
opouští záhy z jará. jakmile slunce jen ponékud ohŕeje zemi. 

2. Bufo vulgaris Laur. — Ropucha obecná. 

Večerní a nočni tato žaba dosahuje často značné velikosti; 
pŕisuzuji ji nékolik vétširh kostí, které se srovnávají s recentním 
exemplárem. 

3. Hyla viridis Laur. — Rosnička zelená. 

Nékteré kosti nápadné menší jiných, pomerné dobre zacho- 
valé, shodují se s recentnimi rosničky zelené. 

D. Pisces. — Ryby. 

K fídkým zjevum stŕedoevropského diluvia náleží kosti rybí. 
Z nich ješté nejčastéji zachovalý se jednotlivé obratie známeho 
tvaru nízkych válečku s drsným povrchem a základňami nálevko- 
vité dovnitŕ prohloubenými. 

TaKé v Ludmirové vysk3'tl se jediný obratel defektni délky 
8'5 mm, prúméru 11*5 mm, patficí vétší nejaké rybe. jaká nežije 
dnes v malých potúčcích zdejšího okolí. Byla patrné ulovená 
v Morave, odtud 12 km vzdálené. a zbytky jeji zde vydávený. 



- '2U — 

E. Mollusca. — Mekkýši. 

Diluvialní konchylie nacházeji se na Morave velmi často, ač 
v nernnohých driizich ve spraši, a to buď ojedinelé, často také 
ve vétších shludeh. Pomerné vzácne vyskytují se v nánosech 
jeskynníeh. 

Z hliny, obsahujici drobnou zvírenú, vyplavil jsem pouze 
čtyŕi zbytky skofápek, snesených sem patrné dravými ptáky, 
které mi láskavé určil známy odborník prof. JOS. ULIČNÝ, začež 
vzdávam dík. 

Vétší druhy hlemýžďft b^ly patrné za potravu, menší 
požirány draveem pouze pro lepší trávení na místé malých 
kaménkťi, s jakými v diluvialních i recentních vydáveninách se 
setkáváme. Zastoupeny jsou tyto druhy: 

1. Helix pomatia L. — Hlemýžď záhradní. 

Diluvialní stáfí tohoto druhu na Morave zjistil jsem již 
r. 1896 v Balcarové škále u Ostrova. 

V Prôchodici Ludmírovské nalezl jsem vétší úlomek ulity 
a nepatrnou část z prostŕedních závitň z téhož druhu. 

Ulcmýkľ zakradni žije téméŕ po celé Evropé, na severu 
zasahuje však pouze do krajín subarktických. Nejvice rozšíŕen je 
na podloze vápenité na místech výslunných a jest dodnes u Lud- 
mírova hojný. 

2. Patu la rude r a ta S t uder. — Vrásenka pomezní. 

Malá ulita dobre zachovalá, však popelem ponékud zkorna- 
télá, náleží dospelé Vrásence pomezní. Recentni z okolí Ludmírova 
není dosud zjišténa, jest však dle ULIČNÉHO dosud na Morave 
v polohách horských — v Čechách na horách pomezných, odkudž 
dostalo se jí českého názvu ; hlavní rozšírení má v severní Evropé. 

Nalezená j ešte j iná menší skoŕápka, která jest buď nedospelý 
exemplár téhož druhu, aneb byla část jeho ulity pri plavení 
hliny odlomená. 



— 255 — 

Nové nálezy 
v tithonském vápenci u Skalicky. 

Napsal Dr. M. Remeš v Olomouci. 

O faune vápence štramberského v lesíku „Hrabí"' u Skalicky 
vystupujíeího uverejnil jsem roku 1902 ve zpráváeh ríšskeho ústavu 
geologického ve Vidni^j malé pojednaní. Od té doby bylo na 
této lokalite pilnéji sbiráno, a mnohý pekný exemplár zustal tim 
védé zachován. Vétší kollekce zkamenélin získaná p. prof. Jahnem 
pro mineralogický ústav české techniky v Brne; také moje sou- 
kromá sbirka byla v posledních letech novými nálezy obohacena. 
Protože v novém materi.'ilu objéveny mnohé druhy pro Skalickú 
nové, ukázalo se nutným doplnení prvniho mého seznamu zka- 
menélin. Pan proí. Jahn ochotné mi zapújčil seznani dotčených 
zkamenélin ve sbírkách české techniky uchovaných, začež mu rád 
vzdávam na tomto místé díky. Jahnovy exempláre určený byly 
v geológ, ústave prof. Uhliga ve Vidni. Ony druhy, kterých jsem 
sám ve vápenci ze Skalicky nenašel, a které jsou jenom ve sbirce 
české techniky, označil jsem zvlášté značkou B. t. = brnenská 
technika. Uvádím zde jenom druhy nové nalezené a podotýkam 
ohledné Shalv, že jsem druhy pro Skaiičku nové zaznamenal již 
ve svém dodatku k Bivalváin štramberským.-) 

S p o n g i a e. 
Thalamopora Hoheneggeri Zeise. B. t. 



A n t h o z o a. 



Opisthophyllum spec. 
Dendrogyra sinuosa Ogilvie. 
Stylina sp. 

Gonvexastraea minima Et. 
Montlivaltia cf. Renevieri Koby. 
ThecosmiUa Voltzi Ogilvie. 



B. t. 



') Dr. M. Remeš: Die Fauna des Kalkes von Skalická. Verhandlungen 
der k. k. geológ. Reichsanstall 190^2. Nr. 5. 

■-) Uber Bivalven der Stramberger Schichten. Nachträge zur Fauna von 
Straiaberg IV. tSep. aus den Beitr. zur Palaeont. und Geol. von Ósterr.-Ung.) 



— 256 — 
Theeosmilia truncata „ 
Thamnastraea aff. confluens Quenst. 



B. l. 



H y d ľ o m e d u s a e. 
]\Iilleporidium Remeši Steinm. 

V e r m e s. 

Serpula planorbiformis Múnster. 

Serpula sp,, trubičky prôŕezu kruhovitélio, dosti tlusté, protáhlé. 
Podobné uvádím na jiném místé z Ryehaltic. 

B r a o h i o p o d a. 

Terebratula Bilimeki Suess. 

y, aff. Beskydensis Zeusííh. B. t. 

„ sp. (':' príbuzná T. simpl.) 

„ tyehaviensis Suess. (1 exempl. odpovídá obr. 2. a b. 

Tab. III. u Suesse.) 

Terebratulina latirostris Suess. B. t. 

Waldheimia aff'. cataphracta Suess. Exemplár vétší než obrázky 
Suessovy, obrys kulatéjši, hrany od zobáku vycházejíei 
nezŕetelné. Také v seznamu brnenské techniky české je 
Waldheimia aíT. cataphracta uvedená, snad je to podobný 
tvar, j ako muj. 

Waldheimia trigonella Schloth. Exemplár dosti velký, zachované 
dve tretiny méŕí asi 30 mm, nej vétší šírka také 30 mm. 

Celý kus byl jisté aspoň 35 mm dlouhý. 

Waldheimia n. sp. B. t. 

Rhynchonella Suessi Zitt. V seznamu uveden jako autor Pomp., 
což je asi mýlka. B. t. 

Dictyothyris sp. (nejspíše Dictyothyris altirostris Remeš). Nebylo 
možno celý exemplár vypraeparovati. 

Thecidea n. sp. vyskytující se zároveň na Štramberku a Rychal- 

ticich — (bude pozdéji j inde popsána). 



— 257 — 

E c h i n o d e r m a t a. 

Metaporhinus convexus CatuUo. B. t. 
Gidaris sp. (osteň). B. t. 
Gidaris glandifera Goldf. (osteň). 

Pseudosaccocoma strambergense n. g. n. sp. (bude zároveň se 
štramberskými exemplári na jiném misté blíže popsáno). 

Crustacea. 

Prosopon heraldieum Môrieke. 
„ globosiim Remeš. 

marginatum H. v. Meyer. 
(?) ^ ovale Môrieke. (Exemplár neúplné zachovalý, proto 

m'čení není doeela jisto.) 



B i v a 1 v a. 

Unicardium neutrum Boehm. 
sp. 

Diceras Beyrichi var. rugata Boehm. 
„ „ „ communis „ 

Luci Defranue var. communis Boehm. 



"> B. t. 



sp. 

Opis? aff. Gaulardea Buvignier 

Isoarca Haueri Boehm. 
sp. 

Astarte Studeri de Loriol sp. (malé kamenné jadro odpovídá 
obr. 2. u Boehm a). 

Modiola aequiplicata v. Strombeck. B. t. 

„ Lorioli Zitt. Miska menší než u exempláŕfi štram- 
berskych. 
Mytilus Neumayri Boehm. B. t. 

AvicLila sp. Druhý exemplár druhu mnou ze Skalicky již uvede- 
ného p. (4.) 138. 

Pecten aľf. poeeilographus Gem. et di Blasi. B. t. 



258 — 



|B.,. 



Pecten acľocryssus Gem. et di Blasi, skulptúra jeu slabé viditelná. 
Pecten aff. acrocryssus Gem. et di Blasi, souhlasi úplné se Zitte- 
lovým popisem exempláre koňákovského. Na jednom ze 
sv^^eh dvou exempláru shledávám však j ešte jemné radiálni 
ryhování na oné časti misky, kde se vyskytuj! koncentrické 
vrásky a čárky. Druhý exemplár je bez oné radiálni kresby. 
Pecten aff. Gioenii Gem. et di Blasi. 

Pecten fraudator Boehm. Na jednom exemplári jsou zfetelné 

viditelná véjiŕovité vybihajíci žebírka, která Boehm. popisuje. 

Pecten cinguliferus Zitt. 

„ aff. Oppeli Gem. et di Blasi. 
„ strambergensis Remeš. 
„ Gemmellaroi Remeš. 
,, tithonius Gem et di Blasi. 
„ aff'. vimineus Sow. 
„ sp. nékolik druhň. 
Hinnites sp. J B. t. 

Velopecten cf. inaequistriatus Voltz. 
Velopecten sp. 

Velopecten cf. astartinus de Loriol. Dve úplné misky odpovidaji 

obr. 13., tab. II., v mé práci, jenom že dosahují asi 

Ys velikosti štramberských exempláfú. 

Velopecten (?), 1 exemplár souhlasi s exempláŕem ze Štramberka 

mnou uvedeným, druhý s obr. 11. téze tabulky — je však 

menší. 

Limatula d^^persa Boehm. \ 

Limatula bucculenta Boehm. | 

Lima sculpturata, Remeš. 

Lima quadrangularis Remeš. í 

Lima sp. / 

Plicatula koniakavensis Boehm 

„ strambergensis 

sp. 

Placunopsis sp. 

Ostrea (Exogyra) sinuata Sow. ] B. t. 

„ „ subsinuata Leym 

„ spec. ind. 

sp. 
„ (Alectryonia) aff. solitaria J. Sow 



B. t. 



B. t. 



B. t. 



— 259 — 

Ostrea (Alectr\'onia) gregaria Sow. 

„ . aff. tithonia Boehm. Spodní miska, která 

s popisem Boehmovým souhlasí. 

Ostrea sp. (Alectryonia). B. t. 

Gastropoda. 
Zittelia erassissima Zitt. B. t. 
ítieria austriaca Zitt. 
Cerithium praeses Zitt. v prvni zprávé s otazníkem uvedená, 

vyskytuje se jisté ve vápenci u Skalicky. 
Cerithium dictyotum Zitt. 
„ amabile Zitt. 

„ cf. nodosostriatum Peters. 

„ (Euostoma) migrans Zitt. 

Ghemnitzia (Pseudomelania) castor Zitt. Kamenné jadro souhlasí 

úplné s obrázkem u Zittla (obr. 10.. tab. 45.). 
Ghemnitzia aff. con fráter Zitt. I 
„ (Pseudomelania) sp. j 

Turbo transitorius Zitt. 

Turbo stephanophorus Zitt., exemplár je ponékud špatné zacho- 
valý. 
Turbo spec. B. t. 
Pleurotomaria multiíormis Zitt. 
Pleurotomaria spec. 
Ditremaria gracilis Zitt. B. t. 

Patella Haueri Zitt. 

Gephalopoda. 
Belemnites conophorus Opp. 

„ aff. conophorus Opp. 

spec. 
Haploceras elimatum Opp. 

„ tithonium ,. 

Perisphinctes cf. colubrinus Reinecke 
„ cf. Richteri Opp. 

Uvedené nové druhy pro Skalickú vyskytují se — mimo 
jeden — všecky ve vápenci štramberském a pot^Tzují znovu 
souhlasnost vápence u Skalicky s vápencem štramberským. P. cf. 
colubrinus nebyl dosud ze štramberských vrstev znám. P. colu- 



\ B. t. 



— 260 - 

brinus vyskytuje se ve starším oddile tithonského stupne, a to 
v Karpatech (Rogoznik), jižníeh Alpách (zvlášté hojný v diphy- 
ovém vápenci u Volaná, Toldi, Folgaria, NorigUa u Rovereta, 
Pazzona a Malcesine na Gardskéra jezeŕe, ŕidčeji na Monte Gatria 
ve stfedních Apeninech. 

Xení pochybnosti, že dalšími nálezy búdou objeveny ješté 
nové se Štraniberkem souhlasné druhy ve vápenci u Skalicky. 



Seznam zkamenélin 
dosud ve vápenci u Skalicky nalezených. 

S p o n g i a e. 



(?) Eudea globata Quenst. sp. 
(?) Peronidella sp. 



Thalamopora Zitteli Zeise. 

„ Hoheneggeri Z. 



A n t h o z o a. 



Opisthophyllum sp. 
Stylosmilia rugosa Becker sp. 
Dendrogyra sinuosa Ogilvie. 
Acanthogyra multiformis Og. 
Pleurosniilia cylindrica From, 
Astrocoenia Bernensis Koby. 
Stylina sp. 

Gonvexastraea minima Et. 
Montlivaltia cf. Renevieri Koby. 
Thecosmili J longimana Quenst. 
„ viľguhna Ét. sp. 



Thecosmilia suevica Quen. sp. 
„ Voltzi Ogilvie 

„ truncata „ 

sp. 
Thamnastraea afí'. confluens 

Quenst. 
Polyphylloseris tenuisept. Og. 
Epistľeptopiiyllum commune 

Mil. 
Diplaraea aťť. nobilis Ogilvie. 



Hydromedusae. 
Milleporidium Remeši Steinm. 

V e r m e s. 

Serpula planorbiformis Miinster, 
Serpula sp. 

Brachiopoda. 



(?) Terebratula pseudo-bisuf- 

farcinata Gem. 

,, simpl. Zeusch, 



Terebratula Bilimeki Suess. 
„ formosa „ 

immanis Zeusch. 



261 — 



Terebratula cyclogoniaZeuseh. 

„ tychaviensis S. 

„ bezkydensis Z. 

, aíf. bezkydensis Z. 

„ moravica Glock. 

Megerlea Petersi Hohenegger, 
Terebratulina substriata 

Schloth. sp. 
„ latirostris Suess. 

Waldheimia lugubris Suess. 

., magadiformis Z. 



Waldheimia eataphracta S. 

„ aíf. cataphractaS. 

(?) „ Hôrnesi Hoh. 

„ trigonella, Schl. 

„ n. sp. 

Rhynchonella Suessi Zitt. 

„ paehytheca Z. 

„ astierianaďOrb. 

., norraalis Suess. 

Dictyothyris sp, 
Thecidea n. sp. 



Echinoderniata 

Metaporhinus convexus (Ga- 

tulloj Gotteau. 
Gidaris glandifera Goldf. 
sp. 



Pseudodiadema sp. 
Pseudosaccocoma stramber 
gense Remeš. 



Griistacea 

Palaeosphaeroma Uhligi Rem. 

Galathea sp. 

Prosopon angustum Reuss. 

„ heraldicum ^lôricke. 

„ margin. H. v. Meyer. 



(?) Prosopon ovale Môricke. 

„ complanatum Reuss. 
,, bidentatum Reuss. 
„ grlobosum Remeš. 



B i v a 1 v a. 



(?) Glavagella (tľubičky). 
(?)Gastrochaena(kyjovité tvary). 
Unicardium neutrum Boehm. 
(?) „ umbonatum „ 

sp. 
Diceras Luci Defr. var. com- 
munis Boehm. 
„ Luci Defr. fi. 
„ Beyriehi var. rugata 

Boehm. 
., Beyriehi var. com- 
munis Boehm. 
sp. 



(?) Opis aíf. Gaulardea Buvi- 

gnier. 
Isoarca Haueri Boehm. 
Isoarca sp. 

Astarte Studeri de Loriol sp. 
Modiola aequiplicata v. Strom. 

„ LorioU Zitt. 
Mytilus Neumayri Boehm. 
Avicula sp. 

Pecten cf. poecilographus Gem. 
et di Blasi. 
, aíf. poecilographus 
Gem. et di Blasi. 
18 



— 962 



Pecten fraudalor Boehm. 
cinguliferus Zitt. 
„ acrociyssus Gem. et 
di Blasi. 

aff. acrocryssus Gem. 
et di Blasi. 
,, aíf'. Gioenii Gem. et 

di Blasi. 
„ Oppeli Gem. et di 

Blasi. 
„ aff. Oppeli Gem, et di 
Blasi. 

arotoplicus Gem. et di 
Blasi. 
„ cordiformis Gem. et di 

Blasi. 
„ tithonius Gem. et di 

Blasi. 
„ subspinosus Schloth. 
„ Gemmellaroi Remeš. 
„ moravicus Remeš. 
„ strambergensis Remeš. 
„ aff. vimineus Sow. 
„ sp. (nékolik druhťi). 
Hinnites sp. 

Velopecten cf. astartinus de 
Loriol. 
„ cf. inaequistriatus 

Voltz. 
sp. 
Ctenostreon sp. 
Limatula gibbosa J. Sow. 
„ dispersa Boehm. 



Limatula bucculenta Boehm. 
Lima Pratzi Boehm. 

„ mistrovicensis Boehm. 
„ sculpturata Remeš. 
„ quadrangularis Remeš. 
„ sp. 
Plicatula koniakavensis 
Boehm. 
„ strambergensis 
Boehm. 
sp. 
Placunopsis cf. tatrica Zitt. 
{?) „ granifera Boehm. 

sp. 
Anomia sp. 

Ostrea (Exogyra) siniiata Sow. 
„ „ subsinuata 

Leym. 
„ spec. ind. 
„ sp. 

„ (Alectrjonia) stramber- 
gensis Boehm. 
„ (Alectryonia) rastellaris 
var. moravica Boehm. 
„ (Alectryonia) cf. hastel- 

lata Quenst. 
„ (Alectryonia) aff. soli- 

taria J. Sow. 
„ (Alectryonia) gregaria 

Sow. 
„ (Alectryonia) aff. titho- 
nia Boehm. 



Gastropoda. 



(?) Golum.bellaria sp. 
Zittelia crassisshna Zitt. 
Itieria austriaca Zitt. 
Nerinea sp. 



Gerithium praeses Zitt. 
„ dictyotmTí Zitt. 

„ amabile Zitt. 

„ nodoso-striatum P. 



263 — 



Cerithium cf. nodoso-striatum, 

Pet. 
Chemnitzia (Pseudomelania) 
castor Zitt. 
„ aft. eonfraler Zitt. 

Chemnitzia(Pseudomelania) sp. 
Tylostoma pondero?um Zitt. 
(?) Onkospira gracilis Zitt. 
Turbo Waagreni Zitt. 



Turbo transitorius Zitt. 
„ stephanophorus Zitt. 
sp. 
Pleurotomaria multiformis Zitt. 

„ sp. 

Ditremaria gracilis Zitt. 
(?) „ cf. granulifera Zitt. 
Patella Haueri Zitt. 



G e p h a 1 o p o d a. 



Belemnites conophorus Opp. 
„ aff. conophoľ. Opp. 

sp. 
(?) Nautilus sp. 
Haploceras elimatum Opp. 



Haploceras tithonium Opp. 
Perispliinctes cf. colubrinus 
Reinecke. 
„ cí.RichteriOpp. 



P i s c e s. 
Strophodus sp. 



Poznámky k díluviálním nálezúm v jeskyních 

mladečských a stopám glaciáiním na severo= 

východní iVloravé. 

Podáva K. J. Maska v lelči. 

Neznaje dosud z vlastního názoru jeskyni mladečských 
u Litovle, použil jsem hlavních prázdnin r. 1904 k dôkladnejší 
prohlídce dôležitého tohoto nalezišté diluviálního, o némž v dŕí- 
véjších časech a opét v nejnovéjší dobé kolovaly v časopisech 
rôzne, namnoze si odporujici, pri nejmenšim aspoň spletité a 
nejasné zprávy. Zajímala mne zejména zvést o nahodilém nálezu 
kostí pravekých obrô, jakož i druhá zpráva o nálezu 
kostry dospelého človeka adítéte se zbytky diluviál- 
ních zvíŕat pod neporušeným pokrovem skalní m. 

Láskavostí pána dra. Jana Smyčky, mestského lékaŕe 
a c. k. konservatora v Litovli, seznal jsem veškery nálezy mla- 
dečské, jež v puvodním ješté stavu byly uložený v museu knížete 

18* 



- 264 — 

L i e c h t e n s t e i n a na hrade Usovském a v lesaí úradovne na Nov, 
Zámcích, jakož i jaskyne v hore Tŕesíné u Mladce: Podkovu^ 
Bočkovii diru a nové nalezišté človeka diluviálníh o. 
Byl jsem prvním odbornikem, jemuž dopŕáno celý nález bliže 
ohledati a takto samostatný úsudek si učiniti. 

O novém nalezišti, jež jest na jižním svahu Tŕesina, asi 
60 krokô na západ od starého vchodu do Bočkovy diry, nutná 
pfedevšim stanoviti, že jest nám tu činiti se zbytkem bývalého 
výklenku nebo jeskyňky, jejiž klenba v dobách dŕivéjších se 
sŕítila neb byla odlámána. Zpozoroval jsem totiž dne 12. srpna 
r. 1904 ve vzdálenosti 4 m od nynéjší steny skalní omletou skálu^ 
na níž Ipéla silná vrstva popelovitá s uhličky a kústkami fossUni 
líšky a ^ajíce héláka. Pod sŕíceným stropem nalezený v bŕeznu 
r. 1904 zbytky človeka diluviálniho i zvífat. Na západní strane 
nalezišté vybíhal k temeni komín, v némž taktéž četné kosti 
diluviální byly uložený. Za pobytu mého v Mladči byl tento komín již 
do hloubky asi 10 m od roviny pôvodního nalezišté lidských 
kostí vybrán; táhl se pak v této hloubce dále do škály smérem 
severním. Zdali a pokud tento komín souvisel se sousedni bývalou 
jeskyňkou, človékem diluviálním obývanou, nelze už stanovili;: 
mylnou však jest domnénka, že by byl prístup k nalezišti dilu- 
viálnimu umožňoval. Vchod do jeskyňky nutno na jižní strane 
predpokladali. Zbytky zvífecí se nacházely pouze v hoŕejší časti 
hlinité výplne komína. 

Co se nálezu samého tyče, nelze o diluviálním stáŕí 
lidských kostí pochybovali. Náležejí, pokud jsem mohl 
pri zbéžném ohledání seznati, dvéma dospelým mužňm 
postavy podobné veliké, však hŕmotnéjší j ešte, než byl diluviální 
človek pfedmostecký (výšky asi 180 cm), lebky rovnéž tvaru podlou- 
hlého (délka 205 cm, šírka 152 cm, index lebeční 74) se silné 
vyčnívajícími oblouky nadočními, vyvinutým hrbolkem bradnim, 
zuby značné otŕelými; kosti holenní jsou silné sploštélé, platy- 
knemické, ač nikoli tou mérou jako pŕedmostecké. Pouze jedna 
lebka byla zachovaná; druhá lebka jakož i všecky ostatní časti 
koster byly roztfištény, Ize však očekávati, že nékteré kosti končetin 
se daji z úlomkň sestaviti. Tfetí lebka, dle výpovedi délnikú 
detská, jest lebkou liščí; nezjistil jsem ani kĎstky, jež by byla. 
náležela dítéti. 



— 265 - 

Mnoho časti obou koster bylo zmaŕeno, i jest velmi litovati. 
že po prvním objavu zbytku lidských nebylo další kopáni ihned 
zastaveno a pak svéŕeno zkušenému znalci. 

Lidské tyto zbytky a zejména obé lebky podstatné se liši 
od kosti a lebky, jež v sousedni Bočkové dífe r. 1881 nalezl 
kustos videňského dvorniho niusea .lOS. SZOMBATHY, a o jejichž 
diluviálnim stáŕí jsem již tehdy pochyboval. Nový nález pochyb- 
ností téeh nerozptyluje. 

Z výrobku lidských, jež s kostrami byly nalezený, uvádím: 
zpracované parohy sobí, zejména 2 plochá, krásne broušená, na 
obou koncích pŕihrocená hladidla, z nichž jedno úplné zachovalé jest 
17'5 cm dlouhé a uprostred 2 cm široké; dále pak pazourkové 
škrabadlo, 9 cm dlouhé a 6 cm široké, kamenné hladidlo, jedno 
rohovcové jadro. 

Z četných zbytkô zvíŕecich, jež poblízku koster lidských 
byly nalezený, určil jsem tyto druhy diluviálni : Usku obecnou, 
Háku i)olárni, rikn, zajice héldka, pišťuchu, kŕečka, soba, losa, zuhra 
a tetŕeva. Nezjistil jsem ani medvéda ani hyeny. Dva odhozené 
parohy jelení sotva Ize pokládati za současné s ostatními zbytky 
diluviálními. 

Nález celý zaradili dlužno do nejmladšího diluvia, do 
pokročilé doby sobí, ač lebky lidské zachovalý ráz starší. — 

Ďalším účelem cesty mé bylo ohledání nalezišté pŕed- 
mosteckého a severovýchodní Moravy se zvláštním 
zretelem ke stopám doby glaciální. 

V Pŕedmostí shledal jsem, že každoročné objevují se v cihel- 
nách po obou stranách táboŕišté lovcú mamutích dosti četné zbytky 
zvírený diluviálni, najme mamutí se zrejmými stopami púsobení 
lidského a pŕicházejí často na zmar, ježto není nikoho, jenž by 
je od délníkú za pŕimérenou náhradu kupoval. Mestské museum 
pferovské by za nékolik korún mohlo z Pfedmostí získali cennejší 
predmety, než chová ve svých jinak dosti bohatých sbírkách. 

Ve Štramberku a okolí pátral jsem po stopách ledovcu, jež 
by byly dokladem, že také téme Kotouče bylo v dobé glaciální 
ledovcem pokryto, nedospel jsem však k jistému o tom úsudku. 
Bude treba dalštch pozorovaní. 



- 266 — 

S tim SOU visi otázka z a 1 e d n é n í moravských B e z k y d , 
zejména skupiny Radhoštské. Také zde nutno ponechali 
konečné ŕešeni studiím pŕištim, ač by „morské oko" na jižníni 
Svahu Radhošté aspoň poukazovalo k lokálnímu, po deiši dobu 
tľvajíeímu zalcdnéní. 



„Lochy", umelé jeskyné na Morave. 

Souborný pŕehled. 
Podáva I. L. Cervinka v Uh. Hradišti. 

