Full text of "asopis : Moravského Musea zemského"

Digitized by the Internet Archíve

in 2011 with funding from

University of Toronto

http://www.archive.org/details/asopisnnoravskh05mora

:A\'

^«>

ČASOPIS

MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO.

VYDÁVA

MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLECNOST.

REDAKTOROVE:

PROF. FRANT. J. RYPAČEK.
PROF. DR- FRANT. ŠUJAN. PROF. D^ JAR. J. JAHN.

KOCXIK V.
(1903.)

V BRNE.

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KXIHTISKARNV

1905.

T— T~?

-^^^TTofMed^aľ^

^í

'(y;

SEP 4 1979

OBSAH

ročníku pátého (1905).

A. Rozpravy a pojetluáui.

I. L. Cervinka: Nálezy v cihelné u Slavkova. I. (S obrázky.) Str. 30—43.
Jos. Kraus: Zŕizeni panské panstvi Letovského z roku l.o6l. I. Str. 70—101.
F r. Lipka: Soupis zvouú na Boskovsku. Rada III. I. (S obrázky.) Str. 54 — 60.
F r. A. Slávik: Staré znaky a pečeti mestské a vesnické na Morave.

(S obrázky.) I. Str. 1— -29. II. Str. 133-166.
Jan Vyhlidal: Ivnižka lékaŕská od Nového Mesta z r. 1780. L Str. 44 — .53.

II. Str. 167-178.

B. ZpráTy Tôdecké.

Archaeologická koŕist za rok 1901-. (S obrázky.) (Alois Procházka.) I.
Str. lOi^— 107.

Sidlišté u Lešan na Prostejovskú. (S obrázky.) (Antonin Gottwald.) I.
Str. 107-111.

Rozhodnutí sporu raezi klášterem Luckým na Dyji a čtyŕmi poddanými obcami
r. 1701. (Dr. Jan Reichert.) I. Str. 112—115.

Zpráva o archaeologických výzkumech za rok 1904. (S obrázky.) (I. L. Cer-
vinka.) II. Str. 179—197.

Nové nálezy archaeologické. (S obrázky.) (Al. Procházka.) II. Str. 197 — 200.

Hromadné nálezy mincí. (Al. Procházka.) II. Str. 200 — 204.

Zpráva o rodine Vyzovských, z které pocházela první manželka Jana Amosa
Komenského. (J. P a ne k.) 11. Str. 205—212.

G. Zprávy z Kommisse na prírodovedecký Týzkum Moravy.

Nové nalezišté štramberského vápence ve Vlčovicích u Pŕibora. tS obrázky.)

(Dr. M. Remeš.) I. Str. 116—120.
Stopy diluviálniho človeka a fossilní zvírená jeskyň Ludmirovských. (S obrázky.)

(Jan Knies.) II. Str. 213—254.

— IV

Nové nálezy v tithonskéin vápenci u Skalicky. (Dr. M. Remeš.) U. Str. i255 — 263.
Poznámky k diluviálníin nálezúm v jeskynich mladečských a stopám glaciálním

na severovýchodní Morave (K. J. Maska.) II. Str. 263 — 266.
„Lochy", umelé jeskyné na Meravé. (S obrázky.) (I. L. Cervinka. II.

Str. 266—278.

D. Zpráry spolkové.

Zprávy z Moravské mušej n í společnosti:
Zprávy z prvni tŕidy odboru vedeckého. (Referuje Frant. J. Rypáček.)

I. Str. 121-122. II. Sti. 279-286.

Zprávy o zasedánich kuratória Moravské musejní společnosti. I. Str. 122 — 125.

II. Str. 286— 2S7.

Zpráva o činnosti Moravské musejní společnosti za rok 1904. II. Str. 287-330.

E. Literatúra.

Vlastiveda Moravská. II. Místopis: Ivančický okres. Napsal Augustín

Kratochvíl. (Dr. Fr. Šujan.) I. Str. 126-127.
Zdenék Lepaŕ: Hôlzlova Generálni mapa království českého. (Dr. Frant.

Šujan.) I. Str. 128—129.
MUDr. Bedŕich Drož: Dejiny kláštera a mesta Žďáru na Morave. (F r. J.

Rypáček.) I. Str. 129—131.
Fr. Bílý: Od kolébky našeho ohrození. (K. Janouš.) I. Str. 131—132.
Dr. Fr&nt. Kameníček: Zemské snemy a sjezdy moravské. (Dr. Franl.

Šujan.) II. Str. 331—333.
Dr. Karel Absolon: Kras moravský a jeho podzemní svet slovem i obrazem.

(Dr. Oldŕich Kra m ár.) Str. 333 — 335.

staré znaky a pečeti mestské a vesnické
na Morave.

Podáva Fr. A. Slávik.

Staré znaky a pečeti obecní^) jsou dňležitou památkou
pro vývoj osád, stavu mestského, obecní samosprávy, a svými
predmety ve znaku pŕispéjí i lidovédé a umení. Svedči o významné
dobé, kdy se obci dostalo vedie práva tržního a jiných svobod
také „práva pečeti" a znaku, a tím vétší vážnosti a výhody pred
jinými osadami. „Mají erby a pečeti mestské i jistého významu
historického do sebe, kde se majestátu a listú na erby a pečeti
tyto svédčíci více nezachovaly, ježto alespoň v nich zachovala se
jakás takás paméť na jejich první zakladatele a púvodní spňsob
jich živností (jako to ku pr. na pečetech obcí, druhdy kovko-
pectvím, vinaŕstvím se živících a t. p. jest pozorovati."'^)

Neméla-li obec své vlastní pečetiaznaku, musila
rozličné potreby písemní obstarati si jinde: buď pri smlouvé
nejaké „tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistotu fojt a konšelé
i všecka obec . . . prosili osobné pána svého, že jest svú pečeť
pňvésil na svedomí k tomuto listu, sobé i svým erbom bez
škody" ;^) nebo „když nejaká potreba nastala, buďto smlúvy sva-
tebni, kšafty jinak poručenství aneb jisté všeliké kontrakty k pe-

^) O znacich rodu šlechtických, fádú duchovnícb a j. viz podrobnou
, Českomoravskou heraldiku" od Martina Koláŕe a Augusta Sedláčka, vyd. od
České Akadémie cís. Františka Josefa, a príručnou všeobecnou , Heraldiku"
s četnými obrázky od V. Krále z Dobré Vody.

-) Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragislice domáci, v Památkách
archaeologických a místopisných r. 1874, dil IX., str. 720.

ä) Archív Český, XVI., str. 229: smlouva vsi Držovic s panem Heraltem
z Kunštátu a na Plumlové r. 1481 o louku Trávnik a pastvišté, nakterýchž pan
Heralt udélal rybník.

9 —

četéní pŕicházeji, že toho všeho pri jinšich okoličních sousedských
mé=tečkách a dedinách s vehkou svou práci, ale také zameškaním
obchodu svého a protiva nemalým ouplatkňm vyhledávati museli )
Žádaly tedy vétší obce, aby povýšený byly na mestečka
neb mesta, a dostaly tak mimo jiné výhody i pravo peceti

a znak. , , , , . ^

Zaiímavo jest pak, že na Morave záhy také mnohé vesnice
nabyly toho práva; ano i díly mést a vesnic, když patŕily
dvéma neb vice vrchnostem a tvofily zvlášté obec o sobe, meiy
také svúj vlastní obecní úrad, svou obecní pečeť a znak.

Do polovice XVIII. století méla již veliká vétšina vesmc
na Morave a v jejích obvodech ve Slezsku právo pečeti a svuj
obecní znak.^)

1. Právo pečeti obecní.

Právo pečeti a znaku dostaly mestské obce, i poddané,
jako šlechta od panovníkô, vesnice pak od své vrchnosti.

Vesnice nékteré dostaly obecní pečeť „menší", jiné vétší

„hlavní". ^^,__ , . ,..,.

Hlavni pečeti méh právo (podlé listu r. 1672 obci Vi i-
movu u Litovle daného), že mohli pečeti „ke všechným a vseli-
iakvm, však pravým, pravdivým a víryhodným listum: od roduv,
ŕemesel, vysvedčením, attestacím, na úžitky neb škody se vztahu-
jícím, rukojemstvím, dobrým vôhm, smlouvám svatebním, poradne
snúbeného manželstva, jako i právních spisňv obecnich, pamatek,

^Ti7 1. 1666 daný obci Dubanum u Prostéjova, v Selském archivé
r. 1902, lislináŕ č. 37.; protiva = proti.

■1) V Čechách bylo ponékud jináče: ,Obce uaše vesmcke zndily s. tepive
od let padesátých své erby, které málokde historický ^'ý^"^^. "^i^^ . ^;^',^^;:
jsou erby Jindŕicho-hradeckého panstvi, které témto vesmam jeden hrabe
Slavata z Chlumu a Košmberka udéliP. (M. Koláŕe Českomoravská heraldik
vyd. Aug. Sedláček, I., str. 18.) Hrabata Slavatové P° P-^^^.^^.^.f ^^-^
z Hradce vládli na Jindŕichové Hradci a zároveň na Tele. r. 1604-1691. Aa
obou panstvich, Hradeckém a Teleckém, dostaly od ^^chto pánu vesn.ce pravo
pečeti. Jinak bylo na blízkych panstvich mesta Jihlavy: ^^^ ^^'^f ^'^''^^ ^'
všecky obce svou pečeť a znak (Reg. zem. v Brne, podd. odd., c. 258.); ale
v Čechách t. zv. „Jihlavské české dediny" nikoliv. Také na mnoho jmych
panstvich v rozhčnýcb krajinách v Čechách t. č. nemély vesnice svych pečeti
a znaku; jsou tehdy jen málokde. (Tereziánský katastr v zemskem archivé
v Praze.)

— 3 —

potvrzeni. ujišténi, zaopatrení, slibováni svédkňv, zavazováni,
dobrého i zlého zachovaní se týkajícich, a in summa k jinym
rozličným dokumentom, jakž by ty jmenované a od koho kdykoliv
buď domácné neb pfespolné s nastalou potrebou lidskou žádostivé
pohledávány byly, s jistýrn pokaždé pri vrchnosti se ohlásením,
bez podvodu, nedadouce se nižádnému pŕelstiti, nýbrž ve všem
opatrné se chovajíce, bezpečné stále a neporušitedlné užívati
a udélovati. — Od kteréžto jejich pečeti propĎjčování domácim
po 12 groších bílých a cizímu néco viceji dle snesitedlnosti sklá-
dati. k vrchnostiným pak pŕípadnostem zdarma dáti se ustanovuje."

Menší pečeti na tom panství mély jiné vesnice s „jistým
znamením, jako Cakov s mužem kosu na ramenách držícím.
a Obramice s beránkem, co nové zjednané a na ten jistý zpftsob
sobé odevzdané mají, aby téch a takových, dle jira obzvláštního
udeleného nadaní, toliko k narovnáním, vysvedčením, smlouvám
svatebním a tém podobným domácim i pŕespolním pfítrefnostem,
s milostivou vrchnostinou vňlí bezťortelné užívati šetŕily.

Ale v jiných vétších zpŕedu jmenovaných dokumentech
k Vilimovský od statku a sídla panského za hlavní jmenujíci
pečeti se utíkati povinní byli. Pakliže by dotyčný dediny Cakov
a Obramice nad vyméŕení své hlavní pečef pŕedcházely, néčeho
nepoŕádného a jim neslušného se dopustily, jako takej obec V'úi-
movská, anby k listĎm ťortelným pečeť svou pfiraziti dáti se
opovážily, tehdy netoliko týchž pečeti, ale také i obdarovaní svých
bez všechný milosti skutečné zbavený býti mají."

Ti m nabyly takové obce práva, konati velikou část vecí,
které nyní pfislušejí farním úradúm a c. k. notáfúm.^)

Mesta a mestečka mívala pečeť „vétší" (sigillum majus) na
dôležitejší veci a „menší" (sigillum minus) na jiné „obyčejné". „Erbu
a znamení purkmistr a konšelé i vše obec mesta . . . potomci
a budoucí jich užívati mají a moci búdou pri všech od nich
svédčících zavfených i otevŕených listech, též kontraktech, smluvách
i vidimusích.-) plnomocenstvích, pfiznáních, tolikéž na hranách

1) V. Prasek. Obecní pečeti, v Selském arcbivé r. 190Ž, str. 104.— 106.,
liátináŕ, č. 36.: list, kterým Ondrej Leopold Volčinský sv. p. z Volčína dne
1. ledna 167Ž obci Vilímovu u Litovle udéluje právo na hlavni pečef
-S pelikánem na oceli vyrytou.

-) Vidimus = stvrzení listúv, úŕedné overené prepisy listú, privilégií a j.

mestských, rathouze, véžích, baštách a jiných všech poctivých
místech, buď ryté neb matované anebo vytesané, takž jakž po-
dobných erbov a znamení jiná, jim podobná mesta v markrabství
našem Moravském buď z práva aneb z obyčeje užívají.^)

Ale když mestská obec potrebovala stvrzení opisň svých
privilégií a jiných listú, musila požádati o to jiného mesta, jako
na pŕ. r. 1627 mesto Unčov, tehdy české, 2) požádalo Olomouce,
a tento potvrdil český „vidimus" privilégií Unčovských, a „tomu
na svedomí a jisté duovéfení my purkmistr a rada mesta" dali
pŕitisknouti pečeť mestskou s orlici ve znaku „v Olomouci 15. dne
mésíce aprilis 1. P. 1627".^)

2. Znaky obecní vúbec.

Znaky obecní jsou velmi rozmanité, podobné znakňm zemí^
šlechtickým, duchovních ŕádĎv a cechovním, a to jak obecní
znamení, tak i štít a u nékterých téz ozdoba jeho.

I ve znacich obecních jako v jiných vécech lidových, v ná-
rodních písních, ozdobách na domech, nábytku, vyšívaní nebo
ve starých zpévnících a vôbec v ornamentech lidového umení*)
môžeme pozorovali mysl lidu, lásku jeho k prírode, zálibu jeho
v predstavách a symbolech nežnejší stránky povahy lidské a práce
jeho. Volba znamení a část ozdobná shoduje se celkem s témito
památkami. Duch lidský, jaký se projevuje v národní písni, v bájích
a povéstech o rozmanitých úkazech v živote a v prírode, a vý-
tvarné v památkách lidového umení, vryl svoj ráz i do obecní
pečeti a znaku.

Znaky obecni pak mluví k nám téz o minulosti a zméné
obcí a krajín; nesou buď vzpominku na bývalé pány své, kteŕí
jim vymohli povýšení na mestečko nebo mesto, nebo sami udelili
jim výhody práva pečeti a nékdy jim propôjčili svoj vlastní
rodový znak.

1) J. Beringer a Jar. Janoušek, Méslo a panství Telč, str. 75. — 76.

2) Má „Morava a její obvody ve Slezsku po 301eté valce", str. 152. a 177.
^) Zemský archiv v Brne, Bočkova sbirka, Unčov. Jiné české overení

listu, Jež vesnicím Hunčovicum, Mezicúm a Brezové u Litovle , vedomé pŕi-
tišténou mestskou pečeti dotvrzuje" purkmistr a rada král. mesta Olomouce
dne 15. mésice bŕezna 1. P. 1701, podal Selský archiv r. 1904 v listináŕi, č. 175.
*) Srovnej „Moravské ornamenty", vydal Vlastenecký múzejní spolek
v Olomouci, díl I. — III.

o —

Jsou to jmenovité rodové, kteŕí méli ve znaku Iva, zubŕi
hlavu, orlici, krídlo, rňži, ostré v, bfevna, zavinutou strelu, cimbuŕi,
hvézdu a j., na pŕ.: ruku, jež drží 3 louče nebo svíce hoŕicí,'
znak rytíŕú Ŕíkovských z Dobrčic, Pŕestavlky u Pŕerova; Iva
pánň zeŽerotínaBzenec: zubŕí hlavu, znak "pána z Pernš'teina:
mesto Bystrice n. P. v pravé polovici znaku, mestečko Nedvédice,
vsi Kozlov, Véžná a rychty : Černovská, Doubravnická, Kobylnická,
Malostovská, Nedvédická, Olešnická, Štépánovská, Zlatkovská;
Plumlov ve vrchní časti štítu: — púl zubfí hlavy mestečko Ném-
čice: — orlici moravskou po markrabéti morav.: Bystrice
n. P. v levé polovici štítu a j. : — pôl orlice a písmeno W, část znaku
kláštera Luckého, Oleksovice a Strachotice: — krídlo, znak pánô
z Lomnice: Olešnice, Velké Meziŕíčí; — račí klepeta od rytí ŕň
Chroustenských z Malovar Méŕín; — žabu ve spodní polovici
znaku od pána Jiŕího Žabky z Limberka Tršice u Lipnika: —
rúži 51istoui) pánĎ Hradeckých: Dačice, Mrákotín, Pavlov, Sla-
vonice. Studená, Telč, Želetava, rychta Lhotecká u Telče: —
dve ostrve o 6 súcich kŕížem položené, znak pánô z Lichten-
burka, Letovice,-) Zdar u Jihlavy nyni ve 3. poli znaku, díl Šatova
u Znojma: — bŕevna: jedno síťované od arcibiskupství Pražského
mesto Kojetín: 3 brevna, znak pánô z Kunštátu a z Podébrad:
Béhaŕovice u Hrotovic. Damboi^ice, Jaroslavice, Jevišovice, Kunštát,
Nivnice, Vizovice: — pŕes štít uprostred na zdél štrych, znak
ry t. Mrakšôv z Noskova. Budišov u Tŕebíče; — zavinutou
strelu pánô z Kravaŕ: Plumlov v dolní časti znaku, Nový Jičín:
— cimburí pánô z Gimburka: Tovačov: — hvézdu Srohou:
Bojkovice část znaku Tetourôv z Tetova; — 3 bílé lilie Kropáčň
z Nevedomí: Bzenec, Lilenčice: - hrebeň, znakpánô z Boskovic :
Boskovice, Gerná Hora; — kužele od biskupství Olomuckého:
Kroméfíž, Libava. Budišov, Žďár vedie znaku zakladatele
kláštera-^J a j. v.

1) Na nékterých pečetech a znacich oraylem 61istá, na pŕ. v Dačicich
na veži kostelní (Mesto a panstvi Dačice od f professoru zem. reálky v Telči
J. Beringra a Jar. Janouška str. 164.), Slavonice na pečeti (v. tab. JI. č. 6.).

'i V nové pečeti omylem vyrytý jako šípy.

3) Jak tu obce tak i kláštery mivaly na památku znak svého zakladatele
nebo dobrodince, na pŕ. klášter Zábrdovský po zakladateli pánu Lvu z Klobouk
mluvíci znak jeho (shodný s jeho jménem) klobouk; klášter Žďárský 3 bŕevna
pánu z Kunštátu a j. (Viz M. Koláŕovu-A. Sedláčkovu Českomoravskou heraldiku,
str. 20.-2.3.)

— 6 —

Znaky ukazují též, čímsenejvíce obyvatelé zabývali
v hospodáŕství, CO bývalo v jejich obvodu a v krajine, jako
na pŕ vinaíský nôž čili kosíŕ, réva, stromy ovocne nebo lesní,
jež se tam péstovaly druhdy, ale pozdéji zanedbaly, až i zanikly,
jako vinafství u mnohých obcí jižní a strední Moravy.

Také zmena národnostní, účinek bývalých vrchnosti
a časô na obyvatelstvo jeví se i ve znacích a v nápisech obecních
pečetí a v jejich zmenách.

V českých krajinách nékde místo českého nápisu Pecet
dediny Pečeť obecní . • . nebo latinského SigiUum pagi

(vesnice), Sigillum oppidi (mestečka), Sigillum civitatis (mesta)
a p množí se v XVII. a XVIII. století nemecké nápisy, zvlašte
na hranicích národnostních a na panstvích cizích pánô, a v nove
dobé dvoujazyčné v nékterých obcich českých; naopak jmde misto
nemeckých mají obecní pečeli české. (Viz dále o pečetech a ná-
pisech jejich.) ... 1
Nékde bud po zhoubné 301eté valce prišli do zpustosenych
obcí z velké časti noví obyvatelé, „pohodili" časem starou pečeť
a znak, dali si udélati novou, a dnes - nejen ve dvou ponem-
čených mestečkách,!) ale i v nékteré obci české, — nevedi,-) jaký
znak méla stará obec; nebo dala si do obecní pečeti zcela jiný
znak, než mívali starí obyvatelé týchž obcí, nebo zanechala vôbec
staré památky obecní a na pečeť nedala znaku vftbec.

Zmena ve smýšlení národnim a v reči za minulých dob
pôsobila i na zmenu jmein obcí na pečetech, jako v obecném
užívaní, a nékde i zmenu znaku podlé nesprávneho výkladu
jména nebo z jiné príčiny. (Blíže viz dále u zmeny znakov.)

Jinde spôsobila zmenu nebo zapomenutí znaku i nedbalosť
nékterého úradu obecního nejen za starší doby, nýbrž i za nové.
„Pohodili starou pečeť", i privilégium, - jako na velikou škodu
badaní vlastivedného shledáváme často nešetrnosť k pamaťkam
v archivech obecních a bývalých panských.

Nékde si dali udélati podlé staré pečeti novou; ale rytec
nerozuméje znamením ve staré pečeti pozmenil neb i zkomohl

1) ,Dem geferligten Amte ist von einem Stadlwappen, weder einem neuen
noch alten, nichls bekannf (24. záŕi 1904).

"-) I mestečko nékteré má „pečef starou pohozenou^ peceť nová nemá
znaku. (Odpovedi na žádost za otisky starých a nových pečeti obecních se
znakem r. 1904.)

znak, a pozdéji se nevedelo, co vlastné jest obecním znakem
jejich.^) Teprve nékde se to vysvétluje srovnáním znaku obec-
niho se znaky bývalých pánô, nejlépe ovsem, kde se zachovala
privilegia.-y

Kdyby nebylo pečetí obecních pri popisu celé Moravy v Te-
reziánském katastru r. 1749, zmizela by paméf jejich z mnohých
mist. Zapsáno jest v nem u každé obce, co mél který usedlý,
které pozemky, ve kterých tratich a jak veliké, co méla obec,
a na potvrzení toho pŕitiskli svou obecní pečef.^) Když nesou-
hlasili s tím, co bylo zapsáno, majíce spor s vrchnosti o nékteré
pozemky, nedali obecní pečeti. Pečeti mély, ale odepŕely ji r. 1749

1) Podlé odpovedi nékolika obecních úradu na žádost za otisk obecní
pečeti staré a nové, a podlé místopisu vydaných. Skoro všechny vyhovély
ochotné této žádosti, a zdvorilé jim za to dékuji.

-) Tím se opraví též mylné uJání v nékterých spisech, vzniklé nejasným
nebo chybným vyobrazením znaku na pečeti, na pŕ. mestečko H. nemá kolem
znaku hada, nýbrž jest to jen zohýbaný okraj štitu renaissančního; K. nemá
na pečeti r. 1651 kalicha, nýbrž dle privilégia husi nohu; ve znaku P. nedrží
ruka 3 palcátu, nýbrž podlé znaku bývalých pánu na P. hoŕíci louče nebo
svíce, atd.

^) Študuje v zemské registratufe v Brne vlastivedné prameny XVII. a
XVIII. stôl., všímal jsem si mimo jiné veci také obecních pečetí a znakúv.
Krátkou zprávu o vesnických znacích podal jsem r. 1892 ve své „Meravé
ajejích obvodechveSlezsku"na str. 148. — 149. a z okolí hlavniho mesta
Brna r. 1897 ve „Vlastivédé Moravské'', v Brnén.ském okrese na str.
29.-33. s obrázky.

Pozdéji doplnil jsem sbírku svou, požadal mestských obcí, jejichž pečeti
v Tereziánském katastru buď nejsou nebo nejasné byly vytlačený, aby mi poslaiy
otisky starých a nových pečetí se znakem. Tím možno jest učiniti pŕehled
obecních znaku všech mést, skoro v.íech mésteček a velké vétšiny vesnic na
Morave a v jejich obvodech ve Slezsku. Za láskavou ochotu pri studiu v re-
gistratufe zemské, po leta mi prokázanou, dékuji srdečné p. radoví Kratochvilovi
a pánum úŕednikum jejím, a vzpomínám milé ochoty f pána rady Waltra.

Podlé osnovy „Vlastivedy Moravské" z r. 1S90 pŕinášejí též ostatní
okresy Místopisu Moravy zprávy a obrázky starých pečetí a znaku
obecních; pak Ed. Peckovo Okresní hejtmanstvíHolešovské 1892, „Selský archív"
V. Praská od r. 1902 a j. Srovnáme-li popisy v nich s pečetmi v Tereziánském
katastru, nalézáme u nékolika obcí rozdíl i zmenu znaku na pozdéjších pečetech.

Podlé mých otiskúv a nékolika mestských originálu vykreslil professor
české reálky zemské v Hodonlné Arnošt Krejčí znak Hrabétic a 11 tabulek
starých pečetí, č. L— XI. a prof. F. Fedrsel, druhdy na c. k. české reálce
v Brne, 3 tabulky obecních pečetí v Brnénském okrese, č. XII.— XIV., začež
obéma pánúm kollegúm pekné dékuji i zde.

— 8 —

k Tereziánskému katastru obce: mesto Vizovice pro „les Hodi-
šova", Vranová-Veselí pro spor o obecní les „Vubčiny" ; u Dŕevo-
hostic: Čechy a Tučín; na panství Hodonském: Bojanovice Dolní,
Boŕetice, Brumovice, Hovorany, Kobylí, Muténice, Némčičky; na
Kralickém u Olomouce : Držovice a Vrahovice (že prý obecní
pečeť ostatní sediaci schovali); všecky vesnice na panství Mor-
kovském a Pačlavském ; na Jihlavskú u Zhoŕe Stránecké 9 obcí
nechtélo podepsati a pečeti pňtisknouti, že prý „to ostatní v téch
vesnických obcích zakázali, a nechtéjí tedy nikterakž na sebe
uvaliti kletbu a pomluvu jejich".

Pečeti a znakä nemély tehdy na panství Blanském: Ho-
ŕice, Lhota Dlouhá a Dolní, Horní, Téchov, díly: Újezda, Šebrova
a Vilémovic, a za ne pŕitisklo svou menší pečeť mestečko Blansko,
pak Suchdol a Veselice; u Rajhradu Geladice; na panství Brt-
nickém, u Bystrice p. H. Kladníky, vesnice u Fulneka, vétšina
obcí na Hukvaldsku, u Nového a Starého Jičína; u Kelče: Babice,
Kunčice, Osíčko, Police, Dolní a Horní Téšice, Némčice aZámrsky;
na panství Kŕetínském všecky obce; na Kŕižanovském z 10 obcí
nemélo 7 (kromé mestečka Kfižanova a vsí Kundratic a Orechová) ;
na panství Malenovském, Mezifíčském nad Oslavou, na Mora-
veckém (mestečko Strážek dalo místo nich svou menší pečeť,
u své obce vétší pečeť); chybéjí též u panství Plumlovského,
kapituly Olomucké a Velehradského. Na panství Krhovském mély
pečeť jen Bačice, Hrotovice a Krhov; ostatních pét obcí nikoli,
t. Litovany, Račice, Udefice, Vodonec a Zárubice, a na konci knihy
r. 1749 jest napsáno: „Ponévače obec Litavská, Hudeŕská, Ra-
čická, Vodonská a Zárubská své obecní pečeti nemají, tak se
Krhovská obec požádala, aby takovou na místé nás pŕitiskla."^)

Aby následující pŕehled znakúv a pečeti mestských a vesni-
ckých byl jasnejší, pripojujeme k nemu vyobrazení dúležitéjších
obecních pečeti a znakň z celé Moravy v texte a v prílohách
L— X., zvlášté pak XI. z moravských obvodu ve Slezsku a XII.—
XIV. z okresu Brnenského. ^j

Již z téchto ukázek jest patrno u srovnáni se znaky zem-
skými, šlechtickými a j., že se s nimi shodují, majíce nej en stejná
nebo podobná znamení, nýbrž i podobný štít, u nékterých též

O Registratura zemská v Brne, rektif. odd. podd. č. 117. a j.
') I. — VIL podávame k tomuto čislu Časopisu, VIII. — XIV. k pŕíštimu.

Red.

— 9 —

ozdobu štítu. Barevná pole a znamení ve štíte méla mesta
a mestečka, jichž užívala pri ozdobe radnice, obecních vecí a p.;
ale vesnice pravidelné mají jen pečeť s určitým znamením vyrytou.

3. Štít.

• Štít ve znaku obecním jest také buď jednoduchý neb ozdobný,
rozdelený na 2, 8 a více polí.

Troj branný štít, jenž panoval až do XIV. století, mají
Pohorelice (vyobr. tab. IV., č. 1.);

dole zakulacený štít, vládnoucí až do konce XV. století,
díl Švábenic (na tab. L č. 7.), Bystrice n. P. (II. 7.), Mohelno,
Slavonice, Vsetín (II. 4.-6.); Zvonovice u Víškova (III. 1.); rychty
Ratkovská u Bystrice n. P. a Lhotecká u Telče(VIII. 1., 2.), Ujčov-
ská a Véženská u Bystrice n. P., ves Radlice u Dačic (IX. 9., 10. a
13.); Gechyné u Rousinova (X. 10.); mesto Osoblaha a ves Víno
ve Slezsku (XI. 8. a 9.); Jihlava na staré pečeti s českým Ivem,
Mohelnice, Strážek, Tŕešť, ves Menhartice u Jemnice, Brfov
u Opatovic, Kostice u Bŕeclavé, Dolní a Horní Bobrová a j.;

renaissanční štít zahrotélý. od XVI. století rozmanité na
okrajích ménéný a ozdobený, jest nejobyčejnéji (v. tab. I. — XIV.);

vej čitý neb okrouhlý štít na pf.: Némčice u Židlochovic,
Hrušovan} u Jaroslavic, Strachotice u Znojma (str. 20. a tab. V. 7.,
8., 12.); Osek u Lipníka (pečeť bez nápisu, VIII. 7.); Sobotovice
u Rajhradu (IX. 7.); Mokrá u Brna (XII. 6.); VeseHčko u Lipníka,
Lipolec u Dačic, Žďár (str. 23.) a j.;

rozdelený štít na zdél kolmo | od vrchu štítu ke
zpodu; strana pravá (1.) a leva (2.) neslove se stanoviska hledících
na znak. nýbrž dle vyobrazení ; na pf . : Bzenec (víz L 4.), Bystrice
n. P. (str. 20. a II. 7.), Studená u Telče a Vísky u Boskovic (VII. 7.
a 9.), Šardice u Kyjova a Cechy u Plumlova (VIII. 3. a 8.), Ŕečko-
vice u Brna (XII. 1.), Stŕelice u Brna (XIII. 1.), Libava (str. 22.);

rozdelený na pŕí č, vodorovné — : Jaroslavice (IV. 8.), Stra-
chotice (V. 12.); Kfepice u Židlochovic a rychta Véženská
u Bystrice n. P. (IX. 2. a 10.), Osoblaha ve Slezsku (XI. 9.),
Bohonice u Brna (XII. 2.), Biskupice (str. 17.), Nové Mesto (22.),
Svitávka (23.), rychty na panství Pernšteinském aj. v.;

štít kosmo n. pokosem \ delený: Jakubov, bývalé me-
stečko u Budéjovic, Nové Mesto, Mikulov, Téšetice u Krumlova;

— 10 —

šik m o 11 eb pošikem/ delený: Svitávka spodní díl
štítu (víz privilégium na str. 20.), Lipník (str. 21.), Žďár ve 2. poli
složeného znaku (viz obr. na str. 23.) ;

na 3 díly: Mikulovice u Znojma (str. 16.), Slavkov u Brna
(str. 18. a IJ. 2., 8.), Lipník, Osek u neho (VIII. 7.), Sobotovice
u Rajhradu, Starý Šaldorf u Znojma (IX. 7., 8.), Nezarayslice a j.;

rozečtvrcený štít ^^: Slavonice (ÍL 6.), Biskupice u Pro-
stéjova a Troubky u Pŕerova (VIII. 6. a 10.), Radlice u Dačic
(IX. 13.), Žďár (str. 23.), Jihlava v pozdéjším znaku, Getkovice
u Šebetova, Rudlice u Plavče, Vrbovec u Znojma a j.;

prázdny díl na štíte, vzácnost v heraldice, mají: Jakubov
levou polovici, Opatovice u Jevíčka pravou polovici, Gejkovice
u Hodonína na 2 štítcích nad obecním znakem a pod ním (IV. 4.) ;

štít naklonený: Mohelno (IL 4.);

ští t ek na štíte na pi". : Vsetín (II. 5.), Raj hrad (V. 1,),
rychta Ratkovská u Bystrice n. P., Žeravice u Uher. Hradišté
(VIII. 1. a 5.), Velešovice u Rousinova;

štítek na prsou orla Brno (obr. na str. 13.), orlice Olomouc
a Znojmo (str. 11.);

štítek na zdi mezi véžemi Jaroslavice (IV. 8. a str. 18. — 19.);
štítek na veži, na pf, Krumlov, mesto Lichtenšteinské,
(IV. 11.), Budišov u Tfebíče ;

štítek na zemi mezi 2 véžemi mestskými: Tovačov (II. L);

mezi véžemi mestské brány: Biskupice (str. 17.) Bzenec
(I. 2., 5.), Koryčany, Napajedla, Šumberk (str. 19.) a j.

Ozdobné kusy heraldické, jaké byly obvyklé u šlechtických
znakô, nalézáme jen u nékterých obecních;

strážce štítu mají: Lodenice u Krumlova (III. 7.), andéla
Slavonice a Vsetín (IL 5., 6.), Hodonín; dva české Ivy Lysice u
Kunštátu; helm nad štítem Lodenice, Mikulov (viz privilégium
na str. 21.), Tovačov (IL 1.);

pfikryvadla helmu čili feflíky, ťaťrnochy na pi'.
Slavonice (IL 6.), Mikulov (viz dále popis z r. 1625 na str. 21.);

koruna královská neb cisárska zdobí znak mesta Brna
(viz str. 13.), Mikulova (21); knížecí koruna neb klobouk znak
Lipníka (21) a j.;

koruna zdéná nad štítem mesta Napajedel.

— M —

Mnohé nejstarši pečeti nejen vesiiické nybrž i mestské
neniaji štítu zvlášté, na pŕ. : nejstarši pečef mesta Bzence (I. 1.),
Zlína. Dražňvek, Olbramovic (tab, II. 2., 9., 10.) atd.

4. Mestské znaky.

U znaku hlavné mestských jest dúležito miti privilégium
obci dané, kde znak výslovné jest popsán. barvy častí jeho udány
neb i celý vyobrazen.

Pôvodné byly znaky mestské jednoduché jako zemské
a šlechtické; nejstarši mestské jsou od XIII. stoleti. Pozdéji se
„zlepšily neb „polepšily", t. j. pridávalo vice ozdob, jako
helm, štítonoši, koruna, štít se rozdelil na kríž a p.; potom se
,rozhojnily" nebo „rozmnožily", t. j. ke starému znamení
pŕibyla nová znamení a pole. Uvádíme aspoň ty to príklady:

Staré hlavní mesto král. Olomouc mélo nejprve na
modrém štíte moravskou orlici červené a bíle šachovanou
se zlatou korunou, zl. zobákem, zl. nohami a s červeným jazykem,
pozdéji na prsou orlice červený štitek s bílým bfevnem, pokrytém
písmeny FMT; nahoŕe u hlavy orlice černá písmena SF a dole
u jejích nohou po stranách Q. O.')

Nové hlavní mesto král. Brno mélo za XIII. stoleti
obyčejné znamení hrazených mést, bránu zavŕenou, po stranách
2 kulaté veže; na brané štitek s českým Ivem: na pečeti
rychtáŕské ve XIV. stoleti 2 bŕevna. Po švédském obiehaní do-
stalo r. 1646 odmenou od císafe Ferdinanda III. „zlepšení mest-
ského znaku a pečeti", totiž: na zlatém štíte dvouhlavého
orla černého, na jeho prsou štitek se starým znakem — 2 bŕevna
bílá na pŕíč v červeném poli — mezi hlavami orlovými černá
začáteční písmena cisárova „F. III.", nad štítem korunu (viz
obr. 1.-3.).-)

Král. mesto Znojmo má moravskou orlici na modrém
štíte; na prsou pŕidán je pozdéji modrý štitek se zlatým písmenem Z.

^) Paprocký Bartol., Zrcadlo slávneho markrabství Moravského, str. 381.;
W. Muller, Geschichte der kônigl. Stadt Olrniitz, str. 212.

-) Paprocký B., Zrcadlo, 386 ; dr. Fr. Šujan, Dejepis Brna ve Vlastivédé
Moravské, str. 118., 119., 223. — 224.; Lind K., Städte-Wappen von Oesterreich-
Ungarn. Obrázky znaku mesta Brna láskavé sem propújčil Musejni spolek
v Brne.

Jihlava méla pôvodné znakem českého Iva; ale potom dle
ponémčeného jména Iglau mylné vyloženo, že prv pochází od
Igel, ježka, vyžádala si zmeny na „polepšení" znaku: rozečtvrcený

štít, v jehož 1. a 4. červenom poli zostal bílý český lev a k nemu
dán ve 2. a 3. bílém poli červený ježek.^)

1) Paprocký B., Zrcadlo markrabstvi Moravského, 388

— 13 —

Král. mesto Unčov má ve zlatém štíte čerňou orlici.

Král. mesto Uherské Hradišté dostalo podlé svého vý-
znamu: v modrém štíte bilou mestskou hradbu, bránu s mriží
nahoŕe pozlacenou a s cimbufím a 2 véžema, nad nimi bilou
hvézdu : mezi véžema stojí na cimbufí zbrojnoš, v pravici drže
meč napfažený, v levici červený štítek s bílým českým Ivem :
na helmici vlaji mu 3 pera, prostrední červené, krajní bila.

Obr. 3. Znak král. hl. mesta Brna z r. 1646.

Uherský Brod má ve znaku ze XIV. století také mestskou
hradbu z kvadrátového kamene, bránu otevŕenou se 3 véžemi
dvéŕe v brané nahoŕe zahrotélé, zecT mezi véžemi ozubenou
s % slinkami; prostrední véž jest vyšší obou pobočních : všecky
tfi mají 2 okna, po jejich stranách výstupky a nahoŕe 3 stínky
zdéné; po stranách veže prostrední vznášejí se dve orlice, hledíci
jedna ke druhé; dole pred otevŕenou branou stŕeže lev, hlede
v pravo a máje hlavu ostražité do pŕedu obrácenou. Na ozdobné
pečeti mestské z XV. století jsou tytéž veci, ale pozmenené :

— 14

brána jest nahofe zakulacena, dvéŕe okované, pŕidána zapaditá
nií-íže vyzdvižená, brána a veže jen dole z kamene kvadrátového,
vyše již oblažené: veže bez výstupkĎ, a pridélány v nich : v pro-
strední veži nad otevŕenou branou okno, v postrannich niže
stŕílny dole kulaté; krajní stinky na véžích se zahnuly, a nad
nižšími pobočními se vznášeji dve moravské orlice šachované
bez koruny, hledíce k sobé: pred branou leží lev, máje hlavu
k zemi nachýlenou (obr. 4. a 5.).^)

Obr. 4. Pečef mesta Uherského Brodu
ze XIV. století.

Obr. 5. Pečeť mesta Uherského Brodu
z XV. stoleti.

B z en e c, u Uher. Hradišté, jenž byl méstem již za XIII.
stoleti, mél nejprve ve znaku v modrém štité jen mestskou bránu
otevŕenou, s ozubenou zdĺ a se 2 véžema čtverhrannýma, každou
se 3 slinkami a červenou strechou a 2 makovicemi (vyobrazeno
dle otisku pečeti z roku 1416 na tab. L, č. 1.); rozhojnén byl
znak mezi véžema Krištofem Kropácem z Nevedomí (r. 1497 až
ok. r. 1530) znakem jeho, 3 bílými liliemi, a p. z Žerotína (1542—1625)
znakem Žerotínským: na tŕech pahrbcích, z nichž prostrední jest
vyšší než vedlejší 2 stejné vysoké, černý lev korunovaný (tab. L, 2.).
Na pečeti rychtáfské byla ruka s mečem (č. 3.), na pečeti horen-
ského práva Bzeneckého (č. 4.) na rozdéleném štité v pravém poli

1) Obe vyobrazení starých pečeti jsou z ,,PamtHi král. mesta Uher. Brodu"
od J. Kučery.

— 15 —

vétev s 2 hrozný, v levém s 1 hroznem a listem, nad štítem
v pravém poli 2 vinárske nože, kosífe. Z nich pojatá byla do no-
véjší pečeti a znaku ruka s mečem a dana do otevŕené brány
mestské (č. 5.). Tak vyvinul se nynéjší znak složený, v némž
na modrém štité spatŕuji se všecky 4 znaky sdružené.

V tamní vinorodé krajine má známku horenského práva
i ve znaku blízke mestečko u Bzence Polešovice. Povýšeno
bylo za mestečko k žádosti kn. Ekarta ze Šváb, opáta kláštera
Velehradského a Žďárského, a dostalo majestátem Rudolfa II.
v Fráze r. 1595 erb: „Štít modré neb lazurové barvy, v némž
pospodu do polou zeď se čtyŕmi stínky červené neb rubínové
barvy, na té zdi hrozen vína zelený se dvéma listy téz zelenými,
za kteroužto zdi uprostred dvé palmy vzhĎru postavené a od
sebe rozdelené vynikaji. jakožto všecko vtipem a umením ma-
lífským uprostred tohoto listu vymalováno a vysvétleno jest."*)

Z listúv O povýšení vesnic na mestečka.

Když za XIV. — XVI. století vysazeny byly za mestečko na
pf. Jedovnice u Blanska, Nosislav u Židlochovic, Šatov u Znojma.
Kokory u Pŕerova, Opátov u Jihlavy, Jiíikov u Rymaŕova, Mikulo-
vice a Horní Dunajovice s Domčicemi u Znojma, Lhota Veselská
na panstvi Uhersko-Ostrožském a Biskupice u Hrotovic, popisují
se v kľálovských listech, v majestátech, jejich znaky takto:

Jedovnici vysadil na mestečko král Jan r. 1335 a dal ji
znak;^) k žádosti Bernarta Drnovského z Drnovic na Rájci nadal
ji císaŕ Rudolf II. v Praze v sobotu po sv, Matéji 1. 1579 „dvéma
jarmarky a trhem téhodním ... a propujčil jí pečeť. totiž: štít
červené barvy, v némž vidéti púl jeleňa modré barvy. ^)

Nosislavi dal král Matyáš na Viškové r. 1486 ,.k žádosti
a ustavičné prosbe urozeného Viléma z Pernštejna erb na listé
malovaný, totiž: vétev neb rév vinného korene, se tfemi zele-
nými listy a s jednim žlutým hroznem vína a se dvéma hrozný
modrými, a s jedné strany té vetve kopačka nebo motyčka vino-

^) Z archívu mést. Polešovic, opis majestátu.
-) Vlastiveda Moravská, Blanský okres od J. Kniese, str. 95.
^) Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci v Památkách
archaeologických a místopisných. díl XI., str. 417.

— 16 —

hradská, a s druhé strany téze vetve nôž, jíinž ve vinohradech
révy obŕezují."^)

Šatov u Znojma vyzdvihl za mestečko král Vladisláv II.
v Olomouci r. 1497, vyhovuje žádosti Hendricha z Lichtenburka
a z Bitová a Buriana, syna jeho, a nadal jej erbem: „jednou veží
červenou se stíny bez krovu v bilém poli a nad branou té veže
erbem pŕirozeným jich pánu Hendricha a Buriana".^)

Kokory vysadil král Ferdinand I. majestátem, daným ve

Vídni, ve čtvrtek po P. Márie Navštívení 1. 1535, za mestečko a

dal jemu pečet, totiž: „štít blankytný, v némž uprostred jest
husí noha".

Opátov k žádosti Buriana z Valdštejna na Brtnici král
Ferdinand L majestátem daným, v Brne, v sobotu po sv. Ľudmile
1. 1540, nadal pečeti a znakem : „štít bílý a v nem púl divokého,
chlupatého muže až po paždí, s dlouhou čerňou bradou, držícího
v pravé ruce kámen k vrhu a majícího na hlavé vénec bŕečtanový".

Jiŕíkov král Ferdinand I. majestátem, daným v Praze, v so-
botu po SV. Bartoloméji, k žádosti Jiŕího Žabky z Limberka,
místokancléŕe království českého, v Praze 1, 1547, nadal pečeti,
a to : „štítem červeným, v némž jest brána, na kteréž vyniká
pul muže kopáče s motykou, majícího na hlavé vénec z hroznôv".

Mikulovice byly povýšený za mestečko Ferdinandem I.
v Praze roku 1558, a dano jim právo „napred aby méli pečeť,
zejména štít, spodní polovice téhož štítu bílé neb stŕíbrné barvy,
v némž dva sypeny neboližto korci kŕížem preložené se vidí,
vrchní pak polovice téhož štítu rozdelená jest, pravá modré neb
lazurové barvy, v níž dvé hvézdy a uprostfed týchž hvézd klíč
zlatý neb zlaté barvy jest, leva pak strana červené barvy, v níž
hrozen vína zelenej se vidí".^)

Lhotu Veselskou vysadil císaŕ Maxmilian II. majestátem,
daným ve Vídni, v pondélí den Rozeslání s v. apoštolov r. 1560,
k žádosti Jana z Kunovic na Louce za mestečko, nadal jí pečeti,

1) Archív Český, dil XVI., 300; Selský archív, 190-2. listináŕ, č. 35.
-) Páni z Lichtenburka méli v erbu svém dvé černe ostrve kŕížem polo-
žené ve zlatém polí.

^) Archiv mestský, opis starosty Václava Zavadila.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. I.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. II.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. III.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. IV.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. V.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. VI.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. VII.

Arnošt Krejčí.

— 17 —

,na niž se spatruje štít všecken červený, v némž dva hrozný vina
zelené od vrchu doh\ visí".

Horní Dunajovice a ves Domčice, „kteréž v jednom
ohrazení jsou", vysadil cisaŕ Maximilian U. ve Vi dni r. 1565.
„nadepsané dve vsi za mestečko, kteréž aby napotom Horní
Dunajovice sloulo, a nadal je pečetí, zejména štitem modrým,
v némž bažant k pravé strane obrácený stojí, a nad ním dva
kosiŕe kŕížem položené, mezi nimiž tri hvézdy se spatŕují".^)

Biskupice k žádosti Mikuláše Waltra z Waltersperka na
Biskupi cí ch nadal císaŕ Maxmilian II. v Praze r. 1570 erbem
takto: „štít v púli rozdelený, svrchní polovice barvy červené,
v níž dve veže bílé, každá tri okna majici, nahore u krovu stínky
zdéné a na každé veži krov skfidlicový modrý. Mezi véžmi štít
tolikéž modrý, v némž dva štrychy červené, špicemi nahoru spft-
sobem krokvice obrácené, na nichž dva Ivové bili, proti sobé
vzhúru k skoku postavení, a tri rňže žluté barvy mezi témi štrychy,
a to u vrchu téhož štítu po obou rozích a u spodku uprostred
jedna. Spodní pak polovice štítu bílé b. na spňsob zdi, v níž
brána veliká otevŕená, v každé strane okno majici".

Podobné vypsány jsou v privilegiích jiných znaky obcí, jež
byly v XVI. století povýšený za mestečka, jako: r. 1533 Miroslav
u Krumlova, „pri kteréž Wenzldorf a Pehemdorf jako v jednom
ohrazení jsou"; r. 1534 Damboŕice u Ždánic; r. 1535 Ghropiň
u Kroméŕíže, Litenčice, Troskotovice: r. 1538 Budišov u Tŕebiče,
Mysliboŕice, Olbramkostel, Pačlavice, Tvrdonice, Vlasatice; r. 1540
Prostoméŕice; r. 1556 Vlachovice, Výmyslice; r. 1558 Líšeň;
ľ. 1563 Némčice u Tovačova; r. 1589 Stará Ríše a j.-)

Z listuv O povýšení mésteček za mesta nebo polepšení
a rozhojnení znakúv.

Polepšen nebo rozhojnén byl obecní znak, když mestečko
bylo povýšeno na mesto, nebo když nastoupila nová vrchnost,
nový rod, a potvrzuje obci stará privilégia, pridal do znaku zna-

1) Výpisy Aat. Rybičky z privilegii v Památkách archaeologických a místo-
pisných, IX., 725., 729., 732., 849; z privilegii Opatova podal též Fr. Šilhavý
v- Cas. Matice Moravské r. 1895, str. 273. Lhota Veselská = Lhota Hroznová
(víz o ní dále str. 25. — 26.).

-) Památky archaeologické a místopisné, 1874-, dil IX.: Ant. Rybičky
Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci, str. 717.— 738., 847.-856., 923.— 930.

— 18 —

meni svého rodu nebo jiné. Nadáni takové dostaly na pŕ. r. 1486
Rouchovany u Hrolovic, r. 1539 Štitary u Vranova, r. 1552
Horní Kounice u Hrotovic (méstečkem již od r. 1318), r, 1557
Doubravice, r. 1581 Jivová, r. 1583 Svitávka u Boskovic, r. 1591
Strachotice (méstečkem již od r. 1342; znak vyobrazen na tab. V.,
č. 12. , r. 1606 Oleksovice n Znojma; povýšený za mesto napr.
r. 1562 Némčiee u Židloehovic, r, 1580 Bystrice n./P. (znak starý
a polepšený na tab. II., č. 3. a 7.); polepšen znak starých rnésl,
na pi', r. 1535 Jaroslavic, r. 1562 Šumberka, r, 1625 Mikulova;
rozhojnén na pr. r. 1607 a po druhé ješté r. 1704 mesta Ždaru,
r. 1628 Lipníka a j.

Když obec válkanii aneb jinak pozbyla majestátu, král
znova ji za mestečko nebo mesto vysadil a nadal pečeti, na pr.
r. 1540 Šáfov u Vranova; když nehodou ztratila pečeť, jako na
pŕ. Telč pri vyplenéni mesta r. 1645, dostala nový znak zmenený
„pro rozdíl oné ztracené pečeti . . ., skrze kterouž aby budoucné
obyvatelôm téhož mesta púvodem jakéhokoli Istivého oklamaní
zle poslouženo nebylo".^)

Podávame z nich aspoň tyto popisy znakô časovým postupem :

Slavkov (víz tab. II., č. 8.) r. 1416 v privilégiu némeckém
jmenován ješté „Nawssedlicz",-) dostal od krále Václava IV.
mestskou pečeť a na ní znak na tri časti rozdelený: ve spodní
polovici štítu v červeném poli pôl bílého noha,^) v horní polovici
kolmo rozdelené: v pravém poli žlutém čtvrt orla černého, v levém
poli modrém čtvrt moravské orlice bíle a červené šachované.*)

Tovačovu král Vladisláv Ií. r. 1492 dal privilégium, „aby
oni erbu svého zvyklého dvou veží mestských, jedné červené
barvy a druhé bílé barvy, mezi nimi jest erb jich dedičných pánô
z Gimburka. a ty veže i s tím erbem na zeleném trávnice stojí
v modrém poli, večné používali a nésti mohli" (II. č. 1.).^)

Jaroslavicôm (víz tab. IV., č. 8.) polepšil král Ferdinand I.
ve Vídni r. 1535 k žádosti pána Viléma Kuny z Kunštátu „pečeť

1) J. B.eringer a Jar. JanouSek, Mesto a panstvi Telč, str. 75.

'-) ^Die Burger und Inwoner der Stat zu Nawssedlicz ..." V najstarších
pamétech slove též Nausedlicz, Nussedlicz, nemecky pak Austerlitz. iCodex dipl,
Moraviae, II.— IX., XI., Xll.)

•■') Noh (gryí), báječné zvíŕe, púl orla a v dolní časti pul Iva.

*) Zemský archív v Brne, Slavkov, č. fi631.

'") Opis z archívu mesta Tovačova.

— 19 —

od krále Vladislava II. potvrzenou, totiž: štít a v nem zeď se
stiny a z každé strany té zdi jedna véž téz se stíny a krovy špica-
tými, a mezi témi dvéma véžmi ze zdi vyniká praporec", takto:
„aby na té pečeti uprostred zdi jméli štít bily se tfemi štrychy
černými na pŕíč".^)

R. 1552 nové potvrdil král Ferdinand I. majestátem list
krále Jana, daný v Brne 21. záfí 1318, kterým on rádu kŕížov-
nickému jejich ves Kounice Horní povýšil za mestečko, a pro-
pújčil jim erb a pečeť: „štít červený, v kterémž od spodku saň
zelené, modré a šeravé hlavy nohama nahoru obrácena jest a
muž odénec na bilém koni, drže meč v pravé ruce k ráne, po té
soni zla šlapá".

Doubravici u Blanska, mestečku již od r. 1378, vymohl
■pan Jan Drnovský odjinud Rajecký z Mirova na králi Ferdinan-
dovi I. ve Vídni r. 1557 novou pečeť, zejmena „štít žlutý neb
zlaté barvy, v némž jsou po vrchu tri štrychy červené na pfíč
a čtvrtý štrych pŕes ty tri pošikem, a v spodku toho štítu zelenej
dub stojí ".2)

Šumberským učinil král Ferdinand 1. v Praze r. 1562
mimo jiné „milost, jakž od pŕedešlých králô českých nadanou
méli pečeť mestskou, totiž: štít všecken modré barvy, v némž
jest jeden roh jelení s šesti parohy bílými", polepšil jim král
pečeť tuto v ten spôsob : „aby méli štít všechen červené nebo
rubínové barvy, u jehož spodku škála, na kteréž dve veže bílé
barvy proti sobé s tfemi slinkami z kvadrátu postavené k vrchu
štítu stojí; na jedné každé veži jest litera F na znamení jména
královského, žluté barvy, a mezi témi dvéma véžmi brána s mŕíží
zapaditou, též bílé barvy, nad kteroužto znovu štít malý od spodku
až k vrchu na poli rozdelený, jehož pravá polovice žluté barvy,
v níž päl orla ptáka černého jest, leva pak polovice modré barvy,
v níž roh jelení se šesti parohy bílé barvy, jak jsou toho erbu
od starodávna užívali, se vidí".

Bystrice nad Pernšteinem méla pôvodné moravskou
orlici (víz tab. II., 3.), když pak r. 1580 Rudolf II. vysadil ji za
mesto a mohla „celé právo mestské držeti a všelikých práv uží-
vali", pŕidán ve znaku méstském díl znaku pánu z Pernšteina, a

^j T. j. znak pánu z Kunštátu.

2) Vlastiveda Moravská, Blanský okres od J. Kniese, str. 71., Památky
archaeologické, IX., str. 731.

— -20 —

má od té doby štít rozdelený: v pravé polovici jeho vidí se pňl
hlavy zubrovy černe s houžvi, skrze chfípé protaženou, v druhé
pak levé polovici štítu púl orla ptáka rozkŕídleného barvy černe,
oboje ve zlatém poli, rozdelene od sebe kolnnou čarou modrou
(viz tab. II., číslo 7.).^)

Svitávka když byla znova vysazena za mestečko, dal
Rudolf 11. ve Vídni r. 1583 k žádosti Jana Ponétovského z Poné-
tova, opáta kláštera Hradištského na podhradí Olomuckém a
držitele Svitávk)% „témuž mestečku a obyvatelôm v nem nynéjším
i budoucím pečeť, zejmena štít, uprostfed černým štrychem na
pfíč rozdelený; spodní díl téhož štítu od svrchní levé až k pravé
strane pošikem dolô také černým štrychem, v némž rozdílné tri
rúže rozkvétlé, svrchní a spodní bílé nebo stŕíbrné a prostrední
tretí červené nebo rubínové barvy; spodní pole téhož štítu zlaté
nebo žluté a svrchu modré neb lazurové barvy. Druhá hoŕejší
polovice téhož štítu jest žluté barvy, v némž u prostred obraz
svätého Štépána, mučedlníka Božího, stojí, v levé ruce k sobé
stažené tri kameny své pfirozené barvy, v pravé ruce ratolest
palmovou drže.^)

StrachoticĎm (Rausenbruck) potvrdil privilégia císaf
Rudolf 11. majestátem, daným v Praze r. 1591, po žádosti knéze
Šebestyána z Baden, opáta kláštera Luckého u Znojma, a nadal
mestečko erbem nebo pečeti, a to (obr. na tab. V., č. 12.):
„štítem okrouhlým u prostred na pŕíč rozdeleným, dolejší polovice
červená neb rubínová, v kteréž litera latinská versální W zlaté
barvy se spatŕuje, hoŕejší pak pole bilé neb stfíbrné barvy,
v némž orel pták své pŕirozené barvy, rozkŕídlenými krídly až po
prsa vzhĎru postavený, k pravé strane obrácený, hlavu rovné
držící, otevŕené pysky zlaté s vyplazitým jazykem a korunu zlatou
král. na hlavé mající, se vidí".

M i kul o vu obnovil a polepšil znak cisaŕ Ferdinand II. ve
Vídni r. 1625 k žádosti Františka kardinála knížete Ditrichšteina,
biskupa Olomuckého, takto: „štít modré nebo blankytné barvy,

') Opis z mestského archívu Bystrického n./P. Paraátky archaeologické^
IX., str. 848.

-) Časopis pŕátel starožitností českých v Praze r. 1904: Príspevky k dejinám
mestečka Svitávky u Boskovic na Morave od Frant. Lipky, str. 30. Památky
archaeologioké, IX., str. 727.

— 21 —

v némžto zámek zdĺ okrouhlou a stinkami ozdobenou obehnaný;
pri spodku jmenované zdé po pravé strane erb aneb štit rodu
Ditrichšteinského, od spodku levé strany k pravé vzhi°iru na pokos
rozdelený, dolejší polovice červené a hofejší žluté barvy, v kterémžto
štítu dva nože bílé vedie sebe rovné vzhúru stojíci, od sebe špicemi
pŕiohnutymi a stŕenkami žlutými se vidí ; vedie štítu toho néco
nížeji jest brána otevŕená, k levé strane obrácená z kamene
kvadrátového, v nížto hrebený visuté a nad ní čtvero bílých po
sobé stojicích a jedno druhé pŕevyšujících stavení, prvni dolejší
o tfech a každé ostatní o čtyfech oknech a pod červenými stre-
chami jest vidéti; vedie čtvrtého stavení vyniká na pravé strane
veže bílá, tolikéž o čtyrech oknách, stinkami, okrouhlou bani a
makovici ozdobená, kterýžto zámek všecken mezi skalami po levé
strane trojnásobnými a po pravé strane čtvernásobnými sivé barvy
vedie sebe stojicími a vždy jednu druhou pŕevyšujícimi se spa-
tŕuje. Xad štítem kolčí helm a okolo neho pŕikryvadla, po levé
strane červené a bílé a po pravé strane modré a žluté barvy;
nad tím nade všim leží koruna zlatá král., z nížto vychází černý
rozkŕídlený orel cisársky o dvou hlavách s rozžavenými pysky,
vyplazitýnii červenými jazyky, máje na prsou štítek červené barvy,
v némžto začáteční litera černá F. s cifrou čerňou II. a na již
jmenovanych hlavách trojnásobná koruna zlatá cisárska s rozleti-
tými feflíky se vidí".

Starodávny erb mesta Lipni k a rozhojnil Frant. kardinál
z Ditrichšteina r. 1628 takto: „aby nosili štit s tŕemi poli,
z nichž prostrední, kteréž špici svou až k vrchu dosahuje, jest
černe a v ném lev zlatý s rozžavenými ústy pod korunou král..
stojíci zadníma nohama na pahrbku zeleném : postranní pak dve
pole pošikem ležící, jedno žluté a druhé červené a v každém
nuž z erbu Ditrichšteinského. i nad štítem leží červený klobouk
knížeci".^)

Novému Mestu u Jihlavy pan Vratislav z Pernšteina
v obnoveném privilégiu r. 1580 dáva mimo jiné svobody:
„Ponévadž oni Novoméstští též také erby, kterýž obyčejné na
pečeti mestské sou užívali, vždy na budoucí časy užívali moci
búdou, jich pri tom zanechávame, obdarujeme a stNTzujeme."

1' Ant. Rybičky výpisy z majestátu českých mést v Památkách archaeo-
loírickýcli a mistopisných.IX.dil. str. 7i21., lU., 7-25., 732.. 849.. 853.. 854., 856., 927.

A když koupil panství Novomestské biskup Olonmcký, kar-
dinál kniže Frant. z Ditrichšteina, potvrdil Novému Mestu r, 1635
privilégia a rozmnožil znak jeho takto: „Ponévadž od starodávna
jistého erbu a pečeti pro dúležité své obecní potreby užívali,
lakový erb netoliko jim schvalujeme, ale laky niže psaným spu-
sobem obnovujeme:

Predné mají štít na pŕíč na poli rozdelený, jehož vrchní
polovice žluté pole má, a na némž v prostŕedku dva nože z erbu
rodu našeho upŕím stojící a nad némi knížecí klobouček; v dolní
polovici štítu tolikéž jedno pole červené barvy se spatfuje,
v kterémž lev žluté barvy sedící s vyplazeným jazykem za sebe
hledící jest." ^)

Podobné obnovil kardinál z Ditrichšteina r. 1629 privilégium
nemeckého mesta Libavy u Šternberka: „Erstlich sollen Sie
haben einen Schildl mit zweien in der Länge getheilten Feldern ;
aus diesen ist das rechte gelb, und in demselbigen ein halber
schwarzer Adler mit einem Haupt, darauf eine kônigliche goldene
Kron; das andere Feldt auf der linken Handt ist roth, und in
der Mitten ein blutiger Streif oder zertheilte Linea, dann oben
zwei Messer aus unserem Wappen und uber denselbigen eine
kônigliche goldene Kron. alles mit einer zwifach vierecketen
blutigen Linea umbhangen und geschlossen, unten aber fiinťKegel
oder Schober aus dem Wappen unserer Kirchen zu Olmútz: aus
diesen stehen drei und seind silberfarb, zwei aber liegen quer
auf der Seiten, ein blauer, der andere silberfarb. wie dieses nach
Malerwerk und Kunst sichtbarlicher und scheinlicher in diesem
unseren Brief ausgedruckter kann gesehen werden." -)

Žďár u Jihlavy, jenž byl méslečkem již r. 1273, mél pu-
vodné znak pánu z Lichtenburka: ve žlutém poli černe 2 ostrve
o 6 súcich kŕížem položené, nad ostrvemi kapra. Znak rozhoj nén
byl dvakráte : 1. když Žďár povýšen byl na mesto r. 1607, roz-
hojnil jej kardinál z Ditrichšteina s povolením císaŕe Rudolfa II.
a pridal ke starému erbu: „k dvéma ostrvím kŕížem položeným
v zlatém poli šesť pyramíd neboližto kuželek bílé barvy v červeném
poli, erb to kostela Olomuckého, a nad tím obojím dva nože
z prirozeného erbu svého (Ditrichšteinského) barvy železné

^) Zeaíšký archív v Brne: Bočkova sbírka, Nové Mesto.
-') Z mestského archívu Libavského, opis privilégia.

:>3

s žlutými stŕenkami v červetiém a zlatém poli a korunu krá-
lovskou nad témiž nožmi" (t. j. v nynéjšim znaku 1. a 3. pole):
2. majestátem císaŕe Leopolda I. r. 1704 složený znak rozečtvr-
cený: v 1. a 3, poli starší znaky; — ve 2. poli znak kláštera
Žďárského, jenž složen jest ze zlatého znaku opátskeho: a) v lazu-
ľovém poli černe orlice vévodstvi Miinsterberského majíci [na
prsou štítek se znakem pánň z Kunštátu, zakladatelu kláštera.

Oľtr. 6. Složený znak mesta Žďára*

V bilém poli 3 černá bŕevna, šikmo blankytné bŕevno se 3 zlatými
hvézdami šestirohými; b) z ménivé časti, t. j. z rodového neb
prijatého znaku toho kterého opáta. ..Jelikož r, 1704, kdy se stalo
ŕečené rozmnožení znaku Žďárského, byl opatem Václav Vejmluva
(Wenceslaus Wejmluva), jenž mél ve svém znaku písmeno W,
vidíme je jako součást znaku opátskeho též ve znaku mesta
Žďáru. zlaté W v lazurovém poli: — ve 4. poli znak klášterní:
v bílém či stfíbrném poli nalézá se totiž okrouhlá studnice.

— 24 —

opatrená obrubou z tesaných kamenô, nad niž upevnén jest okov,
na ŕetézu vzhúrii vytažený. Vedie studnice spatŕujeme pak obraz
Matky Boží s korunou na hlavé, držící v pravé ruce Ježiška,
oblečenou v šat barvy rubínové a v plášť barvy lazurové a obklo-
penou nebeskými paprsky."^) —

Tak dostala všecka mesta a mestečka listy s popsaným
nebo vymalovaným znakem.

Byla-li rozdelená mezi dve nebo vice vrchností, tvofily
jednotlivé dily obyčejné pro sebe zvláštni obec a mívaly také
svou vlastní pečeť a znak (viz dále u dilôv obcí a jejich znaku)
na pi\ Švábenice u Viškova (tab. I. č. 6. a 7.) vétší díl (r. 1749
113 osedlých) príslušný k panství Víškovskérau mél ve štíte 4 šípy
uprostred spojené a pečeť s nápisem : SIG. SVABENIGENSIS:
OP:1728 (č. 7.); menši díl (r. 1749 4 láníky a 7 čtvrtláníkfi)
k panství Ivanovskému znak: strom mezi 4 kvety a 4 hvezdárni,
u kvétfl ptáčka a na pečati nápis: OBEC. PET. W. SWAB.
S PANSTWI IWANOWITC (č. 6.).

Nékterá stará mestečka utrpela za válek a jinou pohromou
tak, že sešla a pokladaná jsou v XVII. a v polovici XVIÍI. století
opét za vesnice (úhrnem pŕes 20, nejvíce v Brnénském kraji) :
ale mestské právo pečeti a znaku zostalo jim, a užívaly jich
dále (r. 1749). Pozdéji se vzmohla a počítaná jsou nové za me-
stečka: jen tyto z nich pokládaji se podnes-) za „dediny"
čili vesnice. ale jsou stará mestečka, mající právo mestské vyryté
i na starých pečetech v nápisech (r. 1749): na Brnenskú: Stará
Br e cla v (viz obr. V. 10., nemeckým slovem nazýva se Starým
méstečkem, Altenmarkt, na rozdíl od „Nové Bfeclavé" (obr. IV.
5.) čili hradu starých obyvatelu té krajiny Lovéticň, po nichž
slove Bfeclav nemecky Lundenburg ze starého jména Lauenten-
burch, Lontenburch);^) Rak vi c e sz. ní u Podivína, Týnec
nad Moravou u Bfeclavé ; na Znojemskú Jakubov u Moravských

^) Drož Bed. Dr., Dejiny kláštera a mesta Žďáru na Morave, str. 51.,
118., 186. — 188. Ant. Rybička, Pomúcky k heraldice a sfragistice domáci v Pa-
mátkách archaeolog., IX., str. 856. Vyobrazení znaku pujčil sem láskavé
pan Dr. B. Drož.

2) Podrobný seznam míst na Morave, dle sčítaní lidu 1890, vyd. 1893.,
a katalógy duchovenstva diecesi Brnenské a Olomucké.

3) Codex dipl. Moraviae, L, II.. IV., VI.— Vlll.

— 25 —

Budéjovic, na Olomucku Jifikov a Pivín u Kojetína. Mají na
staré pečeti nápisy : Z M(É)STA BREGL(A)W, SIGILLUM MAJUS
OPPIDI RAKWIGEN. (t. j. Pečef vétší mestečka Rakvického).
SIGILUM DER STAŤ. GEMEIN ZU TEIiNIZT (Pečeť mestské
obce v Týnci). SIGIL. OPP. DE JACOBAY GOMMUXIT. 1646 (Pečeť
mestečka obce Jakubovské), PEGZET. GZRNEO. MIESTEGZKA
PIWÍNA. O Jiŕíkovu viz privilégium podané na str. 16.^) —

A j ako lid vysvétluje si rád pňvod rozličných vecí v živote
a v prírode, pňvod nékterých zvífat a rostlin, úkazu nebeských
atd. v bájich a povéstech, vykladá si též pôvod jmen osadních
a také p ôvodobecních znakúv.Poobecním znaku dahipŕezdívku
na pŕ. obyvatelôm mesta Ivančic, ktefí máji ve znaku méstském
3 korbele, pŕezdéli „korbeláň",-) a rozličné vypravuj! o pôvode
toho znaku, i žertovné, neb o znaku Jihlavském, ježku a nápise
pod ním na mestské bráne, atd.'^)

Po znaku 2 hroznech dali Lhote u Veselí nad Moravou
nové pŕijmení Hroznová. Pôvodné slula jen Lhota, Velká Lhota.
Na bhzku založený byly ješté jiné Lhoty : na témž panství Uher.-
Ostroha Lhota Ostrožská (chybné nazývaná pak Ostrá po némeckém
Ostra-Lhota), u Strážnice Lhota Tvarožná, u mestečka Velké na
hranicích moravsko-uherských Nová Lhota. Proto rozdilem od

^) Príčinu jejich úpadku osvétluji náin smutné číslice ze XVII. sto-
ieti: Stará Bŕeclav niívala na počátku toho veku 88 domú, ale po 301eté
valce r. 1656 pouze 13 osedlých (méné než ^^ všech) a 75 pustých domú
(skoro 8/7 všech); ješté r. 1673: domuv osedlých jen 19, pustých 69, poli vzde-
laných toliko 540 mér. ale pustých Í2100 mér I. a II. tŕídy; — blízko Týnec
míval 53 domy; avšak po valce 2:2 osedlé, 31 puslých (^/j všech), r. 1673:
domú 27 osedlých, 26 pustých se 180 m. pustých polí. (Reg. zem., č. 242.) —
Rakvice pred válkou 102 domy, po ní r. 165(i osedlé 32. pustých 70 (pŕes
-3 všech); r. 1673: domúv osedlých 36, pustých 66, poli vzdelaných 1540 mér,
pustých 1650 m. (Reg. 209.) — Pi vi n pred válkou 49 domú, po ni r. 1656
pustých 30 (pŕes ^,5 všech) se 1470 m. pustých rolí; r. 1677 ješté 20 pustých
domúv a polí vzdelaných 1180 méŕic, starých pustých 1110 m. (Reg. 170.) —
Jakubov míval 36 domú, z nich po valce ješté r. 1671 pustých 12 se
455 m. pustých roli. (Reg. ISO.) — Menší osada nemecká Jiŕíkov méla
34 domy, i po valce všecky osedlé. (Reg. 72.) — Ve 200 letech opét vzrostly
a mély r 1890 domú: Stará Bŕeclav 236, Týnec 190, Rakvice 367, Pivín 159,
Jakubov 97 a Jiŕikov 59. (Sčítaní r. 1890; z r. 1900 není vydano posud.)

-) Vlastiveda Moravská, Ivančický okres, od Aug. Kratochvíla, str. 61.

') Primus Sobotka, Kratochvilná histórie mést a mist v zemíeh koruny
Svatováclavské, str. 165. a 168.

— -lú —

nich nazvaná jest pak Lhota u Veseli n. xM., k jehož farni osade
patrila až do r. 1784/j Lhotou Veselskou. Jmenuje se tak
v privilégiu r. 15(!0 (viz str. 16.), kdy povýšená by la za mestečko.
Že má ve znaku 2 hrozný, iMkali ji potom Lhota Hroznová,
a když se časem nevedel pôvod tohoto jména, také Hrozná po
némeckém Hrozna-Lhota nebo téz Hroznová Lhota, prý po néjakém
Hroznoví nebo Hrozném.^) Píše se tak již r. 1592 v Registrech
panství Ostrožského, kde jsou jmenováni sousedé mestečka
„Hroznowej Lhoty", povinnosti lidi mestečka „Lhoty Hroznowa",
usedlých v mestečku „Lhote Hroznowej", louky mestečku „Lhoty
Hroznowej" náležejici;^) ale v nejbližšim okolí í-íkalo a psalo se
t. r., jako jindy, pouze Lhota, „ze Lhoty". Staré jméno „Ve-
selská" potom vymizelo, a zostalo nové; na pr. v popise r. 1671
psali Hroznová Lhota. ^) Znakem vysvétluje se pňvod tohoto
nového prijmem'.

5. Vesnické znaky

Vesnice na Morave nékteré mély také již od XV. a XVL
století právo pečeti a znaku, jiné pozdéji. Choval ji u sebe
„purkmistr" s jinými vécmi obecními, a když byl obecní úrad
obnoven, odevzdával ji nástupci svému. Lidé méli ji ve vážnosti.
Když nesouhlasili s néčim, zvlášté pri iíŕednim jednaní o lesy
nebo jiné pozemky, jež vrchnost sobé pripisovala, zdráhali se
pečeti k úŕednímu spisu pŕitisknouti a nevydali jí, tfebas nékde
byli proto bití a uvéznéni.')

Zajímavo jest pak, že prikladali nejen obecní pečeti, ale
i obecnímu znaku právni význam. Vykladali si nékde, že vec
v obecníra znaku jest znamením, co jest obecním, jako stalo se
na pf. ve sporu Hrabétic (Grafendorf) s vrchností Hrušovanskou

^) R. Volný, Kirchliche Topographie v. Mäliren, Olin. Dioec. Ľ.

-I Nikdo z držitelu Lhoty se tak nejmenoval, ani z obyvatelu v Regi-
strech panství Ostrožského ľ. 1592 (opis ŕed. J. Borúvky v IJher. Ostroze).

^) Podobné se jmenoval „Nový Hrozenkov jinak Vysoká Lhota" u Vse-
tina. (Codex diplom. Moraviae, IX., X., Knihy puhonné, IIL)

+) Zemská registratura v Brne, rektiftkačni odd., podd. č. 315.

') „Rebélie péti dédin pro obecní pečeti" (Alenkovic, Kudlovic, Spytinova,
Tepelné a Žltov) r. 1776 — 1777. Paméti, jež napsal sedlák Jura Marholt ze
Spytinova svýni détem asi 1. 1777, podal K. Slávik v Selském archivé 1903,
str. 197.— 205.

— '21 -

Obľ. 7. Pečeť obce Hrabétické
u -laioslavic z r. 1598.

O les. Na pečeti ve znaku (v. jeho vyobrazení) má ve šlité

radlici a krojidlo krížení položené, dole u radlice žaludy. na

pravé strane 3, na levé 2, nad štitem r. 1598 a kolem nápis:

PZ. DER ERSOM GEMEIN . . GROFFENDORFF.i) Když se pracoval

Tereziánský katastr, tvrdili sousedé,

že les patri obci a vrchnost že si jej

vzala teprve r. 1743. Odvolávali se

také na svou obecní pečeť: „z ni se

vidí, že žalud na ní vyrytý prokaznje,

že jim nékdy les patŕival". Komise

neuznávala toho dôvodu, pravíc, že

mnoho lidí má stromy ve svých

znacích, tedy že by jim lesy musely

patíiti. I prohlásili obyvatelé, že to

odpŕisáhnou, a 5 nejstarších sousedfi

(majíce veku jeden 80 let, druhý 62,

ostatní 59 let) prisahalo u komise pred celou obcí, že les patril

obci a že vrchnost vzala si jej r. 1743. Les však zostal již

vrchnosti.-) —

Jako na této pamätné pečeti. jest i na mnohých pečetech
vyryt rok jejiho púvodu, a môžeme z nich poznali, kde a které
vesnice nabyly nejdfive práva pečeti a znaku.

Nejstarši pečeti a znaky vesnické nalezáme na panstvich
duchovní ch, biskupstvi a Oiomucké kapitoly (r. 1496, 1593.
11 obci u Mirova a Svitav r. 1650 a j.), kláštera Luckého u Znojma
í 1545', kláštera Kartouzského v Králové Poli u Brna (1589),
kapituly sv. Petra a Pavla v Brne (1617). kláštera sv. Tomáše
v Brne (1622), kláštera sv. Kateŕiny v Olomouci (1626). Kartouz-
ského v Olomouci (1640), Rajhradského (1644), Ždarského 25 osád
r. 1667, Hradiska u Olomouce 1671 a j.: — na svetských: na
panstvi Rosickém (r. 1533), Šternberském (1583). Kunštátském
(1593), Fryšavském a Hrušovanském (1598), Kounickém (1600),
Jemnickém (1600\ Litovelském (1601). Plumlovském (1602),
Hodonském (1604), Napajedelském (1607), Bŕeclavském, Židlo-

1) Pečef poctivé obce Hrabétické.

