(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Advanced Microdevices Manuals | Linear Circuits Manuals | Supertex Manuals | Sundry Manuals | Echelon Manuals | RCA Manuals | National Semiconductor Manuals | Hewlett Packard Manuals | Signetics Manuals | Fluke Manuals | Datel Manuals | Intersil Manuals | Zilog Manuals | Maxim Manuals | Dallas Semiconductor Manuals | Temperature Manuals | SGS Manuals | Quantum Electronics Manuals | STDBus Manuals | Texas Instruments Manuals | IBM Microsoft Manuals | Grammar Analysis | Harris Manuals | Arrow Manuals | Monolithic Memories Manuals | Intel Manuals | Fault Tolerance Manuals | Johns Hopkins University Commencement | PHOIBLE Online | International Rectifier Manuals | Rectifiers scrs Triacs Manuals | Standard Microsystems Manuals | Additional Collections | Control PID Fuzzy Logic Manuals | Densitron Manuals | Philips Manuals | The Andhra Pradesh Legislative Assembly Debates | Linear Technologies Manuals | Cermetek Manuals | Miscellaneous Manuals | Hitachi Manuals | The Video Box | Communication Manuals | Scenix Manuals | Motorola Manuals | Agilent Manuals
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "asopis : Moravského Musea zemského"

Digitized by the Internet Archíve 

in 2011 with funding from 

University of Toronto 



http://www.archive.org/details/asopismoravskh14mora 



\y\ . T to 







S, 






/"O.^' 



o, On'i 



.-.r 'O 



Časop 






MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 



VYDÁVA 



MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLECNOST. 




Dr. K. ABSOLON. 



REDAKTOROVE: 

Dr. H. TRAUB. 



Dr. J. PODPERA. 



ROČNÍK XIV. 






V BRNE. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY. 
1914. 





BODL. UB, 

:elled 




Obsah ročníku XIV. 

A. Rozpravy a pojediiáni. 

I. L. Čer vi n k a: Kultúra gallská na Morave Str. 159 — 200. 

Aut. Gottwald: Pŕedhistorické nálezy z okolí Určic (Do- 

končeni) Str. 25-48., 327—338. 

M. Chleborád: Archeolog'ické nálezy okresu bučovického. Str. 272-282. 

J. J. Jahn: Denudačnirelikt miocenový v Bruntálu ve Slezsku. Str. 308—313. 

J o s. K Ivan a: Prof. J. Šímy studie krojové ze Slovácka mor. Str. 283 — 307. 

Jan Koza: Sirotci na nékdejšim panstvi hodoňském z 1. 

1623-1656 . Str. 1- 11. 

Jan Kučera: Sjx^ry méšfanú s pŕedméštany v Kyjove (Do- 
končení) Str. 78—96., 339—356. 

Jos. Pešek: F.J. Schopfa jeho ^.Vesnické noviny z Cech*. Str. 12—24., 366-379 

J o s. Podpera: Doplnky ku kvétenč moravské (Dokon- 
čení) Str. 49 65., 414-428. 

F r. P r až á k: Jan Ev. Kosina Str. 314 326. 

Jan Smyčka: Založení mesta Litovle (Dokončení). Str. 66-77, 357 — 365. 

P. Tesaŕ: Výpisy archívu Napajedelského Str. 139 158. 

H. Traub: Ohlas ŕijnové revoluce videňské na Moravč. 

(Dokončení) Str. 97-138., 380-41.3. 

J. V. Zelizko: Geológ V. J. Procházka Str 235 271. 



B. ZpráTy rôdecké a národopisué. 

Výsledky výzkumných cest po Balkáne. (Gást tretí). K. 

Absolon Stľ. 216—222. 

Zverina. J. Domínek Str. 429—137. 

Zpráva o dvou nových nalezištích vltavinú F r. Dvorský. Str. 214 — 216. 

Pamétni knižka P. Svobody z Tišnova. Fr. J. Kypáček. . Str. 201—214. 

Pŕíspévek k histórii národni gardy bučovské. H. Traub. . Str. 437 — 438. 

C. Literatuľa. 

K novému vydáni básni AUe Balcárka. (P. Vaša). . . . Str. 223—235 

Český houbaŕ. Jan Mac k ú. (J. Podpera) Str. 223. 

Historicko-kulturní atlas. (M. Hynais) .... . Str. 225—226. 

Kvétena v Plzeňskú. Fr. Mal á ch. (J. Podpera) Str. 225. 



Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit E. 

R ň dl. (J. Podpera) Str. 226-229. 

Česká politika. Zd. V. Tobolka. (H. Traub) Str. 229—233. 

Česká Politika. (Fr. Pražák) Str. 438—444. 

Mor.-Krumlovský okres. Vilém Hanák. (Kratochvil). . . Str. 444 — 448. 

D. Sdčleuí z musea zemskébu. Str. 449. 

E. Sdelcní redakéiií. . . . Str. 233., 449 




t DR. J, V. PROCHÁZKA. 



Geológ V, ]. Procházka, 

Jeho život a práce. 

Napsal J. V. 2el i zko. 

Úbohého, milého druha iiení již tedy více mezi živými. 

Po dloiiholeté, bludné pouti svétem, když v jeseni svého 
strastiplného, leč vedecké činnosti cele zasvoeeného života 
stanul u cíle svých dávnych snu a tužeb, s lepšími nadéjemi 
do bezstarostné budoucnosti. ale s hlavou stále stejné pŕe- 
])hjenou novými problémy, pŕekroéiv sotva jiadesátku, vy- 
dechnul 30. ríjna 1913 ideálni "<vou duŠi v útulném rodném 
Tišnové, u staré, pŕedobré matičky. 