Po celé téméf Morave, v Uhrách a Dolních R.akousich 
jakož i částečné v Bavoŕích vyskytují se všude, kde jsou moc- 
nejší ložiska cihláŕské hliny, umele vykroužené chodby 
a úkryty kŕivolaké, nékdy i v podobe bludišť založené. 
Bývají obyčejné pod domy v nynejších osadách aneb i v lesich 
a na polich opodál lidských obydlí. 

Lid í'íká jim „lochy". 

Minéní o nich je podnes neustáleno, puvod a účel lochu je 
dosud nerozfešen, ba opravdu hádankou. 

Otázkou touto a prozkoumávánim lochu moravských zabý- 
vah se pilné pp. : K. Bukovanský, V, Gap e k, Dr. M. Kríž, 
F. My klík, pi. L. B ak eso vá, M. Trapp a m. j. Snesený 
materiál moravský je asi tento ve stručných zprávách: 

Lochy v Klohouhácli na Brnenskú popsal naduč. K. Jar. 
Bukovanský, Chodby jejich, které se táhnou snad na nékolik 
hodin (?) po krajine a do nichž vedou na rozličných mistech 
otvory, jsou vykopaný ve žluté hline diluviálni : jsou asi 2 m 
vysoké, 0*7 m široké, s goticky lomeným stropem. Prukopem 
tímto, který vede daleko pod méstečkem ano i do okolních lesň 
(„Pŕestavlky", les „Divácky"), môže tedy procházeti jen jediná 
osoba; po stranách chodby vždy ve vzdálenosti asi 20 m byly 
výklenky, aby se chodci mohli pohodlné vyhnouti. 

Z této hlavní chodby vedou v pravidelných vzdálenostech 
na pravo i na levo nízke pobočné chodby v délce asi 3 m do 
postranních komiírek. Tyto poboční chodby jsou tak nizké, že 



— 267 — 

se jimi človek mňže jenom čtvernožky proplaziti, načež octne 
se v komúrce obyčajné I '8 m vysoké a 2 m do čtverce. V koutech 
téchto kobek jsou sedadla z hliny upéchovaná, nad sedadly pak 
vždy výklenek, do néhož vkládán kahánek nebo louč (obr. !.)• 
V jedné komúrce byla aspoň klenba nad výklenkem pla- 
menem začazena. 




Obr. 1. Prúŕez loc-hu v Klobuucich. 



Ve stropei.'li každé komňrky, a to pravé uprostred, jest asi 
10 cm široký otvor okrouhlý, který vede až na povrch zemský 
a kterým patrné mél býti pŕivádén do chodeb čerstvý vzduch. 

Starší občané kloboučti, kteh lochy navštívili, vypravovali, 
že se tam našla lebka zvifecí, stfepy nádobí hlineného a nékolik 
kamenô. Jinde nalezený známky po jakési brance: na zemi ležely 
dve vrstvy hrubých a neforemných vepŕovic (nepálených cihel) 
a ve stenách stopy zarazených hŕebú, které asi držely dvíŕka. 
Jiné lochy mély podel stén náspy na sedení, ba i nasypané stoly. 

V jedné takové svétničce vykopaný též lidské kosti. 

Dnes jest vétšina lochň neprístupná. Prňduchy totiž vnikala 
do nich častéji voda, zaplavovala komurky i chodby, steny se 
sesouvaly a zanášely. 

Také na návrší „Pod povétrňáky" jsou lochy, vétšinou už 
zaborené.^) 

Mnoho lochu jest u Klobouk v lese nad Pŕestavlky „na 
Rovinách" fečeném a pak v lese „nad Novými horami". 

V mestečku jest jich nyní (1884) jen néco málo prístupných. 

V chaloupkách za helvetským kostelem, pak v domech od 
čísla 14. počínajíc, všude jsou lochy a vedly prý spo- 
lečnou chodbou pod dum čís. 93. Společná tato chodba prý 
vede ke studni v Mezírce, mezi čís. 93. a 94. Tam prý si 



1) Časopis vi. muzejniho spolku v Olomouci, 1884, str. 117. 



— 268 — 

lidé z lochú pficházeli pro vodu na pití i mytí a nazývali stii- 
dánku Myjavka.^) 

O Myjavce zaznamenal p. F r. Cičatka tuto povést: , Pred časy zpozo- 
roval jeden soused, když nabíral v ni vodu, že do ni sahá jakási ruka s hli- 
nenou nádobou též pro vodu. Když to pozoroval po druhé, smluvil se se sou- 
sedy, a když ti se o tom presvedčili, počíhah si a chytih onu ruku a s ni 
zároveň človeka, který podzemní chodbou pro vodu si docházel. Byl to sta- 
ŕeček, který, když ho vzali domu a néco u nich pojedl, v prach se rozpadl." 

Také v locháeh u Rožnovského našli kostru, která se roz- 
padla, když se jí dotkli-.) 

Lochy kloboucké navštívil též pan Flór. K o u d e 1 k a, známy 
archaeolog, a prohlížel 1och v čís. 220. u p. F. Foretníka. Pod- 
zemní komňrky užívaj í tam za sklep, chodby z ní vedoucí však 
zazdili.^) 

Ve Zdámcich jsou lochy na farním poli v „Klínafích'"'. Často, 
se propadlo kus pole, a otevŕela se díra, vedoucí do neznámych 
chodeb. R. 1888 otevŕela se opét taková díra; otvor byl okrouhlj^ 
na ^4 m v pruméru. Pod ním sesypala se hlina na 4 m hloubky, 
a tu vedia úzka a nízka chodba do první šiŕaviny, prostory na 
2 m vysoké, 3 m dlouhé a 2 m široké. Zde mohl človek poho- 
dlné stati i choditi. Z této komôrky šla opét úzka chodba % íi^ 
široká a 1 m vysoká, a po 2 m byla opét tak veliká komôrka 
jako první, po dalšich 2 metrech tfeti. Z druhé komôrky odbočo- 
vala smérem jižním nízka, úzka chodba (0*4 m) a na 4 m daleko. 

Prostory tyto vykrouženy jsou ve žluté, písečnaté hlíné 
nastrojení ostrým, kovovým, našemu rýči podobným, a sloužily za 
útočište v pŕípadech války a pronásledování. 

Zŕízeny jsou dle určitého plánu, na obranu dúmyslné pre- 
mysleného, a poskytovaly bezpečný úkryt tém, kteŕi se do 
nich utekli. 

Vaŕiti a topiti se v nich nemohlo ; nejsou ani steny očazeny, 
ani tu není ohnišť a popelišť: kouŕ vycházející otvory ven, byl 
by úkryt prezradil. 

V ArcMehové již nékolikrát se stalo, že se lidem pôda buď 
v síni nebo ve svétnici nebo ve stáji preborila, a otevŕel se 1och.*) 



1) Cas. muz. 01om., 1885, str. 452. 

'') Cas. muz. 01om., 1886, str. 178. 

'■') Cas. muz. 01om., 1885, str. 87. 

*) Dr. M. Kríž, Dejiny mestečka 2dánic, str. 123. 



— 269 — 

V Netikovicich (u Zdanie) jsou též lochy. Jeden začiná práve 
})od svétnici. jde pod návsim. protinal studňu na dvore souseda 
naproti bydliciho a vytrácel se v jeho sklepe. Tato studňa je 
na vrchu okrouhlá. ve zpodku však čtyŕhranná, tak že svrchu otvor 
k vode vedouci není viditelný.^) 

Vrhice u Klobouk. Pri kopaní sklepu nalezený byly lochy 
vykopané v hlinovici a eástečné i ve štérku. Xadučitel V. Š m ah e 1 
vypravoval, že se tam též našly lidské kosti, stŕepy z nádob 
hlinených a j.-) 

V Lošticich zachovalý se v čis. 180. na „Skŕečkáeh" stopy 
lochu ; začátek chodby do žluté hliny vykroužené vyklenut nyni 
na sklep. ^J 

V OŕechovióMch uhozeno na loc-hy ve sklepe Jana Polcara. 
Byla to sluj 2 m hluboká i široká, a z ni vedly dve chodby 
šikmo pod zemi. Ve stenách sluje zastrčený byly drevené dlouhé 
tyče, které se však rozpadly v prach, jakmile se jich dotkli. Nyni 
jsou chodby zasypaný. 

O dva domy niže, u Jana Nemecka, spustila se pi. Bake- 
šová z kuchyne nálevkovitým, asi 2\o m hlubokym otvorení do 
vykroužené dutiny; z ni vedou tri úzke trubicovité chodby ruzným 
smérem do zeme. Dve z nich jsou zasypaný, tak že se do nich 
dalo vniknouti pouze 2 m dovnitŕ. Hned z kraje bylo ve sténé 
pozorovati malé výklenky asi 4 cm vysoké, tolik hluboké a 6 m 
široké. O podobných výklencich zmiňuje se též P. L. Karner 
a domnivá se, že byly proto udélány, aby se človek i bez svetla 
hmatem podlé nich mohl v loehu orientovati. 

Tretí dérou 55 cm vysokou prosoukala se spisovatelka do 
místnosti, v niž se mohla pohodlné vztýčiti. Byla to kaplička se 
stropem špicatým, velikými cihlami „vepfovicemi'' vyzdéným. 
V čele nevysoko od zeme byly dve diry naproti sobé. v kterých 
asi bývalo upevnéno drevo na sedátko. Špicatým pr&chodem 
dost nízkym mohlo se vejíti do druhé vétší místnosti. v které 
s obou strán bvla sedadla hlinená, ve sténé vvklenkv a také ve 



1) Cas. muz. Olom., 1875, str. 42. — Dr. M. Kŕi ž. Dejiny mestečka Zdanie, 
str. 124. 

2) K. J. Bukovansky. Cas. 01. m., 1884. str. 119. 

3) J. H(avelka). Cas. 01. m., 1SS4. str. 171. 



— 270 - 

strope prňduch. Dále vedia ješté nízka chodba, ale byla zasuta 
hlinou a kamenira. 

Tesy na stenách byly spôsobený 8 — 4 cm širokým nastrojení, 
na stranách okrouhlým, a když spisovatelka pfiméŕila k nim 
kamenné d lát k o, v týž den v záhrade onoho rolníka nale- 
zené, hodilo se úplné do tesň ve stene. L. Bakešová 
považuje tuto okolnost na posuzování stáŕí lochú za nemálo 
dôležitou. 

Také v Tihovicich byla v domé rolníka Dvofáka podobná 
skrýš, nyní zazdéná. Vypravují o ní, že méla podobu jakési 
kuchyne s klenutým stropem. Kolem stén byla hlinená sedadla 
a uprostred hlinené ohnište jako stôl, a na ném prý byly hrnce 
s popelem s pŕiklopkami. Prôchody prý se vedly odtud až do 
Orechová. 

V Oŕechovém jsou podobné podzemní chodby a skrýše, které 
ve spojení s lochy oŕechovskými a tikovickými tvoŕi podzemní 
labyrint a táhnou se až pod kostel. 

V Zilošicich stojí kostel na kopečku, a pod ním ve škále 
vytesaná je chodba s menšími a vetšími prý místnostmi. Nemci 
jmenují sluj „zlatovou".^) 

V Lechovících na Znojemskú jsou také lochy. M. Trapp 
praví o nich, že jsou to chodby s gotickým obloukem, a z nich 
vedou tesné spojovací otvory do péti komôrek. 

Jiné lochy na Znojemskú jsou ješté v Borotkich a Hrádku, 
které popisuje obšírnéji benediktín P. L. K am e r.-) 

Lhánice (u Mohelna) mají lochy v domé čis. 13. Prozkoumal 
a popsal je p. uč. V. Gapek, známy ornitholog. Ve studní jest 
ve hloubce asi 4 m. otvor do chodby hlavní. Chodba tato je 
také gotická, néco pfes 1 m vysoká a 60 cm široká. Tu a tam 
jsou ve stenách nepatrné výklenky, snad na svetlo. Ze hrebene 
chodby vedou pŕímo k povrchu okrouhlé komínky; dole jsou 
pŕes 1 dm široké, k vrchu se úží. Hned blízko studny jsou po 
obou stranách chodby dvé komôrky (obr. 2.). 

Do pravé komôrky vede nízka chodba (55 cm zvýši i zšíŕí 
a 1-4 zdélí% Jizbička tato je 2 m dlouhá. 14 dm široká a 15 dm 



') L. Bakešová, Cas. muz 01., 18S5, str. 77. 

^) L. Kárne r: Kiinstliche Hôhlen aus alter Zeit. iVideň, 1903). 



:>71 — 



vysoká: strop je gotický. Ve stenách byly malé výklenky, snad 
na umisténi svetla neb néjaký;:h drobotin. Uprostred steny za- 
padni byl hluboký výklenek V2 ""^ široký a vysoký, a od stropu 
jeho vede nahoru malý. zasutý kominek. Steny výklenku i steny 
celé komôrky jsou tmavé, jako by byly začazeny, Ve výklenku 
samém byly zŕetelné stopy ohne, néco popela, kusy opálené 
hliny a nékolik kosti vepfe domáciho a kus pokličky s držadlem 
knoflikovýra. 

Leva komňrka je téze podoby, jenom o néco málo vétši. 
Tato jizbička jest primo pod stavením. Odtud vede chodba 
na východ, asi 14 m v délce. tu rozdvojuje se na levo i na pravo 
a tvon bludišté v podobe osmičky. Celkem jest délka všech 




Obr. 2. Fúdorys lochú ve Lhánicich. 

téchto chodeb 55 m. Na severnim oblouku bludišté byl vchod 
na povrch (do sousedni záhrady), dnes je však zavalen. Ze 
studne vedou ješté dve chodby podobné k severu a západu, jsou 
však po nékolika krocich zasuty. 

Pod Lhánicemi jsou dle povesti i jinde ješté lochy, a možno 
prý jimi pŕijiti až pod Mohelno.^) 

V Padochové u Ivančic otevŕeny byly lochy na dvore domu 
čis. 1. Vykopaný jsou v drobném a dosti sypkém pisku mioce- 
novém. Chodba vedená je oválne v délce asi 20 m, a vybočují 
z ni na bok dvé komôrky. Po stenách, jež jsou velmi dobre za- 
chovalé, vidny tu a tam stopy po úzkém ostrém nástroji. Strop 
úži se do tupé lomeného oblouku, výklenku ve stenách neni, 
kominky či prôduchy jsou však patray dva. Obe komôrky roz- 
meru nepatrných J. i 10 cm dlouhá, 100 cm vysoká a 110 cm 



1) V. Cap e k, Cas muz. 01., 1SS5, str. 86. 



272 

široká. II. 110 cm dlouhá, 95 cm široká a 120 cm vysoká) 
s chodbou úzkymi šíjemi spojený. Na dne chodby nalezený kosti 
ze dvou slepic a holuba a téméf celá kostra menšího psa a asi 
4 stfipky podobné nynéjšímu černému nádobi ivančickému. Zcela 
podobných stŕepú jest na okolních zŕiceninách stredovekých hradu 
dustatek.i) 

V Syroviné u Bzence ukazují zasypaný otvor k lochu. ve 
kterém prý nalezená byla „zlatá kachna". Pan F r. M y klík 
prozkoumal zdejší lochy, pokud nebyly zasypaný, pod grunty 
rolníkô Fialy, Sluky, Šimika a Habáné, Byly to úzke chodby 
klikaté, v jejichž bocich jsou stŕídavé v pravo a v levo malé 
začmoudéné výklenky, pro svetlo, po dvou metrech od sebe vzdá- 
lené. Prflduchy na vzduch ucpány jsou práchnivým dŕevem. Chodby 
klenutý jsou ostrým obloukem; steny, málo otŕené, zachovalý 
stopy motyky tak, jako by byly teprve včera vykrouženy. U Ši- 
miku byla v lochu pec úplné z kamene vystavená. Hospodár ji 
rozbofil a zdiva upotrebil. 

Všecky lochy jdou stejným smérem od jihu k severu, jakoby 
vedly k jedinému stredu na výšine kostelni. 

O lochu u Šimiku povidá se : 

„Kdysi se proboŕila v komore díra do jakéhosi uzounkého sklepa, 
o némž nikdo pred tím nevedel a do néhož se nikdo také nechtél odvážili. 
Jednou byla hospodyné pŕes hrubou (mši) sama doma a ze zvedavosti vešia do 
sklipku, který se po nékolika krocích rozširoval v prostrannou místnost. Bylo 
tam nékolik stolečkú a na nich stŕíbrné penize. Žena radostné po penézích 
sáhla, ale sotva že je shrábla, rozsypal se stolek na prach. Ulekána vybehla 
ven a nepriznala se nikomu. Po čase odvážila se do lochu opét a chodila 
si pro penize, kdykoliv jich potrebovala. Když už tam nebylo penéz, odvá- 
žila se hospodyné dále do sklepa a tu na své ustrnutí spatŕila nékolik 
osôb sedéti tise pri sténé, buď na zemi nebo na sedátkách, jakoby dŕímaly. 
Ghtéjíc je probuditi popošla bliže, aby se jich dotekla, sotva však ruky na 
né vztáhla, rozpadly se ve hromádku prachu a kostí. Strachem už do sklepa 
vlce nevkročila, ale když od té chvíle nebylo v tom domé pokoje, pfiznala 
se ztrápena strachem ; i byly kosti onéch osôb vynesený a pohŕbeny, a v domé 
byl zase pokoj jako pred tím." 

Také ve žlebé pri ceste ze Syrovína do Orechová byly prý 
podobné lochy. 

Též ve Stŕihrnk-ich u Buchlova jsou prý lochy, ale nyni 
zazdéné. 



'j V. čap e k, Cas muz. 01om., 1895, str. 77. 



— ^73 — 

Lid v Siiroviné si vyprávi, že jsou to skrýše pronásledovanýcli 
moravských bratŕi („novokŕténcň"), kteŕi méli své stŕedišté 
v blízkych Žeravicích.^) 

V Kŕižanovicich u Výšková pfi stavbe silnice po návsi ote- 
vŕeny byly pod čis. 11., 12 a 14. též lochy. Dle výpovedi 
p. J. Prikryla, hospod. adjunkta, a jiných sousedfi, ktefi je tehdy 
prolezli, byla to úzka chodba, z niž na bok vycházely menší 
a nižší chodby do malých komurek anebo jenom utvoŕily kolo 
a vrátily se zpét. I präduchy byly zpozorovány. Xálezň učinéno 
nebylo zadných. Také v blízkych Hošticich byly prý lochy otevŕeny. 

V Xezanii/sUcich otevŕena chodba podobná v cihelné, po 
nékolika metrech však je zasypaná. 

V Uréicich prostirají se lochy pod usedlostmi celé „Hornice", 
zrušením návesních sklepú byly však zatarasený í vchody do 
lochĎ. Loch ze sklepa J. Marka vedl prý až do lesíka Skalice. 
R. 1870 uhozeno na podobnou chodbu pekné ve slinovici vystrou- 
hanou pod školnim dvorkem : vedia prý až pod kostel.-) 

Podobné objeveny lochy i na Prostejovskú ve Vralio- 
mcich a v Kostelci, kde loch pod silnicí dodnes je obydlen a 
proménén v chaloupku „ve sklepe" zvanou. Z chaloupky vede 
podzemní chodba po oklikách a zátočinách k severu. Do chodby 
ústi na nékolika mistech prostranné, ale nízke skrýše.-^) 

V Námešti (u Olomouce) popisuje též p. V. Houdek ko- 
môrku pod usedlostí čís, 40. zachovanou. Ze sklepa vede do ní 
otvor jen ':ž stopy vysoký; jizbička sama má tvar nepravidelné 
okrouhlý, asi 4 čtvereční sáhy veliký, jejíž klenba ve výšce asi 3* 
do špice se sbihá. Na dvou rôznych stranách pri zemi byly nízke 
otvory do dalšich chodeb, avšak majitel dal je „pro jistotu" 
zazdíti. V klenbe je též ústí okrouhlého komínka. Dle povesti 
vedou tyto podzemní chodby až do lesa Džbána.^) 

Zastdvl-a. V cihelné uhodilo se též na loch ve vysoké hli- 
nité sténé: je to čtverliranná komôrka asi 27^ m dlouhá a tolikéž 
široká; uprostred stropu jde z ní pruduch do vyše.') 



') C. 01. m., 1888, str. 78. 

2) F. Heidenreich, C. 01. m., 1887, str. 119. 

3) F. Faktor, Popis okr. hejtm. Prostejovského (v Praze, 1898), str. 14U. 
*) C. 01. m., 1885, str. 133. 

') A. Krát o ch vil, Okres Ivančický, str. 850. 



— 274 — 

To jsou asi všecky moravské loehy, které byly aspoň lépe 
prozkoumány neb ohledány. 

Ovšem mimo ne pripomína se jich mnjžštvi jinde, na pr. 
v Kol'orách, v Tf/nci, ve Slapánicích, v HabrovanecJi, v Ndlde, 
v Kuŕimi, v Holaskícli, v Sehetové, v Bajhradé, v Miroslavi, 
v Naloučanech, v Želeticich, v Žárošicich, v DamhoHcicJi aj. \. 
Na úplnost nečini ani tento seznam nároku; protože pak tyto 
lochy zaznamenaný jsou jenom z doslechu a podaní, nemohou 
míti vétšiho zájmu, pokud nebudou podrobnej i ohledány a 
zjištény. 

Záhadné tyto sluje daly ovšem nemalou práci svým vykla- 
datelňm. kteií chtéli podati pravdepodobný výklad jak o jejich 
účelu, tak pokud se tyká pôvodu. K. Bukovanský na pr. 
klade puvod jejich do doby prae historiek é, je prý však ne- 
snadno ríci, použivalo-li se jich za stály byt anebo jen za nečasu 
nebo v čas nebezpečí. 

L. Bakešová soudí, že v nich človek, nejsa ohrožen jejich 
sesutím, vyhledával bezpečí pred živly i zverí a nepráteli. 

Považujíc je za nepochybné památky slovanské, srov- 
nává je s pečerami ruskými a domnívá se, že u nás hned 
už v dobách pohanských k účel ň m náboženským slou- 
žily. a že pozdéji, když se víra kresťanská po všem Slovanstve 
rozšírila, zbožní poustevníci a raniši sveta se odrikající v losích 
zdržovali se dočasné. V Rusku na pi', posud ješté mnísi ve starých 
pečerách obývaji. 

Také mohlo se jich používati jako pohrebišť. neboť všady 
prý (?) se našly v Bavofích, Rakousích a na Morave popelnice 
s popelem spolu anebo aspoň poblíž lochň. Tak v Oŕcchovičkách 
u souseda Mich. Nováka pod chlévem byla neveliká místnost, 
kolem stén byla hlinená sedadla, uprostred hlinený stôl a na nem 
množstvi černých hrncô riizné velikosti s poklopkami a v nich 
jenom popel. Jinak možno, že v okamžiku nebezpečí, za zimy a 
jiných svlzelô, utikal se človek také do téchto bytô podzemních. 
Není však pravdépodobno, že by mu byly tyto úzke, tmavé a málo 
vzdušné chodby a prostory sloužily za trvalé obydlí. 

Lid naKloboucku i jinde si vypravuje, že jsou to skrýše, 
v n i e h ž o b y v a t e 1 é p r e d n e p r í t e 1 e m z á s o b y s v é ukrý- 
vali a také sami po čas války prebývali. 



— 275 — 

,Když Tatári v kraji zdejšim radili, utíkali se obyvatelé do lochú, zvlášté 
prý ženy a deti ; mužove prchali s dobytkem do lesu. Pŕikvapivši Tatári sebrali. 
kde CO bylo, ale majíce ješté v úmyslu ženy a dítky odvléci do zajeti, odjeli 
prý jenom na oko, avšak potichu se vrátili. Na to prý sami do lochu volali 
anebo nékomu z domácich zajatých volati veleli: „Hančo, Káčo, Marjáno, 
Terezo, polež, už jsou ty šelmy pryč!" Ženy uvéŕivše tomu volaní prý vyšlý 
a byly schytaný." 

Jinou povést vyprávél jakýsi staŕeček. že prv v lodiach 
by d lei p ra národ „Zemčákú" nebo „Zem karu". Jaký to 
byl lid, nikdo už nevi. 

M. Trap p považoval lochy za skrýše lidu venkov- 
ského v dobách vpádu švédskych. 

Dr. M. Kríž mini, že človek praveký lochĎ vykrou- 
žiti nem o hl, neboť nemél k tomu potrebných nástroju, podobné 
človek pfedvéký (obyvatelstvo keltické). 

Od našich slovanských pŕedkô tyto úkryty ne- 
pocházeji z téchto príčin: 

a) Slované by nebyli nazvali úkryty nemeckým j m énem 
„1och"; název tento je rozšír e n všude, kde takové úkryty 
se vyskytuji. (Výraz ..1och" pôvodné pro tyto úkryty užívaný roz- 
šiŕen byl pak v nékterých krajinách i na sklepy nebo diry vňbec.) 

Zadnému z našich slovanských pfedkň nemohlo tak mané 
napadnouti, aby nazval ony úkryty „lochy", kdyby nebyl názvu 
toho slyšel od lidí, kteŕí slova toho a téch ukrytú užívali. 

b) Kd3'by naši slovanští pfedkové byU lochy zŕizovali, ne- 
byli by tak učinili ve mnohých pfípadech na mís t ech, kde se 
nyní vyskytuj í. 

Pravde podobno však je, že i naši slovanští pŕedkové lochú 
jim známych a za úkryt se hodicich užívali v prípade války 
anebo pronásJedování. 

c) Dle povesti z „lochú" vycházely (a dosud vycházeji) ..divé 
ženky" a „diví muži". Vjeskyních a ve slujich bydli, kdež vedou 
jakési hospodáŕství; nedaleko jeskyné mivají zvláštni pec na pe- 
čení chleba.^) 

Z podaní toho usuzuje Dr. M, Kríž: 

1. Naše „divé ženky" nejsou tvory bájeslovnými, nýbrž oso- 
bami lidskými. 2. Jimi jest rozuméti lid národnosti cizí 



1) Víz o tom vice : Prémie Umelecké besedy na r. 1888, článek Frant. 
Bartoše. — Svétozor. 1882, str. 207. 



— 276 — 

(neslovanské). 3. Slované totiž pŕistéhovalí do Cech a Moravy 
zastihli tu zbytky obyvatelstva cizího (germánskeho). 4. Tito hdé 
utekU se pred slovanskými pŕistéhovalci do lesô, jeskyň a jiných 
podzemních skrýší, 5. Mužove jejieli lovem zvéŕe se zabývající 
málo kdy se odvážili do osád nových osadniku. 6. Ženy však 
seznámivše se záhy s dobráckym lidem slovanským, pomáhaly 
v domácnosti i na pohch. 7. Znajíce ze zkušenosti podnební po- 
mery, radily s úspéchem hospodárom. 8. Také účinky léčivýeh 
rostlin ze zkušenosti znalý a hospodyním sdélovaiy — ony daly 
podnet k bájím o „divých ženách". 9. Mladé „divé ženky" tou- 
žily zajisté po sňatcích s mladými hospodári. Tím se iipevňovaly 
pi'átelské svazky mezi Slovany a zbytky obyvatelstva germánskeho, 
až konečné zňstaly pouhé upominky rozmanité pohádkové pŕi- 
barvené na bývalé národopisné pomery.^) 

* 

Potud naši badatelé. Z cizích zabýval se studiem téchto 
podzemních bytu hlavné v Bavorsku proí. A u g. Thierscli 
a považoval je za praehistorické komory hrobové či 
katakomby, archaeolog Panzer soudil o nich, že to j sou krypty 
a také staropohanské chrámy, podobné prof. Sepp aj., 
ačkoliv se tam nikdy ani zbytky mŕtvol ani stopy po modloslužbé 
nenalezly. Arcibiskup Dr. Steichele považuje je rovnéž za 
místa bohoslužebná, a to hned z dob národa, který v Ba- 
voŕích sídiel pfed vniknutím Rimanov. 