■-) Zemská registratura v Brne, rektiíikačni odd. podd., č. 108.: ,Beruťen
sich auch auf ihre Geraein-Insiegel, aus welchen zu ersehen, dass die darauf
gestochene Aicbel ausweiset, ihnen eiamal ein Wald gehort gewesen zu sein".

— 28 —

chovském, Krumlovském, Usovském, Jaroslavském, Trnáveckérn,
Tŕebovském, Luckém u Jihlavy, Olomuckém (statky mestské),
Strážnickém, Uher.-Hradištském, Rájeckém, Pernšteinském atd.
Na jednom a témž panství nedostaly práva pečeti
a znaku vždy všecky vesnice, také ani zároveň, nýbrž jednotlivé
v ľňzném čase, na pí\ podlé vyrytého roku na pečetech : na panství
Uher.-Ostrožském: r. 1682 Deríle a Mikovice u Hradišté;
1726 Blatnice, Kozojídky, Lhota Ostrožská, LoukaaTasov; 1748
Blatnická, Ghýlice, Kvačice ; — na panství Boskovském: r. 1692
Protivanov; 1703 Újezd; 1711 Lipová; 1735 Pamétice; 1736
Kľhov; — na panství Paskovském: r. 1692 Paskov; 1718 Nová
Bélá a Žabná: — na panství Tišnovském: r. 1707 Hradčany
a Raelavice; 1716 Borač, Dolní a Horní Loučky, Jilmoví, Stŕemchov,
Železný; 1715 Štépánovice; — na panství Hranickém:r. 1709
Biahutovice a spolu obce Lhotka, Radíkov a Zbrašov; 1732
Belotin a spolu Gernotín, Jezerník, Milenov, Opatovice, Slavič
a Stŕedolesi; 1742 Polouves a HabrĎvka; — na panství Luha-
čovském: r. 1710 Kladna; 1718 Pozlovice; 1726 Ŕetéchov; —
na panství Vizovském: r. 1720 Jasená a spolu Pozdéchov,
Raková, Seninka; 1722 Zádveŕice a Ublov.

Stejný znak mély jen na nékterých panstvích buď všecky
obce nebo vétšina jejich, ačkoliv každá méla svou vlastní pečeť,
na pf. sväté a svétice na panství Drnovském, Kunštátském, Olo-
muckém; — hrozen a kosíŕ v krajinách vinorodých, jako na panství
Kounickém a Vlasatickém, Strážnickém, Židlochovském ; — radlici
a hrozen na panství Rajhradském, jen radlici na panstvích Bu-
čovském, Rudském u Šumberka, Ŕíčanském a Veverském, Tiš-
novském, Trnáveckém, Tŕebovském, Zábŕežském, Znojemském aj.

Obyčejné jsou na vétších panstvích nebo v nynéjších okresích
rozmanité znaky tvarem a znamením, jak vidéti Ize na prílohách
č. XIL— XIV.

Vesnické znaky bývaji jako mestské ve štíte nebo vétšinou
vyrytý jsou na pečeti bez neho.

Znamení ve znaku máji mestské a vesnické obce nejvice :
človeka v rňzné práci a stavu, sv. patróna svého kostela nebo
jiného svätého a svétici, srdce s kvety, zemský znak, moravskou
orlici nebo českého Iva, korunované nebo bez koruny, nékterá
domáci a jiná zvíŕata, ovocné a lesní stromy samy nebo s jinýrai

— 29 —

vécmi, celé nebo eásti jejich, ruže. hvézdy, rozličné nástroje, náčiní,
stavby a jejich časti: mesta často brány a hradby, vesnice nejvice
radlici, krojidlo, kosiŕ, buď samy nebo v rozličném spojení, nékdy
v malebném skúpení a vyvedení, význaraném pro smysl a po-
vahu lidu.

Podávame pre hl e d jejich v poŕádku heraldickém:

1. Hdé v rozličném zamestnaní a stavu, svati a svétice;
časti človeka:

2. zvífata čtvernohá a časti jejich;

3. ptáci a jejich časti;

4. obojživelníci, ryby a raci;

5. rostliny a časti jejich;

6. telesa nebeská:

7. báječná zviŕata a potvory;

8. umelé veci, nástroje a náčiní, stavby a jejich časti, hospo-
dárske a jiné veci; načež následují oddíly: znaky mluvíci nebo
jmenové, znaky dílň mést a vesnic na Morave, znaky obcí v mo-
ravských obvodech ve Slezsku; staré pečeti a jejich nápisy, zmeny
obecních pečeti a znakft za pozdéjši doby. (Dokončení.)

Nálezy v cihelné u Slavkova

Píše I. L. Cervinka. c. k. konservator.

Ud Heršpic táhne se na sever do údolí fíčky Litavy mírným
sklonem široký ostroh s obou strán provázený praménky. Tam,
kde pŕecházi ostroh do roviny, zafezávaji se do bokô jeho dve
cihelny: na východe u osady Hodéjic, na západe pak vétši cihelny
mesta a panstvi Slavkova v tésném sousedstvi.

Tento ostroh je 7,rovna stvofen za sedhšté človeka prave-
kého, leč nalezený tu pouze kamenná sekyrka^) a pekné kopí
bronzové (obe vyorány na heršpických „Ujezdech") a kŕemenné
drtidlo, které jsem zdvihl na hranicích hodéjických pod kŕížem
u slavkovské cesty.

Kopí krátkeho tvaru listového s velikou kuželovitou dutinou
jest obaleno špinavé zelenou patinou drsného povrchu a hlási se
tvarem do období mladších bronzov.

Za to však zjišténo na tomto prostoru, nepŕíliš rozsáhlém,
čtvero zajímavých pohŕebišť. Rozsáhlý hŕbilov s kostrami na
„Ujezdech" u Heršpic z doby kresťanské prozkoumával r. 1895
ŕed. Jos. Hladík.-) Z nálezu zaznamenaný hlavné bronzové záušnice
s esovitým zakončením. V cihelné u Hodéjic objeven hrob
(bližších údaju není\ z neho dostaly se do Frant. musea úlomky
zvoncovitého poháru, kamenná ploténka s dirkami vrozích a drtidlo,
v cihelnách u Slavkova uhodilo se na hrob s gallským obŕadem
a na hroby se skrčenými kostrami. Protože poslední nálezy jsou
nemálo zajímavy pro domáci archaeologii praehistorickou, dlužno
zminiti se o nich obšírnéji.

') Fl. Koudelka, Mittheil. d. Anthropol. Gesellsch., Wien 1904, str. 52.
■^) J. Hladík, Pamiilky archaeol. (Brno 1896, obr. č. 188.).

Hroby s pohŕby ritu gallského.

Tuším, že r. 1899 uhodili cihláfi v mestské cihelné slavkovské
na hrob kostrovv s bronzovvmi náramkv a s velikou nádobou.

Obr. 1. SI a v kov. Z hrobu s kostrou ženskou.
(V 1/2 veUkosti.)

K nálezu nahodil se fídíci školy heršpické. p. A. Pavlík, a za-
chránil z hrobu nádobu a čtyfi náramky. Dle sdélení p. PavHka

— 32 —

a mistľa cihláŕského p. Kučery objevena byla kostra asi 1 m pod
povrchem ve hline, když cihláŕi siiodili breh.

Ležela na znaku hlavou na jih v prosté zemi, bez kamenného
obkladu, nohy sméŕovaly na sever (k mestu Slavkovu), a u nich
stála vétší nádoba. Na rukou bylo navlečeno po náramku, podobné
nad kotníky každé nohy; mimo to nalezen byl ješté massivní
hladký kruh, ale není známo v jakém uložení u kostry, a pak
z hliny vyhozené ze hrobu vybraná ješté bronzová sponka. Ná-
dobu a ostatni bronzové šperky podarilo se mi získali a zaŕaditi
do svých sbírek láskavostí p. uč. Al. Procházky z Blažovic.

Milodary z hrobu vyobrazuji na pripojený obraz 1. adoplňuji
obrázky stručným popisem.

Spona má telo vroubkované, které pŕechází hoŕejšíra koncem
do špirály trikrát s vinuté nej prvé na levé strane, pak obloučkem
prepína špirálu a zase trikrát stočený spadá jako jehla do pätky.
Pätka se žlábkem na pravé strane jest prodloužena zpét nahoru
a zahnutá ktélusponky; konec její ozdoben terčovitou plôškou
v podobe polorozvitého kvítka.

Náramky pro útlou ženskou ruku jsou ulity v kadlubu
i s plastickými ozdobami v podobe stočených listúv a srdcovitých
vložek. Náramky však nejsou ani stejné veliký ani stejné orna-
mentovány. Neúplné uzavŕené konce jsou rozšírený terčovitými
plôškami v podobe kopýtka nebo pečetidla. (Na obr. v fadé vrchní.)

Vétší pár kruhô nánožních jest ulit v jednom kadlube, uvnitŕ
hladkého povrchu, na vnéjšku pak slabé hrbolkován. Hrbolky
jakož i paličkovité rozšírené konce byly dodatečné ozdobený
rytými kroužky s tečkami uprostred. (Na obr. uprostred.)

Veliký hladký kruh mohl býti nošen buď jako náramek anebo
upevňoval závoj ve vlasech. Patina na všech téchto pŕedmétech
je hrubá, drsná, nestejné usazena, barvy sivozelené. Složení kovu
má spíše vzhled mosazu než bronzu.

Nádoba má tvar hrnce mírné v hoŕejší polovici vydutého
s nízkym zúženým krkem a s okrajem ponékud ovaleným. Mimo
dva vypouklé pásy pod krkem není ozdob. Pracována je na kruhu
hrnčíŕském z jemné hliny, na povrchu jemné vyhlazena a natŕena
čerňou barvou lakovou. (Obr. 2., nádoba v pravo, vétší.)

Kostra ovšem nebyla zachovaná, jednotlivé úlomky z nú
zelené zbarvené, povalovaly se však v cihelné ješté asi po dva roky.^)

V srpnu 1903 objeven byl opodál místa nálezu opét nový
hrob. U kostry chatrné zachované byla nalezená nádoba, podobná
nádobe z hrobu prvého, ale menší a ponékud banatéjši. Uložená
je nyní se sbirkou p. uč. Al. Procházky v zemském museu
Františkove.-)

Tretí hrob otevŕen za strhování hliny dne 21. června 1904.
Náhodou došel jsem do cihelny asi den po té a zastihl už v bíehu

Obr. 2. Sláv kov. Z hrobu gallského ntu.
íZmenšeno asi na \'v)

jen obdélníkovou výplň hrobu asi 1*7 m hlubokého a 2 m dlou-
hého. Kostru cihláŕi už pred tím vybrali i s milodary.

Dl e souhlasné výpovedi jejich ležela kostra, jejíž zbytky
>loženy na hromádku mezi kameni a cicváry, na znaku, a hlavou
na sever (k mestu Slavkovu) a nohama na jih. Nad hlavou stál
plochý kámen, pri levém spánku nádoba, u pravého čelist z divo-
kého kance. U pravého ramene leželo široké železné kopi tvaru

') I. L. Červinka, Kostrový hrob u Slavkova a gallské starožitnosti na
-Morave. (Cas. vi. muz. spolku v Olomouci, 1902).

-) Al. Procházka: Zprávy o nálezech na Vyškovsku. (Pravek 1904, str. 12.)

— 34 —

listového s útlou tulejí, „pŕes nohy" dlouhý železný meč s pochvou,
kterou cihlári za vykopávaní rozlámali a odloupah. Mimo tyto
veci odevzdali mi ješté „hfebík s hlavičkou" a dva železné
kroužky massivni.

Z hromádky kostí vybral jsem kusy lebky chatrné zachovalé,
dolní čelist téméŕ celou; ostatní kosti byly zachovaný velmi špatné,
zvlášté u kloubô, a rozpadávaly se pouhým dotknutím.

Nádoba z hrobu tohoto tvarem, prací i barvcu úplné se
podobá nádobe z hrobu druhého, jen že jest o néco štíhlejší a na
dne ozdobená vyrytou špirálou, jako na pf. nádoba z podobného
hrobu u Dobšic v Čechách.^) (Obr. 2. nádoba menší v levo.)

Oštep je zajímavý jak šírkou list (64 mm), tak i dlouhou
a štíhlou dutinou (11 cm); celkem 33 cm zdéli. Tulej pŕechází
v žebro silné hranéné a končící až u špičky listové. Na dŕevce
upevĎováno bývalo ješté hŕebem, jenž v boku vézí posud. Po-
dobná kopí nalezená v Novém Bydžové, jenže tulej jest ješté
o néco delší,2) a v Hoŕenicích.^) Kopí slavkovskému exemplár úplné
takŕka shodný vyobrazuje R. Weinzierl z hrobu gallského od Libkovic
(u Teplíc^). Podobná četná kopí z gallských hrobu na Morave
vyobrazuje francouzský archaeolog L. Morel,^) jenže mají vesmés
kratší tulej e.

Meč má tvar mečň „marnských", nejstarších železných mečfi
gallských. Jest vykován z dobrého železa do čepele asi 42 mm
široké s vysedlým a ostŕe hranéným žebrem dvojbfitné a úží se
znenáhla ku pleknu, jež jest ponékud poškozeno. Ŕap délníci
odlomili, zachován však z neho dŕíve vzpomenutý „hŕebik" s hla-
vičkou. Počítáme-li poškozený fap na 10 cm, méfil celý meč asi
75 cm. Pochva zachovaná pouze částečné, nelze však souditi dle
zachovaných kouskú, jak byla vykovaná a bylo-li nákončí její
ozdobeno, jak bývalo zvykem ; pouze pri širším konci jest kus
obloučka, na némž meč zavéšován k boku. (Obr. 3.)

K pásu tomuto, jenž byl nejspíše v tomto prípade z kňže.
náležejí oba železné duté kotoučky v prôméru 4 cm. Jsou udélány

') Dr. J. L. Pič, Cechy na úsvite déjin. Sv. L, tab. IV., č. 10.
-) Dr. J. L. Píč, Cechy na úsvite, I. tab. XXXIII. č. 8.
•*) Mit. d. Cenlľal-Commission, 190f, str. 116., č. 7. a 8.
*) Tätigkeits-Bericht der Museums-Gesellsch. Teplitz 1903—4, tab. II., č. 5.
5) Album de la Champagne souterraine (Reims 1898), tab. L. č. 3., tab.
31., č. 5., tab. 34.. č. 28. a t. d.

ÔO

ze dvou kotoučň z plechu vytepanych, které polovice byly snýto-

vány, v dutine vždy 3 nýty.
protažená páska zšifi 5 mm.
nejspíš kožená, kterou se
pŕipevňovaly kotouče kpasu.
Kroužky takové pripomína
Dr. Píč zhrobiivuPodlešína
a Žižkova^), L. Morel ze
Somme-Bionne.-)

Meče tvaru marnského
bývají ve hrobech českých
dosti často. Náš meč slav-
kovský shoduje se na pr.
úplné s mečem od Dobšic,^)
z Letek'^) nebo s meči marn-
skými^) a náleží tedy do
nejstaršího období kultúry
gallské. Mladší meče z ob-
dobí ténského mívají hrot
zaokrouhlený a na čepeli pod
ŕapem podkovovitý vroubek.
k némuž souhlasné vykro-
jená vrchní část pochvy.
Meče tvaru pozdního bývají
velmi široké, a čepel pod
fapem nebýva vykrojen.
nýbrž zakončen rovné.

Spôn v tomto hrobe
mužském nebylo, musíme

Na jednom z nich zachovaná rzí

1) Cechy na úsv., d. I., str. 16.,
tab. VII.. č. 2.

-) Album de la Champ. pi. 15.,
fig. ±, pi. 33., fig. 8.

^) Cechy na úsv.. d. I., tab.
V., č. 10.

*) Tamže. tab. XIV., č. 1.,
XV., č. 1.. XVI., č. 6.

^) L. Morel, Album de la
Champ., pi. 1., flír. -2., pi. 2., fig.
10.— 13. a t. d.

— c

— 36 —

se tedy pri datovaní spokojiti tvarem meče, dle néhož docela
jisté smime hrob slavkovskéiio bojovnika klásti mezi nejstarší
moravské hroby podobné.

Podobné hrob ženský dle sponky s pätkou zdviženou a k telu
neupevnénou počítam za současný.

Nadeje, když jsme podnikali kopaní nad cihelnou, že tu
objevíme prvé vétší pohŕebišté moravské a snad uhodíme v ném
na rozjasnení záhady našich hrobň s ritem gallským, ať už mate-
riálem ethnografickým neb anthropologickým, nezplnila se nám,
Snad budeme šťastnejší jinde.

Hroby s pohŕby koster skrčených.

Když jsem zjišťoval okolnosti nálezu prvého hrobu s pohfbem
gallským na misté samém, sdéloval mi p. Kučera, že až do té
doby uhodili v cihelné celkem na tri hroby ; vc všecli ležely prý
kostry na znaku a u noh mély po nádobe; bronzové milodary
vyskytly prý se však jen jednou. Kosti z mŕtvol sházeny byly
na hromadu i se stfepinami nádob, z nichž se podarilo p. uč.
Procházkovi sestaviti celou nádobku; sám jsem našel ješté stŕe-
piny misky.

Slepená nádobka i miska jevily však naprosto jiný tvar
i techniku než nádoba z hrobu gallského ritu, a to výslovnou
pŕíbuznost s keramikou známou z hrobň se skrčenými kostrami,

V červnu 1902 vybrán byl podobný hrníček z hrobu, v némž
poloha kostry rovnéž nebyla zjišténa; vétší hrníček hj\ rozbit
cihláŕi.

Nový hrob byl objeven 8. června 1903 za prítomnosti p. uč.
Al. Procházky z Blažovic. Byl pŕes 1 m hlubobý ve žlutce, za-
sypaný hlinou okolní pôdy málo tmavší a choval kostru, jejíž
polohu nebylo Ize určití spolehlivé, ponévadž spodní polovice
její byla už odkopána. Lebka smerovala na sever s obličejem
na východ, a byla rozmačkána na drobty. Milodarň nebylo
u kostry.

Gtvrtý hrob objeven dne 29. srpna 1903. Ležela v ném
kostra skrčená na pravém boku, obrácená hlavou na jihovýchod,
nohama na severozápad. Lebka je dlouhá 175, široká 140 a dle
indexu 80 na rozhraní mezi lebkou strední a krátkou. U noh byla
skupina 5 nádob : černá misa s tunelovým uchem, u ni černý
džbáneček, kolem misy džbánek vétší, hrnek a veliký hrnec látko-

— 37

vého tvaru, bezuchy, pod krajem širokého hrdla ozdobený roze-
stavenými čtyfmi dvojitými pupiky.

Pátý hrob objeven téhož dne v cihelné panské, ale nešťastnou
náhodou nepozorován a stržen s bfehem se značné výšky. Kostra

Obr. 4. Slavkov. Hrob se skrčkem.

byla tak rozmetaná, že nebylo Ize zjisliti jeji uložení, pouze
z úlomku rozdrcených nádob možno souditi. že to byl skrček.
Dle strepu bylo v hrobe 7 nádob, z nichž p. uč. Al. Procházka
éestavil pouze vétši úhledný džbánek. z ostatnich kusých jsou

~ 88 —

(Iva zvoncovité poháry, veliká a menši misa červené natŕená, pak
drobnejší černý hrniček s ouškem a džbáneček.^)

Všecky tyto nálezy pfešly se sbírkou p. Al. Procházky do
zemského musea Františkova v Brne.

Šestý hrob objeven téhož dne jako IIL hrob gallský. Byi
sotva 70 cm pod povrchem a takŕka v čisté žlutici bez stopy
hrobního hnízda, u jiných z pravidla vyznačeného hlinou temné
prohozenou. Bohužel lebka a ruce do púlloktí byly rozraáčknuty
kňlem a po dolní čelist sraženy s hlinou s brehu. Celé ostatní
telo leželo však v zemi neporušené na pravém boku, hlavou
na sever, tvárí na západ. Pravá noha byla pŕitažena k prsôm
dosti blízko, leva však opŕená chodidlem o zem, postavená byla
vzhúru kolenem, v pravém uhlu k nože na zemi ležící. V hrobe
u kostry nenalezeno nie.

Kosti mŕtvoly byly dosti dobre zachovaný a náležely dospelé
osobe; lebku nebylo však možno sestaviti.

Pri vyhazováni hliny z hrobu V3'^padla pazourková šipka
srdcovitého tvaru, ale takŕka úplné zvápenatélá.

Tyto poslední objevy a zvlášté okolnost, že kostry skopá-
váním brehu pravidelné porušované nepŕipoušlély vedeckého
zúžitkovaní hrobního materiálu, pfimély nás s p. uč. Al. Pro-
cházkou, abychom podnikli soustavný výzkum na poli nad mestskou
cihelnou.

Dne 7. července 1904 dali jsme se chute do práce se 6 délniky
a rigolovali jsme pozemek podlé míst, kde v brehu byly znatelny
ješté stopy hrobu. 3., 4. a 7. Po polodenní práci podarilo se nám
uhoditi po odstránení ornice na tmavší místo, které se oválne
rysovalo ve žlutce. Ve hloubce asi 1'6 m ležela na urovnané zemi
kostra dospelého muže v poloze skrčené na levém boku: hlava
smerovala na sever, obličej na východ. Kolena byla silné pŕita-
žena k prsúm, ruce ohnutý v lokti a položeny podlé sebe pred
tvári. Pod pánví sedela miska, a podlé ní povalen hrniček
s uchem. Na misce ležela zetlelá kňstka z drobnéjšiho zvíŕete,
a pod okrajem misky tri pazourkové šipky. Pod loktem pravé
ruky uložená bronzová dýka, nad ní na prsou kosténé šidlo,
pazourkový nožík a čtverhranná ploténka kamenná. (Obr. 4.)

') Sľov. Procházkovy Zprávy o nálezech na Vyškovsku. (Pravek 1904,
str. 12. ad.).

— 39 —

Odkrývaní tohoto zajíraavého a dôležitého hrobu účastnih
se pp. prof. Fr. Černý z Brna a zverolekár Jos. Stávek ze Šla-
pánic, kleŕí neúnavné v désném vedru očisťovali kostru, abychom
ji zachytili fotograficky.

Nemálo zajímavé jsou prídavky nalezené u kostry. Pro
ťotografii podložili jsme je bílým papírem, aby lépe vyniklo
umístnéní jejich.

Nádoby, praco vane z volné ruky, hlási se zrejmé do kera-
miky skrčených koster staršiho období. Polokulová misa je barvy
tmavohnedé a má známy rozšírený okraj, ale bez ornamentu.
Pod okrajem bylo ouško, a když vypadlo, navŕtaná mezi oba
otvory, v nichž bylo upevnéno, ješté menší dírka, takže nyni jsou
tu otvory tri ve svislé čáŕe. Uchatý hrníček má tvar sploštélé
koule a shora k otvoru je protažen v nízky krček. Barvy je tmavo-

Obr. 5. Slavkov. Nádobky z hrobu se skrčkem.
(Zmenšeno asi na ' ^.)

hnedé. Obe nádobky bývalý pôvodné vyhlazeny, dlouhým lezením
v zemi však nabyly místy drsnéjšího povrchu. (^Obr. 5.)

Tvarem i technikou podobají se téméŕ úplné nádobkám
z hrobu detského, který jsem otevŕel u Hrubčic r. 1901; v hrobe
tomto byl však mimo nádobky ješté zvoncovitý pohár domáci
práce hrubší.^)

Pazourkové šipky jsou udélány známym mistrným zpusobem
z tmavošedého pazourka v podobe rovnoramenných trojúhelníkň
se stupňovitým výŕezem na základné. Ostré jejich hrany byly mimo
to na šipce nejvétší ješté velmi jemné zoubkovány. (Obr. 6 s hora.)

Ve hrobe uložený byly tesné pod okrajem misky ; dvé ležely
ostrím proti sobé na plocho, tretí podlé nich na ostrí. Byly-li

-) I. L. Cervinka, Aľchaeol. vyzkum na Prostejovskú, tab. I., čís. 15. a 16.

— 40 —

nebožtíkovi priložený pôvodné na šipecíi pripevnené, nelze si
dobre predstavili, snad se pri zahazování hrobu néjak posunnly
z pôvodní polohy.

Ostatní prídavky ležely u prsou, a to, jak Ize pozorovati na
fotografii, na levé strane žeber pod loktem pravé ruky. Poloha
všech téchto vecí svedčí asi, že nosený bývalý jako velmi potrebné
náčiní stále „pri ruce", nejspíše v nejaké brašne na krku zavesené,
nebo nedalo by se jinak vysvétliti, proč by byly všecky uložený na
prsou pohromade.

Bronzová dýka tvaru trojúhelníkového s krátkym ŕapem,
jehož boky jsou néco málo ohrnutý stepáním, je tenká jako list
silnéjšího papíru; bývala jisté ostrá. Rukovéť, nejspíše drevená,
byla modelovaná asi tak, jak býva u pozdéjších bronzových mečô:
aspoň podlé usazené patiny Ize velmi žŕetelné pozorovati její
pôlmésícový výkroj na nejširším konci pod fapem. Patina modro-
zelené barvy usazena je na celém predmete hrubým, strupatým
povlakem. (Obr. 6. uprostred.)

Podobné dýky klade Montelius do nejstarší doby bronzové^)
uvádí je z Cech z hrobu u Stelčevsi, ze Sas (Neuenheiligen)
a pripomína, že v anglických hrobech se zvoncovými poháry
rovnéž se vyskytují podobné dýky i čtverhranné ploténky s otvory
v rozích (obr. 480. a 481.). U nás na Morave nalezená podobná
dýka rovnéž ve hrobu, který má nápadnou pŕíbuznost s hrobem
slavkovským. U Turovic byla do nedávna fada mohýl „Kopice"
zvaných, které pred 10 lety prokopal p. naduč. Ed. Peck. V jedné
z nich nalezená bronzová dýka se zachovalým držadlem dreveným
mezi dvéma poháry zvoncovitými, bílým popelem naplnenými,
dále dve náušničky svinuté z podvojného drátu zlatého, obdélní-
ková ploténka se čtyŕmi dírkami v rozích a tri prekrásne šípky
srdcovité z razového pazourka.-) Dýka turovská podobá se úplné
fapem i ostatním tvarem dýce slavkovské, jest jen o néco
štíhlejší.

Dýka stelčeveská pochází rovnéž z hrobu se zbytky kostry,
pH níž byl zvoncovitý pohár, kamenná sekyrka, kužel a čtverhranná

') Chronológie der ältesten Bronzezeit, str. 42., lOU. a 193.

~) Nálezy lyto i s ostatnimi podobnými vykopaninami uložený jsou nyni
ve sbirkách Vlast. muz. spolku v Olomouci. (Cas. Olom. m. 1894, str. 146.,
1896, str. 22. — Mit. d. praehist. Commission, Wien L, str. 261. — I. L. Cer-
vinka, Morava za praveku, str. 162.).

— 41 —

ploténka obdélníková se tŕemi dirkami v každém konci. Dýka
s ŕapem byla mezi hnáty.^) Jiny podobný nález objevil na znamém
pohfebišti u Bylan v Čechách p. A. Formánek; ve hrobe s kostrou
nalezený zvoncovité poháry, pazourkové šipky, knoflíky, z kosti
vyrezané ploténky s dirkami v rozich a drobná bronzová dýka
s ŕapem.-)

Nad dýkou ležela obdélniková ploténka piskovcová, na ho-
ŕejší strane oblá, vespod úplné plochá. Ploténka tato má úplné
shodný tvar s ploténkami, o nichž archaeologové se domnivaji.
že si jimi pravéeí lukostrelci chránili tepny ruky pfed zpétným
smršténim tetivy; není však ješté hotová, neboť chybéji na ni
v rozich nezbytné dirky, kterými provlékán upevňovací motouz.
Pouze v jediném rohu má ponékud navŕtaný dolik. (Obr. 6.
vezpod.)

Když j sme pri odkrývaní kostry uhodili na tuto ploténku,
pokladali jsme všichni nejdňležitéjším zjišténí její presné polohy
u nebožtíka. Dlužno pŕece pravdepodobné míti za to, že by byl
s ní lukostrelec pohŕben tak, jak ji za živa míval na ruce. Z našich
moravských nálezu zaznamenaný jsou podobné ploténky néko-
likrát, ale nikde dosud nepoznamenána presná poloha ve hrobe:
tak o ploténce z Nákla není vúbec zprávy, podobné o kuse
z Hodéjie, dve ploténky z turovských mohýl pocházeji z hrobu
žárových, z úlomku ploténky žešovské není dosti jisto, máme-li
ji ŕaditi mezi takové. ploténka v hrobe u Hrubčic byla za týlem
nebožtikovým; z nékolika českých nálezu známe pouze jediný
prípad, že bylo uložení její pri pravém lokti zaznačeno, a podobné
i ve hrobech anglických, takže bychom asi soudili z téchto prí-
padu, že tehdejší lukostrelci byli „leváky", to jest, že luk drželi
v ruce pravé a šíp v levé.

Sám o plotničce hrubčické mám jiné mínéni a výklad prostší.
Deštička tato. jako skoro všecky ostatní, je vyrobená z tmavo-
šedého pískovce. dosti mékkého, a jsouc úplné ohlazena na
vypouklé strane, jest špinavé barvy tmavozelené, a činí za vlhká
dojem patinovaného bronzu. Patrné nebožtík užíval tohoto

1) Památky archaeol. a mistop,. IX., str. 475. — Dr. J. L. Píč, Cechy
pŕedhistorické, I., str. 83.

-) Mus. Král. Českého. Památky arch., XIX., str. 349. — L. Schneider Coi-
respondenzbl. d. Deutsch. Anthrop. Ges., 1903, č. 4.

kamene za br o úsek na s v Ď, j nástroj bronzový; obrou-
šené piliny Ipí na drsnem povrchu a v zemi se zménily na
kysličník médnatý. Proto jest asi pravdepodobnejší, spatŕujeme-li

Obr. 6. Slavkov. Z hrobu se skrčkem.

(Nahoŕe pazourkové šipky, v druhé radé pazourkový nožík, bronzová dýka,

kosténé šidlo, dole pískovcová ploténka.)

(Zmenšeno na '•% skutečné velikosli.)

i v jiných podobných ploténkách spíše brousky než destičky na
ochranu tepen lukostrelcových.

— 43 —

Proto nás ovšem nemálo prekvapila nehotovost ploténk}^
a mne pfímo rozmrzela, neboť očekávali jsme, že prvý u nás
odborniky zachycený pŕipad pŕinese do záhady určitéjši jasno.

Pod ploténkou leželo šidélko z úlomku kosténého a pazour-
kovy nožík, opotrebovaním po jedné hrané vyštérbaný a vyleštený.
Nožík není známeho tvaru prismatického, nýbrž byl retuší pŕipra-
cován a patrné druhou hranou upevnén v držadle. (Obr. 6. v pro-
strední radé.)

Osmy hrob objeven byl asi o 5 m jižné pŕedešlého a obsahoval
opét v oválném hnízdé skrčenou kostru malého decka. Leželo
na levém boku, hlavou na sever, tvárí na východ, nohy byly
silné pŕitaženy k prsflni. U pánve stál rozdrcený hrniček téhož
tvaru i velikosti, jako ve hrobe pŕedešlém. Hrob byl sotva 1 m
hluboký.

Dalši kopaní zastaveno, když se žádným smérem nejevilo
ani stopy po novém hrobe a když bez výsledku jsme prokopali
téméŕ 200 čtver. metrov.

Teprve 2. záŕí 1904 vykopán byl opét hrob v cihelné hra-
bécí. Ležely v ném dvé skrčené kostry pospolu za sebou na
pravých bocích. Mezi hlavami stála u nich misa polokulová
s rozšíreným okrajem a s dvéma dírkami pod okrajem a v mise
prekrásny pohár zvoncovitý ; jest velmi jemné vypracován a červené
natfen. Ornament velmi pečlivé rytý sestává z 5 dulkovaných pásň
a 2 pásň s krokvičkami; dohčky vyplíiovány byly bílým ma-
zadlem. Hrob vykopal p. uč. Em. Synek a zaradil nádoby do
svých sbirek.^)

Dle téchto nálezu jest tedy v polích nad cihelnami slavkov-
skými pohfebišté se skrčenými kostrami, z nichž hroby v cihelné
panské obsahují mezi milodary zvoncovité poháry, část hrbitova
vyše ležící, tedy nad nynéjší mestskou cihelnou, pak hroby z dob.
kdy se pekné poháry zvoncovité počínají nahrazovati pouze
pohrobním nádobím domáci hrubé výroby. Pohfebišté náleží
patrné mezi nejstarší naže hroby pokolení skrčených.

'-) Pravek 1904.

Knižka lékaŕská od Nov. Mesta z r. 1780.

K tiskú upravil Jan V y hli dal.

Musejní knihovňa „Matice Opavské" v Opave chová rukopis
(s číslem XVII. 41) obsahujici lékaŕské rady jak Hdem tak zvi-
ŕatôm a nékteré rady do domácnosti. Hned s počátku jest nápis
„Tuto se vynacházejí nékteré výborné kousky pro
lidské neduhy od lékafství k spomáháni ke zdraví";
kapitola pátá jedná „O husách", další část o nemocech
konských. V rukopise na dvou místech jsou zápisy jinou rukou
psané z pozdéjších dob. Z nich se dovídáme, že rukopis pochází
z r. 1780, z okolí Nového Mesta, buď z Daňkovic nebo z Javorka.
Z pozdéjších méné čtitelných písafô jsou v knížce jména Jana
Tobiáše (r. 1811) a Pavla Tobiáše, obou z Javorka. Není
známo, jak knižka prišla do knihovny musejní v Opave.

V rukopise vepsáno jest mnoho receptĎ. často poverčivých,
které velmi charakterisují dobu, z níž pocházeji. Rukopis zŕetelné
psanv nárečím novomestským poutá lidopisce mérou značnou.
Receptňv ani rad nepodal jsem v pofadi, jak jsou v rukopise
za sebou, nýbrž uspoŕádal jsem je podlé obsahu, aby článek byl
pfehlednéjší. Podávam rukopis s pravopisem i se zvláštnostmi jeho.

L Lidské nemoci.

1. Proti fantaziji.

K tomu vezmi volovského jazyka listy Cjitfocel), melisu, pivonku,
chmelový ' vršky a líkoŕici a rozinky. To všecko spolu ve vode var,
potomné to do jiného hrnce slej a pŕeceď, pak na to hodné nasyp
dobre rozetŕeného muškátového kvetu : potom takovej fantazovný a mela-
kolný človek píti vždy musí, a tak pŕijde zase z tej melankolye k svému
ílobrému a zdravému oumyslu, jako kdy prvé byl.

lltem. Zase jiné dobré a výborné lékaŕství proti takovejm raelan-
koliím. K tomu vezmi se dvé hrsté horákového listí, více s jednu dobrou

- 45

hrsí volového jazyka listy, a to dej do hrnce a dobre pokličkou pŕikiej
a nechej to nanejvejš dobre ve vodč vaŕit, a potom to po dobrým
uvarení odstav, a samo od sebe vychladnout, pak to dobre skrz šat pŕeceď.
Potom pak takovej melakolným a lekavným i zemdleným lidem, obzvláštné
času morního srdce a krev od nakazení píti musí, a tak se mu tým
k dobrému a stálemu zdraví dopomáha.

2. Proti téžkému kašli.

Vezmi fíky, líkoŕici, šalvéj a vosladič; to všeclmo pospolu dobre
v studničnej Čistej vode var, a to každý ráno teplý na lačnej život a na
noc vždy užívej, tedy sobé od toho kašle tým pomužeš.

3. Proti zanesenému žalúdku a p r sám.

K tomu vezmi pul lotu ŕepíčku, 1 lot černohlávku, 1 lot veronika
neb ouložníček, 1 lot pličníka, z bukovýho dreva, 1 lot jaterníka, púl
lotu rozmarýnu, púl lotu jahodový listí i s korením, päl lotu pelyňku,
to všechno spolu ve vode dobíe var, a potom pŕeceď, a vždy ráno a na
noc teplé pi, tedy sobé zase žaloudek a prsa napravíš a budeš zdravej.

4. Proti kameňu.

K tomu vezmi libečkového koreňa aneb semeno ; též petržal, koŕen
neb semeno, a škaíupiny vaječné, co se z nich kuŕata vylíhly, ty pekné
vyper, též taký mozdfický škaŕupiny, ty spolu s témi usuš a dobre na
moučnej prášek rozetíi, a potom to všechno spolu zmĺchej, a v pše-
ničním pive dobre vaŕit a teprv píti, tedy zajisto má spomoženo bejti.
Probato(!)est.

.5. Proti hlízám s mor o vej m nakazením.

K tomu vezmi semenec, bobky, a cartum benedikt. To dobre usuš
a na prášek rozetŕi. Potom ten prášek s teplým vínem vždy píti.

Zase vezmi šalvéj, polejku a truskavec, a to dobre ve víne spolu
var, a dej do toho taký toho svrchu jmenovaného prášku, a taký teplé
se píti musí, tedy ty hlízy ani morové nakazení tobé nikde škodit
nebude.

6. Proti zimnici.

K tomu vezmi a vykopej spátečné hovej koŕen, a tak z neho tu
svrchu zelenou kuru zeškrab, a z tej druhej pod tou jest, nastrouhej
neb rozetŕi, a potom to dej do šaty a dobre skrze ten šat vypresuj
z toho tu vodičku, potom tomu nemocnýmu to píti dej, nebo vezmi tu
rozetŕenou kuru a v pive ji dobre var, potom mu píti to dej, tedy ho
ta zimice má opustit.

Ittem. Taký vezmi konské hned čerstvé vy v nové lejno,

teplé, od kone, kterej vždy vobrok žere, to dej do čistého a hustého
šatu, a ten šat s tým lejnem namoč dobre ve víne a potom z toho
kzaftu (vodičky) napresuj a naždímej, a pŕidej do toho trochu febušky
a cukru, a teplé píti; bude spomoženo.

7 . P r o t i v k o s t e c h 1 á m á n í.

K tomu vezmi chedbí i s korením, to var dobre v čistej vode
.1 paf se s tím, co nejhorčejsím zdržet mňžeš, kde by se ty žily krčily.

8. Proti sp á len iné neb vopafeniné.

Proti spáleniné neb vopaŕeninč vodou neb polívkou. K tomu vezmi
ze žab skoŕipiny, a ty dej do nového hrnce a pŕikrej dobre pokličkou,
a dej to k vohni, aby se v tom hrnci na prach spálily, potom ješté
dobre zetŕi, a tak vem drevenej neb Inénej volej, a pírkem tým volejem
pomašfuj, a tj'm práškem zasejpej. Pak-li bys ale téch žabích skoŕupin
míti nemohl, tedy rozetfi na mouku drobno kŕídu, zasejpej, potom se
budeš hojit.

y. Zlý mäso, kde roste, sehnati.

K tomu vezmi sejtí, z toho vydélej to bílý, a to bílý spal v novém
hrnci na prach, ten drobno rozetfi, a tak tým prachem na to zlý mäso
zasejpej, tedy ho brzo udusí a odežere. Pak se dobfe ta bolest zhojí.

10. Proti živému vlasu.

Proti živému vlasu, kde by ho koliv jeden mél. K tomu urež
kŕty, které v rybníce rostou, ty spal na popel, potom z toho popele
udélej luh, a tu v tom místé, kde ten živej vlas máš, tým luhem vždy
dobre par, tehdy potom hned uzŕíš, že jako živí červi polezou, a tak
to dlouho čiň, až všecky vylezou aneb vyprší.

11. Proti lysej um a žloutenici.

K tomu vezmi jatrník, tým ty lyšeje potírej, tedy se ti potom
stratí. Zase ten jatrník po nékolikráte užívati, je tak dobrej a užitečnej,
že jak od hovada tak človeka žloutenici zahání, a i všehké jiné
neduhy uzdravuje.

1 2 . B r a d a v i c e z a h n a t.

Tehdy tu každou dobre až do živého krvácení voškrabat, potom
na né utrejchu nasejpat, tedy potom tobé zajisto i s kofeny zvypadají,
a zase se to zhojí.

II. Nemoci konské a rady na chovaní koni.

1. Proti vozkŕivinč.

Predné hned proti vozkŕiviné, když pozoruješ, žeby tobé začínal
kQň se žluté soplit, tedy zajisto se začína zvozkŕivit, k tomu časné pri-
čiňuj se od tolio pomáhal, totižto takto : K tomu vem jalovčí zrný zralé.
andéličný koŕen, voman, a to každého se čtvrt funtu a pĎl funtu také
čemerky, a tak to všechno drobno rozetri, potom to dej do jednoho
nepotŕebovaného hrnce a na néj k prikrytí dobrou pokličku taký obglejto-
vanou, a nalej na to ze dva i více mazy piva, a nechej to dobre zvaŕit

— 4/ —

tak dloLiho, co by skoro se to do polovice vodvaŕilo, a tak potom každý
ráno se čtyry dobrý Ižíce vlažlavýho toho do nosních dír vlej, a to pokud
ti to starúti bude, a dej mu pŕes kríž hned na jednej strane plieni a na
druhej strane pod uchem nad vokem, to jest svetlou, žilami pustit.
a krve tak z obouch žil za pul masu by se mohlo vypustit, a na nejakou
misu ji tecti nechat, a dobre ji nechat ustát, abys videl jak barevna
bude. Potom pak zasej ve vosmi dnech druhé takové, jako ty žily první.
dej vodevnt, a taký tak s krvi jako prvotní délej, a žlab dobre vyškrabat
a vobnovit, nebo ho trochu vypálit, aby ta vozkrivina z neho se vypra-
vila, a ješté takovej prachem s vrchu nadepsanym posypat a vytirat.
Jestliže pak ale ten žlab tuze starej a schnilavej jest. tedy ráči vyhodit
ho, a novej dáti, a kup sobé lichou do tŕich piskú, živej truti, do každýho
ji dej sobe dáti za tri kresle, a tak bude za devét kreslí všeho Hchou,
a v tom žlabé v každej hlavé provrtej diru a tej truti do tej každej
hlavy a díry s tým pískem dej, a dobíe špuntem zatluč a tak se potom laky kuň upokojí.

Ittem. Jestliže kúň ješté žráti v tom chce, když ho to nasleduje,
dej mu hodné pšeničné votruby jest, aby mu troclm terpentýnovýní
volejem polej a rozmĺchej, tedy prestali má. Dobre zmĺchej, svázat,
porazil a do krku dobre vlít, potom pak rozváža ho s ním jezdit
dobrejm krokem. Tedy mu od toho zajislo spomňže, že zase pnjde k sobé
a bude jak prvé.

14. Když kúň rýchle žnem oční, že sebou buď v maštali

neb j inde vo zem uhodí.
K tomu hned predné pohlídni na jazyk, jeslli je suchej, tedy má
zbouŕený myši, pročeš abys mu je neodvíral, namasť mu ty žily hodné
zaječím sádlem a pod jazykem mu tu krížni žilu púst a dobre vykrvácel
nechej. Jestliže však ale na jazyku pénlivej maz ležet má, tedy hlísty
neb brouky a roupy v poučku zbouŕený má. K lomu vem z hývovýho
dŕíví napáleného popela, čistotné pŕesitého, a tým ten jazyk mu Iŕíti
máš. a laky ho ve vode dobre var, aby se luh'udélal. Pak ho nechej
schlaanout, a tak schladnutvho vlažnavý hodné rozmĺchaja do krku mu
ale se 3 polňvky vlej, polom ho projeď trochu, tedy ho to zase pomine,
a bude mu lépe.

15. Když kôň má ouplavici, že z neho žene a chvíšté

a stavil se v ném nechce.
K lomu vezmi jahodoví i s korením, a to var dobre v čerstvej
vode, potom napal z hývovýho dŕíví popela, a ten popel dej do tej vody,
a tak se udélá luh, potom to pfeceď a vlažnavý dobre vyžížnivému dávej
píti, jak mnoho chce.

— 53 —

16. Když káu má život zanesenej všelikejm neíádem, že
jak jesti, tak trus a moč dobre od sebe nepouští.
Takovýho se má purkýrovat, totižto: k tomu purkýrování vezmi
1 más dobrého vinného vocta, též taký tri neb čtyry vnové snesený
čerstvý vejca, a ty tak v celosti do toho vocta vlož a dobre to príkrej,
nechej to den a noc tak spolu stati, a ty vejca v tom ležeti, a tak na
druhej den ráno dej tomu koňovi pličnými žilami trochu pustit a tej
krve do hrnka trochu chytit, potom ty vejca vem a roztluč a do toho
vocta je roztlučené s tou krvi spolu dej a dobre zmĺchej, a tak to na
tri díly rozdél, a po tri dni mu každodenné jeden díl do krku vlej. Na
to potom ho dobre do zahŕení projeti dej, tedy potom bude se zadkem
purgkýrovat, a život sobé dobfe vyčistí.

17. Když kôň je v živote zacpanej, že se trusem i močem

nemôže vyprázdnit.

K tomu vezmi rakuvky, ty dobre na moučnej prášek rozetŕi, též.
taký dobre s polňvku bílýho vína, spolu to zmĺchej, a vlažný zehŕít
a do krku dobre vlíti a s ním jezdit; tedy se taký z neho brzo pustí,,
že dobre bude mu pomoženo.

18. Zase když kôň scat nemôže, že se v ňom moč staví.

Totižto vem rakuvky drobno na prach stlučenejch s dobrý tri nožní
špice, ty dej do hrnka, a nalej na né vody a to dobre svaŕit nechej,
a tak toho ale s píil druhej polôvky vlažnavýho vlej a taký do toho.
trochu Inônýho voleje vlej, též taký vezmou rajskou chvojku a šafranu,
a to oboje dobre zetŕi na moučnej prach, v dobrém vocté to zvar, ale
pä] masu toho udélej, a vlažnavý mu to do života vlíti, však nejlépe
jest ho porazit, aby se mu to náležité do života všechno dostalo, a potom
s ním trochu jezdi dobrejm krokem neb malejm klusem, tedy ti potom
bude brzo močit a scat, a život mu vopadne.

J i n é.

Vezmi ale štyry neb pét židovskejch stŕešeu, a ty dobfe v teplé
vode zrozmĺchej a vlažnavý koňovi hubou do krku vlej, tedy to jest
taký dobrý k pomožení k tomu scaní.

Zasej proti krvavému moču nasleduje potŕebovat. Totižto k tomu
vem z dobrý dvé hrsté drobno na mouku zetŕenej routy a z dobrou
polôvku červenýho vína, to spolu dej trochu zvaŕit a vlažnavý po tŕi
i po štyry dni pred žrádlem lačnému dobre do života vlíti, a na to ze
dvé hodiny bez jídla stati nechej, tedy mu od toho spomoženo bude.

19. Kdyby se tobé v ceste kúň vobrokem prežral, že by
tobé potom žráti nechtél.
Tehdy vostrouhej u vozu nožem podjíždtu, a to, co z toho na-
strouháš, dej to tomu koňovi s chlebem snésti, tedy ti bude zase brzo
dobre žráti.

— 53 —

■20. Které kú ň má na voku neb mázdru bélmem podešlé.

Tedy vezmi ledek a soli, stejné jednoho jako druhého, a to spolu
na moučnej prach spal a rozetŕi. Potom mu skrze pysk do toho voka
na ten cink vefukuj, tedy mu ten cink tým seženeš.

1 1 1 e m. Konskejm prachem se zafukováním taký sežene, i též taký
bílej zázvor na mouku drobno rozetŕenej, s medem zmĺchanej, a pírkem
do voka vetírat. Tedy je to taký dobré k spomožení, aby neoslepl. Však
ale dej pozor, aby se drbat nemohl.

Ittem zase jinačí na ten cink: Vezmi človéčí lejno, a tým lejnem
v koutkách z venku v oku potírej, taký to spomáhá.

Ittem zase jinačí pro ten cink : Vezmi modrou ambrožku i s kvétem
a s koí'eny a stluč mezi dvouma kameny a potom to dej do sklence,
a dej to na vostré slunce, s den i se dva nechej stáli, a tak se z toho
udélá jako masf neb volej. Potom pak pírkem tým do voka na ten cink
neb bél potírej, tedy se mu tím pomuže a sčistí voko, tak jak kdy
prvé bylo.

Zase jinačí proti bélmu ve voku, že by dokonce oslepovat chtél,
totiž k tomu vezmi jeden lot jitrohmu, jeden lot kafru. jeden lot bílého
zázvoru. Stluč ly veci spolu drobno na moučnej prach, potom to dej
do nejakej sklenej nádoby a nalej na to dobrého starélio bílého vína,
pak to nechej na vostrém teplém slunci neb v dobrém teple štát, potom
pírkem z toho do voka ten h^\ potírej dvakrát i trikrát za den, a dej
pozor, aby se nedrbal. Tedy zase pomaly se s tým pomôže jemu, že
neoslepne.

Ittem zase jinačí proti takovému ve vočích. K tomu vezmi tri
neb čtyry čerstvé, v nové snešené vejca, a ty dej do horkého popela;
nechej jich v ňom tak dlouho. až co by se jenom na polovici, totiž ani
tuze tvrdo aniž méko tuze neupekly, pak jak uznáš, tedy je vem, a ty
žloudky z nich obzvláštné vydélej, a dej je do šaty. a ty dobfe presuj,
a tak z nich napresuj sobé voleje neb kzaftu, ten jest jak pro kone tak
pro Hdi dobrej pro oči.

Zasej jinačí a velmi také dobré a pravdivé pro bélmo neb cink
ve vočích zahnati : totižto k tomu vezmi nékoUk živejch kŕepelek, ty dej
do nového oglejtovaného hrnce, a dobre pokUčkou pŕikrej a hlinou
vomaž a dej do pekárnč horkej neb k uhelnímu vohni, aby se v tom
na prach spálily, a dobre na moučnej prášek rozetŕi, potom pak skrze
pysk neb nejakou jinou, buď z rákosí neb z libečkovou trubkou do toho
voka na ten cink a bélmo zafukuj. však ale predné mu nad tím vokem
a pod uchem tu svetlou žilou se pustit má. a dobrej pozor dej, aby se
drbati nemohl. Též taký tým kŕepelčím a lípeným sádlem nad vokem
v téch dulkách a klapkách na vrchu i dole pod vokem potírej pírkem,
ale aby od téch sádel nie do voka neprišlo. Tedy se mu zajisto pomuže,
že ten cink a bélmo zaženeš, nebo se jmenovanejma sádly lidem
ve vočích pomáha. (Dokončení budoucné.)

Soupis zvonu na Boskovsku.

Píše iíius. konservator F r. Lipka.
Rada III.
V poslední^) skupine dlužno aspoň stručné sezmĺnitio zvonech
boŕitoväkých.

Bofitov.

Legendy, jakož i popis všecii zvonň na veži tamniho kostela
už jsem otiskl v pojednaní „Kostel v Boŕitové a památnosti jeho"
v tomto časopise,-) tak že zbývá dodati pouze ješté nékterá dáta.

1. zvon, nejvétši, méŕí v prňméru M2 m a jmenován jest
„SV. Jiŕí".

i2. z nich jest nejstarši (nepochybné z XV. véku). v prĎmčru
0-80 m, jmenuje se „polednik", téz „Panna Maria" (po pozdra-
vení andélském v legende);

nmx mxmim m\ m ummi

Obr. 13. Faksimile zvonového nápisu v Boŕitové.

1) Víz „Cas. mor. mus. zem.", roč. IV. (1904).
-) Týž Časopis, r. III., čis. 1.

3. „Andél strážny", má prňm. 0"58 m.

4. jest rozmeru ponékud menšiho, než-li pŕedešlý, a jmenuje
se „umiráček".

Bradleny.

Na pručelní vížce kostelní zavesený jsou v železné kon-
strukci 3 zvony.

1, velký 0*6 1 m prôméru, ozdobený nahoŕe véncem palmetek
vedie sebe kladených, pod ním legenda mezi dvéma prúty:

Wr SIT NOMEN DOMINI BENEDICTUM.

Pod nápisem jsou stŕídavé kolem zvonu festonky ovocné
a hlavinky andílči; mezera na pfedu, kde ornamentálni vlys se
počína i končí hlavinkou, vyplnená jest svislým listem vŕbovým. Na
téze strane na plášti reliéf sv. Václava, na protéjší sv. Floriána,
po stranách sv. Barbory a svétce s vidlemi a s volkem u nohou
(sv. Isidora oráče?). Pri spode na zvone ješté poznamenáno:

■•* GLEMENS STEGHER IN PRVNN 1794.

2. zvon, poledni, jest novodobý, prôméru 0-48 m, s pášem
klasňv a s reliéfy Matky Boží a církevního svétce. Ulit firmou
„Ad. Hillera vdova a syn" v Brne 1897.

3., umiráček, 0-35 m prňméru, jest od téze íirmy a má pás
naturalistických rúži na korune a reliéf sv. Barbory na plášti.

Černá Hora.

Na místé bývalé kapie vystavén kostel za let 1707 — 10, pri
némž ješté nebylo veže ani zvonuv. Nynéjší zdéná véž i se zvony
pochází teprve z nové doby. Zvony vyžadovaly nákladu 939 zl.
Jsou 3 a celkem úpravy stejné.

1., hrubý, prôméru 0*89 m. má na uchách (6) masky a pod
legendou na hore: @2S?l^§) ©SÍ^BDÍ^ÍÍS® C9ííD5)U@ 33í ^^B
okrídlené hlavičky andilčí (stŕídavé dvojiho typu) s festony, na
plášti reliéf sv. Vavŕince s rožném a pri spodním okraji kolem
zvonu nápis jednoŕádkový:

■^ expensis fundi religionis et dlversorum
Benefagtorum fusa a Leopoldo Frangisgo Stanke

OLOMUGII a. 1843.

— 56 -
2., poledňák, prôméru 0*68 m, má nejhofeji festonky a legendu:

■^ SwATA Maria Orodug za nas,

na plášti reliéf Matky Boží dle obrazu C. Dolciho (pod tím
drobný festonek) a na spodé ném. znení nápisu :

■^" AUF KOSTEN DES RELIGIONSFONDES UlND

VERSGHIEDENEN WOHLTHAETER GEGOSSEN VON LEOPOLD

FRANZ STANKE in OLMÚTZ i. j. 1843.

3. zvon, maličký, pr. 0*55 m, ozdobený ornamentem lyrovým
pod legendou:

SWATY FLORIANE ORODUG ZA NAS,
a pri okraji český preklad:

i^^ NAKLADEM DUGHODU NÁBOŽENSKÉHO A

ROZDILNYGB DOBRODINGU LlL iMNE L. F. STANKE

W OLOMAVGI 1843.

Jedovnice.

Požár zničil kostelní véž i se starými zvony; ze zbytku j ejich
slit jest nynéjší zvon nejvétší.

1. má prúméru 1'13 m a na čepci tyto nápisy. V 1. ŕádce :

EXUSTO . NONIS MARTI . ANNO . REPARATAE . SALUTIS .
OPPIDO . JEDOVNITZ . HUGO GOMES . SALM • REIFFERSGHEID .
LOGI • DOMINUS • ME • REVOGAVIT • E •

V 2. ŕádce:

FLAMMIS . VOGANDO . FIDELES . AD . VIAM. VITAE . AETERNAE .
BAPTISAVIT . IN . HONOREM . BEATAE . VIRGINIS . MARIAM.

Pod nápisy na hore v páse kolem zvonu se stfídají malé
hlavinky andilčí i zvíŕecí s kvetinovými guirlandami. Na plášti
znak knižeci s jedné, a s druhé strany odlit památný^) nápis
uprostred vavrínového vence, podobné jako v nedalekém Lípovci:

VIVOS VOGO
MORTUOS PLANGO
FULGURA FRANGO-

^) Tuto obvyklou legendu Ize čisti na nejstarších zvonech, na pŕ. v Péčiné
u Žamberka v Čechách. Viz Dr. Ed. Albert: , Nápisy na zvonech v Žamberce a
v okoh'" v ,Cas. spel. pŕ. slarož. čes.," roč. IV.

— 0/ —

Dole poznamenáno:
FECIT . ME • KARL • STECHER • FABER • GAMPANARIUS
BRUNAE • MDCGGXXII •

'2. zvon jest nový, má 0*87 m prôméru a na hore pouze
ozdobu krajkovou, na plášti reliéf sv. Rodiny a dole nápis: Ke cti
nejsvétéjších jmen Ježiš, Maria, Josef. Nákladem farniku Jedov-
nických r, 1857.

, 3. zvon prúméru 0*7 1 m s reliéfy sv. Petra a Pavla jest
poznačen nápisem : Ke cti ss. apoštolô a kostelnich patronô Petra
a Pavla. Nákladem farnikô Jedovnických r, 1857.

Svätá Katefina.

starobylý a v celém okrese nejmalebnéjší kostel Svato-
kateŕinský nedochoval starých zvonov. Na drevené zvoničce, ke
spodnímu zdivu pripojené a pouze vylomeným otvorem v klenbe
nad emporou z kostelní pôdy prístupné, visí 2 zvony, vétší
ze starého zvonu pŕelitý a jiný zcela nový.

1. má prúméru 0*59 m a pod korunou nápis kolem v jedné

T»ó r] pp ■

mr sít nomex domini benedictvm-

-f REFUSA A: 1689.
Pod tím drobný, chudičký ornament. Na plášti malý reliéf
SV. Katefiny (na konsolce s okrídlenou hlavičkou). Dole po-
znamenáno :
CYRILUS NAPP ABAS AD S. THOMAM BRUNE •

2, zvonek, prúméru 0*325 m. s reliefem sv. Cyrila a Metodéje
a 5 hrubou vétévkou („Gegossen von Hiller's Witwe inBrvnn 1870").

Kochov.

Osada se pripomína v listinných pamétech už r. 1274.
Na skalnatém ostroze stojí starožitný, ale nyní docela proménéný
filiálni kostelík (letovské fary). Starobylostí ani okoh kostelní
nezajíma mimo prastarý náhrobní kámen s kfížem prosté tesaným
ve hŕbitovní zdi. Na priičelní vížce zavesený 2 téžce dostupné
zvoíjky, starší od Karia Hillera s plastickým obrazem Madon-
niným, s vétévkou vŕbovou (j ako v Borotíné) a s Pietou, jakož
i s nápisem nemeckým, druhý jest vétší a novéjšího pftvodu
(1863?) s českým nápisem (V. Hillera vdova z Brna).

— 58 —

Letovice II.

Na druhém kostele, zámeckém (u mil. bratí'i), zavesený jsou
3 nové zvony.

1. má 0*64 m prôméru, nejhoŕeji vlys komponovaný z motivô
slohu románskeho, na plášti reliéfy sv, Václava a Jana z Boha
(s podpisy nemeckými), mezi nimi poznamenáno : Gewidmet vom
Johann Roscht 1895.

2. méŕi 0"55 m s vlysem z révoví a s reliéfy sv. Barbory
a sv. Jana Nep., též s nem. podpisy; pŕelit ze staršiho zvonu
nákladem Roschtovým.

3. z nich má 044 m prum., na hore pás klasĎ, na plášti
reliéf sv. Rodiny, jako pfedešlý pŕelit ze zvonu staršiho nákladem
Roschtovým firmou V. Hillera vdovy a syna v Brne 1895, jak
svedči nem. nápisy. Lešeni na zvony urobeno r. 1775.

Lhota Rapotina.

Filiálni kostelik boskovské fary postavený s počátku stôl.
XVÍIL, mél z téze doby 2 zvony. Nyní jsou pfelity oba. Vétší
z nich (WUr ,GEGOSSEN VON FRANZ HILLER IN ALTBRUNN
ANNO 1855") mimo nezŕetelný reliéf na plášti má kolem ko-
runy nápis:

AUXILIO SALUBRI TUO EX INTEGRO OBLATA DIGNARE
REMUNERARE VOTA -•■

Menší zvonek s legendou: SV. BARTOLOMEJ ORODUJ
ZA NAS s reliefem téhož svétce na plášti byl (dle nápisu) ULÍT
1715, PŔELIT 1884, a to NÁKLADEM OBEC LHOTY RAPOTIN(!).

Molenburk.

Osada pôvodu mladšího má nový kostel, tudíž i nové dva
zvony na veliké veži.

1. má rozmeru 0*725 m a výšky 0"64 m (k závésníku 0*72 m),
reliéfy Bolestné Panny Márie a sv. Gyrilla a Metodéje, mimo nápis:
Tento zvon obétují kostelu Mol. Josef a Anna Drmola z Hart-
manic 1869. Lit jest Vojt: Hill. vdovou v Brne, váži 435 Uber
a byl za 430 zl.

2. rozmeru 0'60 m a výšky 0-50 (0-58), s reliéfy sv. Anny
a SV. Joseťa a s nápisem ,,0d Vojtecha Hillera vdovy v Brne.

— 59 -

Tento zvon obélují kostelu Molenb. František, Františka a Josefa
Kála z Molenburku 1869, váži 130 liber a byl za 228 zl.

3. zvonek na vižce sanktusnikové, 0*29 m pruméru a výšky
0*23 — 032 m, má na plášti reliéfy Matky Boží (s ditétem a žezlem)
a s druhé strany svétce-biskupa, letopočet 1763, jakož i zkratky:

W S T
F O

Tento váži 60 liber a pocházi z bývalé zvonice, která stá-
vala pod lipami na návsi, pokud ješté nebylo kostela (dle mylné
povesti z doby založení samé osady).

Olešnice.

Nynéjší ťarni kostel katolícky, zasvécený sv. Leopoldu, stojí
na námestí na témž místé, kde byl starodávny kostel, za dob
husitských válek zborený, pôvodné sv. Petru a Pavlu zasvécený,
pozdéji opravený a pak znovu ke cti sv. Vavfince zasvécený.
Míval staré 3 zvony, a to z let 1525, 1562 a 1593. Roku 1827
vypukl oheň, který (mimo 93 domy) zničil kostel i s véží.^) Proto
dal kostelní patrón Josef svob. pán Honrichs holé zdi jeho
strhnouti a vystavéti kostel nový a uliti též 3 nové zvony.

1. z nich, hrubý, má 0-97 m prôméru a na uchách (6) masky.
Pod legendou ozdobnými literami na čepci: ••" c^. ^€)SScFS
<^c^č^'u>^í\P, Síľ S^ĹtlS široká bordura z akanthových palmet a okrí-
dlených nohiiv. Na plášti relieťy sv. Josefa, sv. Vavfince s rožném,
Matky Boží (v oblacích — postavy poloviční) a na čtvrté strane
ve venci nápis z rúži :

(reyossen
h e y Carl
Stecher in
Briinn.
Dole pri okraji zvonu se vine nápis v jedné ŕádce kolem :
■•- KE CTI boží OBETOWAN OD WISOCE
UROZENEHO PÁNA WLADIKA JOZEFA Z HONRÍCHU
PÁNA NA KQNSTATE DALEGINU A RADIMERZE
PATRÓNA CHRÁMU PANE OLLESSNICKEHO 1835.

1) Krahulec: „Osudy statku olešnického čili louckého" v Besídce „Mo-
ravské Orlice".

- 60 —

Tímto zvonem vyzvaní se denné o 2. hod. odpolední za doby
od Nalezení sv. kríže (3. kvetná) do Pozdvižení sv. kríže (14. záŕí).

2. zvon, polední, 0*80 m prôméru, oživený na hore orna-
mentem slohu renaissančního (s labutmi k sobé obrácenými) ;
mezi dvéma linkami nápis:

••" SPASIZ PANE LID TWUG A POŽEHNEG DEDÍGTWI

TWEMU .
Pod tím ženské karyatidy, nesoucí na hlavách pletence
ľäží. Na plášti reliéfy sv. Mikuláše a sv. Jakuba, též véneček
s firmou zvonaŕskou (jak u pŕedešlého zvonu). Pri okraji po-
znamenáno:

■^ OBETOWAN K SWOLANI WERNICH
KRŽESTANU DO CHRÁMU PANE K POSLAU-
GHANI HLASU BOŽIHO 1835.

3. zvon, místním pojmenováním „krňa", má prôméru 0*56 m
a hrubé palmetky nad legendou:

■«- UDEĽ PANE POKOGE ZA TEGHTO DNU NAŠICH,
a pod ní pás festonkúv. Na plášti reliéf sv. Václava (?), a s druhé
strany se opakuje zvonafská značka (jak na hore pri čís. 1. a 2.).
Dole nápis:

Wm- K ZBUZENI POBOŽNOSTI SWIM MILIM
WÉRNIM PODANÍM OBETOWAL JOZEF SWOBOD-
NE PAN Z HONRICHU.

4. zvonek, umíráček, pŕelit z nejstaršího zvonu (který byl
pred stavbou nynéjšího chrámu umistén pod stromy) firmou
„V. Hillera vdova a syn" v Brne teprve r. 1902.

Filiálni kostelík sv. Mikuláše (na hrbitové na „moravské
strane"), starší to stavba, než se podobá dle nynéjšího zraoder-
nisováni, chová na vížce uprostred strechy ŕídkou památku zvo-
naŕskou. Nejstarší olešnický zvon, co do lijecké práce dílo dokonalé,
opatŕen zajímavým nápisem obsahujícím kus místní histórie.

1. zvon, poledník, 0-65 m prňméru, má 6 uch pletených,
a na plášti reliéfy sv. Mikuláše a Andéla strážneho s druhé strany,
na ní se počína též nápis onen :

ANNO JUBILAEO ♦ 1650 ♦ OCTOBRIS

LITYZWONTENTOKEGZTIACHVA

LIE . S . MIKOLASSIPATRONVHRAMV

— 61 —

PANIE • ZASPRAWYVROZENEHOPANA
JANAPOSPISSYLAPOLSTRZEMOVSKYHO
TENCZIASAVRZEDNIKAPANSTWYKVN
STATSKEHO.

Pokračovaní teprve v horní pasce kolem zvonu v jednom fádku:

AZAAVRZADVPAWLAGVDAPRIMATORAAKRISTOFA
PROWAZNIKABVRGMISTRAKASPARERTELZRAKO VNIKÁ ♦ ! *

Záver obsahuje jméno dovedného zvonafe. Jinak jest zvon
hladký a krásneho zvuku,

2. zvonek (lokálním pojmenováním „krňa''), prftm. 0'47 m,
ulity Karlem Stechrem (a nejvíce podobný polednímu zvonu na
velké veži farniho kostela), má nejhoreji hrubé palmetky nad
legendou:

mm- s • lOHANI ORA PRO NOBIS 1847.

Pod ni labuti a stfídavé hlavinky andílčí. Na plášti reliéfy sv.
Mikuláše a sv. Jana Nep., značka zvonaŕská ve vénečku a pri
okraji nápis:

Wm- ODPOČINUTÍ • LEHKE • DEG • GIM • PANE •
A . SWETLO . WEGNE • AT • GIM • SWITI •

Na kostele evangelickém jsou 4 nové zvony ocelové, ulite
vesmés v Bochumé (ve Vestťálsku).

1., hrubý, má 1*07 m präméru a jest označen pouze (mimo
nemeckou adresu továrny na čepci) nápisem na plášti:

NÁKLADEM JÁN A MARIE ANDRLIK Z TRPINA •
+ 1. N. 1871. + 29. V. 1875
1878.
2., poledník, má prúm. 1'02 m a (mimo značku BOGHUM)
tytéž nápisy.

3., oznamováček, 0*74 m prúraéru, má pouze : BOGHUMER
VEREINS GUSS- STAHLFABRIK 1878.

4. zvonek („krňa"), 0*37 m prúméru, jest zcela hladký.

Prosetín.

Dŕíve byl v Prosetíné malý kostel drevený, teprve r. 1738
vystavén nynéjší Janem Theodorem svob. p. Imbsenem. Na veži,
kostela ponékud vzdálené, zavesený jsou 3 zvony.

— 62 —

1. má 0-78 m prňméru a nápis:

TENTO ZVON OVEIAN (!?) KE ITI (!?)NEISVET
PÁNU BOHU -I- A BL. PANIE M.
SWATE f MARKETE DO PROSETINA •
Pocházi z roku 1534 (MGGGGGXXXIIII).

2. má prňméru 0-71 m a jest opatfen nápisem:

. LETA P. 1763 TENTO ZWON GEST STIT
06 WAGLAWA KONWA

na druhém rád ku :

RZE Z WELIKE BITESSE.

3. má pr. 0-31 m. a mimo reliéfy sv. Jirí a sv. Františka
Xav. nápis :

IN HON. S. GEORGII ET S. FRANGISGI X. 1764.
Druhý kostel, evangelieký, opatfen čtyŕmi zvony, každý
z nich má pojmenováni a nápis. UHty byly vesmés v Brne
(V. Hillera vdova a syn) r. 1898.

1. v pruméru 1-20 m, Mistr Jan Hus, dar Josefi Ovinové roz.
Juren z Prosetina. Památka spravedlivého jest požehnaní.

Kn. pŕis. 10. kap. 7. ver?.

2. prňm. 0*96 m, Jan Žižka, dnes uslišíteli hlas jeho, neza-

tvrzujte srdci svých.

Žid. 3. 7—8.

3. prôra. 0*81 m, Jan Amos Komenský, pojďtež ke mé všichni,
ktei'í pracujete a obtiženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Mat. 11. 28.

4. pr. 0'60 ra, Mistr Jeronym Pražský, Pamatuj na stvofitele
svého ve dneeh mladosti své.

Kazat. 12. 1.

RovečÍĽ.

Podobné jako blízka Olešnice a Prosetin má i Rovečín po
dvou kostelích, starším katolickém a novém evangelickém. Onen
zasvécen jest sv. Martinu a vystavén Karlem hr. z Lamberka
r. 1721 na misté kostela starého, tehdy zbofením hrozícího.
O pôvode jeho není písemných zpráv, ale ze starého kostela posud
zachoval se inventár „renowirovany za dvoyictihodného a vysozce
uezeného v Pánu bohu nábožného Knieze P. Martina Antonína

— 63 —

Horalika toho času dobrze zrzyzeneho Pána P. fararze miestys
Olessnicze wssech farniku k tomu przenaleziczych totiž na grun-
tovní penize od starodávna odporuczene y také odprodane anebo
skoupené czoby se kdekolhv mohlo vynalezti na kterymkohw
gruntie držitel téhož gruntu Budiž povinen k chrámu Páné zalo-
zieni S£ Martina w diedine RoAvecznym k chudému za dussy
každorocznie platit. a to ten tyden przede wsserai íSwatymi
pocznaucz téhož roku 1699''. Mimo to na varhanách krásny kan-
cionál z r. 1687 a jako nejstarši upomínka na starý kostel veliký
zvon z r. 1547 na veži kostelni.

1. zvon má prĎméru 090 m a majuskuH psanou legendu
s úhlednými délitky :

:^S2S5F^žv^ččcc5xEH^S

Obr. 14. Legenda zvonu v Rovečiné.

Jinak jest úplné hladký a váži 4 staré centy; jest pôvodu
zrejmé nekatolíckeho.

2. a 3. zvonek jsou pŕelity r. 1845 a bez nápisňv.

Druhý kostel v Rovečiné, evangelický, má 3 zvony vesmés
ulite Ad. Hillera vdovou a synem v Brne roku 1898, dar to místní
záložný v 50. roce vlády císare Františka Josefa I.

1., velký, prôméru MO m, s pruhem révoví a hroznu, má
na plášti velký kalich a nápis: Ver v Pána Ježíše Krista. Skutek
SV. apoštolov. XVI. 3.

2., prostfedni zvon, 0"90 m prôméru, má mimo tytéž okrasy
v menším merítku nápis: Miluj bližního svého jako sebe samého.
Mat. XXV. 39.

— 64 —

3., malý, pr. 0*75 m, má tytéž okrasy zdrobnélé a nápis:
Nadéjí spasení se vesel. Ŕim. XII. 12.

Na všech zvonech poznamenáno stejné venovaní a firma
zvonaŕská.

Sloup.

Ve známém poutnickém místé jest nádherný chrám Panny
Maria s dvéraa véžemi v prôčelí.

1. zvon, hrubý, umístén jest o samote v pravé veži a má
prflméru 1*26 m, na čepci hrubší ornament a jednoŕádkový nápis:
© DVRCH DAS FEVER BIN ICH GEFLOSSEN •
JOHANN JOSEPH PFRENINGER IN WIENN HAT MIGH

GEGOSSEN .

Pod tím pás figurek stŕídavé dvojího typu. Na plášti reliéfy:

SV. Jan Nep. (nejvétší), sv. Anna, svétec s kŕížem a povedomá

podoba Panny Márie Sloupské, kolem (v trojúhelníku) 3 andilčí

hlavinky. Pod tímto reliefem dva znaky korunované a nápis:

DIREGTORE DOMINO ANTONIO

WEYSENREGNER ANNO • MDGGLIII •

Na obvode zvonu mezi dvéma jednoduchými prúty po-
znamenáno:

QVATVOR GAMPANE FVSE SYNT © SVMPTIBVS
EXGELLENTISSIME GOMITIS GAROLINE A ROGENDORFF
VIDVE, EX FAMÍLIA PALFIANA AB ERDED, FVNDATRI-
GIS EGGLESIE, IN PAGO SLAUP, QVE VOX (zamazáno)
GERMANIS GOLVMNAM SONÁT,
V druhé veži visí dva menší zvony.

2., prostrední, s týmž ornamentem i s figúrkami, jako pŕe-
dešlý. má 1*03 m prôméru a nápis:

•^ JOHANN JOSEPH PFRENINGER
IN WIENN HAT MIGH GOSSEN ANNO 1753.
Na plášti reliéfy sv. Antonína Pad., Josefa, klečícího rytife a sv.
Floriána s podpisy :

S : ADONIE S : lOSEPHE S : DONATE S : FLORIANE

ORADE PRO NOBIS •

Též se zde opakuj í korunované znaky (hrabat Rogendorfúv

a Palfú). Povšimnutí zasluhují železná srdce zvonft (se značkami)

pro odlišný tvar.

— 65 —

3., polednik, O'S-2 m prúméru, ozdoben na korune vlysem
brečtanu a pod nápisem

EMIL WEBER V BRNE PŔELIL MNE 1876,
ornament geometrický. Na plášti :

SS . JIRI (reliéf) ROGHU (reliéf)
JAKUBE (relieť) A ŠEBESTIANE (reliéf)
PROSTE ZA NÁS-
Pri okraji bordura vyplnená ratolestí dubovou.

Nedostupný jsou umíráček v lucerné a pozdvihováček na
vížce sanktusnikové.

Sulkovec

Jan Tiieodor svob. pán Imbsen vystavél (1736) na místé
nepatrné kapie nynéjši kostel sv. Havla. Na veži jsou 2 zvony.

L, o 0'56 m prôméru a s výškou 0'47 m, pochází z r. 1736.
Byl „Ke cti a chvále Panny Márie prelitý 1854 v Brne od Vojtecha
Hillera" a má nyní na plášti reliéf Matky Boži, jinak jest hladký.

2. zvon, 0'38 m prúméru a 0*33 m výšky, jest bez ozdob
i bez letopočtu (jak pŕedešlý z roku 1736), pouze vypuklými
literami (2"5 cm) vysokými má vyznačený nápis:

JOHANES , MATHEVS , LVGAS , MARGVS-
Váži 80 liber.

Žďárná.

Zvony na žďárenském kostele končím radu zvonô na Bo-
skovsku. Kostel znova vystavél r. 1759 Leop. hr. z Dietrichštejna,
není na ném tudíž zvonft starých, nynéjši pocházejí vesmés z nové
doby — po roce 1839, když vyhorel kostel, pouze na jednom
z nich (z r. 1550, jak poznamenal V^olný,) čteme, že byl pfelit.
Gelkem jsou čtyŕi a úpravy stejné.

1. hrubý, 0*645 m prúméru, má nejhofeji nápis:

Laudabo DOMINUM ET PSALLAM DEO MEO QUAMDIU

FUERO . PS : 145.