Celé čtvrtstoletí práce badatelské venoval lochňm bene- 
diktín gôttweigský, P. L am b. Karner, jenž v Dolních Rakousích 
a pri hranicích i na Morave všecky znáiné sluje prolezl, zméŕil 
i hojné fotografoval, a všecky své výzkumy uložil ve veliké 
a skvostné vypravené knize.-) Sluje dolnorakouské srovnávají se 
úplné s lochy moravskými; ■ — tytéž úzke chodby s pripojenými 
komôrkami, vétšími a menšími, sedadla, výklenky v bocích stén, 
chodbičky do kruhu kolem silných sloupň vedené, — patrné 
záskoky, — prôchody a táž soustava bludišť a labyrintové založených 
chodeb, a to vše v cihláfské hline vyryto. Karner podáva tu 
studii o nanejvýš zajimavém slohu stavitelském v pod- 
zemí, jehož pňvod, účel i užití zústává nám napoŕád hádankou. 



') Déj. mést. Ždánic, str. 12.S. a násl. 

-) L. Karner: Kíinstliche Hôhlen aus alter Zeit. Mit einem Vorworte 
von Dr. M. Múch. Wien (R Lechner), 1903. 



— -2// — 

Tajemství toto ovšeín snaži se Karner rozluštiti tím, že 
se pridržuje názoru arcibiskupa Steichele a s nim souhlasi, 
že jsou to božišté jakéhiosi pravekého národa, Mezi nemno- 
hými a nepatrnými nálezy v prozkoumaných losích zj istil totiž 
v Mayrlwtu na dné nádoby ,slunné kolečko s kŕižkem" a z toho 
tedy soudí na provádéní jakéhosi zpňsobu slunečního kultu. Dňvod 
to ovšem dost absurdní, povážíme-li, že podobné značky užívaný 
a zavedený byly hrnčíŕi na dnech nádob, aby se nádoba pfi 
práci na kole nešmýkala. Jiných více méné fantastických dôvodu 
už ani nevzpomínáme. 

Nelze-li tedy souhlasiti s domnénkami, že lochy mély účely 
bohoslužebné, napadá vzpominka na podobné príbytky Eski- 
mácke. Ovšem veškeré charakteristické znaky svedčí proti 
trvalým bydlištím: za útočište dočasná Ize je však míti 
nejpravdépodobnéji. 

Do praveku sebe pozdniho k 1 á s t i j e j i c h p ň v o d n e 1 z e ; 
není pro to nejmenšich dôkazu. 

Pŕedevším n e z j i s ti 1 o se pranijakých nález ô pravekých, 
ať už nástroju nebo zbraní, které by svédčily o obývaní, af popel- 
nicových nebo kostrových hrobô, které by opraviiovaly považovati 
lochy za krypty a hrbitovy: a také ani nijak nesouvisí naše 
ani cizí lochy s nalezišti pravekými. 

Považuji proto v souhlasu s V, Gapkeni lochy moravské 
a jim podobné za skrýše a útočište, která si zhzovah naši 
predkové v nepokojných dobách válečných, a mám za to, že 
pôvod jich nesmime hloubéji hledati než v posledních sto- 
letích stŕedního a prvnich stoletích nového veku. 
Dovedné a zajisté i pracné a nákladné porízení lochô predpo- 
kladá už dokonalé nástroje: úhledné kominky, výklenky (pro 
lampičky?), kloboucké vepfovice, stopy po brance a t. d., to vše 
poukazuje na doby opravdu pozdní 

Ďalší dôvod vidíme v tom, že lochy bývaj i z pravidla 
pod nynéjšimi osadami; patrné predkové je budovali 
úmyslné a docela vhodné pod svými domy. V náhlém nebezpečí 
odnesli tam drobnejší a cennejší veci, mnohdy snad jenom holé 
životy v nich uchránili. Chodby do loehô jsou vždy tesné, aby 
se snadno daly zatarasiti a snad i snadnéji hájiti. Bludišté, 
záskoky a pod. bezpečnosti zajisté jen napomáhaly. 

19 



- 278 — 

Dalšim dúvodem pro mínéní naše jest jejieh takŕka nepo- 
rušený stav, tak že se zdá, jakoby jich poskrovnu bylo uží- 
váno. V čas nebezpečí človek si 1och vykopal a pripravil, a hledél 
pokojnéji budoucnosti vstŕic — mélC útočište. Že ho snad neupo- 
tŕebil, — tím lépe.^) 

Ovšem i proti tomuto mínéní dalo by se namítati na pi', 
že by rolniku za téžko bylo, ba i nemožno uchrániti v loehu 
nejzávažnéjší majetek, dobytek, kone, a pak i jednostejnost 
všech téchto staveb na rozsáhlém prostom, na 
némž lochy zjištény, a též s lidstvem rňzné národ- 
nosti je rovnéž protiduvodná, Nelze tudiž lochy naše ani dolno- 
rakouské považovati za p o u h é skrýše. Snad se i tato hádanka 
časem jasnéji osvetlí. Dnes jest pouze jisto, že dosavadní nálezy, 
stavba lochú a k tomu nutné dokonalejší nástroje dosvédčují, že 
pňvod jejieh rozhodné nespadá do praveku. 

Mimo „lochy" jsou v četných osadách jiné skrýše podzemní, 
které se sice podobné zovou, ale mají naprosto jiný účel i tvar. 
Sloužívaly za starých dob na*uschování obilí. 

Takové skrýše obilné na pŕ. ve Vrhicich mají shora kolmý, 
okrouhlý otvor asi 0*66 m v pruméru a 1'5 m hloubky; odtud se 
dutina rozširuje až i na 3 m v prňmeru a asi 3 m v celkové 
hloubce a v kulatém tvaru. Jama se náležité vypálila, aby vlhkost 
neméla prístupu, a užívalo se jí za sýpku na obih nebo za skrýš 
na jiné veci. 

Podobné jamy zjištény byly ve Ždámcicli, v KJohouMch, 
v Midéni cieli, v Cejkovicich, v Loštieich, v Popuvkáeh (u Kojetína), 
zasypané videl jsem v cihelnách v Uli. Brode, v Kunovicich, v Drno- 
vicich, v Brumovicich a j. 



1) Srov. V. Cap e k, Čas. muz. 01., 1885, str. 135. 




Zprávy spolkové. 

Zprávy z Moravské musejní společnosti. 

Zprávy z první tŕídy odboru vedeckého. 

V druhé sehĎzi, konané v pondélí dne 19. prosince 1904, 
pŕednášel konservator pan Augustín Kratochvíl, kaplán 
v Popovicích, „o bratrské škole ivančické a o luthe- 
ránské škole velkomeziŕické", 

Ježto študentský život na vysokých školách nemeckých nebyl 
práve vzorný, z obavy, aby mladi šlechticové z Jednoty bratrské 
na nich se nezpronevérili ani jazyku ani mravum ani ryzosti bratrské 
viry, zkrátka. aby stéhováni na cizí university se stalo zbytečným, 
bylo ustanoveno bratrskou šlechtou na Morave, aby založená byla 
vyšší bratrská škola (lépe rečeno, aby rozšírená byla do- 
savadní škola partikulární o 5 nejvyšší tŕídy), na níž povolaU 
za rektora r. 1574 EsromaRudingra, z Wittenberka práve 
propušténého, kteréhož bratfí znali j ešte ze studií na taméjší 
université. A když byl Esrom v Ivančících, usneslo se 17 (pozdéji 
o 3 více) šlechticú, že ročními príspevky nahradí náklad na 
rektora a pomocníka jeho. Esrom pfišed do Ivančic, pridal se 
k učení bratrskému. Rozvijejíeí se učitelské činnosti jeho vadila 
nemoc jeho, a vlivu a významu školy opírali se hlavné císaŕ 
Rudolf II. a biskup olomoucký Stanislav Pavlovský. První prísne 
rozkazoval pánum z Lipého (r. 1580 a 1583), aby zavreli školu, 
vyhnali učitele a zmocnili se Rudingra. Páni z Lipého neposlechH, 
ale napsali císafi, že jest špatné zpraven o škole ivančické. 
Biskup Stanislav dopsav témto pánúm, navrhl jim i místo ve svém 
biskupství, kam by méli dovézti Rudingra zajatého. Když však 
Bedŕich z Žerotina zasáhl na prospech Rudingrôv u biskupa a 

19* 



— 280 — 

Frant. hr. Thurn a Zikmund hr. Harclek u císaŕe, zmenilo se 
mnoho v bezpečnosti rektorové, jenž žil v Ivančicíeh do r. 1588. 
Zemŕel 3. prosince 1591 v Altorfé v Bavofích. Nástupci jeho 
v rektoráte byli: Jan Eneáš, Mikuláš Albrecht z Kaménka, Jan 
Gruciger, Jan Novomestský, M. Jan Dengius z Basileje a B. 
Zachariáš Ariston. Nedostatek penéz a tudíž i nedostatek vhodných 
učitelú škodily škole, jež zanikla bélohorským pfevratem. Škola prý 
bývala v domé s č. 188./IÍ. a byla častí sboru (nyni je tam palírna). — 
Smlouvoii lutheránských šlechticň na zámku ve Vel. Meziŕíčí 
(ze dne 25. fíjna 157G) bylo mimo jiné ujednáno zfízení školy po 
zpusobé školy bratrské v Ivančicíeh, v níž by se vzdelávala 
mládež v duchu smlouvy, t. j. v učení Luthrové. Gísaŕ Rudolf II., 
leč marné, naléhal dopisy na Alínu Berkovnu Meziŕickou z Lomnice, 
aby zrušila školu. Teprv v boji s kat. protireformací za Ladislava 
Berky podlehla škola osudu zpušténí a zavŕení (1602). Známym 
rektorem na ni byl Jan Ursinus a po nem Václav Plachetský 
z Vel. Meziŕičí; z r. 1595 se pfiporaínaji učitelé: Paulus Lentzius^ 
Petrus Nuberus a Theodoricus Wolfgangus Hugo. Neznáme ani 
jmen študentov ani rozvrhu učiva; naopak z policejniho poí'ádku^ 
jejž dala Alína Berkovna a potvrdila Zuzana Heltová z Kementa 
(v pondélí po SV. Ŕehori 1590), jest znám jen § 3., die néhož. 
urazení študenta mélo se pfipustiti na rozhodnutí rektorovi. 
Budova školní byla vystavená r. 1578 pani Alinou. Od XVII. stôl. 
varí se v místnostech téch pivo. Pod napíšem zvéstujícím účel 
školy jest dnes nápis: „Knížecí pivovar".^) — 

V tretí SL-hôzi, konané v pondéh 16. ledna 1905, pŕednášel 
pan prof. Hugo Traub „O Geších a r. 1848". 

České hnutí o dosažení oprav za príčinami politickými,^ 
národními, společenskými i hospodárskymi, jež se pripravuje od 
let čtyí'icátých, jest jen složkou mocného vrení všeevropského, 
které môžeme pozorovati na všech stranách od veliké revoluce 
francouzské po revoluci únorovou. S počátku jest v pozadí 
program m štátoprávni a ustupuje požadavkum jazykovým ; teprve 
nezdarení prvé akce petiční pŕicházejí do popredí promyšlené 
snahy štátoprávni, hlavné pôsobením Havlíčkových Národních 
Novin. Druhou akcí petiční dosáhli Geehové kabinetního listu 

^) Cást o škole meziŕické tišténa v Cas. Mat. Mor.. 19U5. Cást o škole 
ivančické bude otišténa v Kratochvílové dejepise mesta Ivančic. 



— 281 — 

z 8. dubna, jimž povolen český snem zákonodarný (prozatím 
sice jen království samému, ale pripojení Moravy a Slezska mohlo 
se státí již jen otázkou časovou) a zŕízení nejvyšších odpovédných 
úŕadň království Českého. Mezitím. co česká deputace vyjed- 
náva v Inšpruku se dvorem a panovník schvaluje všecky kroky 
zemským správcem Thunem podniknuté (jako svolání ústavo- 
dárného snemu českého, jakož i jmenováni odpovédné rady 
vládni), mezi tím, co zasedá v Praze slovanský sjezd, pripravuje 
se tu bouŕe mezi nezralou mládeži študentskou a délnickou. 
zfanatisovanou videňskými emissary, bouŕe, jež rázem učinila 
konec všemu. V týž den, kdy česká deputace s listem cisárskym, 
veškera opatrení Thunova schvalujícím a svolávajicim ústavo- 
dárný snem český, pŕibyla do Prahy, kapitulovala hlava království. 
Cechy a zvlášté štátoprávni snahy české nemohla za nového 
veku stihnouti téžší pohroma, než bylo zmai'eni kabinetního listu 
z 8. dubna a koncessi inšpruckých. Cechové tím byli vrženi cele 
do náručí politiky ríšske, chytili se Vidné jako záchrany a obeslah 
ríšske zastupitelstvo bez záruky svým oprávneným nárokom 
státoprávnim. — 

Ve č t vr t é schúzi v pondéh dne 20. února 1905 pfednášel 
tfidni predseda pan professor dr. František Kameníček 
a podal nové príspevky ku zŕízení biskupských manuv 
olomouckých. 

Starší doba o biskupských manech olomouckých jest 
zpracována v Časopise Matice Moravské (1891) V. Brandlem. 
Manské knihy kroméŕižské nejsou dosud probadány sousta\Tié. 
Sbíraje archívni prameny ke svým „Snémúm a Sjezdôm", našel 
pan Dŕednášející hojné látky o manském zŕízení a podal v hlavních 
rysech pekný a pfehledný obraz o manech biskupských. Biskupove 
olomoučti, neobyčejné vlivní za XVI. století, hájili zvlášté svého 
duchovního a manského soudu. Biskupstvi olom. bylo samostatným 
ceikem pŕimo pod svrchovanosti krále českého. Manský soud, 
jehož pŕedsedou býval biskup a za neprítomnosti jeho biskupský 
hofrychtéŕ, zasedal v Kroméfiži. Na soud mohl býti pohnán 
i biskup sám. Appellace šly pŕímo k panovníkovi. Manové byh 
dvojiho druhu: 1. absolútni, ktefí méh statky jen od biskupa, 
a 2. částeční nebo dočasní, kteŕi méli vedie biskupských statku 
též své vlastní statky. Roku 1531 byla ujednána smlouva mezi 



— 282 — 

moravskými stavy a biskupy o statky biskupské ve smyslu, že 
statky biskupské, zapsané v zemských deskách, nepatri na soud 
manský. Skutečná práva manská byla tiskem vydána počátkem 
XVI. stoleti, ale r. 1573 byl pomer manský upraven znova. 
Znéni této smiouvy uverejnil pan pfednášejicí v III. dile 
svých ,Snémftv a Sjezdôv". V letech osmdesátých vznikl spor 
mezi panovnikem a biskupem Stanislavem IL Pavlovským o práva 
manská, má-li biskup právo zastupovati své many ve všem. 
Biskup hájil práv svých tvrdé, že biskupove olomoučtí nejsou 
lenniky, nýbrž jen poddanými králô českých. Od polovice XVI. stôl. 
manský soud dobrovolné rozhodí o tom, aby appellace nedály se 
víee do Magdeburka, nýbrž pŕímo ke kráh českému. Správu 
obecní raéli na starosti fojtové. kteŕí vybírah určité dávky. Nej- 
pfednéjším úfedníkem byl puvoclné hejtman v Kroméŕiži, jenž mél 
též správu mesta Kroméŕíže; od doby kardinála Dietrichštejna 
regent. ManĎm svým vydávali biskupove verejné listy (patenty) 
a méli právo svolávati je do pole pod prápor biskupský. Pred 
bitvou bélohorskou za povstaní stavovského byh manové pro- 
hlášeni za svobodné, ačkoli se tomu vzpírali. Po katastrofe 
prehlásil však kardinál Dietrichštejn, že obnovuje v celém roz- 
sahu dŕívéjší pomer manský. Pokud se tyče složení soudu man- 
ského, nastala tehdy zmena, že do soudu povolaní za pfísedici 
dva zástupci kapituly olomoucké. — 

V páté schôzi v pondélí dne 13. bŕezna 1905 pŕednášel 
vzácny host z university pražské, pan docent Dr. Joseí Š u sta 
„o historickom vývoji im p er í a lis m u". 

Predseda uvítal srdečné p. pŕednášejícího jakožto mladého 
a snaživého badatele a člena pražské obce vedecké a prosil ho, 
aby nejen sám, ale i soudruhové jeho pŕicházeli častéji do Brna, aby 
se tím utužovaly vzájemné styky českomoravské a aby se pomá- 
halo vedeckému rozvoji na Morave. 

Pan pfednášejicí podal výbornou úvahu svou slohem 
plynným a s bystrými rozhledy. Rímske impérium tvorilo 
určitou jednotku. Pfes to, že se podarilo Germánňm, Slo- 
vanom i Arabom rozbití tuto jednotku, myšlenka impéria, 
že vzdelaný svet tvorí jednotu, zostala na dále. Bylo to císafstvi, 
obnovené Karlem Velikým. Ale rivalita mezi obéma dédici, 
cisafstvím a papežstvím, umožnila vznik Evropy moderní, 



— 283 - 

která nechtéla myšlenky jednotíci v jednote, ale v moder- 
nosti. Zdalo se již, že se ztratí myšlenka imperialismu, když 
tu násilné byla vzbuzena a obnovená v rukou Habsburkúv. 
V Karlovi V. byla obnovená potreba jednoty kresťanstva proti 
ostatnimu svetu; Karel V. chtél učiniti cisárskou korunu néčím, 
(50 by určovalo hlavní osudy evropské, ale pracoval již jinými 
prostŕedky nežli za. stredoveku. Kontrast mezi cisárskou moci 
a papežstvim pozbýval váhy, protože papežství nemohlo více 
konkurrovati o svetovládu, neboť bylo nuceno, aby pečovalo 
o vlastni existenci. Tak stala se ríše Habsburská prední ochrán- 
kyní kresťanstva i papežství. Filip II. byl j akýmsi kuratorem 
katolictvi, a zvlášte patino za Ferdinanda II., že protireformace 
jest ve službách imperialistické ideje habsburské. V bojích nábožen- 
ských není složka náboženská príliš mohutná, neboť boje tyto jsou 
vlastné obranou celé Evropy proti imperialismu habsburskému, 
spojenému s protireformací (jak dokazuje chovaní stavň českých, 
nizozemských, Anglie i Francie). Mir Vestfalský a Pyrenejský jsou 
náhrobky habsburského imperialismu, protože jednotná ríše roz- 
tržena na dvé časti. Ale myšlenka imperialismu není zatlačená 
definitivné, neboť zároveň skoro vzniká imperialismus Bourbonúv. 
Ludvíkovi XIV. se podarilo pfenésti na Francii vedoucí úlohu. 
Gísafství bylo ochráncem kŕesťanství, a proto boj proti Turkúm 
stal se hlavním iíkolem Habsburkúv. Ludvík XIV. hledél pŕevzíti 
boj tento. Imperialismus francouzský má v sobé mnoho nových 
stránek. Vládne síce žezlem jen jednim, ale mohutným, a pre- 
vahou jeho jest merkantilismus, predstavujici nazírání na štát 
j ako pevnou jednotku. Úlohy se zménily. Zastáncem imperiahsmu 
byla Francie, hlavním odpureem Habsburkové, ale zvlášté Anglie 
v osobe Viléma III.: bylať merkantilismem ohrožená v celé své 
bytosti. Ani porážkou francouzského imperialismu není zničená 
myšlenka imperialistická: vzniká minéni, že možno vrchní vládu 
kresťanskou zajistiti ovládnutím mimoevropského sveta, a tak 
dochází k prvním pokusňm o opravdové rozdelení zemí mímo- 
evropských. Rivalita, která se tu jeví mezi Francií a Anglii, vrhá 
reflexe i do Evropy ; také naše dejiny té doby jsou toho dúkazem. 
Mírem Versaillesským zastaven a znemožnén pokus francouzský 
o expansi. Ale tu vznikaj í Spojené Štáty Severoamerické, a tím 
nastáva rovnováha státúv evropských. Napoleon I. je pokračo- 
vatelem francouzského imperialismu; mohlť užití nového, dosud 



— 284 — 

neužitého prostfedku: rozpoutáiii mass. Aiiglie zpôsobila pád 
vševládné myšlenky Napoleonovy, zmocnivší se posic neprátel- 
skveh. Snaha jeji smerovala za vybudovaním vlastní velikosti na 
maritimní moci. Anglie v zápase s Napoleonem méla ješté 
spoluvítéze, Rusko, které čerpá snahu svou po svetovláde z impéria 
byzantského. Nikde nenájdeme tolik podobností jako raezi Ruskem 
a fíší Diokletianovou a Konštantínovou. V boji carismu s Anglii 
záležela svetová politika, protože ostatní štáty vlivem kvasu 
revolučního nemély snáh po expansi politické, což trvalo až do 
let sedmdesátých minulého století. Dnešní pohtika svetová nespo- 
číva na kontraste mezi jmenovanýmí dvéma ŕíšemi, ale jeví se 
tii pestrý uzel rňzných státôv. Moderní Evropa dokončená byla 
za let sedmdesátých, po ústavních bojích domácich a národnostních. 
V^znikly tu tri štáty revoluční: Nemecko, Itálie a republika Fran- 
couzská, a tyto tri faktory hlási se o účast na politice svetové. 
Byt Evropy stal se tesným, a proto došlo na delení Afriky mezi 
národy evropské. Protože byla špatným odbytištém evropského 
prúmyslu, rozvitého kapitalismem, koncentruje se proud ten 
do Asie. Otázka delení Asie hlási se do popredí, ale s evrop- 
skými štáty konkurrují též štáty mimoevropské: Únie severoamerická 
a Japan. Rozmnoženou konkurrencí zapletá se uzel politiky sve- 
tové neustále dál. Kdežto Anglie dŕíve u vedomí své sily 
tvrdila, že netouží po imperialismu, nyní pro obrovskou soutéž 
hlási se po védomém imperialismu, aby si zachovala vrchní vládu 
svetovou. 

Toť velmi stručný a kusý výíiatek z prednášky neoby- 
čejné zajímavé. Pan pŕednášející soudnými a duchaplnými vývody 
rozvil pekný a poutavý obraz vývoje myšlenky imperialistické 
od dob rímskych až po doby nejnovéjší. Prednáška byla poslou- 
chána s napétím a prijatá s hlučným souhlasem. Pan predseda 
podékoval za ni slovy vroucími a prosil p. pfednášejícího za další 
pŕízeň. Milý pan host pfislíbil ochotné. — 

V šesté schäzí, konané v pondélí dne 7. dubna 1905, pred- 
nášel tŕídní predseda p. prof. dr. Frant. Kameníček o m o- 
ravském cechovnictvi, podav obraz ze svých studií 
o XVI. století moravském. 

Již v Ríme vyskytují se femeslná bratrstva, odkud prešla 
pŕes Nemecko k nám. V italských méstech (jako ve Florencii) a 



— 285 — 

v nemeckých (jako v Norimberce) dala se obecní správa cechy. 
K nám však nedostaly se cechy již hotové, nýbrž vyvinuly se tu 
časem ; zvlášté na Morave trvalo diouho. nežli se cechy domohly 
vlivu v obecním zfizeni. Ješté na poč. XIV. stôl. neúčastnily se 
cechy správy obecní, až teprve za druhé polovice XV. stôl. voláni 
cechmistfi na poradu. V polovici tohoto století stali se cechmistŕi 
pfisedicími mestských rad, šlo-li o úpravu ŕemeslnictva. V XVI. stôl. 
jsou velmi dňležitvm činitelem, zvlášté proto, že zachovávaly 
poŕádek, mravnost a ducha náboženského. Proto zostalo nám 
z tohoto století mnoho cechovních ŕádô. zvlášté v archivé 
kroméŕižském. Gechovní rády máji v hlavnich rysech podobné 
znení, nékteré z nich však nejsou púvodu domácího. Gleny ce- 
chovními bývali mistŕi. tovaryši i učňové: mistfi byli členy rad- 
nými, ostatní jen pŕíslušníky. V čele cechu stáli cechmistfi, volení 
mistry a potvrzovaní purkmistrem a radou, kdežto dŕíve je jme- 
novaly mestské rady. Ghtél-li býti tovaryš mistrem, musel míti 
ľádná vysvedčení a výkon ati mistrovský kus. Stal-li se kdo 
mistrem, dosáhl plnoprávneho postavení občanského, tfeba nemél 
vlastní usedlosti. Zavinil-li néco cechmistr, byl trestán dle usne- 
sení všeho společenstva, ostatní vinníci trestaní dle cechovniho 
rádu. V méstech biskupských podléhali príslušníci cechň zákonom 
biskupským. Nékteré cechy péstovaly i činnost podpornou, ale 
dávaly se vlastné pôjčky, nikoliv dary. Nékdy bylo sdruženo 
i více femesel v cechu jediném, společném. a každý cech mél 
svou pečeť a korouhev. Kdo si chtéli zaŕiditi cech, museli po- 
žádati o svoleni vrchnosti své, která též schvalovala cechovní 
rády i zmeny jejich. Olomoučtí biskupove starah se velmi o né 
a centraUsovali je, vidouce v tom dobrý prostŕedek na cirkevní 
utvrzení: jimi schválené rády byly však nejprísnéjší. Každý cech 
mél svou pokladňu, ročné konány valné schuze, kde predkladaný 
účty vrchnostem nebo mestským radám. Zástupci jejich bývali 
prítomní poradám cechovním, ano mivali i právo veta pri vécech 
dotýkajicich se práv vrchnostenských. Ševci méli cechy skoro ve 
všech mestečkách, kdežto jiná remesla se tolik nedružila. V né- 
kterých méstech bývalo i více cechň, jako v Olomouci až 40. 
Gecíiovnictví'moravské upadalo koncern XVI. a s poč. XVII. stôl., 
protože mu vyšší stavové nepŕáli ze žárlivosti. V méstech pŕe- 
cházely cechy v panství nékolika rodín, a jimi podélovány též 
úrady mestské. V XVII. stôl. pfibývá cechu, ale nerovnaji se vý- 



— :286 — 

znamení svým cechňm dfívéjším; pochopitelno, ježto cechy upa- 
daly téz v ciziné. Nové tyto cechy jsoii vice méné obyčejné 
spolkaŕení. 

Tí-idní tajemnik podékoval p. pŕednášejícínm, jenž jako pred- 
seda pŕiméŕenými slovy zakončil čtvrté období prednáškové.^) 

F r a n t. J. Pv y p á č e k. 

odstup, tajemnik. 