Pod tím jest vlys vyplnený stfídavé Ivy, nymfami a rohem hojnosti.

Na plášti reliéf sv. Bartoloméje, pod ním ovocný feston. Pri spodé

kolem zvonu nápis :

In honorem s : Bartholomaei REFUSA sum a

LEOPOLDO FRANGISCO STANKE OLOMUGII 1842.

- 66 —

2. poledník, 0-52 m prôra., má pod nápisem : 99" AL. F.
STANKE OLOMUGII FUSA, kolem koruny prostý ornament
barokní, a s obou strán reliéfu sv. Františka pokračovaní nápisu:

SUMPTIBUS ILLUSTISSIMI D : D : FR : XAV : COMITIS
A DlETRIGHSTEIN PROSKAU,
a na konci pri spodní obrabé kolem zvonu:

A : 1842 FUSA SUM HAEG UTI ET TRES ALIAE
GAMPANAE PER INGENDIUM 27.SEPT: 1839.

3., „prostrední", má 0-48 m prťiméru a mimo nápis j ako
pí-edešlý na hore ornament pŕipomínající miniatúr stredovekých
kancionálu, na plášti reliéf sv. Floriána a dole:
SUB PRAESIDIO PASTORALI R : D : WENGESLAI RASGHKA
CURATI LOCI ZDIARNAE AN : 1842.

4. umíráček, pr. 0-445 m, s ratolestí vavŕínovou má nápis:

IN HONOREM S : JOSEPHI SPONSl B : MARIAE V : pak reliéf

SV. Josefa a dole firmu zvonarskou:

■^ AL. f. STANKE OLOMUGII FUSA 1842.

* *

Aby byl inventár zvonu v hejtmanství Boskovském dle

možnosti pŕehledný, jmenuji starší kusy do stôl, XIX. v chrono-

logickém poradí. Vňbec nejstarší (nepochybné) jest ze všech zvon

ve Vískách (čís. 1.), k nemu se druží též nedatovaný jeden

v Bohuňové (čís. 2.), tamže jiný (čís. 1.) byl už datován (pred

pfelitím) rokem 1496. Nasleduje Blansko s prastarým exempláŕem

(čís. 2.), Lysice (čís. 2.) 1462, Petrovice (čís. 3.) 1466, Újezd

(čís. 1.) 1490, Dlouhá Lhota (čís. 1.) 1496, s konce veku XV. jsou

též zvon v Sebranicích (čís. 3.) a v Boŕitové (čís. 2.), z následu-

jíciho asi zvon v Bedfichové (čís. 4.), v Sebranicích (čís. 1.)

a Drnovicích (čís. 1. — nyní už pŕelitý), snad i v Lysicích (čís. L),

pak jsou Némčice (čis. 1.) 1510, Lysice pred pfelitím (čís. 3.)

1510, Vážany (pred pfelitím snad oba) 1516, Dlouhá Lhota (čís. 2.)

1518, Drnovice (čís. 3.) 1519, Olešnice (byl z r.) 1525, Letovice

(čís. 3.) 1.528 (?),Svitávka (čís. 1.) 1530, Prosetín (čís. 1.) 1534,

Závisť 1536, Kunštát (čís. 2.) 1539, Rovečín (čís. 1.) 1547,

Sebranice (čís. 4.) 1547, Zdarná (pfed pfelitím čís. 1.) 1550

Ostrov (pred pfelitím) 1550, Knihnice (čís. 2.) 1556, Oleš-

— 67 —

nice (byl z r. 1562), Boskovice (na hfbitové byly 2 z r. 1567)
(jeden pŕelit), Lipovec (pred pfelitim) 1567, Gernovice (čís. 1.)
1570, Rájec (pred pfelitim) 1574, Sebranice (čis. 2.) 1590,
Olešnice (byl z r. 1593), Letovice (čis. 2.) 1597. S konce téhož
veku byl v Boskovicich poŕízen zvon Jaro.šem ze Zástŕizl. Ze sto-
leti následujícího má teprve Olešnice zvon z r. 1650 (na hfbitové,
čis. l.\ Benešov (čis. 1.) 1688. Visky (čis. 2.) 1689, Sv. Kateŕina
(čis. 1.) 1689, Benešov (čis. 4.) 1695, Blansko (čis. 1.) 1699,
s konce téhož veku pocházeji 2 veliké zvony z Boskovic, nyní
v sousedním okrese Jevičském (Borotin čis. 1. a 2.); z veku XVIIÍ.:
Petrovice (čis. 1.) 1700, Lhota Kap. (dva) 1715, Knihnice (čís. 1.)
1718, Boskovice (čis. 2. na hŕbit.) 1718, Letovice (čís. 5.) 1729,
Rájec (čis. 1.) 1731, Vanovice (čis. 3.) 1732, Sulkovec (dva) 1736,
Vanovice (dva) 1738, Knihnice (čis. 3.) 1740, Svitávka (čis. 2.)
1750, Sloup (dva) 1753. Benešov (čis. 3.) 1762, Újezd (čis. 2.)
1762, Kunštát (čis. 1.) 1762. Doubravice (čtyŕi) 1762, Rájec
(čís. 3.) 1763, Molenburk (čis. 3.) 1763, Prosetin (čis. 2.) 1763
a (čís. 3.) 1764, Boskovice (byly dva z r. 1772), Protivanov (čis. 1.)
1772, Boskovice (čis. 5.) 1777, Protivanov (čis. 4.) 1786, Svitávka
(čis. 3.) 1791 a Bradleny (čis. 1.) 1794.

Prehled jest dĎležit, Ize z neho seznati, že pomerné dosti
jedineú stáŕí úcty hodného zachovalo se mezi nimi podnes, a to
exempláfe dobrého dila s legendami českými neb latinskými
(mimo Petrovice). Nejvice zvonu pochází ze stôl. XVI., vétšinou
s legendou českou, velmi dlouhá mezera v radé zvonô jest v dobé
pobélohorské. Z téch časô vubec neni na Boskovsku jediného
nového kusu mimo vzácny zvon olešnický (máť jediný legendu
českou). Mimo 6 datovaných zvonô z II. polovice ^hož veku jsou
ješté 2 zvony (z dela ulitéj z Boskovic, nyni v sousedním okrese
Jevičském (v Borotiné), které jsem téz pojal do soupisu. Násle-
dujíci stoleti jest zastoupeno stejným počtem zvonô jako doba
renaissančni. Latina zatlačila český jazyk téméŕ úplné, latinský
zápolí s nemčinou, která pozdéji prevláda nad jazyky obéma.
Pôvodnich prací nepŕibývá, naopak zvony starší nyní pŕelévány,
obyčejné nešťastné, jak jsem rekl už s počátku, a to firmami
vesmés nemeckými. Jest to doba zfejmého úpadku remesla zvo-
nafského, ba možno tvrditi, že nejnovéjši lijecké výrobky z toho
oboru jsou zrovna primitívni, nápisy na nich poznamenané nejsou
bez četných poklesku mluvnických.

- 68 —

Výzdoby a celé karakteristiky vôbec hledél jsem vypsati pri
každém jednotlivci.

Náklad na zvony naše zrídka jen mél náboženský fond či
kostelni záduší, častéji obce za pomoci farníkô neb i jednotlivci,
a to hlavné šlechta jakožto kostelni patrón. U nás pofídili zvony:
kníže z Auersperka (do Boŕitova), páni z Boskovic (do Letovic),
z Dube a z Lipého (do Letovic), z Drnovic (do Drnovic a Rájce),
hrabe Desfours-Walderode (do Kŕetína), z Dietrichštejna (do Bo-
skovic, do Protivanova a Zdarné), Gellhorn (do Blanska), Honrichs
(do Olešnice), Imbsen (do Sulkovce), hr. Mensdorff-Pouilly (do
Boskovic), Mitrovský z Nemyšle (do Boskovic), hrab. Fálffy-Erdôdy
a z Rogendorfa (do Rájce a Sloupa), starohrabé Salm-Reiffer-
scheidt (do Jedovnic a Lípovce), Zástŕizlové (do Borotina, Boskovic
a Vísek) a Žabka z Limberka (do Rájce).

Na konec pŕipojuji seznara všech zvonň dle autorň-zvonaŕô
s jmenováním místa, kam lili buď zvony nové, neb s pozna-
čením *, kdy pŕelévali zvony starší, jakož i presné letopočty,
naposledy pak součty prací na Boskovsku. Jsou to :

Adam z Meziŕíčí: Závisť 15H(i a Boskovice 1567
(celkem 2).

Bellmann Karel z Prahy: Kŕetín 1853* (3).
Benešovský Jan z Mor. Tfebové: Letovice 1597 (1).
Ertel Kašpar z Rakovnika: Olešnice 1650 (1).
Mistr Filip z Víškova: Knihnice 1556 (1).
Filip (týž?): Ostrov 1550 (1).
Filip konváŕ: Némčice (bez dáta) (1).
Haubic Šimon z Brna: Letovice 1528 (1).
Henckelmann Jan z Mikulova: Boskovice 1772. Proti-
vanov *1771 (2).

Hiller František na Starém Brne: Lhota Rap. *1855 (1),
Hiller Karel z Brna: Kochov (1).

Hiller Vojtech z Brna: Sulkovec *1854, Bedŕichov (2)
1863 (3).

Hitlera Vojtecha vdova v Brne: Kochov 1863(?), Molen-
burk (2) 1869, Sv. Kateŕina 1870, Újezd 1871, Gernovice 1878,
Borotín 1890 (celkem 7).

Hillera Vojtecha vdova a syn z Brna: Letovice 1895
a (2) *1895, Bradleny (2) 1897, Prosetín (4) 1898, Rájec *1898,.

- 69 —

Rovečín (3) 1898, Drnovice *1900, Olešnice (2) 1902 a (2) *1902
(celkem 18).

Hilzer Hynek ve Víd. Novém Mésté: Vanovice (3) 1870(3).

Jeronym z Brna (Gero [de] Bruna): Bohuňov 1496 (1).

Kercker Zikmund z Brna: *1718, 1720, Rájec *1731,
Kunštát 1732, Vanovice (2) 1738 (6).

MartinĎ Liborius z Brna: Boŕitov *1733, Boskovice 1777,
Drnovice 1762, Protivanov (bez dáta), Újezd 1762 (celkem 5).

Melák Jan Kŕ. z Brna: Blansko *1699 (1).

Obletter Antonín z Olomouce: Protivanov 1786 (1).
„ Valerius „ Doubravice (2) *1762 (2).

Oberg Mikuláš z Olomouce: Knihnice 1740 (1).

Pir(?) Jan: Sebranice 1590 (1).

Pfreninger Jan Josef z Vídné: Sloup (2) 1753 (2).

Reimer Jiŕí Frant. z Olomouce: Knihnice *1718 (1).

„ Pavel z Olomouce: Bene.šov(2) 1688 a (1) 1695(3).

Stanke Leopold Frant. (Slezan z Opavy) z Olomouce:
Boskovice 1827. Protivanov *1842, Zdarná *1842 a (3) 1842,
Č. Hora (3) 1843, Boskovice *1847 (celkem. 10).

Stecher Karel z Brna: Petrovice *1820, Jedovnice *1822,
Lipovec *1822, Boskovice 1823, Lipovec 1825, Olešnice (3) 1835,
Lípovec 1844, Olešnice 1847 (celkem 10).

Stecher Klement z Brna : Svitávka 1791, Bladleny 1794,
Boskovice 1803, Borotm 1814, Bedŕichov 1817 (5).

Straub Volfgang z Olomouce: Benešov 1762, Vážany
*1817 (2).

Václav konváf: Gernovice 1570 (1).

z Velké Biteše: Prosetín 1763 (1).
„ (Kondler?) z Olomouce (Venceslaus de Olomunc):
Sebranice (bez dáta) (1).

Vanék Jan ze Sloupnice: Bohuíiov *1821 (1).

Weber Emil v Brne: Boŕitov (2) *1876, Lysice *1876,
Sloup *1876 a Boskovice *1886 (celkem 5).

Zfizení panské panstvi Letovského z roku 1561.")

z Letovské pamétní knihy
vypsal J o s. K r a u s.

Zfizení panské panstvi Letovského,

kteréž se každoročné všem Jidem poddaným, jakž pri mestečku,

když se rada na rathouzi obnovuje, obci Letovské pŕednáší, tak

i po vesnicích pri držení soudôv čteno býva.

Nejprve, vidí-li se ouŕedníku, pŕedmluvu učiniti aneb, jakž
niže psáno, prečisti dáti môže.

P ŕ e d m 1 u v a.

Sousedé Letovšti, v dobré vedomosti vám všechném vôbec
pozostáva, jakej se od starodávna dobrej chvalitebnej obyčej,
ano užitečnej i platnej rád pri pŕedešlých vrchnostech kresťan-
ských na tomto panstvi zachovával a posavad zachováva, tak
že pobožná vrchnost svými jistými príhodnými časy (o poddané
své pečujic) obzvláštní chvíli na to vynakladá, aby k poddaným
svým povinost svou dokazovala, a všelijaké dobré rády naŕizujíc,
ruku nad nimi podstatné držela, tak aby všickni poddaní nej-
pŕednéji Pána Boha poznávajíc, jeho cti a chvály vyhledávati a
pobožné živú býti se snažívali, vrchnosti pak své poddanost a

•) Letovské zŕízeni vydal r. 1561 Volf Jetŕich hrabe z Hardeka a z Kladska,
pán na Letovicich. Reginou hr. z Hardeka pŕešly Letovice do společného
držení s manželem jejim hr. Jindŕ. Václ. Thurnem (1613). Jména obou pánu
se vyskytuji ve zfizení samém, které jest velmi pekným dokumentem ze století
šestnáctého a podáva obraz životních a poddanských pomeru v mestečkách
moravských za veku stavovského. Opis zŕízeni jest patrné z doby Thurnovy.

(P o z n. r e d.)

- 71 —

náležitou povinnost vykonávali a jí sobé mnoho vážiti uméli a
naposledy sami mezi sebou vespolek svornosť a lásku zachovali
hledéli, a tak po vôli Boží pobožný život vedouc tudy všeh-
jakých časných dobrých vecí účastní býti a po smrti v den
soudný od Boha spasení a života večného dojíti mohli. Aby pak
na tento čas v tom dobrém nie nescházelo, proto Jeho milosť
vysoce urozený pán, pan hrabe, pán náš milostivý, jiné vňle
býťi neráči, než aby se to (na čemž, jak to již dotčeno, mnoho
dobrého záleží,) jakož prvotné tak i nyní i na potomni čas ne-
opouštélo, ale s pilností vykonávalo a nad dobrým ŕádem sku-
tečné ruka podstatná držána byla, za tou príčinou tedy dnešní
den k tomu jsouc obrán, aby s pomoci Pána Boha to, což tak
pro dobrý rád potrebného zŕíditi sluší, náležité pfed sebe vzato
i také slušné na místé postaveno a vykonáno býťi mohlo.

Proťož vám všem vôbec i jednomu každému z poručení
vrchnosti toto napomenutí se činí, abyste na to, což se vámŕ
dále predkladali bude, se vši náležitou poctivostí pilný pozor
méh, v pilnosti poslouchali a náležitou vážnost ve všem zacho-
vali. A kdož by se pak jináče a všetečné choval, ten vedlé pro-
vinéní svého skuťečné trestán býťi má.

Napomenutí ku p o t a z u.

Sousedé Leťovští, védéti se vám dáva prvé, nežli by se
jiné veci potrebné na tuto chvíli pfed sebe vzaly, což se toho
pilná potreba uznáva býti, abyste to mezi sebou, ačby se jačí
koliv nedostatkové mezi vami nacházeli, šetrení jeden druhého,
ničehož, cožby scestného bylo, nezalajujíc. s pilnosti vyhledávali
a v té príčine k témto niže psaným tŕem vécem prohlédali.

N e j p ŕ e d n é j i, ponévadž všelijaké pŕedsevzelí lidské, aby
svoj šťastný prôchod s platným prospéchem míli mohlo, začátek
svoj od Pána Boha všemohoucího pro čest a chválu jeho veleb-
nosti Božské brali musí, vám tedy sluší mezi sebou opravdové
rozjímali tuto p r v n í véc, kteráž se samého všemohoucího Pána
Boha cti a slávy dotejče, totiž : bylo-li by vám nékomu známo
a védomo, že by se pri ťéto obci na nékom takové pohoršení
nacházelo, kťerýž by Pána Boha svého se spouštél a samého
opatrovaní božího sobé málo vážil, ale s čary, kouzly a jinými
poverami proti vôli Boží na škodu bližního svého zacházel, ťéž

kdo by jména Božiho zle, nevážne anebo rouhavé užíval, buďto
v zlorečení, laní, hromování a v povérečném žehnaní, tolikéž
jestli by kdo služby Boží a slova jeho svätého pilen nebyl, a
v tom nedbanlivé se ukazujic, jiným na sobé zlý príklad dával,
službu boží a rád cirkevní rušil, o tom zle mluvil a pŕevrácené
pomlouval, spíše na páleným v šenkovních domích a po krčmách
nežli v kostele se nacházel a radéji nejakých takových domácich
prací nebo jiný daremný procházky a zahálky hledél, nežli by
kázaní slova Božiho pilen byl, o čemž védouc a zdravé tomu
rozuméjic, že pred Bohém nie skrytého není, protož k dobrému
svedomí svému prohlédati máte, a nie scestného, o čem by kdo
jakou védomost mél, nezatajujte, aby se v tom pri vás nepravé
a falešné pokrytství nenacházelo.

Druhá vec pak, kterouž mezi sebou rozjímati povinni
jste, dotejká se po Pánu Bohu vám vystavené vrchnosti. Protož
jestliže by se pri této obci na odpor vrchnosti co nacházelo, že
by kdo v poddanství, dobrém rádu a poslušenství stati nechtél,
o vrchnosti zle mluvil a ouŕadních osôb, od vrchnosti vystave-
ných, sobé málo vážil, platô, poplatku spravodlivých a robot po-
vinných, též berní neb šacuiikôv uložených dávati a spravovati
se zhajoval, na to nedbal a néco toho zapíral, nebo bez platu
mimo povolení a védomost vrchnosti čeho užíval, i také že by
se vrchnosti nékdo v úžitky lehkomyslné vkladal, a buďto na
školách, lúkách, záhradách, v lesich, v ŕekách, potocích a kdež-
koli jinde tejnou krádeží škodu činiti se opovažoval a jakékoliv
jiné nenáležité své vňle se dopouštél, jsouce my všickni jako
verní poddaní vrchnosti své vérnost zachovávati povinni, protož
toho, jakž ste napomenutí, ničeho tajiti nemáte.

Tretí vec také, kterouž vážiti vespolek jste povinni,
dotejče se vás všech obecného dobrého, pri čemž nedostatkov
rozličných, kteí'í by se snad najíti mohli, vyhledávati máte. Totiž
jestli by se který škodlivý človek, svárlivý a nepokojný buHc,
cizoložník aneb neŕádĎv milovník a dopomahatel, pomlouvač,
utrhač klevetný a jinak zlopovéstný na škodu obci a sousedňm
na téžkost nacházel, který by lidem v užitcích a na statku škodu
činil, neslušných vecí vyhledával, protivné pred sebe bral, lidi
podezŕelé a škôdce fedroval, čeládku odluzoval aneb nač zlého
proti hospodári namlouval a navozoval a jinou jakoukoliv vy-

— 73 -

myslenou faleš provodil, též jestliby jeden druhému v rolích,
lúkách, záhradách, ohradách, stezkarai, pastvami a jináč škodu
činil a toho by pfestati nechtél, a tak zoumyslné navzdúry k ne-
vohm a rúznicím príčinu dával, na ty i jiné veci bedlivé se ohlé-
dajíc, fo by se takového najiti mohlo a k pŕetržení pfijíti nále-
želo i dobrého naŕízení potrebovalo, skutečné a opravdové se
všeho ujímali máte. A najde-li se co nedostatečného, o to po-
radné snesouce se, zase s úctivostí náležitou predstoupic. což
zapotŕebí bude, na všecky napred oznámené tri artykule
skrze jednu osobu odpovéd dejte.

Nota.

Když po potazu odpovéd dana bude, najde-li se jaká stížnost,
má se poznamenali a pohromade, pokudž možné, porovnaná
anebo jiný den slyšána a na místé postavená býti. Když pak
mají oufadné osoby žádost svou (ač jsou toho prvé pohledávali)
opakovali a za propušténí'z oufadu prosili, a dá se jim odpoveď,
že se k žádosti jich tak stane, a tu má dále ke všecké obci
promluveno býti na ten zpi^sob. jakž niže psáno.

Promluvení k obci z strany starého oufadu osôb.

Sousedé Letovští 1 Jakož tomu všickni dobre rozuraíte, že
osoby tylo ouŕedné, kteréž pŕedešléiio času práci obce této vedly,
zase nyni z toho oufadu propouštéti se máji, protož se na vás,
na všecku obec i jednoho každého obzvláštné podáva, jestli
byste všickni neb kdokoli obzvláštné proti témto oufadným
osobám všechném spolu nebo kterému z nich jakou príčinu
a stížnost méli a je z čehokoH vinili chtéli. budto že by se
v ouŕadé svém nenáležité chovaly. v spravedlnosti nejaké zkrá-
cení nékomu učinily aneb jinak ublížily, abyste se v tom zjevné
ohlásili, tak aby od nich jednomu každému k slušné náprave
pŕivedeno bylo, a žádný z vás aby ničeho netajil, a tudy sám
sobé néco k budoucimu vymstení nepozústavoval, A pakli by
kdo, majice nyní svobodnou vôH, nie sobé neštéžujíc, potomním
časem néco stranéného pfed sebe bral neb zdvíhati chtél, ten
netohko pri svou zlehčí, ale jiným ku pfikladu skutečné trestán bude.

Tehdy se ohlásení od obce stane, a oni schváli neb stížnost
oznámi. A dále se pfedložiti môže obci toto: Na pfedložení

— 74 -

vám oznámené a proti tomu ohlásení vaše, když se proti témto
ouŕadním osobám tak dalece žádné stížnosti nenachází, napome-
nutí se vám dáva a prísne prikazuje, abyste na potomní čas se
všemi témito dobrými, poctivými lidmi mír a pokoj zachovali,
a protože nyní z oufadft a z záväzkov jejich se propouštéjí,
jich nezlechčovali nebo málo sobé vážili, ale mnohem více toho
považovali, že tudy náležité poctivosti hodni jsou, a tak o nich
dobre smýšleli a jako by vždy v tom ouŕadé byli. Pakli kdo
proti kterému z nich mimo toto napomenutí co náležitého pred
sebe bráti a neohlásíce se na tento čas néco zdvíhati a tak rôz-
nice neb sváry za žert míti bude, ten skutečné trestaní neujde
a k tomu i téžce pokutován bude.

Již pak osoby z oufadu propustiti se mají s tou vejminkou,
aby poradný počet budoucímu ouŕadu v prítomnosti ouŕedníka
učinily, a cožkoliv penéz rozpújčily, to hned vyupomínaly a nej-
dete do čtyŕ nedél novotnému oufadu zouplna odvedly. A hned
opét se predložení učiní.

Promluveiií pred vyhlásením osôb ou radníc h vše m

vôbec.

Ponévač pak tyto osoby staré rady s náležitým ŕádem
z ouŕadu od práce, kterouž na sobé mély, propuštény jsou, za
tou príčinou nevyhnutelná potreba se ukazuje, aby jiné osoby
hodné na táž místa k témuž ouŕadu a k též práci povolaný,
zŕízeny a vystavený byly, kteŕi by pro obecní dobré nad ŕádem
a právem ruku drželi, spravedlnost obhajovali a všelijaké vej-
stupky a veci zlé pŕetrhovali a trestali. Sluší pak, aby k tomu
vyhledány a obrany byly osoby bohabojné, poctivé, hodnoverné,
ty, kteŕíž pravdu mluviti sméjí a kteŕí by pŕíkladem svým
v dobrých vécech jiné pŕedcházeli, ne lehkomysiní nebo zle po-
vestní a nevážni lidé, jako ožraláci, zlodéjáci, cizoložníci, Iháŕi,
kŕivopŕisahači a jini k tomu podobní. Nebo takovým lidem
prísahu vydávati dareraní a marná vec jest, kteŕíž jí sobé sami
i poctivosti své málo váži a svedomí své bez pŕinucení lehko-
myslným pŕisaháním a proklínáním sebe zoumysla obtéžovati
a tŕebas i duši zavozovati sraéjí. Ponévač pak každý dobrý,
poctivý človek netoliko sám sobé, ale jakž predné Pánu Bohu
tak i bližnímu svému povinností zavázán jest, a když skrze

— /o —

vrchnost k jakému ouŕadu neb práci obecní povolán býva, žádný
takový tomu na odpor býti aniž se z toho vytahovati nemôže,
protož kdokoliv povolán bude, žádný se ničím nevymlouvaje
poslušenství zachovej, a což na té uloženo bude, podstoupiti se
nezbraňuj, ač pokuty ujíti chceš. A tak milostivou vôli vrchnosti
své naplníš.

Osoby, kteréž jsou již prvé poznamenané, se vyhlási, a prvé
nežh závazek pŕijmou, na obec se podá, jestli jsou osoby hodné
k schválení, a pakli by se co na rozmyslu neb nedostatku bejti
nacházelo anebo že by která osoba na sobé ouhonu jakou miti
mohla, tehdy bylo-li by co tejného. to tejné, pakli zjevného,
také zjevné oznámiti mají. A potom ty osoby vyhlásené po
pisári závazek ŕíkati povinní jsou.

Tuto následují záväzky, jakž napred se nachází.

Závazek konšelský.

Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu
i Duchu Svätému, a jeho Milosti vysoce urozenému pánu, pánu
Heinrych Václavovi, hrabéti, svobodnému pánu z Turnu z Valsa-
syny a Kreycu i na Letovicích a Borotiné, vrchnosti mé milostivé,
že oufad konšelský (rychtáŕský) verné, pravé a spravedlivé vésti
a spravovati, spravedlnost velebiti a krivdu tupiti, sirotkôm,
vdovám, domácímu i pŕespolnímu. jak bohatému tak chudému,
všecko spravedlivé vykonávali, v každé rozepŕi obojí strany ža-
lobu i odpor slyšeti a soud spravedlivej z úprimnosti rozumu
mého vedlé dobrýho svedomí vynášeti chci. Rychtáŕ t y to
slova má fíkati: a neŕády všelijaké pfetrhovati a skutečné
trestati budú. Pro pŕátelství ani pro nepfátelství, pŕízeň nebo
pro nepŕízeň ani pro žádné dary nie nepravého a nespravedlivého
činiti nechci, ale ve všem úprimné a spravedlivé chovati se budú,
jakž na dobrého, poctivého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi
dopomáhej Pán Bôh všemohoucí. Otec, Syn i Duch Svätý, matka
Boží a všichni svati, amen.

Závazek konšelô obecních, ktefí obzvláštné na

obecní dobré, aby rád zachováván byl, pilný

pozor m í t i mají.

Já N. prisahám Pánu Bohu, Otci, Synu i Duchu Svätému

(titul vrchnosti, jakž náleží), že oufad konšelský pro obecní dobré.

— 76 —

verné, pravé a spravedlivé vésti, spravedlnost velebili a krivdu
tupili chci, k pekafňm, šenkýŕôm, mlynáŕúm, vahám a mírám,
k prodavačňm a handlíŕôm a ke všemu, což by se užilku obecního
dobrého a povolaní mého dolejkalo, se vší pilnoslí dohlídati, a
to z bedlivostí opatrovali chci, aby v lakových potrebách obecních
dobrej íád zachován byl a spravedlnost prôchod svúj méla,
zadnému pro pŕízeň nebo nepŕízeň ani pro žádný dar nie nespra-
vedlivého trpeli ani v ničemž prohlídati nechci, ale ve všem
úprimné chovali se budú, jakž na dobrého, poctivého a pŕísežného
človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán Bôh všemohoucí, Otec,
Syn i Duch Svätý.

Závazek osobám naŕízeným ku prijímaní zbírek svo-
lených z vyšenkovaných vín a od masaŕňv.

Já N. prisahám Pánu Bohu v to, že povinnosl a práci sobé
svéŕenou z strany vybírání zbírky z vín vyšenkovaných, od ma-
saŕô k zemi svolené, pilné a bedlivé vésti, ku herni s pilnosti
vybírati, zadnému buď pro pŕátelství neb nepŕátelství, pfizeň ani
pro nepŕízeň ani pro žádný užitek svoj v tom neprohlídajíc, ale
to všecko, což bych k sobé prijal, zase od sebe zouplna odvo-
zovati chci, ve všem se spravedlivé zachovávajic, jakž na dobrého,
poctivého a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán
Bôh všemohoucí. Otec, Syn i Duch Svaly.

Závazek osobám k vybírání zbírky skopnýho

a z páleného.
Já N. prisahám Pánu Bohu v to, že povinost a práci sobé
svéŕenou z strany vybírání zbírky skopného na poli k zemi svo-
lené (též i z páleného, když by je pálil nebo pálili dal) verné,
pravé a bedlivé vésti, tu zbírku spravedlivé vybírati, zadnému
pro pŕízeň ani pro nepŕízeň ani pro žádný užitek svflj nijakž
neprohlídajíc, ale to všecko, což spravedlivé vyberú, zase od sebe
zouplna odvozovati chci, ve všem se chovajíc, jakž na dobrého
a pŕísežného človeka sluší. Toho mi dopomáhej Pán Bôh vše-
mohoucí. Otec, Syn a Duch Svaly.

Závazek hej n ý ch.
Já N. prisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu
i Duchu Svätému, (titul vrchnosti, jakž náleží), že práci hájem-

— 11 ~

skou sobé svérenou spravedlivé vésti, k mají, kdož
by z sousedúv, jsouc v trestaní Pána Boha, v téžké nemoci,
chtíce o statečku svém poručení aneb porizení učiniti, k sobé
jich požádal, aby se v tom hned pohotoví ukázali a dve osoby
z prostŕedku svého nebo více s písarem raddním k nemu vyslah,
kteŕíž dadouce se najíti, žádosti jeho vyrozuméti mají a potom
vedie toho dále napomenutí kresťanské a náležité jemu, jakožto
sousedu a spoluoudu obce. učiniti povinní jsou. aby z lásky a
z své dobré svobodné vňle z statečku svého na pomoc k záduší
nebo na školu a špitál nebo na opravy pri obci pomnél a na
takový milosrdný skutek nezapomínal : též pri tom pilný pozor
na to míti mají, jestli by kdo kšaft bez fádu. že by proti právu
bylo, a potomné k budoucímu zrušení a soudu neb nesnázi pŕi-
jíti mohlo, činil, aby jej v tom pamatovali. nebo znajíce sami
zfetedlnou véc, z oumysla k roztržitostem a nesnažím mlčeti
a folkováním svým k soudum príčiny vzrosti dopouštéti nemají.
Statky sirotčí, jakžby koho Pán Búh povolal, zvlášté, kdyby
o tom nekšaftoval, s pilným a bedlivým rozváženim hned bez
meškaní zinventovati a opatfiti mají a takového statku ani mezi
sebou na rôzno nedéliti, tak aby na zmatek sirotkóm roztrhán,
utracen anebo za nékým nedbanlivé a lechce zanecháván nebyl,
ale, pokudž nejvejš možné, aby k dobrému sirotčímu skrze slušné
prostfedky radéji k rozmnožení nežli k zmenšení pŕijíti mohl,
vynaložen bejval.

Také na oufad a konšel y ta povinnost náleží,
aby všelijaké neŕády pfi všech ŕemeslnících, obchodnících, náden-

— 84 —

nících, čímž by kdokoli jiným vňbec posluhoval a neúprimnosti
nebo fortelu se dopouštél, pilný pozor méli, a což by na ubli-
žení obce bylo, pŕetrhovali a dobré úrady, co by zachovane
býti mélo, často ustanovovaH, pfestupniky pak ku príkladu jiným
dostatečné trestali. Obzvláštní a pilnou péči též miti mají, aby
mestečko obilím a víne m, též i solí vedlé potreby opa-
trene bylo, a sami toho, pokudž nejvejš možné, za obecní
neb sirotčí peníze jim uloženým fádem v čas nakoupili,
a v pŕíplatném času zase s dobrým užitkem obce jiné sousedy
za jejich peníze a záplatu zakládati mají, aby se o to, čehož by
nedostatek koupiti se nacházel, k ouŕadu na pomoc utikati a
pokút uložených na sebe ucházeti mohli. Povalečú a za ha-
le čô zadných, zvlášté, kteŕí jiným chudým lidem ku pŕekážce
jsou, pri mestečku trpéti nemají, ale jich trestati a z obce
vypovídati.

Chod c e a žebráky, zvlášté, kteŕíž by se dobre živiti mohli,
nakrátce fedrovati nemají, ale odkud prišli, aby tam zase odešli,
honiti a skutečné trestati jich mají, podobné i ty lidi, kteŕí vétší
díl let strávíc, odjinud pŕicházejí a teprv v nouzi a v psote
pfi mést. fedrování míti a dobrého pohodlí pri obci mimo zásluhu
jejich oučastni býti chtí, ježto jinde trpéti se nemohli; takovi ti
Udé tolikéž od mést. odbejvati se mají. Nebo ti lidi, kteŕí pri
mestečku poctivé živí jsouce, dobre se chovali a z dopustení
Božího v chudobu nebo v nemoc upadli, mimo jiné neznáme
fedrovati a pomoc jim činiti náleží. Načež rychtáf tohkéž bedlivý
pozor obzvláštné míti má.

Kdyžby konšelé pro potrebu právni nebo obecní
jinam vyslaní byh, má jim instrukcí, co by jednati a kterak by
se chovali méli, vydána býti, oni mimo to nie jiného na odpor
proti tomu pred sebe nemají brat i

Ouŕad, kterýž v raddé šedá, žádný dele roku v tom
oufadé zdržován býti nemá pro polehčení práce a pohodH živ-
nosti své, ovšem pak aby tím častéji všelijaké pocty se vykoná-
valy a kterak se nad dobrým ŕádem ruka drží a jak se sirotčí
nebo obecného dobrého veci opatrují, vyrozumívati se mohlo.

Kdyžby se pak čas roku približoval, mají ouŕadné
osoby vrchnosti své v čas pripomenutí učinili, místo sebe jiné-

— 85 —

osoby v oufadé bejvalé, ač by na téch scházelo, tehdy k nim
jiné novotné, hodné a poctivé osoby poznamenané podati, kteŕí
by zase na táž místa do ouŕadu chodili mohh.

Když potomné osoby o u rad n í z ouŕadu propuštény
búdou, povinný jsou nové raddé z penéz obecnich a sirotčích
a jiných veci, což za sebou mély, počet poradný hned učiniti
a v prítomnosti ouŕednika i nékterých od obce k tomu volených
osôb vykonati, vejpis toho vrchnosti, ač by to míti chtéla, od-
visti. Což by pak za staré raddy dluhôv zašlo nebo penéz
rozpôjčeno bylo, to všecko oni vyupomínati ano ve raddé do
čtyŕ nedeli porád zbehlých zouplna odvisti máji. A jestli by
toho pro nedbanlivost nevykonali, tehdy svými penézi pod sku-
tečným trestaním to všecko doložiti povinni búdou, tak aby
v tom náležitý rád zachován byl.

Artykulové obecní,

pri kterých se všickni napoŕád zachovávali máji.

Rád strany pobožnosti.

Jak mnohej mi rozličnej m i a divnými prostŕedky
a pokutami Pán Bfth náš všemohouci téchto našich posledních
časňv nás navštevovali, a tudy abychom hfichúv všech a nepra-
vosti pŕestanouce k nemu se obrátili, a z hŕichňv svých pokání
činice za času milosti hledali, jako dobrotivý Otec napomínali
ráči, z téchto niže položených veci snadné poznávali se môže;
nebo všickni napoŕád vídame a slýcháme, cítime a oučaslni
bejváme, ano i trpéti musíme rozličné nedostatky, jakž zdraví
našeho, mnohé nemoci a nékdy mor, lak léž drahotu, hlad a
pri rozličných potrebách k živnoslem našim rýchle časté divné
promény a nedostatky, nad lo pak všecko časté léžké a hrozné
války a krve prolití i jiné mnohé nevypravitelné veci.

Slušelo by nám tehdy aspoíi ze sna procitili, prohléd-
nouli, na pokání se dáti a životúv svých polepšili. Prolož se
vám všechném vubec prísne prikazuje a porouči:

Nejpŕednéji a nade všecky jiné veci máte se všickni
Pána Boha báli. k službe Boží a k slyšení slova jeho v nedélní.

- 86 —

äváteční i jiné dny do kostela pilné se scházeti, kázaní slova
Božího poslouchati a podlé toho všecken ävĎj život ŕíditi. Kdožby
se pak jináče choval, zlý príklad na sobé dávaje, ten jako bez-
božný človek jiným ku príkladu trdlicí trestán býti má.

Modliteb svätých, kteréž, když se opravdovou, srdečnou,
vroucí mysh deji a konaji, nejvzáctnéjší obét Pánu Bohu bejvají,
máte pilní bejti a radi se vší ochotností netoliko ráno, o poled-
nách nebo u večír, ale každé chvíle co nejčastéji s pozdvižením
mysli i srdce Pánu Pohu se modliti a ve všech nedostatcích za
všecky potrebné veci jeho Božského požehnaní žádati.

Manželku, dítky své i čeládky jeden každý hospodár,
kterými vládne, do kostela k slovu Božímu na kázaní každou
nedeli, ráno nebo po pol e dni, aby z nich, nemohou-li všickni
spolu, aspoň nékteŕí jednu chvíli a jini druhou v kostele se na-
cházeli, skutečné má pŕidržeti, a toho sám téz pilen bejti a ne-
zanedbávate

Když se služba Boží vykonáva a kdykoli slovo Boží
se káže, toho času zadného páleného nikdež dávati ani jiného
nápoje hostem k vôli šenkovati dopouštéti se nemá. Na to rychtáf
obzvláštni pozor míti povinen jest, a kdežby takové pitele,
ožralé svine, zahaleče, tuláky, hráče spatŕil, aby je do kostela
pudil nebo do vézení dával a bez vejminky trestal. A kdož by
v tom tak jiným ku pohoršení shlídán byl, tehdy predné ho-
spodár z každého hosté 1 gr. alb.^) a host nebo pitel též
1 gr. alb. pokuty bez milosti dáti a k tomu vézením trestán
bejti má; takových pokút rychtáŕ zadnému nemá odpouštéti pod
vyvaľovaním skutečného trestaní a dvojnásobní pokuty.

Jako ž se také ten zastaralý, neslušný a z bezbožného na-
vyknoutí nechvalitebný obyčej pri pofádcích cechovnich zacho-
váva, že na nedélní dny schôzky své mívají, pročež se tudy
službe Boží potupa deje, ponévač týž den, jsouc od Pána Boha
posvécen, svatté stráven býti má, a protož mohou se takové
schôzky na pondélní den, na kterýž sic nevelikou chut k dílu
mívají, hodné odkládati.

Examen polouletní, když se od správce církevního drží,
všickni napoŕád s manželkami, dítkami a čeládkou svou k tomu

1) 1 groš bílý.

— 87 -

se nacházeti dejte. Nebo to vám užitečná vec jest, aby se mezi
vami pobožnost tim více rozmáhati mohla a vy skrze takové
zvláštni vyučováni v nábožnosti tim pilnéji se cvičili a bedlivéjši
mysli pravé cesty spasení duši svých poznávati mohli.

Ditky vaše, jakž pacholátka tak i dévečky, z mladosti
do školy dávejte, aby se hned v mladých letech svých v pobož-
nosti cvičili navykaly a modlitbám svätým, katechismu a za-
čátkiäm náboženstvi kresťanského vyučovati a tudy Pána Boha
svého poznávati i chváliti mohly.

A což se osirelých ditek dotejče, na to nejbližší
pfátelé jejich a potom i ouŕad pilný pozor méjte, aby do školy
posílány bej valy, a bez vôle vrchnosti a vedomí školních inspek-
torú odtrhovány nebyly.

Jestli by se také chudí sirote i, jakž se to často pri-
hodí, nacházeli a pfátel neméli anebo pro chudobu od nich
opatrovaní miti nemohli, povinní jsou ouŕadní osoby o takové
péči miti a ve špitáli pokrmem a odévem jich opatfiti a v tom
ten blahoslavený skutek. kterýž Kristus Pán v nejposlednéjší
soudný den nad jiné skutky schváliti a večným životem nahra-
diti ráči, prokazovati.

Což se zádušních penéz dotejče. kostelníci ny-
néjší i budoucí v povolaní svém záväzky a prísahu na sobé míť
mají, peníze pak zádušní, což by se každou nedeli prosby sebralo,
i to, což by od pobožných lidí kšafty zŕízeno anebo jakkoli
k záduší oddáno bejti a pficházeti mohlo, v moci a opatrovaní
svém pod počtem miti, ano i ouŕad jim to všecko, což by
k záduší pŕicházelo, tak aby sobé oni do register v príjem uložiti
mohU. odvozovati mají, a na nie jiného krom k záduší, na opravy
kostela nebo jednaní vecí potrebných (však s raddou faráŕe a
ouradních osôb) vynakládati povinní búdou. Peníze pak takové
zadnému žádným zpôsobem hned na krátce a dokonce nikterak
rozpujčovati se nemaji, ale radéjc, kdyby se téch nejaká suma
sebrala, tehdy do pokladnice, zámky dvéma dobre opatrené,
v sklepe, kdež se jini klénotové kostelní chovají, v prítomnosti
jistých ouradních osôb skládati mají, od kterýchž by jeden klíč
pri kostelnících a druhý pri ouŕadu na rathouzi zústával. Z kte-
rýchžto penéz též kostelníci každého roku nikdež jinde k zadnému
jinému, nežli pred oufadem v prítomnosti faráŕe a dvou nebo

— 88 —

vie osôb, od všecké obce k tomu zvolených, pofádný počet uči-
niti povinní búdou, a v tom se dále tím ŕádem spravovati máji,
jakž to všecko obdarováni na c o 1 1 a t u r u dané, v sobé šireji uzavirá.

G 07. se chudých žákúv v škole dotejče, ponévač
oni také svému vychovaní vašimi penézi potfebují a dítky vaše
dobrým vécem vyučují, pfívétívost zase k nim prokazujte, pomoc
k obživení jim čiňte a pri kvartálích ten nékterý peníz, což jim
od dítek vašich vedlé naŕízení pŕichází a náleží, s ochotností
jim dávejte, tak aby oni zase tím pilnéji a bedlivéji práci svou
pfi dítkách vašich vykonávali mohli. Na špitál, v némž by
chudí, potrební a zasloužilí lidé, též chudí, potrební sirotci (a ne
ledajací pobehlici, chodci a nehodní lotŕi neb kurvy) vychovaní
své míti mohli, pomoc činiti, almužnu dávati a takových milo-
srdných skutkuv, kteŕíž ne tak tém potrebným, ale samému Bohu
se déjí a vykonávají, prokazovati nezanedbávejte, tak abyste zase
proti tomu od Boha mnohem hojnejší odplaty dojíti a oučastni
bejti mohli.

Jaká povinnosť k vrchnosti zachovávati se má.

Vrch n os t, kterouž z vôle Pána Boha všemohou-
cího kresťanskou, dedičnou, nad sebou vystavenou máte, velice
jí sobé vážiti povinní jste, a vedlé vôle Boží vérnost, poddanost
a poslušnost zachovávati, povinnosti, náležité platy, poplatky
spravovati, roboty spravedlivé vykonávali, a to všecko se vší
ochotnosti odbejvati máte.

O u redni k Ď, na místé vrchosti dedičné k spravovaní vám
vystavených, poslušní bejti, a což oni vám náležitého a spravedli-
vého poroučejí, k rozkazu jich fíditi se povinní jste, ač chcete-li
se trestaní uvarovati.

Purgkrabé, šafár a j iná čeládka panská, k hospo-
dáŕství naŕízená, což by vám kdykoli z rozkazu panského jakožto
vrchnosti aneb od ouŕedníka za potrebou panskou i za jinou
príčinou v známost uvedli, jich oznámení sobé nezlehčujíc ani
se proti nim spurné stavíc, ale lakovým oznámením spravíc se,
bez odporu z všeho odkladaní ochotné se zachovali máte, abyste
pro neposlušenství trestaní nebyli, Zvlášté pak rychtáŕi neb
jiným v ouŕadé postaveným osobám, kdyžby skrze ceduli nebo

— 89 —

oustné jaké poručení se stalo, abyste na sobé v ničem scházeti
nedopouštéli, a téžšího trestaní nežli jiní oučastni nebyli.

Kdožby se také v potrebách svych, nemoha k tomu jináče
nežli skrze vrchnost pfijíti. k pánu neb k oufedníku na raddu
neb na pomoc utýci chtél, ten toho dobrú svobodu míti má.
Však jestliby se jakých malých, nuzných vecí dotejkalo a tudy
skrze rychtáfe neb konšely porovnáno bejti mohlo, a nékdo by
jich v tom pobíhati a tudy zoumyslu vrchnost zaneprazdňovati
chtél, ten za takovou všetečnost veží trestán bude.

Platy penéžitó stále, totiž ouroky polouletí
dvé nedele napred, pred časem 5° Jirí a svätého Václava,
i kdykoU vice jiných, jakýchkoli platft nebo šacuňkĎv
se dáva, rychtáfové nebo konšel é opovéditi. od sou-
sedôv pŕijímati a hotovou sumu na zámek pisári do dĎ-
chodôv na jistý, od písaŕe uložený den, zouplna odvozovati
máji. A pakli by toho pominuli, tehdy koliko dni po pro-
jitém času se potáhne. tolik dni za to v veži vézenim od-
bejvati musí.

Však nemohli-li by rychtáŕ neb konšelé na nékom
takového platu vyupominati, povinnen jest jej na zámek
z sebou pŕivisti a postaviti, a tak sám trestaní ujiti moci
nebude.

•3

Roboty, vorné i jiné potahy, kteŕí vykonávati po-
vinní jste, o to se v čas starejte, abyste koními a jinými
potrebami opatrení byli, a když vám rozkázáno bude, ro-
botu povinnou vykonali a povinnosti své zadostí učinili
mohli, vrchnosti pak príčiny k trestaní nedávali ani k vétším
sebe nepripravovali. Pakh by kdo tomu zadostí učiniti
nemohl, ten radéjí vrchností své jíným človékem grunt osaď,
aby tebou v tom nie dále nescházelo.

A kdež dennimi robotami povinní jste, kterýchž abyste
ledajakž odbyli, dlouho na den nepŕíjíždíte, tém se védétí
dáva, že zadnému ta robota za celý den se pokladali nebude.
Ale aby ten na druhý den znovu nahradil, k tomu skutečné
pŕidržán i vézenim nad to trestán bude. A kdožby na
robotu na den oznámený se nepostaví, toho každého rychtáŕ
hned v sobotu následující oufedníku na zámek postaviti
povinnen bude pod trestaním.

- 90 —

Roboty peší když nastaiiou, ty tolikéž vedie povinností
svých, jakž se vám kdy káže, zároveň s ochotností odbýváte a
v čas a v hodinu uloženou všichni, jeden na druhého se ne-
ohlédajíc ani protahujíc, nacházeti se dejte, a kdožby nedban-
livostí svou prodlil, ten vézením trestán a pokutu, která se uloží,
dáti pŕidržán bude.

Podruzi a podruhyné, kteŕi k robotám nápomocní
bejti mají, ponévač oni pod ochranou vrchnosti obživení své
vedou a pohodh dobrého požívají, všickni napofád od rychtái'e
aby poznamenaní byli, a kdyžby toho potreba nastala a jim
rozkázáno bylo, povolné se nacházeti dali a práci potrebnou
s ochotností vykonávali. Kteŕíby se pak spurné v tom stavéli,
aneb protivili, mají do vézení dani bejti.

Aby také vrchnost dedičná i jiných užitkftv z hospo-
dáŕství svého s požehnaním Božským náležité oučastna bejti mohla,
o tom se vám poroučí, kteŕíž pri mestečku piva šenkujete
a domú vejsadních nemáte, abyste z pivovaru panského piva
brali a zadných piv nešenkovali. NB : Šenkýŕi pri dedinách
vždycky pivo za pivem méjte, aby se v tom nedostatek nena-
cházel. Našlaliby se v tom jaká nedbanlivost, kdož se toho do-
pustí, ten vézením trestán i pokutován bude.

Bečky pivné, když se pivo vyšenkuje, ať se hned na
pivovar dodávají. A kdož by bečky za sebou zdržel nebo zkazil,
má pokutou za jednu béčku jiné tri nové bečky koupiti aneb
za to ... 15 gr. alb. hotových penéz na jiné bečky bednáŕi
panskému položiti.

Do mlejnô panských obilí všelijaká k mletí do-

dávejte, zvlášté pak pekafí, a do cizích mlejnĎ na jiná
> panství dodávati se vystríhejte. Jestli pak kdo nad to po-

stižen byl, pokuty vrchnosti propadne 1 k. gr. a vézením

trestán bude.

Kopaniny neb klučeniny kdoby jaký požívati chtél,
ten bez vôle a dovolení vrchnosti se v to nedávej, ale môže-li
sobé to pH oufedníku náležité obdržeti, když se z toho náležitý
platy dávati uvolí, bude toho dále volné moci užívati. A kdo
by CO toho posavad bez platu užíval, na kom se to nájde, ne-
ohlásili se, a pokudž to na místo nepostaví, ten o to pfijde a
trestán bude.

ŕ-i c

— 91 —

Na rolích, panských lúkách, v záhradách i jinde,
kdekoli což panského jest, škody všelijaké činili se ostrihajte,
a kdož by se o to pokúsil, k lakovému jako k lotru saženo, a
on téžce bez milosti o to trestán bejti má.

Z strany ŕek a potoku všem vúbec pod hrdlem se pri-
kazuje, abyste tomu zlodejským vskakovánim pokoj dali, aniž
také tém, kteŕi od vrchnosti z penéz to pronajímají, z všeteč-
nosti nevážnosti svou prekážky nečinih. Jestli se pak kdo, což
tak nevážne pokúsi, ten bez milosti na hrdle trestán bude. Jestli
by se také pri kom jaké prípravy a potreby rybárske nacházely
a len zadných vod v pronájmu nemél, tomu má to všecko po-
bráno bejti, a ješté skulečné k tomu Irestáni neujde.

Do les ň panských, zvlášť, kdožby kde zadného kou-
peného dŕivi nemél, s sekerami a nad to pak mnohem méné
s ručnicemi ani po polich zadných kromé hejných na králce
nechoď, a kdožby v tom postižen byl, tomu sekera vzala bejti
má, a on k tomu trestaní neujde. O ručnici pak lakový tak
lehce v tom neostojí, ale na milosti panské bude, jak by to
jemu dále vážili se mohlo. Všakž co by se suchého dŕíví, haluzí
dotejkalo, kdo sobé co z chudých nalámatí múze. toho se zad-
nému nebráni.

Mysli v oslí všelijakých jedenkaždý prázen bejvej, my-
slivecký nástroje a jiné potreby u kohoby nalezený byly, a vrchnost
by toho jemu nedovolila ani jej potrebovala, má jemu to všecko
pobráno a on veží trestán bejti.

Psí škodliví a po pohch neb po lesích behali zvykli
mají doma chováni a pŕivázáni anebo jim nohy prední uťatý
bytí. Kdo by pak lakové psy na škodu a na vzdňry vrchnosti
choval, ten o to veží trestán bejti a pokutu 1 k. gr, položili má.

Na hony a lovy všickni, kdyžby rozkázáno bylo, na-
cházeti se dejte, a kdožby se nenašel, pokuty vértel ovsa
dáti povinen i trestán bude.

Ptákú lapaní jarního času všem vúbec pfísné se též
zapovídá pod skutečným trestaním,

Z a j í c e mladé neb srny letního času když by zoumysla
lapal a to na škodu neb na vzdúry vrchnosti hubil, zadnému to
lehce váženo nebude.

— 92 —

G i ž e b n í c i, kteŕí by ptáky lapati a s čižbou zacházeti
chléli, mají to s vúlí a povolením vrchnosti pred sebe bráti.
Kdož by pak to o své újmé svávolné pred sebe bral, ten pokuty
1 k. gr. vrchnosti propadne a k tomu trestán bude.

Na meze a hranice od gruntov cizopanských zvlášté
hejní i jiní poddaní pilný pozor méjte, tak aby se vrchnosti skrz
všetečné ukladaní nékoho na škodu nevztáhlo ; to se též pri
rolích a lúkách i jiných dedičných gruntech rozuraéti má.

Omyslivcíchzjiného panství, zvlášté, kteŕí by
v tom dovolení neméli, všem vôbec se poroučí a prikazuje,
kdožby takové kdekoli s jakoukoli obírati a zacházeti se spatíil,
aby o tom na zámek hned oznámil a toho netajil. Pakliby kdo
CO toho zamlčel, ten jako nepravý a pronevéŕilý vrchnosti své
skutečné trestán bude.

Jaká povinnosť oufadných osôb a jaká k nim ode všech
vážnosť zachovaná bejťi má.

Rychtáfe, purgkmistra, konšelňv, majíce oni od vrchnosti
své ouŕad sobé svéŕený, a v tom se záväzky a prísahou zavázali,
máte jich všickni vôbec a jeden každý mnoho sobé vážiti, a
jestU by oni z náležité povinnosti oufadu svého proti komu vedlé
príčin, buď vdék nebo nevdék, pred sebe co vzali, jeden každý
náležité poslušenství k nim zachovati povinen jest. Pakli by se
jim kdo v čem protivil, ten na hrdle jiným k vejstraze a ku
príkladu trestán bude.

Nefády všelijaké a rozpustilosti proti vúli Boží zá-
povédí vrchnosti k pohoršení jiných zadnému nakrátce nikoliv
trpéti se nemaji, ale s velikou prísností od ouŕadô a rychtáŕe
trestati se mají, také aby bázeň mezi všemi vĎbec byla a dobrý
rád obhájen býti mohl. Kdožby se pak tak príliš nevážny na-
cházel a své vôle pfestati nechtél, takový nemá pri obci trpin,
ale vyu volutovou. Na roz-
oranom povrchu popelovité prsti nasbiral jsem kromé zbytku
keramických též štípané a hlazené nástroje kamenné. Velmi hojné
jsou tu zlomky prerazených desek žernovových.

Nádoby v sidlišti tomto užívané byly vesmés polokulovité bez
hrdel a zrobeny vétšinou z jemné hhny plavené. Jen málo stŕepô
pŕimíšením tuhy jest šedých. Ostatní mají povrch bélošedý nebo
cihlové rudý.

Ozdoba je buď nástrojem vpíchaná (5 vzorku), prsty
vtlačená (16 vzorku), nebo rytá a to meandr (2 vzorky),
prím é ryhy prerušované hrachovými dolíky (7 vz.), nebo vo-
lu ta s okrouhlými nebo podlouhlými prohlubinkami (8 vz.).

Plastickou výzdobu tvorí pupíky a ucha prerozmanitých
tvarňv. Jen jednou zjištén nalepený proužek s jamkami po prstech.

Pupíky jsou buď nahoŕé oblé nebo zarovnaný na plocho,
prosté nebo dvojrohé, kolmou ryhou hluboce rozŕíznuty nebo
jamkami krášleny.

Ucha jsou rohatá nebo oblouková; pekné je pleskaté držadlo
kolmo kulatým otvorem proražené a ryhované.

Ze hliny byl tu ješté zploštélý predmet velikosti a obrysu
husiho vejce; má uprostred otvor patrné udélaný prstem.

Pazourkových a rohovcových nožíkúv i jader nalezeno ne-
mnoho. Kamenné nástroje hlazené zdejší jsou opotrebovaný;
mnohé jsou velmi jemné vyleštený. Zvedl jsem tu šest sekyrek
po jedné strane do ostri sbroušených, 2 zlomky škrabadel a tri
nástroje neznámeho účelu, podobné tvarem i zpracováním sekyrkám,
ale na obou koncích mají místo ostrí úzke otlučené hrany. Jemné
toto otlučení, jakož i zpúsob, jakým pri téchto hranách jsou po-
škozeny, svedčí, že nástroji témito bylo néco klepáno. Našel jsem
takovéto „klepadlo" též na sidlišti téhož rázu u Habrovan, pak
u Holubíc a Dédic.

105

Hromadný nález bronzovýdi kruhúv u Habrovan.

Dne 14. dubna pospéchovali volaŕi v „Padélkúch nad
habŕím" (mezi vesnici a cisafskou silnicí smérem ke Komo-
fanäm) na poli, které má v nájme drnovický cukrovar od p.
Kostelky z H. Za této práce vyvlekly radličky na jednom místé
4 bronzové kruhy nákrčni, které si vzal hospodársky pŕíručí
p. Ant. Horák a z nichž pak daroval mne tri kusy. Gtvrtý kruh
získal p. E. Synek v Holubičích. — Nákrčníky tyto jsou známeho
typu, jako všechny dosavadní hromadné nálezy téchto pŕedmétô
na Morave.

Jediný z nich vymyká se neobyčejnou svou velikostí z dru-
žiny ostatních, jak vidno z tabulky:

Delši
prúmér

Kratší
prúmér

Prúmér

nejvétšího

prňŕezu

Váha

1. malý kruh

2. malý kruh

3. velký kruh

15 cm
15 cm

18 Vo cm

13 cm
1 3 Vo cm
15-2 cm

11 mm
10 mm
18 mm

16 dkg
19 dkg
55 dkar

V bUzkém okolí Habrovan udály se již hromadné nálezy
téchto kru hú v Hlabočanech^) (4 kruhy, drát, puklice), v Dražo-
vicích,-) v Opatovicích-) u Víškova (i kruhy, 3 náramky), u Slav-
kova=^) (80 kuso), u Hodéjic*) (3 kusy), u Holubíc^). U Kroužka
uložen byl podobný kruh ve hrobe se skrčenou kostrou^).

Hrob s kostrou u Blažovic.

V trati „na dilech" (k nádraží), známe častými nálezy staro-
žitnickými, vyoral Vladimír Beneš na poli svého otce p. Jana

1) Časopis vi. muz. spol. oL, \89i, str. 104.

-) Cas. vi. muz. sp., 1900, str. 14.

3) Mitth. d. anthr. Ges. 1891, str. 15.

') Mitth. C. C. 1891, str. 134.

'-) E. Synek v Holubičích.

<-) České gymnasium ve Viškové. — , Pravek", roč. I., str. 1.51.

— 106 -

Beneše (z čís. 17.) dne 19. záŕi 1904 nékolik lidských kostí,
a hrabaje otkou, vyňal celý hrneček a misku. V pŕíštích dnecli
potom objevil jsem tu kostru orám'm valné porušenou a uloženou
smérem sz.-jv. (nohy). Lebky nebylo v hrobe, kosti paži obráceny
na jih, hrudní koš na sever, nohy natažené od kolen byly uorány.
Kromé zmĺuéných nádobek byl v hrobe ješté jeden hrneček,
podobný prvnímu a 2 misky; celkem tedy 5 nádobek. Hrnečky
jsou práce jemnejší a zdobený na bŕichu 3 pupíčky. Hrubší misky
mají široká dna rovná. Všechny tyto nádobky podobají se nádobám
ze známeho vehkého pohŕebišté se skrčky u Opatovic u Rajhradu.
(Pravek, ročník L, str. 133. Hrnečky blažovické jako čís. 10.
na tab. XIII.)

Žárový hrob v Horákové.

Rohlík Jan Skotálek rozoral 20. bŕezna 1904 na svém poh
v trati „PôUánech" žárový hrob o dvou nádobách, které
obsahovaly zuhelnatélé kusy lidských kostí a bronzový kroužek
stočený z tenkého drátu. Jedna z nádob je miska s okrajem do
vnitŕ ohrnutým, druhá popelnice s hrdlem nízkym a velmi
širokým.

Ŕímské mince ze Žarošic.

P. T. Martinu, nadučitel v. v., pátraje po starších mincích,
jež lid nalézal za práce polní, obdržel mezi jinými též dva stŕíbrné
denáry rímske, které láskavé prenechal do mé sbírky.

Jeden je ponékud potlučen, prôméru 21 mm. Líc: Kolem
korunované hlavy opis IMPGAESM ANT GORDIANVS AVG. —
Rub nezfetelný : Sedící postava a kolem ní oblouk nečti-
telných liter.

Druhý denár je zachovalejší ; má v präméru 18 mm. Líc:
Loď pohánéná 6 veslári, nad jejichž hlavami trčí žerď se dvéma
stuhami. Vesla z boku lodi vyčnívající jsou naznačená radou
šikmých čárek.

Nad lodí ANT AVG, pod ní IIIVIRRP.

Rub : 3 žerdi s válečnými odznaky (prostrední má orla
s rozpjatými krídly), nad nimiž nápis v první polovine porušený:
M PRAETORIARVM.

— 107 —

Tŕetiho penizku, rovnéž u Žarošic nalezeného, dostalo se
mi od p. Rud. Malika. — Je bronzový, značné poškozen, 18 mm
široký.

Líc: V^ levo obrácená hlava panovníkova s pétizubou ko-
runkou na temeni; pri okraji objíma ji nápis: IMP GLAVDIVS
AVG. — Na rubu zŕetelná jest jen stojíci postava se zvednutou
levici; pravou rukou drží kopí.

Dŕive nalezený u Žarošic již dva denáry rímske. (Víz Gas.
vi. muz. sp. olom.. 1902, str. 3:?.)

* *

Sidlišté u Lešan na Prostejovskú.

Sdéluje Ant. Go tt wald.

V pravo silnice z Lešan ke Ždétínu protékají dva potúčkové
žlibky Dluhošticemi a Dzbelum. Pozemkúm mezi obéma ŕika se
nad Dluhošticemi, vysoko položeným pak na Hňrách. Pole severné
Dzbele nazývaný jsou nade Dzbelem.

Kdysi ubíraje se po polich nad Dluhošticemi na protéjší
svah nade Dzbelem, zdvihl jsem bliže planičky prerazenou sekyru
kamennou a pri povrchním ohledání jsem našel néco stŕepiiv.

Jelikož pozdéji jsem nenacházel nástrojň vúbec, domníval
jsem se zprvu dle okraju místy dosti četných, že jest tu pohíe-
bišté, jehož nékteré hroby bližší povrchu byly zachyceny pluhem :
leč dalšim pátraním a pozdéjším zakopnutím na nékolika místech
nabyl jsem presvedčení, že je tu sidlišté značné rozlohy.

V místech planičce bližších jsou jamy se stŕepy z nádob
popelnicových polí rázu slezského, ve vzdálenéjšich a vyše polo-
žených pak i se zbytky nádob na kruhu točených.

Na rozoraných polich Ize vidéti stŕepu dosti, ale mazanice
se objevuje jen na nékolika místech v nepatrných kouscích.

Pod ornic] (asi 3 dm mocnou) býva v pňdé silné popelovité
mimo stŕepy zejména mnoho zpferážených a rozštípaných kosti.

Mezi rozličnými stŕepy z rňzných nádob nejčastéji nalézáme
časti misek, vétšinou hnízdečkových, udélaných z hliny čisté,
dobre prepracované. Mimo jeden prípad, kde povrch je červený,
jsou tuhovány vné i uvnitŕ. dokonale vyhlazeny a dostatečné
vypálený.

Na vnéjší strane pod okrajem mírné ohrnutým obíhá nékolik
páskň mélce vtlačených (č. 20.), zŕídka nad nimi vinou se ješté

— 108 —

jeninéji ryté obvodové ryhy a rada krátkýcli, ostŕe a šikmo rytých
pŕíniek (č. 13.). Ozdob jemných, ostrých jest nápadné málo (č. 22.).

Uvnitŕ byly nádobky tyto bud bez ozdob nebo bývalý
krášleny vtlačenými pásky pŕimočarvmi, oblouky a kruhy
(č. 8., 15., 19.).

Misky o silnejších stenách vykaziiji dokonalé vypálení, jsou
slabé tuhovány a méné dovedné zdobený (č. 9.).

Zajisté všechny misky opatrený byly odstávajícim ouškem,
jež p^ečnívalo z polovice nad nádobku (č. 19.), vybihalo z okraje
a bylo pľilepeno na bŕiše.

Dna byla vhloubena dovnitr.

Pod nádobky tyto podkládány koloučové podstavce, z kterých
se zachoval jen zlomek.

Baňaté a nízke hrnce prostrední velikosti mély na hrdle
vytlačené pásky, často prerušované širšími kruhy, na bŕiše pak
mély vymáčknuté svislé ryhy, nékdy jen nepatrné, jindy dosti
hluboko a široko vedené (č. 12., 16.).

Obyčejná ucha s malým otvorem méla mélké ryhy podélné.

Na úlomcich z velkých tuhovaných nádob jsou ozdoby z pásfi
vtlačených neb rytých pfímek (č. 2., 23.); nad nimi bývají vpí-
chány dosti hluboko okrouhlé jamky vodorovné (č. 21.) neb
krokvovité (č. 17.). Vmáčknutý dôlek zhusta obklopuje nékolik
soustŕedných kruhô prsty vytlačených a vyhlazených (č, 10.);
hojnéji pficházi obepiatý jedním vyhloubeným kruhem, od néhož
vycházejí pásy pŕímek. Místo díilku býva i mírná vyvýšenina
(č 24.). Kolem nékterých nádob vinul se hladký neb prsty dúlko-
vaný polováleček. Na nečetných stŕepech vidíme i sedlovité neb
podlouhlé, málo vyvýšené pupiky (č. 14.).

Nádobí hrubé práce je všechno červené, mívá povrch hladký
neb prsty svisle páskovaný (č. 6.), kolem hrdla, pri okraji neb
pfes bfich pásek s doliky prstem neb dfívkem zpúsobenými, nale-
pené vétší, podlouhlé a protáhlé pupiky na uchopení neb menší
kuželovité vytažené (č. 18.).

Získaných predmetu jest nékolik.

Z jedné jamy vydobytý tri kosténé nástroje, z nichž dva
jsou ostŕe zahroceny (č. 1., 4.) a tŕetího velmi čisté opracovaného
užívalo se za hladidlo (č. 7.). Jinde vyskytla se parohová výsada
(č. 11.) osekaná a vyhlazená, patrné nástroj nedohotovený. Pŕe-
sleny nalezený tri. Jeden s podobou dvojkuželovou jest bez ozdob,

— 109 —

T ■■'í

yÁ .-K^IV/- ■-':'■

Ze sidlišté nad Dluhošticemi u Lešan.

- 110 -

druhý kuželovitý je zdoben otisky prstu pri základné (č. 5,)
a tretí slabé tuhovaný krášlen rytými pŕimkami a dolíčky (č. 3.).
Z hlinených predmetu vykopáno mimo to dosti dobfe vypálené,
neúplné menší závaží tvaru komolého jehlance. Kromé zmĺnéné
prerazené sekyrky zdvihl jsem tu ješté pazourkový nožík. Z bronzu
nebylo nalezeno dosud ničeho.

Jak již vzpomenuto vpredu, v místech vý.še položených mezi
jamami se stŕepy rázu slezského jsou nečetné jamy chudé, vý-
hradné se stfepy z nádob kultúry rímske rázu stradonického.

Stŕepy na dvou místech vykopané pocházejí z nádob vesmés
robených na kruhu hrnčíŕském, vykazují namnoze vypracovaní
dokonalé, čisté a jsou dobre vypálený.

Jedny patrí hrncum o silných stenách ke dnu málo zúženým,
od hrdla až ke dnu shora dolu ryhovaným (často též bez ryh), se
silným okrajem slabé ovaleným. Jsou délány z hliny tuhou promíšené.
Tuhy jest nékdy pHdáno tolik, že možno jimi pekné psáti, a na místé,
kde byly zachyceny motykou, lesknou se a mají vzhled jako ryzí tuha.

Druhé pocházejí z mís, pŕipomínajíce úplné svým tvarem
misu na tab. L. č. 7., jíž vyobrazuje Dr. Píč v díle „Hradišté
u Stradonic jako historické Marobudum." Stŕepy tyto na povrchu
lesklé černe, hladké, mají okraj slabé ovalený. Vyskytly se též
dovnitf zahnuté kraje z misek talíŕkových.

Nástroju zde nebylo nalezeno. Jen opodál zdvihl jsem ko-
lečko vykroužené z ryhovaného stŕepu ode dna.

Rozorané jamy s keramikou slezskou Ize poznati i na Horách.
Zakopnutím na zkoušku objevilo se néco stŕepôv a kostí.

Nade Dzbelem vystupupují pozemky stupňovité na sever,
Zde r. 1895 vykopali pp. uč. Ant. a Ed. Stratilové z kulturních jam
četné stfepiny, zpracované a provrtané kosti, pŕesleny a drobnou
nádobku, kteréžto predmety jsou uložený ve sbírkách Vlast, mu-
zejního spolku v Olomouci.

Téméŕ hned nad potôčkem pozorujeme tu na rozoraných
polích černá místa popelovitá, zdaleka se lišící od hnedé pudy
okolní. Místa tato se prostírají odtud v radé smérem na sever
po svahu až k planičkám u bilovské chmelnice. Východné nich
jsou tu a tam nékterá jen jako potroušena.

Kopaním na nékolika místech našli jsme silné popelo-
vitou vrstvu, obsahující nečetné stŕepy, hojné kostí a kousky mazu
s otisky plev a zbytky ječmene. Jamy jsme nenalezli.

— 111 -

Málo strepťi rázu slezského a z nádob z doby cís. rímskeho
našel jsem v popelovité vrstve pod ornici pohromade.

Nékteré jsou tuhovány na povrchu a leštený; mély ornament
vtlačený i rytý, jako nad Dluhošticemi. Stfepy z vétšich nádob,
hnedočervené neb na povrchu čerňou vrstvou potažené, mély
prilepené pásy, prsty dĎlkované. Obyčejné, z okraje vytažené
ucho ze šálka nalezeno jen jedno.

Zvlášté vkusné a umelecky

ornamentován je stŕep ze spodu ^'"^ 'T—- ^ ^_

netuhované misky, asi na kruhu i

délané (obr. 1.), na némž s druhé /.-r- (q\ '^

strany vyrytý jsou dva soubéžné ''."■' " |

oblouky, časti to kruhfl, jež zvenčí %

obihaly kolem dna. 3 *

Gastéii naskytlv se stfepy r^u ^ tti i -i ^ t ^

•^ ■' • ^•' Obr. 1. Ulotnek misky od Lešan.

Z nádob na kruhu točených, nékdy

s velmi značnou prísadou tuhovou, s okraji ztluštélými, znichž jeden
zdoben dvojnásobnou radou obrácených C, jiný pak opatfen
vyvýšenými pásky se šikmými vrypy tečkovitými. — Na jednom
stŕepu, príslušejícím hrnci ke dnu znenáhla se zužujícímu, se
staženým hrdlem a s okrajem mírné ohrnutým, vinul se pod hrdlem
vyvýšený pruh prsty vytlačovaný, od néhož po celé ploše až
ke dnu byly ve vodorovných radách otisky palce a ukazováčka.
Nádoba tato méla tuhované hrdlo i vnitŕek a nebyla leštená.
Vnéjšek s ozdobou štípanou byl hnedočervený. Hrnec, patrné
bezuchý, byl práce ruční.

Nenalezli jsme nástrojov ani na povrchu ani za kopaní.

Jak z nepatrných nálezô zŕejmo, pravdepodobné místa nad
Dluhošticemi, na Hňrách i nade Dzbelem obydlena byla zároveň,
bylo to vlastné jedno veliké sedlišté.

Ač jsem dal o prázdninách na zkoušku kopati skoro všude,
kde popelovitá pôda a stŕípky pluhem byly vyhozeny, pfece ne-
podarilo se mi uhoditi na slušnejší jamu.

Nicméné považuji místa tato za dôležitá a doufám, že dalším
pátraním roku pŕíštího se mi podafi otevŕíti jamy s inventáfem
bohatším, o čemž podám zprávu príležitostné.

— 112 —

Rozhodnutí sporu mezi klášterem Luckým na
Dyji a čtyŕmi poddanými obcemi r. 1701.')

Podáva Dr. Jan Reichert.

Vrbovec, klášterní osada lucká na Znojemskú, požíval již
od založení svého neobyčejných výsad, tak že nebyl ani závislý
na vrchnosti své klášterní, ba mél také svĎj soud, jemuž podŕí-
zeny byly nékteré vesnice sousední. Ale za 16. a 17. století
byl klášterem zkracován o své výsady, tak že Vrbovci ukladaný
roboty a jiné dávky, a také soudní moc jeho obmezována. Vrbo-
večtí sobé stéžovali u cisárskeho dvora r. 1677, ale marné;
klášter nedbaje cisárskych naŕízeni utiskoval Vrbovecké dále.
Tito pak, nechtéjíce se podrobili vôli klášterské, vzdorovali,
až teprve vojskem byli násilné privedení k poslušnosti. Spor
mezi praemonstratským klášterem Luckým a poddanými jeho
obcemi, zvlášté Vrbovcem (Urbau), k nimž se pojí také ješté
obce Strachotice (Rausenbruck), Oleksovice (Olkov^ritz) a Chvalo-
vice (Kallendorf), královským tribunátem na Morave císaŕi a králi
s obšírnym dobrozdáním byl pŕedložen na rozhodnutí.

Gísaŕ rozhodí dne 15. června 1701:

1. Go se tyče selské roboty, kterou ony čtyŕi obce
popírají konali, se naŕizuje, aby poddaní konali robotu, pravou
a poddanskou, ku královskému klášteru Luckému, a to
po celý týden, jako nyní jest obyčejem v markr. Moravském,
na prospech vrchnosti. Dále se praví v reskripté : Nicméné jsme
se pohnuli a povinnou robotu restringovali na tri dni celé
v týdni s doložením,^) že se tato úleva tyče též pololáníkĎ (ni-
koliv jen čtvrtláníkä) s pŕídavkem, kdykoliv potfebuje vrchno-
stenské hospodáŕství, jako za doby senoseče, žatvy, stavby a za
jiných neodkladných potŕeb, aby mohlo ony čtyŕi obce míti k robote
po celý týden. Pri čemž budiž pŕihlíženo k tomu, aby dny,
kdy v jednom neb po nékolik týdnň se pracovalo více aneb kdy
se jich užívalo na povozy, aby se odčítaly od povinných dnň

') Dle rukopisu v archíve Musea král. Ceskélio. (Rescripta mor.,
tomus V.)

') Patentem císaŕe Leopolda I. ze dne 28. června r. 1680 platným
v Čechách ustanoveno, aby poddaní vrchnosti své robotovali toliko 3 dni za
týden. Patent se stal všeobecné platným na Morave r. 1717.

— 113 —

robotných, Jako nyni každá vrchnost má právo požadovali na
poddaných for neb poťahu, jak v zemi tak mimo zemi, tak
i klášter jest oprávnén, žádati na svých čtyŕech obcich jako nyní
povozň v zemi i mimo zemi. Aby však poddaným povozy ty
pŕiHš nebyly obtižny, chceme, aby nynéjší opát i nástupci jeho.
_kdykoHv pŕes noc s povozem nékde musí zústati", daU
obrok konim, a to jednomu koni pĎl osminy ovsa (čtvrtci)
a pacholkovi na den 7 krejcarú, a zároveň aby opát zaplatil téz
mýto a raaštalné, t, j, za stáni v konírné.^)

2. Go se tyče šenkováni vina, piva a korálky, pone-
cháva se vrchnosti exercitium, t. j, právo dáti šenkovali vína,
piva a korálky v onéch čtyŕech obcich, ale s rozkážem, aby ani
nynéjší opát ani nástupci jeho nebyli oprávnení dávali poddaným
pivo a korálku dúm vedie domu, nýbrž chtéjí-li v onéch čtyŕech
obcich šenkovali pivo neb korálku, aby si zde vyslavéli radnou
hospodu a hospodského sami prijali na své útraty. Go se lýče
šenku vína, ponecháva se oném člyŕem obcím úplné, aby své
vlastní víno ze svých vinohradu ve svých doraech šenkovaly
s podolknulím. aby v téch čtyŕech obcich klášter nešenkoval
ani starého ani mladého vlna. Každá obec jest povinná, od své
nynéjší i budoucí vrchnosti každoročné desítivédrový sud (béčku)
starého vina pŕijmouti za mírnou cenu a uchovali ve svých sou-
kromých domech. — Hospody však bez svolení vrchnosti nejsou
nijak oprávnený poddaným vydávali víno.