* 

Zprávy o zasedáních kuratória Mor. mus. společnosti. 

Schuze dne 12. prosince 1904 za pŕedsednictví professora 
Dra. F r. Kamenická. 

V poslední dobé venovali do sbirek: konservátor professor 
Zimmermann v Lednici sbirkii zkamenélin; místodržit. radové 
Frey ve Vel. Mezihči a Dr. Molinek v Jihlave, konservátor 
Lipka v Boskovicich, si. Ter. Janušková a kníhkupec Klabusay 
v Holešové, okr. školní dozorce cís. rada Klíma v Litovli, 
knihkupectví synú Werlikových v Mistku a obecní starosta 
hrotovský Jan Škoda vétší počet fotografií a pohledových 
dopisnic s vyobrazeuími lido vednými. Dárciim se vyslovuje dík 
kuratória. — Dle zprávy podané kurátorem prof. Drem. Jahnem 
vzatá na vedomí usnesení poslední schuze kommisse na prírodo- 
vedecký výzkum Moravy, a návrh „zákona na ochranu starož. 
památek v markr. Moravském", vypracovaný konservátorem 
ŕeditelem Maskou z Telče a predložený touž kommissi. odevzdán 
kurátorum Dru. Dolanskému a Dra. Fischelovi do referátu. Za 
členy ubylé pfestéhováním, prof. Karia Franka a Dra. Frant. 
Machačka, zvolení do kommisse na prírodovéd. výzkum prof. Hanuš 
Kober a kurátor prof. Josef Matzura. — Za ŕádné členy Musejni 
společnosti byli prijali pp. Dr. Bedrich Eísler, c. k. soudní ta- 
jemnik, Dr. Július Frucht, Moŕic Fuhrmann, továrník, JUC. Jos. 
Hroch, c. k. policejní adjunkt, Edvard Kehlmann, poslucháč 
na c. k. nem. vysoké škole technické, Jan Langenbacher. c. a k. 
vojenský vrchní zverolekár n. odp.. Dr. Róbert Mayer, náméstek 
sekrét, obchodní a živnostenské komory a sonkr. docent na nem. 
technice, Josef Plaček, c. k. gymn. professor, Ferdinand Schnitzler, 



') O schúzich druhé tŕidy podá zprávy tajemnik !éže tfídy p. proť. 
dr. Vlád. Novák z české techniky. 



— 287 — 

c. k. vládni rada. námestek ŕed. úrazové pojišťovny, Jos. Toegel. 
c. k. složní kontrolór. Hugo Traiib, c. k. gymn. professor. vesmés 
v Brne, a František Raeek. fotograf v Král. Poli.^) 



Zpráva 

o činnosti Aoravské musejní společnosti 
za rok 1904. 

Koncern r. I'.l04 dovŕšila Mor. mušej ni společnost pátv rok 
svého trvaní. 

Pohled na činnost rozvitou loíiského roku a na jeji vý- 
sledky môže kuratórium naplnili uspokojením a radostným ve- 
domím, že se opét o značný kus priblížilo k cílťim stanovami 
vytčeným. 

Jsou zvlášté dva smery, v nichž kuratórium i za uplynulého 
roku rozvijelo činnost svou. 

Prvni se tyká odborné správy, zvelebování a účelné úpravy 
zemského musea i zemské knihovny s ním spojené. 

V druhém smeru jest úlohou kuratória, aby zkoumalo prí- 
rodní pomery markrabství a podporovalo vedeckou literárni 
i umeleckou kultúru domáci. 

Oč se v téchto smérech kuratórium pričiňovalo a čeho do- 
sáhlo. o tom podáva stručné poučení tato zpráva. 

Vycházejíc z úvahy, že žádoucí vypravení musea i jeho 
sbirek očekávati Ize jen od v}-datné podpory zemského za- 
stupitelstva. usneslo se kuratórium podati si. snemu motivo- 
vanou zprávu o^nynéjším stavu musea i o prostfedcích na jeho 
povznesení a žádati o blahovolnou podporu dotčených snáh 
Společnosti. 

Proto byly vytištény zevrubné zprávy jednotlivých od- 
borných oddelení o nynejšim stavu sbirek a žádoucim jejioh zve- 
lebení a s doprovodem podány zemskému výboru s prosbou, 
aby memorandum predložil a doporučil zemskému snemu a dodal 



^) Zprávy další o zasedánich za rok 1905 búdou uverejnený souborné 
v ročníku VI. 



— 288 — 

je pánúm zástupcom vládnim jakož i všem pánňm poslancĎm. 
Bylo také iisneseno memorandum rozeslati členom Musejní spo- 
ločnosti jako prílohu k 1. sešitu obou musejních časopisň za r. 1905. 

Pi'áni vyslovená v memorandu se týkaj i 

1. opatrení úplné svetlých i suchých místností pro zemské 
museum a jeho sbirky. 

2. priméŕeného rozmnožení úfednictva a laborantňv, 

3. podstatného •zvýšení roční dotace. a to jak na zhotovení 
vhodných skrini moderních. tak na doplnení a uspofádání jedno- 
tlivých oddíluv a na opatrení potrebného materiálu studijního. 

Také uplynulého roku snažilo se kuratórium horlivé o do- 
plnení a časové vypravení musejních sbírek. 

Úsilí kuratória o doplnení zvlášté kultúrne dôležitých sbírek 
lidovédných koupi zajímavé i bohaté sbirky Kretzovy setkalo se 
se zdarem, i byla povolená potrebná částka na pfímluvu velesl. 
zemského výboru si. snémem.^) 

Z penéz, jimiž vládne Mor. mus. společnost, byla dále za- 
koupena zajímavá sbírka praehistorik z okolí brnenského, a pla- 
ceny nejnutnéjší doplnky ostatních odborov. 

V jednaní, které již loni bylo zahájeno s majiteh vétších 
sbírek praehistorickopalaeontologických o prodej, se pokračovalo. 

Účinnou podporou si. snemu bylo kuratoriu umožnéno 
založili kustodovou príruční knihovnu a opatfiti ze subvence, 
povolené na rok 1904, pŕedevším radu nej dôležitej ši ch dél 
určovacich. 

Také uplynulého roku byla návšteva sbírek velmi utešená: 
navštíviloť je celkem 32.193 osôb (o 5364 více než predloni). 
Jsou otevŕeny zdarma ve stredu, ve čtvrtek a v sobotu od 10 do 
12 hod. dopol. a od 2 do 4 hod. odpoL, v jiedéh od 10 do 
12 hod. dopoledne. 

Pro značné vydaní za otop a dohled nebylo pohfichu 
Ize vyhovéti pfání projevenému ze členstva, aby sbirky byly 
otevŕeny obecenstvu denné. Za to usneslo se kuratórium 
vydatí nového „Prôvodce" po sbírkách, o jehož úprave se již 
pracuje. 



') Víz odbor pro moravskou lidovédu. 



— 289 - 

Odbornými pŕednosty byli uplynulého roku tito pánove: 
pro knihovnu kurátori zem. artľhiváf Dr. Bretholz a prof. Dr. Šujan ; 
pro sbirku map predseda prof. vys. školy teehn. Dr. Kameniček a 
kurátor prof. Matzura ; pro geológii, mineralógii, botaniku a zoológii : 
mistopŕedseda prof. vys. školy tech. Rzehak, kurátori prof. Bayer, 
prof. vys. školy technické Dr. Jahn, odborný učitel Schirmeisen a 
konservatoŕi odborný učitel Gzižek, zdrav, rada Dr. Fleischer, 
prof. Janda, soukromnik Stohandl a prof. vys. školy technické 
Dr. Vandas; pro archaeologii, praehistorii a národopis konser- 
vátor prof. Dr. Dvorský a mistopŕedseda prof. vys. školy technické- 
Rzehak; pro mor. lidovédu mimo predsedu odborového mistodrž. 
vicepresidenta na odp. Jos. ryt. Januschku kurátor prof. Matzura 
a kurátorský náméstek prof. Rypáček; pro výtvarná umení konser- 
vátor rektor vys. školy technické J. Bertl a kurátor Dr. Fischel ; pra 
drobný a umelecký prúmysl kurátori Dr. Dolanský a Dr. Fischel ;. 
pro mince a medaile kurátori Dr. Fischel a kons. rada prof. Kašpar. 

Komise na prírodovedecký výzkum Moravy, zŕízena r. 1903, 
jíž si, snem povolil podporu 2000 K, Cyrillo-Methodéjská záložná 
v Brne pak 100 K, rozvinula intensivni činnost, z jejíchž výsledku 
poplyne prospech jak védé tak i praksi. 

Časopis moravského musea, vydávaný Společností v obou 
zemských fečech, jehož r. 1904 vyšlo česky i nemecky po dvou 
sešitech, byl zasilán zdarma, resp. výmenou členúm a mnohým 
vedeckým společnostem domácim i zahraničným. 

Jako redaktori pôsobili zdarné : pri českém časopise kurát. 
náméstek prof. Fr. Rypáček, kurátor prof. Dr. Fr. Šujan a konser- 
vátor prof. Jifí Janda, pri némeckém mistopŕedseda prof. Ant. 
Rzehak, kurátori K. Schirmeisen a prof. Emil Soífé. Jako spolu- 
pracovníci a spisovatelé odborných článku se jmenují : z českého 
časopisu pp. Fr. Doležel, Ed. Domluvil, Rud. Dvoŕák, Antonín 
Gottwald, Dr. Jar. Jahn, Au g. Kratochvíl, Fr. Lipka, Dr. Jan 
Novák, Alois Prochazka, Dr. Jan Reichert, Dr. Jos. Podpera, 
Fr. Rypáček, Dr. Fr. Šujan a Josef Vališ; z nemeckého páni: 
Vincenc Neuwirth, Adolf Raab, Ant. Rzehak a Dr. Vil. Schram. 

O poŕádání vedeckých pfednášek (stanov Společnosti. 
§ 3.), Ize poznamenati, že pro né členové obou volebnich 
kurií ujednali zvláštni ustanovení. Osmičlenný komitét, volený- 



— 290 ~ 

kuratoriem, do néhož každá z volebních kurii vysilá 4 členy, 
pečuje o poŕádání pfednášek, jež jsou prístupný všem členom. 
Ŕizení prednáškových schftzi pripadá tém členom prednáškového 
komitétu, ktefí náležejí té které volební kurii. V české sekci 
prednáškové byli: pŕedsedou filolog.-histor. oddelení praesident 
prof. Dr, Karaeniček, tajemníkem kurát. náméstek prof. Rypáček, 
pŕedsedou math.-pfírodovéd. oddelení kurátor prof. Dr. Jahn, 
tajemníkem kurátor prof. Dr. Novák; pŕednášeli pak v oddelení 
fil.-hist. pp. : prof. Fr. Autrata, univ. professor Dr. Jar. Goll 
z Prahy, prof. Genék Syrový, koncipista zem. archívu Dr. Bohumil 
Navrátil, prof. Rudolf Dvoŕák a P. Aug. Kratochvíl ; v oddelení 
math.-prirodov. pp. : prof. Dr. Jar. J. Jahn, ŕeditel zkušebné stanice 
botanické Jan Vaňha, prof. Jirí Janda a docent Dr. Fr. K. Stud- 
nička. V nemecké sekci prednáškové byli : pŕedsedou filolog.- 
histor. oddelení kurátor zem. archivár Dr. Bretholz, tajemníkem 
odb. učitel Ad. Jos. Manda, pŕedsedou math.-pŕírodov. oddelení 
vícepres. prof. Ant. Rzehak, tajemníkem kurát. náméstek proí. 
Dr. Ot. Leneček; prednášky pak, jež se zahájily 30. listopadu, 
konali v oddelení filol.-histor. vicepraes. prof. Ant. Rzehak a 
v math.-pŕírodov. professor Jindŕ. Laus. 

R. 1904 konalo se 11 schôzí kuratória a valná hromada. 

Ve složení kuratória stala se zmena, že J. E. ministr kultu 
a vyučovaní na místé zem. škol. inšpektora p. Jana Slávika, 
jenž odešel na trvalý odpočinek, svéŕil funkci zástupce ministerstva 
vyučovaní na zbytek funkčniho období zem. škol. inspektoru 
a vládnímu radovi p. Vine. Jarolímkovi. Odstouplému zem. škol. 
inspektoru Slávikovi, jenž jako kurátor povždy dovedl hájiti a 
podporovali zájmy Společnosti a musea, zachová Společnost 
vždycky vdéčnou vzpomínku. 

Také uplynulého roku mélo kuratórium častej i pŕíležitost, 
aby ve smyslu úkolô stanovami prikázaných podávalo vláde 
i zastupitelstvu markr. moravského návrhy a odborná dobrozdání. 

Zem. výboru podalo kuratórium radu žádostí o vymožení 
na snemu penéz potrebných na koupé sbírek a umeleckých pred- 
metu. Zvlášté žádalo — kromé zmĺnéného již memoranda — 
ješté zvláštními motivovanými podáními velesl. zemského výboru, 
aby se v zemském snemu pričinil o zakoupení domu, sousedících 



— 291 — 

s museem, o systemisováni druhého místa kustodského a raísta 
laborantského, o povolení dotace na koupi Freynova herbáŕe atd. 
Dále byla projevoväna dobrozdáni o žádostech podaných zem. 
snemu rôznymi spolky i jednotlivci, i podarilo se kuratoriu do- 
sáhnouti jim podpor a štipendií (pro krajinské museum, pro 
moravského umélce, pro badatele o keramice). 

Oslava dvacetiletého zem. hejtmanování J. E. pána hrabéte 
Felixe Vettera zavdala kuratoriu vítanou pŕíležitost, aby všeobecné 
váženému pánu zemskému hejtmanovi, který zemskému museu 
povždy dopfává účinné podpory, projevil neisrdečnéjší blahopŕání. 
Také 60. narozenin kurátora zem. školního inšpektora Dra. Karia 
Schobra užilo kuratórium, aby velezasloužilérau pánu kurátorovi 
vyslovilo nejupfímnéjší blahopŕání. 

Uplynulého roku podjali se pp. pozemkový odhadce Erlacher 
a tajemník českého odboru Zemédélské rady Maša opét s ochotou 
namáhavé práce pŕezkoumání musejních účtô, začež obéma náleží 
vrelý dík. 

S uspokojením Ize vytknouti, že počet členň roste neustále. 

Bylo jich koncern r. 1903 . . . • . 631, 

nových za minulý rok pŕibylo 76, 

ubylo pak úmrtím neb pŕestéhováním 23. 

Méla tedy Mor. mus. společnost koncem r. 1904 členň . . 684. 

Neúprosnou smrtí byli nám vyrváni členové : Dr. Emil 
Dluhoš, advokát v Brne, Jindŕ. Dvofák, redaktor v Brne, Hugo 
Gallus, majitel kamenického závodu v Mikulové, Karel Hogenauer, 
vrch. rada c. k. zem. soudu na odp. v Brne, Dr. Ctibor Helcelet, 
advokát ve Výškové, Vine. Kočvara, c. k. gymn. professor v Brne. 
Dr. Ludvík Xikisch. c. k. fin. rada v Uh. Hradišti, Jaroslav Rein- 
hold, gymn. professor ve Výškové, Jaroslav Tebich, tajemník 
zemédélské rady v Brne, Dr. Eduard rytíŕ Ulrich, prísedící 
zem. výboru a velkostatkár v Brne, Václav Vrana, majitel hostince 
v Pľibyslavicích. Gest budiž jejich památce! 

Dŕíve než bude podávaná zpráva o činnosti jednotlivých 
.odborňv a knihovny, dlužno vyslovili upfímný dík všem pŕíznivcňm 
moravského musea zemského. 

Pŕedevším budiž dékováno si. snemu markr. moravského 
za hmotnou a láskyplnou podporu účelô Společnosti, jakož i vy- 
sokému ministerstvu kultu a vyučovaní za poskytnutou statní 
subvenci. Vrelý dík náleží dále časopisom denním í odborným za 



— 292 — 

ochotné uverejňovaní zpráv a neméné všem spolupracovníkom 
a piíznivcňm, kteŕí účinné podporovali snahy Mus. společnosti. 
Kuratórium, oceňujíc plnou mérou horlivost a vytrvalost 
úí-ednitítva jak musejniho tak i knihovního, pokladá za vhodné 
vysloviti mu naprostou pochvalu a uznaní. 

A. Sbírky. 

/. Oddil pŕiroäonklnij. 
a) Mineralógie, petrografie, geológie a palaeontologie. 

Odboroví prednostové: p. prof. Dr. J. J. Jahn a p. prof. 
Ant. Rzehak. 

Jak vysvitá z dolejšího seznamu pŕirustkň, vzmáhají se 
sbírky ustavičné, byť pozvolna, i vyplnila se také v uplynulém 
roce nejedna citelná mezera. Tak bylo zvlášlé hledéno k po- 
fízení výstavní sbírky moravských hornín, a počátek učinén sbí- 
ráním v okolí brnénském, v krajine fryštácké, velkomeziŕíčské 
a sobotínské. Tyto horniny, vesmés rozmérň 8-5X11 cm, búdou 
v pfíštích letech tak doplnený, aby poskytovaly, až búdou vy- 
stavený, úplný obraz povahy moravské pňdy. 

Mineralogické sbírce daroval konservátor p. prof. dr. Fr. 
Dvorský druzu kŕemenô z Ghabičova, komise na prírodo- 
vedecký výzkum Moravy nerosty z krajiny sobotínské, jež s její 
podporou sebral p. prof. Vine. Neuwirth v Olomouci. 

Zakoupeny byly rftzné moravské nerosty, dva vltavíny 
(výstavní kusy) ze Slávie a menší počet nerostfl z opustených 
dolfl kutnohorských. 

Petrografické sbírce venoval konservátor p. prof. P. Jan 
Wiesbaur v Lesné značný počet vzorku hornin z okolí fryštá- 
ckého, které, jak již ŕečeno, ve stejném formáte se zakoupenými 
brnenskými, velkomeziŕíčskými a sobotinskými, jsou určený za 
základ pŕíští výstavní sbírky petrografické. 

Do palaeontologické sbírky darovali pp. : konservátor Ivarel 
Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích, dolní čelist mamutí, vykopanou^ 
v cihelné modŕické ; kurátor Dr. J. J. Jahn, prof. na české technice 
brnenské, zkamenéliny z moravského útvaru tŕetihorního z liasu 
z Lukovečka jakož i velmi bohatou sbírku českého siluru; Jan KúnU 
nadhorní v Božím Požehnaní, otisky rostlin z uhelného revíru rosi- 
ckého ; konservátor prof. P. Jan Weisbaur v Lesné, zkamenéliny liasu 



— 293 — 

lukoveckého: Josef Wozniakowsky, dulni správce na odp. v Brne, 
zkamenéliny z iihelného revíru ostravsko-karvinského, a konser- 
vátor Hugo Zimmermann, professor v Lednici, zkf emenélé anthra- 
cosie z červeného permského piskovce od Mor. Krumlova a rak- 
šický pískovee oncophorový. Dále zaslal konservátor p. Jan Knies, 
správce školní v Rogendorfé, jako výtéžek z jeskynovýeh výzkumú, 
konaných s podporou zem. snemu, množstvi kostí drobného 
zvíŕectva, jaké v dobé diluviální obývalo v moravských jeskyních. 
Zakoupeny byly zkamenéliny kŕídového útvaru českého 
z Gáslavska. 

b) Botan ika. 

Odboroví pŕednostové : p. F. K. Stohandl a p. prof. Dr. Karel 
Vandas. 

Konservátor p. prof. Dr. Karel Vandas prevzal dôklad- 
nou revisi a pŕerovnáni obsáhlého herbáŕe balkánske ílory, daro- 
vaného museu z pozostalosti prof. Formánka, aby se stal prí- 
stupným badatelňm a mohlo ho býti uživáno. Již rok venuje této 
jak obtížné tak zdlouhavé práci všechen volný čas a zaväzuje 
kuratórium k úprimným díkftra. O získaní vehkého herbáŕe Frey- 
nova jednáno vytrvale. 

c) Zoológie. 

Odboroví pŕednostové: p. prof. Emil Bayer a p. odborný 
učitel Karel Schirmeisen. 

Konservátor p. MUDr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní rada 
v Brne, splnil slib, loni daný, a položil základ ke sbírce morav- 
ských broukú, darovav museu 1108 druhň v 5167 exempláŕích. 
Na ŕádné uschovaní této nové sbírky dalo kuratórium dle po- 
kynú p. zdravotniho rady postaviti skríň, která má v 75 zaskle- 
ných kasetách pojmouti tento bohatý pŕirôstek. Kromé toho veno- 
val p. Dr. Fleischer ve 4 krabicích veliké množstvi orthopter, 
hemipter, neuropter, hymenopter a dipter, které z nejvétší časti 
nasbíral na Morave. Za jiný krásny pŕirôstek hmyzu vdéčíme se 
konservátoru p. Kariu Gzižkovi, odbornému učiteli v Brne, jenž 
daroval 7 krabíc moravských pseudoneuropter. 

Koupí pŕibyla vejce ptákô, hnízdících na Morave, ulity a lastúry 
z pozostalosti konservátora Vojt. Schierla v Hustopeči, jakož 
i nékterý počet pekných praeparátu z biológie hmyzu od L. Hu- 
dečka, učitele v Boehoŕi. 

20 



— 294 — 

II. PľruJiisfoľie a nejstarši cléjin//, národopis. 

Odboroví pfednostové : p. Dr. Fr. Dvorský a p. prof. Ant. 
Rzehak. 

a) P r a e h i s t o r i e. 

V uplynulom roce bylo dokonáuo vystavení praehistorické 
sbírky, kteráž spolu se sbírkou národopisnou opét otevŕena obe- 
censtvu. 

Tato sbírka poskytuje nyní dosti pŕehledný obraz morav- 
ského praveku. 

Z nálezĎ, které byly po ruce, vystaveno 11 palaeolithických, 
109 neolithických, 62 ze starší doby bronzové, 38 z mladší, 16 
z období hallstattského, 14 z laténeského; dále j ešte 9 rímskych 
nálezň, 5 z doby stéhování národúv a 20 slovanských. Nejslabší 
z celé sbírky je ])atrné oddíl nálezô palaeolithických, jimiž jinak 
pravé Morava je tolik bohatá. Bylo by tudíž snažné pfání, aby 
tento nedostatek byl odstranén koupí nékteré sbírky soukromé, 
kde by nejstarši doba byla dobre zastoupena. 

Darovali : konservátor p. August Burghauser, c, k. vrchní 
evidenční geometr v Brne, stŕepy nalezené v Nákle ; konservátor 
p. Karel Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích, neolithickou nádobu 
a korále z barevného skla z cihelny dolnoheršpické ; si. Aug. 
Šebestová v Kobylím stŕepy a kosti z Kobylího ; konservátor 
p. Hugo Zimmermann. proíessor v Lednici, nádobí a bronzy starší 
i mladší doby z Lednice. 

Z koupených vecí dlužno na prvém místé jmenovati sbírku 
pána Al. Proeházky, učitele v Blažovicích, jíž museum nabylo 
pekné skupiny nálezu z okolí vyškovského. Dále byly koupeny 
bronzy z Kofence, Kfetína, Letovic a Rájce; kamenná sekyra 
z Popuvek, konečné nálezy (zvlášté nádoby) z hrobň náležejících 
dobé hallstattské z Vedrovic a Zábrdovic. 

b) Národopis. 
Konservátor p. Emil Moser, prof. na odp. ve Št, Hradci, 
daroval azteckou modlu z mexického hrobu. 

III. Moravská liäovéda. 
Predseda odboru: pan místodržit. vicepresident Josef rytíŕ 
Januschka, Pfednostové odboru: pp. prof. Josef Matzura a prof. 
Frant. Rypáček. 



— 295 - 

Rok 1904 pŕinesl odboru velmi značné i velevitané obo- 
haceni sbírek. 

Miinificencí snemu markrabství moravského byla zakoupena 
letošniho roku do zemského musea jedna z nejbohatšich domácich 
sbirek soukromých, o jejímž sestaveni majetnik redaktor Kretz 
v Uh. Hradišti pracoval bez ustáni a s porozumením více dvaceti 
let, i obohaceny museini sbirky lidovédné v miŕe zvlášté po- 
téšitelné. 

Sbirka. zakoupena za 28.500 K, obsahuje preveliký počet 
systematicky spofádaných výšivek a krajek, pŕedstavujicich vývoj 
tohoto pamétihodného národniho prämyslu domáciho od minu- 
losti až po naši dobu, dále nemalý počet lidového náfadi hospo- 
dárskeho a značnou sbírku moravské keramiky. 

Úkolem odboru nyni bude, aby rozsáhlou tu sbírku náležité 
uschoval a učinil ji prístupnou, což arei bude Ize vykonati teprve, 
až se zemská knihovňa odstéhuje do nových místností a v zemském 
museu uprázdni potrebné misto. Do té doby musí se také odložiti 
vystavení dvou selských svétnic nemeckých i svétnice s tkalcov- 
ským stavem. jimž nábytek byl odborem opatfen. jakož i vy- 
pravení méšťanského 'pokoje. 

Nynéjšímu nedostatku místa nutno též pľičísti, musil-li se 
odbor vzdáti vystavení nových figurín krojových: snažil se však 
nicméné rozmnožovali tuto velmi poučnou sbírku koupí kro- 
jových častí. 

Také minulého roku obracel odbor zŕetel k rozhojňování 
sbírek fotografického musea i sbirky obrázkových dopisnic, jichž 
od pŕedloňska pŕibylo 1536, tak že jích bylo koncern roku 2166, 
jež jsou spoŕádány podlé obcí a poHt. okresiiv a uložený v kra- 
bicích zvlášté zhotovených. 

Krome toho získal darem nebo koupi výšivky, šperky, plán 
typického statku a j. 

V uplynulém roce bylo počato s prípravami na konaní 
pŕednášek z oboru mor. lidovédy spojených se skioptickými 
obrazy a za tím účelem opatfeno nejprve 150 reprodukci (dia- 
positiv). 

Ve snaze o shromáždéní v zemském museu a trvalé ucho- 
vaní výtvoru nej znamenitej ších skladatelň moravských podarilo 
se sekci proto zfízené — darem i koupí — získati nékteré rukopisy 
a podobné rozmnožiti sbírku hudebních nástrojuv. 

20* 



— 296 - 

S úprimným potešením poukazuje odbor k tomu, že se mu 
i v uplynulém roce podarilo nalézti radu pŕíznivcä, kteŕí jej 
činné podporovali v jeho snahách. Odboru jest jen milou povin- 
nosti jména téchto pŕiznivcňv i na tomto misté uveŕejniti a vysloviti 
jim zároveň povinný a vrouci dik. 

Jsou to pánove: konservátofi Edvard Domí uvil, professor 
náboženstvi ve Val. Meziŕičí ; Arnošt Hanisch, inšpektor velkostatku 
v Tŕebíči ; Mag. pharm. Frant. Lipka v Boskovicíeh ; Leop. Nopp,. 
odborný učitel ve Strážnici; Ignát Zliánél, farár v Troubsku a j. 

Dary venovali: pp. Eduard Domluvil, c. k. prof. náboženstvi 
ve Val. Mezifíči: pĎdorys fojtstvi, čepce; Dr. Karel Eichler, učitel 
náboženstvi v Brne: hudebni rukopis skladatele Sedláčka; Márie 
Erlachrová v Brne: pohlednice; František Frey, c. k. misto- 
držitelský rada ve Vel. Meziríčí: pohlednice; Arnošt Hanisch,. 
inšpektor panstvi v Trebiči: pohlednice; mestská rada v Uh. 
Hradišti: pohlednice; Josef rytíŕ Januschka, c. k. místodržitelský 
mistopresident n. o. v Brne : fotografie ; Tereza Janušková, učitelka 
v Kolesové : pohlednice ; L. Klabusay, kníhkupec v Kolesové : 
pohlednice ; F. Klima, cis. rada a f editel méšťanské školy v Litovli : 
pohlednice; Karel Liek, pokladník a kancelársky pí-edstavený ve 
Svitavách: pohlednice; Josef Lídl, obchodník v Brne: hudebni 
nástroj (fagot); František Lipka, mag. farmácie v Boskovicíeh: 
fotografie; Ľudmila Machalová, hospodárska správkyne ústavu 
hluchonemých v Brne: vyšívaný šátek, ozdobnou jehlici; Dr. Karel 
Mohnek, c. k, místodržitelský rada v Jihlave : pohlednice; Leopold 
Nopp, učitel méšťanské školy ve Strážnici: výšivky, housle, obraz, 
rezaný v dreve; MUDr. Zikm. Schônhof, konservát. : kraslice; 
Augusta Sebestová, místní jednatelka pri archaeologické komisi 
pražské české akadémie cis. Františka Josefa pro vedy, slovesnost 
a uméni v Kobyh: fotografie, pohlednii^e; Jan Škoda, starosta 
v Krotovicich: pohlednice; Márie Titlová, vdova po dvorním 
kapelníkovi ve Vídni: hudebni rukopis zemŕelého choté; Zikmund 
Weinberger, reditel továrny v Brne: fértoch z Lískovce; Emílie 
Weissová, soukroranice v Brne: výšivky; papirnictvi synô Werli- 
kových v Mistku: pohlednice; Ignác Zhánél, farár v Troubsku: 
kraslice. 

Koupeny: Kretzova sbírka, fotografie, pohlednice, hudebni 
rukopisy skladatelä Riegra a Sedláčka, diapositivy, hudebni, 
nástroj (kolovrátek), kroje. 



— 297 — 

IV. Ľrohný prúmiisl a shrané. 

Odboroví pŕednostové: p. Dr. Jos. Dolanskv a p. Dr. Alfr. 
Fischel. 

Na nové vystavení II. svétnice tohoto oddílu byly z časti 
■vykonaný prípravy a jmenovité patričné opravený kované predmety. 

Na žádost kuratória prevzala správa c. a k. vojenského 
musea ve Vídni dva z práporu moravské zemébrany z let 1744 
a 1796, aby je v dilnách vlastního ústavu zpravila a tak uchrá- 
nila hrozící úplné zkázy. Dosti značné výlohy za tyto obtižné 
práce vyšivačské uhradil na pŕímluvu zemského výboru slávny 
snem, i náleží jemu jakož i velevážené správe c. a k. voj. musea 
iipŕímný dik, že umožnily neodkladnou restauraei. 

Z penéz povolených v rozpočtu byly opatrený všecky pŕí- 
sténné skrine — jedna plná a 4 poloviční — , i bude Ize pŕištiho 
loku, jakmile jen chybéjící ješté skrine stredové búdou posta- 
vený, pocíti s poľádánim pŕedmétftv. Bude tedy dle toho toto 
poslední oddelení, které se prestavuje, beliem pŕištiho roku obe- 
censtvu znovu otevfeno. 

Darovali: pp. J. Baďura, faráf v Bélotíné, dve staré podkovy; 
p. Aloiš Franz, c. k. stavební rada na odp. v Brne, dva vranovské 
talíŕe; konservátor p. Karel Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích, 
pohár dle zpúsobu loštického, nalezený v Mikulové; konservátor 
dp. Jan Jelinek, farái* v Bojkovicích, odliku staré kachle, která 
bývala pred lety v Litovli ; pi. Kraussová v Hranicíeh bronzový 
hmoždiŕ z r. 1700; p. Naumann v Komárové truhlu nékdejšího 
brnenského cechu punčocháŕského. 

Koupí pfibyl zvon kostela chropyňského ulity r. 1530, staré 
zlaté vážky se závažimi, pečetítka cechň ve Veselí z let 1606, 
1665, 1753 a 1760, pečetitko spojených cechô velkobítešského 
a 12 vranovských talifňv. 

V. Mince a mechile. 

Odboroví pŕednostové: p. Dr. Alfr. Fischel a dp. konsist. 
rada prof. Jos. Kašpar. 

Z rozpočtených penéz byly opatrený dve skrine na pŕirňstky 
z posledních let, i bylo pak možno pocíti s poŕádáním a inven- 
továním sbirky. 



— 298 — 

Darovali: konservátor p. Dr. Fr. Dvorský v Brne tri stŕibrné 
penizky; p. Dr. Jakub Eckstein, advokát v Brne, stfíbrný groš 
a dva medené krejeary; konservátor p. Karel Liek, pokladník 
a prednosta kanceláfe svitavské záložný, stŕíbrnou medailí, dva 
zlatníky, medailí bronzovou a cínovou ; konservátor p. Emil 
Moser, professor na odp. ve Št. Hradci, stŕibrnou medailí. 

Koupeny byly: zlatý statér, 11 rímskych denáru. 453 če- 
ských, množství českých brakteátô, desetídukát, pétidukát, čtyrí 
dukáty, pôldukát a šestina dukátová; dále 2 dvoutolary, pét 
tolarô, 42 drobných penízú stŕíbrných, 6 mincí papirových; 
konečné 7 stŕíbrných medaih, po jedné bronzové a cínové, 

Mezi koupenými zaslouží zvláštni zmĺnky mince, nalezené na 
Morave: statér Alexandra Velikého z Némčic u Kojetína, denár 
Vespasiánôv a bronzový peníz Marka Aurélia z Ledniee. denár 
Júlia Philippa syna z Klobouček, šest denárii Gordiána Pia z vét- 
šího nálezu náméštského, denár Hadriánôv ze Sivie, dva denáry 
Gordiána Pia ze Žárošíc. 

Výslovné uvésti dlužno také dva vétší nálezy, jeden z Blanska, 
obsahující denáry z olomouckého poručenství (1087 — 1090), 
z néhož museum získalo 445 kusú. druhý z Králic u Prostej o va, 
nevalné zachované brakteáty Pŕemysla Otakara II, 

Konečné j menujeme j ešte zlaťák Jana Roda, arcibiskupa 
brémskeho (1496—1511), vyoraný v Sokolnících. 

VI. Výtvarná iimém. 

Prednostové oddelení: pp, arch, professor Josef Bertl 
a JUDr. Alfréd Fischel, 

Umelecké sbirky se také v uplynulém roce rozhojnily 
potéšitelné. 

Jako dary uvádíme : dar p, kurátora Dra. Alfr. Fischla, akvarel 
t malíŕe Ethlera jakož i nékolik kreseb a rytín, a dar konservátora 
Adolfa Sterze, ŕedítele ve Znojme, lithografie a drevorytiny; dar p. 
horního správce Josefa Wozniakowského, lithogr. album Jak, Alta. 

Blahovolnou munificencí si. zemského snemu byla sbírka 
dél moravských umélcu velmi potéšitelné rozhojnená. 

Slavný snem povolil též r. 1904 na zprávu podanou Musejni 
společností koupí nékterých dél moravských umélcu, mezi nimiž 



— 29V) — 

jsou: H. Gharlemonta ,Podzimní krajina", Fr. Ondruška „Studie 
hlavy", Jul. Wachsmanna „Motiv z Halleina" a dva lepty Vilib. 
Schulmeistra. 

Také sbirka podobizeň vynikajících Moravanň byla oboha- 
cena obrazem kard. Frant. z Dietrichsteina, který výborné na- 
maloval prof. Emil Pirehan a prenechal za čestný honorár museu 
zemskému. 

Úprimný dík náleži obéma pp. konservátorúm prof. Emil. 
Pirchanovi a Jos. Klirovi, kteŕi ochotné byli odboru nápomocní 
pri posuzování i výberu umeleckých dél. 

VII. Kustoäova húhovna. 

Vlastní spisy, resp. zvláštni otisky darovah: J. E. p. hrabe 
Hanuš Wilczek st. ve Vidni, pp. Ph. Dr. Karel Absolon z Prahy, 
konservátor Dr. Ant. Fleischer, c, k. zdravotní rada v Brne. 
Edmund Gohl, professor v Budapešti, konservátor Dr. Fr. Slávik, 
c. k. professor v Praze, a konservátor prof. P. Jan Wiesbaur 
v Lesné. 

Za subvence, povolené slávnym snémem, bylo zakoupeno : 

Halaczy: Gonspectus florae graecae. 

Pospichal: Flóra des ósterr. Kustenlandes. 

Schlosser: Flóra croatiea. 

Simonkai: Enumeratio florae Transylvaniae. 

Schur: Enumeratio plantarum Transylvaniae. 

Kobelt: lUustriertes Gonchylienbuch. 

Kobelt: Iconographie der schalentragenden europäischen 
Meeres-Gonchylien. 

Gatalogus insectorum ťaunae Bohemicae, vyd. Fysiokratickou 
společností pražskou. 

Ganglbauer : Die Käfer Mittel-Europas. 

Xaumann: Xaturgeschichte der Vôgel Mittel-Europas. 

Xaumann-Zirkel : Elemente der Mineralógie. 

Zittel: Handbuch der Paläontologie. 

Gervinka: Morava za praveku. 

Pič: Starožitnosti zeme Geské. 

Wosinski : Die inkrustierte Keramík der Stein- und Bronzezeit. 

Bôheim : Waťfenkunde. 




— 300 — 

Zschille a Forrer: Der Sporn. 

Germák: Mince království Českého. 

Fiala: České denáiy. 

Jubilejní sbornik památek čáslavských. 

Pravek. Ústr. list pro praehist. a anthropologii zemi českých. 

B. Zemská knihovňa. 

Rok 1904 pŕinesl opét podstatné pokroky v rozvoji tohoto 
dôležitého ústavu vedeckého, jemuž všecky vrstvy obyvatelstva 
moravského vénují nejvétši sympathii. Počet osôb, které naši 
zemskou knihovnu navštivily nebo si z ní vypôjčily knihy, stoupl 
v té dobé na 10.322, což znamená proti frekvenci r. 1903 pŕi- 
bytek 1428. V uplynulém roce správnim vypôjčilo si domu 2642 
čtenáŕú 3894 svazku. Mnoho dél bylo pújčeno mimo Brno, a to 
do téchto 36 míst : Bélotina, Benkova, Bohunic, Eochofe, Boskovic, 
Bŕeclavé, Bučovic, Domašína, Hodonína, Husovic, Uh. Hradišté, 
Ghvalkovic, Karlsthala, Kocova, Konic, Kunvalda, Modrie, Malé 
Moravy, Náméšté, Olomouce, Petrovic, Král. Pole, Popovic, 
Prahy, Prostej ova, Svitav, Šlapanic, Šumperka, Tišnova, Vldné. 
na Kr. Vinohrady, do Výšková, Zábŕeha, Znojma, Žabovŕesk, 
Ždara. Naopak zase Zemská knihovňa moravská zprostfedkovala 
brnenským badatelôm výpujčky z Drážďan (z kr. ver. knihovny). 
Št. Hradce (ze zemské), Lvova (z universitni). Mníchova (z dvorni 
a statní), Prahy (z universitni) a z Vídné (z dvorní, z universitni). 
Koupí, darem a výmenou pŕibylo r. 1904 celkem 2011 dél 
o 3318 kusích. V tom bylo 461 periód, publikací. Z nich se všecky 
dúležitéjší a hojnéji užívané vykládají ve vyhrazené čitárne členô 
Mor. musejní splečnosti, toho času 189 časopisô: 101 nemecký, 
65 českých, 8 francouzských, 5 ruských, 2 polské, 2 srbsko- 
charvátské, 2 slovenské, po jednom slovinskéra, lužickosrbském, 
anglickém a madarském. 

Na zakoupení knih a časopisô vydalo se celkem 8578 K 28 h, 
väzba pak vyžadovala 721 K 54 h. Na j iné potreby (kancelárske, 
práce pisárske, telefón, remunerace oficiálovi a obéma sluhom 
atd.) pfipadlo 988 K 90 h. 

Knihovňa Komenského založená pri zemské knihovne k návrhu 
zem. knihovníka v červnu r. 1900 obsahuje již 518 svazkô. Mezi 



— 301 — 

knihami, jež pŕibyly roku 1904, zasUihiijí zvláštni zmĺnky tato 
dlla Komenského : 

1. Janua aurea reserata quatuor linguarum (lat.-ném.-íranc- 
vlaská), vyd. Nath. Dhuezem, tišt. r. 1640 u Elzevira y Leyddách. 

2. a 3. Janua auľea reserata Hnguae latinae. V Leyddách, 
Elzevir 1641 a 1643. 

4. Janua aurea linguarum. Gum adjuncta Graeca versione 
aut. Theod. Simonio. Amsterodam, Elzevir 1642. 

5. Janua linguarum reserata aurea, s nizozemskvm pŕekladem. 
Amsterodam, Jo. Janssonius 1643. 

6. Janua aurea quinque linguarum reserata (lat.-ném.-franc- 
vlasko-ŕecká). Frankfurt, Jo. G. Schônwetter 1644. 

7. Latinae linguae janua reserata, s anglickým pfekladem. 
Londýn 1656 (s podobizňou). 

8. Janua linguarum reserata. Gum Graeca versione Th. 
Simonii emendata a St. Gurcellaeo, qui etiam Gallieam novam 
adjunxit. Amsterodam. Dan. Elzevir 1665. 

9. Janua linguarum reserata, belgica versione a Jo. Seidelio 
ornata. Amsterodam 1666. 

10. Physicae ad lumen divinum reformatae synopsis. Amste- 
rodam, Janssonius 1645. 

11. Physicae ad lumen div. reformandae synopsis. Amste- 
rodam, Janssonius 1663. 

12. De irenico irenieorum. Amsterodam, Henr. Betkius 1660. 

13. (Oculus fidei.) Theologia naturalis. Amsterodam, Petrus 
v. d. Berge (sub signo montis Parnassi) 1661. 

14. Unum necessarium. Z amsterodamského vydaní z r. 1668 
k úžitku akad. mládeže otiskl Kryštoí Zelter ve Frankfurte 
n. O. 1682. 

15. De rerum humanarum emendatione consultatio catho- 
lica ad genus humanum, ante alios vero ad eruditos. religiosos, 
potentes Europae. Hallae, typis et impensis Orphanotrophii (Sirot- 
€inec) 1702. 

Sbírka map se rozmnožila o 4 listy, mezi jinými o prehlednou 
geologickou mapu mocnáfstvi rakousko-uherského. kterou vé- 



— 303 — 

noval autor VI. J. Procházka, a Fr, X. Zipsa príruční mapu 
okresního hejtmanství (škôl. okresu) znojemského darem na- 
kladatele A. R. Hitschfelda ve Šternberce, Do sbírk}^ podobizeň 
vynikajících osôb pŕibyly darem ŕeditele Adolía Sterze ze Znojma 
lithograíické podobizny déjepisce Friedr. Hurtera a polního 
podmaršálka Viléma svob. pána Lebzeltra a koupena dôležitá 
podobizna Ludvika Ratvita de Souches (dle kresby Jana de Herdt 
ryl F. v. Steen) od mníchovské firmy H. Helbingovy, od níž 
zakoupena též medirytina G. v. Sichern (16. stôl.) predstavující 
moravského novokŕténce Jana Huta upáleného v Augšpurku. 

Vítaným zajisté pŕirustkem jest dále medirytina císaŕe 
Josefa II. za pluhem (1769). Obrazu moravských míst a krajín 
získáno r. 1904 devatenáct, vesmés brunensia, mezi nimiž 14 
fotografií z roku 1867. Za vítané obohacení Ize dále považovali 
sbírku asi 1500 čísel ruzných časopisu, odevzdanou Klubem 
sazečti brnenských novín jako depositum. 

Pravidelná práce knihovní, kterou úŕednici mají s pujčováním, 
katalogisováním a nákupem knéh jakož i s podávaním vedeckých 
zpráv a vedením korrespondence, vzrostla v minulém roce do té 
míry, že bylo Ize jen stéží ji zaslali. Podstatné se knihovnímu 
personálu služba stéžovala nepresností mnohých čtenáŕô u vracení 
knéh i z míry častým užívaním telefónu se strany obecenstva. 
Pŕes to byly odborné katalógy doplňovaný a vykonaný príslušné 
prípravy na vypracovaní úslfedního katalógu odborných časopisu 
docházejících do 22 knihoven brnenských. Lístkový katalóg podo- 
bizeň obsažených v knihách zemské knihovny, jejž sestavuje oficiál, 
rozmnožil se o 1227 čísel, takže jich nyní obsahuje již 12.247. 

Knihovní komitét, v némž zasedali kurátori prof. Bayer, 
Dr. Bretholz, prof. Matzura, prof. Dr. Novák, odborný učitel 
Schirmeisen, prof. Dr. Šujan, kurátorský náhradník prof. Dr. 
Leneček, konservátor prof. Souček a knihovník cís. rada Dr. 
Schram, máje k ruce amanuensa Dra. Jarníka jako zapisovatele, 
konal čtyŕi schôze, jichž se pravidelné účastnil též predseda prof. 
Dr. Kameníček. Veškera usnesení jeho stala se jednosvorné a byla 
schválená kuratoriem. Z dôležitéjšího jednaní komitétu se uvádéjí: 
lernový návrh na jmenování amanuensa, usnesení o ústŕedním 
katalógu odborných časopisu docházejících do vétších knihoven 
brnenských, rozhodnutí o pfibrání nových časopisov a o dôleži- 



— 303 — 

téjších koupích. zfizeni zvláštni komise pro nákup právnických 
a státovédeckych dél ze subvence zvlášté na to dožádané. určení 
knihkupcii pro knihovní dodávky a návrhy na žádosti vétší 
subvence. 

Seznani osôb, áŕaduv a ústava, Jcteré äarocaJy Inihij r. lUOÍ 
zemské knihovne moravské. 

Zemský výbor markr. mor., praesidium c. k. niístodržitelství, 
Česká akadeniie cis. Františka Josefa v Praze a Academia romána 
v Bukurešti (73 svazkú), oba akadem. senáty pražské, obce 
brnenská i pražská, zemédelská rada markr. moravského a obe 
hospodárske společnosti pro markr. moravské, technologické prú- 
myslové museum pražské a museum cís. Frant. Jos. v Opave. 
I. vedecký sjezd českých právnikú, komise pro soupis stavebních, 
umeleckých a historických památek kr. hl. m. Prahy. Zemaljski 
muzej u Bosni i Hercegovini, Ústav pro rak. déjezpyt ve Vidni, 
Officium Hungaricum ornithologicum. reditelstvi m. divčiho lýcea 
brnenského, správa Ottendorferovy lidové knihovny ve Svitaváclu 
Klub novinových sazeču v Brne, knihtiskárny : Benediktinô raj- 
hradských, Burkartova, Irrgangova, Odehnalova. Rohrerova, Wini- 
kerova, Kar. svob. pi. Forgatschová, pp. F. Baluch. predseda 
klubu sazečského, Fr. Černý, prof. na reálce, advokát dr. Eck- 
stein, správce Erlacher, musejni kancelista Erlacher, advokát dr. 
Fischel, c. k. stav. rada Franz, lesmistr Hub, farár Jelínek z Boj- 
kovic, universitní professor Dr. Jarnik z Prahy, amanuensis Dr. 
H. Jarnik, stud. Vlastimil liek. stud. Fr. Jelínek (U. č. gymn.), 
íin. koncipista Kakš. prof. Albín Kučera, majitel domu Edm. 
Laseker, stud. Frant. Mareček (II. č. gymn.). pokladník Bedŕ. 
Meindl. prof. Emil Moser ve Št. Hradci, prof. Jan Radnitzki, 
prof. techn. školy A. Rzehak, gymnasista Ed. Ŕeŕucha. zem. 
knihovník Dr. Schram. redaktor Leop. Schwarz. feditel kníž. 
arcib. semináre pražského J. Ŕihánek, prof. Jos. Sichrovský. 
obchodník Zikm. Sorer (240 svazkú), fed. Ad. Sterz ze Znojma. 
feditel mistodrž. účtárny Theod. Suchanek, prof Urbanek. spisovatel 
Fr. Vymazal, cís. rada K. Wenzel (24 sv.), farár Zhánél (25 sv.). 

Vlastní publikace darovali: zem. archivár Dr. Bretholz, 
K. Cermák, ŕed. méšf. školy v Čáslavi. Al. Gzerny, odborný 
učitel v Mor. Tŕebové, pôšt. rada Romuald Formánek, dr. Hugo 



— 304 — 

Herz, docent na technice, professor J. Janda, universitní professor 
J. U. Jarník, aman. Dr. H. Jarník, plukovník Bela Kuderna ve 
Vidni, fin. koneipista J. Kakš, univ. prof. Kvačala z Jurjeva, 
kaplán Kratochvil, iičitel Jan Kučera, finanční rada Zd. Lepaŕ, 
prof. techn. školy Líčka, prof. Macalík z Pferova, taj. zeméd. 
rady Maša, učitel Alois Procházka z Blažovic, spisovatel VI. J. 
Procházka, prof. techn. školy A. Rzehak, spisovatel G. F. Schamann, 
zem. knihovník cís. rada Dr. Schram, založ. adj. K. A. Schwippel, 
feditel Vaňha, redaktor H. Welzl a banský inženýr Albín Wildt. 

Z politických listu dostávala knihovňa zdarma od vydava- 
telstev: Brnenské Noviny, Budoucnost, Hlas, Lidové Noviny, 
Moravskou Orlici, Moravské Noviny, Moravský Sever, Našince, 
Pozor, Slovanské Listy, Alldeutsche Bauern-Zeitung, Brunner 
Zeitung, Brunner Morgenpost, Brunner Wochenblatt, Deutsches 
Blatt, Deutsche Wacht (jihlavskou), Mähr.-schles. Korrespondent, 
Mähr. Volksbote. Tagesbote aus Mähren u. Schlesien, Znaimer 
Wochenblatt. 

C. Kommisse 
na prírodovedecký výzkum Moravy. 

Práce zemského rausea rozšírená roku 1904 úpravou dúle- 
žité organisace, totiž zŕízením zvláštního sboru, jemuž uloženo, 
aby ľídil a konal soustavný výzkum zeme ve všech oborech 
prírodovedeckých. „Kommisse" zrizena dle návrhu kurátora prof. 
dra. J. Jahňa a pričlenená k museu j ako zvláštni samostatný odbor 
v souhlase s §§ 3. a 4. stanov Moravské musejní společnosti, kde 
mezi účely stanoví se: „napomáhati vedeckému probadání pfiro- 
zených pomeru zeme", a „soustavné probadání zeme" j menuj e se 
mezi prostŕedky k cíli tomu. 

„Kommisse na prírodovedecký výzkum Moravy" skladá 
se z 18 členô (po 9 dle národnosti); počet ten jest stály a má 
po dvou odbornících pro každé z 8 ustanovených odborných 
oddelení, mimo né pak současného predsedu a místopfedsedu 
Mor. mus. společnosti. Kommisse ŕídí se zvláštními stanovami 
a volí samostatné predsedu a místopŕedsedu, dva tajemníky pro 
veci správni a dva redaktory pro záležitosti tiskové. Veškero 
jednaní jest rovnoprávne dle vzoru kuratória musejního. 



— 305 — 

Každému odbornénm oddelení jest v čele predseda a místo- 
pfedseda (stndavé dle národnosti), jimž jest pečovati o vytčení 
programu pracovních, ziskávati spolupracovniky, ŕiditi veškery 
práce výzkumné a podávali kommissi zprávy, 

Pŕedsedou celé kommisse jest prof. čes. vys. šk. technické 
dr. J. Jahn, místopŕedsedou prof. ném. vys. šk. techn. Ant. Rzehak, 

Oddelení odborná ustanovená tato : 

1. oddelení: geograíicko-geodaetické : predseda prof. ing. J. Líčka, 

místopŕeds. prof. J. Matzura. 

2. oddelení : archaeolog.-praehist. : predseda prof. A. Rzehak, 

místopŕeds. prof. dr. F. Dvorský. 

3. oddelení: geolog.-palaeontolog. : predseda prof. A. Rzehak, 

místopŕeds. prof. dr. J. Jahn. 

4. oddelení : mineralog.-montanist. : predseda prof. dr. F. Dvorský, 

místopŕeds. prof. Al- Gewinner. 

5. oddelení: botanické: predseda prof. dr. K. Vandas, 

místopŕeds. tajemník E. Steidler. 

6. oddelení: zoologické: predseda odborný učitel K. Gzižek, 

místopŕeds. prof. E. Bayer. 

7. oddelení: meteorologické: predseda fed. J. Klvaíia, 

místopŕeds. prof. J. Kober. 

8. oddelení: hospodáŕsko-lesnické : predseda prof. F. Schindler^ 

místopŕeds. ŕed. J. Vaňha. 

Zemský snem povolil na účely výzkumné kommisse na 
první rok 2000 K a Cyrillo-Methodéjská záložná 100 K. 

Mimo oddelení 7. započala činnost všecka oddelení. 

Pŕedsedové a místopŕedsedové vypracovali hlavní programy 
pracovní a vydány zvláštni Jnformace pro badatele". 

Menší pojednaní usneseno uveŕejňovati v „Časopise moravské 
musejní společnosti" s jednotným titulem Zprávy kommisse na 
prírodovedecký výzkum Moravy" rečí, již byly sepsány. 

Až búdou zpracovány obsáhlejší monografie, búdou vydá- 
vaný samostatné v obou zemských ŕečech dle vzoru „Archívu" 
výzkumného komitétu pražského. 

V I. oddelení vykonal predseda trigonometrická méŕení 
a prohlidku bodu v okolí Brna a Hustopeče. 



— 306 — 

V II. oddelení prozkoumal prof. H. Zimmermann praehisto- 
rické nálezy v Lednici a konal vykopávky. 

Výsledky téchto prací dlužno označili j ako cenné obohacení 
naši musejní sbírky a naši znalosti kulturnich pomérii starší 
pŕedhistorické doby kovové. Véd. pojedn. o lednických nálezech 
vypracuje prof. A. Rzehak. 

III. oddelení: Red. J. Klvaňa pokračoval v pracích o mo- 
ravských mladších vyvrelinách, prof. V. Spitzner zkoumal devónske 
ostriivky na Kónickú, professor F. Smyčka devon čelechovský, 
dr. M. Remeš vydal práce o tithonském vápenci u Skalicky 
a štramberském vápenci u Vlčovic, J. Knies práci o nálezech 
ludmirovských. Rozsáhlé informační cesty hlavné s ohledem na 
diluvium vykonal ŕed. K. Maska. Laborantovi S. Ružkovi svéŕeno 
bylo sbírání zkamenélin v liasu fryštáckém. 

Zajímavou a v naši sbírce velmi dobfe zastoupenou faunu 
popsal podrobné proí. A. Rzehak. 