3. Go se tyče oleksovského rybníka, poznávame, že patrí
vrchnosti klášlerní a nikoliv obyvatelôm oleksovským; pri tom
zňstane,

4. Radnice čiU rýchla zňstává obyvatelôm oleksovským a
budiž jim vrácena dle vyrovnaní.

5. Oleksovšlí prolestují proti dávaní sýrň (jinak zvanému
Weisheitzins. daň letniční), ale nemajíce k tomu dokladň, zôstá-
vají na dále povinní dávali plat tento.

6. Gtyŕi obce jmenované chtély se zbavili povinnosti noční
hlídky osobní vôbec aneb i platu za né, v čemž však se jim
toho nepovoluje, neb jest to o býčej v zemi. Oleksovšlí se

1) Na toto rozhodnutí o povinné náhrade poddaným za daleké povozy
odvoláva se cisaf r. J 710 ve sporu vrchnosti Velkomeziŕičské s poddanými svými.

— 114 —

však osvobozují hlásek, ponévadž jsou povinní hlídati rybníky
blíže Oleksovic.

7. Go se tyče pŕedíva (Gespunst), povinnosti této je osvo-
bodil zemŕelý opát Norbert Pleyer^), a zflstává pri tomto osvo-
bození.

8. Slyšíme, že jmenovaný opát Pleyer ve Ghvalovicích
kasiroval dvor a učinil z neho hospodu, kterou však uškodil
obci. Nynéjší opát jest povinen, aby prijal roli toho domu pro
klášter a vystavél dôm k roli, aby se získalo číslo kontribučenské
berní platící a takto obcí nebylo ztraceno.

9. Go se tyče pŕíjetí sirôtka do služeb v panském dvore,
vypovídá cisaŕ, že v markrabství Moravském každá vrchnost má
právo vzítí sirôtky a své poddané do služby na svých pan-
ských dvorech. Totéž platí tudíž také u jmenovaných čtyŕ
obcí. Ač uznáva císaŕ i v tomto prípade právo vrchnosti na
poddané, pŕece ustanovuje, aby sirotek, byl-li po tri leta ve službe
vrchnosti, nadále k tomu nebyl pŕidržován, k čemuž j ešte se
dodáva, naskytne-lí se sirotkovi mezi službou dobrá pŕíležitost, aby
se oženil, že nemá mu vrchnost v tom bránití, kdyby ani ješté
neuplynula tŕíletá doba služebni.

Ostatné o téchto všech véciech již rozhodla (v Brne r. 1679)
královská komise. Nynéjší svrchu jmenované rozhodnutí budiž
oznámeno v zemi, abychom dále nebyli obtéžování.

Ve Vi dni, dne 15. června 1701.

V císaŕském rozhodnutí, o néco pozdéji vydaném dne
13. ledna 1702, ustanovuje císaf, jak mají býti potrestaní
povstalečtí poddaní z Vrbovce, a naŕizuje, aby za prípadné
renítence provinilcí ztrestání byli podobné. V reskrípté tom
totiž vykladá císaf, že slyšel s nelíbostí, jak Vrbovečtí jsou
tvrdošijní a neústupní, ač již i vojskem musili býti pŕivádéni
ku poslušnosti. Dále rozkazuje císaŕ, aby vyslanci Vrbovečtí byli
zatčení a na Špilberk zavedení a aby po vykonaném výslechu

') Norb. Pleyer byl opatem klášterním r. 1660—1679; byl výborným
hospodáŕem, linančníkem, vynikal také učeností.

— 115 —

byli potrestaní dle vyše provinční. Co se tyče poddaných Filipa
Bringra a Štépána Drly, ponecháva cisaf pri návrhu, aby totiž
první byl potrestán verejnou prací na pôl roku a druhý na dva
mésíce.

Dále naŕizuje císaŕ král. tribunálu a jiným, kdyby se
podobné renitence naskytly kdekolí v zemi, aby podobné si
vedli a rozsuzovali jako v tomto prípade. Vrchnosti kláštera Lu-
€kého, jakož i jiným vrchnostem, budiž známo, že mají právo,
aby neposlušné a povstalecké poddané prinútili prodati grunty
a vyhnati robotníky ze statku. Takto uprázdnený pozemek
budiž opét osazen novým, schopným a dobrým rolníkem.

Vidno, jak byla robota zlá!

Zpráva

z Kommisse na pŕirodovédecký výzkum Moravy.

Nové nalezišté štramberského vápence
ve Vlčovicích u Pŕíbora.

Napsal Dr. M. Remeš.

Lokalita Vlčovice^) známa je v literatúre jen jako nalezišté
t. zv. exotických balvanu štramberského vápence. Zmiňuje se o ní
Hohenegger a praví^) (str. 15.), že exotické valouny štramberské
se zde vyskytují v mladších vrstvách kŕídových, jako v Tiché,
Ghlebovicích, Rychalticích. Na své geognostické mape severních
Karpát zaznamenáva zde týž autor jmenované valouny ve vrstvách
frýdeckých na hornim toku malého potňčka, který teče od západu
na východ a u Vlčovic se vlévá do ŕeky Lubiny.

Abych blíže seznal rozšírení štramberského vápence u Vlčovic,
prozkoumal jsem letos v lété lokalitu a podávam zde o ní zprávu.

Opustíme okresní silnici z Pŕíbora do Frenštáta u záhybu pred
kostelem Vlčovským nedaleko hostince, který práve stojí u cesty,
a ubíráme se polní cestou smérem na Kopfivnici (viz náčrt).
Sotva jsme ušli asi 200 krokĎ, nápadnou nám četné kousky
bílého vápence, na pohch a na ceste rozházené, v nichž ihned
poznáme vápenec štramberský. Mnohé z nich jsou omletý. Dáme
se po polích trochu na levo. Čím dále postupujeme do vyše, tím
více nalézáme kouskôv.

Nad Vlčovicemi vystupují zde dva pahorky, které jsou
oddelený malým sedlem. První se jmenuje „Hôrka," druhý

') Vesnice jihovýchodné Pŕibora, asi na polovici cesty mezi Pŕiborem
a Frenštátem.

2) Die geognostischen Verhältnisse der Nordkarpathen etc. 1861.

— 117 -

„Fialka". Na mape generálního štábu — list Novy Jičín z r. 1876
(merítko 1 : 75.000) — zaznamenaná nad kostelem jenom výška
333 a nad západní častí vyvýšeniny název ^Loužka". Hohenegger
označil zde frýdecké vrstvy, které v této krajine zasahuji až
k Tiché, Frenštátu, Lichnovu a zaujímají také horu „Červený
kámen". Kdežto vrchol HĎrky je porostlý jehličnatými stromy,
jest Fialka — mimo nékolik stromň na vrcholku — holá a skýtá

do fribo

do Mpiho

Obr. 1. Mapka rozšiŕeni tithonu u Vlčovic.

již ávým vnéjškem stejný pohled. j ako tithonské vrchy štram-
berské. Na nékolika mistech na výši Fialky otevŕen je lom bílých
vápencov. Vyskytuje se zde vápenec, kterýsouhlasiseštramberským,
mimo to však také vrstvy vice bŕidličnaté, pevné, lomu lastúro-
vitého, které jsou velmi podobn} stejné hornine, kterou znám
z Rychaltic a ve které se vyskytuje hojné Terebratula simpli-
cissima Zeusch. Jsou-li vrstvy tyto mladší a tvofi-li snad horní
pásmo na štramberských vápencích uložené, nelze dnes rozhod-
nouti. protože jsou lomy otevŕeny nedostatečné. Nemfiže býti

— 118 —

však pochybnosti o tom, že se zde jedná o samostatný útes
štramberského vápence a nikoli snad o veliké jeho exotické
balvany. Pokud se tyče rozsahu útesu, mohl jsem zjistiti, že
sahá na západ až k potúčku, který teče od Piskovné smérem
severovýchodním. Kdežto na strane na sever obrácené môžeme
sledovali tithon až skoro do vzdálenosti 200 krokô ke kostelu,
na strane jižní sahá jen asi do polovice horského pásma, asi
k sedlu, které déh Fialku od Hôrky. Hôrka na této strane je
složena celá z belavého a šedého pískovce, který zde, jak vidno,
v lomech místy otevŕených jest uložen v mohutných vrstvách
a nepochybné patrí k vrstvám frýdeckým.

Jak jsem podotkl, jsou na mape Hoheneggrové označený
exotické valouny štramberské u Vlčovic. Pri bližším srovnání
mapy se skutečností shledal jsem, že Hohenegger zaznamenal
valouny vápencové, které jsou na hornim toku potôčka, popsané
vrchy na jihu ohraničujícího.

Podotýkam ješté k tomu, že valouny vápencové se vyskytují
na obou svazích Hôrky a Fialky, na severním i na jižním. Pamatuji
se, že za dŕívéjších dob byly ve Vlčovicích vápenky, ve kterých
tamní rolnici pálívali vápno. Valouny nejsou všechny stejné. Na-
lez! jsem zde nékolik druhô hornin ; jsou to :

1. Typický sedavý vápenec štramberský.

2. Vápenec štramberský s hojnými organickými zbytky —
t. zv. brekcie ulitová.

3. Opukovitá hornina barvy svétlošedé, žlutavé.

4. Opukovitá hornina barvy tmavošedé až černavé.

5. Brekcie skládající se z malých kouskô vápence štram-
berského, černe zbarveným tmelem spojených.

6. Kousek vápence červené zbarvený, jako vápenec kopŕiv-
nický.

Samostatný útes vápence štramberského u Vlčovic není
označen, ale za to néco dále na východ u Kopŕivnice, v místech
kde na generálni mape nalézáme označení Pískovíia, kteréžto
pojmenování také je rozšífeno mezi lidem. Pískovňu Ize dobre
vidéti s vrchu „Fialky", také lom v ní otevŕený, ve kterém však
dle udaní tamních lidi neláme se vápenec, nýbrž pískovec. Bylo
mi sdéleno, že na strane ke KopHvnici se láme vápenec štram-
berský. Sám jsem již nemél kdy, abych prozkoumal taméjší lo-
kalitu, nepochybuji však o pravdivosti udaní, a to tím méné.

— 119 —

protože údaje ty soiihlasi s mapou Hoheneggrovou, Konečné
pripomínam, že také Klvaňa ve Vlastivédé Moravské (dil I., str.
62. a 66.) jmenuje jako nalezišté štramberského vápence vrch
„Pískovňu" východné Štramberka a Kopŕivnice.

Zbývá ješté promluviti o zkamenéUnách, které podarilo se
získali mému otci z Vlčovic:

1. Kousky koráh'\ bHže neurčitelné, dvéma druhúm patrí cí.

2. Thalamopora Zitteli Zeise.

3. Peronidella sp.

4. Ellipsactinia ellipsoidea Steinni.

5. Balanocrinus subteres Múnst.

6. Prôfezy ostnô ježovek neb článku lihjicových.

7. Serpula sp., zbytky rourek.

8. Prosopon sp. z časti v hornine skrytý. Ač je pekné za-
chovalý, nebylo možno vypreparovali exemplár celý a piesne určili.

9. Rhynchonellu sp. jmenoval jsem již v práci o rychal-
tické faune z černavého vápence.

10. 3 kousky — jadra kamenná bivalv blíže neurčitelná.

11. Gylindrites sp.

12. Dva negatívni otisky žebernatých ammonituv.

13. Neurčitelné úlomky hladkého ammonita.

14. Aptychus — fragment.

15. Belemnites ensifer Opp.

16. „ cf. bipartitus Blv.

17. Vétší počet úlomku menších belemnitôv.

Z téchto zkamenélin poskytlo možnost pfesnéjšího určení
5 druhňv. Poohlédneme-li se po rozšírení jejich, shledáme :

1. Thalamopora Zitteli Zeise známa je z vápence štram-
berského ze Štramberka, Rychaltic, Hory Sv. Ignáce, Skalicky,
Koňákova, Vilamovic, Ghotébuze, Vislice.

2. Ellipsactinia ellipsoidea Steinm. jenom ze Štramberka.

3. Balanocrinus subteres Múnster vyskytuje se ve vrstvách
t. zv. kopŕivnických, pak v tithonu rogoznickém a czorsztynském,
ve vápenci diphyovém u Fondi, v horní švábske jure. Protože
se udáva, že Balanocrinus subteres se počína vyskytovali již
v t. zv. Ornatenthon, je podcbno pravde, že rozličné druhy mají
stejné články stopky. Nepadá zde na váhu tedy vyskytování
článku tohoto crlnoida.

— 120 —

4. Belemnites ensifer Opp. známe hlavné z bílého vápence
ze Stramberka, z vrstev t. zv. kopfivnickych. Ďalší nalezišté jsou:
Vápenec diphyový (Folgaria u Rovereda, Cadine u Tridenta),
Lémenc u Grenobla — tedy vesmés tilhon. (Štramberské vrstvy.)

5. Belemnites cf. bipartitus Blv. ve stejném zachovaní pri-
pomínam z kopŕivnického vápence.

Konečné dodávam, že Prosopon sp. souhlasí úplné s nálezy
štramberskými, nelze jen určiti presné, který druh jest to.

Z napsaného patrno, že presné určitelné zkamenéUny
z Vlčovic se vyskytují jen v tithoné, a to pŕedem ve štraraber-
ských vrstvách.

Zprávy spolkové.

Zprávy z Moravské musejní společnosti.

Zprávy z odboru vedeckého.

V pondélí dne 14. listopadu 1904 konala se prvni schťize
tŕídy filologickohislorické, a tím se počalo čtvrté období vedeckého
odboru českého vĎbec.

Tŕídní predseda p. prof. dr. Kameniček, uvitav pp. účastníky.
promluvil o usnesení musejního kuratória ze dne 6. červnal904.
dle kteréhož usnesení má kuratórium na poradu kommissi osmi-
člennou jakožto výbor pfednáškový. totiž dosavadní pfedsedy a
sekretáŕe odborové (4 C, 4 Ň.), a kommisse tato podáva kura-
toriu návrhy o prednáškach a demonstracich konaných. Do budoucí
valné hromady tudíž bude v tfídé filologickohistorické fungovali
praesidium dosavadní (prof. dľ. F r. Kameniček, predseda,
prof. F r. J. R y p á č e k, sekretár).

Potom pŕednášel p. prof. Rudolf D voŕák „o účasti stavň
moravských za poslední korunovace české r. 1836". Vy-
ložil snahy stavň moravských, kteŕí, uznávajíce vždy Moravu za
zemi pŕivtélenou královstvi Českému, hledéli sobé zachovati samo-
statnosť nejvétši. Prohlašovali, že jsou síce many králuv. nikoli
však stavu českých. Snahy tyto projevovány po každé, mél-li
býti nastolen nový panovník, tudíž také za poslední korunovace
české r. 1836, kdy byl korunován cisaŕ a král Ferdinand Dobro-
tivý. Pan pfednášející promluvil obšírne o vyjednávaní, konaném
prolo mezi stavy moravskými a zemským hejtmanem mo-
ravským (hr. Al. Ugartem) s jedné strany a s dvorskou kancelári
a s nej vyšším iíradem hofmistrovským se strany druhé. Nemo^

— 122 —

houce se stavové dožádati holdování samostatného v Brne, svolili
sice, aby vyslaná byla korunovační stavovská deputace do Prahy^
ale si vyžádali podrobných predpisov, jimiž mélo býti vyznačeno
výlučné a zvláštni postavení markrabství Moravského i stavňv
jeho. Všechno toto jednaní vylíčil pan pŕednášející dle rozsáhlýeh
akt korunovačních, uložených o dvou fasciklech v mor. archivé
zemském. Tiskem vyjde prednáška jako část páté (poslední) knihy
„Déjin Moravy", vydávaných „Vlastivédou Moravskou". —

Ve čtvrtek dne 17.1istopadu 1904 konala se první schúze tŕídy
mathematickopŕírod o vedecké (mimoŕádné v posluchárne fysikál-
ního ústavu české techniky, propújčené láskavostí p. prof. Vlád.
Nováka). Po zahájení a uvítaní schôze p. tŕídním sekretáí-em prof.
VI. Novákem pŕednášel p. dr. Fr. K. Studnička, docent české vys.
školy technické, „o parietálních orgánech obratlo vcôv".
Pŕedeslav stručný výklad o dejinách výzkumu, o všeobecných
morfologických pomérech a o genesi orgánô parietálních, demon-
štroval projekčním mikroskopem radu zajímavých praeparátô
parietálních orgánu všech skupín obratlovcňv. Mimo to predložil
nékolik pekných a instrukčních kreseb, znázorňujících jednotlivé
podrobnosti mikroskopické stavby jejich. Demonštrované praeparáty
byly originály k v}'obrazením, uverejnené p. pfednášejícím v mono-
grafii jednající o parietálních orgánech téchto. Fr. J. Bjipúčch.

*
Zprávy o zasedáních kuratória Mor. iiius. společnosti.

Schňze dne 4. červene e. Predsedal p. praesident prof.
dr. Kameniček.

Zahájiv schôzi pŕipomnél p. praesident, že se končí dvacátý
rok, kdy J. Ex. p. zemský hejtman hr. Felix Vetter-Lilie byl po-
volán za náčelníka samosprávy zemské, a vyžádal si za všeobecného
souhlasu, aby smel jménem Mor. mus. společnosti velezaslouži-
1ému repraesentantovi markrabství moravského blahopŕáti za veliké
zásluhy, jež si vzácny jubilant zjednal o blaho zeme naši. —
Rovnéž jednomyslné schválen další návrh praesidentúv, aby kura-
tórium p. kurátorovi zem. škôl. inšpektorovi dru. Karlovi Schobrovi
blahopi'álo k šedesátým narozeninám ; neboť p. zem. šk. inšpektor
jako zást.upce ministerstva kultu a vyučovaní v kuratoriu vždycky
ukazuje nejvétši zajem o museum. — Poslední dobou darovali
sbírkám musejním p. J. Fischer, maj. usedlosti v Hrušovanech,

— 1Í23 —

staré hlinené nádoby, nalezené za prestavby domu jeho v Kozí
ulici v Brne, p. predseda lidovédného odboru ryt. Josef Januschka,
c. k. místodrž. vicepraesident, sbírku fotografií z Viškova, pi. M.
Krausová z Hranie hraoždiŕ (z r. 1700) a oltárik, MUDr. Krones
ryt. Marchland ze Štyr. Hradce podobiznu a rukopis svého zesnu-
1ého otce prof, dra. Františka rytíŕe Kronesa, p. vi. rada Al. ši.
Janeček pamétní spis vlast. zem. pomocného spolku Červeného
kríže, podobizny dvou skupín spolkových a podobizny J. E,
zesnulého zem. hejtmana bar. Vojtecha Widmanna a nyn. zem.
hejtmana J. E. hr. Fel. Vetfra-Lilie, p. konservator dr. Frant.
Slávik, prof. v Praze, dva tiskopisy, p. konservator Ad. Sterz,
ŕeditel ve Znojme, sbírku starých tiskôv. Pp. darcĎm projeveny
diky. — Znamenitá podobizna kard. Frant. Dietriclištejna, po
praní kuratória vypracovaná p. konservatorem prof. Em. Pirchanem,
byla prijatá s diky, a p. umelci povolen čestný honorár. — Ku-
rátor p. prof. Em. Bayer podal obšírnou a zevrubnou zprávu
o stavu geologických sbírek musejních, jakož i o zpôsobé, jak by
se mély upraviti. Navázav na zprávu referentovu promluvil p.
praesident o potrebách ostatních sbírek a navrhl, aby pfednostové
odborných oddelení byli požádáni za vypracovaní zpráv o nynéjším
stavu všech sbírek a o dalším zvelebování jejich. Zpráva p. prof.
Bayera a zprávy pp. pŕednostň búdou pak základem budoucích
soustavných prací v museu našem. Návrh p. praesidentftv pfijat
jednomyslné, a p. prof. Bayerovi podékováno za zprávu pred-
nesenou.

Schňze dne 26. záfí 1904. Predsedal p. praesident prof.
dr. Kameníček.

Zahájiv schúzi vzpomnél p. praesident nedávneho skonu
konservatora p. Jindŕicha Dvoŕáka. Prítomní poctili zesnulého
spisovatele povstaním se sedadel. — Sbírkám musejním darovali
advokát dr. Jakub Eckstcin mince, pi. Hefma Erlachrová illustro-
vané dopisnice, konservator p. dr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní
rada v Brne, sbírku hymenopter a orthopter (vedecky velecennou
a vlastní píU sebranou), konservator p. prof. Ed. Domluvil z Va-
lašského Meziŕičí predmety lidovédné, konservator p. uč. Kar-
Gerlich z Modrie predmety praehistorické, konservator dp. Jan
Jelinek, farár v Bojkovicích, staré knihy, lepty a keramické pred-
mety, konservator p. uč. Jan Knies z Rogendorfa sbírku ze svých
paleontologických nálezu, konservator p. prof. Arnošt Krejčí

— 124 —

z Hodonina predmety lidovédné, konservator p. Karel Liek,
pokladník ve Svitavách, mince a illustrované dopisnice, konser-
vator p. prof. Em, Moser ze Štyr. Hradce miniatúru Fúgrovu
a staromexického bäžka, ct. lesní správa kníž. Liechtenštejna
z Olomouce fotografie kostry z vápencového lomu v Mladči, p.
Alb. Padowetz kus antické vasy s bohatým ornamentem, p. dr.
Jan Palacký, univ. prof. v Praze, herbáf, pi. Ant. Titlová z Vidné
hud. rukopis svého zesnulého choté, dvor, kapelníka Titla, pi.
Em, Weissová dvoje umelecké hedvábné vyšívaní, p, hr, Han, Wilczek
publikaci, p. konservator farár Ign. Zhánél z Troubska kraslice
a p. konservator prof. Hugo Zimmermann z Lednice predmety
praehistorické. Pp. dárcňm projeveny díky. — Dôležitým pŕed-
métem jednacím byla též porada o nynéjším stavu a o dalším
zvelebování zemského musea vôbec a všech sbírek jeho zvlášté.
Uvážený zprávy odborných referentô ze všech oddelení musejních,
a usneseno jednomyslné, aby zprávy tyto byly vytištény a ode-
vzdány zem, výboru se žádostí, aby výbor zkoumal pŕání ve zprávách
projevená a vymohl na snémé zplnéní jejich na prospech musea
zemského, — Zprávy vytišténé jako celek búdou také rozeslány
časopisom denním a pŕidány k obéma časopisom musejním. —
Za ŕádné členy prijatí pp. Karel Klima, zemský officiál, Vilém
Lôw, c. k. rada zem, soudu, Hanuš Machotka, zemský officiál,
Rudolf Schmid, zemský officiál, vesmés v Brne, a Emil Tutsch,
učitel v Jevíčku,

Schôze dne 7, listopadu 1 904. Predsedal p, praesident
prof, dr. Kameníček.

Zpráva praesidentova o výsledku žádostí podaných zemskému
výboru (resp. snemu) prijatá na vedomí, — Na pozvaní rakouského
umeleckého a prômyslového musea ve Vídni, aby se Františkovo
museum zemské účastnilo zamyslené výstavy domáciho prômyslu
umeleckého, a po referáte predsedy lidovédného odboru musejního
p. místodrž. vicepraesidenta ryt, Januschky usneseno, aby na vý-
stavu byl pôjčen výber predmetov musejních, svolí-li zemský
výbor, — Návrhy knihovní kommisse, pfečtené pp. kuratory arch.
dr, Bretholzem a prof, dr. Šujanem a zem. knihovníkem p. cís.
radou dr, Schramem i amanuensem p. dr. Jarníkem, byly schválený
bez rokovaní. — Na vedomí prijatá a schválená zevrubná zpráva
kurátora p. prof. dr. Jar. J. Jahňa o nékterých moravských a českých
sbírkách geologickopalaeontologických. Pánu prof, Jahnovi pro-

— 125 —

jeveny díky za obétovnou práci (po návrhu kurátora p. dr. Fischla).

— Sbírkám musejnim darovali pp. : konservatorové vrch. geometr
Aug. Bnrghauser praehistorické predmety, inž. Inn. L. Gervinka
rukopis, odb. uč. Kar. Gzižek 16 druhft libel, prof. dr. Fr. Dvorský
nerosty, uč. Jan Knies sbirku zkamenélin; p. kons. rada ŕed. dr.
Pavel Vychodil Sušilôv príruční výtisk Moravských národních písní
z r. 1835, ál. mestská rada uherskohradištská, místodrž. radové
MoHnek v Jihlave a Wacha v Uh. Hradišti, pi. Hermína a si.
Márie Erlachrová fotografie a pohlednice. Pp. dárcôm podékováno.

— Za ŕádné členy Mor. mus. společnosti pfijati pp. Karel Drôgsler,
fin. úč. officiál, M. U. Dr. Viktor HerHng, lékaf, Karel Jablonský,
abiturient statní reálky, Josef Mikesch, právnik, Eduard Schuscik,
prof. nem. st. reálky, Ant. Syrový, zem. úč. revident, vesmés
v Brne, J. U. Dr. Karel Čermák. advokát v Bŕeclavi, Josef Matéjík,
uč. v Husovicich, a Richard Tenora, kooperator v Náméšti n. Jihl.

Literatúra.

Vlastiveda Moravská. II. Místojiis : Ivaiičický okres. Napsal
Augustín Kratochvíl, kaplán v Popovicích. V Brué 1904. Nakladení
Musejního spolku. Vénováno spisovatelem památce našeho buditele,
spisovatele a ctihodného knéze B. M. Kuldy, rodáka královského kdysi
mesta Ivaučic. Cena 5 K.

Musejní spolek vydal dosud z Vlastivedy moravské 9 okresu :
Brnenský, Bítešský, Bučovský, Jihlavský, Blanský, Kunštátský, Litovelský,
Ivančický a Znojemský. O každém bylo v ruzných listech referováno.
Referáty byly dilem pŕíznivé, dilem nepnznivé. Spisovatele všech okresu
vykonali značnou práci, za kterou všichni zasluhují úcty a uznaní. Však
nepodania se práce všem stejné. Všichni dali na jevo píh a dobrou
vuh a zachovali jednotný postup práce dle Slávikova okresu Brnen-
ského, jenž byl vydán jako vzor. Popsati okres dle daného vzoru není
véc snadná. Nepostačí k tomu jen dobrá vňle a bedlivá práce, nýbrž
treba k tomu také hojných vedomostí, má-h práce nová znamenati
pokrok proti práci Schwoyové a Volného. Kdyby Vlastiveda Moravská
neméla býti pokrokem proti pracím starším, pak bylo by škoda nákladu
na dílo tak rozsáhlé, neméla by úžitku z neho ani veda ani obecenstvo,
pro které se vydáva. Pokrok ten musí býti patrný ve védomostech geo-
logických, prírodopisných, historických, folkloristických a štatistických,
čili v oboreeh, o kterých popis okresu obecenstvo poučuje. Tolik oborô
vedecky dokonale ovládali dopŕáno málo smrtelníkum, proto pri každém
okrese zjeví se nedostatky. Snahou popisovatelň musí býti, aby ty ne-
dostatky byly CO nej menší Na druhé strane však posuzovatelé Vlasti-
vedy bývají často nespravedhvi. Sotva postŕehnou nedostatky v nékterém
oboru, hned prohlašují Vlastivédu za dílo bezcenné. Neprávem. Dosud
nejčastéji bylo vytýkáno Vlastivédé, že nekontroluje historické zprávy
Volného. Výtka oprávnená. Volný pracoval na základe prameňu ruko-
pisných a vykonal práci úžasnou, ač s četnými omyly. Dnes omyly
ty Ize opraviti na základe tišténých prameňu v Godexu, v Deskách
a v Knihách pohonných. Tomu požadavku má a musí vyhovéti každý
spolupracovník Vlastivedy. Pan Kratochvíl vyhovel mu svedomité. Ivan-
čický okres zasluhuje chvály a uznaní, ponévadž p. Kratochvíl ve

- 127 —

Tšech oborech pro práci svou zjednal si potrebných vedomostí na zá-
klade pilného studia piamenilv a literatúry i na základe ústniho po-
učení osvedčených odborníkňv. Dílo se mu podarilo.

Pri popise jednotlivých osád postupoval dle osnovy ve Vlastivédé
vúbec platné. Pro Ivančice ta osnova je málo vhodná, ponévadž dle
ní nikterak nevysvitne veliká dúležitost Ivančic v 16. a počátkem 17.
stoleti. V dejinách Ivančic (str. 4:2 — 85) jsou podány na str. 42 — 51
stručné dejiny politické, pak menší udalosti (str. 51 — 52).
privileje (str. 53 — 58), poddanské pomery (str 52 a 58 — 60).
kos tel a kapie (str. 61 — 74), školy (str. 74 — 81), památné
budovy (str. 81 — 83) a rodáci (str. 83 — 85). V dejinách Ivančic
(42 — 85) bylo postupovali methodou genetickou, aby neunikl z práce
pragmatismus. Nestalo se to vinou spisovatelovou, nýbrž zpňsobila to
nevhodná osnova, která pro osady méné dQležité dobre se hodí, jak
vidéti u pekného popisu Kounic, Oslavan a Rosic. Že „r. 1282 byly
Ivančice povýšený s jinými královskými mésty do 4. stavu*" (43 ŕ. 18),
není možno. R. 1282 Morava byla ješté v zástave Rudolfove, ten Ivančic
nepovýšil, nemél ani práva ani príčiny, vždyf „mesto nezapomínajíc
svého dobrodince (Pŕemysla) Rudolfovi se nezachovalo na svou vlastní
škodu" (str. 43. r. 16.). Ve tŕináctém století královská mesta na
Morave ješté nebyla stavení zemským (Kameníček : Zemské snemy I.
str. 2. ŕ. 22.). Ivančice královským méstem stály se následkem privi-
légia Václava II. z r. 1288. ,Konšelé byli voleni celou obcí: 6 z nové
a 6 ze staré rady (60 ŕ. 11)" — není správno. Konšelé byli voleni
celou obcí, ale šest jich tvorilo „novou radu*" a šest ^starou radu",
podobné jako v jiných méstech královských. Mestskou radu tvorili :
rychtáŕ a konšelé, nikoli však rychtáŕ, konšelé a ,.starší obce" (60 ŕ.
16). Patronem kostela farního nebyla nikdy ani kapitula Pražská ani
Brnenská (69 ŕ. 21. a 38.). nýbrž v nejstarších dobách markrabata,
pak králové, konečné vrchnost Krumlovská. Mestská škola za Jana
Blahoslava r. 1569 byla utraiiuistická (podobojí). nikoli katolícka (75 ŕ.
8). Bratŕí méli v Ivančicích školu elementárni (českou pro deti) a
latinskou trojtrídní pro dorost theologický, ze které r. 1575 pridaním
dvou tľíd vznikla škola šlechtická (akadémie 1575 — 1620). Proti té
škole jesuité založili gymnasium a konvikt šlechtický v Olomouci (str.
79 ŕ. 16) a gymnasium v Brne.

Branie Nemeckých nerídili nikdy ..purkmistr, rychtáŕ, 4 kon-
šelé a starší obce (str. 112 r, 20). to je názor moderní, ale do staré
doby se nehodí pri žádné obci. Staré obce ŕídili rychtáŕ a konšelé čih
starší, nékde také rychtáŕ, purkmistr a kon.šelé. Dukazem jsou pri téze
obci registra sirotčí, jež podepsali : rychtáŕ, 4 starší a písaŕ (str. 113. ŕ. 6).

Kounický klášter za probošta Jakuba roku 1322 nekoupil od
Sezemy z Jevisovic 872 ^^^^ s 11 dvorci za 282 hŕiven. V listine
stojí „11 curticulas '■ . Ve XIV. století ano i pozdéji „curticula'" znamená
domek bez polí čili chalupu nebo chaloupku.

— 128 —

Dosud ve všech vydaných popisech okresu ^curticula" prekladaná:
dvorec, dvofisko nebo také podsedek. Pojmy ty pôsobí zmatek, ponévadž
každý si k nim myslí také pozemky v neurčité výmere. Byly to však
chalupy bez polí, obyčejné se záhradkou, v nichž bydleli „chalupníci"
čili „domkáŕi", rozdílní od .,sedláku". Na to budoucné v celé Vlasti-
védé dlužno míti pozor.

Rovnéž obecné upozorňuji, že dosud Vlastiveda nikde pri popise
osád neuvádí velikost gruntu z r. 1848. Je to chyba. Volný ve své
Topografii toho také neučinil, ale r. 1834 nikdo nemohl tušiti, že nastane
par c e la c e selských gruntňv. Selské grunty na Morave vétšinou byly
ustálený r. 1749—1750. Lány časem byly rozdelený na púllány a čtvrt-
lány. R. 1848 v každé osade lány, pňllány, čtvrtlány a podsedky mély
určitou výmeru. Kromé poh gruntpvních v každé osade bylo pole
,,svobodné", jež každý osadník znal. Do dneška rozdíl ten zmizel, ano
následkem parcelace mizí lány, puUány a čtvrtlány. Nebude pomalú
jedinkého gruntu beze zmeny od r. 1848. Dnešní pokolení ješté pama-
tuje lány, pňllány a čtvrtlány, ale budoucí pokolení již tomu rozuméti
nebude. Je tedy nutno, aby paméf toho zachovala alespoň Vlastiveda.
Za našich času deje se veliký prevrat národohospodársky, treba ho tedy
poznamenali. At tedy u každé osady autori poznamenají: 1. Kolik pudy
r. 1848 zustalo bývalé vrchnosti a kolik rolníkum. 2. Kolik mér mély
lány, pullány, čtvrtlány a podsedky. Dnes Ize se toho dovédéti ješté
od starších rolníkfi, za padesát let nedovíme se toho odnikud na velikou
škodu histórie a sociológie. Pan Kratochvíl tomuto požadavku také nevy-
hovel, ale není to jeho vina, ponévadž na tu véc bylo zapomenuto
v „Dotazníku".

Chyby tiskové nejsou četné : na str. 8. ŕ. 22. má býti Hanke místo
Hanka, na str. 12. ŕ. 33. k nimž (k némuž) ; na str. 273. ŕ. 19.
v r. 1650 nepanoval ješté císaŕ Leopold I.

Ostatné Ivan či oký okres je dílo zdaŕilé a zasluhuje chvály
a uznaní. I^r. Fr. Šitjmt.

Hôlzlova Creueráluí mapa království Českého. Zrevidoval
Zdenék Lepaŕ. Merítko 1 : 500.000. Provedeno v geografickém závode
Edvarda Hôlzla ve Vídni (1904). Cena 5 K.

Vodorovná členitost Cech je naznačená dopodrobna a dobre.
Kromé Čech jsou na mape pekné a jasné naznačený také zeme sou-
sední, a to pfes polovice Moravy až ke Ghropini, Slezsko rakouské
k Vrbnu, Slezsko pruské k Nise a Javoru, Sasko až k Drážďanúm,
Kamenici a Plavnu, Bavorsko pri české hranici a část Horních a
Dolních R akou s. V západním kraji mapy jsou velmi pekné mapky
okolí Pražského, Klad ens kého, Libereckého a Plzeňského
v merítku 1 : 100.000 a mapka hnédouhelné pánve mezi Ústím n./L.
a M o s t e m v merítku 1 : 200.000.

Kolmá členitost království Českého je naznačená nejasné,
alespoň nedá se jasné sledovali, ponévadž mapa je preplnená údaji
topografickými.

— 1Ž9 —

Obraz zemí sousedních už je jasnejší, ponévadž nejsou tak prepl-
nený. Kolmá členitost byla by jasnejší, kdyby byla provedena metliodou
vrstevnicovou, jak vídeňský ústav vojenský vydáva mapy Schobrovy. Pak
by se lined stala zretelnou úrodnost zlatého pruhu Labského, Poohŕí
atd. Kolmá členitost má býti naznačená tak, by patrnou byla hned dúle-
žitost krajiny pro obyvatelstvo.

Vo dopis (ŕeky a rybníky) jsou naznačený barvou modrou jasné,
vhodné a dobre. V označovaní vodopisu závod Holzhiv prijal již zpusob
c. a k. voj. ústavu zemepisného na velikou výhodu svých map, které
proti staršímu zpusobu (barva černá) jeví pokrok, ponévadž se stály
jasnejšími.

Mís t opi s je naznačen snad až príliš dopodrobna, čím mapa
utrpela ponékud v jasnosti. Jsou naznačená všechna inésta, a to šesterým
zpusobem (nad 50 000, 20.000. 10.000, 5000. 2000 a pod 2 00),
méstce čtverým zpusobem (nad 10.000, 5000, 2000 a pod 2000),
vsi čtverým zpusobem (nad 10.000. 5000, 2000 a pod 2000). Je
tedy místopis proveden čtrnácti rúznými značkami, jichž rozdílú ne-
postrehne ani oko nejbystŕejší. Postačila by trojí značka: pro mesta,
méstce a vsi o rňzné velikosti. Místopis je proveden na základe mapy
Koŕistkovy, Kotyškovy a speciálních map generálního štábu tak podrobné,
že nikdo nebude si pŕáti provedení podrobnéjšího pri merítku 1 : 500.000,
nebot jsou poznačený všechny osady, které mají nad 500 obyvatelôv.
Jména osád jsou uvedená na základe prací Palackého a úŕedniho seznamu
mist. V nomenklatúre Lepaŕ neshoduje se všude s Kotyškou. Místa
poutnická mají zvláštni značku, ale ne všude na pŕ. St. Boleslav. Na
mape jsou poznačený také zŕíceniny. výšky trigonometricky zjišténé,
vrcholky, prúsmyky, zámky a lázeíaská místa s minerálními prameny.

Rozeznávati značkami dráhy dvojkolejné od jednokolejných je zby-
tečno ; rovnéž značky pro silnice ríšske mapu jen znejasňují, snadno by
je bylo rozeznati od okresních bez teček jen širší značkou. Za to hra-
nice okresních hejtmanstev jsou naznačený velmi slabé, mély býti význač-
néjší. Sídla okresních hejtmanstev jsou podtržena dvakráte, sídla okresu
jednou, a jsou poznamenaný již i nejnovéjší.

Celkem mapa znázorňuje království G e s k é z doby nejnovéjší na
základe spolehlivých udajú štatistických, a vtom spočíva její cena. V celé
mape pozorovati velikou a dôkladnou práci i známou svédomitost Lepa-
ŕovu. Velice zavdéčil se obecenstvu podrobnými mapkami okolí Prahy,
Kladna, Liberce, Plzne a hnédouhelné pánve mezi Ústím n./L. a Mostem,
z nichž mapky Kladna i Mostu jsou prací povodní. Ľr. Fr. Šnjan.

Déiiny kláštera a mesta Ždáru na Morave. Sepsal MUDr.
Bedŕich Drož. obvodní lékaf ve Žďáŕe. S 32 vyobrazeními. Nákladem
vlastním. R. 1903. Strán 211.

Dílo patfí k dobrým monografiím našim a jest doloženo pracemi
tišténými i prameny archivními. Prameny jmenuje p. autor summovné

— 130 —

a pŕehledné s počátku své práce i jednotlivé pod čarou. Obétovnost
spisovatelova zaslouží plného uznaní ; vydalť nádhernou knihu svou oá-
kladem vlastním z lásky k vlastivédé moravské.

Dílo jest rozdčleno na sedm hláv. V první hlavé čteme o krajine
a o počátcích klášterních po rok 1253, v hlavé 'i. líčený jsou osudy
klášterní po rok 1312 (po smrt p. Smila z Obrán), v 3. hl. podány
jsou deje kláštera i mestečka Žďára po r. 1422 (zborení kláátera hu-
sity), ve 4. hl. další pn'béhy po rok 1588 (po smrt opáta Havla),
v 5. hl. po rok 1638 (za opáta Greifenfelsa), v 6. hl. udalosti po rok
1784 (zrušení kláštera 4. ŕíjna za opáta Steinbacha), v 7 hl. vypsány
jsou dejiny mesta Žďára po dobu nejnovéjší. Na str. 174—197 jsou
dodatky (ua pŕ. zakladací listina klášterní z r. 1252, posloupnost opatu,
o „Letopisech Žďárských'' a o kronikári Jindŕichovi Heimburském,
o znaku mesta Žďára a j.). Na konci jsou rejstŕík jmen místních a
rejstŕík jmen osobních, sepsané Ladisl. Vondruškou.

Práce (prameny jsou na str. VII. a VIII., hlavné „Chronica domus
Sarensis" a Breve chronicon Zdiarense, práce Steinbachovy, Brandlovy
„Listiny klášt. Zďár. z let 1409 — 1529", dílo Kronesovo, rozprava Ma-
škova o žďárském urbáŕi, četné prameny zem. archivu mor. a zem.
registratury, zem. musea, mestský i farní archiv žďárský a staré pozem-
kové knihy ve Žďáŕe) jest okrášlena 32 peknými obrazy. O knize mň-
žeme celkem ŕíci, že jest psána s pietou k pusobišti (p. autor žije ve
Žďáŕe) a že jest platným pŕíspévkem k místopisu moravskému.

Dovolínie si upozorniti na nékterá nedopatrení vecná i jazyková.
Nečiníme výtek, jen pŕátelské pokyny.

Na str. 38. čteme, že vdova po Smilovi z Lichtenburka so vdala
„za jakéhosi Reviše" ; byl to, jak psáno správne na str. 53. (pod čarou)
Hrabiše z Bobrové (nikoli Hrabiš). Na str. 45. slove Rudolf Habsburský
„nástupcem Otakarovým" (byl jen správcem Moravy na pét let). Na
str. 50. čteme: .,R. 1284 stal se mladý král Václav též pánem Moravy" ;
stal se jím již r. 1283. Na str. 52 čteme o „šlechtičnách z Malovce" ;
byh ovšem Malovcové ale z Malovic. Na str 55. slove Albrecht Habsburský
„císaŕem"; nebyl jím, byl jen králem. Na str. 67. čteme, že Karel IV.
bratrovi postoupil Moravy r. 1350; bylo to koncern r. 1349. Na str.
74. čteme, že markrabé Jan byl pochován „v kláštePe u sv. Tomáše
na Starém Brne" ; byl pochován ovšem v klášteŕe sv. Tomáše, ale,
kde jest nyní chrám sv. Tomáše ; neboť na Staré Brno prešh augustiniáni
teprve po zrušení panenskélio rádu cisterciáckého. Na str. 87. jest
psáno, že Žižka zeraŕel 12. ň'jna, ale na str. 85- pred tím čteme správny
den úmrtní 11. ŕíjen. Pan Jiŕí z Podébrad nebyl „samojediným správcem"
zemským r. 1446. Na str. 112. čteme, že za sporu Žďárských s bi-
skupem olom. byl kommissaŕem hr. Žerotín; koncem 16. stoh nebylo
hrabat Zerotínuv. nýbrž pánu Žerotínňv. Na str. 151. čteme, že
mírem déčínským (1779) bylo odvráceno nebezpečenství válečné ; mír
byl učinén v Téšíné, nikoli v Déčíné.

— 131 —

Vzdálenost tiskárny (spis tištén v Mor. Budéjovicích) zavinila asi
také mnoho chyb tiskov^ch ve psaní mést a míst; na pŕ. V^myshce
(Vz/myslice), Mil/kovice (Milťkovice), Modlíkov (Modl/kov), §v(íbenice
(Švábenice), Kr/íov (Krnovj, ii^'maŕov (ii//maŕov), Smilenheim (Smil-
heim). Trčkové se psaU z Lipy (nikoh z Lipe), a pánove z Lipého
(nikoh z Lipe). Švédsky vehtel slul Torstenson (nikoh Torstensohn).
Píšeme Jeronz/m, Maiketa, Kuna (nikoh Jerouým, Maikéta, Kuno) : hory
Reichensteinské slovou česky Rychlebskými ; Jodoka zčešťujeme Joštem.
V rejstŕíku na str, 2U5. jest Jan Sobéslávek (vh^stné Jan Sobéslav)
synem Karia IV., ale byl bratrovcem jeho ; hr. Petr Ugarte (nikoli
Ugarde) atd.

Sloh i pravopis leckde by mély býti správnejší a češtéjší. Ve spise
jest dosti germanismu ; na pŕ. nalézal se (byl), udržel se (zachoval se),
pŕišel o to (pozbyl toho), jest k podivení (jest podivno), dostavil se
(pŕišel nebo nastal), nacházel se í byl), scházel (chybél), stávající osada,
slálo to práce, píe- a prístavba, následkem toho, stál v prízni, pro-
vádéti stavby, vzdor smlouvání, zdržoval se a j. Nepekné čteme : pŕi-
letévší, zbéhnuvší (lépe pŕiletlý, zbehlý). Není správno psáti : n/dní písaŕ,
najmut, dokŕ/zatelný, pomíjejícnost, vymí'ňujíce, opravce, ochrance, pro-
kle^tén, mjténi, kaj/cné, manžel? svému, probo.'íství, tchijné a j. Ne-
správna jsou adjektíva kýžený, dotyčný. Duchu českému nesvedčí psaní :
k vňh desátkum, k vúli úspore, pracovali na spise neb na stavbe, uza-
vírati svazky, vúči klášteru, užívati požitky a dávky, pí-enechati proti
ročnímu nájemnému a j. Geštéjší jest také, píšeme-li : potomkňm (nikoli
pro potomky), za spásu (nikoli pro spásu), na počest (nikoli ku pocte),
na večné časy (nikoh pro večné časy), odnímal (nikoh odejímal), za
príležitostí (nikoli pri pŕíležitostech) atd.

Poznámky naše nechtéjí nikterak ubírati skuteCné ceny pilné práci
Drožové, jsou jen upíimným pripomenutím, aby budoucné — doufáme,
že p. spisovatel po svém díle prvním bude pokračovali v práci topo-
grahcké — bylo pŕesnéji dbáno stránky slovesné i nékde také vecné.

Mnoho zdaru za dalších prací! První práce jest nádejná a cenná.

I r. J. BiipáčeJ;.

Od kolébky našeho Obrození. Nékolik obrázkň z déjin jazyka
a písemnictva. Napsal Fr. Bílý. České knihovny zábavy a poučení vydá-
vané Ústŕedním spolkem čes. professoru č. XVII. Cena l'ôO K.

Obsah knihy naznačen autorem vlastné jejím druhým titulem.
V kap. I. „Oživené pa matky staročeské" probírá dobu Karlovu,
osudy evangelia remešského, lege 16. tyká se Jiŕikova, zaniklého mestečka
u Dolních Kounic.

— 137 —

u Olomouce:^) ?v. Václava Krásna u Jimramova. sv. Vavfince
m. Hluk, SV. Vojtecha m. Slavieín.

Xékteré pripojené obce dostaly znakem také sv. patróna
farniho kostela. na pf. Pannu Márii Beditiošt u Prostéjova.
Dubčany u Gholiny : sv. Jana Krt. Blatee u Charvát; sv. Jiŕi
Lhota. Strené a Unčovice u Xákla; sv. Petra a Pavla Lubé-
nice u Téšetic; sv. Stanislava Hostétin u Pitina (Vil. 8.) a j.

J i n é h o s v. patróna ve znaku dostaly, nežil byl farni
kostel nebo jejich kapie, na pŕ. Pannu Márii Kyselovice u Pfe-
rova (farni kostel ve Vlkoši jest sv. Prokopa) : sv. Barboru
Neobuza u Vizovic (farni kostel v Slušovicích sv Jana Krt.) ;
SV. Bartolomej e Leehotice u Holešova (t. k. v Mysločovicích
nejsv. Trojice); sv. Gertrudu Makov u Knnštátu (ale kapU
nejsv. Trojiee); sv. Jana Nep. Dolni Ves u Fryštáka z r. 1730,
(f. k. ve Fr. sv. Mikuláše) ; sv. Kláru Sichotin (kaph Panny
Márie) a sv. Pavla Prosetin u Kunštátu, (tanini farni kostel jest
SV. Markety); sv. Václava Pfedvor u Jihlavy (f. k. v Lukách
SV. Bartolomej e).

Nejčastéji pŕicházeji ve znaku svati: Panna Maria. Anna,
František, Jan Kŕtitel a od polovice XVIII. století také Jan Ne-
pomuckv, Jiŕi, Kateŕina. Martin. Michal, Mikuláš, Pavel, Petr a
Pavel. Václav: nikoli však. což bychom očekávali, sv. C}tí11 a
Method.

Nejsv. Trojici máji ve znaku Drnovice u Kunštátu:
oko Boží m. Hulin u Kroméŕiže; Ježíše Krista na kfíži
Veselá u Vizovic; po strane stoji 2 osoby a vedie nich v levo
vinná réva, v pravo snop, nad kŕížem beránek. za nim praporec :
Pamétice u Boskovic (v. III. 5.); beránka Božiho s kŕižem
pravou nohou drženým Kovalovice u Xezamyshc. m. Kunovice
u Hradišté Uber.: Ducha sv. ve spôsobe holubice, od niž vy-
chází záŕ. Losov u Olomouce; Pannu Márii Chrlopy u Uherčic,
Krmelín u Mor. Ostravy. Xejrov u Kunštátu (obr. U.) a spo-
lčené s nim Sasina a Zbonék jinak Klevetov, Paskov u Mistka.
m. Pozoŕice u Slavkova. m. Uherčice u Mikulova;

1) Listiny od obce končili r. 17H7: . . . „Aby ale tento ordinár a dokument
zachován byl pro potvrzeni všeho toho, potvrdili j^me my podepsanými našema
jmény a naši obecní pečeti pritlačili figúru svätého Urbana papeže a mučed-
nika a patróna našeho chrámu Páné Holického.- iSelský archiv 1901 str. 185.).

— 138

andél drží v pravé ruce mec, v levé vážky: Leštnice
u Mohelnice; orá s voly, sedlák klečí na levém kolene, slnnce
na ne svití : Žákovice u Bystrice pod Host. ; andél s trúbou:

Horní Bečva (III. 11.):^ na nékterých znacích býva andél jako
strážce štítu (víz str. 10.). nebo hlava jeho nad nim, na pŕ. m.
Brumova, Vízoví c (obr. 25.) a j. ; s v. A 1 ž b é t u má Paidka u Kunštátu

— 139 —

(obr. 13.).; sv. Annu Meziiíčko u K. (obr. 9.), Blažovice u Slav-
kova ; sv. Antonína Krakovec u Konice, Orechové u Kf ižanova,
Roseč u Sulíkova; sv. Apolonii Braslavec (obr, 10.), Louka
a Tasovice u Kunštátu; sv. Cecílii Mladotice Horní a Dolní
u Slavíčína: sv. Františka Brfoví, Bolešín a Nyklovice, Sul-
kovec a Vésfínek u Kunštátu, Lhota u Olešníce; sv. Isidora
m. Knéhnice u Boskovíc; sv. Jana Krt. Jankovice u Holešova,
SV. Jan kŕtí človeka klečícího : Hoštice u Víškova a dole beránka
Božího, jenž drží kríž s praporcem: Bohuíiovice u Olomouce;
s v. Jana N e p. Klečúvka u Vizovíc, Lhota Chvalčov u Bystrice
pod Host. a Kánice u Brna od r. 1779; sv. Jan Nep. s mostu svržen:
Šišma u Bystrice pod Host. z r. 1725;

SV. Jiŕí m. Brušperk a vsi: Citov u Pŕerova, Gruna u
Morav. Tŕebové, Chudobín u Litovle, Litobratŕice u Krumlova,
Lomnice u Sovince, Lubnice u Bitová, Neiedín u Olomouce;
sv. Josefa Hluboký u Kunštátu, Korovice a Polom u Bystrice
n. P.; SV. Katerinu Veselí, Nedvézíčko a Ubušínek u Kunštátu;

sv. xMarketu: Rybníky u Krumlova po zaniklé vsi farní
Tupanové, z níž se zachovala část kostela, a u neho dosud
z Rybník pochovávají; sv. Martina Rovečín u Kunštátu;

SV. M a i- í Magd. Knéževes a Sulikov u Kunštátu (obr. 8. a 12.);

SV. Michala Machová u Holešova, Medlice u Višňové
(IIL 8.), Myslechovice u Litovle: sv. Mikuláš e Brankovice
u Bučovic; SV. Pavla Kozlov u Jihlavy; sv. Petra a Pavla
Kojetice u Sádku; sv. Štépána a j. Svitávka (str. 20.);
sv. Terézii Bitovice Horní u Jihlavy: sv. Václava Lačnov a
Ščechov u Drnovic (III. 2.), Trusovice u Šternberka, Újezd
u Kunštátu, Zdétin u Plumlova; sv. Vavrín ce Haňovice u Li-
tovle; SV. Wolfganga Hnanice u Znojma.

Sväté mély znakem také: Beranov u Jihlavy, Bohuslavice
u Konice, Bresce u Dol. Štépánova, Bystrovany u Olomouce,
Crhov a Kčenov u Kunštátu, Kunice a Lhotka společné u Drnovic,
Kyselov u Slavonina, Libuš u Hnojíc, Ohnice u Olomouce, m.
Pačlavice u Zdounek v novém znaku, Paseka u Sovince, Rosička
u Drnovic, Šanov u Pitíňa, Téšetice u Olomouce, Újezd u Ždara,
Vedrovice u Olbramovic, Žerôvky u Olomouce; pomerné nejvíce
na panstvi Drnovském a Kunštátském, í osady menší, pripojené
k j iným osadám farním. Jména téchto svätých mély nékteré obce
také v nápise pečetí (víz nápisy dále.)

- 140 —

Srdce a jiné časti lidské.

Podobné o dobré mysli svedčí, j ako v národní písni a
jiných plodedi lidových, že velmi často volili obecnim znamením
srdce lidské, obyčejné také j ako v lidovém umení výtvarném
s kvety nebo iinými vécmi, jež naznačují rozličnou náladu a po-
vahu mysli, jemný cit a dňmysl.

Srdce a z neho kvet mají ve znaku: Vesky u Uher,
Hradišté; ze srdce velk\- kvet, po strane kosíŕ a radlici: Lov-
čovice, Plačovice u Pulic ; — srdce, z neho kvety : Kaňovice a
Pradlisko u Luhačovic, Kofenec u Šebetova; — nejčastéji mají
české a nemecké osady srdce a z neho 3 kvety: Bludov u Sum-
berka, Boršov u Mor. Tŕebové; Gotkytle, Postŕelmov u Zabieha;
Oáskovice u Telče, Dobré Pole u Mikulova, Staré Hobzí u Jemnice ;
Hostákov, Radošov a Týn u Tfebíče, Jakubov u Náméšté, Jezovice
a Mlíčovice u Vranova, Kadolec u Kŕižanova, Kojatín, obnovená
ves u Náméšté, Kostelec a Suchá u Jihlavy ; Lipnice u Lipolce ;
Loučka u Lipníka ; Loučky u Jihlavy ; Ludkovice u Luhačovic,
Matejov u Ždara, Meziŕíčko u Jihlavy, Mikovice u Hradišté Uh.,
Oleksovičky u Jaroslavic, Oplocany u Tovačova, Petrovice n Vel.
Meziŕíči, Horní Radíkov a Urbaneč u Dačic, Raneíŕov u Jihlavy,
Rejhartice u Dvorcu, Rojetín u Osov. Bitišky, Stálky u Uherčic,
m. Studená u Telče, Hrubá Voda u Olomouce, V3^šice u St. Hobzí,
Záhlinice u Hulína (VII. 5.) ;

srdce a 4 menší a 1 vétší kvet Troubelice u Úsova (IX. 5.) ;

— srdce a z neho 7 kvétô Lanžov u Vranova ; — srdce, z neho
3 kvety a po strane 2 kvety : Podhoŕí u Hranie ; — štít ve 4
pole rozdelený: dole v pravém poh srdce, z neho 3 kvety:
Cetkovice u Šebetova; — srdce, v nem 3 ružice a z neho
3 kvítky: Bélčovice a Modlava u Jemnice; — srdce a z neho
3 klasy: Bélotín a společné s ním Gernotín, Jezerník, Milenov,
Opatovice, Slavič a Stŕedolesí u Hranie; — srdce a z neho 6
klasô : Kerhartice u Dvorcň ; — srdce, z neho 3 kvety, po stranách
r at o les t: Blahutovice, Lhotka, Radíkov a Zbrašov u Hranie;

— srdce, z neho 3 ratolístky se 4 a 3 kvítky: Hradečná u Úsova;

srdce, v nem 2 klíč e a nad ním kvítek: Mutná u Dačic;

— srdce a nad ním p tá k: Hrozenkov Nový u Vsetína; — srdce,
na nem stojí 2 ptáčkové k sobé obrácení: Prosenice u Lipníka;

— srdce s 3 kvety, na prostfedním ptáček: Svetlá u Šebetova;

- 141 —

— srdce, z neho 3 kvety a po stranách na srdci sedí 2 ptáci. pod
srdcem 2 ratolesti: Matejov u Ždára: — podobné Bŕezí u Ž dar a :
srdce, podel neho ratolest, na nem stojí pták drže ratolest v zo-
báku ; — srdce s 3 kvety, nad nim radlice a krojidlo:
Čáslavice u Tŕebíče;

srdce šípem proklané. z neho 3 veliké kvety: Lhota
u Radkova u Bystrice p. Host. ; srdce šípem proklané a z neho
5 kvetu: Novopláň u Dvorcu; — srdce 2 šípy prostŕelené, nad
ním hvézda: Rešov u Rymaŕova; — srdce 2 meči proklané:
Vicenice u Náméšté; — srdce, do neho pila zaŕiznuta. nad ním
kvet, kolem 2 hvézdy: Horní Bŕečkov u Vranova; — srdce a na
pŕíč kladivo: Hosténice u Slavkova; — srdce a kolem neho
3 koule: Únanov u Znojma; — srdce, z neho p 1 am en, po stra-
nách 2 rflžice: Herčivald u Dvorcu; — srdce, nad ním 2 hvézdy:
Hostím u Budéjovic:

hlava mužská s vousy: Horní Újezd u Lipníka:

hlava, ruka a j.; Bélčice u Dvorcô ; v červeném štité ruka
vztažená z bílého oblaku drží pni bilé stiely zavinuté : m. Nový Jičín;

Rouchovany u Hrotovíc král Matyáš r. 1486 nadal erbem
a peí^eti: „štítem, v kterémž poli zeleném snop pšenice a ruka
po loket polovici šerou barvou místo sukne prikrytá a srp
pod s n o p e in držící se spatí"uje'' :

ruka drží ratolest: Hysle u Kyjova, 6 klasu: Menhartice
u Jemnice, j etelo vy t roj list: Veiglov u Sovince, lilium
s trojím kvétem: Dubany u Prostéjova; drží cep. vedie je snop
a nad tím réva: Gechyné u Slavkova (X. 10.) : ruka ve štíte drží kiiž,
nad fafrnochy a prilbou svití pôlmésíc a hvézda: Provodov u Luha-
čovic; ruka drží 3 louče nebo svice hoiící: Prestavlky u Pre-
rova; ruka s mečem býva na pečeti ry chtárii mestských, obyčejné
kde méli soudni právo hrdelní, pozdéji též jako vedlejší znamení
ve znaku méstském. na príklad Bzenec (I. č. 3. a 5.); 2 ruce
spojené drží mlat: Branišov u Radešína; z oblak jedna ruka
drží meč, druhá vážky, pod tím hvézda: Petrvaldíky uPŕíbora(VI. 6.).

2. Zvírata čtvernohá.

Z nich nejčastéji oblíbili si do znaku českého Iva s korunou
nebo bez ni, pak kone. jeleňa; páni z Pernšteina dávali svým
obcím v jednom poli rozdeleného štítu rodný znak svuj. zubrí hlavu,
v druhém znamení hospodárska.

— 142 —

Ve znaku mesta Bfeclavé (obr. IV. 5.) stojí v červeném poli
zlatý lev bez koruny vzhúru, opŕený o stfíbrnou véž na zelené
púdé; Jihlava méla ve znaku pôvodné stfíbrného Iva českého
(str. 12.); Lipník zlatého Iva s korunou v černém polí (str. 21.),
Tišnov v modrém poli; — Stará Ríše „v štítu žlutém Iva mo-
drého od levé k pravé strane vzhúru stojícího s rozžavenými
ústy a vyplazitým jazykem, držícího v pfedníeh nohách znamení
pétihranaté, jenž obyčejné mufí noha slove".

Český lev nad branou stoje: m. Rožnov ; drží v pravé
tlape meč, v levé srp: Blažice u Bystrice p. Host. ; v pravé tlape
štítek: rychta Prostecká, Sumrákovská a Vyderská u Telče; —
českého Iva mají dále: m. Starč u Tŕebíče, Koldštýn, lev drží
štítek rozečtvercený, na némž ve 4 polích jsou hvézdy 6hranné
(obr. 14.) ; Nové Mesto u Jihlavy (str. 22.), Podivín (obr. IV. 6.),
Rousinov, Strážnice, Uber. Brod (str. 14.), Úsov a vesnice:
Kozlov u Lipnika, Lukovany u Rosic (IV. U.), Mčenovice u Valaš.
Mezií'íčí ;

Obr. 14. Znak mesta Koldštýna.

Obr. 15. Znak mesta Krumberka.

jeleňa m. Konice, Račice a vesnice: Hartikovice u Ná-
méšté, Krásensko u Víškova, Ostejkovice u Jemnice, Trnava
u Vizovic: — jeleňa v behu: Benešov u Boskovic, Kožušany
u Olomouce. Horní Lesonice u Znojma; — jeleňa v behu a za
nim strom: Vomice u Ivančic (VI. 2.); — jeleňa a strom: Bre-
zina, Javoľíčko, Veselíčko a Vojtechov u Litovle společné; —
jeleňa mezi stromovím: Dolní Hynčina u Zábŕeha; — jeleňa
ve skoku, strom a myshvce m. Krumberk (obr. 15.): — štít roz-
délen: v horním poli jeleňa v behu, v dolnim ještérku: Ostrov
u Zďára; — jeleňa leže: m. Jaroméfice u Budéjovic; — ve
štité 3 jelení beží pŕes vrch, kolem štítu íafrnochy a nad nimi

— 143 —

hrábé se špičákem skrížené: Solanec u Rožnova: — púl jeleňa
ve skokn: Bohdalec n Radešína. m. Jedovnice (str. 15.): roh
jelení se 6 parohy a j. Šnmberk (str. 19.):

daň k a leže: m. Mohelno (obr. II. 4.);

1 osový roh vzhôru stojí v modréra štíte: m. Vlachovice ;

m e d veda: Blažov a Kadefin u Litovle; — medvéd ve
štíte drží malý štitek a na nem 2 bfevna vodorovná: rychta
Radkovská u Telče (VIII. 1.); — drží štitek a na ném kotvu:
rychta Racovská, — písmeno M, nad ním korunu: rychta [Sedle-
jovská tamtéž ;

v modrém poli zlatého vlka ve skoku, uprostred tela shňry
šípem zlatým kosmo prosíŕeleného, mcá m. Rymafov (obr. 16,);

psa: Bobrávka u Ždára, Mirosov u Radešína: — nad nim
a pod nim hvézdu: Krhov u Bojkovic; — psa v behu s vypla-
zeným jazykem: Ústí u Hranie;

k ň ň bílý ve skoku na modrém štíte,
sedlem hnedým osedlaný, nad nim v levém
rohu štítu zlatá 61istá rňžice, dole pruh zelené
zeme : m. Mor. Ostrava ; kôň s uzdou :
Cerekvička u Jihlavy; — kĎň na zadnich
nohou vzepjatý: Jaroméŕice u Jevička; —
kôň a za ním šíp hrotem nahoru šikmo
obrácený: Vlkoš u Kyjova; — kôň v behu
a nad štitera koruna: Bačov u Boskovic;
— kôň ve skoku na 3 pahorcich: Patefin ^, . .^

u Litovle; — kone v behu nebo skoku dále zn^k mesta Rymaŕova.
máji vesnice: Borač u Doubravníka. Bresko

u Konice, Drahanovice u Olomouce, Džbel u Konice, Evanovice
u Brna (XII. 5.), Heŕmanice u Hranie, Jamartice u Rymaŕova,
Košov Horní u Jihlavy, Krhov (III. 9.) a Ludikov u Boskovic,
Lhota, Nová Ves a Pŕívoz u Mor. Ostravy. Lipina u Šternberka,
Lučice u Hranie, Ŕečiee u Radešína, Staŕechovice u Plumlova,
Studničky u Jihlavy, Újezd u Rosic (VI. 8.), Vlaehov u Mohelnice;

na rozdéleném štíte v horním poli kone a v dolnim radlici
má Lhota u Šternberka; hlavu koňskou Grygov a Skrbeň
u Olomouce (VIL 1.):

býka Ocmanice u Náméšté; vola Hynčice u Losína;
vola ve skoku zadníma nohama na pahrbku Služín u Plum-
lova (VI. 1.); vôl ležicí na zemi: Hovézí u Vsetína; —

- 1'

\fú v levo jda, nad nim koruna: Polouves a Hrabôvka u Hranie;
•• volská hlava: m. Bítiška Osovská (IV. 3.); pôl volské hlavy
v 1 poli a v druhém 2 brevna kosmo ležíci : Rymice u Kole-
sová; — dva rohy na konci otevrené: Pavlovice u Dŕevohostic;

zubŕí hlavu s houžvi, skrze chrípé protaženou, po svých
pánech dostaly m. Prerov (XV. 2.), Nedvédice, Strážek, a nad
ní zavinutou strelu Plumlov (str. 5 a obr, 17); pňl hlavy zubrovy
černe a pftl orlice Bystrice n. Pernšt. (str. 19.-20., obr. TI. 7);

mestečko Néničice u Tovačova r. 15()3 po žádosti Vratislava
z Pernšteina: „štít od svrchu až k spodku rozdelený' ; pravá po-
lovice žluté barvy, v níž pôl hlavy zubrové s kruhem a vypla-
zitým jazykem své pfirozené barvy; druhá polovice modré barvy,
v níž u spodku kopeček zelen}^ na némž pét klasu pšeničných
své pŕirozené barvy povŕíslem svázaných se vidí."

Vesnice na panství Pernšteinském do-
staly ve štíte na pŕíč rozdéleném v horním
poli zubŕí hlavu a v dolním hospodárske
veci: strom, radlici a krojidlo rychta Ger-
novská: Bory, Gernovice, Hodonín, Husie,
Jestŕábí, Klokoči, Litava, Sejfek a Strítéž ;
- dole radlici, snop a krojidlo rychta Dou-
bravnická: Kŕižovice, Maňová, Rakoví; —
dole motyku a rýč kŕížem položené rychta
Kozlovskä: Kozlov, Hrdá Ves, Leseňovice
a Pivonice; — dole sekeru, strom a vidle
rychta Ujčovská : Ujčov, Gebin Horní a
Dolní, Kováŕov, Lískovec a Olešnička (IX. 9); — dole snop,
srp a cep rychta Véženská: Býšovec a Véžná (IX. 10); — nahoŕe
zubŕi hlavu a po strane rĎžice, dole radlici a krojidlo rychta
Nedvédická: Genvír, Ghlívský, Skorotice a Smrček; nahore radlici
a krojidlo, dole domek, u neho človeka rychta Zlatkovská, Radkov;
— naopak v horním poli radlici, hrábé a poŕíz, v dolním zubŕí
hlavu a po její strane 2 rfižice rychta Štépánovská: Borovec,
Gtyry Dvory, Kobylnice, Korožná, Svaŕec, Vrtéfíž;

ve štíte radlici a nad nim zubri hlavu rychta Roženská:
Bukov, Jabloňov, xMilasin, Rožná;

sviní hlavu Kŕténice u Krumlova (III. 10.);

Obr. 17.
Znak mesta Plumlova.

— 145 —

ovci nebo beránka m. Vsetín (ÍL 5.) a Ví^i Hefniaiiice
a Klokoči u Hranie, Kratochvilkau Ivančic, Obramice u Litovle (str. 3),
Pokojov u Ždára, Starnov u Šternberka;

kozia Bečva Prostrední u Rožnova (ÍII. 13.), Lipovú Stráž-
nice; — kozia v behu, nad ním pfllmésic a hvézdu Javornik
u Strážnice; — púl kozia vyskakujiciho Jamy u Ždára: — v roz-
déleném štité v horním poli V2 l^ozla vzpŕimeného, v dolním
2 bfevna m. Bystrice p. Host. ;

zajíce v poli zeleném m. Prostoméŕice u Znojma; — zajic
utíká pod strom em : Runáiov u Konice;

vydra drží v ústech štiku v červeném štité: m, Ghropiň
u Kroméŕiže.

3. Ptáci.

Oblíbeni byli nejvíee moravská orlice, kohout, holubice, čáp,
husa a malí pévci.

Orlici moravskou máji obce mestské: Olomouc,
Znojmo (str. 11. a obr. 18.), Jevičko, Mor. Tŕebová: Boh-

Obr. 18. Znak král. mésla Znojma. Obr. 19. Znak mesta Hustopeče u Brna.

dalov u ždára, Hostéradice u Krumlova (nad štitem korunu),
Kráhce u Prostéjova: — moravskou orlici a j. v.: Bíezová, Hra-
nice, Némčice u Židloehovic (V. 7.); čerňou orlici: Uničov
(str. 13.); púl orlice černe: Šumberk (str. 19.); s jinými
predmety: Slavkov (str. 18. a 11. 8.), Strachotice (str. 20.
a V. 12.), Libava (str. 22.), Ždár (str. 23.) ; Oleksovice u Znojma
„štít na poli na pŕíč barvami rozdelený, jehož spodní polovice
bilé barvy, v níž se litera W v latinském spôsobu žluté barvy
spatfuje; druhá pak svrchní polovice modré neb lazurové barvy.

— 146 —

do niž z té bilé polovice piil orla nebo orlice černe, literu R též
spôsobu latinského bilé barvy uprostred života majici s kHdly
rozkŕidlenými a jazykem vyplazeným pod korunkou zlatou od
levé strany k pravé obrácené vyniká;"

pôl orla biléhoaS hrozný vina v červeném štíte : Miroslav ;

pôl orlice s j inými vec mi, obyčejné v rozdéleném
štité: m. Biteš s Vo českým Ivem; Bítiška Veverská s 2 bŕevny
kohno; Bystrice n. P. (str. 20. a II. 3., 7.), Drahotouše, Drnholec
u Mikulova dole s 2 brevny kolmo; Prostéjov, vedie mrižoví;
Štramberk šíp, dole u neho srp a pul orlice; m. Tršice u Lip-
nika pôl orUce v horním poli, bŕevno a v dolním žabu (VIII. 4.).

Hustopeč u Brna ve štíte na zdél rozdéleném v pravém
červeném poli uprostred na pŕíčném bŕevnu zlatém hrozen vina,
nad brevnem bílý nôž s hnedou rukovéti, pod ním prázdne
pole; v levé polovici pul bilé orlice v modrém poli (obr. 19.).

Z vesnic mají orlici: Opatovice u Jevíčka, Rovensko u Rudy,
Valtinov u Dačic; orlici a 2 hvézdy: Ghabičov u Šternberka;
na panstvi Luckého kláštera pekný znak Lodenice: v horním poli
pôl orlice a v dolním písmenu W, po stranách drží znak 2 štíhle
postavy (obr. III. 7.); Milfron u Znojma nahoŕe orlici, u ní
v pravém kouté f, dole rošt, W. a j. ; Suchohrdlí u Krumlova
radlici, kosíŕ, pôl orlice a W; v rozdéleném štíte na dél 1. radlici a
2 pôl orhce, nad štítem korunu, dole po stranách ratolesti: Brťovi,
Smolná a Malonín u Jevíčka;

kohouta: m. Bánov u Uher. Brodu, Brňany u Víškova,
Lišná u Domaželic, Loučka u Litovle, Moravičany u Jivové,
Rousmirov u Vel. Meziŕíčí, Rudslavice u Holešova; kohouta
a pod ním rôžici Záhorovice u Bojkovic; kohouta a vedie
bŕevna m. Višňová u Krumlova (V. 9.).

páva, kolem neho kvíti, Pavlov u Lechovic;

bažanta a j. m. Horní Dunajovice (str. 17.);

skfivánka m. Dolní Kounice (V. 5.);

holubici Tresne u Kunštátu; holubici na štíte v rovném
kline, hrotem nahoru obráceném, ana drží ratolest v zobáku,
v ostatnich polích 3 bŕevna m. Náméšť u Brna (obr. 20); holu-
bici s ratolesti v zobáku Vršava u Jaroslavic, Prostŕedkovice
u Jihlavy;

vranu m. Dražôvky u Ždánic- (IV. 9.);

vodniho ptáka v rákosí Lužná u Brumova;

147 —

cápa Dešňvek u Bitová. Luka u Jihlavy. Svratka Radešinská.
Zvole u Zábŕeha; čáp drží hada v zobáku, nad nim jsou hvéz-
dičky: Hradec u Uničova; drží v zobáku ratolest. kolem neho
jsou 4 kfižky a po stranách jeho 2 rato-
lesti : Prusy Moravské u Viškova :

h u s u Boškúvky u Viškova. m. Hrádek
u Jaroslavic (obr. 21.), Lukavice u Mohclnice.
Tfebčin u Prostéjova; husu. po strane jeji
ovoce: Branišovice u Krunilova; husi nohu
m. Kokory (str, 16.);

labuť s roztaženýma kfídloma: Ghva-
latice u Bitová :

pelikán rozzobává si prsa, aby na- Obr. 20.

kŕmil 8 mladé vzhúru k nemu hledíci: Vilimov Znak mesta Náméšté u B
u Litovle (str. 3.);

kfidlo: m. Kŕižanov (IV.
12.). Kufim, Velké Mezifiči a ves
Radostin; krídlo šachované, pod
ním ptačí noha s drápy: m.
Náméšť u Olomouce; ve štíte
3 krídla, 2 po stranách štítu a
3, dole pery vzhfiru položená,
mezi nimi 3 f: m. Tasov u Vel.
Mezifiči :

ptáka pévce a j. m. Dolní
Dunajovice; — pták: Hluboké
u Náméšté, Morice u Kojetína,
Podolí u Radešina: — ptáka ve
štíte, nad tímto kvítky: Prosenice Hrubé u Lipníka: — ptáka
stoje Kovalovice u Slavkova, Sazomin u Ždára: — ptáka na
kameni Nová Ves u Bítišky, na protŕedním vyšším ze 3 kameňu
Medlice u Dvoreii. na kvetine: Hedvikov u Sovince, Holešín
u Rájce; u hroznu: Osyčany u Nezamyslic, na vinném keŕi ze
zeme vyrostlém a strom, radlici a krojidlo Ŕeznovice u Ivančic:
— pták sedí na prostrednim suku ostrve: Lazce u Prostéjova:
na parezu, drže v zobáku ratolest: Bánovice u Jemnice; na
suché vetvi: m. Ménín (V. 11,) a Podolí u Brna (XIV, 6): na
strome: Bystrice u Bánova, Pavlovice u Koietina: pták na
strome, vedie 2. strom, na pravo radlice: Vážany u Viškova;

Obr. 21. Pečef a znak méstce
Hrádku u Jaroslavic

— 148 —

pták s vyzdviženými krídly: Bohdikov u Losína, Novosady, ves
u Kroméľiže (teď predmestí Kromérižské) ; s rozepjatými krídly
stojí na oseknutém pni se 4 vetvemi: Bratrejov, Lhotsko, Lutonín
a Prlov n Vizovic; — letí nad zemí: Kozí Lončky a Nýdek
u Hranie.

4. Obojživelníci, ryby a jiná zviŕata.

Z ostatnich zvirat vyskytují se na obeeních znacích nejvice
ryby a rak, méné jiné. Z obojživelníkň mají:

želvu Žabná u Místka;

žábii v dolním poli znaku m. Tršice (obr. VIII. 7.);

hada u nohou sv. Michala MedUce u Krumlova (obr. III. 8.),
v zobáku čápové Hradec u Usova;

rybu Bedŕichovice u Brna (XIV. 4.), Jermaň u Litovle, Lhotka

a Obyčtov u Žďára; rybu na vode plovoucí: Osláv u Budišova;

rybu a nad ni kvítek Tečiee u Rosic (VI. 5.); rybu a radlici:

Hevlín u Jaroslavic; v dolním poli štítu rybu ve vode, v horním

poli uprostred strom, po stranách radlici a pulmésíc Vicomélice

u Bučovic; — kapra Ráječko u Zábreha, Vatín u Žďára; —

— štiku pokosem ve štíte m. Rosice u Ivančic; — ve štíte rybu

šikmo vzhäru: m. Brunzeif u Rymafova;

— kapra a štiku m. Litovel; — 2 ryby:

Číkov u Bíteše na čtverhranné pečeti

(obr. 22.), Doubravice u Jívové, m. Hrušo-

vany u Jaroslavic (V. 8.), Potučník u Losína;

dole 2 ryby kŕížem položené, uprosU-ed štítu

bi'evno a nahore 2 hrozný : m. Dolní Vistonice

u Mikulova a Polava u nich: — 2 ryby ve

Obr. žž. Pečet a znak stľedním poli Žerútky u Kunštátu ; — 2 ryby

Číkova u Biteše. krížem položené Pulgarov, Začany u Zidlo-

chovic, a pod nimi raka Bohuslavice u Bru-

mova; — 2 ryby po stranách 2 ostrví kíížera položených Dyjá-

kovice u Jaroslavic; — 2 ryby a nad nimi korunu Buč u Žďára;

raka: Červená Lhota a společné s ni dily Hrabí a Rimic

u Litovle, Lupenné u Svitav, Pasohlávky u Mikulova, Rakodavy

u Tovačova; raka a rybu Chrbov u Tovačova; v oválním poli

i. raka, 2. sv. Jiŕí, mezi poli kvetinovou ozdobu: Lhota a Strené

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. VII!.

Slávik: Znaky a pečeti.

Tab. IX.

AiKOšt Krejčí.

— 149 —

u Litovle; — 3 kusy račích klepet ve štité a nad ním ruku
m. Mérin u Vel. Meziiiči;

okrídlený hmyz: Kfidlovice u Jaroslavic.

5. Rostliny.

Rostliny zdobí často obecný znak, nejvice e^ý strom,
v krajinách vinorodých réva a lírozen, bud samy nebo ve spojení
s jinými predmety, zvlášté hospodárskymi, pak rúže a rozličné
kvetiny a kvety, podobné j ako v národním vyšívaní a matovaní.

Strom rozličného tvaru mají ve znaku: Nová Bela u Pásková,
Bohutice u Znojma, Brezová a Hrobice u Vizovic, Cvrčovice
u Židlochovic, Gechôvky a Dobrochov u Prostéjova, Dfínov
u Zdounek, Hodice u Treste, Hajany u Brna (XIV. 3.), Horní
Ves u Holešova, Jarcová u Valaš. Meziiičí, Kfesťanovice u Dvorcô,
Kľtiny u Brna (XIV. L), Kvetín u Mirova, Lesonice u Krumlova,
Lhotice u Búdková, Lhota X'edášovauBrumova, Ludmírov u Konice,
Misti'ice u Uher. Hradižté, Dolní Moravice u Sovince, Odrhce
u Litovle, Pičinek u Dacie, Pfibyslaviee u Bíteše, Sokolom Dolní
u Uničova, Stará Ves u Rymaŕova, Stošikovice u Bohunic, Studnice
u Víškova, Svatobofice u Kyjova, Svinošice společné se Sv. Kate-
ľinou a dilem Šebrova u Blanska, Vítova u Holešova, Vítovice
u Slavkova, Vranin u Jaroméric, Vranovice u Prostéjova, Záhradka
u Náméšté; — strom s rozložitými silnými vétvemi Mouchnice
u Bučovic; — strom s vysokým pnem a malou korunou Prosatin
a společné Blahoňov, Jestrabi, Nová Ves a Pánov u Kuŕimé; —
strom s plody Ivan u Židlochovic; strom o suchých vétvích,
na vetvi ptáka Kotvrdovice u Blanska; strom a 2 kvety
po stranách m. Osvétimany; strom, u neho kvétoucí rostlinu
Zákŕany u Ivančic; pod nim 2 kúpy Krčraaň u Olomouce;
strom ovocný, na pfič pod korunou prede pnem radlici Zá-
stfízly u Stfílek; pod nim radlici Leskovec u Koryčan; strom
a radlici Babice u Brna, na pfič radlici Staré Hvézdlice u Bu-
čovic; strom a vedie krojidlo Kožušice tamtéž ; nad nim radhci
a krojidlo Kladná, Pozlovice a Ŕetéchov u Luhačovic; strom,
radlici a košatý strom ovocný Krbová u Vel. Mezifíčí; strom
a krojidlo Tŕesovice u Krumlova; strom a po stranách sekeru
a radhci Rudice u Rájce; pŕes jeho kmeň sekeru ki'ížem polo-
ženou Pénčice u Pferova; pod ním 2 sekery kŕížem Mouŕinov

— 150 —

u Bučoviu ; pod nim radlici a kosí ŕ Radotiee u Pulie ; pod
ním u korene motyku a sekeru Lopeník u Uher. Brodu; u neho
špicatý k amen a po stranách pňlmésíc a hvézdu Détkovice
u Prostéjova ; v rozdéleném štíte strom, púlmésíc a hvézdu m. Jivová
u Šternberka; strom mezi 2 skalami Branškov, Lažanky
a Marsov u Kufimé; 2 stromy Lukoveček u Holešova, Poteč
u Brumofa; 2 na pahrbkovité zemi, na prvním štihlém sedí
pták, pod 2. košatým stojí myshvec a mírí na ptáka: Vohančice
a Herotice u Tišnova; strom ovocný, pod ním oprena kosa na
pravé strane, cep stojí vedie stromu v levo, Krhov u Hrotovic ;
na pni stromu ovocného pod korunou naklonený štítek a na nem
CR (začátečni písmena pánova, Karia Rogendoríá) Rogendorf
u Blanska; po stranách stromu 2 veže m. Dolní Dunajovice;
strom a nad ním radlici Veselíčko u Lipníka ; 2 lesní stromy na
svahu kopce Nemilov u Úsova; 3 na kopcích Bzová u Bojkovic
a Mladoňov u Šumberka; 4 jehličnaté stromy na škále Prístba
u Jaroméŕic; les, 3 velké stromy a 3 menší, nad menšími na-
hnutou sekeru Klepáčov u Viesenberka;

vete v se 4 listy Horní Vilímovice u Tŕebíče, s 5 kvety
Stľítéž u Tŕebíče, s plody Nejdek u Lednice, Pavlovice u Husto-
peče; — vétev s ovocem a radhci Ždarna u Boskovic; — vétev,
radlici, krojidlo a hvézdu Bynina u Vel. Meziŕíčí; — suchou vétev
a kopáč kŕížem položené m. Rajhrad (V. L);

vétev dubovou se žaludy: Karlov u Sovince, m. Lanžhot
u Bŕeclavé, Mikulčice a Ratiškovice u Hodonína, Nová Ves
u Uher. Ostroha ; s 1 žaludem Savín u Litovle, s 2 žaludy Lide-
ŕovice u Strážnice, Mladč u Litovle, Snovídky u Bučovic; se 3
žaludy Bukovinka u Brna (XIV. 5.), m. Modrice u Brna, Rohatec
u Hodonína, Šumvald; 2 žaludy s 2 listy m. Pouzdrany u Miku-
lova; 3 žaludy spojené Milokošt u Uher. Ostroha; v horní polo-
vici 3 žaludy. v dolní bŕevno m. Lednice;

r at o les t Mešovice u Jemnice, s 3 listy Rímov u Sádka,
s 3 kvety Edrovice u Rymafova, Ghýlice u Uher. Ostroha; s 3
kvety, nad štítem andéla Kvačice u Uher. Ostroha ; ratolest a šíp
kŕížem položené a 4 ružice Hrušovany u Židlochovic; ratolest
a vedie radlici a motyčku kŕížem položené, nad radlici kŕížek
Jasenice u Náméšté; — list javorový Židenice u Brna (XIV. 8.);

ostrevse4 suky na horní strane m. Vlachovice u Brumova;
ostrev, korunu, W a j. m. Fulnek; ostrev a rúže Glisté Soboto-

151

viee u Rajhradu (IX. 8.) ; 2 ostrve položené kiižem m. Letovice
u Boskovic a Ždár (str. 5. a 23.); ve stŕibrném štíte 2 hnedé ostrve
kŕížem položené a raezi nimi 3 hvézdy m. Mistek (obr. 23.); po
stranách 2 ostrvi 2 lyby Dyjákovice u Jaro?lavic; na 2 ostrvech
kHžem položených leží rámec, drží jej 2 česti Ivové, nad ním
púlmésíc a hvézda: m. Lysice n Kunštátu;

b ŕ e v n o sif ované uprostred štítu m. Kojetín (str. 5.1i obr. 24.) ;
bŕevno šikmé s 3 hvezdárni m. Ždár (str. 23.) ; v 1. polovici štítu
Í3ŕevno, v 2. kohouta m. Višňová (V. 0.) ; uprostred štítu na
pfíč bŕevno. nad ním 2 a pod nim 1 radlici Pistovice u Račic;
bfevno, 2 šípy a 3 kvetiny Sedm Dvorňv u Šternberka;
2 bŕevna m. Brno v pflvodním znaku (str. 11. — 12.); 2 bfevna
a pod nimi 2 hrozný Horní Rojanovice u Hustopeče; 2 bŕevna,

Obr. ±i.
Znak mesta Mistka.

Obr. i>4.
Zaak mesta Kojelina.

Obr. 25.
Znak mesta Vizovic.

tosíf a j. m. Žeraviee u Kyjova (VIII. 5.): 2 bŕevna v dolníni
poli a j. m. Bystrice p. Hostynem ; 2 bfevna ve štítku, jejž drží
medveď, rychta Radkovská u Telče (VIII. 1 .) ; 3 bfevna ve štítku
rychta Vanovská u Telee; 3 bfevna vodorovná m. Dolní Bobrová,
Loštice; 3 bfevna a nad štitem 7 per m. Kunštát (V. 4); 3 bfevna
v horní polovici, 2 hrozný v dolni Kŕepice u Židlochovic (IX. 2.) ;
3 bfevna v horním polí. nad štitem hlavu andélovu m, Vízovice
•(obr. 25.); 3 bfevna a kolem 6 hvézd m. Nívnice.

V krajinách vinorodvch nejobyčejnéji mají révu: m. Nosi-
slav (str. 15.), Židlochovice (V. 2.), Ostrovačice u Rajhradu, Újezd
u Uher. Brodu ; se 4 hrozný Chvalkovice u Bučovic (obr. 26.) ; révu
kolem tyče, kosíi a hrozen Sobúlky u Kyjova; vinný kef s hroznem
íl kosíf: m. Oslavany a Padochov u nich; vinnou vétev

11*

— 152 —

s hľoznem Dolní Bojanovice u Hodonína; hroz en m. Hustope&
u Brna (v. obr. 19.), Prusy Nem. u Víškova, Stáhle Malé u Ryma-

ŕova, Újezdee u Buchlova, Zblovice u Bi-
tová; hroz en, nad ním 3 kvety, vedie
kosíŕ: Žbánice u Višňové; hrozen a
ptáka u neho Osycany u Nezamyshc;
hrozen a kosíŕ: Biskoupky u Krumlova,
Némčičky u Plavče, Nemecké Kounice,
Suchohrdli a Nový Šaldorf u Znojma^
Ostopovice u Brna, Starovice a Sta-
rovičky n Lednice; v rozdéleném štíte
hrozen a kosif Bŕestek u Buchlovic, Sardiee
u Kyjova (VIII. 3.); hrozen a radlici
Gueice u Krumlova a Zbejšov u Ivaneic;
nahore hrozen a kosíŕ, dole radlici Starý Šaldorf (IX. 8.) ;
nahoŕe hrozen, kvítek, kosíŕ, dole radlici a krojidlo
kŕížem položené Vírovice u Znojma; hrozen vína, po stranách
2 kosíŕe Písek u Veselí n. M. ; — hrozen a kosíŕ, pod nimi radlici
Petrov u Strážnice; — kolem hroznu a kosíŕe 3 hvézdy Kohou-
tovice u Brna; — hrozen, kosíŕ a kosu Medlov u Židlochovic;

Obr. 26. Pečeť a znak
Ghvalkovic u Bučovic.

Obr. 27. a 28. Pečeť a znak Valtrubic a Mackovic.

— pod révou v levo radlici a v pravo kosíŕ Nová Ves u Bŕeclavé-
a Téšany u Klobouk; — hrozen, radlici a kosíŕ Dobelice, Dobŕensko
u Krumlova; — hrozen, radlici a krojidlo Mackovice u Jaroslavic
(obr. 28.) ; — hrozen, kosíŕ a s n o p Alexovice u Krumlova ; — hrozen
s 2 listy, kosíŕ a hvézdu Medlovice u Buchlova; — hrozen
a šíp Bohuslavice u Kyjova; — hrozen, kosíŕ a rýč Vlčnov
u Uher. Brodu ; — 2 hrozný a 2 kosíŕe : horenské právo v Bzenci

— 153 —

(I. 4.). Tasov u Uher. Ostroha: — 2 hrozný a 2 ryby m. Dohii
Vistonice: — 3 hrozný Horní Nikolčir-e ii Židloc-hovic:

obilí stojaté v dohii časti štítu, nábore 2 nože krížení po-
ložené Osek u Lipnika (VIII. 7,); snop obíH Kyničky u Čech
u Plumlova; snop a pole s klas)- Jenč u Blanska; snop a 2 kvitky.
nad ním kŕižek Drásov u Tišnova (X. 2.); snop, po jeho stranách
ľôžice, dole radlici Žeranovice u Holešova: snop a pod nim srp
m. Rouchovany (str. 141.): snop, po stranách 2 ružice a pod ním
radlici Lovéšice u Pŕerova; snop a za ním 2 cepy kfižem Ohra-
zenice u Jaroméŕic a Nové Syrovice u Budéjovic; 3 snopy Hlinný
u Zďára, Nová Ves u Nového Mesta; 3 klasy dole spojené
a po stranách kvitek Stáhle Velké u Rymafova:

j e telový list Dvofišté k špitálu Bystrickému n. P., Velvíz
u Sumberka; kolem neho 4 rĎžice Milonice u Bučovic; trojlist
a náčiní na mícbání povidel (dle povesti pňlmésío') a 2 hvézdy
(Ihromeč u Biudova (VI. 9.):

rozvitou rúži na vetvi Lípovec u Dačic;

rúži 51istou mesta: Hodonín (červená rfižc 51istá v bílém
poli), Telč (víz dále zmeny a XV. 5.\ Mrákotín, Studená u Telče
(VII. 7,), Želetava; vsi : Pavlov a Tŕeštice u Telče, Senická u Litovle:
rôži na štíte v horníni poli a bŕevno v dolním rychta Lhotecká
a Olešná u Telče (Vili. 2.) ; ve štíte rozečtvrceném m. Slavonice
v 1. a 4. poli ôlistou ruži. v 2, spouštécí mŕíž k bráne, ve
3. ohradu neb plot z kola (II. 6.): rĎži se 4 listy u stonku Roz-
vadovice u Litovle; 2 rúže a mfížoví m. Archlebov (V. 6.): ruži
Slistou rychta Meziŕíčko, Pavlov a j. u Telče, Český Rudolec
u Dačic; — rúže a j. Rebešovice u Rajhradu; — 3 rúže Fre-
lichov u Mikulova; 3 rúže a j. Svitávka (str. 20.).

Když Litenčice za mestečko vysadil král Ferdinand I. 1535
po žádosti pána Jana Kropáče z Nevedomí, nadal je znakem pá-
novým (lihe) a po jeho pfíjmení takto: „Štít na dvé od spodku
až k vrchu rozdelený, pravá polovice červená a leva blankytná,
v té červené polovici jsou tri 1 i 1 i e bilé na húlkách, dvé k vrchu
kfížem a tretí uprostred nich k spodku preložené a v druhé po-
lovici blankytné kropáč bilý vzhúru stojí" ;

lilii heraldickou dostaly též Arnoltovice u Sovince, lilii a
hrozný m. Ždánice; — lilii a pňl zavinuté strely Čechy u Plumlova
(VIII. 8.); — 3 lilie Mérotínek u Rymafova (VlII. 11.), Vranovice
u Židlochovic: — 3 lilie a j. m. Bzenec (str. 14.);

— 154 —

rostlinii neurčitou s 5 vetvičkami Tyloviee u Rožnova: —
rostlinu jitroceli podobnou Popúvky u Brna ; — 3 rostliny Javofín
u Mirova;

kvetinu ve štíte, nad ní korunku Ghomiž u Holešova;

— rozvetvenou s kvety Šebkovice u Lesonic; — s 3 vetvičkami
a 3 plody Martínkov u Lesonic; — s 3 kvety Lipinka u Úsova,
Podolí u Mohelniee (VI. 7.); — s 5 kvety Svatoboŕice u Kyjova;

— kvetinu v nádobe Loučka u Šumberka, kvetiny v ní Karlovec
u Dvorcu; — 3 kvetiny v hrnku Slup n. Gule u Jaroslavic; —
3 kvetiny s hvézdovitými kvety Pŕedklášterí u Tišnova;

kvet jednotlivý Kŕetín u Kunštátu, Zdéchov u Vsetina; —
kvet s 2 tyčinkami Krivá u Sovince ; — 51istý kvet Podolí u Mohel-
nice; — kvítek s 5 kvety a j. Bečva Dolní (X. 5.); — 3 kvety na
jednom stonku Kateiinice u Vsetina; — 3 kvety Jezovice u Tfešté,
Micmanice u Jaroslavic, Orlovice u Viškova, Ostrý Kámen u Svitav,
Podolí u Mirova, Rychnov u Mor. Tŕebové, Slavkov u Nivnice;

— 3 kvety, na prostŕedním sedí ptáček : Holešín, Javoŕí u Mohel-
nice. Svetlý u Šebetova; — 3 kvety nad radlici Ŕikovice u Píe-
rova ; — ve štíte tri včtší a 2 menší kvety ze zeme vyrostlé, nad
štítem korunu Radkovice u Hrotovic ;

vene c Horní Moravice u Sovince.

6. Telesa nebeská a veci pozemské.

Slunce a mésíc stkví se ve znacích obyčejné u jiných zna-
mení, hvézdy ozdobují znak buď samy nebo s jinými vécmi; méné
spatfLijí se oblaka a z pozemských vecí hory, vrchy a škály. Tri
z nich dostalo mestečko Jivová u Šternberka ' r. 1581: „štít
uprostred pŕímo dolň rozdelený, leva polovice téhož štítu modré
neb lazurové a pravá červené neb rubínové barvy ; v levé polo-
vici štítu mésíc špicemi k pravé strane obrácený, pred nimž
hvézda se šesti špicemi žluté barvy, v pravé polovici u spodku
tri pahrbky zelené, z nichž na prostŕedním nej vyšším zelený
dub vyrostlý stojí".

Slunce záŕící má Lubomér u Spálova, slunce nad radlici,
kvitky a hvézdu Pičin u Telče; slunce nahoŕe, dole radlici a
krojidlo, po jejich stranách lilie Senetáŕov u Rájce; — púl slunce
stranou nad pluhem Markvartice u Telče ; — p ň 1 m é s í c s hvézdou
Stará Bŕeclav (V. 10.), s kŕížem Derfle u Uher. Hradišté (VII. 12.);

— 155 —

Obr. 29. Znak inést.
Velké Bystrice u Olom.

— pňlmésíc, hvézdii a j. m. Lysice, Nezamyslice u Kojetína; —
púlmésic a po stranách 2 hvézdy, nad ním štítek s bŕevnem
Béhafovice ii Hrotovic ; — pôlmésic a 3 hvézdy m. V. Bystrice u Olo-
mouce (obr. 29.); — hvézdy kolem sv. Isidora Knéhnice u Šebe-
tova; — hvézdu m. Mirov, Pohof u Fulneka;

— hvézdu s 5 paprsky Brusný a společné obce
Podolí, Repka a Veseh u Lomnice, — se
6 m. Nové Hvézdlice ; ve štítu rozečtvrceném
4 takové hvézdy m. Koldštýn; se 7 m.
Šilperk u Zabieha, s 8 m. Bojkovice, m.
Dvorce u Berouna a ves Hučovice u Štern-
berka ; — hvézdu, kosif a hrozen vina Bre-
zovice u Kyjova; — nad hvézdou kŕiž Popice
u Znojma; — nad ni kríž, po stranách
kosíí a hrozen, kolem kríže 6 hvézd Havra-
níky u Znojma; — hvézdu, v ní rflži Slistou

a v této kríž, Tylov u Sovince: — hvézdu, sekeru a nad ní W
Veska u Olomouce: — hvézdy aj. m. Mikulovice (str. 16.), Mistek
(obr. 23.); 3 hvézdy ve štíte Veleboŕ u Úsova; v rozdéleném štité
nahoŕe 3 hvézdy, dole radlici a krojidlo Pískov a Uničova;

oblaka, hvézdu a j. Petŕvaldíky (VI. 6.);

mračno, blesk a loďku na vode rozvlnéné Bolelouc
u Tovačova (VI. 10.);

horu zelenou a nad ni zlatou hvézdu m. Šternberk; —
3 hory, na prostrední praporec obrácený v pravo m. Jimramov;

vrch; po ném beží 3 zvífata, kolem štítu fafrnochy a nahoŕe
hrábé a špičák kfížem položené Solanec u Rožnova; — 2 vrchy,
údolí a j. m. Mikulov (str. 20. — 21.); — 3 vrchy, nad nimi
velkou hvézdu, kríž ozáfený a vénec, v ném Z: Zašová u Val.
Mezifíčí ;

škálu m. Freištein u Vranova ; — na ni veže a j. m. Šumberk
(str. 19.); — škálu, slunce a strom Horní Újezd u Jaroméfic; —
na ní 4 lesní stromy Pŕistba tamtéž.

7. Báječná zvífata a potvory.

Nestvúry neb obludy složené z tela lidského a zvífecího, jež
se vyskytují v šlechtických a jiných znacích, v obecnich nebyly
oblíbeny.

— 156 —

Noha (gryfa) má ve znaku m. Slavkov (viz str. 18. a II. 8.);
noha, pod ním kvítek, u zobáku hvézdu Greifendorf (IIL 4.)
a Ločnov u Svitav;

saň m. Dolní Kounice (str. 19.), Ochoz u Tišnova;

dvouhlavého orla v novém znaku m. Brno (str. 13.) a ves
Rovensko u Zábŕeha.

8. Umelé veci.

a) Nástroje a náčiní hospodáŕsl<é a ŕemeslnicl<é.

Po hlavnim zamestnaní obyvatelu dostaly mnohé obce zna-
mením pracovní nástroj a náčiní, nejčastéji hospodárske veci,
radlici, krojidlo, kosíf, buď samy jednoduché nebo rozmanité
zdobené kvítím, hvézdami a j., pak sekeru, motyku, kopáč, hor-
nická kladiva a p.

Tvrdonice u Breclavé r. 1538 Ferdinand 1. vysadil za
mestečko a nadal je erbem a pečetí: „štítem modrým, v némž
se dvé radlice a pňl kolečka p lužní h o spatŕuje".

Pačlavice u Zdounek též r. 1538 vysadil za mestečko
a nadal erbem neboli pečetí, zejména ..štítem červeným, v némž
na kríž dvé krojadla plužní barvy železné se spatŕují".

Radlici mély ve znaku, pokud známo, obce: Bačice
u Hrotovic, Baskov u Znojma, Biskupií^e u Jevíčka; Bohdalov,
Borusov, Derŕlík, Kunčina, Dlouhá Loučka, Malikov, Mladéjov,
Nová Ves, Pačov, Prklišov, Radišov, Radkov, Horní Rudná,
Sušiče, Šnekov, Útéchov u Mor. Tŕebové; Bohdíkov u Rudy n. M.,
Bhžkovice a Bojanovice u Znojma; Borek, Dobrohošt, Hermanec,
Hostkovice, Hfišice, Ghlumec, Manešovice, Matéjovice. Stojíčov
a Toužín u Dačic; — Borotice u Znojma, Brníčko u Uničova,
Bŕezí u Osovské Bítišky, Brezina u Brna, Budkov u Jemnice,
Bukovice u Viesenberka, Bukovina u Brna ; — Gitonice u Znojma,
Gernovice u Brna; Čížov, Hosov, Myšín, Pístov, Popice, Rancíŕov
a Rošice u Jihlavy; — Dančovice a Dédiee u Jemnice, Drásov
u Tišnova, Dražovice u Víškova, Drozdov u Zábŕeha ; —
Holešice u Telče, Hoštice, Hrabenov a Janoušov u Rudy n. M.,
Hrachovec u Val. Meziričí, Húzová Moravská u Šternberka, Hvozd
a Polom u Konice: — Ghvalkovice u St. Hobzí, Ghvalovice
u Znojma; — Jasená, Pozdéchov a Raková u Vizovic, Javurek
u Ivančic; — Ketkovice u Náméšté B., Klentnice u Mikulova,

— 157 —

Kloboučky a Kozlany u Bučovic, Klučov u Hrotovie, Klužínek
u Jesence, Komnátka u Rudy n. M.. Kravsko u Znojma, Kfemenov
u Mirova, Kroví u Vel. Meziríči, Kundratice n Kŕižanova, Kuno-
vice u Kelče, Kvítkoviee u Napajedel: — Lidečko u Brumova,
Lhota u Víškova. Lhota Chrastová u Svitav, Lhota Štédrákova
u Rudy n. M,, Lhotice u Náméšté B.. Lhotka u Cekyné a u Valaš.
Meziŕičí, Lomnická u Tišnova, Lubnik u Zábŕeha, Lužice u Hodo-
nina; — MaUnky u Bučovic, ^íartinice a IVliškovice u Holešova.
Mašovice u Znojma, Medlovice u Viškova, Mirošov u Brumova.
Mladejov u Mor. Tŕebové,]\Ioskov u Uničova, Mramotice u Znojma; —
Nebštych u V, Biteše, Nedašov u Brumova; Nemotice, Nesovice
a Nevojiee u Bučovic: Némčí Horní u Uher. Ostroha, Nenkovice
u Ždánic ; Nová Ves u Losína ; — Obec u Brna, Oišany u Rudy n. M.,
Opatovice u Víškova, Osnovice u Bitová, Otratice u Náméšté B. : —
Peč u Telče, Pénčičky u Pŕerova, Pisárov u Šilperka, Písečné
a k nemu príslušné obce Novosady a Slavétín u Jemnice, Podmole
a Pŕímétice u Znojma, Ponétovice u Brna, Popovice u Rajhradu,
Postŕelmuvek u Zábŕeha, Prusy u Pŕerova; Raclavice, Rošténice
a Rybníčky u Viškova, Radomilov u Rudy n. M., Radostice
u Brna, Rapotice u Náméšté, Rousko u Kelče; Ŕehoŕov u Jihlavy,
Ŕičany u Ivančic; — Selec u Mikulova. Seninka u Vsetina.
Senohrady u Náméšté, Sivice u Slavkova, Spélov u Batelova,
Dolní Studénky u Zábŕeha, Stŕebice u Holešova, Sfŕelná u Bru-
mova, Stŕemeníčko u Litovle, Stŕitež u Valaš. Meziŕičí; — Šanov,
obnovená ves u Hrušovan, Šumice u Krumlova. Švábov u Bate-
lova; — Tetetice u Nezamyslic. Arnoštov, Bezdéči, Pečkov,
Petrôvka, Rozstání a Umirázka u Trnávky; Tŕesov u Náméšté B.,
Turovice u Dŕevohostic; — Uhŕice u Bučovic, Újezd u Boskovic;
— Václavov u Zábŕeha, Víckov a Vidonín u Bítišky Osovské, Vír
u Kunštátu, Hvozdečko u Litovle, V^šechovice u Tišnova; — Záblatí
u Vel. Meziŕičí. Zňatka u Náméšté B. ; — Železný u Tišnova.
Žerotice a Žerutky u Znojma;

radlici a nad štitem zubŕí hlavu rychta Roženská u Pern-
šteina (X. 4.):

2 radhce Kojetice a Tŕebetice u Jemnice, Stŕižov u Tŕebíče ;
2 r. kŕížem položené Petrovice u Viesenberka; v rozečtvrceném
štité v každém poli radlici hrotem nahora a ostrím k okraji
štítu obrácenou Rudlice u Plavče; — r. a začáteční písmena
obcí: Bohuslavice, Hladov, Oišany, Vápovice, Vilímeč Dolní,

158

Vystrčenovice u Nové Ríše; Bulikovice u Budéjovic; r. dolft
ostfím obrácená, nad ní 2 stromky, a nad nimi letí pták: Obét-
kovice u Kojetína; r. a nad ní koníka má Lliota u Šternberka;
r. a na ní vyrytý k o si ŕ Nová Ves u Oslavan; — r. a nôž
Stŕíbrnice u Kojetína; — r. a po stranách 1 räžice Jackov
u Budéjovic; — r., na ní vyrytou rôžici a po stranách 2 ružice
Láz u Budéjovic; — r. ozdobenou kvitím po stranách a jinak:
Babice u Lesonic, Bŕezinky u Jevička, Krchleby u Mirova, Mezihoŕí
u Trnávky, Marhéfy u Bučovic (viz obr. 30.), Pavlovice u Bohdalic,

Petruvka u Mor. Tfebové, Slavičky
u Tŕebíče, Sudice u Náméšté, Stará
Trnávka ; — r. a po stranách 2 kvety:
Dohií Jeršpice u Brna {XII. 1 1), Jetfichov
Li Mor. Tfebové, Loukovice a Ŕípov
u Tŕebíče, Preskáče a dil Pfešovic
u Hľotovic, Slavikovice u Rousinova;
— r. a 2 kvítky po stranách : Bačkovice
u Jemnice, Petrov u Mor. Tŕebové,
Popovice u Rosic; — r. a kvítek se 3
kvety Udanek u Mor. Tŕebové; —
r. a 3 ružice Domášov u Ivančic; —
u r. kvetinu Domamil u Budéjovic, Linhartice u Mor. Tŕebové;

— r. a 2 trojHsty Vokarec u Náméšté B.; — 3 kŕĺžky kolem
ní Benkov u Qničova ; — nad níhvézdičku Giiudčice u Tišnova ;

— nad ní hvézdičku a po stranách kvítky Hunkovice u Židlo-
chovic, Unášov u Vranova; — 4 hvézdičky kolem ni Hlivice
u Uničova ; — kolem 6 hvézd Hrabová u Zábf eha, Pomyč u Vranova ;

radlici a krojidlo: Bezdékov u Mohelnice, Bezmérov
a Hradisko u Kojetína, Bohdalice u Bučovic; Božice u Jaroslavic,
Brabice u ,Vršavy, Budkovice u Krumlova, Buč a Lechovice
u Znojma; — Gerné, nyní Gervenka, u Litovle; — Dobročkovice
u Bučovic, Drnovice u Kunštátu; — Hlubočany u Víškova,
Hvozdec u Tišnova; — Jedov u Náméšté B., Jestŕebíčko
a Pobuč u Mirova, Jinačovice u Brna (XIV. 13), Jindŕichovice
u Telče; Jiratice u Jemnice; — Krnčice u Budéjovic; — Laškov
u Konice, Lelekovice u Brna, Lesnice a Pivonín u Zábŕeha,
Letošov u Bučovic, Lhota Bila u Litovle, Lhota Nová u Stráž-
nice, Loučka Horní u Tišnova; — Majetín u Pŕerova, Medlov
u Uničova, Nemochovice u Bučovic, Némčice u Rájce, Nová

Obr. 30. Pečeť a znak Marhéf.

159

Veska u Dvorcu; — m. Uherský Ostroh: — Pocoueov u Tŕebiče,
Proseničky u Lipnika, Pŕibram u Rosic, Prímétiee u Znojma:

— Rájec u Blanska, Rajhradice u Rajhradu; — Slatina u Brna
a Hrotovie, rychta Stvolovská u Kimštátu: Šašovice u Telče; —
Téšice u Hodonhia, Tovéŕ u Olomouce; — Ujezd Zadní u Uničova;

— Vanovice u Boskovic, Velatice u Brna, Všetuly u Holešova;
Žeravice u Pŕerova;

r. a krojidlo kfižem položené: Bratrošov u Šum-
berka, Domažehce u Dfevohostic, Kladky u Jevička, Korytná
a Suchá Loza u Uher. Brodu, Dolní Radíkov u Dačic, Rako-
vice u Konice, Rapotín u Šumberka, Šebetov u Boskovic,
Vendolí u Svitav. Vratikov u Boskovic, Vrbka Velká u Stráž-
nice ; — r. a krojidlo krížení položené a kolem kvitky
Stavenice u Usova; po stranách žaludy Hrabétice (str. 27.); —
r. a krojidlo kŕížem, pod tím hrozen Hodejice u Slavkova; —
r. a krojidlo kŕížem, stranou 2 kosiŕe a nad tím hrozen Derflice,
obnovená ves u Znojma; — r., krojidlo a hroztn: Rozdrojovice
u Brna, Téšov u Uh. Brodu; — r., krojidlo a kvet dolu svislý
Police u Mohelnice; r. a krojidlo, pod nimi srdce s 3 kvety
Gáslavice a Gechočovice společné u Tŕebiče; — r. a krojidlo,
nad nimi livézdu: Petrovice u Rájce, Svébohov u Zábfeha; —
u radlice 3 hvézdy. u krojidla 1 hvézdu Bohutin u Šumberka;

— r., krojidlo a kolem 7 hvézd Svinov u Zábŕeha; — r. a kro-
jidlo, kolem nich hvézdy, jednu na radlici Babice u Rosic; — r.,
3 hvézdy a nádobku Roketnice u Tŕebiče; — r., kolem ní 5 hvézd,
nad ni krojidlo Vážany u Šebetova; — r. a krojidlo, po jedné
strane 4, po druhé 3 hvézdy Tavíkovice u Hrotovie; —
r., krojidlo a j. Hradčany u Prostéjova; — r. a krojidlo, pod ní
2 kŕízky Uhŕice u Šebetova;

r,, krojidlo, kosíŕ aj. Bližice u Koryčan; v rozečtvrceném štité
radlici a krojidlo, dole kosíŕ a révu Vrbovec u Znojma; — r. v pravo,
u ní ruži a pod radlici snop, v levo krojidlo Noŕízov u Kuŕimé;

— radlici, kvitek a hvézdu, nad radlici s lune e s paprsky Pičín
u Dačic; r., krojidlo, hvézdu a j. Rečkovice u Brna (KU. 1.): —
r. a j. Nenkovice u Ždánic, Tištín u Kojetína, Želechovice u Uni-
čova; — r., krojidlo aj. Rudka u Ivančic, Zadní Ujezd u Uničova;

— r. a 2 krojidla Holasice u Rajhradu, Stanovište u Biteše
(obr. 31.); — radlici, otku, krojidlo a ptáka na ratolesti Pivin
u Kojetína; — r. a p o dávky, v pravém rohu štítu 3 hvézdy

— 160 —

šikmo Rybníček u Šternberka; — r. a r o ubi k krížem Ghrudi-
chromy u Boskovic : — r. a srp Lázníčky u Lipníka; — r. a
snop dedina Hrotovice z r. 1G81 ; r. a 2 snopy Nem. Malkovice
u Bučovic (obr. 32.)^); — r., za ní cep a sekeru kfižem položené,

Obr. 31. Pečeť a znak Stanovíšť
u Bíteše.

Obr. 32. Pečeť a znak Ném.
Malkovic.

nad ní krojidlo Kŕtomil u Bystrice p. Host. ; — r. a sekeru
Habrňvka u Brna, Mladoňovice u Búdková, Žabečná Lhota u Pŕe-
rova; — r., po stranách krojidlo a sekeru Ostrov u Rájce; —
nad ni sekeru a motyku kfižem, kolem hvézdy Vidče u Rožnova;
— r. a kosu Markvarec u Dačic, Pňovice u Uničova, Popovice
u Pŕerova; r. a kosu kfižem položené Lažany u Jaroméric,
Lipnice u Dačic, Znorovy u Strážnice; — r., kosu a po stranách
2 kvety Lodenice Moravské u Olomouce ; — r., kosu a kosif Opato-
vice u Rajhradu (X. 7.); — r. a srp Lázničky u Lipnika, Mora-
vany u Buchlova; r., krojidlo a srp Vétefov u Ždánic; — nahoŕe
r. a dole pil u Lidefovice u Dačic; — r. a kosiŕ Bílovice, Horní
Jeršpice (XIL 12.) a Komín u Brna, Flornice u Jemnice. Knéž-
dub a Sudoméŕice u Strážnice, Komofany u Víškova, Krumvíŕ
a Muténice u Hodonína, Kuchafovice a Kyjovice u Znojma, Mout-
nice a Zabčice u Židlochovic, Načeratice u Znojma, Silôvka a
Trboušany u Dol. Kounic, Šakvice u Hustopeče, Tulnice u Vršavy,
Zarošice u Zdanie; — radlici, kosíŕ a hrozen Bošovice u Ždánic,
Bračice, Malešovice a Neslovice u Dol. Kounic, Bystrice (Bystrc),
Kobylnice, Pŕízŕenice (XIL 7.) a Rozdrojovice u Brna, Diváky

1) Obrázky č. 8.— 13., 11., 2f).— 28., 30.— 32. láskavé pujčil z Vlastivedy
Moravské si. Musejnl spolek v Brne.

— 161 —

u Klobouk, Jezeŕany u Krumlova, Xémčice u Oslavan, Prušánky
u Hodonina: — ľ., kosiŕ a j. Hostérádky u Ždánic ; — ve štité
na zdél rozdéleném radlici, kosíŕaj. Suchohrdli u Krumlova; —
r., kosiŕ a kolem hvézdy Knéhnice Moravské u Tišnova: —
r. a révu Zvérkovice u Bndéjovic; — r. a hrozen Ledkoviee
u Oslavan, Pračice u Znojma, Ŕeznovice a Zbejšov u Ivančic; —
r. a 2 hrozný Knéhniéky u Brna (XIII. 12.): r., hrozen a kosiŕ
Bohunice u Znojma. Hostérádky u Siavkova, Chlupiee u Krum-
lova, Kostice u Bŕeclavé. Moravany a Štikovice u Brna: —
radlici, dole -2 hrozný, mezi nimi kosiŕ Lanštorf u Podivína; —
r., hrozen a krojidlo Násedlovice u Ždánic, Šitboŕire u Klobouk
B. : — r., na ni žalud, kosiŕ a 2 žaludy Kostniky u Pulie ; pod
ní hrozen, hvézduaj. Drnovice u Račic; — r., kosir, nebozez
a p o ŕ í z Protivanov u Boskovie (X. 3.) : — ve štité kosmo rozdé-
leném nahoŕe kosiŕ a 2 hvézdy, dole radlici Téšetice u Znojma; r. a
strom Tučapy u Viškova. Vážany u Rousinova; — r., strom
a srp Drysice u Viškova : — r. a 3 stromky kolem ní Lomy
u Búdková; — r., steblo s pšeničným klasem a krojidlo
Viska u Litovle; — r,, kvitek a krojidlo Mor. Libiny uUničova;
— r. a pod ni kolo Lhánice u Xáméšté B.:

kroj idl o Lipa a Ublo u Vizovic; — krojidlo a radlici
Drbalovice u Boskovie, Heŕmanice u Hrotovic, Lelekovice u Brna,
Lhotka u Kelče, Polánka u Krumlova, Pŕiložany u Jaroméŕic, Štépkov
u Budéjovic, Velká u Hranie: — krojidlo. radlici a kosiŕ Jamo-
lice u Krumlova; — krojidlo a radlici, mezi nimi nahoŕe púl-
mésíc a kolem hvézdy Skalice u Boskovie; — krojidlo, radlici
a kvitek Štéméchy u Tŕebíče; — krojidlo. radlici a steblo
s klasem pšeničným ze zeme Ghoŕehce u Litovle; — krojidlo,
nad nim pták drži ratolest : Vlčice u Kojetina; — krojidlo, radlici
a j. Klopina u Mohelnice; — krojidlo, snop a radhci Vysoké
Pole u Brumova; — krojidlo a motyku kŕížem Jarošov u Uh.
Hradišté; — krojidlo a kosiŕ Milonice u Lednice; — 2 krojidla
kŕižem položená a 2 rňžice Hartinkov u Jevička;

pluh na zorané zemi Polom u Hranie; — pluh s kolečky
Gekyň u Pŕerova, Litohoŕ u Budéjovic (X. 6.): — pluh s kolečky,
nad nim 3 klasy dole spojené Stálkov u Dacie; — pluh a široeinu
Jindŕichov u Hranie; — pluh, vedie nahoŕe pul slunce Markvar-
tice u Telče;

— 162 -

rádio, celé s krojidlem, bez koleček Hruška u Kojetína (X. 9.) ;

kopáč a sekeru kŕížem položené Utéchov u Brna, a mezi
nimi 4 hvézdy Pekárov u Viesenberka; — kopáč a palici napfíč
spolu svázané m. Frýdland u Sovince;

motyku a palici kŕížem položené, nad nimi poŕíz a ne-
bozez Suchý u Boskovic: — motyku a sekerku kfižem Brňov,
Bystrice, Bystrička a Lhota u Val. Meziriči;

špičák a sekeru krížem Ochoz u Brna (XIV. 9.); — špičák
a motyku kfižem Teplice u Viesenberka; — špičák a palici a
pod nimi radlici Ŕicmanice a Kánice u Brna (XIV. 10.);

rýč Gastotice a Pozdétín u Náméšté, Kožichovice u Tŕebíče,
Milešin a Rozseč u Bítišky Osovské, Šošovka u Blanska; — rýč
uprostred držadla okrídlený Rájec u Zabieha (X. 12.); — rýč
a radlici kfižem položené díl Gernčina u Bučovic; — rýč. srp
v pravé polovici štítu a j. Štépánov u Sebetova:

palici a lopatu kfižem položené, mezi nimi nahofe kŕížek
Bochovice u Tfebíče;

lopatu Krákofice u Šternberka;

v idi e a kopáč, po stranách 2 ružice Tvarožna u Brna (XIV. 12) ;

brány p o Iní Nahošovice u Dfevohostic, Horní Némčice
u Telče, Roketnice u Slavičina, Vykýrovice u Šumberka; —
brány polni, na pravém a levém rohu sedí pták, u neho jest
hrozen : Moravské Malkovice u Viškova ;

hrab é a kosu položené kfižem, uprostred nich srp m. Stŕilky
u Zdounek; v rozečtvrceném štíte hrábé, radlici, hrozen a snop
Radlice u Dačic (IX. 13.): — 2 hrábé kfižem položené a 3 hvézdy
Osykov u Šumberka;

kosu Hynčov, Košov, Vysoká a Vilanec u Jihlavy, Jenikov
u Dačic; — kosu bez násady Lhota Francova u Brumova; —
kosu a hvézdu Vavŕinec u Rájce ; - kosu, vétev, mezi nimi
kolmý pruh Téšetice u Kojetína; — kosu uprostred napŕíč ostrím
nahoru položenou, nad ní a pod ní radlici hrotem ke kose obrá-
cenou. Lukov u Jaroméfic ; — kosu a radhci, mezi nimi kvítek
Zarazice u Veselí n. M.; — kosu, radlici a 2 hvézdy Vilímovice
u Rájce; — kosu a krojidlo Hradisko u Dačic; — kosu a hrábé
kfižem položené Blatnická u Uher. Ostroha, a mezi nimi 3 rôžice
Otročkov u Konice: — kosu a j. (rok 1749 obrácené vyryt) PoUčná
u Valaš. Mezifíčí; — 2 kosy kfižem položené: Popovice u Jaro-

— 163 —

méŕic, Račerovice u Tŕebíče. Zdar u Rájce; nad nimi radlici
Hrubšice u Krumloia. u nich kviti Sentice n Tišnova ; kosu a j.
Ujezd u Sternberka:

s r p, hvézdu a po stranách srpu 2 hrozný Radéjov u Stráž-
nice; 2 srpy kŕižem položené Ohrozim u Plumlova. a pod nimi
holubici v novém znaku m.' Horní Dunajovice u Znojma;

cep a rýč kŕižem položené Stolha'a u Losína;

kosiŕ Kobefiee u Ždánic: — kosíŕ a 2 hrozný Jundrov
u Brna; kolem neho 4 hrozný Sedlešovice u Znojma: — kosiŕ,
po stranách 2 hrozný vina, nad tim 3 rôžir-e Nesechleby u Znojma,
Skalice u Krumlova ; — kosiŕ a 2 hvézdy Pŕisnotice u Židlochovic ;

kosiŕ a hr o z en: Borkovany u Klobouk u Brna, Boubalov
u Strážnice, Hhna u Dol. Kounic, Kudlovice a Sušiče u Napajedel.
Kuchaŕovice a Stošikovice u Znojma. Loučka u Raj hradu, Popo-
vice u Mikulova, Rašovice u Slavkova, Stŕibrnice u Buchlova: —
kosiŕ, hrozen a vinnou ratolest Pŕíklaky u Lednice: — kosiŕ,
a radlici : Kupčice u Krumlova, Masiivky u Znojma. Némčany
u Slavkova, Police u Jemnice, Šumice u Slavkova; — kosiŕ,
hrozen a kvitek Václavov u Krumlova; kosiŕ, hrozen a radlici
Damnice u Krumlova : — kosiŕ, radlici a nad nimi hrozen
Biiovice u Bŕeclavé; — ve štité kosmo rozdéleném nahoŕe kosiŕ
a 2 hvézdy, dole radhci Téšetice u Krumlova; — kosiŕ a krojidlo,
uprostred nich hrozen a 3 kvitky Holásky u Brna (XIII. 6.) ;
kosiŕ, radlice a krojidlo Šamikovice u Hrotovic; — kosiŕ. krojidlo
a hrozen Ledec u Židlochovic; — kosiŕ, radlici a hrozen Bohumé-
lice a Oblekovice u Znojma, Medlánky u Brna ; — kosiŕ, rýč a hrozen
vina Kostice a Lanštorf u Bŕeclavé, Téšov u Uher. Brodu ; — kosiŕ
a pluh Tasovice u Znojma; — kosiŕ. sip a radlici Valtrubice
u Jaroslavic (obr. 27.) ; — kosiŕ a j. m. Mikulovice u Znojma,
m. Pravlov a Némčičky u Židlochovic; — 2 kosiŕe a hrozen
Pemdorf u Krumlova; — 2 kosiŕe kŕižem položené Hradčany
u Dŕevohostic. Nižkovice u Ždánic ; — 2 kosiŕe a 2 hrozný
Kadov u Krumlova; — 2 kosiŕe kŕižem položené, nad nimi kvitek,
pod nimi hrozen Geské Bránice u Ivančic; — 2 kosiŕe kŕižem
položené a radlici Nemecké Bránice u Ivančic ;

sekeru Čiméŕ u Tŕebiče, Salavice u Jihlavy, Vranov u Brna;
— sekeru a kvet RýdeČ u Sternberka; — po stranách sekery
2 kvitky Véstonovice u Tŕebiče; — sekeru a žalud Horákov
u Brna: — sekeru a kopáč kŕižem Détŕichov u Sternberka; —

— 1G4 —

sekeru, kopáč a j. Hochštýn u Zábŕeha; — sekeru a motyku
kŕížem a kolem 4 kŕĺžky Bystrice u Rožnova*? — sekeru a motyku
kŕižem položené a dole radlici Gabová u Dvorcu, dole rýč Re-
pechy u Boskovic; — sekeru, motyky kŕižem a uprostred rýč
Valchov u Boskovic; — sekeru a radlici Doloplazy u Olomouce,
Hoŕice a Olešná u Blanska, Lhota Žabeční u Pŕerova; — sekeru
a krojidla kŕižem položená Ondratice u Viškova; — sekeru, hrábé
a cep Hlásnice u Šternberka; — 2 sekery kŕižem položené La-
skovec u Dačic, Pekárov u Viesenberka; a kolem nich kvitky
Olomučany u Blanska;

ši r o činu a motyku kŕižem Hažovice u Valaš. Meziŕíčí ;
2 širočiny kŕižem položené Karolín u Rájce, Králova Ves u Uničova ;
kladivo na kovadliné a kus železa položené Lesänky
u Lesonic; — hornické kladivo a kopáč Oskava u Uničova; —
obe kŕižem položené, a pod nimi ptáček j de, Horní Mesto u Ry-
mafovp,; — hor. kladivo a špičák, kolem 5 hvézd a dole O
Hŕbinec u Uničova; — 2 hor. kladiva kŕižem položená Svanov
u Mor. Tŕebové;

2 špičáky kŕižem položené a kladivo Starý Moletin u Mo-
helnice ;

2 nože s kulatou rukovétí kŕižem položené Maršová u Vie-
senberka; — nože dlouhé mají pŕidány od biskupa Ditrichšteina
mesta Hranice, Kroméŕiž, Libava, Lipník, Mikulov, Nové Mesto,
Príbor a Žďár (viz str. 21 — 23.); — 2 nože kŕižem, dolô obrá-
cené, nahoŕe ružici a kouli, dole hrozen mají Ghrlice u Brna
(XIIL 5.); — 2 nože na pŕíč položené Hradčany u Dŕevohostic;

kužele 3 mají Petŕvaldy u Pŕibora
(VL 3.); — nahoŕe 3 a dole 2 m. Príbor;
— v rozdelenom štíte v horním poh 4 a
v dolnim 2 m. Kelč, m. Mohelnice a vesnice
k ní príslušné Libová a Svinov, m. Zdar
(str. 23.); Kroméŕiž (obr. 33.) mimo tento
znak arcibiskupství Olomuckélio j ešte upro-
stred štítek se znakem biskupa z Ditrich-
šteina 2 nože;^)
Obr. 33. hrebeň zlatý o 7 zubech v modrém

Znak mesta Kroméŕiže. Štíte dostaly m. Boskovice a Gerná Hora

u Blanska (str. 5.) ;

^) Více kuželu vedie sebe zvou hrebeň.

— 105 —

krokev m. Tŕešť u Jihlavy;

klíč se 3 zuby uprostred pečeti, po jeho stranách srp a
kosíŕ Mešovice u Jemnice; — klič a meč kŕížem položené Mokrá
u Brna (XII. 6); — klíč a meč kfížem, vedie radlici Starý Rou-
sinov; — klíč a srp m. Nová Ríše; — v horní polovici kríž,
v dolní hrozen Bohonice u Brna (Xll. 10); — 2 klíče kolmo
vedie sebe Posvátno u Kelče; — 2 klíče položené kŕížem Jenesov
u Náméšté, Újezd u Židlochovic; — pod sv. patronem Téšetice
u Olomouce; — 2 khče o 3 zubech kŕižem položené Kostelec
u Holešova;

visecí zámek trojhranný neb podobnou vec Pentkov
a Strupšín u Zábfehu, Petrovice a Stachov u Šternberka; —
dole po stranách 2 hvézdy Ladín u Konice;

kalich m. Kokory, m. Kŕenov u Mor. Tfebové; — kalich
a z neho 3 kvety Slavkov u Lipnika (VIII. 9.) ;

zvon hvezdárni obklopený Bŕuchotin u Olomouce;

kolo Lubný u Tišnova, Podoli u Uher. Hradišté; — na
nem kríž Velešovice u Slavkova; - - nad ním radlici Dobronice
u Hrotovic, Lhánice u Náméšté ; — nad ním rošt Vojkovice
u Židlochovic; — kolo a 2 koule Újezd u Tišnova; — kolo aj.
Sobotín u Viesenberka; — v rozečtvrcené pečeti kolo, srp, kla-
divko na 2 strany špicaté a rýč Biskupice u Tovačova;

kolo mlynské Zvole u Horní Bobrové;

kotvu rychta Jihlavecká u Telče (IX. 12.); kotvu a kríž
Boršov u Kyjova (panství kláštera sv. Tomáše v Brne) ; — kotvu
ve štíte, jejž drží medvéd, rychta Rácovská u Telče; — ^/^^otvj
a hvézdu m. Jiŕice u Krumlova;

loďku aj. Bolelouc u Tovačova (VI. 10);

vrš ve starém znaku m. Vladisláv u Tŕebíče;

vinný lis m. Líšeň u Brna dostalo j,štít všechen červený,
v némž preš vinný dfevéný^) s podloženými hrozný zelenými
se vidí";

nádobku s kvetinami Loučka u Šumberka, Karlovec
u Dvorcúv a Slup u Jaroslavic ; — ve štíte 3dílném nádobu (kotel),

^) Podlé privilégia z roku 1558; nikoli podobná líšeň, jak se zdalo
na otisku pečeti.

— 166 —

po stranách á hvézdy a pod ní jednu, v 2. díle hrozen, v 3. radlici
Zbejšov u m. Siavkova; — v rozečtvrceném štíte nádobu, trubku,
radlici a srp Troubky u Tovačova {VIII. 10); — 3 nádoby
s kroužkem Smolín u Zidlochovic;

3 korbele, 2 k rohĎm štítu obráceny, 1 dolô m. Ivančice;

h m o ž d í f Pučov u Náméšté B. ;

2 sypeny neboli k or c e aj. Mikulovice (str. 16.).

(Dokončení v roč. YI.)

Knižka lékafská od Nového Mesta z r. 1780.

K tiskú upravil Jan Vyhlidal.
(Dokončení.)

21. Klidvoser, to jest klidní vodu, z bolestného klídu
když teče, staviti.

Totižto takto : K tomu potrebuj a vem z mladého dubu listy,
a to usuš dobre, pak to dobre na prášek rozetíi, a tak v kterém místé
z toho klídu ta vodička teče. tu tým práškem v to místo dobre píi-
kládej, a navrch konopnou koudelí dobre priväzuj tak dlouho, až se
tecti zastaví a prestane.

'2'2. Zas ej klidvoser. to je oudovní vodu. stavit.

K tomu vezmi konopnou koudel, a tu dobre s kopiivami ve vode
var, a tak tu koudel vždy vlažnavou na ten klíd a místo, z kterého ta
voda, ta jest žlutá. teče, priväzuj. To jest vehni výborné proti stavení
takovej vody.

Item zase jiné k tomu vezmi : listí, volovej jazyk i s korením, a to
tak zelený a živý stluč, a skrze šatu dobrou z toho co nejvíce mužeš
vj'cedit vodičky, a tu sobé dej do sklenej nádoby a více k tomu vezmi
cukrkandr červenej, kndy a ledek. To zase všechno dobre na moučnej
prášek stluč a rozetŕi, pak to všechno spolu s tou vodičkou jako tésto
2míchej a z toho jako pekáčky délej a na tu ránu, kde klidní vodička
teče, dobre klaď a navrch konopnou koudel pfilož a priväzuj ! Tedy
taký jest toto výborná vedomosť, že brzo prestane, a dobre bude, že se
staví. Probatum est.

23. Když kuň nebo človek spadnutím nohu vytkne.

Tedy k tomu vezmi bylinu, která se jmenuje „ozanka" a nemecky
,Vergiss-meyner Nichť". a když to chceš užívati, tedy tu bylinu zesekej
na drobno aneb stluč. a dej to do šatky, a potom to na to vj'tknutý
místo vlož a zaváž. Tak dlouho to délej. až se zase v své místo usadí,
a voteklina i bolesť se rozejde, a bude zase dobre.

12*

— 168 —

Í4. Když jest kuň ranený buďto čímkoliv a kdekoliv,
treba s až dovnitr života bylo.

Totižto k tomu potrebuj takto : vezmi medu, a vlož ho do čistej
pánve, drž ji s tým medem nad žhavým uhh'm tak dlouho, až se z toho
všechna vlhkosť vykouŕí a vytáhne, potom z toho ostane načernalý neb
sivý prach, a ten sobé dobfe skovej. Na to pak pánev pekné vymej,
a dej do ní ledku. a ten zase taký na tej pánvi tak dlouho nad žhavým
uhlím drž, a necliej ho se vaŕit, až z toho bude prášek : pak ho taký
na mouku rozetŕi, a taký ho sobé s tým z medu dobre skovej. A tak
když potom máš kone raneného hojiti, tedy vezmi jitrolímu a vlož ho
néco do stŕípku, a nalej na néj čistej studničnej vody a nechej ho tak
dlouho štát, až se ten jitrolím rozplyne, potom tu vodu vezmi, a ty
dva prášky stejné jednoho jako druhého, pak predné tou vodou šatkou
ránu vymývej : potom témi prášky spolu zmĺchanejmi zasejpej, a na to
konopnej koudele klaď, jestliže pak ale rána hluboko v maši jest, tedy
vezmi dlouhou trubku, a toho prášku dvakrát za den do tej rany, a to
každodenné až do devíti dní, tak jak se tuto povídá, délej a pilen toho
buď. Tedy nechť je jakákoliv rána velká, zajisto ji za devét dní doko-
nale vyhojíš, nebo to jest na mnohá konéch ranénejch aprobíret.

25. Když jest kuň v živote ranený neb polámaný,
a n e v í š, c o m u j e s t.

Tedy k tomu vezmi dobrej ječmen a slepičí trus, vaf to dobre
ve vode, potom to skrze dobrej šat pfeceď, pak to koííovi dávej píti.
Jesthže však toho píti nechce, tedy je dobrý znamení, že se mu tým
pomôže, a bude zdravej.

Ž6. Když jest kuň néčím bodnutej neb pichnú t ej.

Tehdy k tomu vezmi vosku, dŕevénýho voleje, nedvédĺho sadla,,
jeleního loje, a konvalinky, a to stejné jednoho jako druhého, a z toho
pri žhavým uhlí na jednom novým dobre oklejtovaným rendlíku spolu
dobfe rozpusí a rozmĺchej, až z toho masť udéláš, potom tej masti
vždy na tu ránu pŕikládej, tedy ho sobé tou mastí zajisto brzo vyhojíš.

•27. Když kňň jest zabodnutej.

Tedy odtrhni mu podkovu, a hned vezmi dobrej vinej vocet^
a vymej dobre tu ránu, kde jest bodnutej, a až do živého v pňdé
v rohu vybraný, potom vezmi kopŕivy, soli a slaniny, to všecko spolu
stluč, pak mu to na místo živé dobraný, kdežto potreba káže, prilož
a zaváž, a tak toho nechej den a noc, potom zase k tomu pohlídni,
jak se to ukazovati a zdáti tobé bude. Bude-li potreba, tedy zase-
čerstvý na to dej, až se vyhojí.

— 169 —

28, Kterej kňň jest na pŕiiození ranený, aneb má protrž.

K tomu vem jednu libru bilého plajvajzu a pul libry kozlovvho
loje, to spolu zmĺchej pri uhelným žhav}'m vohni, a udéláí z toho
dokonalou masf. a tak tou mastí to ranení často mazati musí, tedy se
zase pomaly náležité vyliojí. a bude zase dobre zdravej.

29. Když k oň o vi nékde nejaké zlé mäso narostuje.

K tomu vezmi bobky na prach sllučené, a tak ten prá.>ek jenom
na to zlý narostlý mäso klaď, a konopnou koudelí na vrch na to pri-
väzuj, tedy je brzo len prášek odežere.

30. Kdyby kuií žluvu mél a ta by smrtedlná by la, a že by

mu žily pod bŕichem tuze nabehly.

Tehdy k tomu vezmi semenec a ten dobre rozetíi a ze psa krve.
že se pro tu krýv k tej potrebe maže psovi ucho uŕezat, a tak to
spolu zmĺchat, a tým tu žluvu ale potŕikrát potírat, tedy se potom brzo
rozežere, a tratit. Bude zase dobre.

31. Kdyby s e k ňu z m y. í i 1. aby mu vo d víra ti nedal, a prvé

nikdy s e mu vodvírati nedalo.

Rozdrápej mu v konci ocas dobre pušfadlem kíížem, aby mu
z neho dobre hodné krev tekla. a tu krev na kus chleba tecti nechej,
potom jemu ho sežrati dej, a jazyk dobre solí tfít a pod ním mu pustit.

Ittem jest taký k spomáhání takovéto : Vem dve cibule, ty dej
do horkého popela. aby se trochu voteplily. pak je volup z vrchní kužky,
a potom tak trochu teplavý strč do každé nosní díry, a vem žhavého
uhlí na nejakou poklučku. a natlučenej drobno sirky a tou sirkou mu
do skŕípí. pfikinja mu hlavu, podkúr, tedy mu tým to spomoženo
má býti.

32. Pro otlačeniu u od sedla neb od chomoutu
vo te klin u s e hnát a zhojit.

Totižto vem mosaznej neb medenej kothk neb pánev, nalej do
ní studničnej vody, a do ní dej s lu-sf ledku, a toU jitrolínu, též taký
trochu kadidla, pak to postav k volmi, aby se to dobre zvarilo, též taký
do toho trochu krušpatu pŕidej. Pak s tým tu votlačeninu vomej. A tak
se to potom brzo stratí a zhojí.

83. Když kúň je čímkolivéč tuze otlačenej a to
kd ekoli vé č.

Tehdy vezmi z tej votlačeniny z vocasu a zvrchu hlavy z každého
ioho nékterej chlup. a ty dej spolu do mladej čerstvej hrušky, než

- 170 —

slunce vyjde, provrtaja díru. a ípuntem dobre zatlač. Tedy zase skrze
to k svému dobre pŕivede a zhojí, že mu iSkodit nebude.

34. Když kiíň hlavu dolu podžlab s kí o p uje, a smutné
■ hl e d í, a nechce jesti.

Tedy takovému hned predné mu dej na jednej strane jednu
pliďní, a na druhej strane zase jednu svetlou, nad vokem a pod uchem,
též jednu vostružní — žily pustit. To se jmenuje pŕes kríž, a jestH
mužeš dostali veronikovej vody taženej, v apatyce ji dostaneš. Pak-U
ale taženej dostatí nemužeš, tedy hleď veroniku dostatí, tu dobre svaŕ
s bílejm vínem zmĺchanej, a tak mu potom vlažnavý ale päl mazu neb
ze tri poluvky do života vlej a veprav, a na to ho pomalú krokem
sprojíždéj, a potom lehne-H, tedy ho nechej tak ale ze 3 neb 4 hodiny
tichého ležeti, a vobrokem ho žráti nenuí, ani ho v tom lezení neshánéj,
až se sám bude k tomu stavaní míti, potom taký brzo bude se k jídlu
chápat. Pak-li ale by se potom za púl neb za den nelepšil, tedy vezmi
se 4 polúvky čerstvej vody, s dobrou Ižícu medu, s pul druhýho lotu
ledku, a ružového kvetu neb Hstí s dobrý 3 neb 4 hrsté ; tak to všechno
dej spolu a dobre vaf, a potom vlažnavý ráno a na večer do života
dobre vlej a veprav. Pŕíjde zase k sobé, a bude spomoženo.

35. Když kuň jest skrze hada uštipnú t ej.

K tomu vezmi psího sadla, a pomaž ho v tom voteklým s ním,
potom vem pules armeni neb mastnou zem aneb hlinu, a to drobno
na prach stluč, a též vem dobrej vocet, a ze tíich vajec bílky, a tak
to všecko spolu dej a dobre rozmichej, tak jako krupičnou kaši to
udélej, a trochu vlažné teplavy na to uštipnutý voteklý misto potom
psím sádle mazaným proti srsti vomaž, a když to ushne, tedy to pekné
voškrab, a zase čerstvý na to vomaž. Tedy mu zase od toho uštipnutí
pomuže, však nicméné taký jest takovej onštiych a vovazování velmi
dobrej, když kôň je potlučenej, a voteklej prant uhasit. To jest vskutku
dobrej ílastr, jak se vypsanej tuto vynacházi, kdežto j sem já sám
v svej osobe mou znalostí na sto koních s vyhojením a s pomožením
próbu sproukázal, Probato est.

36. Který kúň má šupiny na k u ži. kteréžto s e podobnej í
k prašivine a k lysej im.

K tomu vezmi z díže kvas čerstvej, a tým mu v téch místech,
kde ty šupiny má, dobre vomaž aneb priväzuj, a to po 3 dni délati
musíš, potom to po tŕich dnech luhem obmej, tedy to z neho se
odpraví, že bude čistej.

— 171 —

37. Aby koňovi, v kterém místé sešla srsf jest, brzo
zase jiuá srsť narustla.

K tomu vezmi nékolik vlaských šnekú, též taký toli soli, to stluč
spolu, zmĺchej, a nejakou chvíli to stati nechej, tak bude z toho masť,
a tak tou mastí v tom místé, kde potreba jest, masť a potírej, tedy
mu naroste zase brzo jiná srsť a chlup.

38. Koňovi vocas a hriva aby hodné košatý brzo narostl y.

K tomu vezmi borový čerstvý šišky, ty hodné mastný jsou, pak
je v kravskejch scánkách dobre var, a často mu vocas a hrivu tým
namáčej, a zapletej neb zaväzuj, bude ti brzo to košatét.

39. Aby se tobé kone dobre daŕili a stále užírní byli.

Tedy hleď pred svätým Jiŕím dostati ptáčka-stŕizíčka, a toho sobé
do žlabu živého zavrtej, šnejdarem neb dlalem dobrou díru udélej, a špuntem
ho zatluč, budeš mít vždy pekné a taký žírne kone.

40. Zasej, aby žírny a vždy pekné kone jeden mél.

K tomu potrebuj takto : Tehdy v novou nedeli, nežli slunce vyjde,
pred obrokem dej jim koŕen nastrouhanej, kterejžto se — netyká —
jmenuje, a nepotŕebovanej napilovanej pilníkem vocele, a chlebového
nátéstku z díže, to spolu zraíchej a každou novou nedeli, než slunce
vyjde, ve vobroku jesti dávej. K tomu v novej čtvrtek zvar sobé ve
vode dobre opych, a tou vodou jim ten vobrok polívej, tedy zajisto
budeš každý kone pekné míti.

41. Aby kňfi od tela spadlej brzo zase na sebe telo vzal

a tlus tej byl.

K tomu dávej takovému koňovi varenej voves neb ječmen jesti,
a tu vodu z toho za den po tŕikráte mu píti dávej. Tedy, jak to navykne
jesti a píti, taký zase bude pomaly tlustnout a télnatét.

42. Zase, aby klisna zhŕebná ostala, když ji koňovi
pouštét jede.

K tomu vem ze stavení kus mechu, kde na néj slunce nedochází
svítit, a tak ten mech dej jí v chlebe jesti, a hleď skotnou zaječici,
která v sobé zajíčky má, dostati, a tak z ní vem ty mladé zajíčky,
a v novém oklejtovaným lu-nci dobre pokličkou prikrytej a vomazanej
hlinou na prach pri uhelním vohni anebo v peci pfi topení spal : potom
ten prach jí taký s tím mechem v chlebe po tri dni pred tým vedení
koňovi, též i tu chvíH jesti dávej. Tedy ten, kterej to mnohdykrát juž
délal a sprubíroval, skutečné to jísti, že aby do patnacti let stáŕí khsna

— 172 —

zhŕebná byla, po tej veci jí daný zhŕebná zajisto vostane. Nebo ten,
které to jistí, sám pri svejch klisnách to dokazoval, a tak po sobé to
k pomožení jinejm vepsané zanechal. A to že i ženská osoba tehotná
musí ostati. když ji to používati dáva.

43. Z a s e j, aby k 1 i s n a plodná byla.

K tomu vezmi pred Jiŕím zelenou žabku, ne do holej ruky, a to
taký na tíi dni pred poušténím, abys ji mohl míti, anebo tŕebas ten
den poslední, když by se koňovi pouštét vedlo, bylo by i k lepšímu,
a tak ji nejjistéjší jest svázat a porazit, a do huby ji skrze žebŕíček
nechat a vehnat do krku ; aby ji ta klisna živou do sebe do života
podzŕením dostala. Tedy taký to zajisto má k dobrej plodnosti bejti.

44. Z a sej, aby klisna n ep o metal a.

Vem v mésíce máje hluchej kopŕiv, ty usuš a drobno na moučnej
prach rozetŕi, potom pal: toho prachu hned od svatýho Václava
až pŕes mésíc listopad pred obrokem každý ráno v chlebe po troše
jesti dávej, tedy taký zajisto tobé nepomete, aby dosti zle padala, aneb
v tažbé byla, tedy od pometení obhájená bude.

^5. Kdyby tobé tvého dobrého pušfáka pokazili, že by se

nechtél dobre pouštét a ku klisnám j í t, totižto zasej

takto ho napravuj sobé.

Vezmi od vozu hrubej svorník, a ten dobre pilníkem voškrab
a opiluj; a to, co z neho napiluješ, dej mu to v chlebe snésti, tedy
ho sobé zase dobre k poušténí napravíš, a dobre ke kUsnám pujde.

46. Kolikľát s e má v roce koňom kre v pouštét?

Totižto ponévadž pak od krve aneb krevnosti téméŕ všechny
nemoci, kterýmižto kuň obtížen býva, tehdy mnoho na tom záleží, aby
se védélo, kdy a který čas v roce, a kterak se má koňom pouštét.
Totiž predné ku konci schodu mésíce aprile, nebo se tenkrát krýv
počína rozmáhati a pŕibejvati; zasej podruhýkráte pri začátku mésíce
septembris, to jest záfí, tenkráte se zbytečná krýv koňovi vypustila ;
zasej za tŕetíkráte v prostred mésíce octobris, to jest ŕíjna, aby ta hustá
krev zlá dobrou neporušila, A tak jest koňom k jejichmu zdraví
k zachovaní.

47. Aby s e tobé t v é kone v e v š e 1 i k e j c h j í z d á c h, fúrach,
v robote a v cestách neunavili.

K tomu vezmi černobejlovej korení, ten pŕivaž koňovi dobre na
udidJo, tedy se tobé neunavéjí. Však ale tŕebas by se trochu na nich

— 173 —

nékdy to unavení pouznalo, tedy pŕece zase to z nich vyjde, že jim
škodit nebude, a prijdou zase k svej sile a čerstvoté.

48. Aby s e to b é kone v ceste n e p o ti 1 i a ni n e us t a 1 i v b éhu.

Tedy v príčine takovej, že kdyby pred tebou nejakej doktor
a klouzevník, v slove dobrej čarodeník jel napred, a on svejm koňom
popavu a česnek jesti dával, tedy by z tvejch koni všecku silu bral, že
bys za ním nie ujeti nemohl. Tehdy zaíij tvému (!) každému koňon do
malého pytlička verbiny a černobejli, a to dobre pod kšt.'m pod uzdu
koňovi zaopatŕ, aby toho nebylo merkovat. tedy tobé nie škoditi se od
neho mocti nebude, a v5udy dobre pojedeš.

49. Zase aby kone své cely rok zdravé mél, a taký aby
v cestách od jinejch žádnej neresti nedostali, nasleduje

k tomu p o t ŕ e b o v a t.

K tomu vem na štedrý den dobrého živého kapra, a pŕede dnem
ho nad žlabem dobre vytŕeném roztrhej, a tu krev z neho všechnu
dobre do žlabu nechej vytécti, a pak s ni ten žlab dobi'e zvytírat, tedy
tobé zajisto celej rok búdou dokonale zdrávi.

50. Chceš-li sobé todovésti, aby ty tvé kone všechno
i hnňj pod sebou jedli, a od toho pekné tlusté vždy byli.

Tehdy musíš na velkej pútek pŕede dnem nahej jíti do pole,
deveselejovej^) kofen vykopati, a potom s tým koŕenem v celým roce
každou novou nedéH pŕede dnem žlab tak, jak slunce v sobé jde,
dobre vytirej, tedy budeš vždy kone veselý, pekný a telnatý míti. Též
laky, když na nov mésíce šaty perou, hleď od toho prádla tej nejprvnéjší
špiny dostat, a tak tou špinou tvé (!) kone dobre ornej,- tedy taký po tom
umejváni, každomésíčné to délat budeš, búdou ti vždy telnatý, hladký
a pekný.

51. Když jeden s druhej m svejm koném o základ jeti
chce, tedy k tomu potrebuj, aby s ho pŕedjel a vyhral.

Vykopej v novou nedéh pŕede dnem bilej popavj', a zaváž mu ji
dobre na udidlo s česnékem, a tak skrzeva to druhému koiiovi, s kterejm
o základ jeti míniš, silu a rychlost odejimá, a vždy ho pŕedjedeš
a vyhráš.

52. Z a sej který kuň je tuze bouŕlivý.

Tedy takovýho často jenom svinskejm tepiejm lejnem potírej, tedy
potom ho taký skrotíš, že bude pŕistupnéjším a tej bouŕlivosti uleví.

^) Devítisilový.

174

Zasej kterej kôň je tuze protivnej, že se vždy jenom zhuru spína.
Tedy k tomu vezmi novej žbán hlinenej, a to nehrubé pevnej, tŕebas
byl nakfápanej z ouskejm hrdlem, ten naplň vodou, pak sedni na néj,
a ten žbán s tou vodou vezmi do ruky, a tak ho vostruhami bodni,
aby se spínal, jako se jindy spínává. A tak, jak se sepne, tedy mu ten
žbán s tou vodou hned v tom spínaní vo hlavu mezi ušima roztluč, aby se
mu ta voda dobre do uší dostala, tedy se takovej kuň potom ulekne,
a více se spínat nebude. Jestliže na jednom tomto dokazovaní nepre-
stane, tedy mu je vícekrát tak délej, tedy potom se bude vždy toho
vobávat, a toho spínaní nechá a opomine.

Zasej jinačím tuze bujného kone a bouŕlivého skrotit. Totiž vezmi
kus vlčího masa, a to mu k nosu k vonéní dáv ej, aby mu z toho
masa ta vuné do nosa šla, tedy ihned bude krotší.

Zasej když chceš, aby z toho vyšel, a tu prvotní bujnosť zase
dostal, tedy mu dej do každýho ucha 3 neb 4 zrna hrachu, potom
nabude zase svou prvotní bujnosť.

Zasej kterej kuň pro svou bujnosť nechce se dáti kovat, tedy mu
jenom taký toho vlčího masa dobre k nosu k vonéní a taký do každýho
ucha po tŕech zrnkách hrachu dávej, tedy se potom vždy pokojné
dá kovat.

53. Proti lenivosti konskej.

Tedy takovému lenivému koni žaby jak na prach usušený a zetŕený
ve vobroku neb ve chlebe jesti, tedy potom bude hbitej a čerstvej.
Též taký pro tu lenivosť vem dva neb tri žabí jazyky, a ty dobre do
karabáče neb do bičiska aneb do nejakej hulky dobre je zadélej
a zavopatŕ, potom ho tým mrskej nebo bij, tedy ti tu lenivosť stratí
a bude rýchlej.

54. Aby tobé letním časem kone od múch štípaní
p o k oj méli.

Tehdy když ponejprv vuhlídáš mladý housata, hleď od nich na
nejvejš jedno z nich dostati, a tak ho hned roztrhni na dví, a zvotírej
tým dobre všudy ty kone, tedy zajisto budeš od téch múch štípaní
bezpečen, aniž sedlem i chomoutem neotlačíš, když sedlo i chomout potŕeš.

55. K dyhy tobé zlej človek tvé kone na zimu občaroval,
že by tobé schli, smutneli a jesti nechtéli.

Totižto tehdy ty tvé kone v novou nedeli pŕede dnem vočeš,
a toho prachu z každého trochu do papíru sobé dej, a potom do ševcovskej
smoly to dobre zavobal, pak to dobre do vosyky zavrtej a lohovejm
dŕevem — klínem dobre zatluč, a nechej toho tam tak bejti, tehdy
tomu škudci zle hrzo bude, a posloužíš, a on juž taký bude pri sobé,
a pŕijde k tobé, bude tebe pekné prosil, abys ho prepustil, a co tobé

— 175 —

•Ĺ tvejch koni ujal a vzal a je suSil, zase to bude tobé navracovat,
a tak se potom zase jak ty kone tak i jinej dobytek, kterého by se to
taký tak dotejkalo, bude spravovat, a ten jistej škudce bude prosiť,
abys to mezi lidi na néj nepronášels.

Zasej kdyby tobé nejaká dobrá šelma udélal, že bys v ceste
jed a rýchle uvíz a jak s konima tak s voze m z m í sta se
hnouti a odtrhnouti nemo hl, tedy sobé takto poniáhej : vem
svou sekeru, a s tou sekerou vobčhni po tŕikráte kone s vozem, a když
si juž po tretí vobéhl, tehdy uhoď s tou sekerou po tŕikráte na konec
voja, a ŕekni : Pacholče jeď z toho místa, a hned pojedeš zamršťa
tväj (!) bič, a když z toho místa na jiné a čerstvé vodtrhneš, tehdy
tomu šelmovi takto dokáž, slíkni tvoj (!) kabát sleza s koni, a prostŕi ho
na tu zem a místo, kde tebe s ďáblem primrazil, a tak tym zamrštenejm
bičem všudy dobre sešlahej ten tvuj (!) kabát, a tak toho šelmu, by
dosti daleko byl, vyplatia a zmrskáš.