IV. oddelení: Professor G, Neuwirth započal se zevrubným 
zkoumáním nalezišť nerostu v okolí Sobotína. Prof. dr. Dvorský 
prevzal sestavení zaniklých i nynéjších kamenných lomu, dolô 
a kutání na Morave. 

V. oddelení vydalo svým spolupracovníkúm zvláštni instrukce. 
Predseda, zamestnaný obsáhlou revisí herbáŕe Forraánkova, bota- 
nisoval v bližším okolí brnénském a zjistil tu pro Moravu novou 
Carex pediformis. Red. Oborny v Lipníku pracuje o monografii 
Hieracií. J. Laus v Olomouci zkoumal phytogeografické pomery 
moravskoslezských Jesení kú, Prof. F. Matouschek v Liberci pracuie 
o floŕe Gryptogamu moravských, prof. dr. J. Podpera v Olomouci 
bryologii a phytogeografii. 

VI. oddelení : Prof. J. Janda ujal se zpracováni moravské 
ornithologie za součinnosti místních znalcĎ. Jednotlivé skupiny 
entomologické jsoa píedmétem prací pp. : Dra. A. Fleischera, 
prof. M. Kitta, V. Zdobnického a j. Prof. E. Bayer podjal se 
zpracováni moravských zoocecidií. 

VII. oddelení : Red. J. Klvaňa započal sestavovati meteoro- 
logické a faenologické záznamy o Uh. Hradišti 1887 — 97. Ŕed. 
J. Wimmer koná meteorologická pozorovaní v Prostéjové. 



— 307 — 

VIII. oddelení: Predsedníctvo prikročilo na zHzení soustavné 
sbirky púd moravských ajejich rozborňv. Štúdium rašelin prevzal 
p. P. Schreiber ve Svitavácli. 

Gelkovélio prijmú 2100 K bylo použito takto: 

I, oddél. : prof. ing, Ličkovi na práce trigonometrické 200' — K. 

II. oddél.: ing. LL.CervinkovinavýzkumHradiskauRok. 100- — K, 
prof. H. Zimmermannovi na vykopávky vLednici 50' — K. 

III. oddél. : Dru. M. Remešovi na štúdium jury . . . lOO* — K, 

St. Ružkovi za sbírání materiálu .... 81*44 K, 

IV. oddél. : prof. G. Neuwirthovi na okolí Sobotína . . 150- — K. 

V. oddél. : prof. J. Lausovi na mor.-slez. Jeseníky . . 193" — K, 
íin. taj. Steidlerovi na botanický výzkura . 50' — K, 
prof. dru. K. Vandasovi na botanický výzkum 7" — K. 

VI. oddél. : prof. J. Jandovi na ornithol. mor 200' — K, 

odb. uč. Fr. Zdobnickému na ornithol. mor. 125- — K, 
odb. uč. V. Zdobnickému na Goleopt. . . 125* — K. 

VIII. oddél. : ŕed. J. Vaňhovi na sbirky pňd moravských 200' — K. 

Správni výdaje tajemnikň 108*95 K. 

Časopisu moravského musea zemského za tisk .... 409*61 K. 

Celkem . . . 2100*— K. 



— 308 — 

(í)óeíní závérka (Vioravské musejní 



p ľ i j e m 
pokladny Musejní společnosti 



Obnos 



K 



h 



Zbytek z roku 1903 
Statní podpora .... 
Zemská podpora .... 
Členské pfíspévky .... 
Úroky z nadace J. U. Dra. Teindla 
Výtéžek z tiskopisuv a rúzné príjmy 



So účet prijmú v 



Srovnáno s vydaním 



Z býva 



3826 
8000 
22919 
2177 
2160 
329 



46 
79 



39412 35 



39404 



89 



- 309 



společnosti za rok 1904. 



•u 



v y daní 
z pokladny Mušej ni společnosti 



Obnos 



K 



1 

2 
3 
4 
5 
6 
7 
8 
9 
10 
11 

12 
13 



Kancelárske potreby 

Správni výdaje 

Zachovávaní budov .... 

Členské príspevky společnostem . 

Pojistné budov 

Nepredvídané výdaje .... 

Zakoupení a vystavení nových sbirek 

Pofizení v knihovne .... 

Knihovňa Komenského .... 

Náklad na vydaní časopisňv 

Remunerace za správu knihovny deje- 
pisného spolku 

Výlohy prírodovedeckého výzkuuiu 

Nákupy pro kustodovu knihovnu 



Uhrnem 



Mimo to ze zemské pokladny bylo vyplaceno ; 

Služné 

Požitky služebnikňv . 

Výslužné . 

Denní platy 

Zachovávaní budov 

Dané .... 



Uhrnem 
Součet vydaní 



1231 

5464 

607 

70 

665 

1388 

11764 

10288 

4169 

500 

2286 
968 



39404 



25976 
1025 
1800 
1464 
2386 



32696 
72101 



56 
63 
71 
66 
55 

72 

27 

25 



89 



67 
90 



43 51 



40 

29 



21 



— 310 — 

r^ozpočet pranliškova zemského 



'U 



Vylíčení potreby 



Rozpočet 
r. 1905 



K 



Rozpočet 
r. 1906 



K 



Služné .... 
Požitky sliižebníkň 
Výslužné 
Denní plat . 

5 Kancelárske potreby . 

6 Správni výdaje . 

7 Zachovávaní budov . 
Členské pfispévky společnostem 

9 Pojistné budov a sbirek 

10 Daň a ekvivalentní poplatek 

11 Nepredvídané malé výdaje do- 
máci .... 

12 Zakoupeni a postavení nových 
sbirek 

13 Poí'izeni v knihovne . 

14 Knihovňa Komenského 

15 Na správu knihovny dejepis- 
ného spolku . 

16 Na vedecké prednášky 

17 Náklad na vydaní časopisftv 

18 Komisi na prírodovedecký vý- 
zkum 



Součet potreby 



26200 

990 

1800 

1560 

1100 

4755 

3100 

80 

()50 

120 

1000 

11700 
13000 

400 

500 

500 

4000 

5000 



26200 

1000 

1800 

1560 

1100 

5155 

3100 

80 

650 

115 

1000 

13000 

13000 

400 

500 

500 
4000 

5000 



78160 



I 



311 - 



musea na rok 1906. 



o 



Vylíčení úhrady 



Rozpočet 
r. 1905 



Rozpočet 
r. 1906 



K 



K 



Statní sLibvence . 
j Členské príspevky 
Pensijní príspevky úfednikä 
Úroky z obligací . 
Výtéžek z tiskojtisú atd. . 

Součet úhradv . 




Srovnáno s potrebou 



Zbývá schodek, j ej ž zapravi 
moravskv fond zemskv . 



8000 
2000 

570 
2160 

150 



— I; 8000 

— 2000 

— I' 570 

— [i 2160 

— ; 100 



12830 



78160 



65330 



21^ 



— 312 — 

Seznam členúv 

Moravské mušej e í společnosti koncern r. 1904. 

a) Kuratórium. 

Predseda : 
Dr. Fr. K a m e n í č e k, prof. č. v. školy technické v Brne. 

Místopŕedseda: 
Ant. R z eh ak, prof. ném. vys. školy technické v Brne. 

Zástupcove c. k. ministerstva osvety a vyučovaní : 

Vine. Jarolímek, c. k. vládni rada a zem. inšpektor školní v Brne* 
Dr. Karel S c h o b e r, c. k. zem. inšpektor školní v Brne. 

Zástupcove snemovni: 

Dr. Jaroslav J. J ah n, ŕ. prof. c. k. č. vys. školy technické v Brne. 
Josef Kašpar, kons. rada, prof. škôl „Vesniných" v Brne. 
Edmund Laseker, majitel domu v Brne, 
Emil So f f é, prof. na c. k. nemecké reálce statní v Brne. 

Glenové volení valnou hromadou : 

Emil Bayer, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Bert. Bretholz, zem. archivár v Brne. 

Dr. Josef Dolanský, advokát v Brne. 

Dr. Alfréd Fischel, advokát v Brne. 

Josef Matzura, prof. v. prômysl. školy ném. v Brne. 

Dr. Vladimír Novák, prof. c. k. č. vys. školy technické v Brne. 

Karel Schirmeisen, učitel méšť. školy v Brne. 

Dr. Frant. Šujan, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Náhradníci : 

Dr. Otakar Léne č e k, prof. ném. v. obeh. školy v Brne. 
Josef Merhaut, redaktor v Brne. 



— 313 — 

Frant. J. Rypáček, c. k. gymn. prof. v Brne. 
Hanuš Welzl, redaktor v Brne. 

Revisorové : 

Josef Erlacher, pŕísežný odhadce statkňv a revisor v Brne. 
Jan Maša, sekretár českého odb. zeméd. rady v Brne. 

b) Clenové čestní. 

Jeho G. a Kr. Výsost arcivévoda Rainer. 

Jeho král. Výsost princ Fihp hr. Flanderský ve Fulneku. 

Jeho Jasnost kn. Jan II. Liechtensteinský ve Vídni. 

Jeho Exc. barón Jan Chlumecký, c. k. tajný rada a ministr ve výslužbé 

ve Vídni. 
Eai. rytíŕ Proskowetz z Proskova a Marstorfľa na Kvasicích. 
Josef rytíŕ Januška, c. k. niístodrž. vicepraesident v. v. v Brne. 

c) Konservátorové: 

Frant. Bartoš, c. k. šk. rada a ŕed. ve v. na Mlatcové. 

Antonín Bauer, ŕeditel méšf. škôl. v Novém Jičíné. 

Josef Bertl, rektor c. k. české vysoké školy technické, architekt 

v Brne. 
Zbynék Branczik, úŕedník bankovní v Brne. 
Aug. Burghauser, c. k. ev. vrchní geometr v Brne. 
Theodor Gejnek, hláv. redaktor „Mor. Orlice" v Brne. 
Alois Czerny, učitel raéšť. školy v Mor. Tŕebové. 
Karel Czižek, učitel méšť. škôl v Bmé. 
I. L. Cervinka, inženýr v Uh. Hradišti. 
Ed. Domluvil, c. k. gymn. prof. ve Val. Meziŕíčí. 
Dr. Frant. Dvorský, c. k. prof. na odpoč. v Bmé. 
Rud. Dworzak, c. k. místodrž. vrch. inženýr v Brne, 
Rud. Dvofák, c. k. gymn. prof. v Brne. 
Dr. Jiljí Filek ši. Wittinghausen, gymn. prof. ve Vídni. 
Dr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní rada v Brne. 
Romuald Formánek, c. k. pôšt. rada v Brne. 
Karel GerUch, nadučitel v Hor. Heršpicích. 
Dr. Gustáv Hain, rada c. k. zem. soudu v Brne. 
Arnošt Hanisch, inšpektor panství v Tŕebíči. 
Jan Haupt, fotograf v Jihlave. 
Emil Hausotter, nadučitel v Kunvaldé. 
Jos. Hladík, ŕeditel c. k. učit. ústavu v Príbore. (Zástupce Musejního 

Spolku brnenského.) 
Viktor Houdek, c. k. ministerský rada ve Vídni. 
Leoš Janáček, c. k. učitel hudby ve výsl. a ŕeditel varhanické školy 

v Brne. 
Josef rytíŕ Januška, c. k. místodrž. vicepraesident v Brne. 



— 314 — 

Dr. Karel Katholický, c. k. zdravotní rada v Brne. 

Frant. Killinger, hosp, správce ve Velkém Dvore. 

Dr. P. Maurus Kinter, arcibiskupský rada, archivár v Rajhradé. 

Josef Klír, akad. malíŕ a assistent na c. k. české vysoké škole technické 

v Brne. 
Josef Klvaňa, gymn. ŕed. v Kyjove. 
Jan Knies, správce školní v Rogendorfé. 
Florián KoudeJka, c. k. okr. vrch. zverolekár ve Výškové. 
Augustin Kratochvíl, kaplán v Popovicích. 

Arnošt KrejCí, prof. na zemské vyšší reálce české v Hodoníné. 
Frant. Kretz, redaktor v Uh. Hradišti. 
Dr. Martin Kríž, c. k. notár ve Ždánicích. 
Jan Kučera, učitel a mus. kustos v Uh. Brode. 
Hugo Langer, učitel ve Starém Mésté. 
Karel Langer, odb. učitel v Mikulové. 
Jindŕich Laus, prof. c. k. ném. paedag. v Olomouci. 
Dr. Otakar Leneček, prof. ném. v. obchodní školy v Brne. 
Karel Liek, pokladník ve Svitavách. 
Josef Líčka, ingenieur, c. k. professor české vysoké školy technické 

v Brne. 
Frant. Lipka, mag. farmácie v Boskovicích. 
Alois Machatschek, prof. st. reálky v Brne. 
Frant. Mareš, ŕeditel škôl „Vesniných" v Brne. 
Karel J. Maska, ŕed. zem. v. reálky v Telči. 
Josef Merhaut, redaktor v Brne. 
Emil Moser, prof. v. v. ve §t. Hradci. 
Dr. Boh. Navrátil, koncipista mor. zem. archívu v Brne. 
Róbert Neumann, c. k. prof. ném. paedag'ogia v Brne. 
Dr. Jan V. Novák, c. k. gymn. prof. v Praze. 
Adolf Oborny, ŕed. ném. zem. reálky v Lipníku. 
Alois OrUczek, c. k. účet. revident v Brno. 
Jar. Palliardi, c. k. notár v Mor. Budéjovicích. 
Jan Panek, ŕed. méšt. školy v Zábŕehu. 
Emil Pirchan, prof. v. v. a akad. malíŕ v Brne. (Zástupce „D, Verein fur 

Geschichte Mährens und Schlesiens".) 
Benjamín Popelka, redaktor v Král. Poli. 
Vincenc Prasek, c. k. školní rada a gymn. prof. v Olomouci. 
Adolf Raab, hosp. správce v Král. Poli. 
Dr. Moŕic Remeš, lékaŕ v Olomouci. 
Frant. J. Rypáček, c. k. gymn. prof. v Brne. 
Hugo Sánka, ŕídící učitel v Rudici. 
Med. dr. J. Sedlaczek, obvodní lékaŕ v Modŕicích. 
Med. dr. Zikmund Schonhof, lékaŕ v Brne. 
Petr Schreiber, učitel méšf. školy ve Svitavách. 
Dr. Frant. Slávik, c. k. prof. v Praze. 
Frant. Aug. Slávik, c. k. školní rada, ŕeditel reálky ve v. na Král. 

Vinohradech. 



— 315 — 

Ant. Smrček, ingenieur, professor na c. k. české vj-soké škole technické 

v Brne. 
Dr. Rudolf Sornmer, ríšsky poslanec a prof. vyšší obchodní školy 

v Olomouci. 
Stanislav Souček, c. k. gymn. proť. v Brne. 
Dr. Frant. Špina, c. k. gymn. prof. v Mor. Tŕebové. 
Václav Spitzner, prof. zem. v. reálky české v Prostéjové. 
Adolf Sterz, ŕeditel ve Znojme. 
Zikmund Stoffel, nadučitel v Pálavé. 
Frant. Karel Stohandl, soukromnik v Brne. 
Dr. Karel Strohí, c. k. fm. koncipista v Brne. 
Jan Svozil, prof. zem. reálky v Prostéjové. 
Josef Talský, odb. učitel ve v. v Olomouci. 
Josef UĽčný, c. k. gymn. prof. v Tŕebíči. 
Frant. Urbanek, c. k. prof. n. o. v Brne. 
Mich. Ursíny, ing., c. k. prof. č. vys. školy technické v Bmé. 
Dr. Karel Vandas, professor na c. k. české vysoké škole technické 

v Brne. 
Jindŕich Wanke, nadučitel ve Valtéŕovicích. 
Jan Vaňha, ŕeditel zemské výzkumué stanice na pestovaní rostlin 

v Brne. 
Hanuš Welzl, redaktor v Bmé. 
P. Jan Wiesbaur, prof. a kustos v Lukovci. 
Alois Vogler, nadučitel v Hlubočanech. 
Ant. Vrbka, učitel v Louce. 

Josef 2ák, c. k. učitel hudby ném. paedagogia v Bmé. 
Hugo Zimmermann, prof. v. ovoc. školy v Lednici. 

d) C 1 e n o v é fádni. 

Dr. Absolon Karel, univ. assistent v Praze. 

Msgr. Adamec Antonín, biskupský rada, assessor, regens alumnátu 

v Brne. 
Adamec Jan, ŕed. zem. stred. hosp. školy v Pŕerové. 
Aitmann Arthur, inženýr v Brne, 
Ambroschitsch Ota, redaktor v Brne. 
Anderle Frant., cvičný ačitel žen. paed. v Bmé. 
Dr. Andrle Theodor, advokát v Brne. 
Auspitz Rud., majitel cukrovaru ve Vídni. 
Autrata Frant. V., prof. ústavu učit. v Bmé. 
Baillou Jul. barón, c. k. místodrž. rada v. v. v Brne. 
Bakeš Frant. X., velkostatkáf v Oŕechovičkách. 
Baltazzi Arist., velkostatkáf v Napajedlech. 
Balzar Arthur, zem. účetní rada v Brne. 
Dr. Baratta-Dragono Rich. barón, člen zem. výboru a velkostatkáŕ 

v Budišové. 
Dr. Bartoníček Václav, prakt. lékaŕ v Brne. 



— 316 — 

Bailoň Josef, učitel méšf. školy v Král. Poli. 

Bartoš Frant., c. k, školní rada a ŕeditel ve v. na Mlatcové. 

Barvič Joža, kníhkupec v Brne. 

Bauer Antonín, ŕeditel niéšť. škôl v Novém Jičíné. 

Bauer Viktor rytíŕ, zem. posl. a velkostatkáŕ v Brne. 

Dr. Baumhackel Bedŕich, prednosta knihovny nemecké techniky v Brne. 

Bayer Emil, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Bayer Frant., odb. učitel v Pŕerové. 

Dr. Beer Eduard, c. k. adjunkt finanční prokuratúry v Brne. 

Dr. Beer Oskar, kand. advokácie v Brne. 

Dr. Belcredi Ludvík hrabe, velkostatkáŕ v Líšni. 

Beneš Frant., zemský poslanec a insp. panství v Pŕedklášteŕí. 

Berger August, cís. rada, dvorní kníhkupec v Brnč. 

Bertl Jindŕích, ŕeditel sirotčince v Brne. 

Bertl Josef, rektor č, vys. školy technické, architekt v Brne. 

Bertlová Vilma, lycealní učitelka v Brne. 

Beyer Eugen, továrník v Brne. 

Bezdíček Josef, c. k. gymn. prof, v Brne. 

Biach Zikmund, komorní rada v Brne. 

Dr. Bilovský Frant., c. k. auskultant v Brne. 

Bloch August, továrník v Brne. 

Bloch Leopold, cís. rada, továrník v Brué. 

Bobretzky Vilém ši. Arvenau, c. k. v. kontrolór techn. kontr. v Brne. 

Dr. Bock Zikmund, c. k. rada zem. soudu v Brne. 

Branczik Zbynék, úradník bankovní v Brne. 

Dr. Brandstätter Ondrej, prof. c. k. č. v. reálky v Brnŕ. 

Braun August, učitel méšť. školy v Brne. 

Brecher Moŕic, prof. zem. reálky v Brne. 

Brejla Frant., ŕídící učitel v Ghrudichromech. 

Dr. Bretholz Berthold, zemský archivár v Brnč. 

Broeckhotľová Márie, choť c. k. nadporučíka v Brne. 

BroU Isidor, účetní v Brne. 

Bronec Em., c. k. g'ymn. prof. v Kroméríži, 

Brzický Frant., papírník v Boskovicích. 

Breza Antonín, bankéŕ v Brne. 

Dr. Bulín Hynek, advokát v Brne. 

Dr. Bulla Frant., prof. theologie v Brne. 

Burda Jan, prof c. k. č. v. reálky v Brnč 

Burelová Emilie, soukromnice v Brnč. 

Burghauser August, c. k. vrchní geometr v Brne. 

Burian Boh., učitel méšt. školy v Konici. 

Dr. Burkart Eduard, majitel knihtiskárny v Brne. 

Cutschowitzer Isidor, ŕed. továrny v Brne. 

Cejnek Theodor, hlavní redaktor „Mor. Orlice" v Brne. 

Glassen Ant., továrník v Brne. 

Czech Vilém ši. Rechtensee, c. k. berní inšpektor v Brne. 

Dr. Gzermak Frant., tajemník v Brne. 



— 317 — 

Gzerny Alois, uč. raéšť. školy v Mor. Tŕebové. 

Gzižek Karel, uč. méší. školy v Brne. 

Gechmáaek Róbert, c. k. pôšt. oficiál v Olomouci. 

Dr. Germák Karel, advokát v Bŕeclavi. 

Gerný Frant., prof. c. k. č. v. reálky v Brne. 

Gervinka Alfons, odborný učitel v Tišnové. 

Gervinka Inn. L., inženýr v Uh. Hradišti. 

Dr. Deutsch Adolf, c. k. adjunkt fin. prokuratúry v Brne. 

Dlouhý Frant., c. k. prof. č. paedagogia v Brne. 

Dr. Dolanský Josef, advokát v Brne. 

Dolejš Karel, c. k. školní rada a professor č. v. prumyslové školy v Brne . 

Dr. Dolenský Frant., c. k. soudní tajemník v Brne. 

Doležel Frant., c. k. gymn. prof. v Tŕebíči. 

Domluvil Ed., c. k. prof. ve Val. Mezinčí. 

Donath Edvard, prof. n. vys. školy techn. v Brne. 

Drápalík Ant. B., c. k, gymn. professor v Brne. 

Dr. Drbal Frant., advokát v Kloboucích. 

Drogsler Karel, c. k. účetní oíiciál v Brne. 

MDr. Drož Bedŕich, obvodní, panský a železniční lékaŕ ve Ždaŕe. 

Ducková Zdenka ši., choí c. a k. generála v Brne. 

Dr. Dvorský Frant., c. k. prof. v. v. v Brne. 

Dworzak Rud., c k. míst. vrch. inženýr v Brne. 

Dvoŕák Flór., prof. č. prňmysl. školy v Brne. 

Dvoŕák Rudolf, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Eckstein Jakub, advokát v Brne. 

Eder Róbert, c. k. vrchní inženýr v Šumperce. 

Med. Dr. Ehler Ferdinand, sekundárni lékaŕ v Brne. 

Ehrenfest Jindŕ., ŕed. náméstek úver. ústavu v Brne. 

Dr. Ehrenhaft Josef, koncipista severní dráhy v Brne. 

Dr. Ehrmann Jindŕ., advokát v Brne. 

Dr. Eisler Bedŕich, c. k. soudní tajemník v Brne. 

Elger z Elgenfelda Zdenék, prof. na c. k. č. vys. škole tech. v Brne. 

Dr. Engel Arnošt, advokát v Brne. 

Engelmann AL, uč. ústavu hluchonemých v Brne. 

Engelmann Karel, tesársky mistr v Brne. 

Dr. Engelmann Karel, sekretár I. mor. spoŕitelny v Brno, 

Dr. Epstein Marek, emer. advokát v Brne. 

Erlacher Josef, pŕísež. odhadce statkúv a revisor v Brne. 

Exler Karel ml., lepidopterolog v Pŕerové. 

Falkowsky Karel, mestský inženýr v Brne, 

Feiwel Berthold v Brne. 

Fiala Alois, nadučitel v Kosticích. 

Fiala Karel, odb. učitel v Brne. 

Dr. Fiala Stanislav, c. k. finanční kone. praktikant v Brne. 

Dr. Fiala Zdenék, c. k. okresní lékaŕ v Rymaŕové. 

Fila Jan, učitel v Serkovicích. 

Dr. Filek Jiljí ši. Wittinghausen, c. k. gymn. prof. ve Vídni. 



— 318 - 

Dr. Fischel Alfréd, advokát v Brne. 

Fischer Frant., c. k. policejní kommissaŕ v. v. v Dacicích. 

Fischer Vladimír, inženýr v Brne. 

Fišara Karel, ŕed. obeh. akadémie v Brne. 

Dr. Fleischer Antonín, c. k. zdravotní rada v Brne, 

Formánek Romuald, c. k. poštovní rada v Brne. 

Fousek Ferd., učitel v Husovicích. 

Frank Karel, uč. méšť, školy v Brne. 

Frank Karel, prof. zem. reálky v Brne. 

Franz Alois, stavební rada v Brne. 

Franz Bedŕich, úŕedník bankovní v Brne. 

Frass Bed. ryt. Friedenfeld, maj. realit ve Znojme. 

Dr. Frenzel Karel, m. ŕ. prof. na ném. technice v Brne. 

Freude Emil, uč. méšf školy v Brne. 

Freude Felix, filológ v Brne. 

Freude Hugo, učitel v Brne. 

Dr. Freund Richard v Brne. 

Freyschlag Josef N. ml., obchodník v Brne. 

Dr. Friedmann Emil, advokát v Brne. 

Dr. Friedmann Rud., kone. fin. prokuratúry v Brne. 

Fritseh Kar. Vil., c. k. fin. koncipista v Brne. 

Dr. Fritseh Vilém, c. k. fin. koncipista v Brne. 

Dr. Frucht Július, kand. práv v Brne. 

Fuhrmann Moŕic, továrník v Brne. 

Fuchs Adolf, ŕed. náméstek Hst. úradu v. v. v Brne. 

Dr. Fux Hugo, e. k. adjunkt fin. prokuratúry v Brne. 

Gaertner Eduard, soukromník v Brne. 

Gajdeczka Josef, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Gerischer Emil, odb. učitel v Brne. 

Gerlich Karel, nadučitel v Hor. Heršpicích. 

Dr. Gerstmann Hugo, c. k. koncipista fin. prokuratúry v Brne. 

Giugno Martin, maj. domu v Brne. 

Dr. Gôtz Leopold, ríšsky a zemský poslanec, starosta v Mikulové. 

Golda Josef, c. k. vrch. off. hl. cel. úradu v Brno. 

Dr. Gottl Bedŕich, e. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne, 

Gottlieb Ign., továrník v Brne. 

Gottlieb Rudolf, továrník v Brne. 

Gottwald Ant., učitel v Prostéjové. 

Dr. Gottwald Arnošt, advokát ve Znojme. 

Grimm Leopold, prof. na e. k. české vys. škole technické v Brne 

Grossmann Ign.. mést. účetní v Brne. 

Grúnfeld Arnold, cís. rada, komorní rada v Brne. 

ustôttnerová EmiUe ši. v Brne. 

Dr. Haas Bernard, sekretár mést. rady v Brne. 

Dr. Haas Theodor, kand. advokácie v Brne. 

Haberhauer Eduard, mestský stavební rada v Brne. 

Haberhauer Theod., maj. tkalcovny a bélidel v Červených JMlýnecli. 



— 319 — 

Dr. Hain Gustáv, c. k. rada zem. soudu v Brnč. 

Dr. Halla Edmund, advokát v Bučovicích. 

Dr. Hammer Hanuš, presektor zem. nemocnice a m. prof. v Brne (f). 

Hanisch Arnošt, inšpektor panství v Tŕebíči. 

Hásková Zdenka, suppl. professorka lycejní v Praze. 

Dr. Hatschek Hugo, c. k. vrch. lin. rada v Brne. 