56. Aby celý rok kone skrze zadného uŕknuti ne byli.

Tehdy k tomu potrebuj, pŕede dnem na svätého Tomáše zvar
dobre kapratí v nepotŕebovaném novém hrnci v ŕíčním hraničným proudé
ve vode, a tak tou vodou z toho kapratí sobé své kone pŕede dnem
dobre všeclmy veskrz od hlavy po hŕívé, po hŕbeté až pŕes vocas,
potom zas na pŕíč pŕes páter a bŕlch zomejvej f v Bohu Otci f v Synu
t v Duchu svatém.

57. Proti uŕknuti h ŕ í b é t e.

Zasej když se liŕíbé narodí, tedy hned nežli cecat bude, podkúr
je dobre vlčím lýkem ; tedy se tobé do smrti nezmyší, aniž ho na
ouroky žádnej neuŕkne.

58. Zasej žehnaní proti š p au u a nálevkám z a hnát.

Ve jmenu Otce .f. ve jmenu v jeho Syna .f. i v Duchu svatém .f.
Já N. N. zažehnávám toto znamení, aby nerostlo, jako neroste kameni
od Syna božího narozený, zažehnávám tento špan, tyto nálevky a tuto
bolesť, jakákolivéč jest, skrze Pána Boha živého, svätou Mariji Pannu,
aby pominula neviditelné, jako dnešní den, tento mésíc pomijí, k tomu
mne rač dopomáhati nejsvétéjíí nerozdílná Trojice svätá Bňh Otec : f :
Buh : t : Syn : f : Bňh Duch svätý : f : na veky požehnaný. Amen.

m. Rozličné rady hospodárske.

1. O včelách.

O včelách jistá probírovaná véc, totižto že mezi všemi bylinami
a kvetinami nemají príjemnejší byhny jakožto fenykl, to jest vlaskej
kopr neb hanýz se jmenuje. Protož tuto bylinu dobre stluč kamenem

— 176 —

iTa kameni, a tak to skrze dobrej íat proceď a presuj, aby z toho
vodičky CO nejvíce napresovati mňžeš, a tak tou vodičkou ty oule sobé
často potírej, to jest k velkej užitečnosti včelám. Tak sobé okolo oulu
takovej vlaskej kopr neb hanýz nasej, ponévadž to včely tak velmi sobé
libují, a užitečné to jest.

Zase jiné o včelách, aby mnoho medu délaly a mívaly, tehdy
natri dobre oul jak z venku tak ve vnitŕku díru natŕikrát a povícekráte.
kudy ony ven vycházejí, vovčím mlíkem. Potom tobé na med búdou
úrodný.

2. O husách.

Totižto že vobyčejné se v husách každý hledí vybírat v jejich
velikosti nebo hrubý a velký husy tlustej a širokej život mají, takové
každej nejrači má, protože pečenej na stole vétší a tlustéjší kus sobé
ukrojiti muže, však ale ty nesné husy, který košatý a ludatý s vodvésnu-
tejma brlohy až na zem mají, takový zajisto pro mladý k vysezení se
za dobrý a užitečný drží. Však nicméné zasej houser se jmenuje
masculus, ten má delší a vyšší nohy nežli husa, a taký jest ta próba,
že když housera za krk vezme, tedy jenom pŕece kričet bude, ale husa
kŕičet nebude. Zasej když husa tuze kričí, a jí ten krik jeden chce
pŕetrhnout, tedy jenom zrnko lu'achu do ucha vstrč, tedy tobé toho
hrubého kriku prestane, nebo ona skrze to voslechne a vonémí.

Ittem. V mésíci červenel nejvíce mladý housata vodumírají, a to
jest príčina skrze velikou mokrost toho roku trefunk, anebo toho času
jak velký tak drobný muchy nejvíce se plemení, a mladejm housatom
ty drobný muchy do uší lezou, a tak se potom koušou, že pomŕít
musejí. A tak na takový mušky vem Inénéj neb drevenej volej, a namasf
jlm ty uši, tedy zajisto jim tam nepolezou a škodlt nebudou.

Ittem. Zasej když husy vši dostanou, tedy vem koŕený pibenel,
to roste na loukách, to se má dobre ve vode vaŕit, aby dobre zméklo.
Potom tém husám toho do huby líti, aby to požíraly, tedy jich pozbydou,
a více jich nedostanou.

Ittem. Zase vem korení = sažník se jmenuje, to roste na
hatích aneb pastviskách, to jest nápodobný rozmarýnu, a tak to korení
jim polož do jejího ročního odpočívaní, tedy žádné vši nedostanou.

Ittem. Zasej když chceš husu nasadlt, tedy pokud ona vejca
nese, néco málo jí jístl dávat, tak jenom, co by ona své živobytí obdr-
iela, nebo ty vejca skrze dobrý a mnohý jídla tuze tučný búdou, a tak
z takovejch vajec nlkdá žádný dobrý a stály housata se nevysedí,
a k zrostu nebudou.

Ittem. Zasej když husa nésti nechce a nenese, k tomu vem
u vody ten véchet, co s ním dévky nádoby drhnou, ten dobre na drobno
sesekej, k tomu vem trochu votrub a spolu to zmĺchej, a jesti tej husi
dávej, tedy tobé zajisto dobre a užitečné potom ponese.

Ittem. Zasej když nékdo mladý housata uŕkne, že se v rýchlosti
roznemocní, k tomu vem ze tŕech pánuv panství v lesích neb v polích
ze tŕich hromád trojich brabencu. a ty dej tém housatom po tíikráte

— 177 —

jich prinesený jest. však ale to musíš délat v novou nedeli, a by té-
žádnej nevidel, a tak potom po potretím jich daní zasej je vem na
pastvu, na pasení vyžeň, tedy búdou zase zdravý.

3. Proti stinkám a c vr čkám vy pud i t.

K tomu potrebuj takto : Vezmi z hovézích dršček ten nerád
zeškrabanej, a ten dobre usuš, k tomu taký krušinového dreva vem,
a z toho dreva udélej ve svétnici vohýnek, a ten nerád z dršček dávej
na ten krušinovej vohníček, aby z toho co nejvíce se kouŕilo, však ale
vokenice a dveíe uzavírej, a jestli máš ve svétnici jaké truhly neb
jarmarky, že by se v tom jak ty slinky tak ty cvrčky zdržovaly, zvodvírej,
a stúl taký rozdélej, aby ten kouŕ všecko všudy dobre sprocházel, postel
taký všecku rozdélej, a to se musí pri schodu mésíce délat, však ale-
skrze ten velkej a téžkej smrad do tŕetího dne v tej svétnici bydleti
mocti nebude, a potom když se líCiti bude, tedy dej do toho vápna
hovézí žluče a roždí, jak slunce jde, tak začni líčit, tedy se zajisto ta
všechna neŕádnosf vytratí, a nikdá více toho neŕádu míti nebudeš, když
to tak délat a šetŕit se bude.

Ittem. Zase j iné proti t ak o v ej m neŕestám.

Vem svinskej trus a ten dobre usuš. k tomu vem tureckého pepŕe,.
a to spolu dobíe trochu rozetíi a zmĺchej, a taký tým dobre všudy,.
kde potreba kuŕ. Však ale lepej a jistéj jest tyto dvoje veci — k tém
druhejm pi'idat a spolu to zmĺchat a tým vším dobre kouŕit.

Ittem. Taký vem v poslední dny masopustní nejakej dobrej kus
hovézího masa, a dej ho do nejakej nádoby a nalej na né vody,
a nechej to tak štát, až by dobre zasmrádlo, a potom tu vodu z neho
vlej do vápna a Uč s tým a tak tou vodou dobre všudy krop, tedy se
ti to všecko jak cvrčky tak stinky a jiné neresti vytratí, že jich více
míti nebudeš. Probato est.

4. Stinky v domé umor i ti.

K tomu vezmi pelynek, a ten dobre var ve vode, a tak to dej
do vápna, co z neho líčiš, a pŕidej do toho taký dreveného voleje,
pak-H toho nemáš, tedy vem Inéného, hč tedy — se vytratí, a více
jich míti nebudeš.

5. Proti blechám, vším a hni dám a vi c e j inej m ne ŕe s tem.

Tehdy se jenom často s (!) pelynkovou varenou vodou mej a v domé
pokropuj, a tak skrze ten peljTiek se nebude jednoho žádná taková
neresť držeti.

— 178 —

6. Muchy a j iné nečisté žížaly z domu vypuditi.

K tomu vezmi z dudka ptáka perí a tak s tým celej dúm i všecky
místa, maštale, chlívy dobre zvykufuj. tehdy potom skrze ten kouf se
všecky nerestný veci z toho domu a míst vytratí.

Zasej jedovaté a trudovaté žaby a potvory jim rovný vypudit,
totižto když se na vehkonoční slávnosť pokrmy svétí, a tak které kosti
po jídle zustanou, tehdy ty dej a zakopej v domé v záhrade, neb
kdekoliv jinde potŕebnejch místách se taková neresť drží, tedy se
všechno vytratí.

7 . Aby strom pred č a s e m s v é h o o v o c e z e s e b e n e p o u š t é 1.

K tomu učiň takto : Vem volovnénej kroužek a tým ho dobre
opáš, potom ti z neho ovoce pred časem, nežli náležité dozrá, z neho
dolň padati nebude.

8. Aby ptáci stromoví neškodili.

K tomu vem jenom česnek, a ten na ty stromy, které od téch
ptáku škodu činení chceš mít ochránený, povéšuj, tedy potom mu škodit
nebudou.

9. Aby z trpkého neb kysele h o ovoce sladké ve strome

s p us o bil.

Tehdy vyvrtej do toho stromu, kterej trpký neb kyselý ovoce
nese a vydáva, až do prostfedku díru, potom naplň tu díru plnou dobre
medem dobrejm a zatluč ji dobre špuntem tŕňovým neb lohovým, tedy
potom budeš sladké ovoce míti. Pak-li chceš nejakou vuni míti, tedy
do toho medu takové vonné veci dej, potom to ovoce tu vuni od toho
míti bude.

10. V ej c e bez v ohne u vari t.

Vejce bez vohné uvaŕit. K tomu vezmi misu neb hrnec a postav
sobé to na stôl, neb kde se koli líbí ; nalej do toho studenej vody,
a dej do té vody dobrej kus nehašeného vápna, a to vejce k tomu,
tedy se ti potom dobre uvarí.

Zprávy vedecké.

Zpráva o archaeologických výzkumech
za rok 1904.

Podáva c. k. konservator 1. L. Cervinka.

Béhem roku letošniho využil jsem hned od časného jará až
pozde na podzim každé príležitosti k návšteve jednak dfive
už známych nalezišť. jednak snažil jsem se také obieviti nová,
což se mi na mnohých místech skutečné též podaíilo. Podávaj e
o svých nálezech zprávu na veŕejnost, činím tak proto, že mnohé
z nich zasluhují toho pro svou dftležitost, ostatní pak, zvlášté nová
nalezišté, aby nebyla zapomenuta a aby po prípade byla nékterým
bližším badatelfim poskytnutá možnost zabratí je do okruhu
jejich pozorností.

Ze stanic neolithických navštívil jsem:

Boršice (u Velehradu). Ľ polni cesty k Polešovské Sálaj ce
bylo v bfeznu rozoráno na polích asi uprostred mezi obéma
kríži nékolik tmavých skvrn, plných popelnaté zeme a kusú
vypálené hliny i mazu. Mimo to zdvíhl jsem tam nékolik stŕepin
z kulovitých nádob s ornamentem nehtovým a pupíky i s ozdobou
volutovou a kosočtvercovou a delší dláto kamenné velmi tenké,
z amfibolitové bridlice vyhlazené. Sedlišté toto v trati „Oujezdky"
dotud nebylo známo.

Buchlovice. Na známém sedlišti na panském poli „Pŕíčka"
bylo v bfeznu opét rozoráno množstvi j am, pluh však vyhodil
jen néco málo stŕepin; mimo to zdvíhl jsem dve prerazené sekyrky.
tri pazourkové nožíky a pekné škrabadlo : také na podzim nebyla
koŕist o mnoho lepší.

Uh. Brod. Na „Méchorách" objeviH jsme s p. uč. J. Kučerou
sedlišté se stŕepinami kulo vité keramiky s pupíky. nehtovými

— 180 —

otisky a rohatými uchý, kamennými sekyrkami a dlátem kopyto-
vého tvaru. Trať „Méchory" je dosti vysoko položena mezi lesem
Téšovským a silnicí Prakšickou, odtud pod sihiicí spadá zvolna
táhlý ostroh s panským polem „v Nákladech" až k lesiku, který
se tratí v úzkém údoličku od Prakšic ku Lhotce spadajícím.
Také tu na jetelnisku v „Nákladech" našli jsme drtidla, pekné
kamenné hladidlo a sekyrky vesmés z amfibolu. Nalezišté dotud
nebylo známo.

Nálezy uložený v kraj. museu Uh.-Brodském.

Havŕice. Nad Vazovým mlýnem jsou na pohch znatelny
vrstvy tmavé popelovité hliny. Pluh vyhodil tu néco stfepin kulo-
vitých nádob s ornamentem nehtovým a volutovým. Také v brehu
Olšavy byly znatelny tyto vrstvy. Pp. prof. Fr. Rajchl a učitel
J. Kučera našli tu též kamenné sekyrky. Nalezišté toto je ze všech
moravských posunuto nejdále k východu.

Hlínsko pod Hostýnem. V zárezu nové cesty do Prusi-
novic proí'íznuty poblíž hranie tri dĺžovité jamy menšich roz-
meru; naplnený byly temnou ulehlou prstí popelnatou, kousky
vypálené mazanice a stripky neolithických nádob kulovitých
s nehtovými otisky. Stopa nového sedlišté neolithického, které je
od známeho nalezišté „nad Kasaŕovem" u Prusinovic vzdáleno
sotva 15 minút cesty. Dotud nebylo známo.

Horákov (u Brna). Na znáraém nalezišti neolithickém
v trati ,Gtvrtky" mezi vsí a mohylou pod myslivnou zrovna
v místeeh, kde pred lety pan Jindŕ. Slovák učinil své výkopky, byla
na zemačisku hostinského p. Ŕiháčka rozoraná popelová jama.
Dobrý múj známy a pilný archaeolog p. zverolekár Josef Stávek
ze Slapánic vyprávél mi o jámé, i dali jsme se tam hned zavézti
a popelitou skvrnu jsme rozkopah. Méla tvar nepravidelného
čtverce asi 1 m zhloubí a vyrytá byla do štérkovice v prúméru
néco pŕes 2 m. Vyplnená byla až pod samou ornici sypkým
popelem. Pod každým zarytím vyvalovaly se vétší menší stŕepiny.
a téméŕ každý stŕípek vyvolával v nás nové a nové p^ekvapení.
Vétší část totiž, ač jich bylo na sta, byly úlomky nádobí
skvostné pomalovaného. Mezi stfepinami objevovaly se kusy
vypálené mazanice, četné rozštípané kosti zvíŕecí (hlavné z tura^
zubra, jeleňa, prasete), nékolik pekných kosténých šidel, velmi
četné úlomky pazourku, i pekné nožíky a škrabadla, kousky

— 181 —

nožikň obsidiánových, vétší kamenná sekyra s ostrím s oboii
strán pfibroušeným, úlomek velikého mlatu a drtidlo z rohovco-
vého valounn.

Keramika je valmi zajímavá a krásna. Tvorí dva druhy
nádobi. Menší část pochází ze džbánečkovitého nádobí drobnejších
tvarú z jemné plavené hliny, velmi zručné práce femeslné a
dokonalého téméf vypálení. Jsou to známe baňaté hrníčky
s valcovitým krkem a prehnutým hrdlem ; na rozdutí jsou tu
a tam pripevnený pupíčky, podobné pod okraj em. Celý povrch
jejichbyl ornamentován nanášením barevných vzorkň geometrických
(oválnych, svislých, meandrovýeh), nékdy rytými čarami vyme-
zených, a sice v barvách bilé, žluté a červené na pňvodnim
po\Tc-hu svétlešedém, terrakotovém nebo tmavším. Nékteré úlomky
okraj ň svedčí, že nádoby ty byly ornamentovány i na vnitfních
plochách hrdla.

Mnohem vétší část keramiky pocházl z nádobi vétšiho, z hrubé
hliny, znečistené zrný kŕemenitého písku, hnéteného hlavné do
tvaru mis a hrncň. Misy mají hnízdovitý tvar s okraj em málo
dovnitŕ nahnutým, anebo krčkovité dovnitf vtlačeným a s okrajem
ven vyloženým : nékdy jsou dosti hluboké nebo též na nožce.
Z plastických ozdob vyskytuji se pupiky nékdy provrtané, a to
bud pfi okraji nebo na lomení bŕicha prilepené. Základní barva
je obyčejné černá, méné terrakotová. Na ní pak nanesený celé
plochy žluté barvy mezi bilé a červené pásy, a v nich vyrjrt —
tedy ve vrstve barviva, nikoli až do nádoby ! — ornament : hlavné
zubaté lomená cára, nebo kosý meandrový vzor a pod.; na
jiných nanášeny zas rúzné barevné pásky, vinice, kfivolaké
čary a t. d.; prevláda všude barva žlutá. Pripojené obrázky podají
lepší pojem o ornamentice i tvaru nádobí než zbytečné roz-
vláčne popisy.

Část nádobi, na némž neni ornamentu, má týž tvar, anebo
byly to hrnce a hrnky baňatých tvarú s hrdlem táhlým a málo
ven vyloženým. Jeden džbánek dal se sestaviti mimo malou část
bŕicha téméŕ celý. Je barvy hnédočerné a ozdoben na vydutí
bŕicha čtyŕmi bulkami proti sobé ležíeími a kolem rytými krouzky
ohrazenýrai, a k nim stáčeií se shora i zespodu volutové pásy
trojitých čar. Okraj hrdla je vroubkován zárezy. Celá vázovitá
tato nádobka má velmi vkusný tvar i vzhled.

— 182 —

Barevné ornamenty na stfepinách Horákovských uchovaly
se velmi pekné tím, že uložený byly v popelnaté vrstve. Také
nalezli jsme kusy červené hrudky a rozbitou kamennou ploténku,
na níž byla roztirána barva.

Z ostatních artefaktu zmĺnky zasluhuj! ješté úlomky a pro-
vrtané krčky Ižic a polka kulovitóho závaží provrtaného.

Gelkem má zdejší keramika vzhled vehni pokročilé techniky
a velmi príbuznou podobu s nádobim terramarovým.

Pozdéji otevfel p. zverolekár sám ješté nékolik jiných jam
rovnéž s výsledkem velmi uspokojivým, a podá jisté sám o svých
výkopkách podrobnou zprávu.

Koiíčín. Po letech navštívil jsem zase rozsáhlé sedlišté
neolithické na panském „Újezdé", jednou z jará, po druhé po
zimním oraní. Stopy jednotlivých jam i rozlehlejších vrstev byly
velmi zŕetelny a plný prepálené hliny, popela a kuso nádobí.
Nasbiral jsem tu zajimavé stŕepiny s ornamentem nehtovým
i volutovým, dva krásne otesavače z pazourku, nékolik pekných
nožíku a škrabadel pazourkovýeh, kŕemenná drtidla a čtyŕi
hladidla amfibolitová.

Mérovice. Na „Pfedních dílech", táhlém to ostrohu mezi
drahou a osadou, bylo v breznu rozoráno nékolik tmavých jam
s keramikou volutovou. Nedalo se mi však tehdy mista tato
bhže obhlížeti, nemohu tedy zatím nie určitéjšiho oznámili. Nale-
zišté toto je nové.

Staré Mesto. Na známém nalezišti v „Olši" našel jsem
v únoru pár stŕepin a pazourkové nožíky.

Podolí (u Uh. Hradišté). Na „Druhých" objevil jsem v dubnu
na svahu pri potoku nékolik rozoraných jam s keramikou kulo-
vitou s ornamentem nehtovým i volutovým, také nasbiral jsem
tam kamenné sekyrky i pazourkové nožíky.

Druhé sedlišté současné rozkladá se v témže údoličku,
ale až pod samým lesem „Kroužkem", tedy víc než 20 minút
cesty. Tu na louce, z níž vyvérá pramének, a na sousednich
polícii jsou velmi mocné vrstvy tmavé prsti popelité a na nich
množství stŕepin keramiky volutové; také sekyrky a pazourkové
nožíky jsem tam nasbiral.

Obe nalezišté dotud nebyla známa.

— 183 —

Polešovice. Na panskom poli mezi chodníkem k Xeda-
<;hlebicum a silnicí zdvih! jsem stŕepinu z nádoby s volutou,
na čerstvé rozoranom poli nedalo se však více hledati.

Xalezišté též nebylo známo.

Prakšice. Na svahu panského pole ode dvora ke mlynu
jsou mocné vrstvy s keramikou kulovitou. nehtovanou a volutoiou.
Vzrostlé obili nedalo mi však místa tato prohlédnouti dňkladnéji.

Nalezišté též dosud nebylo známo.

Prštice. Na upozornení p. naduč. Jana Hally, že se na pohch
pred zámkem rozorávaji četné popelnice. zajel jsem do Prštic
a prošel obe panská pole, a tu hlavné v poli „nad Záhradami"
zjistil jsem rozlehlé sedlišté s keramikou nejstarší. Jamy byly na
velmi mnohých místech zachyceny pluhem, a část jejich obsahu
octla se na povrchu. Mimo kusy vypálené omítky a stfepiny
s ornamentem nehtovanvm i volutovýni byly tu nesčetné kusy
a úštipky pazourku a obsidiánu, krásne šipky, nožíky, otesavač,
■škrabadla i jadra, z hlazenvch nástroju kamenných velmi hojné
zajímavé sekyry s ostrím buď s obou strán stejnomérné obrou-
šeným anebo na jedné strane plochým a na strane protéjší kle-
nutým (kopytovitý tvar), škrabadla, hladidla, četné pferažené mlaty,
pŕesleny. drtidla a kusy ploten mlynských. Velmi zajímavou
kollekci zdejších nálezu prenechal do mých sbírek dp. P. Aug.
Kratoehvíl z Popovie. Všechno to nasbíral p. naduč. L. Peška
v Tikovicích. Mimo hojné nástroje pazourkové. nožíky, škrabadla, je tu
nékolik nožičku i jáderek obsidiánových, pŕesleny, kosténá šidla,
úlomky keramiky pomalované a hojnosť kamenných sekyrek, dlat,
nékteré i nedohotovené. pekný mlat, provrtaná motyka a kulo-
vitý mlat s vrubem na topor.

Nalezišté toto do té doby nebylo známo.

Prusinovice, Po desíti letech navštívil jsem zase známe
sedlišté, které jsem objevil r. 1891 v panském poli „Nad rybníkem"
a ,.Pod Kasaŕovem". Mimo néco stŕepin nasbíral jsem se svým
společníkera p. Ig. Tabarkou néco pazourkových nožíku a jader.
úlomky i celé pekné sekyrky kamenné, prerazený mlat, pekné
oblé hladidlo, a pan Tabarka zdvihl neporušené krásne škrabadlo
kopytového tvaru. Po podzimnim oraní zdvihl jsem mezi jinými
zvlášté velmi veliký a na obou ostŕích silné vyštípaný núž, čtyfi
Jiladidla a nékolik drtidel z kŕemene.

13*

— 184 -

Nájernce velkostatku p. J. Winkler za léla nashromáždil
nékolik sekyr, z nichž jedna vyniká nápadnou délkou, prerazené
mlaty a jeden celý obuch, néco pazourku a pod.; z jiných
panských polí odevzdali mu délníci pét mlatu hadcových náhodou
vyoraných a nalezených, z nichž zvlášté vynikaji dva pekné
fa9etované kusy.

Prusy (u Pŕerova). Na známém sedlišti „na Bršlôvkách"
nalezl jsem nékolik stŕepin s volutovou ozdobou, nožíky z pazourku
a takovou též krásnou šípku; má podobu rovnoramenného troj-
úhelníka a je prekrásne vyštipána. Nalezišté toto prokopával
v 1. 1895 P. Bedľich Kaláb a mimo četnou keramiku vydobyl tu
pouze néco pazourkovych nožíku. Pan uč. Ed. Peck nasbíral tu
též podobné starožitniny a zvlášté pekné pazourkové šípky a veliký
obsidiánový nôž. Nálezy tyto uložený s jeho sbírkou ve Vlast.
muzejním spolku v Olomouci.

Telnice (u Brna). Na polích nad cihelnami za drahou obešli
jsme s p. zvérolékaŕem J. Stávkem v srpnu práve rozorané pole
a nasbíralí na tmavých skvrnách plných vypálené mazanice néco
stŕepin z plavené hliny s ornamentem píchané tečkovaným, jiné
hrubšího nádobi červeného s otisky nehtô a s rohatými oušky
a pekné škrabadlo z pazourku.

Pan zverolekár J. Stávek našel z jará nékolik pekných
motyček z modré amfibolitové bridlice a kopytové škrabadélko,
též stfepinky nádobi pomalovaného a kousky rudé hrudky
rumélkové.

Velehrad. Na známém nalezišti „Dolním Rákoši" našel jsem
na oseténi poli dve pekné sekyrky či motyky, prerazené dlátečko
a néco stŕepin z jará. Po podzimním oraní velmi hlubokém dala
se zjistiti rozloha tohoto nápadné rozlehlého osadišté. Rozorané
jamy táhnou se od samé osady nad Salašským potokem až po
údolíčko s vodojemem pod samým lesem. Všude na nich rozho-
zeny úlomky nádobi, pazourkové nožíky, škrabadla i odštépky
a úlomky kamenných nástroju blažených. Na sedlišli tomto,
pokúsim se o systematický výzkum.

Veseličko. Na panském poli „U vlčincu'' objevil vldp. P. Kar.
Loníček, farár v Podhoŕi, rozsáhlé neoUthické sedlišté s keramikou
nejstarší: červené nádobi s ornamentem nehtovanýrn a pupíky,
drobnejší nádobi z hliny plavené s ornamenty rytými v podobe

— 185 —

podkov, kosočtvercu a t. j). Mimo sta a sta pazourkových úštipkô
nasbiráno tu ve dvou. tŕech letech nékolik set pekných velikých
nožíku, škrabadel. šipek. jader a otlukavaču z pazourku, jaspisu,
rohovce i z obsidiánu: z kamenných nástroju blažených pŕichá-
zejí tu nejčetnéji sekyrky, v ostrí buď soumérné nebo po jedné
strane klenuté a z protéjška úplné na plocho broušené, pak
vétši i menší škrabadla tvaru kopytového, celé i prerazené mlaty,
vývrtky, hladidla tvaru valcovitého, drtidla. otesavače z kfemen-
ných oblázkú; také mlynské plotny v rozmanitých velikostech
vyorávají se velmi četné. Také pŕesleny byly nalezený. Pan farár
ze svých velmi hojných nálezô sestavil pro mé sbírky vzory
zdejších nástroju kamenných i stŕepin typických. Mne samému
podarilo se na podzim t. r. pri prohlídce nalezišté tohoto sesbi-
rati četné typické stariny.

Zdounky. Na Pŕednich dilech n panského pole na roli pána
Jana Sedláčka byla v eervnu rozoraná jama s hrubou keramikou
neolithickou s otisky nehtň a vypálenou hlinou.

Nalezišté dosud nebylo známo.

Z jednotlivých nálezô získal jsem nékolik kamenných sekyrek
z Podoli a Popovic u Uh. Hradišté: u Uh. Brodu zdvihl jsem
krásnou sekyrku s pole „Újezda"* na silnici vyhozenou. v Kŕiža-
novicich (u Výšková) našel jsem na „Padélku" týl prerazeného
mlatu; krásny hránéný zlomek mlatu z Mélčan daroval mi
dp. P.' Aug. Kratochvíl, v Neobuzi (u Slušovic) pŕinesli mi lidé
dva pekné mlaty provrtané. které od pradávna chovali v rodinách
jako hromové kamenv; podobný kámen, peknou drobnejší sekyrku
daroval mi na Súchové p. Vanék. Od p. red. Fr. Kretze získal
jsem krásnv mlat z Véžek (u Kroméfíže); mlat tento kuželovitéhc
tvaru je pod tupým koncern provrtán a kolem tylu tfemi vysedlými
proužkv opatŕen. Z Polkovic daroval mi p. naduč. J. Zikmund
peknou sekyrku a prerazené škrabadlo ze „Švýcarek" a jinou
velikou sekyru z „Kopcň"'.

Kultúra pokolení skrčených koster.

Količin. Na obou stranách úvozu pri panském ,Újezdé"
objevují se v otevfených hlinícich stopy osadišté s keramikou
známou u nás po skrčených kostrách. Jamy mívaji tvary kotlu nebo
díže a mimo četné kosti obsahují hojné stfepin z hrubšího

— 186 —

i jemnéjšího nádobí. Hned roku 1890 otevŕel jsem jednu
takovou jamu na panské strane; vydobytá byla z ní: pekná
vyhlazená nádobka v podobe baňatého hrníčka, pod nízkym
krčkem s prehnutým okraj em má drobné uško, je dosti dobre
vypálená a na povrchu žhitohnédé barvy; dále vétší část men-
šiho černého hrníčka o svislých stenách a s malým polokulatým
úškem, stŕepy hrubší nádoby, veliké parohové kladivo s čtver-
hrannou dlabanou dirou pro násadu a hladidlo ze zebra krav-
ského. Pan uč. Ed. Peck vybral tehdy z vedlejši járny kus
bronzového drátu. Letos z jará otevfel pan Ignác Tabarka na
strane úvozu rymického jinou jamu dĺžového prúŕezu a obsah
— plný veliký koš stŕepin — daroval do mých sbírek. Z téchto
stŕepin zajimaly pfedevším jemné, velmi široké šálky známeho
tvaru únétiekého, jenom že u nich nebyl okraj vj^ložen na vnéjší
stranu, nýbrž zahnut dovnitŕ. Uško sedí úplné na hrané bŕicha,
a misto dna vytlačen vezpod nádobek plytký dôlek. Jeden šálek
dal se sestaviti téméŕ celý. Veškerý jejich povrch byl vehni
pečUvé vyhlazen a do tmavá, až černa, vyleštén, jak na nádobí
této doby býva obyčejem; je mi jen nápadno, že jednotlivé
stŕepy v zemi pozbyly černe barvy a mají nyní pekný okrový
lesklý povrch. Jiná nádoba má široké baňaté bricho s ostrým
lomením ke krku, ucho však i krk chybéjí; pod krkem táhne se
dvojitá rada teček a pod ní sestavených trojúhelníčkĎ, vyplnených
bílou pastou. Ostatní stfepiny jsou z podobných hrnku rôzne
velikosti, pak z mis plytšich i hlubších s rozšíreným okrajem,
hrnkô vétších menších hrubší práce, které vyhlazeny jsou jen
uvnitŕ, na vnéjšku však ryhovány byly prsty a ozdobený pupíky.
Také se tu vyskytly kusy cezanu. Celkový vzhled zdejší keramiky
činí dojem pokročilejšiho období kultúry skrčkuv.

Luič. Hradisko u sv. Martina je ostré vystupující vrch nad
stanici Lulčí. Náhorní rovina jeho byla úločištém jisté velikého
okolí za dávnych dob, neboť je opevnená se strany severovýchodní,
tam, kde souvisí s ostatním pohorím, nékolikonásobnými náspy.
Kruhovitá podoba nejvrchnéjší její plochy rozdelená je hlubší
roklinou s bystrinkou asi ve stredu vznikající a k jihovýchodu
sméŕující na dva ostrohy. Východní z nich pne se nad osadou
Lulčí a nazýva se „Horká" ; na temeni jeho poblíž rokle počínají
hned nad srázem trojí náspy, pfíkopy oddelené. Tu se ŕiká „ve
Valech'. Náspy jsou plný kameni a zachovaný pouze v lesíku;

— 187 —

na polích sousedních jsou už rozkopaný, preš to však Ize
sledovali jejich smer hodné vyhnutého oblouku k východu
a končieího nad srázem jihozápadním, kde jsou též z časti ješté
dosti zfetelné zachovaný. Ty to valy uzavírají tedy nejvyšši část
hory s kostelem sv. Martina a pobliž neho menší stredoveké tvrzišté
s mohutným valem a pŕikopera, nyni ,.Xa
nejstarší naše hroby podobné.

Vicoméŕice. Na „Kratinách" prošel jsem známe nalezišté
velmi rozsáhlé s typickou keramikou tuhovou, se stluštélými
okraji a svislým šrafovaním. Nejsilnéjší vrstvy kultúrni jsou poblíž
trigonometrického bodu u hranice Némčické. Zajímavé toto místo
vyžaduje rozsáhlejšího výzkumu systematického.

Drnovíce (u Výšková). Na „Pfídankách'' nad mlýnem jsou
stopy osadišté s kultúrou provinciálne rímskou a hradištnou.
Vzrostlé kultúry v prostred kvetná nedaly mi však ohledati místa
tato dukladnéji.

Nalezišté do té doby neznáme.

Kŕenovice (u Kojetína). Bohaté nalezišté v hliníku pod Hra-
diskem poskytlo mi opét velmi zajímavé nálezy pri letošních
návštevách. Cihláŕ Pišťák, jenž ze všech je na tyto nálezy staro-
žitnin nej opatrnej ši, zachránil mezi jiným krásnou železnou sekyru
s dutinou ve čtverhranném tyle, nože, mezi nimiž vyniká jeden
massivnéjší z jednoho kusu železa vykovaný s držadlem, jež je
ukončeno knoflíkem. nad širokým jednostranným ostrím pak mu
vybíhá malý háček nahoru zahnutý.^) Mimo to vykopal j ešte
kosténá a parohová šidla, delší kulatou tyčinku ze slonoviny
osekané parohy a roh zubra, pak drobounký korálek, množství
rozmanitých pŕeslenu vétších i úplné drobounkých, ornamento-
vaných nebo i ze stŕepu vykroužených, pak dve ploténky z pa-
rohu vyrezané a ponékud vy blažené. Účel téchto plotének zústává

1) Pravé takové nože s háčkem nad ostrím, avšak s kroužkem mi?to
knoflíku na držadle vyobrazuje J. G. Bulliot v díle Fouiiles du Mont Beuvray,
Album planche, XLIV. no. 6., pi. XLVII. no. 12.

— 196 —

mi vskutku záhadným na ten čas. Jsou zdéli 13 a 15 cm a 3'4 cm
široké, do podoby obdélnikú sŕezané, na jedné strane vyklenuté,
na protéjšku pak vyhloubené ; pri jednom boku jsou provrtány
dvéma dirkami v fadé. Jedna ploténka zdá se novou, jen
málo opotrebovanou, druhá však jeví stopy delšiho užívaní a také
dírky jsou víc otŕeny.

Jinak zasluhují zmĺnky j ešte pekné držadlo k šidlu z parohu
vysoustľuhované úplné v podobe moderní rukojeti, pak bronzová
špirálka, bronz, jehlice s vroubkovaným tupým koncem a jiná
s hlavici do očka svinutou, pak hlavička zviŕátka z hliny, nékolik
typických stŕepin hlavné z nádobí tuhovitého se stlustélými
okraji a se svislým šrafovaním na bŕiehu. Také vyskytl se tu
stŕep pomalovaný barvou bílou a červenou, úplné shodný s podob-
nými stŕepinami ze Stradonic. (Dr. Píč, Cechy na úsvite déjin,
II. SV., tab. XLIX., č. 2., 3. a 7.)

Sám dal jsem opét na četných místech zakopali, avšak se
šiestim nevalným; podivno, že mne vždy na tomto hradišti
opouští. Mimo néco stŕepin vykopali jsme jenom nejaký pŕeslen
a hrubé pŕisekané šidlo.

Lanžhot. Na svahu k ŕece Morave od Lanžhotského hŕbitova
kolem kapličky Balíkových až po Kostice jsou stopy rozsáhlého
osadišté z doby císaí'ství rímskeho. Pole byla v kvétnu skoro
všude už obdélána jarní setbou, nezbylo mi leda spokojiti se
pouhou obchúzkou nékolika z nich, abych zjistil aspoň rozlohu
sedlišté. Pri tom nasbíral jsem četné stŕepiny typického nádobí,
pŕesleny a závaží jehlancové. Neopominu ovšem dôležité toto
místo za nejbližší príležitosti podrobili dukladnéjšímu výzkumu.

Nalezišté zdejší dotud nebylo známo.

Polkovice. Na „Švýcarkách" objavil p. naduč. J. Zikmund
osadišté s kultúrou z doby císafství rímskeho a daroval mi odtud
množství typických stŕepin, prerazené pŕesleny, osekaný jelení
paroh aj. v.

Jiné soudobé sedlišté je na trati „Ostrovy".

Obe nalezišté dosud nebyla známa.

Šlapánice. Pan zverolekár Jos. Stávek umožnil mi s velikou
ochotou a obetavostí zkusiti zakopnouti na velikém sedHšti z doby
císaŕstvi rímskeho, které sám byl objevil pod Zuranem v „Lánech
u Makslovky", nad samými Jiŕíkovskými lukami. Kopali jsme

- 197 —

po žních na poli cukrovaru patŕieím, avšak nepodarilo se nám
oclkrýti leda pŕíkopovitou jamu popelnatou pod samou ornici
a v ní mimo typické stŕepy četné kosti zvífecí (prase, ovce, kňň,
skot, jeleň) a tri úlomky pekné pracovaných kosténých jehlic.
Také na misté opodál uhodili jsme na četné podobné stŕepy
a ze stfepu vybroušený pfeslen.

Pan zver. Stávek nasbíral tam též pekné stŕepy z nádobí
arretinského.

Nalezišté toto dotud nebylo známo.

Žižkov. Pri piohližení nálozň v eihelné u rybníka uhodili
jsme též na plytkou jamu, vlastné ohnište oválneho tvaru s čelisti
koňskou uprostred a nékolika stŕepy z ŕimskoprovincialní keramiky
se stlustélými okraji.

Nalezišté úplné nové.

Nové nálezy archaeologické.

Kamenné nástroje ziskal jsem letos: Z Horáková sekyrku,
z Kŕenovic od cihelny Horáčkovy hadeovou krychlovou palici
v provrtu prerazenou, z Milonic dvé „škrabadla", ze Stŕelic dve
sekyrky a dva zlomky mlatô.

Neolithické predmety z Moudinic.

Rolnik Konst. Oháíika užil k výrobe „vepŕovie" na podzim
r. 1904 hliny z mírného svahu na dvore svého domu č. 145, a
odkryl tu pŕíbytkovou jamu, ze které naduč. p. Ferd. Fráňa
uschoval a mne odevzdal stŕepy, nádobku a 2 kamenné nástroje.

Hrubší stŕepy pochodí z vétších kulovitých nádob a jsou
zdobený nízkymi pupíky nahoŕe plochými nebo prohloubenými,
čtverhrannými uchý s dérou svisle a radami vtisku nehtových ;
šedé stŕepy z jemnéjšího nádobí mají ryté voluty lomené nebo
v ohybech zaoblené a prerušované dôlky. Tedy ornament ob-
vyklý na neolithických sedlištích našich nejstarší skupiny: keramika
kulovitá s prvnimi dvéma typy ornamentovými, nehtovým a rytých
volut a meandru (dle sdélení Gervinkova, Pravek 1904, str. 126.).
Současná sedlišté jsou na okrese u Pozofic, u Habrovan, Holubíc
a Sivie.

— 198 —

Bizarní jest nádobka, která se zachovala celá. (Obr. 1.).
Zhotovená jest z téze jemné šedé hliny jako zmĺnéné nádobí
s ornamentem volutovým, má tvar koiile pri ústí useknuté a ve-
Hkost vétšího jablka. Zvláštností jest její plastická výzdoba. Na
nejvydutéjším místé objíma pftlmésicovité levou i pravou stranu
s okrajem soubéžná vyvýšenina, jejiž zadní polovička jest na
obou stranách urazená; prední konce pfecházejí do obliny ná-
dobky a mají po tfech soubéžných vodorovných ryhách. Na dne
byly nalepený dva podobné rohlíkovité proužky, nyní skoro zcela
urazené. Nádobka činí dojem zkomolené postavy držici se rukama
za bŕicho.

Obr. 1. Neolithická nádobka z Mouchnic.

Z kamenných nástroju jest jeden 13 cm dlouhý a u kuže-
lovitého provrtu 4 cm široký zlomek pečlivé blaženého mlatu.
Náleží ke skupine t. zv. kopytovitých nástrojuv. Spodní stena jest
rovná a obdélníková, zaoblené telo (tak že pŕíčný rez v kterém-
koliv místé vedený jest úseč kruhová nebo eliptičná) jest nejvyšší
v provrtu a slabne k ostrí, jehož hrana jest kolmá k ose provrtu.

Druhý zlomek jest týl pekného facetovaného mlatu.

Nákrční kruhy z Milonic.

Pfed nékolika lety vyhodil na panském poli „Čertova brázda"
u dvora Rošťoutky pluh ŕízený Fr. Vlkem nékolik bronzových
kruhô, z nichž zachoval nálezce 3. Tyto jsou nyní v mé sbírce,
mají obvyklou podobu i rozmery a váhu 13, 15, 19 dkg. Jeden

— 199 —

je pečlivé ohlazený, jemné patinovaný a pruŕezu krnhového,
drulié dva jsou z hrubá formovaný údery kladiva.

Také v trati „Luhovec'' rozebrán byl sklad takových kruhô.
Jeden jest ve škole Milonické, jiný od p. Kellera z Uhŕie mám
já. Oba, jakož i dalši kruh, který jsem obdržel od rol. p. Zá-
vodného z Milonic (nalezl jej ve své zahrádce), jsou dobre bla-
žený a v prurezech kruhovitých. Poslední váži 23 dkg, Kellerftv
19 dkg.

Blažovice.

Pan Tom. Ondráček prokopal na jaŕe 1904- na poli J. Hlúčky
v trati „na dileeh" iza záhradou J. Kubinkai pŕíbytkovou jamu
a našel v ní vedie četných stŕepň vlnovkou zdobených pul kuže-
lovitého pŕeslenu a kosténý hrebeň. U tohoto zajímavý jest

Obľ. :2. Kosléiiy hrebeň z pŕibylkové jamy u Blažovic.

xpúsob, kterým byl zhotoven. (Obr. 2.) Není z jednoho kusu
jako hrebený dnešní nebo jako hrebeň z podobné jamy v této
trati již jednou p. Ondráčkem nalezený (Pravek, 1903, tab. XVI.
č. 10., 10a), nýbrž jest složen z 9 častí. Zuby vyrezaný jsou
v šesti deštičkách (D^— DJ a to v první sedm zubň, v páté
5 zubu a v ostatnieh po 6. Oba krajní zuby jsou značné širší a
na vnéjších stranách vykrojené. Deštičky se zuby jsou v hrebenú
srovnány vedie sebe, a na ne s obou strán až k počátku zubň
pripevnená jest z každé strany šesti železnými nýty svrchní de-
štička (A, na prufezu A, B) s horní hranou obloukovitou. Mezi
obe tyto vložená jest podobné sefíznutá deštička C a rovnéž
dvéma nýty s postranicemi spojená. Nýty procházejí hŕebenem
veskrz a na obou stranách byly zakončený polokulo vitými hla-
vičkami. Postranice A má po délce 2 rovnobežné vyhloubené

14*

- 200 -

žlábky. Délka hrebenú jest U"? cm, výška uprostred 6-5 cm a
tlouštka na nejvyššíra misté 9 mm. Dle stŕepň náleží inventár
této jamy opét kultúre fímsko-provinciální, ve zdejším okolí
dŕivéjšími nálezy hojné doložené. Alois Prochdzl-a.

* *

Hromadné nálezy mincí.

Blažovice. Roku 1887 prišli za prestavby stodoly pána
T. Ondráčka v čís. 12, v základní zdi staré stodoly na 25 stŕíbrných
mincí. Tyto jsou vesmés s počátku XVII. stôl. a všechny pňvodu
cizího. Nález tento uschován jest ve sbirce p. Tom. Ondráčka
ml. a po roztŕídéní jeví se takto:

A) Mince se jménem Rudolfa II.

1. Ostrý ráz. Líc: Ríšske jablko, v nem Z 4. Podlé leto-
počet 16—1 (?) RUD . II • RO . IM . SA Rub: Rozčtvrcený
štít: v 1. a 4. poH pétilistá rňže, v 2. a 3. ptáček na hvézdičce.
SIMGE-MDILI.

2. Z r. 1604. Líc jako u pŕedešlé. Rub: Rozčtvrcený štít:
v 1. a 3. poli po hvézdé, v 2. a 4. III. Nad štítem 3 helmy
s četnými klenoty a EDGHS— ESGEDG.

3. Líc : Dvojhlavý orel s 3 na prsou. RUDOLPH • II • RO •
IMP • SE • AV • Rub: Ve 4 polich štítu jeleň, lev, 3 krovy nad
sebou, dva vodorovné pásy. LVD : GEOR • G • STÔL • KO •
R • WE • H

4. Groš Kolmarský. Líc jako u č. 3. RVDOL • II • SEM •
A ■ IMP • PDE • Na rubu ve štítu kométa a MONE • NO • GIV *
IMP : GOLM •

5. Líc jako u č. 3. a 4. Rub: Rozčtvrcený štít, v každém
poli po Ivu, uprostred štítek se 2 Ivy nad sebou. GVRAT •
DAVN • GOM • RHEN •

6. Líc jako na pŕedešlých. Rub: V erbu 4 pole: ve dvou
vrchní ch po Ivu, ve spodních štítek a vodorovné pásy. Uprostfed
štítek se 3 krovy. lOAN • REINH • GOM • IN • HANAW •

7. Lícjako na pŕedešlých. RVDOL • II • RO • IMP • AVG •
P • F • DEG • Rub: 3 pole ve štíte, ve dvou po Ivu, tretí
šachované.Naderbeml602.IOHA • DG • GO • PA • RH • DV •
BA • G • V . E • S .

8. Gtyry varianty pŕedešlé mince.

— 201 -

B) Mince M a t y á š o v y.

9. Peníz jako čis. 6. popsaný. jen na lici mi?to Rudolf
je Matyáš.

10. L.: Orel s 3. MAT • FERD • IMP • SEM • AV • 1612.
Rub: Ve štité 4 pole: v hornieh po Ivu, ve spodnich pás
a rĎžice. D • G • ERX • COM • SOLM ■ LIGH • S •

11. Jako čís. 10. ale z. r. 1614. a se jménem jen Matyášovým.

12. Groš Matyášuv na lici jako pfedešlé, na rubu nezfeteln^.

13. Líc jako na pfedešlých. Rub: Erb jako na čis. 10. a 11.
■ . • PVS • • • OLMS ■ LIGH • •

14. Mince Magdeburská. L. : Ŕišské jablko, v nem Z 4
MAT • RO • IM . S • A • 16—17. Rub: Mezi véžemi postava
zvedajici pravici vénec • MO • GIV • MAGD.

C) Mince r ú z n é.

15. Dva polské groše Žigmunda IIÍ., z let 1616. 1617.

16. Dve mince z r. 1603. švýcarského mesta Zugu. MONETA :
CIVI : TVGIENSIS • Na rubu dvojhlavý orel s 3 a DOMINE :
CON : NOS : IN : PA

17. Lic: V erbu pod korunou pravá pĎlka má svisly oblouk
se 4 krížky ■ lOH G • GHR • AV • RVD • LVD -Rub: Rišské
jablko, v nem Z 4: Po stranách kŕižku 16—16. PRINC • AN

• CO . AS • FR .

18. L.: Kolem poprsi: ÍOHAN • GEOR • D • G MA • •
(Dále nečtitelné.) Rub: Nezretelný rozčtvrcený erb. GROS •
ARG . III • GRV • 615 •

19. L.: Nezretelný delený štít. D • G • REIN • WEN •
ET • CAR • FRID • FR • Rub: V kruhu orlice s púlmésicem na
prsou,vedleBaR. Opis:DUG • SI • MONS • ET (3) OLS • CO •

20 L. : Pŕedni část berana ve skoku, za ním hradba. Kolem
97 MO • • • (Nečtitelné) • • • SCA'V-SEľsSIS • Rub: Ríšsky
orel s 3. V rozčtvrceném obvodu: DEVS SPES NOST P^AESII:

Nesovice. V roce 1891 vybrali v brehu cesty ku Snovidkám
nádobku asi s 50 kusy stfibrných mincí prostrední velikosti.
Nádobka byla rozbitá a mince rozdaný. Ze tri mincí téchto.
p. uč. Palečkem z Uhŕic rai poskytnutých, jsou dva valné otrené
pražské groše Václava III.. tretí pak dvanáctikrejcar Ferdinanda II.
z r. 1621.

— 502 —

Slavkov. Na zdejších panských polícii nalezený po dvakrát
hromadné mince, které byly hned na nalezišti rozchytaný a zašan-
tročený. Bližších okolností téchto nálezô téžko se dopátrati, ježto
majitelé z neochoty nebo z obavy pred následky neoprávneného
privlastnení podrobnosti a mince zatajují.

1. Za kosteleni na panské nive vyorán asi pred 5 lety
velký stŕibrný peníz, jakých potom, když hospodársky úŕedník
p. Ružička inísto to dal prokopati, vybráno ješté 17 kusú. Cást
nálezu odevzdána vdove po majiteli cukrovaru, pi. Redli-
chové, ostatní rozešlo se po úfednieích, 5 kusu pak má ho^p.
pŕíručí p. Moudrý. Tento bližšího ohledání mincí mi nedovolil ;
pokud pak jsem pri zbéžném prohlédnutí seznal, jsoa to krásne
zachované tolary saské a jeden tolar biskupa olomuckého Jakuba
Arnošta z Lichtenštejna.

2. Brzy po tom učinén druhý nález na panském poli
u H o dej i c. Mél nékolik set drobnejších mincí a mezi nimi
četné dvanáctniky mor. stavô známeho vzhledu. Z téchto získal
jsem dva: jeden se značkou Baltazára Zwirnera (B Z), druhý Krištofa
Kantora (C G). Zmĺnéný pan Moudrý má ješté odtud 2 dvanáct-
niky a 13 drobnejších penizô. Z téhož nálezu chová p. Zigliani,
strojník cukrovaru, 7 dvanáctníkô (B Z) a 22 mincí menších.

Šumice. Pred lety udal se tu za prohlubování sklepu nález
205 stŕíbrných mincí, o némž podrobnéjšího nie nedalo se již
zjistiti. Mince nálezcem rozptýlený, a jen 10 kusu dostalo se pfede
dvéma roky do mých rukou. Jsou to:

1. Ferdinanda I. pražský groš chatrného vzhledu z r. 1536,

2. Polský dvojgroš Žigmunda III. Pod erby na rubu
značky prsteň a trojúhelník. Bez letopočtu.

3. Groš téhož panovníka z r. 1598. V letopočtu L.

4. Groš téhož z r. 1016. Na rubu pod erbem značka ^ .

5. Groš mesta Rigy z r. 15S4 s poprsím krále Štépána-

6. Braniborský groš Januv z r. 1545.

7. Peníz Ferdinanda I. z r. 1548.

8. Groš z r. 1605. Líc: Orlice v pravo hledíci s pôlmésicem
na prsou. Opis : D • G • lOAN • CHRIS (3) ET • GEOR • RVD •
FR-|- Rub: Pod korunou dva štíty, v pravém orlice, jako na
líci, levy šachovaný. Pod nimi v kroužku Z4. Opis : DVG • SIL •
LÍG • ET • BBEG • 1605.

— 203 -

9. 25 mm široká mince kurfirsta Augusta Saského. Na lici
mezi erby značka PB.

10. Groš Ferdinanda III. z r. 1630. Značka Petra Hemy.

Žarošice. Hospodár Bartoš Haška eís. 212. v Žarošicích
upravoval o žních 1903 za svou stodolou pftdu na usazení
žentouru a vyryl tu asi 50 mincí ve sloupek naskladaných. Nález
prodal p. Rud. Malikovi, mést. tajemnikovi a od toho pfešel roku
loňského do raé sbirky. Mince tyto jsou stŕíbrné groše stejné
velikosti a velmi dobre zachované. Po určení vykazuje tento
„poklad" minci

Ferdinanda II 26 kusň,

Ferdinanda III 9

rňzných panovníkň a zemí ... 1 1 „

celkem . . 46 kusfi.

A) Groše Ferdinanda U.
zastoupeny jsou v nálezu témito varietami:

1. Sedm kusň na rube s ríšskym oriem a značkou (HFl)
(Hanuš Rieger) z let: dva 1627, dva 1628, po jednom 1629,
1630, 1631.

2. Šest kusň s velkými okraji, na rube erby rakouský, bur-
gundský, štyrský. Z let 1624, 1626, 1627, 1628, 1634 a 1635,

3. Jeden kus s oriem na rube, bez značky z r. 1626.

4. Jako pfedešlý, ale z r. 1635 a pod oriem značkou kolok
k razení mincí.

5. Jako čís. 4., z r. 1626., značka W.

6. Jako pfedešlý, z r. 1636, značka (H 1 Z).

7. Dva kusy z r. 1627, špatnéji zachované se značkou (O)
(Olomouc).

8. Sedm kusň. Na líci pod poprsím značka Jt (B. Húbner,
Praha). Na rubu orel a ARCH • AV • DVX • BV • MA • M ■

Po jednom z let 1624, 1625, 1629, 1630, tri z r. 1626.

B) Groše Ferdinanda III.

1. Pod poprsím značka (A), na rube orel. Jeden kus
z r. 1637.

2. Jeden kus z r. 1639, na rube značkou labuť.

— 204 —

3. Tri kusy; rub jako u grošu Ferdinanda II. popsanýeh
pod č. 2. Z let 1638, 1639, 1644.

4. Dva kusy; na rube orel, ve štíte na jeho prsou český
lev. Značka: ruka držid v prstech hvézdu. Z let 1640 a 1642.

5. Dva kusy z r. 1637. Na liei značka: čáp stojicí na jedné nože.

C) Groše Tyrolské.

1. Jeden kus bez letopočtu, areivévody Ferdinanda (1564 —
1595). (Welzl v. W. 9.259).

2. Dva kusy Leopoldovy (1623—1632), bez letopočtu. Na
jednom na líei poprsí v odevu knéžském, na druhém pod
vévodskou korunou. Na obou na rube erby : rakouský, burgundský
a tyrolský. (W. v. W. 9.311 a 9.313.)

3. Tri groše Ferdinanda Karia ( — 1662) prekrásne zacho-
vané, z let 1639, 1640, 1643. Na rubu erb rakouský a tyrolský.
(W. v. W. 9.332.)

D) Jedna mince se jménem Rudolfa II., bez letopočtu.

E) Groš Karia Euseba z Lichtenštejna, vévody Krnovského,
z r. 1629. Líc: Kolem poprsí CA • E • D • G • S • R • I • PR •
D(S)E • LIGHTENST • Rub: Složitý erb pod korunou. Kolem:
DVX • OPP • ET (3) GARNO ■ 1629.

F) Mince polské:

1. Dva penízky bez letopočtu. Líc: Orlice v pravo hledící.
4- MONETA • SIGISMUNDI • - Rub: Koruna .... (Nezret.)
. . . . IS g POLONIE . ■ • . SI • •

3, Groš Zikmunda IIL z r. 1609. (Jako z nálezu Šumického.)

Želč. V roce 1895 nalezl nadučitel p. Fr. Dobiáš na svém
poli 6 zlatých mincí, z nichž néco prodal, néco rozebrali členové
rodiny, jemu pak zbyla jediná, velikosti 20koruny. Jest to uherský
dukát krále Matyáše s obrazem a jménem sv. Ladislava na rube.
(U Sivie nalezen uherský dukát Zikmundáv. Viz G. ol. mus. sp.
r. 1901, str. 94. Ve Františkove museu.) Alois FrocMzU.

— 205 —

Zprávy o rodine Vyzovských, z které pocházela
první manželka Jana Amosa KomeaakéJijCL

Podáva ve verné m opise J. P a ne k.
Nalezením svatební smloiivy velikého paedagoga Jana Amosa
Komenského byla rozŕešena zároveň olázka o pftvodé první jeho
manželky. Byla j i panna Magdaléna Vyzovská ze Zábŕeha na
Morave.*) Když to bylo poznáno, prohledal jsem mestský archív
v Zábfeze, i nalezl jsem sírotčí >eznam (rejstŕík) s konce XVI. stôl.
Kniha obsahuje 146 listú,**) z nichž 47 je popsaných. První záznam
pochází z roku 1584. Na 25. listé počína se tato zajimavá závéf :

F. 1.

Inwentowanij Stadkô: a Swrsskôw wssech pozusta-

lich: Przednie po N: Adamowy Wyzo wskym : . Za

dľfthe po N: Buryganu Wyzowským synu geho

zegmena — 1597 — ***)

Leta panie 1603. Westrzedň przed Swatau Dorctau stal

se rozdijl o swrsský mezý Panem Gyrzikem Glotzmanem a

syrotký zustaleymy Po Neb: Adamowy Wyzowskera a Buryga-

nowy Wyzowskem, tak že se swrsskowe rozdielyli na ssest dijlú,

geden díjl Pan Gyrzik Glotzmann po Maryanie Manželcze swe

wzal, a piet dijlň na syrotký zusta\va;t) stal se tento rozdijl v przij-

tomnosty Pána Ottý Auržednijka na Zabržehu a Pána Ffrydrycha

Rendygera z Reydychfi, Regenta Panskeho.ft)

*) Smiouvu z r. 1618 uverejnil Kvačala v „Korrespondenci Jana Amosa
Komenského" II. str. 177 a 178 (1902).

**) Délka a šírka téchto listú činí 31 cm. a 2-2 cm. Vodotiskové zna-
mení predstavuje hul s kŕížem na vrchram konci. Húl vzniká z volské hlavy.
Okolo holi vine se had.

***) Tento letopočet jest pozdéji pŕeškrtnuL
t) Deti Buriana Vyzovského byly : Burian, Adam. Márie, Beta, Magdaléna
a Anna. Tato v závéti se nejmenuje, ale jest jmenována v nejstarší knize
gruntovni v Zábŕeze. Dúm Vyzovského, v némž Magdaléna se narodila, stojí
podnes na námestí v Zábŕeze, je to tak zvané „Podloubi" (pop. čis. U.) naproti
Záloženskému domu. Dúm ten na západní sténé je vyzdoben znakem pánu
z Boskovic a v 1. 1584—1596 patril rodine Vyzovských, jak zjistil mestský
tajemnik p. L. Falz. Burian Yyzovský byl správcem sboru bratrského a
na svou cobu hodné zámožný.

tt) Podávame u vérném opise p. vydavatele jako ukážku pravopisu
z doby J. A. Komenského. — Tiskárna nemá písmen pro y, z, s, e a. t. d.
s tečkami, proto tiskneme háčky; >/ s dvéma tečkami nebo s jednou tečkou,
jak jest v púvodním texte, podávame bez teček. Red.

— 206 —

Tyto swrsskowe na piet syrotkĎ pi'/^y prawie
op atr z en e gsa u,

Perzyn swrchnijch welkých kftsňw 5|

Spodnijch peržyn kusý 3Í n

Polsstarzij kôsňw 10|

Podussek malých 5)

Gzeynoweho naczenij odwaženo 296 lyber

Obrôsú • 14 „

Rueznijkň 11 „

Przijze tlusteý , 6V2Sstuký.

F. t.
Od strzybra, Ižycz, kofílýku, Pasň y gyneho wsselykeho strzybra

odwaženo na piet dijlu .... vij ffuntň^)

VVg^dne sskatulcze tolarô ssyrokých xiij,^j tež ij gr. po 10 kreje.
Wycze wtež sskatulcze dwa kamený kalczedonu w Strzybrže
zadielane ij'*)

Gedna sskatulka malowana zustawa, ta neprzyssla k rozdijlu,
wekterež sau ormpantý. dukatý mezy paterži^) a tež prstýnky
a niektere gine wieczý, ta gest zapeczetiena.*^)

') Tyto perzyny gest p: zuzana przygala od Aurzadu, na poruczenij Gegij mi-
losti panij. — V prostŕedku první strany jest na levo pŕilepen papirový ústŕižek
s poznárokou : Tento rozdil a Inwentowanij tiech swrsskuw stalo se toto zapsanij do
toho Inwentarze — zahospodrzúw Miesta: Waczlawa Matiegyczký, Daniele Gem-
nyczkeho. Konsseluw: Matausse Pánka, Waczlawa Hauzwyczký, Lorencze Brze-
zowskeho, Balczara Tony, Tobyasse Jalusska, Andrle Ssubrta, Leta panie 1603.

'-) Roku 1Ó13 wažic to strzibro našlo se 237 lotu 1 qut ; z toho wynal
Burian 47 lotu 1 qut, Adam wyňal 3 dily.

ä) Buryan wyňal 3 f. 4 g., Adamo wy dano 4 tol.SSVjg., Adam wyňal na dil Bietjn
2 tol. 18 g., M a n d a (Magdaléna, pozdéjši manželka J. Amosa Komenského) 2 tol. 23 g.

■*) Aaamowy dan 1 a na dil Bietyn tež 1.

'") Na zvláštni pŕiloze čteme tuto listinu: Letha 1633. W auterey po S_^
Jakubu za Purkmystra Tobyasse Jalusskowého urozený Pan Krysstoff starssý
Hubrk z Belnsdorffu (Krištof Hubrk z Belnsdorfa byl majitelem svobodnóho
dvora v Nemili, pul hodiny západné Zábŕeha vzdálené, pozdéji vladár všech
statku Velena z Žerolína a poručnik deti doktora Bonaziny) oznamyl, že ty
wieczy zastawene byli we xx f. Atak Pan Krysstoťť. czož tu geho klýnotu bylo, od
Aurzadu gest k sobie przygal, aczož na P: Gyrzyka Gloczmana z nich xx f. swrchu
psaných na dijl geho przysslo, totyž iij f. x gr., ty gest P: Krysstoffowy darowal.
Aczož wycze z té sskatuky klýnotu naleželo, tež P: Gyržyk dijl swuy odtud
wyňal. Atak, czož wycze wnij gest, to gyž syrotkum naležy, a zapeczietiena gest. —

•') Buryan wyňal 1 dukát a prstynek 1, M and a 2 dukáty, Adam wyňal
4 dukáty, 2 Prstýnky a tolaru 2 dily. A sice Adam wyňal na dil "Bétjn prstynek 1,
dukáty 2 a tolaru geden dil.

— 207 —

Prawý se Paii Krysstoff Hiibrk starssý kniektervm wier/.em
wnij zustawagyezyni prawo gemiety tau przyczinau, že by to
wnieyake summie peniez Neb: Adamowij Wyzowskemu zastawyti
miel, když penieze, wczem gest to zastawýl, zase odwede, a od
Geholi Pána auržadu zabržechskeniu poruezenij se stane, búdou
powynnij . . to zas gemu nawratiti, a zwostatek, ezož by wte
sskatuleze zwostawalo, yako y giný., pouze ojedinelé kosti žah, skoŕápky
hlemi/žďú a obratel n/hí: na pôvod uložení poukazuj! také
drobná zrnka kfemene, kulmového pisku. devónskeho vápence,
hladce omletá žaiudeční šťavou dravých ptáku.

Zvírená zastoupena témito druhy:

A. Mammalia. — Ssavci.

Insectivora. — Hmyzožravci.

1. Talpa europaea L. — Krtek.

Pfi posuzování stáŕí kostí hitich jest treba značné pozor-
nosti a opatrnosti, neboť zvire jak na povrchu zemském podobné
i na okraji jeskyň zarýva se hluboko do zeme. kdež snadno môže
zahynouti a zanechali svoje kosti náhodilé i mezi zvírenou fossilni.

Proto pri vykopávaní pŕihjižel jsem k tomu. abych presné
zjistil stáí-í téchto pozôstatkô. a to tím více. že nejlepší znatel
drobné zvírený, nedávno zesnulý Dr. ALFR. NEHRIXG ve svém 1890
vydaném díle ,,Ueber Tundren und Steppen der Jetzt- und Vor-
zeit" vyslovil se: ,,Da. wo Lemmings-Reste an primärer Lager-
stätte in grôsserer Zahl vorkommen, scheinen Mauhvurfs-Reste
gänzlich zu íehlen. Lemming und Maulwurf passen schlecht zu-
sammen."

NEHRIXG je také náhledu, že zaledňováním. které od severu
k jihu se dalo, zvífe to ustupovalo a teprve pozdéji opét do
krajín našich se vracelo. S náhledem tímto se nesrovnávám; po-
važuji h-tka za jednoho z nejstarších členô domorodé zvírený,
která celou ledovou dobu v našich krajinách prestala, zde setkala
se se zástupci arktické i stepní fauny a po odchode jejím i na
dále u nás obývala.

Nálezy Ludmírovské, kde mezi ostatní drobnou zvírenou,
význačnou také lumikem, vykopal jsem hojné zbytkô z hika,
veci té nasvedčuj í.

Lebka u všech jedincô jest rozbitá, zachovalo se pouze
nékolik zlomku jejích. Za to hojné jsou dolní čelisti počtem 70.
z nichž pravých 36.

— 228 —

Zajimavo jest, že zoubky nékterých čelisti jsou hnedé neb
rudohnédé zbarveny, ovšem nikoli tak silné, jako u nékterých rýsM,
(Crossopus fodiens, Sorex alpimis, Sorex vidgaris, Sorex pyg-
maeus), u nichž zbarveni to je význačno a objevuje se i u je-
dincô ve stavu embryonalním.

Zvláštnim tvarem vynikají kosti končetin; jsou ki'átké, silné,
široké, hlavné prední, k hrabaní pŕizpusobilé, proto i fossilní
se dobre uchovaly.

í í

3. H.

ľL

Obr. 9. Krtek.

1, '2. humeruŕ, 3, 4. rádius, 5, 6. femur, 7, scapula, S, 9. ulna,

10. tiliia, fibula, 11, 12. dolní čelisti.

Kostí ramennich vykopáno 42, náležeji vétšinou statným
zviŕatúm : máji tvar lopatkovitý, naprosto odchylný od jiných
ssavcft a pri délce 18—19-5 mm jsou 14—14-5 mm široký.

Ulna zachovaná v 69 exempláŕích, délka kolísa mezi 20 až
24 mm. Svým tvarem podivných radiô vybráno 31, rozmeru 13
až 15 mm.

Krátka a silná kosť stehenní zastoupena 54 kusy délky 17
až 20-5 mm.

Kostí holenich nalezeno 24, rozmérň 19 — 21-5 mm, fibula
k tibii uprostred diaphyse pfirostlá chybéla térnéŕ u všech.

— 229 —

Tenkých, nepomérné diouhých lopatek objeveno 28, délky až
30 mm, vétšinou však porušených (neúplných).

Z nálezň Ludmirovských soudíme, že kosti z krtkň patrí
asi 40 jedincúm.

2. Sorex vulgarisL. — Rejsek obecný.

Velmi hojné ve zvírené Ludmírovské zastoupeni jsou rýs-
kové, jejichž drobné čelistky ponejvíce plavením hliny byly
ziskány. Vyplaveno úhrnem 126 dolní ch čelistek a 23 zbytku
lebeček vétšinou neúplných, u nichž chybí význačná první stohčka.

Xejvíce z kňstek patrí druhu Sorex vulgaris, podŕízené na-
skytá se Sorex pygmaeus, Sorex alpinus a Crossopus fodiens.

EejseJc obecní/ jest u nás nejhojnéjši, a také mu vétšinou
náležejí čelistky z diluvialnich vydávenin. První stolička dolní
čeHsti jest jednohrotá, druhá zrejmé dvouhrotá. Jsou zde po-
zostatky asi z 50 zviŕátek.

3. S o r e x alpinus S c h i n z. — Rejsek alpský.

Kel dolní čelisti jest téméf rovný, vlnité zoubkovaný, se
tfemi vyvýšeninkami, konec slabé do vyše zahnut. První i druhá
stolička dvouhrotá. Hroty tyto u první stoličky jsou méné zfetelné
než u sousední. Druh ten obýva nejvyšší hory stredoevropské,
zjištén však také v Krkonoších, a jest pravde podobno, že i v našem
Jeseníku se objevi. Kústky patŕily pouze asi 3 jedincúm.

4. Sorex pygmaeus Pall. — Rejsek zakrslý.

jest nejmenší ssavec evropský vubec. První stolička dolní čelisti
jest jednohrotá. druhá dvouhrotá. Od jiných dá se snadno roze-
znati svoji velikostí, nebof jest značné menší pfedešlých, dosahujeť
nejvétší délka čelisti 8 mm. kdežto u jiných 12 mm; vétev
čelistní pak má vlnité prohnutou. Nalezený zbytky asi z 5 zviŕátek.

5. Crossopus fodiens Wagl. — Rejsek vodní.

Kel spodní čelisti jest jen slabé do vyše nahnut, špičky
zubu rudohnédé jako u pŕedešlých druhu záhy se otírají a
m aj í často jen nádech červ en ý. První stolička jednohrotá,
druhá dvouhrotá, zadní hrot nižší pfedního. U nás u vod a ba-
hnitých míst hoiný. Nalezený kústky asi z 10 jedincň.

— 230 —

Carnlvora. — Šelmy.

Felidae. — Kočkovité.
6. F e 1 i s 1 y n x L. — Rys.

Polméšilá tato šelma dosud ojedinelé žije v Evropé
a Asii od Pyrenejí a Alp až po Laponsko, tedy k 68° s, š.,
v Asii až po more Ochotské. V posledních letech zvlášté hojné
vyskytla se na Babí goŕe u Žiwiec, odkudž chovám kosti ze tri
rysô. Z Karpát zabíhá i do východní hornaté Moravy, a častéji
již zde byla strelená na pŕ. 1888 samička n Pitína, r. 1891 mezi
Frenštátem a Lysou horou. Mezi drobnou zvírenou Ludmí-
rovskou nalezený dva články prstú délky 32 a 26 mm, které
se shodujj tvarem a velikostí s mými recentními exempláry.
Jsou to buď zbytky potravy dil. človeka, nebo sem byly zane-
sený nejakým vétším dravcem a náhodou pomišeny s drobnou
zvírenou.

Canidae. — Psovité.

7. Canis vulpes L. — Líška obecná.

Také nepatrné zbytky patrí lišce; jsou to pouze dva kly
dolní čelisti a levy trhák. Do hnízda mikrofauny byly splavený
asi od ohnište; poukazuje na to jeden kel, jenž jest spálen a na
povrchu popelovitou ssedlinou obalen.

Na druh Canis vulpes a nikterak Canis lagopus L. poukazuje
trhák, jenž má délku 15 mm, která souhlasí s recentními exem-
pláry z Mor. Krasu, kdežto týž zub u Canis lagopus z čelisti
nalezených v jeskyni Katefinské jest pouze 14 mm, P.ekárny 13,
Balcarovy škály tolikéž 13 mm dlouhý, tedy značné menší druhu
pŕedešlého.

Mustelidae. — Kunovité.
8. Foetorius valgaris Keys. a Blas. — Kolčava, lasička.

Pomerné hojné zachovalo se zbytkft nejmenší, avšak
velice krvežiznivé šelmy naši — lasice. Kruté zajisté proná-
sledovala hraboše, lumíky, pišťuchy, avšak často sama stala se
úlovkem vétšího dravého ptáka, a pozostatky j ej í zanesený mezi
ostatní drobnou zvírenú.

231

Lebečky vesmés jsou rozbitý, za to zachovalo se hojné
dolních čelisti 12 pravých, 6 levvch. Srovnány s recentnimi
exemplári jevi tyto rozmery v mm:

1. Délka čelisti až ke konci
proc. cond. . -

2. Délka čelisti od zadního
okraje alveoly klu ku konci proc.
cond

3. Délka ŕadv stoliček

Diluvium
Ludmirov

Recentní
Mor. Kras

17-5

10--

17 -

14-5

9--

— 17

12-

7-5 ,i

16-5

Kosti stehenní mají délku 17 — 20 mm. nalezene 13 nepo-
rušených, 3 porušené. Tenké tibie se uchovaly pouze 3 délky 17,
19 a 20*5 mm.

Kosti ramenní mají délku IG — U* mm.

Na základe téchto odchylek ve velikosti kostí končetin snažili
se nékteŕí palaeontologové zavésti nové druhy lasice, které však
nesouhlasi se skutečností.

RĎzné rozmery kostí poukazují pouze k tomu, že pocházeji
z jedincú jednak mladých, částečné i dospelých, nejsou však
závislé pouze na stáfi, neboť rozhoduje tu i pohlaví (samci jsou
vždy silnejší), vrh (jedinci z druhého hnízda jsou slabší) a indi-
vidualita zvífete.

Mnohé kosti stejné délky jsou značné silnejší jiných, jak
hlavné na stehenní ch kostech Ize pozorovali.

9. Foetorius erminea Keys. a Blas. — Hranostaj.

Ješté nápadnéjši tyto rozdíly ve velikosti a mohutnosti jsou
u pozostatku hranostaje.

Lebky této kuny. taktéž vesmés roztŕíšténé, poukazují, že
stávala se úlovkem dravce Prôchodice obývajícího.

Spodnich čelisti nalezeno U pravých, 9 levvch.

16*

232 —

Sľovnány s recentními, ukazuji tyto rozmery^):

1. Délka čelisti až ke konci
proc. cond

2. Délka čelisti od zadniho
okraje alveoly klu, ke konci proc.
cond

3. Délka rady stoliček . .

Diluvium
Lu d mi rov

2fi

23
13

lí
10-5

Recentni
c? 9

19-5
12

Délka kostí stehenních pohybuje se mezi 26 — 35*5 mm;
recentni samice mé sbírky má táž kosť 28 mm, dle NEHRINGA
samec 40, samice 32 mm.

Tibia: délka 39 — 31*5; rec. samice z Moravy 29'ô, dle
NEHRINGA c? 43 ? 34-6.

Ulna: délka 32—30, jedna defektni téméf 40, dle NEHRINGA
c? 32, 9 26-3.

Humerus: délka 35'5 — 28; rec. samice z Moravy 30, dle
NEHRINGA c? 36-6 9 31.

10. Meles taxu s L. — Jezevec.

Jediný krátky, nepomérné široký metacarpus možno pŕipsati
tomuto zvíi'eti. Mezi drobnou zvírenú pŕimísil se timže spňsobem
j ako nepatrné zbytky rysa.

Ursidae.

Medvédi.

11. Ursus spelaeus BI. — Medvéd jeskynní.

Porouchaný metacarpus nalezen v diluvilaní žlutce prúkopu
č. 2, tamtéž kost člunková v sousedství dvou čelisti lumiku
(Myodes toľquatus). Os scaphoideum ležela mimo jeskyni vy-
padla z tmavé humusovité hliny, jíž vyplnén komín K, mezi první
a druhou PrĎchodici (obr. 3.).

Epiphysis humeru mladého zvifete bez obou kloubô a pátý
metacarpus zrejmé ohrýzaný nalezen ve žlutce tretí Prôchodice.

V hnízdé drobné zvírený nenalezli jsme z medvéda ničeho.

M Vše v mm, recentni c? dle Dr. Alfr. Nehringa: Dei kleineren Wirbel-
tiere vom Schweizersbild bei Schaffhausen. Denkschriften der Schweiz. NaturL
Gesellsch. Bánd XXXV. Zurich.

— 233 —

Rodentia.

Hlodavci.

12. Sciurus vulgaris L.? — Veverka?

Pri dobývaní drobné zvírený pfikryli jsme hnizdo silným
papirem a odstránili ze šachty veškeré zbytky z hlinitých nad-
ložených stén dolĎ spadlé. Po vynesení hliny však mezi drobnou
zvírenou nalezená leva stehenní kost z veverl-y bez dolního
konce, odlišná svoji barvou (jest intensivné bílá. částečné po-
krytá popelovitými zbytky) od ostatních fossilnich kostí, které
jsou béložlulé neb hnedé. Uvádíme síce zbytek tento mezi dilu-
vialní zvírenou, avšak s otazníkem. neboť možno, že za vši opa-
trnosti sem spadl z horení alluvialní vrstvy.

13. Gricetus fru m entar i us P a 11. — Kŕeček obecný.

V^ýznačným zvíŕetem pro nálezy Ludmirovské jest kŕeček.
Že tak mnoho zbytkô sem sneseno, dá se vysvétliti jeho hojným
rozšírením ve zdejší krajine jak dnes. tak zajisté ješté ve vétši
mífe v diluvialní dobé.^)

Mimo nékolik úplné rozrušených zbytku lebek nalezeno
16 pravých, 9 levých dolních čelisti. Rozmeru jsou téchto v mm:

Délka čelisti od pfedního okraje
alveoly ŕezáku až ke konci proc. condyl. .

Délka fadv stoliček

Diluviura
Ludrnirov

Re-
cent.

28
9

28
10

K tomu podotýkame, že diluvialní kosti kŕečkfi pocházejí
vesmés z mladých zvífat, kdežto recentni patrí starému sanici.

Velmi mnoho nalezli jsme kostí končetin. avšak vesmés
porouchaných.

Zachovalejších kostí stehenních jest 46: souhlasí celkem
s recentním exempláfem, dolní kloub však býva vždy odloupnut.

Tibii nalezeno 40, na nich cpétné vždy chybí horní kloub.
Délka jejich méŕi mezi 32—40 mm. Fibule jsou vesmés ulá-
mány, a jen ph spodní čtvrtiné tibie nalézáme nepatrný je-
jich úlomek.

1) V hlavnitn pásmu mor. Krasu jest kfeček zjevem velice ndkym. a bylo
tak i v diluviu, jak svedči celkem chudé nálezy, učinené ranou v Balcarové
škále u Ostrova.

— 234 —

Humerú zachovalejšícli napočítal jsem 63 vesmés bez pro-
ximalních kloubô délky 26 — 40 mm.

Široká však tenká ulna nalezená pravidelné prelomená, ča-
stéji uchoval se rádius, na počet 35 kusú. Mimo to nalezeno
hojné zlomku končetin eelkem nepatrných, z nichž se však dalo
souditi, že kosti zde vykopané náleží nejméné 50 jedincom.

14. Mus sp? — Myš druh ľ

Za podobných okolností j ako zbytek veverhy nalezená leva
dolní čelist myši, která svoji velikostí pripomína druh Mus agra-
riiis. Její vzhled však velmi recentní, a nález v množství jiné zví-
rený drobné tak ojedinelý nás pŕimél, že nezaŕazujeme druh ten
mezi ostatní fossilni mikrofaunu a jen na úplnost uvádíme jej
s otazníkem.

15. M y o d e s t o r q u a t u s P a 1 1. — Lumík velký.

Nejvýznačnéjší zvífe arktické, pravý „misothermus", jak je
nazval Heusel, často vyskytující se mezi diluviální faunou Moravy
a strední Evropy, vĎbec jest liuiiilc velký (Myodes torquatus Fall.)})

Odtud rozšífen hojné v severní Sibiŕi v okolí Beringova
prúlivu na Aljašce a po celé arktické Americe.

A ješté v téchto nehostinných krajích tundrových vyhledává
bezlesé vyšší polohy a skalistá úbočí.

V dobé diluviální, když kraje ty jako dnešní Grónsko zne-
náhla pokryly se večným ledera a tento po jistou dobu dále
k jihu postupoval, ustupovala pred ním zvírená, nenalézající zde
vhodné potravy, až pHšla i do strední Evropy, kdež po sobé
zanechala ve vrstvách diluvialních četné pozústatky, z nichž nej-
dňležitéjšími jsou zbytky hwiíJca, byť nevzbuzovaly v nás takový
obdiv, jako ohromné hnáty mamutí.

Fossilni zbytky zvífete tohoto nalezený v AngHi (2 nale-
zišté), Francii (1), Nemecku (20), Rakousko-Uhersku (U), Švý-
carech (1), tedy až po 47° 32' severní šírky, neboť u Schaífhaus
ve Švýcarech jest nejjižnéjší bod téchto nalezišť.

') Víz také: J. Knies, Lumík a jeho rozšiŕeni za doby diluviální na
Morave. Č. M. Z. M.

- 235 —

Z nich nejvice objeveno v Nemecku, kde téméŕ po 50
rokň o veci té se pracuje, avšak nálezy moravské jsou nejčet-
néjši. Druh Mijodes torquatus nejdŕíve zjistil na Morave ŕed.
K. J. MASKA, naleznuv v jeskynich štramberských Šipce a Čer-
tove dife na 2000 dolních čelisti. Pozdéji pri rozsáhlém svém
bádaní odkryl i Dr. M. KRÍŽ v Kulné u Sloupa hnizdo drobné
zvírený, mezi níž 60 čelisti, v Kostelíku u Mokré 200, Kúlničce
tamtéž 300, v kulturnich vrstvách díl človeka u Pfedmostí 6 po-
zústatkô téhož zvírete.

Nejbohatším nalezištém jest však Balcarova Škála u Ostrova,
kdež r. 1886 pozdéji od 1898 až do konce roku 1904 nalezl
pisatel téchto ŕádkô neméné než 7000 dolních čelisti, vétšinou
pekné zachovalých.

Obr. 10. Spodní čelisti Lumíka velkého.

Určovaní čelisti z luniila velJcého a ostatnich lírahoša není
obtížno; snadiio dají se i porouchané sanice poznati podlé ŕe-
záku, který u lumíka konči vedie poslední stoličky^), kdežto
u ostatnich lírahošä týž zub zabihá až do kloubního výbežku.

Význačný je také obrys zubo dolní čelisti; prvni stolička
má na strane vnéjši 5 záhybu, na vnitrni 6. Prvni dva záhyby
(se strany rezákú), patŕicí prvnimu okraji stoličky, kterou nazý-
vame hlavičkou, j:ou kratší ostatnich.

Hlavička často mení svoji podobu u jednotlivých čelistek.

M Totéž platí i pro ostatní druhy Myodes obensis. lemmus a schisticolor.

— 236 —

Druhá stolička má na obou stranách po tŕech ostrých vý-
béžcích, hlavička k první stoličce pŕiléhající má na každé strane
po jednom zŕejmém, ale zakrnélém výbežku.

Podobné utvoren i molar tretí. Tato podoba stoliček u dolní
čelisti jest tak význačná, že ji i na osamocených zubech snadno
môžeme rozpoznati a dle nich druh určití, což pri ostatních
hrabošíeh jest nesnadno, často nemožno.

Lumik velJif/ v mikrofauné Ludmírovské zastoupen jest
92 dolními čelistmi, které náležely 47 zviŕatôm. Pocházejí ze starých
i mladých zvifat, nač poukazuje i délka čelisti od výbežku kloub-
niho (Proc. condyloideus) ke konci fezáku, pohybující se mezi
17—22-5 mm (oÍ3r. 10.).

Čelisti jsou vesmés porušený, nékteré však jen nepatrné.

Výbéžek korunový (Proc. coronarius) nebýva u všech čelisti
stejné vyvinut ; nékde je naznačen pouze nepatrným záhybem, jinde
dobre znatelný; za to výbéžek kloubní často se uchoval, kdežto
proc. anguloideus je vesmés uražen.

Poznámka: Význačno pro zvírenú Ludmirovskou, že lumik twrslý
{Myodes lemmus L.) zde chybí.

16. Hypudaeus glareolus Schreb. — Hraboš rudý či lesní.

Mezi vykopaninami hojný jsou zbytky hrahošú (Arvicolidae).

Pomerné chudé mezi nimi objevuje se lírahoš rudý nebo
Usni, zastoupený 27 dolními čelistkami (14 pr. -\- 13 1.). Hlo-
davec ten dosud hojné u nás žije na okraji lesu, v osamocených
krovinách, rozširen od Apenin až ku krajinám subarktickým. Od
ostatních hrahošú snadno dá se rozeznati; první stolička dolní
čelisti má na vnéjší strane 4, na vnitŕni 5 výbežku, z nichž
první pár se strany ŕezáku patri hlavičce, která jest kloboučko-
vité na obé strany zahnutá.

Svoji podobou zaménén mftže býti pouze s následujícím
druhem : lírahošem snežným.

17. Arvicola nivalis Pall. — Hraboš snežný.

Hrahoš snežný jest zástupcem horské zvírený; žije ve
vyššich polohách Alp, Pyrenejí i Karpát mezi pásmem lesô až
k ledovĽÔm. Zjištén však i v Čechách v horách Krkonošských,

— 237 —

na místech nemnoho pfes 1000 m vyvýšených, takže není vy-
loiičena jeho pfitomnost v moravském Jeseniku a Beskydách.

Ve zviŕené Ludmírovské zastoupen je 15 dolmmi čelistmi
(8 pr., 7 \.\ Utvarem první spodní stoličky podoben jest druhu
pŕedešlému; na vnéjši strane jsou 4, na vnitrai 5 výbežku.

Hlavička zubu toho jest taktéž stŕechovité neb klobouč-
kovité zakončená, zviŕe jest slatnéjši hraboše lesniho.

18. Arvicola amphibius L. — Hraboš vodní.

Nejsiliiéjší náš hraboš jest na Morave hojné rozšíŕen, žije
po celé zemi nejen u ŕek a potokô, nýbrž i ve vlhkých lesích i na
polich, k vodním tokftm pfíléhajících, kdež namnoze činí velké
škody, n. pŕ. v okolí Ivančic v polich. na nit-hž se pestuje chŕest.
Náš lid jej zná a nazýva vodním potkanem

Mezi pozústatky drobné zvírený snadno rozeznáváme líra-
boše rochliho. Zvlášté jsou nápadný rozdily velikosti, mériť
vzdálenost od proc. eondyl. až ke konci ŕezáka 28 — 29 mm.
kdežto táž vzdálenost u ostatních druhu pohybuje se mezi
15-20 mm.

Význačná jest také první dolní stolička mající na vnéjšim
okraji 3, na vnitrním 4 výbežky; hlavička tlustým krkem s cstatním
zubem spojená, otŕenim mívá rňznou podobu.

Z nálezň Ludmírovskýcb zachovalý se z lebky 4 zbytky a
10 ŕezákô v čelisti vézících. pak 63 dolních sanic, z nichž
33 levých.

Čelisti jsou tenkostenné, naduŕelé a vzdušné, kosti končetin
krátke, široké, k životu ve vode pfizpúsobené.

19. Arvicola gregalis Desm. — Hraboš sibírsky.

Dosti nesnadno rozeznati Ize druh tento od Armcola
ratticeps, částečné i Ä. arvalis: čelisti hraboše sibírskeho jsou
však slabší druhú pfedešlých; vyskytují se zde lakové prechody,
že mnohdy není možno presné zjistiti druh.

První dolní stolička má na vnéjši strane 3. na vnitŕní 5 vý-
bežku, z nichž u této první značné menší.

Má tedy hlavička na vnitrai strane 1 výbéžek, na vnéjši žádný.

— 238 —

Rozšírení druhu toho je dosud málo známo; obýva vyšší
polohy a zjištén hlavné v okoh ŕeky Obi.

V diluvialní zvírené moravské jest obyčejným zjevem; tak
v Ludmírové nalezlijsme 196 dolnieh čelisti, patŕících 98 jedincom.

20. Arvicola ratticeps K. a B.

Hmhošem h-ysovitým nazvali Keyserling a Blasius nový druh
hrabošft, r. 1840 posledním zoologem zjišténý, a rok potom po-
psaný, a to dle tvaru lebky, která upomína na krysu.

Zviŕe náleží taktéž zvírené arktické; žije v močálovitých
lesích na rozsáhlém území Laponska, Fínska a v zemích pŕi-
lehlýeh k severnéjšíniu území Baltického more. po severním
Rusku, Sibifi až ke Kamčatce.

První dolní stolička má na vnéjší strane 8, na vnitŕní 5
záhybô, z nichž první jest zakrnélý. Význačná jest také poslední
stolička hoŕejších čelisti, nejsložitéjší všeeh hrabošô, mající na
každé strane 4 výbežky, jichž délky ubývá od pfedu do zadu.

V dobé diluviahií rozšíril še daleko na jih až k velehorám
Alpským.

Z nálezu Ludmirovských pŕisuzuji druhu tomu 91 čelístek,
z nichž jest 47 pravých. Na obtíž pri určovaní poukázal jsem pri
druhu Arvicola greyalis.

21. Arvicolaarvalis DeSel. — Hraboš polní.
Nejobyčejnéjší hraboš u nás a nejškodhvéjší, všeobecné zvaný

polní myší, rozšíŕen od more Stfedozemního až k Severnímu,
od Atlantického oceánu až za Ural do stepí asijských.

První spodní stolička má na vnéjší strane 4, na vnitŕní
5 výbéžkô.

Hlavička malá, ku pŕedu snížená, nékdy zahrocená, spojená
s ostatnim zubem tenkým krčkem. V Ludmírové nalezeno 158
doUiích čelisti, mezi nimi 86 pravých.

22. Arvicola agrestis Blas. — Hraboš zemní.

Žije na pokraji lesô v krovinách u vod ve strední a severní
Evropé až do Škandinávie a severního Ruska.

Prvni dolní stolička má na vnéjší strane 4, na vnitfní 5
výbežku. Hlavička jest zaokrouhlenéjši druhu pŕedešlého a silným

— 2-{9 —

krčkem spojená s ostatním zubem. V Ludmirové nalezeno 31
čelisti, poukazujícich k tomuto druhu, z nichž 22 levých.

23. Arvi cola camp es tris BI. — Hraboš lužní.

Druh tento patri k najvzácnejším hrabošôm. Také určo-
vaní druhu na základe spodních čelisti jest nesnadno, namnoze
nemožno. Rozdily j?ou hlavné v obryseeh hoŕenich stohček,
kterýc'h z Ludmírova nemáme.

Pripisujeme mu 2G čelisti, z nichž 16 levých. U nás dosud
zjištén nebyl, žije však v sousednich zemich.

24. Arvicola subterraneus De Sel. — Hraboš podzemní.

V Belgii, severní Francii, v Porýnsku, Saskii a Bavorsku
žije druh tento. Prvni dolni stolička ve tvaru podobá se druhu
Arvicola atralis, na vnéjší strane má 4, na vnitľní 5 výbežku,
Hlavička jest malá, téméŕ kruhovitá.

Z Ludmírova zdá se druhu tomu patŕiti 31 spodních čelisti,
v nichž 21 pravých.

Poznámka: Pri určovaní fo^silnich zbytku drobné zviŕeny nejvétší
obtiže pusobi rozeznáváni hrabošu, jichž v pleistocénu moravskéni žilo 9 druhu
ve zvírené Ludmírovské vesmés zasloupeiiých.

Nejobyčejnéji uchová se dolni čelisC bez poslední .stoličky, která snadno
vypadáva. Dúležita k určovaní jest stolička první a velikost čelisti. Dle této
ze zásob vykopaného materiálu snadno vybereine nejvétší druh Arvicola
amphihim.

Dva druhy hrabošu a sice: Ardcola (jregulis a Arv. ratticeps máji na
vnéjší strane první stoličky 3 výbežky, na vnitŕiií 5; liší se však veUkosti:
menší gregalis, vétši ratticeps. Již zde však narazíme na oblíže, neboť oba
druhy vykazují četné prechody — snad krížením vzniklé — ke tvaru príbuz-
nému Arv. arvalis.

Arvicola glareohis a )iivalis mají hlavičku podoby kloboučku a dají se
opét od sebe odlišiti, jednak velikosti, jeilnak dle podoby konce prední stoličky.

Určovaní ostatních druhú jest velmi nesnadno, mnohdy nemožno, proto
bude zde treba časem revise, až se zaopatri úplný recentní srovnávací materiál.
a to z mnohá jedinou odlišného stáŕi a z ruzných kraju.

Sám srovnával jsem fossilni zbytky s recentními hraboše vodního,
zemního, polního a leshího, ostatní dle vyobrazení uvedených v príslušné
hteratuŕe.

Namnoze jest však určení nemožno; chovám ve svých sbirkách pŕes
30.000 dolních čelisti hrabošu a za určovaní jsem shledal, že se nesrovnávají
namnoze s obrysy uvádénými. Tím ovšem na veci se ničeho nemení, neboť
jde hlavné o dukaz, že druhy uvedené zde žily.

— uo —

25. Lepus sp. ? — Zajic druh?

Vétší počet kostí nalezen ze zajicú, jest to dolní konec
lopatky, 2 kôstky patní, obratel, úlomek levé dolní čelisti
s 3 stoličkami, část pánve, 5 kôstek carpalních a tarsálních,
2 zlomky radia a nekolik phalangu, z nichž nemožno rozhod-
nouti, patrí-li zajici ohecnému nebo snéénimu. Proto uvedli jsme
druh s otázni kem.

26. Lagomys pusilliis Des m. — PišťLu;ha zakrslá.

Jako luniik velhj význačným jest zjevem pro zvírenú arkti-
ckou, tak opét pištucha zakrslá predstavuje typ zvírete výhradné
stepního.

Pišťucliy tvorí rod čeledi zajicovitých, u nás zastoupených
zajicem, králikem a vyhynulým pro naše kraje zajícem snéžnim.

Zajímavého tohoto hladovce zjistil po prvé Pallas r. 1771
a popisuje takto: Velikost potkana, avšak se známkami
čeledi zajicovitých. Obyčejnému zajici podobná jest pisťucha
tvarem tela i barvou srsti, uši má však krátke, zaokrouhlené.
Žije o samote v krajinách trávnatých, na rovinách i nižších
pohoŕích.

V podzemí hrabe si jako divoký králik doupé, z néhož
vedou k povrchu jeden i vice východĎ.

V nem trávi den a teprve za soumraku vyhiedává potravu.
Vydáva ze sebe hlas tlučení kŕepelek podobný, od čehož se mu
dostalo Rusy onomatopoetického jména „čukošky". Tataí'i nazí-
vaji ji ,,sulgan."

Ku konci kvetná vrhne 4 — 6 slepých mláďat', pomerné
velkých.

V zime hrabe pod snéhem chodby, jimiž vycházi k zá-
sobám sena, kteréž na určitých místech uschováva na zimu.
V lété živí se listim rôznych jeíelin a šťavnatých stepních
rostlin. Jest zviŕe stepni a zŕidka vyhiedává okraje lesô.

Území jejiho rozšírení v Evropé jest nepatrné ; západní
hranice tvoŕi Volha, také zdržuje se hlavné v Orenburských
stepích a na jižním svahu Uralu.

Hojnejší jest na stepích stfedoasijských v poŕíčí Ory, Irgisa,
na dolnim toku Obi a rozšírená jest až do pohorí Altajského.

241 —

Z této nynéjší vlasti za doby diluvialní buď rozšírila se
daleko na západ, nebo ve strední Evropé byla pôvodné domovem
a teprve zmenou podnebí ustoupila do nynéjšího území.

Zbytky její v diluviu nalezený ve Francii, Belgii, Nemecku,
Rakousko-Uhersku, však také v Anglii.

V Čecháciformis Gem. et di

Blasi.
„ tithonius Gem. et di

Blasi.
„ subspinosus Schloth.
„ Gemmellaroi Remeš.
„ moravicus Remeš.
„ strambergensis Remeš.
„ aff. vimineus Sow.
„ sp. (nékolik druhťi).
Hinnites sp.

Velopecten cf. astartinus de
Loriol.
„ cf. inaequistriatus

Voltz.
sp.
Ctenostreon sp.
Limatula gibbosa J. Sow.
„ dispersa Boehm.

Limatula bucculenta Boehm.
Lima Pratzi Boehm.

„ mistrovicensis Boehm.
„ sculpturata Remeš.
„ quadrangularis Remeš.
„ sp.
Plicatula koniakavensis
Boehm.
„ strambergensis
Boehm.
sp.
Placunopsis cf. tatrica Zitt.
{?) „ granifera Boehm.

sp.
Anomia sp.

Ostrea (Exogyra) siniiata Sow.
„ „ subsinuata

Leym.
„ spec. ind.
„ sp.

„ (Alectrjonia) stramber-
gensis Boehm.
„ (Alectryonia) rastellaris
var. moravica Boehm.
„ (Alectryonia) cf. hastel-

lata Quenst.
„ (Alectryonia) aff. soli-

taria J. Sow.
„ (Alectryonia) gregaria

Sow.
„ (Alectryonia) aff. titho-
nia Boehm.

Gastropoda.

(?) Golum.bellaria sp.
Zittelia crassisshna Zitt.
Itieria austriaca Zitt.
Nerinea sp.

Gerithium praeses Zitt.
„ dictyotmTí Zitt.

„ amabile Zitt.

„ nodoso-striatum P.

263 —

Cerithium cf. nodoso-striatum,

Pet.
Chemnitzia (Pseudomelania)
castor Zitt.
„ aft. eonfraler Zitt.

Chemnitzia(Pseudomelania) sp.
Tylostoma pondero?um Zitt.
(?) Onkospira gracilis Zitt.
Turbo Waagreni Zitt.

Turbo transitorius Zitt.
„ stephanophorus Zitt.
sp.
Pleurotomaria multiformis Zitt.

„ sp.

Ditremaria gracilis Zitt.
(?) „ cf. granulifera Zitt.
Patella Haueri Zitt.

G e p h a 1 o p o d a.

Belemnites conophorus Opp.
„ aff. conophoľ. Opp.

sp.
(?) Nautilus sp.
Haploceras elimatum Opp.

Haploceras tithonium Opp.
Perispliinctes cf. colubrinus
Reinecke.
„ cí.RichteriOpp.

P i s c e s.
Strophodus sp.

Poznámky k díluviálním nálezúm v jeskyních

mladečských a stopám glaciáiním na severo=

východní iVloravé.

Podáva K. J. Maska v lelči.

Neznaje dosud z vlastního názoru jeskyni mladečských
u Litovle, použil jsem hlavních prázdnin r. 1904 k dôkladnejší
prohlídce dôležitého tohoto nalezišté diluviálního, o némž v dŕí-
véjších časech a opét v nejnovéjší dobé kolovaly v časopisech
rôzne, namnoze si odporujici, pri nejmenšim aspoň spletité a
nejasné zprávy. Zajímala mne zejména zvést o nahodilém nálezu
kostí pravekých obrô, jakož i druhá zpráva o nálezu
kostry dospelého človeka adítéte se zbytky diluviál-
ních zvíŕat pod neporušeným pokrovem skalní m.

Láskavostí pána dra. Jana Smyčky, mestského lékaŕe
a c. k. konservatora v Litovli, seznal jsem veškery nálezy mla-
dečské, jež v puvodním ješté stavu byly uložený v museu knížete

18*

- 264 —

L i e c h t e n s t e i n a na hrade Usovském a v lesaí úradovne na Nov,
Zámcích, jakož i jaskyne v hore Tŕesíné u Mladce: Podkovu^
Bočkovii diru a nové nalezišté človeka diluviálníh o.
Byl jsem prvním odbornikem, jemuž dopŕáno celý nález bliže
ohledati a takto samostatný úsudek si učiniti.

O novém nalezišti, jež jest na jižním svahu Tŕesina, asi
60 krokô na západ od starého vchodu do Bočkovy diry, nutná
pfedevšim stanoviti, že jest nám tu činiti se zbytkem bývalého
výklenku nebo jeskyňky, jejiž klenba v dobách dŕivéjších se
sŕítila neb byla odlámána. Zpozoroval jsem totiž dne 12. srpna
r. 1904 ve vzdálenosti 4 m od nynéjší steny skalní omletou skálu^
na níž Ipéla silná vrstva popelovitá s uhličky a kústkami fossUni
líšky a ^ajíce héláka. Pod sŕíceným stropem nalezený v bŕeznu
r. 1904 zbytky človeka diluviálniho i zvífat. Na západní strane
nalezišté vybíhal k temeni komín, v némž taktéž četné kosti
diluviální byly uložený. Za pobytu mého v Mladči byl tento komín již
do hloubky asi 10 m od roviny pôvodního nalezišté lidských
kostí vybrán; táhl se pak v této hloubce dále do škály smérem
severním. Zdali a pokud tento komín souvisel se sousedni bývalou
jeskyňkou, človékem diluviálním obývanou, nelze už stanovili;:
mylnou však jest domnénka, že by byl prístup k nalezišti dilu-
viálnimu umožňoval. Vchod do jeskyňky nutno na jižní strane
predpokladali. Zbytky zvífecí se nacházely pouze v hoŕejší časti
hlinité výplne komína.

Co se nálezu samého tyče, nelze o diluviálním stáŕí
lidských kostí pochybovali. Náležejí, pokud jsem mohl
pri zbéžném ohledání seznati, dvéma dospelým mužňm
postavy podobné veliké, však hŕmotnéjší j ešte, než byl diluviální
človek pfedmostecký (výšky asi 180 cm), lebky rovnéž tvaru podlou-
hlého (délka 205 cm, šírka 152 cm, index lebeční 74) se silné
vyčnívajícími oblouky nadočními, vyvinutým hrbolkem bradnim,
zuby značné otŕelými; kosti holenní jsou silné sploštélé, platy-
knemické, ač nikoli tou mérou jako pŕedmostecké. Pouze jedna
lebka byla zachovaná; druhá lebka jakož i všecky ostatní časti
koster byly roztfištény, Ize však očekávati, že nékteré kosti končetin
se daji z úlomkň sestaviti. Tfetí lebka, dle výpovedi délnikú
detská, jest lebkou liščí; nezjistil jsem ani kĎstky, jež by byla.
náležela dítéti.

— 265 -

Mnoho časti obou koster bylo zmaŕeno, i jest velmi litovati.
že po prvním objavu zbytku lidských nebylo další kopáni ihned
zastaveno a pak svéŕeno zkušenému znalci.

Lidské tyto zbytky a zejména obé lebky podstatné se liši
od kosti a lebky, jež v sousedni Bočkové dífe r. 1881 nalezl
kustos videňského dvorniho niusea .lOS. SZOMBATHY, a o jejichž
diluviálnim stáŕí jsem již tehdy pochyboval. Nový nález pochyb-
ností téeh nerozptyluje.

Z výrobku lidských, jež s kostrami byly nalezený, uvádím:
zpracované parohy sobí, zejména 2 plochá, krásne broušená, na
obou koncích pŕihrocená hladidla, z nichž jedno úplné zachovalé jest
17'5 cm dlouhé a uprostred 2 cm široké; dále pak pazourkové
škrabadlo, 9 cm dlouhé a 6 cm široké, kamenné hladidlo, jedno
rohovcové jadro.

Z četných zbytkô zvíŕecich, jež poblízku koster lidských
byly nalezený, určil jsem tyto druhy diluviálni : Usku obecnou,
Háku i)olárni, rikn, zajice héldka, pišťuchu, kŕečka, soba, losa, zuhra
a tetŕeva. Nezjistil jsem ani medvéda ani hyeny. Dva odhozené
parohy jelení sotva Ize pokládati za současné s ostatními zbytky
diluviálními.

Nález celý zaradili dlužno do nejmladšího diluvia, do
pokročilé doby sobí, ač lebky lidské zachovalý ráz starší. —

Ďalším účelem cesty mé bylo ohledání nalezišté pŕed-
mosteckého a severovýchodní Moravy se zvláštním
zretelem ke stopám doby glaciální.

V Pŕedmostí shledal jsem, že každoročné objevují se v cihel-
nách po obou stranách táboŕišté lovcú mamutích dosti četné zbytky
zvírený diluviálni, najme mamutí se zrejmými stopami púsobení
lidského a pŕicházejí často na zmar, ježto není nikoho, jenž by
je od délníkú za pŕimérenou náhradu kupoval. Mestské museum
pferovské by za nékolik korún mohlo z Pfedmostí získali cennejší
predmety, než chová ve svých jinak dosti bohatých sbírkách.

Ve Štramberku a okolí pátral jsem po stopách ledovcu, jež
by byly dokladem, že také téme Kotouče bylo v dobé glaciální
ledovcem pokryto, nedospel jsem však k jistému o tom úsudku.
Bude treba dalštch pozorovaní.

- 266 —

S tim SOU visi otázka z a 1 e d n é n í moravských B e z k y d ,
zejména skupiny Radhoštské. Také zde nutno ponechali
konečné ŕešeni studiím pŕištim, ač by „morské oko" na jižníni
Svahu Radhošté aspoň poukazovalo k lokálnímu, po deiši dobu
tľvajíeímu zalcdnéní.

„Lochy", umelé jeskyné na Morave.

Souborný pŕehled.
Podáva I. L. Cervinka v Uh. Hradišti.

Po celé téméf Morave, v Uhrách a Dolních R.akousich
jakož i částečné v Bavoŕích vyskytují se všude, kde jsou moc-
nejší ložiska cihláŕské hliny, umele vykroužené chodby
a úkryty kŕivolaké, nékdy i v podobe bludišť založené.
Bývají obyčejné pod domy v nynejších osadách aneb i v lesich
a na polich opodál lidských obydlí.

Lid í'íká jim „lochy".

Minéní o nich je podnes neustáleno, puvod a účel lochu je
dosud nerozfešen, ba opravdu hádankou.

Otázkou touto a prozkoumávánim lochu moravských zabý-
vah se pilné pp. : K. Bukovanský, V, Gap e k, Dr. M. Kríž,
F. My klík, pi. L. B ak eso vá, M. Trapp a m. j. Snesený
materiál moravský je asi tento ve stručných zprávách:

Lochy v Klohouhácli na Brnenskú popsal naduč. K. Jar.
Bukovanský, Chodby jejich, které se táhnou snad na nékolik
hodin (?) po krajine a do nichž vedou na rozličných mistech
otvory, jsou vykopaný ve žluté hline diluviálni : jsou asi 2 m
vysoké, 0*7 m široké, s goticky lomeným stropem. Prukopem
tímto, který vede daleko pod méstečkem ano i do okolních lesň
(„Pŕestavlky", les „Divácky"), môže tedy procházeti jen jediná
osoba; po stranách chodby vždy ve vzdálenosti asi 20 m byly
výklenky, aby se chodci mohli pohodlné vyhnouti.

Z této hlavní chodby vedou v pravidelných vzdálenostech
na pravo i na levo nízke pobočné chodby v délce asi 3 m do
postranních komiírek. Tyto poboční chodby jsou tak nizké, že

— 267 —

se jimi človek mňže jenom čtvernožky proplaziti, načež octne
se v komúrce obyčajné I '8 m vysoké a 2 m do čtverce. V koutech
téchto kobek jsou sedadla z hliny upéchovaná, nad sedadly pak
vždy výklenek, do néhož vkládán kahánek nebo louč (obr. !.)•
V jedné komúrce byla aspoň klenba nad výklenkem pla-
menem začazena.

Obr. 1. Prúŕez loc-hu v Klobuucich.

Ve stropei.'li každé komňrky, a to pravé uprostred, jest asi
10 cm široký otvor okrouhlý, který vede až na povrch zemský
a kterým patrné mél býti pŕivádén do chodeb čerstvý vzduch.

Starší občané kloboučti, kteh lochy navštívili, vypravovali,
že se tam našla lebka zvifecí, stfepy nádobí hlineného a nékolik
kamenô. Jinde nalezený známky po jakési brance: na zemi ležely
dve vrstvy hrubých a neforemných vepŕovic (nepálených cihel)
a ve stenách stopy zarazených hŕebú, které asi držely dvíŕka.
Jiné lochy mély podel stén náspy na sedení, ba i nasypané stoly.

V jedné takové svétničce vykopaný též lidské kosti.

Dnes jest vétšina lochň neprístupná. Prňduchy totiž vnikala
do nich častéji voda, zaplavovala komurky i chodby, steny se
sesouvaly a zanášely.

Také na návrší „Pod povétrňáky" jsou lochy, vétšinou už
zaborené.^)

Mnoho lochu jest u Klobouk v lese nad Pŕestavlky „na
Rovinách" fečeném a pak v lese „nad Novými horami".

V mestečku jest jich nyní (1884) jen néco málo prístupných.

V chaloupkách za helvetským kostelem, pak v domech od
čísla 14. počínajíc, všude jsou lochy a vedly prý spo-
lečnou chodbou pod dum čís. 93. Společná tato chodba prý
vede ke studni v Mezírce, mezi čís. 93. a 94. Tam prý si

1) Časopis vi. muzejniho spolku v Olomouci, 1884, str. 117.

— 268 —

lidé z lochú pficházeli pro vodu na pití i mytí a nazývali stii-
dánku Myjavka.^)

O Myjavce zaznamenal p. F r. Cičatka tuto povést: , Pred časy zpozo-
roval jeden soused, když nabíral v ni vodu, že do ni sahá jakási ruka s hli-
nenou nádobou též pro vodu. Když to pozoroval po druhé, smluvil se se sou-
sedy, a když ti se o tom presvedčili, počíhah si a chytih onu ruku a s ni
zároveň človeka, který podzemní chodbou pro vodu si docházel. Byl to sta-
ŕeček, který, když ho vzali domu a néco u nich pojedl, v prach se rozpadl."

Také v locháeh u Rožnovského našli kostru, která se roz-
padla, když se jí dotkli-.)

Lochy kloboucké navštívil též pan Flór. K o u d e 1 k a, známy
archaeolog, a prohlížel 1och v čís. 220. u p. F. Foretníka. Pod-
zemní komňrky užívaj í tam za sklep, chodby z ní vedoucí však
zazdili.^)

Ve Zdámcich jsou lochy na farním poli v „Klínafích'"'. Často,
se propadlo kus pole, a otevŕela se díra, vedoucí do neznámych
chodeb. R. 1888 otevŕela se opét taková díra; otvor byl okrouhlj^
na ^4 m v pruméru. Pod ním sesypala se hlina na 4 m hloubky,
a tu vedia úzka a nízka chodba do první šiŕaviny, prostory na
2 m vysoké, 3 m dlouhé a 2 m široké. Zde mohl človek poho-
dlné stati i choditi. Z této komôrky šla opét úzka chodba % íi^
široká a 1 m vysoká, a po 2 m byla opét tak veliká komôrka
jako první, po dalšich 2 metrech tfeti. Z druhé komôrky odbočo-
vala smérem jižním nízka, úzka chodba (0*4 m) a na 4 m daleko.

Prostory tyto vykrouženy jsou ve žluté, písečnaté hlíné
nastrojení ostrým, kovovým, našemu rýči podobným, a sloužily za
útočište v pŕípadech války a pronásledování.

Zŕízeny jsou dle určitého plánu, na obranu dúmyslné pre-
mysleného, a poskytovaly bezpečný úkryt tém, kteŕi se do
nich utekli.

Vaŕiti a topiti se v nich nemohlo ; nejsou ani steny očazeny,
ani tu není ohnišť a popelišť: kouŕ vycházející otvory ven, byl
by úkryt prezradil.

V ArcMehové již nékolikrát se stalo, že se lidem pôda buď
v síni nebo ve svétnici nebo ve stáji preborila, a otevŕel se 1och.*)

1) Cas. muz. 01om., 1885, str. 452.

'') Cas. muz. 01om., 1886, str. 178.

'■') Cas. muz. 01om., 1885, str. 87.

*) Dr. M. Kríž, Dejiny mestečka 2dánic, str. 123.

— 269 —

V Netikovicich (u Zdanie) jsou též lochy. Jeden začiná práve
})od svétnici. jde pod návsim. protinal studňu na dvore souseda
naproti bydliciho a vytrácel se v jeho sklepe. Tato studňa je
na vrchu okrouhlá. ve zpodku však čtyŕhranná, tak že svrchu otvor
k vode vedouci není viditelný.^)

Vrhice u Klobouk. Pri kopaní sklepu nalezený byly lochy
vykopané v hlinovici a eástečné i ve štérku. Xadučitel V. Š m ah e 1
vypravoval, že se tam též našly lidské kosti, stŕepy z nádob
hlinených a j.-)

V Lošticich zachovalý se v čis. 180. na „Skŕečkáeh" stopy
lochu ; začátek chodby do žluté hliny vykroužené vyklenut nyni
na sklep. ^J

V OŕechovióMch uhozeno na loc-hy ve sklepe Jana Polcara.
Byla to sluj 2 m hluboká i široká, a z ni vedly dve chodby
šikmo pod zemi. Ve stenách sluje zastrčený byly drevené dlouhé
tyče, které se však rozpadly v prach, jakmile se jich dotkli. Nyni
jsou chodby zasypaný.

O dva domy niže, u Jana Nemecka, spustila se pi. Bake-
šová z kuchyne nálevkovitým, asi 2\o m hlubokym otvorení do
vykroužené dutiny; z ni vedou tri úzke trubicovité chodby ruzným
smérem do zeme. Dve z nich jsou zasypaný, tak že se do nich
dalo vniknouti pouze 2 m dovnitŕ. Hned z kraje bylo ve sténé
pozorovati malé výklenky asi 4 cm vysoké, tolik hluboké a 6 m
široké. O podobných výklencich zmiňuje se též P. L. Karner
a domnivá se, že byly proto udélány, aby se človek i bez svetla
hmatem podlé nich mohl v loehu orientovati.

Tretí dérou 55 cm vysokou prosoukala se spisovatelka do
místnosti, v niž se mohla pohodlné vztýčiti. Byla to kaplička se
stropem špicatým, velikými cihlami „vepfovicemi'' vyzdéným.
V čele nevysoko od zeme byly dve diry naproti sobé. v kterých
asi bývalo upevnéno drevo na sedátko. Špicatým pr&chodem
dost nízkym mohlo se vejíti do druhé vétší místnosti. v které
s obou strán bvla sedadla hlinená, ve sténé vvklenkv a také ve

1) Cas. muz. Olom., 1875, str. 42. — Dr. M. Kŕi ž. Dejiny mestečka Zdanie,
str. 124.

2) K. J. Bukovansky. Cas. 01. m., 1884. str. 119.

3) J. H(avelka). Cas. 01. m., 1SS4. str. 171.

— 270 -

strope prňduch. Dále vedia ješté nízka chodba, ale byla zasuta
hlinou a kamenira.

Tesy na stenách byly spôsobený 8 — 4 cm širokým nastrojení,
na stranách okrouhlým, a když spisovatelka pfiméŕila k nim
kamenné d lát k o, v týž den v záhrade onoho rolníka nale-
zené, hodilo se úplné do tesň ve stene. L. Bakešová
považuje tuto okolnost na posuzování stáŕí lochú za nemálo
dôležitou.

Také v Tihovicich byla v domé rolníka Dvofáka podobná
skrýš, nyní zazdéná. Vypravují o ní, že méla podobu jakési
kuchyne s klenutým stropem. Kolem stén byla hlinená sedadla
a uprostred hlinené ohnište jako stôl, a na ném prý byly hrnce
s popelem s pŕiklopkami. Prôchody prý se vedly odtud až do
Orechová.

V Oŕechovém jsou podobné podzemní chodby a skrýše, které
ve spojení s lochy oŕechovskými a tikovickými tvoŕi podzemní
labyrint a táhnou se až pod kostel.

V Zilošicich stojí kostel na kopečku, a pod ním ve škále
vytesaná je chodba s menšími a vetšími prý místnostmi. Nemci
jmenují sluj „zlatovou".^)

V Lechovících na Znojemskú jsou také lochy. M. Trapp
praví o nich, že jsou to chodby s gotickým obloukem, a z nich
vedou tesné spojovací otvory do péti komôrek.

Jiné lochy na Znojemskú jsou ješté v Borotkich a Hrádku,
které popisuje obšírnéji benediktín P. L. K am e r.-)

Lhánice (u Mohelna) mají lochy v domé čis. 13. Prozkoumal
a popsal je p. uč. V. Gapek, známy ornitholog. Ve studní jest
ve hloubce asi 4 m. otvor do chodby hlavní. Chodba tato je
také gotická, néco pfes 1 m vysoká a 60 cm široká. Tu a tam
jsou ve stenách nepatrné výklenky, snad na svetlo. Ze hrebene
chodby vedou pŕímo k povrchu okrouhlé komínky; dole jsou
pŕes 1 dm široké, k vrchu se úží. Hned blízko studny jsou po
obou stranách chodby dvé komôrky (obr. 2.).

Do pravé komôrky vede nízka chodba (55 cm zvýši i zšíŕí
a 1-4 zdélí% Jizbička tato je 2 m dlouhá. 14 dm široká a 15 dm

') L. Bakešová, Cas. muz 01., 18S5, str. 77.

^) L. Kárne r: Kiinstliche Hôhlen aus alter Zeit. iVideň, 1903).

:>71 —

vysoká: strop je gotický. Ve stenách byly malé výklenky, snad
na umisténi svetla neb néjaký;:h drobotin. Uprostred steny za-
padni byl hluboký výklenek V2 ""^ široký a vysoký, a od stropu
jeho vede nahoru malý. zasutý kominek. Steny výklenku i steny
celé komôrky jsou tmavé, jako by byly začazeny, Ve výklenku
samém byly zŕetelné stopy ohne, néco popela, kusy opálené
hliny a nékolik kosti vepfe domáciho a kus pokličky s držadlem
knoflikovýra.

Leva komňrka je téze podoby, jenom o néco málo vétši.
Tato jizbička jest primo pod stavením. Odtud vede chodba
na východ, asi 14 m v délce. tu rozdvojuje se na levo i na pravo
a tvon bludišté v podobe osmičky. Celkem jest délka všech

Obr. 2. Fúdorys lochú ve Lhánicich.

téchto chodeb 55 m. Na severnim oblouku bludišté byl vchod
na povrch (do sousedni záhrady), dnes je však zavalen. Ze
studne vedou ješté dve chodby podobné k severu a západu, jsou
však po nékolika krocich zasuty.

Pod Lhánicemi jsou dle povesti i jinde ješté lochy, a možno
prý jimi pŕijiti až pod Mohelno.^)

V Padochové u Ivančic otevŕeny byly lochy na dvore domu
čis. 1. Vykopaný jsou v drobném a dosti sypkém pisku mioce-
novém. Chodba vedená je oválne v délce asi 20 m, a vybočují
z ni na bok dvé komôrky. Po stenách, jež jsou velmi dobre za-
chovalé, vidny tu a tam stopy po úzkém ostrém nástroji. Strop
úži se do tupé lomeného oblouku, výklenku ve stenách neni,
kominky či prôduchy jsou však patray dva. Obe komôrky roz-
meru nepatrných J. i 10 cm dlouhá, 100 cm vysoká a 110 cm

1) V. Cap e k, Cas muz. 01., 1SS5, str. 86.

272

široká. II. 110 cm dlouhá, 95 cm široká a 120 cm vysoká)
s chodbou úzkymi šíjemi spojený. Na dne chodby nalezený kosti
ze dvou slepic a holuba a téméf celá kostra menšího psa a asi
4 stfipky podobné nynéjšímu černému nádobi ivančickému. Zcela
podobných stŕepú jest na okolních zŕiceninách stredovekých hradu
dustatek.i)

V Syroviné u Bzence ukazují zasypaný otvor k lochu. ve
kterém prý nalezená byla „zlatá kachna". Pan F r. M y klík
prozkoumal zdejší lochy, pokud nebyly zasypaný, pod grunty
rolníkô Fialy, Sluky, Šimika a Habáné, Byly to úzke chodby
klikaté, v jejichž bocich jsou stŕídavé v pravo a v levo malé
začmoudéné výklenky, pro svetlo, po dvou metrech od sebe vzdá-
lené. Prflduchy na vzduch ucpány jsou práchnivým dŕevem. Chodby
klenutý jsou ostrým obloukem; steny, málo otŕené, zachovalý
stopy motyky tak, jako by byly teprve včera vykrouženy. U Ši-
miku byla v lochu pec úplné z kamene vystavená. Hospodár ji
rozbofil a zdiva upotrebil.

Všecky lochy jdou stejným smérem od jihu k severu, jakoby
vedly k jedinému stredu na výšine kostelni.

O lochu u Šimiku povidá se :

„Kdysi se proboŕila v komore díra do jakéhosi uzounkého sklepa,
o némž nikdo pred tím nevedel a do néhož se nikdo také nechtél odvážili.
Jednou byla hospodyné pŕes hrubou (mši) sama doma a ze zvedavosti vešia do
sklipku, který se po nékolika krocích rozširoval v prostrannou místnost. Bylo
tam nékolik stolečkú a na nich stŕíbrné penize. Žena radostné po penézích
sáhla, ale sotva že je shrábla, rozsypal se stolek na prach. Ulekána vybehla
ven a nepriznala se nikomu. Po čase odvážila se do lochu opét a chodila
si pro penize, kdykoliv jich potrebovala. Když už tam nebylo penéz, odvá-
žila se hospodyné dále do sklepa a tu na své ustrnutí spatŕila nékolik
osôb sedéti tise pri sténé, buď na zemi nebo na sedátkách, jakoby dŕímaly.
Ghtéjíc je probuditi popošla bliže, aby se jich dotekla, sotva však ruky na
né vztáhla, rozpadly se ve hromádku prachu a kostí. Strachem už do sklepa
vlce nevkročila, ale když od té chvíle nebylo v tom domé pokoje, pfiznala
se ztrápena strachem ; i byly kosti onéch osôb vynesený a pohŕbeny, a v domé
byl zase pokoj jako pred tím."

Také ve žlebé pri ceste ze Syrovína do Orechová byly prý
podobné lochy.

Též ve Stŕihrnk-ich u Buchlova jsou prý lochy, ale nyni
zazdéné.

'j V. čap e k, Cas muz. 01om., 1895, str. 77.

— ^73 —

Lid v Siiroviné si vyprávi, že jsou to skrýše pronásledovanýcli
moravských bratŕi („novokŕténcň"), kteŕi méli své stŕedišté
v blízkych Žeravicích.^)

V Kŕižanovicich u Výšková pfi stavbe silnice po návsi ote-
vŕeny byly pod čis. 11., 12 a 14. též lochy. Dle výpovedi
p. J. Prikryla, hospod. adjunkta, a jiných sousedfi, ktefi je tehdy
prolezli, byla to úzka chodba, z niž na bok vycházely menší
a nižší chodby do malých komurek anebo jenom utvoŕily kolo
a vrátily se zpét. I präduchy byly zpozorovány. Xálezň učinéno
nebylo zadných. Také v blízkych Hošticich byly prý lochy otevŕeny.

V Xezanii/sUcich otevŕena chodba podobná v cihelné, po
nékolika metrech však je zasypaná.

V Uréicich prostirají se lochy pod usedlostmi celé „Hornice",
zrušením návesních sklepú byly však zatarasený í vchody do
lochĎ. Loch ze sklepa J. Marka vedl prý až do lesíka Skalice.
R. 1870 uhozeno na podobnou chodbu pekné ve slinovici vystrou-
hanou pod školnim dvorkem : vedia prý až pod kostel.-)

Podobné objeveny lochy i na Prostejovskú ve Vralio-
mcich a v Kostelci, kde loch pod silnicí dodnes je obydlen a
proménén v chaloupku „ve sklepe" zvanou. Z chaloupky vede
podzemní chodba po oklikách a zátočinách k severu. Do chodby
ústi na nékolika mistech prostranné, ale nízke skrýše.-^)

V Námešti (u Olomouce) popisuje též p. V. Houdek ko-
môrku pod usedlostí čís, 40. zachovanou. Ze sklepa vede do ní
otvor jen ':ž stopy vysoký; jizbička sama má tvar nepravidelné
okrouhlý, asi 4 čtvereční sáhy veliký, jejíž klenba ve výšce asi 3*
do špice se sbihá. Na dvou rôznych stranách pri zemi byly nízke
otvory do dalšich chodeb, avšak majitel dal je „pro jistotu"
zazdíti. V klenbe je též ústí okrouhlého komínka. Dle povesti
vedou tyto podzemní chodby až do lesa Džbána.^)

Zastdvl-a. V cihelné uhodilo se též na loch ve vysoké hli-
nité sténé: je to čtverliranná komôrka asi 27^ m dlouhá a tolikéž
široká; uprostred stropu jde z ní pruduch do vyše.')

') C. 01. m., 1888, str. 78.

2) F. Heidenreich, C. 01. m., 1887, str. 119.

3) F. Faktor, Popis okr. hejtm. Prostejovského (v Praze, 1898), str. 14U.
*) C. 01. m., 1885, str. 133.

') A. Krát o ch vil, Okres Ivančický, str. 850.

— 274 —

To jsou asi všecky moravské loehy, které byly aspoň lépe
prozkoumány neb ohledány.

Ovšem mimo ne pripomína se jich mnjžštvi jinde, na pr.
v Kol'orách, v Tf/nci, ve Slapánicích, v HabrovanecJi, v Ndlde,
v Kuŕimi, v Holaskícli, v Sehetové, v Bajhradé, v Miroslavi,
v Naloučanech, v Želeticich, v Žárošicich, v DamhoHcicJi aj. \.
Na úplnost nečini ani tento seznam nároku; protože pak tyto
lochy zaznamenaný jsou jenom z doslechu a podaní, nemohou
míti vétšiho zájmu, pokud nebudou podrobnej i ohledány a
zjištény.

Záhadné tyto sluje daly ovšem nemalou práci svým vykla-
datelňm. kteií chtéli podati pravdepodobný výklad jak o jejich
účelu, tak pokud se tyká pôvodu. K. Bukovanský na pr.
klade puvod jejich do doby prae historiek é, je prý však ne-
snadno ríci, použivalo-li se jich za stály byt anebo jen za nečasu
nebo v čas nebezpečí.

L. Bakešová soudí, že v nich človek, nejsa ohrožen jejich
sesutím, vyhledával bezpečí pred živly i zverí a nepráteli.

Považujíc je za nepochybné památky slovanské, srov-
nává je s pečerami ruskými a domnívá se, že u nás hned
už v dobách pohanských k účel ň m náboženským slou-
žily. a že pozdéji, když se víra kresťanská po všem Slovanstve
rozšírila, zbožní poustevníci a raniši sveta se odrikající v losích
zdržovali se dočasné. V Rusku na pi', posud ješté mnísi ve starých
pečerách obývaji.

Také mohlo se jich používati jako pohrebišť. neboť všady
prý (?) se našly v Bavofích, Rakousích a na Morave popelnice
s popelem spolu anebo aspoň poblíž lochň. Tak v Oŕcchovičkách
u souseda Mich. Nováka pod chlévem byla neveliká místnost,
kolem stén byla hlinená sedadla, uprostred hlinený stôl a na nem
množstvi černých hrncô riizné velikosti s poklopkami a v nich
jenom popel. Jinak možno, že v okamžiku nebezpečí, za zimy a
jiných svlzelô, utikal se človek také do téchto bytô podzemních.
Není však pravdépodobno, že by mu byly tyto úzke, tmavé a málo
vzdušné chodby a prostory sloužily za trvalé obydlí.

Lid naKloboucku i jinde si vypravuje, že jsou to skrýše,
v n i e h ž o b y v a t e 1 é p r e d n e p r í t e 1 e m z á s o b y s v é ukrý-
vali a také sami po čas války prebývali.

— 275 —

,Když Tatári v kraji zdejšim radili, utíkali se obyvatelé do lochú, zvlášté
prý ženy a deti ; mužove prchali s dobytkem do lesu. Pŕikvapivši Tatári sebrali.
kde CO bylo, ale majíce ješté v úmyslu ženy a dítky odvléci do zajeti, odjeli
prý jenom na oko, avšak potichu se vrátili. Na to prý sami do lochu volali
anebo nékomu z domácich zajatých volati veleli: „Hančo, Káčo, Marjáno,
Terezo, polež, už jsou ty šelmy pryč!" Ženy uvéŕivše tomu volaní prý vyšlý
a byly schytaný."

Jinou povést vyprávél jakýsi staŕeček. že prv v lodiach
by d lei p ra národ „Zemčákú" nebo „Zem karu". Jaký to
byl lid, nikdo už nevi.

M. Trap p považoval lochy za skrýše lidu venkov-
ského v dobách vpádu švédskych.

Dr. M. Kríž mini, že človek praveký lochĎ vykrou-
žiti nem o hl, neboť nemél k tomu potrebných nástroju, podobné
človek pfedvéký (obyvatelstvo keltické).

Od našich slovanských pŕedkô tyto úkryty ne-
pocházeji z téchto príčin:

a) Slované by nebyli nazvali úkryty nemeckým j m énem
„1och"; název tento je rozšír e n všude, kde takové úkryty
se vyskytuji. (Výraz ..1och" pôvodné pro tyto úkryty užívaný roz-
šiŕen byl pak v nékterých krajinách i na sklepy nebo diry vňbec.)

Zadnému z našich slovanských pfedkň nemohlo tak mané
napadnouti, aby nazval ony úkryty „lochy", kdyby nebyl názvu
toho slyšel od lidí, kteŕí slova toho a téch ukrytú užívali.

b) Kd3'by naši slovanští pfedkové byU lochy zŕizovali, ne-
byli by tak učinili ve mnohých pfípadech na mís t ech, kde se
nyní vyskytuj í.

Pravde podobno však je, že i naši slovanští pŕedkové lochú
jim známych a za úkryt se hodicich užívali v prípade války
anebo pronásJedování.

c) Dle povesti z „lochú" vycházely (a dosud vycházeji) ..divé
ženky" a „diví muži". Vjeskyních a ve slujich bydli, kdež vedou
jakési hospodáŕství; nedaleko jeskyné mivají zvláštni pec na pe-
čení chleba.^)

Z podaní toho usuzuje Dr. M, Kríž:

1. Naše „divé ženky" nejsou tvory bájeslovnými, nýbrž oso-
bami lidskými. 2. Jimi jest rozuméti lid národnosti cizí

1) Víz o tom vice : Prémie Umelecké besedy na r. 1888, článek Frant.
Bartoše. — Svétozor. 1882, str. 207.

— 276 —

(neslovanské). 3. Slované totiž pŕistéhovalí do Cech a Moravy
zastihli tu zbytky obyvatelstva cizího (germánskeho). 4. Tito hdé
utekU se pred slovanskými pŕistéhovalci do lesô, jeskyň a jiných
podzemních skrýší, 5. Mužove jejieli lovem zvéŕe se zabývající
málo kdy se odvážili do osád nových osadniku. 6. Ženy však
seznámivše se záhy s dobráckym lidem slovanským, pomáhaly
v domácnosti i na pohch. 7. Znajíce ze zkušenosti podnební po-
mery, radily s úspéchem hospodárom. 8. Také účinky léčivýeh
rostlin ze zkušenosti znalý a hospodyním sdélovaiy — ony daly
podnet k bájím o „divých ženách". 9. Mladé „divé ženky" tou-
žily zajisté po sňatcích s mladými hospodári. Tím se iipevňovaly
pi'átelské svazky mezi Slovany a zbytky obyvatelstva germánskeho,
až konečné zňstaly pouhé upominky rozmanité pohádkové pŕi-
barvené na bývalé národopisné pomery.^)

Potud naši badatelé. Z cizích zabýval se studiem téchto
podzemních bytu hlavné v Bavorsku proí. A u g. Thierscli
a považoval je za praehistorické komory hrobové či
katakomby, archaeolog Panzer soudil o nich, že to j sou krypty
a také staropohanské chrámy, podobné prof. Sepp aj.,
ačkoliv se tam nikdy ani zbytky mŕtvol ani stopy po modloslužbé
nenalezly. Arcibiskup Dr. Steichele považuje je rovnéž za
místa bohoslužebná, a to hned z dob národa, který v Ba-
voŕích sídiel pfed vniknutím Rimanov.

Celé čtvrtstoletí práce badatelské venoval lochňm bene-
diktín gôttweigský, P. L am b. Karner, jenž v Dolních Rakousích
a pri hranicích i na Morave všecky znáiné sluje prolezl, zméŕil
i hojné fotografoval, a všecky své výzkumy uložil ve veliké
a skvostné vypravené knize.-) Sluje dolnorakouské srovnávají se
úplné s lochy moravskými; ■ — tytéž úzke chodby s pripojenými
komôrkami, vétšími a menšími, sedadla, výklenky v bocích stén,
chodbičky do kruhu kolem silných sloupň vedené, — patrné
záskoky, — prôchody a táž soustava bludišť a labyrintové založených
chodeb, a to vše v cihláfské hline vyryto. Karner podáva tu
studii o nanejvýš zajimavém slohu stavitelském v pod-
zemí, jehož pňvod, účel i užití zústává nám napoŕád hádankou.

') Déj. mést. Ždánic, str. 12.S. a násl.

-) L. Karner: Kíinstliche Hôhlen aus alter Zeit. Mit einem Vorworte
von Dr. M. Múch. Wien (R Lechner), 1903.

— -2// —

Tajemství toto ovšeín snaži se Karner rozluštiti tím, že
se pridržuje názoru arcibiskupa Steichele a s nim souhlasi,
že jsou to božišté jakéhiosi pravekého národa, Mezi nemno-
hými a nepatrnými nálezy v prozkoumaných losích zj istil totiž
v Mayrlwtu na dné nádoby ,slunné kolečko s kŕižkem" a z toho
tedy soudí na provádéní jakéhosi zpňsobu slunečního kultu. Dňvod
to ovšem dost absurdní, povážíme-li, že podobné značky užívaný
a zavedený byly hrnčíŕi na dnech nádob, aby se nádoba pfi
práci na kole nešmýkala. Jiných více méné fantastických dôvodu
už ani nevzpomínáme.

Nelze-li tedy souhlasiti s domnénkami, že lochy mély účely
bohoslužebné, napadá vzpominka na podobné príbytky Eski-
mácke. Ovšem veškeré charakteristické znaky svedčí proti
trvalým bydlištím: za útočište dočasná Ize je však míti
nejpravdépodobnéji.

Do praveku sebe pozdniho k 1 á s t i j e j i c h p ň v o d n e 1 z e ;
není pro to nejmenšich dôkazu.

Pŕedevším n e z j i s ti 1 o se pranijakých nález ô pravekých,
ať už nástroju nebo zbraní, které by svédčily o obývaní, af popel-
nicových nebo kostrových hrobô, které by opraviiovaly považovati
lochy za krypty a hrbitovy: a také ani nijak nesouvisí naše
ani cizí lochy s nalezišti pravekými.

Považuji proto v souhlasu s V, Gapkeni lochy moravské
a jim podobné za skrýše a útočište, která si zhzovah naši
predkové v nepokojných dobách válečných, a mám za to, že
pôvod jich nesmime hloubéji hledati než v posledních sto-
letích stŕedního a prvnich stoletích nového veku.
Dovedné a zajisté i pracné a nákladné porízení lochô predpo-
kladá už dokonalé nástroje: úhledné kominky, výklenky (pro
lampičky?), kloboucké vepfovice, stopy po brance a t. d., to vše
poukazuje na doby opravdu pozdní

Ďalší dôvod vidíme v tom, že lochy bývaj i z pravidla
pod nynéjšimi osadami; patrné predkové je budovali
úmyslné a docela vhodné pod svými domy. V náhlém nebezpečí
odnesli tam drobnejší a cennejší veci, mnohdy snad jenom holé
životy v nich uchránili. Chodby do loehô jsou vždy tesné, aby
se snadno daly zatarasiti a snad i snadnéji hájiti. Bludišté,
záskoky a pod. bezpečnosti zajisté jen napomáhaly.

- 278 —

Dalšim dúvodem pro mínéní naše jest jejieh takŕka nepo-
rušený stav, tak že se zdá, jakoby jich poskrovnu bylo uží-
váno. V čas nebezpečí človek si 1och vykopal a pripravil, a hledél
pokojnéji budoucnosti vstŕic — mélC útočište. Že ho snad neupo-
tŕebil, — tím lépe.^)

Ovšem i proti tomuto mínéní dalo by se namítati na pi',
že by rolniku za téžko bylo, ba i nemožno uchrániti v loehu
nejzávažnéjší majetek, dobytek, kone, a pak i jednostejnost
všech téchto staveb na rozsáhlém prostom, na
némž lochy zjištény, a též s lidstvem rňzné národ-
nosti je rovnéž protiduvodná, Nelze tudiž lochy naše ani dolno-
rakouské považovati za p o u h é skrýše. Snad se i tato hádanka
časem jasnéji osvetlí. Dnes jest pouze jisto, že dosavadní nálezy,
stavba lochú a k tomu nutné dokonalejší nástroje dosvédčují, že
pňvod jejieh rozhodné nespadá do praveku.

Mimo „lochy" jsou v četných osadách jiné skrýše podzemní,
které se sice podobné zovou, ale mají naprosto jiný účel i tvar.
Sloužívaly za starých dob na*uschování obilí.

Takové skrýše obilné na pŕ. ve Vrhicich mají shora kolmý,
okrouhlý otvor asi 0*66 m v pruméru a 1'5 m hloubky; odtud se
dutina rozširuje až i na 3 m v prňmeru a asi 3 m v celkové
hloubce a v kulatém tvaru. Jama se náležité vypálila, aby vlhkost
neméla prístupu, a užívalo se jí za sýpku na obih nebo za skrýš
na jiné veci.

Podobné jamy zjištény byly ve Ždámcicli, v KJohouMch,
v Midéni cieli, v Cejkovicich, v Loštieich, v Popuvkáeh (u Kojetína),
zasypané videl jsem v cihelnách v Uli. Brode, v Kunovicich, v Drno-
vicich, v Brumovicich a j.

1) Srov. V. Cap e k, Čas. muz. 01., 1885, str. 135.

Zprávy spolkové.

Zprávy z Moravské musejní společnosti.

Zprávy z první tŕídy odboru vedeckého.

V druhé sehĎzi, konané v pondélí dne 19. prosince 1904,
pŕednášel konservator pan Augustín Kratochvíl, kaplán
v Popovicích, „o bratrské škole ivančické a o luthe-
ránské škole velkomeziŕické",

Ježto študentský život na vysokých školách nemeckých nebyl
práve vzorný, z obavy, aby mladi šlechticové z Jednoty bratrské
na nich se nezpronevérili ani jazyku ani mravum ani ryzosti bratrské
viry, zkrátka. aby stéhováni na cizí university se stalo zbytečným,
bylo ustanoveno bratrskou šlechtou na Morave, aby založená byla
vyšší bratrská škola (lépe rečeno, aby rozšírená byla do-
savadní škola partikulární o 5 nejvyšší tŕídy), na níž povolaU
za rektora r. 1574 EsromaRudingra, z Wittenberka práve
propušténého, kteréhož bratfí znali j ešte ze studií na taméjší
université. A když byl Esrom v Ivančících, usneslo se 17 (pozdéji
o 3 více) šlechticú, že ročními príspevky nahradí náklad na
rektora a pomocníka jeho. Esrom pfišed do Ivančic, pridal se
k učení bratrskému. Rozvijejíeí se učitelské činnosti jeho vadila
nemoc jeho, a vlivu a významu školy opírali se hlavné císaŕ
Rudolf II. a biskup olomoucký Stanislav Pavlovský. První prísne
rozkazoval pánum z Lipého (r. 1580 a 1583), aby zavreli školu,
vyhnali učitele a zmocnili se Rudingra. Páni z Lipého neposlechH,
ale napsali císafi, že jest špatné zpraven o škole ivančické.
Biskup Stanislav dopsav témto pánúm, navrhl jim i místo ve svém
biskupství, kam by méli dovézti Rudingra zajatého. Když však
Bedŕich z Žerotina zasáhl na prospech Rudingrôv u biskupa a

19*

— 280 —

Frant. hr. Thurn a Zikmund hr. Harclek u císaŕe, zmenilo se
mnoho v bezpečnosti rektorové, jenž žil v Ivančicíeh do r. 1588.
Zemŕel 3. prosince 1591 v Altorfé v Bavofích. Nástupci jeho
v rektoráte byli: Jan Eneáš, Mikuláš Albrecht z Kaménka, Jan
Gruciger, Jan Novomestský, M. Jan Dengius z Basileje a B.
Zachariáš Ariston. Nedostatek penéz a tudíž i nedostatek vhodných
učitelú škodily škole, jež zanikla bélohorským pfevratem. Škola prý
bývala v domé s č. 188./IÍ. a byla častí sboru (nyni je tam palírna). —
Smlouvoii lutheránských šlechticň na zámku ve Vel. Meziŕíčí
(ze dne 25. fíjna 157G) bylo mimo jiné ujednáno zfízení školy po
zpusobé školy bratrské v Ivančicíeh, v níž by se vzdelávala
mládež v duchu smlouvy, t. j. v učení Luthrové. Gísaŕ Rudolf II.,
leč marné, naléhal dopisy na Alínu Berkovnu Meziŕickou z Lomnice,
aby zrušila školu. Teprv v boji s kat. protireformací za Ladislava
Berky podlehla škola osudu zpušténí a zavŕení (1602). Známym
rektorem na ni byl Jan Ursinus a po nem Václav Plachetský
z Vel. Meziŕičí; z r. 1595 se pfiporaínaji učitelé: Paulus Lentzius^
Petrus Nuberus a Theodoricus Wolfgangus Hugo. Neznáme ani
jmen študentov ani rozvrhu učiva; naopak z policejniho poí'ádku^
jejž dala Alína Berkovna a potvrdila Zuzana Heltová z Kementa
(v pondélí po SV. Ŕehori 1590), jest znám jen § 3., die néhož.
urazení študenta mélo se pfipustiti na rozhodnutí rektorovi.
Budova školní byla vystavená r. 1578 pani Alinou. Od XVII. stôl.
varí se v místnostech téch pivo. Pod napíšem zvéstujícím účel
školy jest dnes nápis: „Knížecí pivovar".^) —

V tretí SL-hôzi, konané v pondéh 16. ledna 1905, pŕednášel
pan prof. Hugo Traub „O Geších a r. 1848".

České hnutí o dosažení oprav za príčinami politickými,^
národními, společenskými i hospodárskymi, jež se pripravuje od
let čtyí'icátých, jest jen složkou mocného vrení všeevropského,
které môžeme pozorovati na všech stranách od veliké revoluce
francouzské po revoluci únorovou. S počátku jest v pozadí
program m štátoprávni a ustupuje požadavkum jazykovým ; teprve
nezdarení prvé akce petiční pŕicházejí do popredí promyšlené
snahy štátoprávni, hlavné pôsobením Havlíčkových Národních
Novin. Druhou akcí petiční dosáhli Geehové kabinetního listu

^) Cást o škole meziŕické tišténa v Cas. Mat. Mor.. 19U5. Cást o škole
ivančické bude otišténa v Kratochvílové dejepise mesta Ivančic.

— 281 —

z 8. dubna, jimž povolen český snem zákonodarný (prozatím
sice jen království samému, ale pripojení Moravy a Slezska mohlo
se státí již jen otázkou časovou) a zŕízení nejvyšších odpovédných
úŕadň království Českého. Mezitím. co česká deputace vyjed-
náva v Inšpruku se dvorem a panovník schvaluje všecky kroky
zemským správcem Thunem podniknuté (jako svolání ústavo-
dárného snemu českého, jakož i jmenováni odpovédné rady
vládni), mezi tím, co zasedá v Praze slovanský sjezd, pripravuje
se tu bouŕe mezi nezralou mládeži študentskou a délnickou.
zfanatisovanou videňskými emissary, bouŕe, jež rázem učinila
konec všemu. V týž den, kdy česká deputace s listem cisárskym,
veškera opatrení Thunova schvalujícím a svolávajicim ústavo-
dárný snem český, pŕibyla do Prahy, kapitulovala hlava království.
Cechy a zvlášté štátoprávni snahy české nemohla za nového
veku stihnouti téžší pohroma, než bylo zmai'eni kabinetního listu
z 8. dubna a koncessi inšpruckých. Cechové tím byli vrženi cele
do náručí politiky ríšske, chytili se Vidné jako záchrany a obeslah
ríšske zastupitelstvo bez záruky svým oprávneným nárokom
státoprávnim. —

Ve č t vr t é schúzi v pondéh dne 20. února 1905 pfednášel
tfidni predseda pan professor dr. František Kameníček
a podal nové príspevky ku zŕízení biskupských manuv
olomouckých.

Starší doba o biskupských manech olomouckých jest
zpracována v Časopise Matice Moravské (1891) V. Brandlem.
Manské knihy kroméŕižské nejsou dosud probadány sousta\Tié.
Sbíraje archívni prameny ke svým „Snémúm a Sjezdôm", našel
pan Dŕednášející hojné látky o manském zŕízení a podal v hlavních
rysech pekný a pfehledný obraz o manech biskupských. Biskupove
olomoučti, neobyčejné vlivní za XVI. století, hájili zvlášté svého
duchovního a manského soudu. Biskupstvi olom. bylo samostatným
ceikem pŕimo pod svrchovanosti krále českého. Manský soud,
jehož pŕedsedou býval biskup a za neprítomnosti jeho biskupský
hofrychtéŕ, zasedal v Kroméfiži. Na soud mohl býti pohnán
i biskup sám. Appellace šly pŕímo k panovníkovi. Manové byh
dvojiho druhu: 1. absolútni, ktefí méh statky jen od biskupa,
a 2. částeční nebo dočasní, kteŕi méli vedie biskupských statku
též své vlastní statky. Roku 1531 byla ujednána smlouva mezi

— 282 —

moravskými stavy a biskupy o statky biskupské ve smyslu, že
statky biskupské, zapsané v zemských deskách, nepatri na soud
manský. Skutečná práva manská byla tiskem vydána počátkem
XVI. stoleti, ale r. 1573 byl pomer manský upraven znova.
Znéni této smiouvy uverejnil pan pfednášejicí v III. dile
svých ,Snémftv a Sjezdôv". V letech osmdesátých vznikl spor
mezi panovnikem a biskupem Stanislavem IL Pavlovským o práva
manská, má-li biskup právo zastupovati své many ve všem.
Biskup hájil práv svých tvrdé, že biskupove olomoučtí nejsou
lenniky, nýbrž jen poddanými králô českých. Od polovice XVI. stôl.
manský soud dobrovolné rozhodí o tom, aby appellace nedály se
víee do Magdeburka, nýbrž pŕímo ke kráh českému. Správu
obecní raéli na starosti fojtové. kteŕí vybírah určité dávky. Nej-
pfednéjším úfedníkem byl puvoclné hejtman v Kroméŕiži, jenž mél
též správu mesta Kroméŕíže; od doby kardinála Dietrichštejna
regent. ManĎm svým vydávali biskupove verejné listy (patenty)
a méli právo svolávati je do pole pod prápor biskupský. Pred
bitvou bélohorskou za povstaní stavovského byh manové pro-
hlášeni za svobodné, ačkoli se tomu vzpírali. Po katastrofe
prehlásil však kardinál Dietrichštejn, že obnovuje v celém roz-
sahu dŕívéjší pomer manský. Pokud se tyče složení soudu man-
ského, nastala tehdy zmena, že do soudu povolaní za pfísedici
dva zástupci kapituly olomoucké. —

V páté schôzi v pondélí dne 13. bŕezna 1905 pŕednášel
vzácny host z university pražské, pan docent Dr. Joseí Š u sta
„o historickom vývoji im p er í a lis m u".

Predseda uvítal srdečné p. pŕednášejícího jakožto mladého
a snaživého badatele a člena pražské obce vedecké a prosil ho,
aby nejen sám, ale i soudruhové jeho pŕicházeli častéji do Brna, aby
se tím utužovaly vzájemné styky českomoravské a aby se pomá-
halo vedeckému rozvoji na Morave.

Pan pfednášejicí podal výbornou úvahu svou slohem
plynným a s bystrými rozhledy. Rímske impérium tvorilo
určitou jednotku. Pfes to, že se podarilo Germánňm, Slo-
vanom i Arabom rozbití tuto jednotku, myšlenka impéria,
že vzdelaný svet tvorí jednotu, zostala na dále. Bylo to císafstvi,
obnovené Karlem Velikým. Ale rivalita mezi obéma dédici,
cisafstvím a papežstvím, umožnila vznik Evropy moderní,

— 283 -

která nechtéla myšlenky jednotíci v jednote, ale v moder-
nosti. Zdalo se již, že se ztratí myšlenka imperialismu, když
tu násilné byla vzbuzena a obnovená v rukou Habsburkúv.
V Karlovi V. byla obnovená potreba jednoty kresťanstva proti
ostatnimu svetu; Karel V. chtél učiniti cisárskou korunu néčím,
(50 by určovalo hlavní osudy evropské, ale pracoval již jinými
prostŕedky nežli za. stredoveku. Kontrast mezi cisárskou moci
a papežstvim pozbýval váhy, protože papežství nemohlo více
konkurrovati o svetovládu, neboť bylo nuceno, aby pečovalo
o vlastni existenci. Tak stala se ríše Habsburská prední ochrán-
kyní kresťanstva i papežství. Filip II. byl j akýmsi kuratorem
katolictvi, a zvlášte patino za Ferdinanda II., že protireformace
jest ve službách imperialistické ideje habsburské. V bojích nábožen-
ských není složka náboženská príliš mohutná, neboť boje tyto jsou
vlastné obranou celé Evropy proti imperialismu habsburskému,
spojenému s protireformací (jak dokazuje chovaní stavň českých,
nizozemských, Anglie i Francie). Mir Vestfalský a Pyrenejský jsou
náhrobky habsburského imperialismu, protože jednotná ríše roz-
tržena na dvé časti. Ale myšlenka imperialismu není zatlačená
definitivné, neboť zároveň skoro vzniká imperialismus Bourbonúv.
Ludvíkovi XIV. se podarilo pfenésti na Francii vedoucí úlohu.
Gísafství bylo ochráncem kŕesťanství, a proto boj proti Turkúm
stal se hlavním iíkolem Habsburkúv. Ludvík XIV. hledél pŕevzíti
boj tento. Imperialismus francouzský má v sobé mnoho nových
stránek. Vládne síce žezlem jen jednim, ale mohutným, a pre-
vahou jeho jest merkantilismus, predstavujici nazírání na štát
j ako pevnou jednotku. Úlohy se zménily. Zastáncem imperiahsmu
byla Francie, hlavním odpureem Habsburkové, ale zvlášté Anglie
v osobe Viléma III.: bylať merkantilismem ohrožená v celé své
bytosti. Ani porážkou francouzského imperialismu není zničená
myšlenka imperialistická: vzniká minéni, že možno vrchní vládu
kresťanskou zajistiti ovládnutím mimoevropského sveta, a tak
dochází k prvním pokusňm o opravdové rozdelení zemí mímo-
evropských. Rivalita, která se tu jeví mezi Francií a Anglii, vrhá
reflexe i do Evropy ; také naše dejiny té doby jsou toho dúkazem.
Mírem Versaillesským zastaven a znemožnén pokus francouzský
o expansi. Ale tu vznikaj í Spojené Štáty Severoamerické, a tím
nastáva rovnováha státúv evropských. Napoleon I. je pokračo-
vatelem francouzského imperialismu; mohlť užití nového, dosud

— 284 —

neužitého prostfedku: rozpoutáiii mass. Aiiglie zpôsobila pád
vševládné myšlenky Napoleonovy, zmocnivší se posic neprátel-
skveh. Snaha jeji smerovala za vybudovaním vlastní velikosti na
maritimní moci. Anglie v zápase s Napoleonem méla ješté
spoluvítéze, Rusko, které čerpá snahu svou po svetovláde z impéria
byzantského. Nikde nenájdeme tolik podobností jako raezi Ruskem
a fíší Diokletianovou a Konštantínovou. V boji carismu s Anglii
záležela svetová politika, protože ostatní štáty vlivem kvasu
revolučního nemély snáh po expansi politické, což trvalo až do
let sedmdesátých minulého století. Dnešní pohtika svetová nespo-
číva na kontraste mezi jmenovanýmí dvéma ŕíšemi, ale jeví se
tii pestrý uzel rňzných státôv. Moderní Evropa dokončená byla
za let sedmdesátých, po ústavních bojích domácich a národnostních.
V^znikly tu tri štáty revoluční: Nemecko, Itálie a republika Fran-
couzská, a tyto tri faktory hlási se o účast na politice svetové.
Byt Evropy stal se tesným, a proto došlo na delení Afriky mezi
národy evropské. Protože byla špatným odbytištém evropského
prúmyslu, rozvitého kapitalismem, koncentruje se proud ten
do Asie. Otázka delení Asie hlási se do popredí, ale s evrop-
skými štáty konkurrují též štáty mimoevropské: Únie severoamerická
a Japan. Rozmnoženou konkurrencí zapletá se uzel politiky sve-
tové neustále dál. Kdežto Anglie dŕíve u vedomí své sily
tvrdila, že netouží po imperialismu, nyní pro obrovskou soutéž
hlási se po védomém imperialismu, aby si zachovala vrchní vládu
svetovou.