Haupt Jan, fotograf v Jililavé. 

Dr. Haupt Štépán barón, velkostatkáP a zemsky poslanec v Brne. 

Hausotter Alexandr, officiál severní dráhy v Polo mi. 

Hausotter Emil, nadučitel v Kunvaldé. 

Hayek Pavel, predseda sp. rady kred. banky v Brne. 

Hayek Zikmund, ŕeditel pivovaru v Brne. 

Heidenreich Frant., účetní v Určicích. 

Heimrich Jan N., zemský poslanec a továrník v Bohdalové. 

Dr. Heller S., advokát ve Val. Meziííčí. 

Dr. Herling Viktor, lékaŕ v Brne. 

Herma Josef, starosta ve Všechovicích. 

Dr. Herz Hugo, c. k. soudní adjunkt v Brué. 

Heydušek Otakar, c. k. soudní adjunkt v Prostéjovč. 

Hiller Vojtech, inženyr v Brne. 

Hirschová Márie v Brne. 

Dr. Hirsch Moŕic, advokát v Brne. 

Hladík Jos., fed. c. k. učit. ústavu v Príbore. 

Hlavinka Al., farár a kons. auditor v Kučerové. 

Dr. Hodáč Fr., advokát v Brne. 

Dr. Hogenauer Emil, advokát v Brne. 

Dr. Hoch Antonín, c k. fin. koncipista v Brne. 

Dr. Hoch Ferdinand, c. k. auskultant v Brne. 

Hoch Jan, ŕeditel rol. školy ve Vel. Meziŕíóí. 

Hollausch Albert, c. k. místodržitelský inženýr v Brne. 

Holman Bohuš, prof. č. obeh. akadémie ve Vinohrádkách. 

Homolka Frant., ŕeditel velkostatku v Olomouci. 

Honig Maxim., c. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne. 

Honsig Jul. ši. Jägerhain ml., úŕedník vzájemné společnosti v BrnO. 

Horský Ed., prof. zem. reálky v Uh. Brode. 

Houdek Viktor, c. k. ministerský rada ve Vídni. 

Hradil Josef, prof. ve Šternberce. 

Hrach Ferd., architekt a c. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne. 

JUC. Hroch Josef, kand. práv v Brne. 

Hiibler Gustáv, učitel v Brne. 

Hudeček Lad., učitel v Bochoŕi. 

Dr. Kummer Josef, c. k. notár v Brne. 

Chetka Karel, kand. práv v Brne. 

Chlumecký Hugo rytíŕ, c. k. místodrž. rada v. v. v Brne. 

Ghromec Bŕet. Sv., pŕíručí v rolničke záložné v Hustopeéi. 

Jablonsky Karel, abiturient v Brne. 

Dr. Jahn Jar. J., c. k. prof. č. vys. školy techn. v Btné, 



— 320 — 

JanáCek Leoš, c. k. uč. hudby a ŕed. varh. školy v Brué. 

Jančík Jan, farár ve Veselí n. M. 

Janda Jiŕí, c. k. gymn. prof. v Praze. 

P. Janetschek Klement, farní správca a klášterní archivár v Brne. 

Dr. Janiczek Ota, advokát v Brne. 

Janík Bŕenék, spediteur v Brne. 

Janotta František, zem. inženýr v Brne. 

Janouš Karel, c. k. gymn. professor v Brne. 

Januška Jos. rytíŕ, c. k. 'místodrž. vicepraesident v. v. v Brne. 

Jarolímek Vine, c. k. vládni rada a z. inšpektor školní v Brne. 

Jaroš Antonín, úfedník bankovní v Brne. 

JarĎšek Frant., nadučitel v Boskovicích. 

Jelinek Ant., stavitel v Brne. 

Jelínek Jan, farár v Bojkovicích. 

Jelinek Josef, .cís. rada, stavitel, zemský poslanec a člen z. výboru v Brne. 

Dr. Jellenik Berthold, lékaf v Brno. 

Jenemann Viktor ši. Werthau, c. a k. nadporučík ve Znojme. 

Jenewein Felix, c. k. prof. č. vys. školy techn. v Brne. 

Jeník Josef, úôetní cukrovaru v Pohoŕelicích. 

Jeŕábek Václav, fed. c. k. č. v. reálky v Brne. 

Jiráček Jiŕí, prof, č. obchod, akadémie v Brne. 

Jiŕíček Jan, c. k. školní rada a prof. v. v. v Brne. 

Dr. Johanny Vojtech, soukromník v Mor. Ostrave. 

Dr. Jokl Ferdinand, prof. c. k. č. v. reálky v Brne. 

P. Jokl Rehoŕ, bibliothekáŕ rádu augustinskélio v Brne. 

Julínek Vil., továrník v Olomučanech. 

Jurkovič Dušan, architekt v Brne. 

Dr. Jutrovič Frant.. c. k. fm. koncipista ve Vídni. 

Kakš Jan, c. k. fm. koncipista v Brne. 

Kalina Tomáš, prof. čes. reálky statní v Brne. 

Dr. Kameníček Frant., m. ŕ. prof. na c. k. české vysoké škole tech- 
nické v Brne. 

Kancnýŕ Bed., c. k. soudní rada a zem. posl. v Brne. 

Dr. Kaniak Jindŕ., advokát v Mor, Krumlovg. 

Karafiát Leopold, kníhkupec v Brne. 

Karafiát Richard, kníhkupec v Brne. 

Karafiát Vilém, kníhkupec v Brne. 

Karásek Jaroslav, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Kašpar Josef, kons. rada, prof. na školách Vesniných v Brne. 

Kašpárek Ludvík, úŕedník pojišťovny v Brne. 

Med. Dr. Katholický Karel, c. k. zdravotní rada v Brne. 
.Kehlmann Edvard, poslucháč c. k. nemecké vysoké školy technické 
v Brne. 

KiUinger Frant., hosp, správce ve Velkém Dvore. 

Dr. P. Kinter Maurus, arcibisk. rada, bibliothekáŕ a archivár v Rajhradé. 

Dr. Kirchmann Josef, advokát v Boskovicích. 

Klíčník Arnold, optik a mechanik v Brne. 



— 321 — 

Klima Karel, zemský oficiál v Brne. 

Klír Josef, akad. malíŕ a assistent na c. k. české vys. škole tech. v Brne. 

Dr. Klob Bedŕich, koncipient v Brne. 

Klusáček Leopold, hospodársky rada v Brtnici. 

Klvaňa Josef, gymn. ŕeditel v Kyjove. 

Knies Jan, správce školní v Rogendorfé. 

Knihovní spolek v Král. Poh. 

Knittel Jakub, maj. domu v Brne. 

Med. Dr. Kocaurek Róbert, ŕed. nemocnice cís. Frant. Jos. v Brne. 

Kocourek Albin, c. k. prcf. II. ném. gymnasia v Brne. 

Koenig Václav, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Kohn Zibŕid, advokát v Brne. 

Kolbinger Josef, c. k. fm. koncipista v Brne. 

Kôlbis Adolf, učitel v Hor. Heršpicích. 

Koller Ludvík, dekan ve Smržicích. 

Koller Rudolf, prof. c. k. tkalcovské školy v Brno. 

Komárek Frant., prof. c. k. č. žen. paedagogia v Brne. 

Komers Aug., c. k. professor v. v. v Némčicích. 

Kompit Josef. ŕeditel kuru v Brne. 

Kônigswarter Heŕm., barón, velkostatkáŕ v Sebetové. 

Kopa Ludvík, prof, zemské vyšší reálky v Hodoníné. 

Dr. Koretz Jakub, c. k. vrchní finanční rada v Brne. 

Konnek Karel, c. k. gymn. ŕeditel v Tŕebíči. 

Koŕistka Emil, tajemník Mor mus. společnosti v Brne. 

Kôstka Gustáv, officiál obecní rady v Brne. 

Dr. Koudela Josef, advokát a zem. a ríš. poslanec v Brne. 

Koudelka Flór., c k. vrch. okr. zverolekár ve Víškové. 

Dr. Koutecký Jar., advokát ve Strážnici. 

Dr. Koutný Jan, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Kováŕ Jan, kooperátor v Ivančicích. 

Kozlová Eliška, ŕeditelka odborných škôl „Vesniných" v Brne. 

Dr. Koželuha Frant., advokát v Brne. 

Kranich Jan, c. k. cvičný učitel v Brne. 

Kratochvíl Aug., kaplán v Popovicích. 

Kratochwill Gustáv, officiál hypoteční banky v Brne. 

Kratochwill Josef, učitel v Brne. 

Krček Frant., c. k. okr. školdozorce v. v. v Brne. 

Dr. Kreiml Vilém, advokát v Mikulové. 

Krejč Róbert, prof, soukr. obeh. školy v Brne. 

Krejčí Arnošt, prof. na zemské české reálce v Hodoníné. 

Krepler Richard, c. k. vrchní báňský rada v Praze. 

Kretz František, redaktor v Uh. Hradišti. 

Kriebel Ota, c. k. cvičný učitel v Brne. 

Krichenbauer Zbynék, c, k. gymn. professor v Brne. 

Krondl Vladimír, prof. českého gymnasia v Brne. 

Dr, Krška Karel, c. k. náméstek státního zástupce v Brne. 

Dr. Krupka Ludvík, advokát ve Víškové, 



_ 322 

Dľ. Kľiwaček Arnold, advokát v Brne. 

Kíiwda Karel, ŕeditel panství v Poltáŕe. 

Dť. Kríž Martin, c. k. notár ve Zdánicích. 

Kubeck Jan, továrník v Červených Vodách. 

Kučera Jan, učitel a mus. kustos v Uh. Biodé. 

Kuffner H. ši, majitel cukrovaru v Bŕeclavi. 

Kulp Vojtech, zem. poslanec v Kroméŕíži, 

Kunz Ant., c. k. prof. a okr. inšpektor v Brne. 

Dľ. Kunze Augustin, c. k. soudní adjunkt v Brne, 

Med. Dr. Kunzer Frant., zubní lékaŕ v Brne. 

Kuratórium Ottendorí'ovy knihovny pro lid ve Svitavách. 

Kuratórium historického musea mestského v Plzni. 

Kutscha Ant., hosp. správce v Ivanovicích. 

Lamatsch Rupert, majitel umeleckých mlýnä v Pŕízŕenicích. 

Lang Ant. M.? nadučitel v Zabovŕeskách. 

Langenbacher Jan, c. a k. vojenský vrchní zverolekár n. o. v Brne. 

Langer Hugo, učitel ve Starém Mésté. 

Langer Karel, učitel méšť. školy v Mikulové. 

Laseker Edmund, majitel domu v Brnč. 

Laus Jindŕich, prof. c. k. ném. paedag. v Olomouci. 

Lazarová Márie, c. k. cvič. učitelka žen. paedag. v Brne. 

Lebloch Václav, statkár v Bilovicích. 

Leischner Emil, c. k. okr. hejtman v Brnč. 

Leminger Otakar, c. k. banský adjunkt v Brne. 

Dr. Leneček Otakar, prof. ném. v. obchodní školy v Brne. 

Dr. Lenz Zikraund, c. k. vrch. fm. kommissaŕ v Brno. 

Leo Oskar. inženýr v Brne. 

Lepaf Mojmír, tajemník c. k. vrch. soudu zem. v Brne. 

Lepaŕ Zdenék, c k. fin. rada v Brne. 

Lessmann Adolf, c. k. pôšt. officiál v Brne. 

Liek Karel, pokladník a kane. predstavený ve Svitavách. 

Líčka Josef, c. k. prof. č. vys. školy techn. v Brne. 

Lídl Josef, obchodník v Brne. 

Liebel Július, prokurista v Brne. 

Liechtenstein Rudolf kníže, c. k. tajný rada a velkostatkáŕ v M. Kruinlové. 

Dr. Licht Hugo, advokátní koncipient ve Vídni. 

Dr. Licht Štépán, advokát a ríšsky poslanec ve Vídni. 

Lipka Frant., mag. pharmacie v Boskovicích. 

Lipka Karel, strojník v Boskovicích. 

Líška Ant., reditel mlékaŕské školy v Kroméŕíži. 

Dr. Loew Bedŕich, c. k. auskultant v Brne. 

Lonč Arthur, úŕedník pojišťovny v Brnč. 

Lošfák Josef, c. k. zem. inšpektor šk. v Brne. 

Lotocká Anna, c. k. cvičná učitelka v Brne. 

Loudon Arnošt bar., c. a k. komoŕí, tajný rada v Bystrici p. H. 

Low Vilém, c. k. rada zem. soudu v Brne. 

Dr. Ludwig Alois, c. k. soudní tajemník v Brne. 



— 323 — 

Lukinac Alexandr, c. k. fin. kommissaf v Brne. 

Lusar Leopold, cís. rada, lekárnik v Brne. 

Lustig Leopold, továrník v Brne. 

Lutz Ondrej, prof. na ném. reálce statní v Brne. 

Lux Kristín, farár v Ostrovačicích. 

Magnis Ant. hrabe, velkostatkáŕ ve Strážnici. 

Mahner Arthur, zástupce obchodní firmy stasfurtské v Brne. 

Machatschek Alois, c. k. prof. ném. reálky v Brne. 

Machotka Hanuš, zemský officiál v Brne. 

Manda Josef Ad., odb. učitel v Brne. 

Mareš Frant., ŕeditel škôl „Vesniných'' v Brne. 

Dr. Marvan Method, regens bisk. semináre chlapeckého v Brnč. 

Maša Jan, sekretár č. odboru zem. rady mor, v Brne. 

Maska Karel J., ŕeditel zem. reálky v Telči. 

Matejík Josef, učitel v Husovicích. 

Med. dr. Mathon Jar., primár zem. nemocnice v Prostéjové. 

Matoušek Vilém, úŕedník v Brne. 

Matzek Jindŕich, zem. úč. rada v Brne. 

Matzura Josef, c. k. prof. nem. präm. školy v Brne. 

Mauer Mat., zemský rada v. v. v Brne. 

Maurer Rudolf, učitel v Král. Poli. 

Dr. Mayer Jan, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Mayer Róbert, náméstek sekretáŕe obchodní a živnostenské komory 

a docent na c. k. ném. vysoké škole technické v Brne. 
Meindl Bedŕich, úŕedník n. o. v Brne. 
Melzer Hanuš, c. k. soudní tajemník v Brne. 
Mensdorff-Pouilly Alfons, hrabe, velkostatkáŕ v Boskovicích. 
Merhaut Josef, redaktor v Brne. 

Dr. Merores Bedŕich, koncipient fin. prokuratúry v Brne. 
Mestská obec v Uničové. 
Miča Frant., c. k. okr. komisár v Brne. 
Mikesch Josef, právnik v Brne. 

Mikulaschek Josef, cís. rada, ŕed. cukrovaru v Brne. 
Mikusch Hanuš, assistent na c. k. ném. vysoké školy technické v Brne. 
Mikuschka Theod., pokl. vzáj. pojišfovny v Brne. 
Dr. Montzka Jindŕich, prof. c. k. tkalcovské školy v Brne. 
Morgenstern Albert, majitel sladovny v Brne. 
Moser Emil, prof. v. v ve Styrském Hradci. 
Mrasek Karel, úŕedník úraz. pojišfovny v Brne. 
MúUer Ferd., c. k. berní inšpektor v Brne. 
Murn August, dílovedoucí v Brne. 
Musejní společnost v Uh. Brode. 
Musejní společnost ve Val. Meziŕíčí. 
Musejní spolek v Brne. 

Musil Othraar, čestný kanovník a prof. theologie v Brne. 
Dr. Nachtikal Frant., c. k. prof. české prňmyslové školy v Brne. 
Naske Alois. ŕeditel raéšť. školy v Brne. 



— 354 - 

Dr. Navrátil Boh., koncipista mor. arch. zem. v Brne. 

Navrátil Frant., c. k. dvorní rada v Brne. 

Nehammer Kajetán, c. k. pôšt. kontrolór v Brne. 

Nesvadbík Frant. L., c. k. prof. české reálky v Brne. 

Netopil Frant., učitel méšt. školy v Brne. 

Netoušek Ferdinand, odb. učitel v Drnoholci. 

Dr. Netušil Frant., lékaŕ v Husovicích. 

Neudeckrová Emma, chof c. a k. nadporučíka v Brne. 

Neumann Jul. Konrád, vrch. účetní v Brne. 

Neumann Róbert, c. k. prof. v Brne. 

Nemec Josef, ŕeditel méšť. školy v Brne. 

Niessner Vilém, redaktor v Brne. 

Nitsche Josef, c. k. účetní officiál v Brnč. 

Noháček Jindŕich, odborný učitel v Králové Poli. 

Nopp Leopold, učitel méšť. školy ve Strážnici. 

Novák Boh., prof. české prúmysl. školy v Brne. 

Dr. Novák Jan V., gymn. prof. v Praze. 

Dr. Novák Vladimír, c. k. prof. české vys. školy technické v Brne. 

Novotná Márie, chof c. a k. majora v Krakove. 

Obecní rada král. mesta Jihlavy. 

Obecní rada král. mesta Olomouce. 

Oberländer Zikmund, c. k. prof. ném. reálky v Brnč. 

Oborny Adolf, ŕeditel ném. reálky v Lipníku. 

Odehnal Frant., nájemce dvora v Hrotovicích. 

Odiczek Alois, c. k. účetní revident v Brnč. 

Otevŕel Augustín, rolník ve Skašticích. 

Ottel Klement, ŕeditel obchod, školy v Olomouci 

Ouŕedníček Eduard, c. k. gymn. ŕeditel v Brne. 

Paleček Antonín, ŕeditel zemské české reálky v Hodoníné. 

Dr. Palkovský Edm., advokát v Mor. Ostrave. 

Palleta Kamil, c. k. vrchní čelní správce v Brne. 

Palliardi Jar., c. k. notár v Mor. Budéjovicích. 

Panek Jan, ŕeditel méšť. školy v Zábŕehu. 

Patzelt Karel, učitel v Mor. Tŕebové. 

Pavelek Ferdinand, c. k. professor v Brne. 

Pavelka Fr. Jiŕí, tajemník české techniky v Brne. 

Pavlica Josef, rolník a zem. poslanec v Hroznové Lhote. 

Peček František, c. k. pôšt. assistent v Brne. 

Dr. Peka Jar., sekretár c. k. fin. prokuratúry v Brne. 

Dr. Perek Václav, advokát a zem. poslanec v Prostéjové. 

Dr. Petr Karel, m. ŕ. prof. univ. v Praze. 

Petráček Jan, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Petrowan Josef, hosp. správce v Jestŕabicích. 

Phull Aug. jun. barón, továrník v Brne. 

Pilát Gustáv, c. k. místodrž. účetní oficiál v Brne. 

Pirchan Emil, prof. v. v., akademický malíŕ v Brne. 

Píša Arnošt, knihkupec v Brne. 



~ 325 — 

Plaček Josef, c k. gvmn. prof. v Brne. 

Podrábsky Ant., prof. zemské české reálky v Hodoníné. 

Pochop Jan, c. k. gymn. prof. v Tŕebíči. 

Pokorný Ign., c k. vládni rada a ŕed. v. v. v Jihlave. 

Pokorný Jan, rolník a zemský poslanec v Ivanovicích. 

Poliak Osvald, c. k. fm. kommissaŕ v Brne. 

Dr. PoUatschek Karel, c. k. vrch. fm. kommisaf v Brne. 

Dr. Pollenz Jakub, advokát v Brne. 

Popelka Benj., redaktor „Mor. Novin" v Král. Poli. 

Pospíšil Jan, rolník a zem. poslanec v Oslavici. 

Prasek Vine, c. k. školní rada, gymn. professor v Olomouci. 

Dr. Pražák Ot. barón, ríšsky a zemský poslanec v Brne. 

Procházka Alois, učitel v Blažovicích. 

Prokop Karel, c. k. gymn. professor v Brne. 

Prokupek Jindŕich, vrchní oficiál obecní rady v Rrné. 

Proskowetz Eman. rytíŕ, člen panské snémovny v Kvasicích. 

Príhoda Josef, starosta v Dačicích. 

Putzker Viktor, soukromý úŕedník v Brne. 

Raab Adolf, hospodársky správce v Králové Poli. 

Racek Frant,, fotograf v Král. Poli. 

Raisky Mat., c. a k. nadporučík péš. pluku ve Znojme. 

Raisky Viktor, c. a k. nadporučík delostrelectva v Lobzové (Halič). 

Dr. Randula Vítčzslav, advokát v Brne. 

Regner Alfréd ryt. Bleyleben, c. k. dvorní rada v Brne. 

Reidl Frant., učitel v Brne. 

Dr. Reichert Jan. c. k. ŕeditel gymnasijní ve v. v Král. Vinohradech. 

Dr. Reissig Karel ml., advokát v Brne. 

Med. dr. Remeš Moŕic, lékaŕ v Olomouci. 

Rentél Rudolf, zem. stav, rada v Brne. 

Púchter Karel, zem. poslanec ve Velkém Újezdé. 

Rohrer Rudolf M. ml., majitel knihtiskárny v Brne. 

Rohrer Rudolf M. st., náméstek purkmistruv v Brne. 

Rošický Václav, prof. ústavu učit. v Jundrové. 

Royt Václav, c k. zem. školní inšpektor v. v. v Brne. 

Rozkošný Jan, člen zem. výboru, ríš. a zem. posl. v Kŕenovicích. 

Rúbal Jan, úŕedník v Brne. 

Ruiss Tom., rolník v Branšovicích. 

Rupp Hanuš. uč. kreslení na škole tkalcovské v Brne. 

Rupp Ota, c. k. prof. ném. tech. v Brne. 

Ruprich Alfréd, majitel obeh. školy v Brne. 

Dr. Ružička Josef, advokát v Brne. 

Rypáček Frant. Jar., c. k. gymn. professor v Brne. 

Rzehak Ant., prof. c. k. ném. vys. školy techn. v Brne. 

Rziman Alexandr, hospodársky správce v Nasedlovicích. 

Reditelství kamerálních statku v Johannesberce. 

Reditelství statku v Lesonicích. 

Ŕehoŕovský Václav, c. k. prof. č. vys. školy techn v Brne. 



— 326 — 

Saida Frant., majitel usedlosti v Cernovicích. 

Dľ. Samsour Jos., prof. cirkevní histórie v Brne. 

SáĎka Hugo, Ťíd. učitel v Rudici. 

Med. dr. Sedlaczek J., obvodní lékaŕ v Modíicích. 

Dr. Sedláček Jan, advokát v Uh. Hradišti. 

Dr. Sedlák Jan, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Seidl Jaroslav, advokát v Brne. 

Seká Hugo, c. k. soudní sekretár ve Znojme. 

Dr. Selch Emerich, prof. v. obchodní školy v Brne. 

Seydel Karel, majitel panství v Bohuticích. 

Seyfried Hanuš, uCitel méšf. školy v Brne. 

Schatt Karel, učitel v Brno. 

Schick Eugen, bank. úŕedník v Brne. 

Schiller Mor. Frant., cís. rada, továrník v Brne. 

Schirmeisen Karel, učit. méšť. školy v Brne. 

Dr. Schlesinger Theod., lékaŕ nemoc, pokladny v Husovicích. 

Dr. Schmeichler Ludvík, soukr. docent v Brne. 

Dr. Schmetzer Ota, kand. advokácie v Brne. 

Schmid Alois, c. a k. nadporučík péš. pluku ve Znojme. 

Schmid Rudolf, zemský oficiál v Brne. 

Dr. Schneider Jan, kons. rada a dekan v Kŕižanovicích. 

Schneider Jindŕich, účetní revident v Brne. 

Schnitzler Ferdinand, c. k. vládni rada, náméstek ŕeditele úrazové po- 

jišíovny a člen obecního výboru v Brne. 
Dr. Schober Karel, c. k. zem. inšpektor školní v Brne. 
Med. dr. Schônhof Zikmund, lékaŕ v Brno. 
Schott František, sekretár obecní rady v Brne. 
Dr. Schram Vilém, c. rada, zem. bibliothekáŕ v Brne. 
Schreiber Petr, uč. méšf. školy ve Svitavách. 
Schreiner Hanuš, režisér v Brne. 
Schroth Ota, úŕ. filiálky „Víd. banky" v Brne. 
Dr. Schulz Vilém, advokát v Brne. 
Schíirl Karel, zem. inšpektor dobytkáŕský v Brne. 
Schušcik Edvard, prof. ném. reálky statní v Brne. 
Schwaiger Hanuš, c k. prof. akadémie výtvarných umení v Praze. 
Schwarz Alois, ŕeditel mést. lýcea v Mor. Ostrave. 
Dr. Schwarz Arnošt, kand. advokácie v Brne. 
Schwarz Josef, c. k. prof. prumysl. školy v Brne. 
Dr. Šimon Jak., gymn. prof. v Brne. 
Singer Bedŕich, zemský poslanec v Brne. 
Dr. Skutetzky Hub., ŕeditel cukrovaru ve Víškové. 
Slabý Josef, učitel v Žabovŕeskách. 

Dr. Slama Frant., c. k. rada zem. soudu a ríšsky poslanec v Brne. 
Slaméník Frant., ŕeditel méšťanské školy v Pŕerové. 
Slávik Frant. Aug., c. k. školní rada, ŕeditel reálky n. o. naKrál Vinohradech. 
Dr. Slávik Frant., c. k. prof. v Praze. 
Slávik Jan, c. k. zemský inšpektor školní ve v. v Praze. 



— 327 — 

Slovák Karel, odborný učitel v Boskovicích. 

Smrček Ant., prof. na c. k. české vysoké škole technické v Bľné. 

Sobotka Jan, piof. c. k. čes. university v Praze. 

Sofľé Emil, c. k. prof. ném. reálky v Brne. 

Sojka Tomáš, katechéta v Tŕebíči 

Sojka Václav, správce hospodáŕství v Brne. 

Dr. Sommer Rudolf, ríšsky posL, prof. vyšší ochod. školy v Olomouci. 

Dr. Souček Hugo, c. k. berní inšpektor v Brne. 

Souček Stanislav, gymn. prot. v Brne. 

Soxhletová Vilma, učitelka v Brne. 

Spáčil Zeranovský Jan, redaktor v Hradci Králové (f). 

Spiegel-Diesenberg Ferd. hrabe, velkostatkáŕ ve Višňovém. 

Spielmann Fil., c. k. pôšt. oficiál v Brne. 

Dr. Špina Frant., gymn. prof. v jMor. Tŕebové. 

Dr. Spitz Berthold, referent ŕeditelství v Brne. 

Spitzner Vád., prof. zem. reálky v Prostéjové. 

Spolek na podporu obchodnictva a živnostnictva v Mor. Tŕebové. 

Stach Ant., ŕeditel zimní školy hosp v Boskovicích. 

Stávek Josef, zverolekár ve Slapánicích. 

Stehlík Alois, učitel v Žabovŕeskách. 

Steidler Emerich, c. k. fin. sekretár v Brne. 

Med. dr. Stein Július, lékaŕ v Brne. 

Dr. Steinhardt Nathan, učitel náboženství v Brne. 

Sterniáchtie Karel ši. ml., továrník v Brnŕ. 

Sterz Adolf, ŕeditel ve Znojme. 

Stoffel Zikmund, nadučitel v Pálavé. 