Toť velmi stručný a kusý výíiatek z prednášky neoby-
čejné zajímavé. Pan pŕednášející soudnými a duchaplnými vývody
rozvil pekný a poutavý obraz vývoje myšlenky imperialistické
od dob rímskych až po doby nejnovéjší. Prednáška byla poslou-
chána s napétím a prijatá s hlučným souhlasem. Pan predseda
podékoval za ni slovy vroucími a prosil p. pfednášejícího za další
pŕízeň. Milý pan host pfislíbil ochotné. —

V šesté schäzí, konané v pondélí dším budiž dékováno si. snemu markr. moravského
za hmotnou a láskyplnou podporu účelô Společnosti, jakož i vy-
sokému ministerstvu kultu a vyučovaní za poskytnutou statní
subvenci. Vrelý dík náleží dále časopisom denním í odborným za

— 292 —

ochotné uverejňovaní zpráv a neméné všem spolupracovníkom
a piíznivcňm, kteŕí účinné podporovali snahy Mus. společnosti.
Kuratórium, oceňujíc plnou mérou horlivost a vytrvalost
úí-ednitítva jak musejniho tak i knihovního, pokladá za vhodné
vysloviti mu naprostou pochvalu a uznaní.

A. Sbírky.

/. Oddil pŕiroäonklnij.
a) Mineralógie, petrografie, geológie a palaeontologie.

Odboroví prednostové: p. prof. Dr. J. J. Jahn a p. prof.
Ant. Rzehak.

Jak vysvitá z dolejšího seznamu pŕirustkň, vzmáhají se
sbírky ustavičné, byť pozvolna, i vyplnila se také v uplynulém
roce nejedna citelná mezera. Tak bylo zvlášlé hledéno k po-
fízení výstavní sbírky moravských hornín, a počátek učinén sbí-
ráním v okolí brnénském, v krajine fryštácké, velkomeziŕíčské
a sobotínské. Tyto horniny, vesmés rozmérň 8-5X11 cm, búdou
v pfíštích letech tak doplnený, aby poskytovaly, až búdou vy-
stavený, úplný obraz povahy moravské pňdy.

Mineralogické sbírce daroval konservátor p. prof. dr. Fr.
Dvorský druzu kŕemenô z Ghabičova, komise na prírodo-
vedecký výzkum Moravy nerosty z krajiny sobotínské, jež s její
podporou sebral p. prof. Vine. Neuwirth v Olomouci.

Zakoupeny byly rftzné moravské nerosty, dva vltavíny
(výstavní kusy) ze Slávie a menší počet nerostfl z opustených
dolfl kutnohorských.

Petrografické sbírce venoval konservátor p. prof. P. Jan
Wiesbaur v Lesné značný počet vzorku hornin z okolí fryštá-
ckého, které, jak již ŕečeno, ve stejném formáte se zakoupenými
brnenskými, velkomeziŕíčskými a sobotinskými, jsou určený za
základ pŕíští výstavní sbírky petrografické.

Do palaeontologické sbírky darovali pp. : konservátor Ivarel
Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích, dolní čelist mamutí, vykopanou^
v cihelné modŕické ; kurátor Dr. J. J. Jahn, prof. na české technice
brnenské, zkamenéliny z moravského útvaru tŕetihorního z liasu
z Lukovečka jakož i velmi bohatou sbírku českého siluru; Jan KúnU
nadhorní v Božím Požehnaní, otisky rostlin z uhelného revíru rosi-
ckého ; konservátor prof. P. Jan Weisbaur v Lesné, zkamenéliny liasu

— 293 —

lukoveckého: Josef Wozniakowsky, dulni správce na odp. v Brne,
zkamenéliny z iihelného revíru ostravsko-karvinského, a konser-
vátor Hugo Zimmermann, professor v Lednici, zkf emenélé anthra-
cosie z červeného permského piskovce od Mor. Krumlova a rak-
šický pískovee oncophorový. Dále zaslal konservátor p. Jan Knies,
správce školní v Rogendorfé, jako výtéžek z jeskynovýeh výzkumú,
konaných s podporou zem. snemu, množstvi kostí drobného
zvíŕectva, jaké v dobé diluviální obývalo v moravských jeskyních.
Zakoupeny byly zkamenéliny kŕídového útvaru českého
z Gáslavska.

b) Botan ika.

Odboroví pŕednostové : p. F. K. Stohandl a p. prof. Dr. Karel
Vandas.

Konservátor p. prof. Dr. Karel Vandas prevzal dôklad-
nou revisi a pŕerovnáni obsáhlého herbáŕe balkánske ílory, daro-
vaného museu z pozostalosti prof. Formánka, aby se stal prí-
stupným badatelňm a mohlo ho býti uživáno. Již rok venuje této
jak obtížné tak zdlouhavé práci všechen volný čas a zaväzuje
kuratórium k úprimným díkftra. O získaní vehkého herbáŕe Frey-
nova jednáno vytrvale.

c) Zoológie.

Odboroví pŕednostové: p. prof. Emil Bayer a p. odborný
učitel Karel Schirmeisen.

Konservátor p. MUDr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní rada
v Brne, splnil slib, loni daný, a položil základ ke sbírce morav-
ských broukú, darovav museu 1108 druhň v 5167 exempláŕích.
Na ŕádné uschovaní této nové sbírky dalo kuratórium dle po-
kynú p. zdravotniho rady postaviti skríň, která má v 75 zaskle-
ných kasetách pojmouti tento bohatý pŕirôstek. Kromé toho veno-
val p. Dr. Fleischer ve 4 krabicích veliké množstvi orthopter,
hemipter, neuropter, hymenopter a dipter, které z nejvétší časti
nasbíral na Morave. Za jiný krásny pŕirôstek hmyzu vdéčíme se
konservátoru p. Kariu Gzižkovi, odbornému učiteli v Brne, jenž
daroval 7 krabíc moravských pseudoneuropter.

Koupí pŕibyla vejce ptákô, hnízdících na Morave, ulity a lastúry
z pozostalosti konservátora Vojt. Schierla v Hustopeči, jakož
i nékterý počet pekných praeparátu z biológie hmyzu od L. Hu-
dečka, učitele v Boehoŕi.

— 294 —

II. PľruJiisfoľie a nejstarši cléjin//, národopis.

Odboroví pfednostové : p. Dr. Fr. Dvorský a p. prof. Ant.
Rzehak.

a) P r a e h i s t o r i e.

V uplynulom roce bylo dokonáuo vystavení praehistorické
sbírky, kteráž spolu se sbírkou národopisnou opét otevŕena obe-
censtvu.

Tato sbírka poskytuje nyní dosti pŕehledný obraz morav-
ského praveku.

Z nálezĎ, které byly po ruce, vystaveno 11 palaeolithických,
109 neolithických, 62 ze starší doby bronzové, 38 z mladší, 16
z období hallstattského, 14 z laténeského; dále j ešte 9 rímskych
nálezň, 5 z doby stéhování národúv a 20 slovanských. Nejslabší
z celé sbírky je ])atrné oddíl nálezô palaeolithických, jimiž jinak
pravé Morava je tolik bohatá. Bylo by tudíž snažné pfání, aby
tento nedostatek byl odstranén koupí nékteré sbírky soukromé,
kde by nejstarši doba byla dobre zastoupena.

Darovali : konservátor p. August Burghauser, c, k. vrchní
evidenční geometr v Brne, stŕepy nalezené v Nákle ; konservátor
p. Karel Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích, neolithickou nádobu
a korále z barevného skla z cihelny dolnoheršpické ; si. Aug.
Šebestová v Kobylím stŕepy a kosti z Kobylího ; konservátor
p. Hugo Zimmermann. proíessor v Lednici, nádobí a bronzy starší
i mladší doby z Lednice.

Z koupených vecí dlužno na prvém místé jmenovati sbírku
pána Al. Proeházky, učitele v Blažovicích, jíž museum nabylo
pekné skupiny nálezu z okolí vyškovského. Dále byly koupeny
bronzy z Kofence, Kfetína, Letovic a Rájce; kamenná sekyra
z Popuvek, konečné nálezy (zvlášté nádoby) z hrobň náležejících
dobé hallstattské z Vedrovic a Zábrdovic.

b) Národopis.
Konservátor p. Emil Moser, prof. na odp. ve Št, Hradci,
daroval azteckou modlu z mexického hrobu.

III. Moravská liäovéda.
Predseda odboru: pan místodržit. vicepresident Josef rytíŕ
Januschka, Pfednostové odboru: pp. prof. Josef Matzura a prof.
Frant. Rypáček.

— 295 -

Rok 1904 pŕinesl odboru velmi značné i velevitané obo-
haceni sbírek.

Miinificencí snemu markrabství moravského byla zakoupena
letošniho roku do zemského musea jedna z nejbohatšich domácich
sbirek soukromých, o jejímž sestaveni majetnik redaktor Kretz
v Uh. Hradišti pracoval bez ustáni a s porozumením více dvaceti
let, i obohaceny museini sbirky lidovédné v miŕe zvlášté po-
téšitelné.

Sbirka. zakoupena za 28.500 K, obsahuje preveliký počet
systematicky spofádaných výšivek a krajek, pŕedstavujicich vývoj
tohoto pamétihodného národniho prämyslu domáciho od minu-
losti až po naši dobu, dále nemalý počet lidového náfadi hospo-
dárskeho a značnou sbírku moravské keramiky.

Úkolem odboru nyni bude, aby rozsáhlou tu sbírku náležité
uschoval a učinil ji prístupnou, což arei bude Ize vykonati teprve,
až se zemská knihovňa odstéhuje do nových místností a v zemském
museu uprázdni potrebné misto. Do té doby musí se také odložiti
vystavení dvou selských svétnic nemeckých i svétnice s tkalcov-
ským stavem. jimž nábytek byl odborem opatfen. jakož i vy-
pravení méšťanského 'pokoje.

Nynéjšímu nedostatku místa nutno též pľičísti, musil-li se
odbor vzdáti vystavení nových figurín krojových: snažil se však
nicméné rozmnožovali tuto velmi poučnou sbírku koupí kro-
jových častí.

Také minulého roku obracel odbor zŕetel k rozhojňování
sbírek fotografického musea i sbirky obrázkových dopisnic, jichž
od pŕedloňska pŕibylo 1536, tak že jích bylo koncern roku 2166,
jež jsou spoŕádány podlé obcí a poHt. okresiiv a uložený v kra-
bicích zvlášté zhotovených.

Krome toho získal darem nebo koupi výšivky, šperky, plán
typického statku a j.

V uplynulém roce bylo počato s prípravami na konaní
pŕednášek z oboru mor. lidovédy spojených se skioptickými
obrazy a za tím účelem opatfeno nejprve 150 reprodukci (dia-
positiv).

Ve snaze o shromáždéní v zemském museu a trvalé ucho-
vaní výtvoru nej znamenitej ších skladatelň moravských podarilo
se sekci proto zfízené — darem i koupí — získati nékteré rukopisy
a podobné rozmnožiti sbírku hudebních nástrojuv.

20*

— 296 -

S úprimným potešením poukazuje odbor k tomu, že se mu
i v uplynulém roce podarilo nalézti radu pŕíznivcä, kteŕí jej
činné podporovali v jeho snahách. Odboru jest jen milou povin-
nosti jména téchto pŕiznivcňv i na tomto misté uveŕejniti a vysloviti
jim zároveň povinný a vrouci dik.

Jsou to pánove: konservátofi Edvard Domí uvil, professor
náboženstvi ve Val. Meziŕičí ; Arnošt Hanisch, inšpektor velkostatku
v Tŕebíči ; Mag. pharm. Frant. Lipka v Boskovicíeh ; Leop. Nopp,.
odborný učitel ve Strážnici; Ignát Zliánél, farár v Troubsku a j.

Dary venovali: pp. Eduard Domluvil, c. k. prof. náboženstvi
ve Val. Mezifíči: pĎdorys fojtstvi, čepce; Dr. Karel Eichler, učitel
náboženstvi v Brne: hudebni rukopis skladatele Sedláčka; Márie
Erlachrová v Brne: pohlednice; František Frey, c. k. misto-
držitelský rada ve Vel. Meziríčí: pohlednice; Arnošt Hanisch,.
inšpektor panstvi v Trebiči: pohlednice; mestská rada v Uh.
Hradišti: pohlednice; Josef rytíŕ Januschka, c. k. místodržitelský
mistopresident n. o. v Brne : fotografie ; Tereza Janušková, učitelka
v Kolesové : pohlednice ; L. Klabusay, kníhkupec v Kolesové :
pohlednice ; F. Klima, cis. rada a f editel méšťanské školy v Litovli :
pohlednice; Karel Liek, pokladník a kancelársky pí-edstavený ve
Svitavách: pohlednice; Josef Lídl, obchodník v Brne: hudebni
nástroj (fagot); František Lipka, mag. farmácie v Boskovicíeh:
fotografie; Ľudmila Machalová, hospodárska správkyne ústavu
hluchonemých v Brne: vyšívaný šátek, ozdobnou jehlici; Dr. Karel
Mohnek, c. k, místodržitelský rada v Jihlave : pohlednice; Leopold
Nopp, učitel méšťanské školy ve Strážnici: výšivky, housle, obraz,
rezaný v dreve; MUDr. Zikm. Schônhof, konservát. : kraslice;
Augusta Sebestová, místní jednatelka pri archaeologické komisi
pražské české akadémie cis. Františka Josefa pro vedy, slovesnost
a uméni v Kobyh: fotografie, pohlednii^e; Jan Škoda, starosta
v Krotovicich: pohlednice; Márie Titlová, vdova po dvorním
kapelníkovi ve Vídni: hudebni rukopis zemŕelého choté; Zikmund
Weinberger, reditel továrny v Brne: fértoch z Lískovce; Emílie
Weissová, soukroranice v Brne: výšivky; papirnictvi synô Werli-
kových v Mistku: pohlednice; Ignác Zhánél, farár v Troubsku:
kraslice.

Koupeny: Kretzova sbírka, fotografie, pohlednice, hudebni
rukopisy skladatelä Riegra a Sedláčka, diapositivy, hudebni,
nástroj (kolovrátek), kroje.

— 297 —

IV. Ľrohný prúmiisl a shrané.

Odboroví pŕednostové: p. Dr. Jos. Dolanskv a p. Dr. Alfr.
Fischel.

Na nové vystavení II. svétnice tohoto oddílu byly z časti
■vykonaný prípravy a jmenovité patričné opravený kované predmety.

Na žádost kuratória prevzala správa c. a k. vojenského
musea ve Vídni dva z práporu moravské zemébrany z let 1744
a 1796, aby je v dilnách vlastního ústavu zpravila a tak uchrá-
nila hrozící úplné zkázy. Dosti značné výlohy za tyto obtižné
práce vyšivačské uhradil na pŕímluvu zemského výboru slávny
snem, i náleží jemu jakož i velevážené správe c. a k. voj. musea
iipŕímný dik, že umožnily neodkladnou restauraei.

Z penéz povolených v rozpočtu byly opatrený všecky pŕí-
sténné skrine — jedna plná a 4 poloviční — , i bude Ize pŕištiho
loku, jakmile jen chybéjící ješté skrine stredové búdou posta-
vený, pocíti s poľádánim pŕedmétftv. Bude tedy dle toho toto
poslední oddelení, které se prestavuje, beliem pŕištiho roku obe-
censtvu znovu otevfeno.

Darovali: pp. J. Baďura, faráf v Bélotíné, dve staré podkovy;
p. Aloiš Franz, c. k. stavební rada na odp. v Brne, dva vranovské
talíŕe; konservátor p. Karel Gerlich, nadučitel v H. Heršpicích,
pohár dle zpúsobu loštického, nalezený v Mikulové; konservátor
dp. Jan Jelinek, farái* v Bojkovicích, odliku staré kachle, která
bývala pred lety v Litovli ; pi. Kraussová v Hranicíeh bronzový
hmoždiŕ z r. 1700; p. Naumann v Komárové truhlu nékdejšího
brnenského cechu punčocháŕského.

Koupí pfibyl zvon kostela chropyňského ulity r. 1530, staré
zlaté vážky se závažimi, pečetítka cechň ve Veselí z let 1606,
1665, 1753 a 1760, pečetitko spojených cechô velkobítešského
a 12 vranovských talifňv.

V. Mince a mechile.

Odboroví pŕednostové: p. Dr. Alfr. Fischel a dp. konsist.
rada prof. Jos. Kašpar.

Z rozpočtených penéz byly opatrený dve skrine na pŕirňstky
z posledních let, i bylo pak možno pocíti s poŕádáním a inven-
továním sbirky.

— 298 —

Darovali: konservátor p. Dr. Fr. Dvorský v Brne tri stŕibrné
penizky; p. Dr. Jakub Eckstein, advokát v Brne, stfíbrný groš
a dva medené krejeary; konservátor p. Karel Liek, pokladník
a prednosta kanceláfe svitavské záložný, stŕíbrnou medailí, dva
zlatníky, medailí bronzovou a cínovou ; konservátor p. Emil
Moser, professor na odp. ve Št. Hradci, stŕibrnou medailí.

Koupeny byly: zlatý statér, 11 rímskych denáru. 453 če-
ských, množství českých brakteátô, desetídukát, pétidukát, čtyrí
dukáty, pôldukát a šestina dukátová; dále 2 dvoutolary, pét
tolarô, 42 drobných penízú stŕíbrných, 6 mincí papirových;
konečné 7 stŕíbrných medaih, po jedné bronzové a cínové,

Mezi koupenými zaslouží zvláštni zmĺnky mince, nalezené na
Morave: statér Alexandra Velikého z Némčic u Kojetína, denár
Vespasiánôv a bronzový peníz Marka Aurélia z Ledniee. denár
Júlia Philippa syna z Klobouček, šest denárii Gordiána Pia z vét-
šího nálezu náméštského, denár Hadriánôv ze Sivie, dva denáry
Gordiána Pia ze Žárošíc.

Výslovné uvésti dlužno také dva vétší nálezy, jeden z Blanska,
obsahující denáry z olomouckého poručenství (1087 — 1090),
z néhož museum získalo 445 kusú. druhý z Králic u Prostej o va,
nevalné zachované brakteáty Pŕemysla Otakara II,

Konečné j menujeme j ešte zlaťák Jana Roda, arcibiskupa
brémskeho (1496—1511), vyoraný v Sokolnících.

VI. Výtvarná iimém.

Prednostové oddelení: pp, arch, professor Josef Bertl
a JUDr. Alfréd Fischel,

Umelecké sbirky se také v uplynulém roce rozhojnily
potéšitelné.

Jako dary uvádíme : dar p, kurátora Dra. Alfr. Fischla, akvarel
t malíŕe Ethlera jakož i nékolik kreseb a rytín, a dar konservátora
Adolfa Sterze, ŕedítele ve Znojme, lithografie a drevorytiny; dar p.
horního správce Josefa Wozniakowského, lithogr. album Jak, Alta.

Blahovolnou munificencí si. zemského snemu byla sbírka
dél moravských umélcu velmi potéšitelné rozhojnená.

Slavný snem povolil též r. 1904 na zprávu podanou Musejni
společností koupí nékterých dél moravských umélcu, mezi nimiž

— 29V) —

jsou: H. Gharlemonta ,Podzimní krajina", Fr. Ondruška „Studie
hlavy", Jul. Wachsmanna „Motiv z Halleina" a dva lepty Vilib.
Schulmeistra.

Také sbirka podobizeň vynikajících Moravanň byla oboha-
cena obrazem kard. Frant. z Dietrichsteina, který výborné na-
maloval prof. Emil Pirehan a prenechal za čestný honorár museu
zemskému.

Úprimný dík náleži obéma pp. konservátorúm prof. Emil.
Pirchanovi a Jos. Klirovi, kteŕi ochotné byli odboru nápomocní
pri posuzování i výberu umeleckých dél.

VII. Kustoäova húhovna.

Vlastní spisy, resp. zvláštni otisky darovah: J. E. p. hrabe
Hanuš Wilczek st. ve Vidni, pp. Ph. Dr. Karel Absolon z Prahy,
konservátor Dr. Ant. Fleischer, c, k. zdravotní rada v Brne.
Edmund Gohl, professor v Budapešti, konservátor Dr. Fr. Slávik,
c. k. professor v Praze, a konservátor prof. P. Jan Wiesbaur
v Lesné.

Za subvence, povolené slávnym snémem, bylo zakoupeno :

Halaczy: Gonspectus florae graecae.

Pospichal: Flóra des ósterr. Kustenlandes.

Schlosser: Flóra croatiea.

Simonkai: Enumeratio florae Transylvaniae.

Schur: Enumeratio plantarum Transylvaniae.

Kobelt: lUustriertes Gonchylienbuch.

Kobelt: Iconographie der schalentragenden europäischen
Meeres-Gonchylien.

Gatalogus insectorum ťaunae Bohemicae, vyd. Fysiokratickou
společností pražskou.

Ganglbauer : Die Käfer Mittel-Europas.

Xaumann: Xaturgeschichte der Vôgel Mittel-Europas.

Xaumann-Zirkel : Elemente der Mineralógie.

Zittel: Handbuch der Paläontologie.

Gervinka: Morava za praveku.

Pič: Starožitnosti zeme Geské.

Wosinski : Die inkrustierte Keramík der Stein- und Bronzezeit.

Bôheim : Waťfenkunde.

— 300 —

Zschille a Forrer: Der Sporn.

Germák: Mince království Českého.

Fiala: České denáiy.

Jubilejní sbornik památek čáslavských.

Pravek. Ústr. list pro praehist. a anthropologii zemi českých.

B. Zemská knihovňa.

Rok 1904 pŕinesl opét podstatné pokroky v rozvoji tohoto
dôležitého ústavu vedeckého, jemuž všecky vrstvy obyvatelstva
moravského vénují nejvétši sympathii. Počet osôb, které naši
zemskou knihovnu navštivily nebo si z ní vypôjčily knihy, stoupl
v té dobé na 10.322, což znamená proti frekvenci r. 1903 pŕi-
bytek 1428. V uplynulém roce správnim vypôjčilo si domu 2642
čtenáŕú 3894 svazku. Mnoho dél bylo pújčeno mimo Brno, a to
do téchto 36 míst : Bélotina, Benkova, Bohunic, Eochofe, Boskovic,
Bŕeclavé, Bučovic, Domašína, Hodonína, Husovic, Uh. Hradišté,
Ghvalkovic, Karlsthala, Kocova, Konic, Kunvalda, Modrie, Malé
Moravy, Náméšté, Olomouce, Petrovic, Král. Pole, Popovic,rske potreby

Správni výdaje

Zachovávaní budov ....

Členské príspevky společnostem .

Pojistné budov

Nepredvídané výdaje ....

Zakoupení a vystavení nových sbirek

Pofizení v knihovne ....

Knihovňa Komenského ....

Náklad na vydaní časopisňv

Remunerace za správu knihovny deje-
pisného spolku

Výlohy prírodovedeckého výzkuuiu

Nákupy pro kustodovu knihovnu

Uhrnem

Mimo to ze zemské pokladny bylo vyplaceno ;

Služné

Požitky služebnikňv .

Výslužné .

Denní platy

Zachovávaní budov

Dané ....

Uhrnem
Součet vydaní

1231

5464

607

665

1388

11764

10288

4169

500

2286
968

39404

25976
1025
1800
1464
2386

32696
72101

56
63
71
66
55

67
90

43 51

— 310 —

r^ozpočet pranliškova zemského

Vylíčení potreby

Rozpočet
r. 1905

Rozpočet
r. 1906

Služné ....
Požitky sliižebníkň
Výslužné
Denní plat .

5 Kancelárske potreby .

6 Správni výdaje .

7 Zachovávaní budov .
Členské pfispévky společnostem

9 Pojistné budov a sbirek

10 Daň a ekvivalentní poplatek

11 Nepredvídané malé výdaje do-
máci ....

12 Zakoupeni a postavení nových
sbirek

13 Poí'izeni v knihovne .

14 Knihovňa Komenského

15 Na správu knihovny dejepis-
ného spolku .

16 Na vedecké prednášky

17 Náklad na vydaní časopisftv

18 Komisi na prírodovedecký vý-
zkum

Součet potreby

26200

990

1800

1560

1100

4755

3100

()50

120

1000

11700
13000

400

500

4000

5000

26200

1000

1800

1560

1100

5155

3100

650

115

1000

13000

400

500

500
4000

5000

78160

311 -

musea na rok 1906.

Vylíčení úhrady

Rozpočet
r. 1905

Rozpočet
r. 1906

Statní sLibvence .
j Členské príspevky
Pensijní príspevky úfednikä
Úroky z obligací .
Výtéžek z tiskojtisú atd. .

Součet úhradv .

Srovnáno s potrebou

Zbývá schodek, j ej ž zapravi
moravskv fond zemskv .

8000
2000

570
2160

150

— I; 8000

— 2000

— I' 570

— [i 2160

— ; 100

12830

78160

65330

21^

— 312 —

Seznam členúv

Moravské mušej e í společnosti koncern r. 1904.

a) Kuratórium.

Predseda :
Dr. Fr. K a m e n í č e k, prof. č. v. školy technické v Brne.

Místopŕedseda:
Ant. R z eh ak, prof. ném. vys. školy technické v Brne.

Zástupcove c. k. ministerstva osvety a vyučovaní :

Vine. Jarolímek, c. k. vládni rada a zem. inšpektor školní v Brne*
Dr. Karel S c h o b e r, c. k. zem. inšpektor školní v Brne.

Zástupcove snemovni:

Dr. Jaroslav J. J ah n, ŕ. prof. c. k. č. vys. školy technické v Brne.
Josef Kašpar, kons. rada, prof. škôl „Vesniných" v Brne.
Edmund Laseker, majitel domu v Brne,
Emil So f f é, prof. na c. k. nemecké reálce statní v Brne.

Glenové volení valnou hromadou :

Emil Bayer, c. k. gymn. prof. v Brne.

Dr. Bert. Bretholz, zem. archivár v Brne.

Dr. Josef Dolanský, advokát v Brne.

Dr. Alfréd Fischel, advokát v Brne.

Josef Matzura, prof. v. prômysl. školy ném. v Brne.

Dr. Vladimír Novák, prof. c. k. č. vys. školy technické v Brne.

Karel Schirmeisen, učitel méšť. školy v Brne.

Dr. Frant. Šujan, c. k. gymn. prof. v Brne.

Náhradníci :

Dr. Otakar Léne č e k, prof. ném. v. obeh. školy v Brne.
Josef Merhaut, redaktor v Brne.

— 313 —

Frant. J. Rypáček, c. k. gymn. prof. v Brne.
Hanuš Welzl, redaktor v Brne.

Revisorové :

Josef Erlacher, pŕísežný odhadce statkňv a revisor v Brne.
Jan Maša, sekretár českého odb. zeméd. rady v Brne.

b) Clenové čestní.

Jeho G. a Kr. Výsost arcivévoda Rainer.

Jeho král. Výsost princ Fihp hr. Flanderský ve Fulneku.

Jeho Jasnost kn. Jan II. Liechtensteinský ve Vídni.

Jeho Exc. barón Jan Chlumecký, c. k. tajný rada a ministr ve výslužbé

ve Vídni.
Eai. rytíŕ Proskowetz z Proskova a Marstorfľa na Kvasicích.
Josef rytíŕ Januška, c. k. niístodrž. vicepraesident v. v. v Brne.

c) Konservátorové:

Frant. Bartoš, c. k. šk. rada a ŕed. ve v. na Mlatcové.

Antonín Bauer, ŕeditel méšf. škôl. v Novém Jičíné.

Josef Bertl, rektor c. k. české vysoké školy technické, architekt

v Brne.
Zbynék Branczik, úŕedník bankovní v Brne.
Aug. Burghauser, c. k. ev. vrchní geometr v Brne.
Theodor Gejnek, hláv. redaktor „Mor. Orlice" v Brne.
Alois Czerny, učitel raéšť. školy v Mor. Tŕebové.
Karel Czižek, učitel méšť. škôl v Bmé.
I. L. Cervinka, inženýr v Uh. Hradišti.
Ed. Domluvil, c. k. gymn. prof. ve Val. Meziŕíčí.
Dr. Frant. Dvorský, c. k. prof. na odpoč. v Bmé.
Rud. Dworzak, c. k. místodrž. vrch. inženýr v Brne,
Rud. Dvofák, c. k. gymn. prof. v Brne.
Dr. Jiljí Filek ši. Wittinghausen, gymn. prof. ve Vídni.
Dr. Ant. Fleischer, c. k. zdravotní rada v Brne.
Romuald Formánek, c. k. pôšt. rada v Brne.
Karel GerUch, nadučitel v Hor. Heršpicích.
Dr. Gustáv Hain, rada c. k. zem. soudu v Brne.
Arnošt Hanisch, inšpektor panství v Tŕebíči.
Jan Haupt, fotograf v Jihlave.
Emil Hausotter, nadučitel v Kunvaldé.
Jos. Hladík, ŕeditel c. k. učit. ústavu v Príbore. (Zástupce Musejního

Spolku brnenského.)
Viktor Houdek, c. k. ministerský rada ve Vídni.
Leoš Janáček, c. k. učitel hudby ve výsl. a ŕeditel varhanické školy

v Brne.
Josef rytíŕ Januška, c. k. místodrž. vicepraesident v Brne.

— 314 —

Dr. Karel Katholický, c. k. zdravotní rada v Brne.

Frant. Killinger, hosp, správce ve Velkém Dvore.

Dr. P. Maurus Kinter, arcibiskupský rada, archivár v Rajhradé.

Josef Klír, akad. malíŕ a assistent na c. k. české vysoké škole technické

v Brne.
Josef Klvaňa, gymn. ŕed. v Kyjove.
Jan Knies, správce školní v Rogendorfé.
Florián KoudeJka, c. k. okr. vrch. zverolekár ve Výškové.
Augustin Kratochvíl, kaplán v Popovicích.

Arnošt KrejCí, prof. na zemské vyšší reálce české v Hodoníné.
Frant. Kretz, redaktor v Uh. Hradišti.
Dr. Martin Kríž, c. k. notár ve Ždánicích.
Jan Kučera, učitel a mus. kustos v Uh. Brode.
Hugo Langer, učitel ve Starém Mésté.
Karel Langer, odb. učitel v Mikulové.
Jindŕich Laus, prof. c. k. ném. paedag. v Olomouci.
Dr. Otakar Leneček, prof. ném. v. obchodní školy v Brne.
Karel Liek, pokladník ve Svitavách.
Josef Líčka, ingenieur, c. k. professor české vysoké školy technické

v Brne.
Frant. Lipka, mag. farmácie v Boskovicích.
Alois Machatschek, prof. st. reálky v Brne.
Frant. Mareš, ŕeditel škôl „Vesniných" v Brne.
Karel J. Maska, ŕed. zem. v. reálky v Telči.
Josef Merhaut, redaktor v Brne.
Emil Moser, prof. v. v. ve §t. Hradci.
Dr. Boh. Navrátil, koncipista mor. zem. archívu v Brne.
Róbert Neumann, c. k. prof. ném. paedag'ogia v Brne.
Dr. Jan V. Novák, c. k. gymn. prof. v Praze.
Adolf Oborny, ŕed. ném. zem. reálky v Lipníku.
Alois OrUczek, c. k. účet. revident v Brno.
Jar. Palliardi, c. k. notár v Mor. Budéjovicích.
Jan Panek, ŕed. méšt. školy v Zábŕehu.
Emil Pirchan, prof. v. v. a akad. malíŕ v Brne. (Zástupce „D, Verein fur

Geschichte Mährens und Schlesiens".)
Benjamín Popelka, redaktor v Král. Poli.
Vincenc Prasek, c. k. školní rada a gymn. prof. v Olomouci.
Adolf Raab, hosp. správce v Král. Poli.
Dr. Moŕic Remeš, lékaŕ v Olomouci.
Frant. J. Rypáček, c. k. gymn. prof. v Brne.
Hugo Sánka, ŕídící učitel v Rudici.
Med. dr. J. Sedlaczek, obvodní lékaŕ v Modŕicích.
Med. dr. Zikmund Schonhof, lékaŕ v Brne.
Petr Schreiber, učitel méšf. školy ve Svitavách.
Dr. Frant. Slávik, c. k. prof. v Praze.
Frant. Aug. Slávik, c. k. školní rada, ŕeditel reálky ve v. na Král.

Vinohradech.

— 315 —

Ant. Smrček, ingenieur, professor na c. k. české vj-soké škole technické

v Brne.
Dr. Rudolf Sornmer, ríšsky poslanec a prof. vyšší obchodní školy

v Olomouci.
Stanislav Souček, c. k. gymn. proť. v Brne.
Dr. Frant. Špina, c. k. gymn. prof. v Mor. Tŕebové.
Václav Spitzner, prof. zem. v. reálky české v Prostéjové.
Adolf Sterz, ŕeditel ve Znojme.
Zikmund Stoffel, nadučitel v Pálavé.
Frant. Karel Stohandl, soukromnik v Brne.
Dr. Karel Strohí, c. k. fm. koncipista v Brne.
Jan Svozil, prof. zem. reálky v Prostéjové.
Josef Talský, odb. učitel ve v. v Olomouci.
Josef UĽčný, c. k. gymn. prof. v Tŕebíči.
Frant. Urbanek, c. k. prof. n. o. v Brne.
Mich. Ursíny, ing., c. k. prof. č. vys. školy technické v Bmé.
Dr. Karel Vandas, professor na c. k. české vysoké škole technické

v Brne.
Jindŕich Wanke, nadučitel ve Valtéŕovicích.
Jan Vaňha, ŕeditel zemské výzkumué stanice na pestovaní rostlin

v Brne.
Hanuš Welzl, redaktor v Bmé.
P. Jan Wiesbaur, prof. a kustos v Lukovci.
Alois Vogler, nadučitel v Hlubočanech.
Ant. Vrbka, učitel v Louce.

Josef 2ák, c. k. učitel hudby ném. paedagogia v Bmé.
Hugo Zimmermann, prof. v. ovoc. školy v Lednici.

d) C 1 e n o v é fádni.

Dr. Absolon Karel, univ. assistent v Praze.

Msgr. Adamec Antonín, biskupský rada, assessor, regens alumnátu

v Brne.
Adamec Jan, ŕed. zem. stred. hosp. školy v Pŕerové.
Aitmann Arthur, inženýr v Brne,
Ambroschitsch Ota, redaktor v Brne.
Anderle Frant., cvičný ačitel žen. paed. v Bmé.
Dr. Andrle Theodor, advokát v Brne.
Auspitz Rud., majitel cukrovaru ve Vídni.
Autrata Frant. V., prof. ústavu učit. v Bmé.
Baillou Jul. barón, c. k. místodrž. rada v. v. v Brne.
Bakeš Frant. X., velkostatkáf v Oŕechovičkách.
Baltazzi Arist., velkostatkáf v Napajedlech.
Balzar Arthur, zem. účetní rada v Brne.
Dr. Baratta-Dragono Rich. barón, člen zem. výboru a velkostatkáŕ

v Budišové.
Dr. Bartoníček Václav, prakt. lékaŕ v Brne.

— 316 —

Bailoň Josef, učitel méšf. školy v Král. Poli.

Bartoš Frant., c. k, školní rada a ŕeditel ve v. na Mlatcové.

Barvič Joža, kníhkupec v Brne.

Bauer Antonín, ŕeditel niéšť. škôl v Novém Jičíné.

Bauer Viktor rytíŕ, zem. posl. a velkostatkáŕ v Brne.

Dr. Baumhackel Bedŕich, prednosta knihovny nemecké techniky v Brne.

Bayer Emil, c. k. gymn. prof. v Brne.

Bayer Frant., odb. učitel v Pŕerové.

Dr. Beer Eduard, c. k. adjunkt finanční prokuratúry v Brne.

Dr. Beer Oskar, kand. advokácie v Brne.

Dr. Belcredi Ludvík hrabe, velkostatkáŕ v Líšni.

Beneš Frant., zemský poslanec a insp. panství v Pŕedklášteŕí.

Berger August, cís. rada, dvorní kníhkupec v Brnč.

Bertl Jindŕích, ŕeditel sirotčince v Brne.

Bertl Josef, rektor č, vys. školy technické, architekt v Brne.

Bertlová Vilma, lycealní učitelka v Brne.

Beyer Eugen, továrník v Brne.

Bezdíček Josef, c. k. gymn. prof, v Brne.

Biach Zikmund, komorní rada v Brne.

Dr. Bilovský Frant., c. k. auskultant v Brne.

Bloch August, továrník v Brne.

Bloch Leopold, cís. rada, továrník v Brué.

Bobretzky Vilém ši. Arvenau, c. k. v. kontrolór techn. kontr. v Brne.

Dr. Bock Zikmund, c. k. rada zem. soudu v Brne.

Branczik Zbynék, úradník bankovní v Brne.

Dr. Brandstätter Ondrej, prof. c. k. č. v. reálky v Brnŕ.

Braun August, učitel méšť. školy v Brne.

Brecher Moŕic, prof. zem. reálky v Brne.

Brejla Frant., ŕídící učitel v Ghrudichromech.

Dr. Bretholz Berthold, zemský archivár v Brnč.

Broeckhotľová Márie, choť c. k. nadporučíka v Brne.

BroU Isidor, účetní v Brne.

Bronec Em., c. k. g'ymn. prof. v Kroméríži,

Brzický Frant., papírník v Boskovicích.

Breza Antonín, bankéŕ v Brne.

Dr. Bulín Hynek, advokát v Brne.

Dr. Bulla Frant., prof. theologie v Brne.

Burda Jan, prof c. k. č. v. reálky v Brnč

Burelová Emilie, soukromnice v Brnč.

Burghauser August, c. k. vrchní geometr v Brne.

Burian Boh., učitel méšt. školy v Konici.

Dr. Burkart Eduard, majitel knihtiskárny v Brne.

Cutschowitzer Isidor, ŕed. továrny v Brne.

Cejnek Theodor, hlavní redaktor „Mor. Orlice" v Brne.

Glassen Ant., továrník v Brne.

Czech Vilém ši. Rechtensee, c. k. berní inšpektor v Brne.

Dr. Gzermak Frant., tajemník v Brne.

— 317 —

Gzerny Alois, uč. raéšť. školy v Mor. Tŕebové.

Gzižek Karel, uč. méší. školy v Brne.

Gechmáaek Róbert, c. k. pôšt. oficiál v Olomouci.

Dr. Germák Karel, advokát v Bŕeclavi.

Gerný Frant., prof. c. k. č. v. reálky v Brne.

Gervinka Alfons, odborný učitel v Tišnové.

Gervinka Inn. L., inženýr v Uh. Hradišti.

Dr. Deutsch Adolf, c. k. adjunkt fin. prokuratúry v Brne.

Dlouhý Frant., c. k. prof. č. paedagogia v Brne.

Dr. Dolanský Josef, advokát v Brne.

Dolejš Karel, c. k. školní rada a professor č. v. prumyslové školy v Brne .

Dr. Dolenský Frant., c. k. soudní tajemník v Brne.

Doležel Frant., c. k. gymn. prof. v Tŕebíči.

Domluvil Ed., c. k. prof. ve Val. Mezinčí.

Donath Edvard, prof. n. vys. školy techn. v Brne.

Drápalík Ant. B., c. k, gymn. professor v Brne.

Dr. Drbal Frant., advokát v Kloboucích.

Drogsler Karel, c. k. účetní oíiciál v Brne.

MDr. Drož Bedŕich, obvodní, panský a železniční lékaŕ ve Ždaŕe.

Ducková Zdenka ši., choí c. a k. generála v Brne.

Dr. Dvorský Frant., c. k. prof. v. v. v Brne.

Dworzak Rud., c k. míst. vrch. inženýr v Brne.

Dvoŕák Flór., prof. č. prňmysl. školy v Brne.

Dvoŕák Rudolf, c. k. gymn. prof. v Brne.

Dr. Eckstein Jakub, advokát v Brne.

Eder Róbert, c. k. vrchní inženýr v Šumperce.

Med. Dr. Ehler Ferdinand, sekundárni lékaŕ v Brne.

Ehrenfest Jindŕ., ŕed. náméstek úver. ústavu v Brne.

Dr. Ehrenhaft Josef, koncipista severní dráhy v Brne.

Dr. Ehrmann Jindŕ., advokát v Brne.

Dr. Eisler Bedŕich, c. k. soudní tajemník v Brne.

Elger z Elgenfelda Zdenék, prof. na c. k. č. vys. škole tech. v Brne.

Dr. Engel Arnošt, advokát v Brne.

Engelmann AL, uč. ústavu hluchonemých v Brne.

Engelmann Karel, tesársky mistr v Brne.

Dr. Engelmann Karel, sekretár I. mor. spoŕitelny v Brno,

Dr. Epstein Marek, emer. advokát v Brne.

Erlacher Josef, pŕísež. odhadce statkúv a revisor v Brne.

Exler Karel ml., lepidopterolog v Pŕerové.

Falkowsky Karel, mestský inženýr v Brne,

Feiwel Berthold v Brne.

Fiala Alois, nadučitel v Kosticích.

Fiala Karel, odb. učitel v Brne.

Dr. Fiala Stanislav, c. k. finanční kone. praktikant v Brne.

Dr. Fiala Zdenék, c. k. okresní lékaŕ v Rymaŕové.

Fila Jan, učitel v Serkovicích.

Dr. Filek Jiljí ši. Wittinghausen, c. k. gymn. prof. ve Vídni.

— 318 -

Dr. Fischel Alfréd, advokát v Brne.

Fischer Frant., c. k. policejní kommissaŕ v. v. v Dacicích.

Fischer Vladimír, inženýr v Brne.

Fišara Karel, ŕed. obeh. akadémie v Brne.

Dr. Fleischer Antonín, c. k. zdravotní rada v Brne,

Formánek Romuald, c. k. poštovní rada v Brne.

Fousek Ferd., učitel v Husovicích.

Frank Karel, uč. méšť, školy v Brne.

Frank Karel, prof. zem. reálky v Brne.

Franz Alois, stavební rada v Brne.

Franz Bedŕich, úŕedník bankovní v Brne.

Frass Bed. ryt. Friedenfeld, maj. realit ve Znojme.

Dr. Frenzel Karel, m. ŕ. prof. na ném. technice v Brne.

Freude Emil, uč. méšf školy v Brne.

Freude Felix, filológ v Brne.

Freude Hugo, učitel v Brne.

Dr. Freund Richard v Brne.

Freyschlag Josef N. ml., obchodník v Brne.

Dr. Friedmann Emil, advokát v Brne.

Dr. Friedmann Rud., kone. fin. prokuratúry v Brne.

Fritseh Kar. Vil., c. k. fin. koncipista v Brne.

Dr. Fritseh Vilém, c. k. fin. koncipista v Brne.

Dr. Frucht Július, kand. práv v Brne.

Fuhrmann Moŕic, továrník v Brne.

Fuchs Adolf, ŕed. náméstek Hst. úradu v. v. v Brne.

Dr. Fux Hugo, e. k. adjunkt fin. prokuratúry v Brne.

Gaertner Eduard, soukromník v Brne.

Gajdeczka Josef, c. k. gymn. prof. v Brne.

Gerischer Emil, odb. učitel v Brne.

Gerlich Karel, nadučitel v Hor. Heršpicích.

Dr. Gerstmann Hugo, c. k. koncipista fin. prokuratúry v Brne.

Giugno Martin, maj. domu v Brne.

Dr. Gôtz Leopold, ríšsky a zemský poslanec, starosta v Mikulové.

Golda Josef, c. k. vrch. off. hl. cel. úradu v Brno.

Dr. Gottl Bedŕich, e. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne,

Gottlieb Ign., továrník v Brne.

Gottlieb Rudolf, továrník v Brne.

Gottwald Ant., učitel v Prostéjové.

Dr. Gottwald Arnošt, advokát ve Znojme.

Grimm Leopold, prof. na e. k. české vys. škole technické v Brne

Grossmann Ign.. mést. účetní v Brne.

Grúnfeld Arnold, cís. rada, komorní rada v Brne.

ustôttnerová EmiUe ši. v Brne.

Dr. Haas Bernard, sekretár mést. rady v Brne.

Dr. Haas Theodor, kand. advokácie v Brne.

Haberhauer Eduard, mestský stavební rada v Brne.

Haberhauer Theod., maj. tkalcovny a bélidel v Červených JMlýnecli.

— 319 —

Dr. Hain Gustáv, c. k. rada zem. soudu v Brnč.

Dr. Halla Edmund, advokát v Bučovicích.

Dr. Hammer Hanuš, presektor zem. nemocnice a m. prof. v Brne (f).

Hanisch Arnošt, inšpektor panství v Tŕebíči.

Hásková Zdenka, suppl. professorka lycejní v Praze.

Dr. Hatschek Hugo, c. k. vrch. lin. rada v Brne.

Haupt Jan, fotograf v Jililavé.

Dr. Haupt Štépán barón, velkostatkáP a zemsky poslanec v Brne.

Hausotter Alexandr, officiál severní dráhy v Polo mi.

Hausotter Emil, nadučitel v Kunvaldé.

Hayek Pavel, predseda sp. rady kred. banky v Brne.

Hayek Zikmund, ŕeditel pivovaru v Brne.

Heidenreich Frant., účetní v Určicích.

Heimrich Jan N., zemský poslanec a továrník v Bohdalové.

Dr. Heller S., advokát ve Val. Meziííčí.

Dr. Herling Viktor, lékaŕ v Brne.

Herma Josef, starosta ve Všechovicích.

Dr. Herz Hugo, c. k. soudní adjunkt v Brué.

Heydušek Otakar, c. k. soudní adjunkt v Prostéjovč.

Hiller Vojtech, inženyr v Brne.

Hirschová Márie v Brne.

Dr. Hirsch Moŕic, advokát v Brne.

Hladík Jos., fed. c. k. učit. ústavu v Príbore.

Hlavinka Al., farár a kons. auditor v Kučerové.

Dr. Hodáč Fr., advokát v Brne.

Dr. Hogenauer Emil, advokát v Brne.

Dr. Hoch Antonín, c k. fin. koncipista v Brne.

Dr. Hoch Ferdinand, c. k. auskultant v Brne.

Hoch Jan, ŕeditel rol. školy ve Vel. Meziŕíóí.

Hollausch Albert, c. k. místodržitelský inženýr v Brne.

Holman Bohuš, prof. č. obeh. akadémie ve Vinohrádkách.

Homolka Frant., ŕeditel velkostatku v Olomouci.

Honig Maxim., c. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne.

Honsig Jul. ši. Jägerhain ml., úŕedník vzájemné společnosti v BrnO.

Horský Ed., prof. zem. reálky v Uh. Brode.

Houdek Viktor, c. k. ministerský rada ve Vídni.

Hradil Josef, prof. ve Šternberce.

Hrach Ferd., architekt a c. k. prof. ném. vys. školy techn. v Brne.

JUC. Hroch Josef, kand. práv v Brne.

Hiibler Gustáv, učitel v Brne.

Hudeček Lad., učitel v Bochoŕi.

Dr. Kummer Josef, c. k. notár v Brne.

Chetka Karel, kand. práv v Brne.

Chlumecký Hugo rytíŕ, c. k. místodrž. rada v. v. v Brne.

Ghromec Bŕet. Sv., pŕíručí v rolničke záložné v Hustopeéi.

Jablonsky Karel, abiturient v Brne.

Dr. Jahn Jar. J., c. k. prof. č. vys. školy techn. v Btné,

— 320 —

JanáCek Leoš, c. k. uč. hudby a ŕed. varh. školy v Brué.

Jančík Jan, farár ve Veselí n. M.

Janda Jiŕí, c. k. gymn. prof. v Praze.

P. Janetschek Klement, farní správca a klášterní archivár v Brne.

Dr. Janiczek Ota, advokát v Brne.

Janík Bŕenék, spediteur v Brne.

Janotta František, zem. inženýr v Brne.

Janouš Karel, c. k. gymn. professor v Brne.

Januška Jos. rytíŕ, c. k. 'místodrž. vicepraesident v. v. v Brne.

Jarolímek Vine, c. k. vládni rada a z. inšpektor školní v Brne.

Jaroš Antonín, úfedník bankovní v Brne.

JarĎšek Frant., nadučitel v Boskovicích.

Jelinek Ant., stavitel v Brne.

Jelínek Jan, farár v Bojkovicích.

Jelinek Josef, .cís. rada, stavitel, zemský poslanec a člen z. výboru v Brne.

Dr. Jellenik Berthold, lékaf v Brno.

Jenemann Viktor ši. Werthau, c. a k. nadporučík ve Znojme.

Jenewein Felix, c. k. prof. č. vys. školy techn. v Brne.

Jeník Josef, úôetní cukrovaru v Pohoŕelicích.

Jeŕábek Václav, fed. c. k. č. v. reálky v Brne.

Jiráček Jiŕí, prof, č. obchod, akadémie v Brne.

Jiŕíček Jan, c. k. školní rada a prof. v. v. v Brne.

Dr. Johanny Vojtech, soukromník v Mor. Ostrave.

Dr. Jokl Ferdinand, prof. c. k. č. v. reálky v Brne.

P. Jokl Rehoŕ, bibliothekáŕ rádu augustinskélio v Brne.

Julínek Vil., továrník v Olomučanech.

Jurkovič Dušan, architekt v Brne.

Dr. Jutrovič Frant.. c. k. fm. koncipista ve Vídni.

Kakš Jan, c. k. fm. koncipista v Brne.

Kalina Tomáš, prof. čes. reálky statní v Brne.

Dr. Kameníček Frant., m. ŕ. prof. na c. k. české vysoké škole tech-
nické v Brne.

Kancnýŕ Bed., c. k. soudní rada a zem. posl. v Brne.

Dr. Kaniak Jindŕ., advokát v Mor, Krumlovg.

Karafiát Leopold, kníhkupec v Brne.

Karafiát Richard, kníhkupec v Brne.

Karafiát Vilém, kníhkupec v Brne.

Karásek Jaroslav, c. k. gymn. prof. v Brne.

Kašpar Josef, kons. rada, prof. na školách Vesniných v Brne.

Kašpárek Ludvík, úŕedník pojišťovny v Brne.

Med. Dr. Katholický Karel, c. k. zdravotní rada v Brne.
.Kehlmann Edvard, poslucháč c. k. nemecké vysoké školy technické
v Brne.

KiUinger Frant., hosp, správce ve Velkém Dvore.

Dr. P. Kinter Maurus, arcibisk. rada, bibliothekáŕ a archivár v Rajhradé.

Dr. Kirchmann Josef, advokát v Boskovicích.

Klíčník Arnold, optik a mechanik v Brne.

— 321 —

Klima Karel, zemský oficiál v Brne.

Klír Josef, akad. malíŕ a assistent na c. k. české vys. škole tech. v Brne.

Dr. Klob Bedŕich, koncipient v Brne.

Klusáček Leopold, hospodársky rada v Brtnici.

Klvaňa Josef, gymn. ŕeditel v Kyjove.

Knies Jan, správce školní v Rogendorfé.

Knihovní spolek v Král. Poh.

Knittel Jakub, maj. domu v Brne.

Med. Dr. Kocaurek Róbert, ŕed. nemocnice cís. Frant. Jos. v Brne.

Kocourek Albin, c. k. prcf. II. ném. gymnasia v Brne.

Koenig Václav, c. k. gymn. prof. v Brne.

Dr. Kohn Zibŕid, advokát v Brne.

Kolbinger Josef, c. k. fm. koncipista v Brne.

Kôlbis Adolf, učitel v Hor. Heršpicích.

Koller Ludvík, dekan ve Smržicích.

Koller Rudolf, prof. c. k. tkalcovské školy v Brno.

Komárek Frant., prof. c. k. č. žen. paedagogia v Brne.

Komers Aug., c. k. professor v. v. v Némčicích.

Kompit Josef. ŕeditel kuru v Brne.

Kônigswarter Heŕm., barón, velkostatkáŕ v Sebetové.

Kopa Ludvík, prof, zemské vyšší reálky v Hodoníné.

Dr. Koretz Jakub, c. k. vrchní finanční rada v Brne.

Konnek Karel, c. k. gymn. ŕeditel v Tŕebíči.

Koŕistka Emil, tajemník Mor mus. společnosti v Brne.

Kôstka Gustáv, officiál obecní rady v Brne.

Dr. Koudela Josef, advokát a zem. a ríš. poslanec v Brne.

Koudelka Flór., c k. vrch. okr. zverolekár ve Víškové.

Dr. Koutecký Jar., advokát ve Strážnici.

Dr. Koutný Jan, c. k. gymn. prof. v Brne.

Kováŕ Jan, kooperátor v Ivančicích.

Kozlová Eliška, ŕeditelka odborných škôl „Vesniných" v Brne.

Dr. Koželuha Frant., advokát v Brne.

Kranich Jan, c. k. cvičný učitel v Brne.

Kratochvíl Aug., kaplán v Popovicích.

Kratochwill Gustáv, officiál hypoteční banky v Brne.

Kratochwill Josef, učitel v Brne.

Krček Frant., c. k. okr. školdozorce v. v. v Brne.

Dr. Kreiml Vilém, advokát v Mikulové.

Krejč Róbert, prof, soukr. obeh. školy v Brne.

Krejčí Arnošt, prof. na zemské české reálce v Hodoníné.

Krepler Richard, c. k. vrchní báňský rada v Praze.

Kretz František, redaktor v Uh. Hradišti.

Kriebel Ota, c. k. cvičný učitel v Brne.

Krichenbauer Zbynék, c, k. gymn. professor v Brne.

Krondl Vladimír, prof. českého gymnasia v Brne.

Dr, Krška Karel, c. k. náméstek státního zástupce v Brne.

Dr. Krupka Ludvík, advokát ve Víškové,

_ 322

Dľ. Kľiwaček Arnold, advokát v Brne.

Kíiwda Karel, ŕeditel panství v Poltáŕe.

Dť. Kríž Martin, c. k. notár ve Zdánicích.

Kubeck Jan, továrník v Červených Vodách.

Kučera Jan, učitel a mus. kustos v Uh. Biodé.

Kuffner H. ši, majitel cukrovaru v Bŕeclavi.

Kulp Vojtech, zem. poslanec v Kroméŕíži,

Kunz Ant., c. k. prof. a okr. inšpektor v Brne.

Dľ. Kunze Augustin, c. k. soudní adjunkt v Brne,

Med. Dr. Kunzer Frant., zubní lékaŕ v Brne.

Kuratórium Ottendorí'ovy knihovny pro lid ve Svitavách.

Kuratórium historického musea mestského v Plzni.

Kutscha Ant., hosp. správce v Ivanovicích.

Lamatsch Rupert, majitel umeleckých mlýnä v Pŕízŕenicích.

Lang Ant. M.? nadučitel v Zabovŕeskách.

Langenbacher Jan, c. a k. vojenský vrchní zverolekár n. o. v Brne.

Langer Hugo, učitel ve Starém Mésté.

Langer Karel, učitel méšť. školy v Mikulové.

Laseker Edmund, majitel domu v Brnč.

Laus Jindŕich, prof. c. k. ném. paedag. v Olomouci.

Lazarová Márie, c. k. cvič. učitelka žen. paedag. v Brne.

Lebloch Václav, statkár v Bilovicích.

Leischner Emil, c. k. okr. hejtman v Brnč.

Leminger Otakar, c. k. banský adjunkt v Brne.

Dr. Leneček Otakar, prof. ném. v. obchodní školy v Brne.

Dr. Lenz Zikraund, c. k. vrch. fm. kommissaŕ v Brno.

Leo Oskar. inženýr v Brne.

Lepaf Mojmír, tajemník c. k. vrch. soudu zem. v Brne.

Lepaŕ Zdenék, c k. fin. rada v Brne.

Lessmann Adolf, c. k. pôšt. officiál v Brne.

Liek Karel, pokladník a kane. predstavený ve Svitavách.

Líčka Josef, c. k. prof. č. vys. školy techn. v Brne.

Lídl Josef, obchodník v Brne.

Liebel Július, prokurista v Brne.

Liechtenstein Rudolf kníže, c. k. tajný rada a velkostatkáŕ v M. Kruinlové.

Dr. Licht Hugo, advokátní koncipient ve Vídni.

Dr. Licht Štépán, advokát a ríšsky poslanec ve Vídni.

Lipka Frant., mag. pharmacie v Boskovicích.

Lipka Karel, strojník v Boskovicích.

Líška Ant., reditel mlékaŕské školy v Kroméŕíži.

Dr. Loew Bedŕich, c. k. auskultant v Brne.

Lonč Arthur, úŕedník pojišťovny v Brnč.

Lošfák Josef, c. k. zem. inšpektor šk. v Brne.

Lotocká Anna, c. k. cvičná učitelka v Brne.

Loudon Arnošt bar., c. a k. komoŕí, tajný rada v Bystrici p. H.

Low Vilém, c. k. rada zem. soudu v Brne.

Dr. Ludwig Alois, c. k. soudní tajemník v Brne.

— 323 —

Lukinac Alexandr, c. k. fin. kommissaf v Brne.

Lusar Leopold, cís. rada, lekárnik v Brne.

Lustig Leopold, továrník v Brne.

Lutz Ondrej, prof. na ném. reálce statní v Brne.

Lux Kristín, farár v Ostrovačicích.

Magnis Ant. hrabe, velkostatkáŕ ve Strážnici.

Mahner Arthur, zástupce obchodní firmy stasfurtské v Brne.

Machatschek Alois, c. k. prof. ném. reálky v Brne.

Machotka Hanuš, zemský officiál v Brne.

Manda Josef Ad., odb. učitel v Brne.

Mareš Frant., ŕeditel škôl „Vesniných'' v Brne.

Dr. Marvan Method, regens bisk. semináre chlapeckého v Brnč.

Maša Jan, sekretár č. odboru zem. rady mor, v Brne.

Maska Karel J., ŕeditel zem. reálky v Telči.

Matejík Josef, učitel v Husovicích.

Med. dr. Mathon Jar., primár zem. nemocnice v Prostéjové.

Matoušek Vilém, úŕedník v Brne.

Matzek Jindŕich, zem. úč. rada v Brne.

Matzura Josef, c. k. prof. nem. präm. školy v Brne.

Mauer Mat., zemský rada v. v. v Brne.

Maurer Rudolf, učitel v Král. Poli.

Dr. Mayer Jan, c. k. gymn. prof. v Brne.

Dr. Mayer Róbert, náméstek sekretáŕe obchodní a živnostenské komory

a docent na c. k. ném. vysoké škole technické v Brne.
Meindl Bedŕich, úŕedník n. o. v Brne.
Melzer Hanuš, c. k. soudní tajemník v Brne.
Mensdorff-Pouilly Alfons, hrabe, velkostatkáŕ v Boskovicích.
Merhaut Josef, redaktor v Brne.

Dr. Merores Bedŕich, koncipient fin. prokuratúry v Brne.
Mestská obec v Uničové.
Miča Frant., c. k. okr. komisár v Brne.
Mikesch Josef, právnik v Brne.

Mikulaschek Josef, cís. rada, ŕed. cukrovaru v Brne.
Mikusch Hanuš, assistent na c. k. ném. vysoké školy technické v Brne.
Mikuschka Theod., pokl. vzáj. pojišfovny v Brne.
Dr. Montzka Jindŕich, prof. c. k. tkalcovské školy v Brne.
Morgenstern Albert, majitel sladovny v Brne.
Moser Emil, prof. v. v ve Styrském Hradci.
Mrasek Karel, úŕedník úraz. pojišfovny v Brne.
MúUer Ferd., c. k. berní inšpektor v Brne.
Murn August, dílovedoucí v Brne.
Musejní společnost v Uh. Brode.
Musejní společnost ve Val. Meziŕíčí.
Musejní spolek v Brne.

Musil Othraar, čestný kanovník a prof. theologie v Brne.
Dr. Nachtikal Frant., c. k. prof. české prňmyslové školy v Brne.
Naske Alois. ŕeditel raéšť. školy v Brne.

— 354 -

Dr. Navrátil Boh., koncipista mor. arch. zem. v Brne.

Navrátil Frant., c. k. dvorní rada v Brne.

Nehammer Kajetán, c. k. pôšt. kontrolór v Brne.

Nesvadbík Frant. L., c. k. prof. české reálky v Brne.

Netopil Frant., učitel méšt. školy v Brne.

Netoušek Ferdinand, odb. učitel v Drnoholci.

Dr. Netušil Frant., lékaŕ v Husovicích.

Neudeckrová Emma, chof c. a k. nadporučíka v Brne.

Neumann Jul. Konrád, vrch. účetní v Brne.

Neumann Róbert, c. k. prof. v Brne.

Nemec Josef, ŕeditel méšť. školy v Brne.

Niessner Vilém, redaktor v Brne.

Nitsche Josef, c. k. účetní officiál v Brnč.

Noháček Jindŕich, odborný učitel v Králové Poli.

Nopp Leopold, učitel méšť. školy ve Strážnici.

Novák Boh., prof. české prúmysl. školy v Brne.

Dr. Novák Jan V., gymn. prof. v Praze.

Dr. Novák Vladimír, c. k. prof. české vys. školy technické v Brne.

Novotná Márie, chof c. a k. majora v Krakove.

Obecní rada král. mesta Jihlavy.

Obecní rada král. mesta Olomouce.

Oberländer Zikmund, c. k. prof. ném. reálky v Brnč.

Oborny Adolf, ŕeditel ném. reálky v Lipníku.

Odehnal Frant., nájemce dvora v Hrotovicích.

Odiczek Alois, c. k. účetní revident v Brnč.

Otevŕel Augustín, rolník ve Skašticích.

Ottel Klement, ŕeditel obchod, školy v Olomouci

Ouŕedníček Eduard, c. k. gymn. ŕeditel v Brne.

Paleček Antonín, ŕeditel zemské české reálky v Hodoníné.

Dr. Palkovský Edm., advokát v Mor. Ostrave.

Palleta Kamil, c. k. vrchní čelní správce v Brne.

Palliardi Jar., c. k. notár v Mor. Budéjovicích.

Panek Jan, ŕeditel méšť. školy v Zábŕehu.

Patzelt Karelno. zrovna jako pri díle I. a II., kolik arehivu moravských, slezských,
českých, saských, rakouských a uherských Kameníček probadal, kolik listin
sám pŕepsal a v díle svém otiskl. Výsledky badaní archivního svedomité vždy
srovnává s výzkumy badatelu současných i starších, čili ve všech vécech^
skoro pri každé vété konštatuje mínéní jiných a buď pripojuje své a
upevňuje práci svýcli pŕedchudcu, nebo šetrné a jemné pronáší názor
vlastní. Kameníček vyniká duchem kritickým. V methodé badatelské
s ním úplné nesouhlasím. Skoro každou vetu dokladá prameny a prí-
slušnou literatúrou. Cituje však príliš mnoho, takže pod éarou v po-
známkach často povídá více než v textu nad čarou. Pod čarou často
cituje listiny úplné, které by se spíše hodily do Príloh. Omlouvá se
v Uvodé (L, 4., r. "21. — 26.). že byl o to požádán, ale védé by se bylo
lépe posloužilo, kdyby doklady úplné byl otiskl v , Prílohách". Tak
čtenáŕ touže véc často čte dvakráte. Za to mínéní autorit Tomka, Golla,
Gindelyho, Rezká, Gelakovského, Slávika a j. uvádí v textu, i když se
od nich uchyluje, což čtenáf radéji vidí pod čarou, kdežto nad čarou
hledáme jen obraz doby, jaký nám badatel sestavuje duchem vlastním
na základe soudobých prameňu. Také néktei^é veci se opakují častéji.
Ke kritice v ladný celek pojiti se má pronikavost (penetrace) a výraznost
(praecisnost). Touto poznámkou nikterak nechci se dotýkali vedecké ceny
práce Kameníčkovy. Na methodé mnoho nezáleží, ale obsahem dílo je
znamenité.

Zvlášté dobre je vystižena právomoc biskupúv olomuckýcli a jejicli
postavení v zemi, volba jejich a organisace manu biskupských. Soupis
manských statku biskupských nalézti se nepodarilo. Společenské vrstvy
v národe našem K. presvedčivé dovodil tri: šlechtice, svobodníky
a poddané v rozmanitých stupních. Nejlépe podarilo se autorovi vylí-
čiti život vyšších stavu moravských (61 — 72), lid poddaný (172 — 206)
a život i mravy lidu poddaného (206 — 226), čím otevŕel hojný a čistý
zdroj látky na umeleckou tvorbu slovesnou a výtvarnou. Dobre vylíčen
také život v méstech moravských (117 — 148). O význame jazyka če-
ského v zemi (275 — 291) v XVI. st. a klesaní jeho již pred bitvou
bélohorskou u nás dosud tak podrobné a pravdivé nepsal nikdo. Pomery
náboženské (292 — 525) jsou vylíčený docela klidné a spravedlivé u všech
strán náboženských na Morave s hlubokým ponétím opravných snáh bi-
skupúv olomuckých. Více bychom radi slyšeli o školách na Morave.
Školu každá strana náboženská pokladala za baštu. K. na mnohých
místech mluví o školách, ale z výkladu jeho nelze ani poznali, jakého
druhu byly školy na Morave, ani kterým jazykem se na nich učilo, ani
kde která strana náboženská méla školu. Školám mél býti vénován
zvláštni oddíl v knize a mély býti vypočteny, ponévadž jich nebylo

— 33:-! —

mnoho. Nejdokonalejší častí III. dílu obsahem i formou je Doslov
(526 — 566), v némž K. slirnuje stručné všechny výsledky ninohaletélio
pracného badaní svélio. Doslov zasluhuje, by v tisícich exemplánch byl
otištén nakladení zemským a rozdán, by se stal nejen učebnou knihou
na všech .školách morav.ských, nýbrž mél by poznán býti od každélio
uvedomelého Moravana.

V díle velikém zQstanou také omyly. Fonnáhiích (na pŕ. sdélá-
vaH se smiouvy str. 205., f. 15., mél na statcích svobodných str. 531.
Ť. 33. — chybí predmet a j.) pŕipomínati netreba. Vecné jsou nékteré :
Vedie kartusy brnenské a olomucké (str. 74., ŕ. 3.) nebylo jiné v Nové
Vsi, nýbrž Královo Pole po založení kláštera kartusianského r. 1375
dostalo název Nová Ves na rozdíl od starších osád (královy, herburské,
johanitské a auguslinianské). Na str. 76. r. 21. je uveden pŕevor kláštera
sv. Anny v Brne mezi zástupci klášterúv a hned v r. 22. také ahatyše
kláštera sv. Anny v Bmé. To byly dva rôzne ústavy : prvý byl komendou
SV. Jana (naproti sv. Anne), a druhý jest uveden správne. V méstech
královských vedie mestské rady nebývali voleni obecní starší jako orgán
dozorčí a schvalovací (str. 104., ŕ. 7.), nýbrž staršími obce stávali
se konšelé z pŕedešlého roku. Mesta královská na Morave panovníkum
vždy prisahala a nikoli jen slibovala poslušnost (str. 527.. f. 1.). Menších
nedopatrení uvádéti netreba.

Máme tedy veHké dílo ukončeno : I. díi má 562 strán, druhý
800 strán a tretí 912 strán, všechny tedy 2274 s úvody V. -[- II. -j- IV.
Celé dílo badatel venoval rodné a drahé vlasti moravské. Venoval jí dílo
trvalé ceny, na než vynaložil nejkrásnéjší vek svého života, nebof pra-
coval o nem plných 25 let pri úmorném zamestnaní na škole strední.
Venoval mu všechny sily čilélio ducha i svéžího tela. Vybudoval dílo
monumentálni. Morave dal podrobný a verný obraz déjin jejich za dobu
1526 — 1628 a védé prokázal službu velikou prozkoumánim pŕečetných
archivňv i otiskem ohromného počtu archivních prameňu. Zkoumáním
archivuv objevil mnoho látky, jíž sám buď nepotreboval aneb užiti ne-
mohl, ale upozornil jiné. kteií budoucnč téžiti búdou. V dejinách svých
na četných místech upozornil, co a jak mélo by ješté prohadáno býti,
a povzbudil tak k horlivé činnosti následniky. Kameníček na Morave
nejlépe zná dejiny moravské, obzvlášté dejiny zn'zeni zemského, a je
nejpovolanéjší, by zorganisoval vedeckou činnost na Morave v oboru
historickém. Kéž by se mu brzy poskytlo príležitosti. Dr. Fr. Šujan.

Kras moraTský ajeho podzemní svet slovem i obrazem.

Sepsal Dr. Karel Absolon. Nakladatelství Aloisa Wiesnera v Praze 1905.
Sešit 1., 2. a 3. á 1 K.

Objeví-li se v literatúre naši. která je pomerné chudá pracemi
populárne vedeckými vflbec a prírodovedeckými zvlášté. dílo toho rozsahu
a úkolu tak všestranného jako dílo p. Absolónovo, jest význam jeho
mnohem včtší než v nékteré literatúre svetové, ale má také vétší zodpo-
védnost. Má predné úkol patriotický, upozomiti nejen cizinu, nýbrž
pŕedevším naši verejnost na krásy a vedecké zajímavosti vlasti. Nemáme

•- 334 —

hohužel jako jiiií národové velicí, kde populárni knihy píší nejlepší odbor-
níci, a to vétšinou teprve po mnoholetých vedeckých a paedagogickych
zkušenostech, pro znamenitosti své vlasti dosti interpreta populárne
píšících, kteŕí by pri tom byh odbornými znalci a pracovníky v geológii
a zemepise. Jsme lépe inštruovaní zásluhou ciziny o krásach Alp než
o domácÚTi bohatství, které nepoznáno a nezúročeno leží ladem v naši
blízkosti a cizine nezadá v ničem, jestli ji nepŕedčí. Dilo, jež má takový
obsáhlý úkol a jest určeno širší verejnosti, muže formou snadno
prístupnou a názorné pusobiti i pro poučení vedecké, zmocní-li se ho
odborník se zralým pŕehledem a šťastnou rukou. Vedomosti geologické-
jsou duležity každému již proto, že zjevy geologické jsou denním
pŕedmétem naši pozornosti, pokud nejsme vubec nevšímaví ku krásam
krajinným.

Pan Absolon podjal se svým „Krasem moravským" dila velmi
vdéčného. Chce uvésti čtenáŕe do „Moravského Švýcarska" nejen jako
turistu, aby mu ukázal pohledy krajinné a historické památky, nýbrž
učí jej také pozorovali. Chce mu ukázali pŕekvapujíci výkony erose vodní,
která v náhorní rovine vyhlodala známa úchvatná údolí. Odkrýva mu však
i podzemní svet, uvádi jej také v tajnou dílnu podzemních vod, které
podobné jako v Krase jihoevropském za dlouhé veky vytvoŕily spletité
chodby a siné a vyzdobily steny jejich bohatými útvary krápníkovými.
Konečné seznamuje čtenáŕe se živočišstvem jeskynním, jež béhem dob
se pŕizpusobilo i zvláštním podmínkám života temnostního. Chce zkrátka
čtenáŕi laikovi podati nejen popisný, nýbrž pŕedevším vedecký obraz
o tomto geologicky nejvýš zajímavém území a upozornili jej na všecky
-pomery prírodní.

Jest tedy úkol jeho dosti nesnadný. Pan Absolon nepristupuje
však k dilu jako začátečník, který pouze sebral pozorovaní a zkušenosti
jiných badatelíj, nýbrž jako samostatný pracovník, který z vlastních
studii území dobre zná. Muže tedy podati obraz ucelený se samostatným
pončtim, což práve lakovému všestrannému dilu populárnímu jest vehkou
predností.

Nemáme dnes ješté celé dílo v rukou, proto nemožno také roz-
hodovali, jakým zpúsobem p. autor dostál úkolu svému. Jelikož ale sám
se zdarem ve studiích téchto pracoval, doufáme, že i dílo určené
širší verejnosti bude v každém ohledu dobré. Dnes máme v rukou tri
sešity ze 20 sešitu, na néž jest dílo rozvrženo. Vhodné uvádí p. autor
histórii výzkumu. Upozorňuje na jednotlivé badatele, kteŕí již v dŕívéjších
dobách do jeskyní Sloupských více neho méné daleko pronikli a první
zprávy o nich podah. Zajímavým stáva se tento historický pŕehled
čtenáfi pravé tím, že srovnává názory a pozorovaní starší s nynéjšími
zjišténými fakty a tím zároveň poučuje, jak zvolna se takový geologický
výzkum tŕíbil a jak i pri nynéjších zlepšených prostredcích jest práce
sama nesnadna. Poznávame, že ani dnes daleko ješté není vše prozkou-
máno, CO zajímavého nám moravský Kras skýtá, a že bude ješté mnoho
obetí vyžadovali úplné prozkoumání. Uvádéje čtenáŕe do svého území, počína

— 335 —

vylíčením kraje boskovského, Jenž od severu vévodí Krasu moravskému".
Odtud putujeme do Sloupa, prastarého to sídla již i človeka diluviálm'ho,
a sledujíce proud Sloupského potoka, poznávame po prvé charakteri-
stický znak území Krasového, ponorný potok, a zbytek bývalého ohrom-
ného portálu jeskyní sloupských, zajímavou škálu ^Hrebenáč". Sezná-
mivše se s poloslepým iídolím sloupským, vstupujeme do jeskynního
bludišté sloupsko-šošňveckého, které patf-í k nejrozsáhlejším jeskyním
v Evropé. Dovídáme se, jak zkoumaH tyto jeskyné první badatelé, a jak
vypadá náá názor po novéjších výzkumech. Na pŕehlednéjší orientaci
v tomto labyrinte podzemních chodeb podáva autor všeobecné rozdelení
na 11 častí, jež tvorí jakési celky, a pristupuje ku popisu jeskyné Nicové,
Eliščiny a Starých skál.

Nelze upŕíti, že čteme dílo s napiatou pozorností, která je
výbornými vyobrazeními ješté zvyšovaná. Vétšina dosavadních vyobrazení
jsou mistrovskými kousky umení reprodukčního. Uvádím zejména „Pohled
na škály sloupské", „Horní jezírko na dné Macochy", „Spodní východ
Punkvy", „Hlavní stena propasti Macochy", „Propadání potoku „Bílé
Vody" do propasti jeskyné Rasovny", „Vnitŕek propasti Macochy", „Dúm
a propasti nad chodbou stupňovitou", „Horní východ Punkvy v Pustém
Žlebu", a zajímavý pohled na jicen Macochy ze dna proti nebi. K tomu
druží se rada menších vyobrazení, vesmés instruktivních, zajímavá faksi-
milia starších kreseb, ukážky zvírený jeskynní atd. Již svými vyobraze-
ními stáva se dílo krásnym zjevem populárni vedecké literatúry, jež
múze skvele konkurovali s podobnými díly svetových literatúr. Celému
dílu má býti priloženo 80 príloh celostránkových, prílohy skladací z časti
barvami provedené, asi 250 obrázku textových, mapa z časti kolorovaná,
pŕes 30 puvodních planú jeskyň.

Jest žádoucí, aby dílo, které zajisté po svém dokončení bude
cenným pŕíspévkem vlastivedným a které i milovníkum pohledú kra-
jinných poskytuje vybrané album, nalezlo hojné účasti v naši širší
verejnosti. Jest treba, aby literatúra naše byla obohacena i jinými
díly podobnými. Ľr. Oldŕich Kramáŕ.

if93lH5

m^ ^

■■ .i C^

Bž^^j E

€ .: S . E

% .é

4 « :t :«:.'

: ,.-%.^,*l,...,.fl ,,'

« M ,«, , #

rŕ ' í**- ^^ .s-A

' 'í^.'ľC ,.^

■HH

|IIIPIII|IIII{III

íllp
20

■'#;-«# -i -f t- t:. I:-. I

•■ |>^- ^-y ^-^ f«.. ' f>: ' ^: fiiir t»; fi

-Ä i- íva

m^. ^ mi^' m #^ -i^ ií^'-^*- 1^ ^. í^ I?*, ^.s*.

' :|/ . t ^ 1K" f : 't- ^ f -■ r. ŕ ■ "^^ r ' ii ' ''~ '"" ^'

■ " .'Í!., ti f: -t . f m^ f^-. i« .. t ■ H . 1. .

■ ' t f f i . II ;t 11 .f! 'f

II;' t .f ,1^ ..f :.€ '

f> *;> f-.' i^:' í|t -;^" ■^■.

-A;' ■ ^^ " ^^ VI: ..'t ľ^ ^