Stohandl Frant. Karel, soukromník v Brne. 

Stôhr Josef. okresní inšpektor školní ve Víškové. 

Stoklaska Otakar, ŕed. mést. div. lýcea v Brne. 

Stoll Vincenc, ŕeditel v Brne. 

Stolz Viktor, uč. ústavu hluchonemých v Brne. 

Dr. Stránský Adolf, adv., ríšsky a zemský poslanec v Brne 

Strnischtie Emil, vrch. inženýr v Brne. 

Dr. Strohí Karel, c. k. fin. koncipista v Brne. 

Strzemcha Pavel, ŕeditel reálky zemské v Brne. 

Dr. Subak Jul., prof. obeh. školy v Terste. 

Suchanek Alex. ši. Hassenau ml., cís, rada, bankéŕ v Brne. 

Suchanek Dépold, c. k. místodrž. úč. ŕed. v. v. v Brne. 

Suchanek Viktor ši. Hassenau, bankéŕ v Brne. 

Dr. Sucharda Antonín, prof. c. k. vys. č. školy techn. v Brne. 

Suchý Ludvík, účetní nemocenské pokladny v Brne. 

Swechota Josef, prof. z. v. reálky v Jihlave. 

Svetlík Jan, maj. realit v Rosicích. 

Svoboda Josef, inženýr a cejchovní v Brne. 

Svoboda Theodor, cís. rada a prednosta dopravní v Brne. 

Svozil Jan, prof. č. reálky v Prostéjové. 

Svrovv Ant., účetní revident v Brne. 



— 3^28 — 

Syrový Genék, prof. obeh. akadémie v Brne. 

ííafáŕ Ludvík, odborný učitel v Boskovicích. 

Silený Tomáš, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Dr. Silený Václav, ríšsky a zem. poslanec v Brne. 

Šilhavý František, učitel a revisor v Brne. 

P. Šilinger Tomáš, knéz rádu augustinianského v Brne. 

Špička Frant., dôkan a konsist. rada v Mor. Ostrave. 

Dr. Sromota Frant., advokát v Hranicích. 

Msgr. Šťastný Vladimír, bisk. rada a prof. v. v. v Brne. 

Dr. Sujan Frant., c. k. gymn. prof. v Brne. 

P. Sup Prokop, knéz rádu benediktinského v Rajhradé. 

Sústal Josef, c. k. cvič. učitel v Brne. 

Dr. Sústek Bernard, kapitulár rádu sv. Augusliaa v Brne. 

Talský Jos., odborný učitel ve v. v Olomouci. 

Tenora Jan, kons. audítor, farár ve Ghvalkovicích. 

Tenora Richard, kooperátor v Náméšti. 

Dr. Tesaf Hugo, advokát v Brne. 

Tesaŕ Petr, farár v Tlumačové. 

Teuberová Adela ši., soukromnice v Brne. 

Thenius Ota, c. k. účetní oficiál v Brne. 

Toegel Josef, c. k. kontrolór depositnílio úi-ada v Brne. 

Tomaschek Rudolf, mestský inženýr v Brne. 

Trapp Bŕenék, c. k. úŕedník poštovní v Brne. 

Dr. Traub Hugo, c. k. gymn. prof. v Brne. 

Trávníčková Krista, učitelka v Brne. 

Tuma Jan V., c. k. gymn. ŕeditel v Brne. 

Tuskánová Helena, lyc. prof. škôl Vesniných v Brne. 

Tutsch Emil, učitel v Jevíčku. 

Tutschek Karel, kníhkupec v Brne. 

UUčný Josef, c. k. gymn. professor v Tŕebíči. 

Ulmann Ludvík, cís. rada a komorní rada v Brne. 

Uprka Joža, akad. malíŕ v Hroz. Lhote. 

Urban Ant., papírník v Brne. 

Dr. Urban Bedŕich, bankéŕ v Brne. 

Urbanek Frant.. c. k. prof. na odpočinku v Brnč. 

Urbanowsky Alfréd, koncipista obecní rady v Brne. 

Ursíny Mich., c. k. prof. č. vys. školy techn. v Brnč. 

Válek Josef, prof. obeh. akadémie v Brne. 

Vallazza Karel, učitel méšť. školy v Brnč. 

Wallner Július, c. k. gymn. ŕeditel v Brne. 

Walter Adolf, správce velkostatku v Rajhradé. 

Dr. Vandas Karel, prof. č. vys, školy techn. v Brne. 

Wauke Bed., učitel v Brne. 

VVanke Jindŕ., nadučitel ve Valteŕovicích. 

Vaňa Ant., ŕeditel c. k. českého paedagogia mužského v Brne. 

Vaiíha Jan, ŕed. z výzkumné stanice v Brnč. 

Vaša Pavel, prof. c. k. č. prumysl. školy v Brne. 



— 329 — 

Weber Frant., zemsky inšpektor rybársky v Brne. 

Weczerza Frant., odb. učitel v Brne, 

Weinberger Ota, kand. práv v Brne. 

Weiss Albert, redaktor v Brne. 

Dr. Weiss Dávid, lékaŕ v Brne. 

Weiss Jakub, jednatel v Brne. 

Dr. Weiss Karel, úŕedník „Dunaje" v Brne. 

Weissová-Dittrichová Anna v Bmé. 

Weithoťer Ant., nadučitel v. v. v Bmé. 

Welzl Hanuš, redaktor v Brne. 

Wentruba Jindŕ., c. k. rada zem. soudu v Brne. 

Wenzlitzke August, ŕeditel v Brne. 

Wenzlitzke Josef, ŕeditel v Bmé. 

V'epŕek Klement, c k. prof. č. reálky v Brne. 

Med. dr. Veselý Fr., ŕeditel lázní v Brne. 

Wichterle F., továrník v Prostéjové. 

P. Wiesbaur Jan, prof. a kustos v Lukovci. 

Windt Berthold, účetní v Bmé. 

Winkler Karel, c. a k. dvorní knihkupec v Bmé 

Winkler Vil., c. a k. nadporučík péš. pluku ve Znojme. 

Wischniowsky Viktor, úŕedník pojišfovny v Brne. 

Vítek Emanuel, učitel v Král. Poli. 

Dr. Wlach Albert, advokát v Brne. 

Vlach Frant.. lekárnik v Bucovicích. 

Wlczek Karel, učitel méšf. škôl v Bmé. 

Vlk Alois, c. k. zemský inšpektor školní v Brne. 

Vlk Fr., majitel štépaŕského závodu ve Vanovicích. 

P. Vodička Karel, knéz rádu minoritského v G. Krumlové (f). 

Vogler Alois, nadučitel v Hlubočanech. 

Wohlmuth Zikmund, továrník v Brne. 

Wokurek Ludvík, sekretár úraz. pojišťovny v Brne. 

Dr. Wolf Emil st., advokát v Brne. 

Wolf Raimund, stavitel v Tŕebíči 

Dr. Wolf Richard, advokát v Brne. 

Vondráček Hugo, c. k. pôšt. konceptní praktikant v Brne. 

Wondrak J. v Brne. 

Voŕikovský Vil ryt. z Kunratic, c. k. místodrž. rada v Brne. 

Wrbik Frant.. prokurista mor. eskomptní banky v Brne. 

Vrbka Ant., učitel v Louce u Znojma. 

Wurzinger Frant., c. k. pôšt. officiál v Brne. 

Vyrazil Jan, prof. č. v. reálky v Brne. 

Dr. Záhradník Karel, c. k. dvorní rada a prof. č. techniky v Bmé. 

Dr. Záhradník Rudolf, c. k. okr, hejtman v Kyjove. 

Zapotoczný Frant., nadučitel v Dolních Heršpicích, 

Zavadil Lad., farár v Kŕižanové. 

Zavrel Frant., nadučitel v Tŕebíči (j). 

Zavrel Isn., farár v Pŕerové. 



— 330 - 

Zeisel Alfréd, stavitel v Brne. 

Zhánél Ign., farár v Troubsku. 

Ziinmermann Hugo, prof. v. záhrad, školy v Lednici. 

Zuska Frant., prof. č. v. prňmysl. školy v Brne. 

Dr. Zweig Gustáv, advokát v Prostéjové. 

Dr. 2áček Jan, zemský a ríšsky poslanec, náméstek zemského hejtmana 

v Olomouci. 
Žák Josef, c. k. učitel hudby v Brne. 
Železný Zdenék, c. k. účetní rada v Brne. 



e) Ú r e d n i c t v o : 

Emil Koŕistka, sekretár. 

Dr. Vil. Schram, cís. rada a c. k. konservator, zem. hibliothekáŕ. 

Alfréd Palliardi, kustos. 

Dr. Hertvík Jarník, amanuensis. 

Arnošt Hanáček, oficiál. 

Jos. Sušičky, oficiál. 

Rudolf Erlacher, poinocný úŕedník. 

Ferdinand Nešpor, sluha. 

František Kupský, sluha. 

Adolf Audy, sluha. 




Literatúra. 



Zemské snemy a sjezdy moravské. Jejich složení, obor 
pôsobnosti a význam od nastoupení na trim krále Ferdinanda I. až po 
vydaní obnoveného zn'zení zemského (15:26 — 16^8). Dle archivních pra- 
meňu vypravuje František Kameni č ek. Díl tretí a poslední. 
Biskupove olomoučtí. — Stavové a hd. Bezpečnost a poŕádek v zemi. 
Význam jazyka českého. Poméiy náboženské. Stručný nárys moravského 
zŕízení zemského a) za let lô-JG — 1628, b) dle obnoveného zŕízení 
zemského roku 1628. Prílohy. Cena 14 korún. V Brne 1905. Nakladení 
zemského výboru markrabství moravského. Tiskem moravské akciové 
knihtis kárny v Bmé. 

Již titul a objem knihy (912 strán) naznačují dílo neobyčejné. Dilem 
III. jest ukončeno veliké monumentálni dilo Kameničkovo, které vlastné 
je podrobným dejepis e m Moravy doby strední (1526 — 1628). 
Díl III. je nejzajímavéjší, ponévadž podáva jasný a význačný obraz soci- 
álni ch pomeru na Morové v letech 1526 — 1628. 

Část I. Oddil A. podáva, jaké vrstvy byly v obyvatelstvé na Mo- 
rave v XVI. a XVII. st., byl by se tedy lépe' hodil nadpis: Vrstvy oby- 
vatelstva (místo : Biskupove olomoučtí. Moravští stavové a lid) str. 1. — 2. 
Podrobné jsou odstavce: 1. Biskupove olomoučtí (2 — 29), 2. Stav 
panský (29 — 42), 3. Stav rytíŕský a ostatní šlechta nižší (42—55), 
4. Vzájemný pomer stavu panského a rytíŕského (56 — 61), 5. Život 
vyšších stavu moravských (61—72), 6. Stav praelátský (73—84). 7. Inkolát 
u vyšších stavu (84—102), 8. Mesta ki-álovská, komorní a poddaná 
(102—117), 9. Život v méstech moravských (117—148), 10. O po- 
meru mést, hlavné královských a komorních, k vyšším stavom, zvlášté 
ke stavu panskému a rvtiŕskému (149—162), U. Panovníci a stavové 
(162—172), 12. Lid poddanný (172—206), 13. Život a mrav>- lidu 
moravského (206 — 226), 14. Pomer židú moravských ke stavom a k lidu 
poddanému (226—241). Oddil B. líčí „Bezpečnost a poŕádek v zemi" 
(-242 — 274), oddil G. Význam jazyka českého v zemi (275 — 291). 
V časti II. oddil D. Pomérv náboženské (292—525), a to: odstavec 1. 
Katolíci (307-404), 2. Podoboji (404—422), 3. Česti bratŕí (422—449), 
4. Pľotestanté (450—467), 5. Anabaptisté (467—494), 6. Menší vyznaní 
(494 — 501), 7. Náboženské pomery pred českým povstaním a po ném 
(501—525): oddil E. Doslov. Stručný nárys stavovského zŕízení morav- 



- 332 — 

ského. a) Za \vi lÔríO— 16á8 (526—549), 1») DIe obnoveného zrízení 
zemského r. KiáS (549—566). Prílohy (500—789). Ukazatel jmennv 
(791—897). Obsah (899—910). 

Z uvedeného obsalui vidno, že dílo Kameníčkovo je vehiii obsálilé. 
Autor vypravuje pripomenuté veci na základe archivních pi-amenň. Jest 
úžasno. zrovna jako pri díle I. a II., kolik arehivu moravských, slezských, 
českých, saských, rakouských a uherských Kameníček probadal, kolik listin 
sám pŕepsal a v díle svém otiskl. Výsledky badaní archivního svedomité vždy 
srovnává s výzkumy badatelu současných i starších, čili ve všech vécech^ 
skoro pri každé vété konštatuje mínéní jiných a buď pripojuje své a 
upevňuje práci svýcli pŕedchudcu, nebo šetrné a jemné pronáší názor 
vlastní. Kameníček vyniká duchem kritickým. V methodé badatelské 
s ním úplné nesouhlasím. Skoro každou vetu dokladá prameny a prí- 
slušnou literatúrou. Cituje však príliš mnoho, takže pod éarou v po- 
známkach často povídá více než v textu nad čarou. Pod čarou často 
cituje listiny úplné, které by se spíše hodily do Príloh. Omlouvá se 
v Uvodé (L, 4., r. "21. — 26.). že byl o to požádán, ale védé by se bylo 
lépe posloužilo, kdyby doklady úplné byl otiskl v , Prílohách". Tak 
čtenáŕ touže véc často čte dvakráte. Za to mínéní autorit Tomka, Golla, 
Gindelyho, Rezká, Gelakovského, Slávika a j. uvádí v textu, i když se 
od nich uchyluje, což čtenáf radéji vidí pod čarou, kdežto nad čarou 
hledáme jen obraz doby, jaký nám badatel sestavuje duchem vlastním 
na základe soudobých prameňu. Také néktei^é veci se opakují častéji. 
Ke kritice v ladný celek pojiti se má pronikavost (penetrace) a výraznost 
(praecisnost). Touto poznámkou nikterak nechci se dotýkali vedecké ceny 
práce Kameníčkovy. Na methodé mnoho nezáleží, ale obsahem dílo je 
znamenité. 

Zvlášté dobre je vystižena právomoc biskupúv olomuckýcli a jejicli 
postavení v zemi, volba jejich a organisace manu biskupských. Soupis 
manských statku biskupských nalézti se nepodarilo. Společenské vrstvy 
v národe našem K. presvedčivé dovodil tri: šlechtice, svobodníky 
a poddané v rozmanitých stupních. Nejlépe podarilo se autorovi vylí- 
čiti život vyšších stavu moravských (61 — 72), lid poddaný (172 — 206) 
a život i mravy lidu poddaného (206 — 226), čím otevŕel hojný a čistý 
zdroj látky na umeleckou tvorbu slovesnou a výtvarnou. Dobre vylíčen 
také život v méstech moravských (117 — 148). O význame jazyka če- 
ského v zemi (275 — 291) v XVI. st. a klesaní jeho již pred bitvou 
bélohorskou u nás dosud tak podrobné a pravdivé nepsal nikdo. Pomery 
náboženské (292 — 525) jsou vylíčený docela klidné a spravedlivé u všech 
strán náboženských na Morave s hlubokým ponétím opravných snáh bi- 
skupúv olomuckých. Více bychom radi slyšeli o školách na Morave. 
Školu každá strana náboženská pokladala za baštu. K. na mnohých 
místech mluví o školách, ale z výkladu jeho nelze ani poznali, jakého 
druhu byly školy na Morave, ani kterým jazykem se na nich učilo, ani 
kde která strana náboženská méla školu. Školám mél býti vénován 
zvláštni oddíl v knize a mély býti vypočteny, ponévadž jich nebylo 



— 33:-! — 

mnoho. Nejdokonalejší častí III. dílu obsahem i formou je Doslov 
(526 — 566), v némž K. slirnuje stručné všechny výsledky ninohaletélio 
pracného badaní svélio. Doslov zasluhuje, by v tisícich exemplánch byl 
otištén nakladení zemským a rozdán, by se stal nejen učebnou knihou 
na všech .školách morav.ských, nýbrž mél by poznán býti od každélio 
uvedomelého Moravana. 

V díle velikém zQstanou také omyly. Fonnáhiích (na pŕ. sdélá- 
vaH se smiouvy str. 205., f. 15., mél na statcích svobodných str. 531. 
Ť. 33. — chybí predmet a j.) pŕipomínati netreba. Vecné jsou nékteré : 
Vedie kartusy brnenské a olomucké (str. 74., ŕ. 3.) nebylo jiné v Nové 
Vsi, nýbrž Královo Pole po založení kláštera kartusianského r. 1375 
dostalo název Nová Ves na rozdíl od starších osád (královy, herburské, 
johanitské a auguslinianské). Na str. 76. r. 21. je uveden pŕevor kláštera 
sv. Anny v Brne mezi zástupci klášterúv a hned v r. 22. také ahatyše 
kláštera sv. Anny v Bmé. To byly dva rôzne ústavy : prvý byl komendou 
SV. Jana (naproti sv. Anne), a druhý jest uveden správne. V méstech 
královských vedie mestské rady nebývali voleni obecní starší jako orgán 
dozorčí a schvalovací (str. 104., ŕ. 7.), nýbrž staršími obce stávali 
se konšelé z pŕedešlého roku. Mesta královská na Morave panovníkum 
vždy prisahala a nikoli jen slibovala poslušnost (str. 527.. f. 1.). Menších 
nedopatrení uvádéti netreba. 

Máme tedy veHké dílo ukončeno : I. díi má 562 strán, druhý 
800 strán a tretí 912 strán, všechny tedy 2274 s úvody V. -[- II. -j- IV. 
Celé dílo badatel venoval rodné a drahé vlasti moravské. Venoval jí dílo 
trvalé ceny, na než vynaložil nejkrásnéjší vek svého života, nebof pra- 
coval o nem plných 25 let pri úmorném zamestnaní na škole strední. 
Venoval mu všechny sily čilélio ducha i svéžího tela. Vybudoval dílo 
monumentálni. Morave dal podrobný a verný obraz déjin jejich za dobu 
1526 — 1628 a védé prokázal službu velikou prozkoumánim pŕečetných 
archivňv i otiskem ohromného počtu archivních prameňu. Zkoumáním 
archivuv objevil mnoho látky, jíž sám buď nepotreboval aneb užiti ne- 
mohl, ale upozornil jiné. kteií budoucnč téžiti búdou. V dejinách svých 
na četných místech upozornil, co a jak mélo by ješté prohadáno býti, 
a povzbudil tak k horlivé činnosti následniky. Kameníček na Morave 
nejlépe zná dejiny moravské, obzvlášté dejiny zn'zeni zemského, a je 
nejpovolanéjší, by zorganisoval vedeckou činnost na Morave v oboru 
historickém. Kéž by se mu brzy poskytlo príležitosti. Dr. Fr. Šujan. 

Kras moraTský ajeho podzemní svet slovem i obrazem. 

Sepsal Dr. Karel Absolon. Nakladatelství Aloisa Wiesnera v Praze 1905. 
Sešit 1., 2. a 3. á 1 K. 

Objeví-li se v literatúre naši. která je pomerné chudá pracemi 
populárne vedeckými vflbec a prírodovedeckými zvlášté. dílo toho rozsahu 
a úkolu tak všestranného jako dílo p. Absolónovo, jest význam jeho 
mnohem včtší než v nékteré literatúre svetové, ale má také vétší zodpo- 
védnost. Má predné úkol patriotický, upozomiti nejen cizinu, nýbrž 
pŕedevším naši verejnost na krásy a vedecké zajímavosti vlasti. Nemáme 



•- 334 — 

hohužel jako jiiií národové velicí, kde populárni knihy píší nejlepší odbor- 
níci, a to vétšinou teprve po mnoholetých vedeckých a paedagogickych 
zkušenostech, pro znamenitosti své vlasti dosti interpreta populárne 
píšících, kteŕí by pri tom byh odbornými znalci a pracovníky v geológii 
a zemepise. Jsme lépe inštruovaní zásluhou ciziny o krásach Alp než 
o domácÚTi bohatství, které nepoznáno a nezúročeno leží ladem v naši 
blízkosti a cizine nezadá v ničem, jestli ji nepŕedčí. Dilo, jež má takový 
obsáhlý úkol a jest určeno širší verejnosti, muže formou snadno 
prístupnou a názorné pusobiti i pro poučení vedecké, zmocní-li se ho 
odborník se zralým pŕehledem a šťastnou rukou. Vedomosti geologické- 
jsou duležity každému již proto, že zjevy geologické jsou denním 
pŕedmétem naši pozornosti, pokud nejsme vubec nevšímaví ku krásam 
krajinným. 

Pan Absolon podjal se svým „Krasem moravským" dila velmi 
vdéčného. Chce uvésti čtenáŕe do „Moravského Švýcarska" nejen jako 
turistu, aby mu ukázal pohledy krajinné a historické památky, nýbrž 
učí jej také pozorovali. Chce mu ukázali pŕekvapujíci výkony erose vodní, 
která v náhorní rovine vyhlodala známa úchvatná údolí. Odkrýva mu však 
i podzemní svet, uvádi jej také v tajnou dílnu podzemních vod, které 
podobné jako v Krase jihoevropském za dlouhé veky vytvoŕily spletité 
chodby a siné a vyzdobily steny jejich bohatými útvary krápníkovými. 
Konečné seznamuje čtenáŕe se živočišstvem jeskynním, jež béhem dob 
se pŕizpusobilo i zvláštním podmínkám života temnostního. Chce zkrátka 
čtenáŕi laikovi podati nejen popisný, nýbrž pŕedevším vedecký obraz 
o tomto geologicky nejvýš zajímavém území a upozornili jej na všecky 
-pomery prírodní. 

Jest tedy úkol jeho dosti nesnadný. Pan Absolon nepristupuje 
však k dilu jako začátečník, který pouze sebral pozorovaní a zkušenosti 
jiných badatelíj, nýbrž jako samostatný pracovník, který z vlastních 
studii území dobre zná. Muže tedy podati obraz ucelený se samostatným 
pončtim, což práve lakovému všestrannému dilu populárnímu jest vehkou 
predností. 

Nemáme dnes ješté celé dílo v rukou, proto nemožno také roz- 
hodovali, jakým zpúsobem p. autor dostál úkolu svému. Jelikož ale sám 
se zdarem ve studiích téchto pracoval, doufáme, že i dílo určené 
širší verejnosti bude v každém ohledu dobré. Dnes máme v rukou tri 
sešity ze 20 sešitu, na néž jest dílo rozvrženo. Vhodné uvádí p. autor 
histórii výzkumu. Upozorňuje na jednotlivé badatele, kteŕí již v dŕívéjších 
dobách do jeskyní Sloupských více neho méné daleko pronikli a první 
zprávy o nich podah. Zajímavým stáva se tento historický pŕehled 
čtenáfi pravé tím, že srovnává názory a pozorovaní starší s nynéjšími 
zjišténými fakty a tím zároveň poučuje, jak zvolna se takový geologický 
výzkum tŕíbil a jak i pri nynéjších zlepšených prostredcích jest práce 
sama nesnadna. Poznávame, že ani dnes daleko ješté není vše prozkou- 
máno, CO zajímavého nám moravský Kras skýtá, a že bude ješté mnoho 
obetí vyžadovali úplné prozkoumání. Uvádéje čtenáŕe do svého území, počína 



— 335 — 

vylíčením kraje boskovského, Jenž od severu vévodí Krasu moravskému". 
Odtud putujeme do Sloupa, prastarého to sídla již i človeka diluviálm'ho, 
a sledujíce proud Sloupského potoka, poznávame po prvé charakteri- 
stický znak území Krasového, ponorný potok, a zbytek bývalého ohrom- 
ného portálu jeskyní sloupských, zajímavou škálu ^Hrebenáč". Sezná- 
mivše se s poloslepým iídolím sloupským, vstupujeme do jeskynního 
bludišté sloupsko-šošňveckého, které patf-í k nejrozsáhlejším jeskyním 
v Evropé. Dovídáme se, jak zkoumaH tyto jeskyné první badatelé, a jak 
vypadá náá názor po novéjších výzkumech. Na pŕehlednéjší orientaci 
v tomto labyrinte podzemních chodeb podáva autor všeobecné rozdelení 
na 11 častí, jež tvorí jakési celky, a pristupuje ku popisu jeskyné Nicové, 
Eliščiny a Starých skál. 

Nelze upŕíti, že čteme dílo s napiatou pozorností, která je 
výbornými vyobrazeními ješté zvyšovaná. Vétšina dosavadních vyobrazení 
jsou mistrovskými kousky umení reprodukčního. Uvádím zejména „Pohled 
na škály sloupské", „Horní jezírko na dné Macochy", „Spodní východ 
Punkvy", „Hlavní stena propasti Macochy", „Propadání potoku „Bílé 
Vody" do propasti jeskyné Rasovny", „Vnitŕek propasti Macochy", „Dúm 
a propasti nad chodbou stupňovitou", „Horní východ Punkvy v Pustém 
Žlebu", a zajímavý pohled na jicen Macochy ze dna proti nebi. K tomu 
druží se rada menších vyobrazení, vesmés instruktivních, zajímavá faksi- 
milia starších kreseb, ukážky zvírený jeskynní atd. Již svými vyobraze- 
ními stáva se dílo krásnym zjevem populárni vedecké literatúry, jež 
múze skvele konkurovali s podobnými díly svetových literatúr. Celému 
dílu má býti priloženo 80 príloh celostránkových, prílohy skladací z časti 
barvami provedené, asi 250 obrázku textových, mapa z časti kolorovaná, 
pŕes 30 puvodních planú jeskyň. 

Jest žádoucí, aby dílo, které zajisté po svém dokončení bude 
cenným pŕíspévkem vlastivedným a které i milovníkum pohledú kra- 
jinných poskytuje vybrané album, nalezlo hojné účasti v naši širší 
verejnosti. Jest treba, aby literatúra naše byla obohacena i jinými 
díly podobnými. Ľr. Oldŕich Kramáŕ. 




if93lH5 




iF 



m^ ^ 



8 



■■ .i C^ 



Bž^^j E 






€ .: S . E 



% .é 



4 « :t :«:.' 



: ,.-%.^,*l,...,.fl ,,' 

« M ,«, , # 

rŕ ' í**- ^^ .s-A 



' 'í^.'ľC ,.^ 



7 



8 



9 



10 



W\ 


■HH 


1^ 


Ip 


|IIIPIII|IIII{III 


íllp 
20 



11 






■'#;-«# -i -f t- t:. I:-. I 

•■ |>^- ^-y ^-^ f«.. ' f>: ' ^: fiiir t»; fi 



-Ä i- íva 



m^. ^ mi^' m #^ -i^ ií^'-^*- 1^ ^. í^ I?*, ^.s*. 

' :|/ . t ^ 1K" f : 't- ^ f -■ r. ŕ ■ "^^ r ' ii ' ''~ '"" ^' 

■ " .'Í!., ti f: -t . f m^ f^-. i« .. t ■ H . 1. . 

■ ' t f f i . II ;t 11 .f! 'f 

II;' t .f ,1^ ..f :.€ ' 

f> *;> f-.' i^:' í|t -;^" ■^■. 

-A;' ■ ^^ " ^^ VI: ..'t ľ^ ^