Setkal jsem se s Procházkou naposled 15. bŕezna minu- 
lého roku, když pŕednášel jsom v Turistické jednote brnenské 
o pravékém tvorstvu zeme. Po in'-eduášce dlouho do noci se- 
deli jsme v Besedním domé, Procházka, snílek-pesimista, roz- 
])ovídal se svým známym zpúsobem, jak činíval pri intim- 
ních rozhovorech s témi, jim/ diivéŕoval a ktei'í miT rozumeli. 
Vyprávél o své činnosti v moravském zemském museu a v 
technice, rozhovoril se o nových literárnich pláiiech, o študij- 
ní ch cestách v ciziné k vtili své tŕetihorní faune moravské, 
a jako spoluredaktor Časopisu moravského zemského musea 
žádal mne dútklivé o nejakou delší stať o diluviálním člove- 
ku evropském. 

A když po té loučil se se mnou pred Slavií. znovu si mé 
spolučinnosti literárni vyžadoval. Pri tom zdalo se mi, že hlas 
jeho néjak zvlášté zvroucnél a i ta ruka jeho moji nad obyčej 
dlouho tiskla, jakoby byl tušil, že je to rozloučení — na 
vždycky — 

Ješté krátce pred smrtí, 12. ŕíjna, obdržel jsem od Pr(v 

cházkv poslední dopis tohoto obsahu: 

16 



— 236 — 

Milý pŕíteli! 

Časopis imisoa moľavskélif) nechal jseui Vám posiati a 
k českému časopisu, rekl jseTii, aby pridali zároveň nemeckou 
Zeitschrift d. mälir. Landesnniseums. Myslím, že Jste .iiž obo- 
je obdržel. 

Co robíte? Do Brna Jste neprijel — a já se nemobu 
jaksi ŕádiié vydatí do Vídué, kam se jíž po delší dobu chystám, 

Byl jsem letos v Budapešti. Obhlédl jsem si tam pontic- 
ký materiál fossilní. Letos v zime pojcdn tam asi na 3 týdny, 
abycb srovnal svuj fossilní materiál pontického stupne jižní 
Moravy s oným rozsáhlého území uherského. Odtud zajedu 
pak do Záhrebu ke KrambergTovi. Na vídeňský se, rozumí se, 
též í'ádne podívam. 

Do Brna pred novým letošním rokem asi sotva pŕi.ie- 
dete. Anebo pŕecel Pište mi — ale brzy — a bylo by mi v e 1- 
m i milé, kdybyste mi poslal s 1 í b e u ý článek pro Časopis 
našeho musea. 

Pište a ])ošlete. 
Vás srdečné pozdravuje a všebo nejlepšího Vám i)ŕeje 

Procbázka. 

Z obsahu uvedeného dopisu vysvitá, jaké ješté plány 
mél Procbázka v dobé, kdy smrt již obcbázela na blízku jeho 
pracovný, čekajíc jen na vhodný okamžik, až bude moci ve- 
tknouti záludný spár v šiji vyblednuté koristi. 

Nezapomnél tedy Procbázka na onen mnou slíbený člá- 
nek, na néjž se tešil. To ovšem netušil, aniž jsem já predvídal, 
že první pí'íspévek múj v Časopisu moravského zemského mu- 
sea bude zcela jinélio obsahu, než jak si prítel Procbázka pu- 
vodné pral. Že to bude ale bolná vzpomínka posmrtná, to ne- 
mohl tenkrát také nikdo védéti — 

Vzpomínkou touto a následujícím životopisným násti- 
nem uctívám památku nezapomenutelného druha, v némž 
Morava ztratila jednoho z nejzdatnéjších synúv, a jebož pred- 
časného odchodu česká veda bude dlouho a úprimné želeti. 

Vladimír Josef Procbázka narodil se 25. záŕí 1862 v 
Tišnové. Prvního vyučovaní dostalo se mu na české škole obec- 



— 'Ž'ól — 

né v jeho rodišti. Po té študoval na tehdejší nemecké mestské 
reálce v Brne. Po maturite 1882 a po odbyte vojenské jedno- 
roční službe vštoupil roku 1883 jako radný poslu- 
cháč na nemeckou vysokou školu technickou v Brne, máje v 
úmyslu vénovati se studiu véd pŕirodních a osvojiti si potreb- 
né vedomosti k povolaní reálního učitele. Zde Procházka na- 
vštevoval zejména prednášky Makovského z mineralógie i 
geolog-ie a Habermannovy z chémie. V Brne Procházka setrval 
toliko po dva semestry, 1883 — 1884, načež se odebral na filo- 
sofickou fakultu české university do Prahy, kdež ztrávil jako 
mimoŕádný poslucháč čtyŕi roky (1884 — 1888). Mezi tehdej- 
šími jeho učiteli nacházel se též proslulý Jan Krejčí, u néhož 
Procházka poslouchal všeobecnou geológii a geológii Cech, 
Moravy a Slezska. Mimo to navštevoval též prednášky Fričo- 
vy a Vejdovského ze zoológie, Xovákovy z palaeontologie, Ve- 
lenovskélio z Diiytojmlaeontologie, Čelakovského z l)otaniky, 
Vrbovy z mineralógie a Šafaŕíkovy z chémie. Rovnéž i do 
pŕednášek Strouhalových, Stndničkových, Durdíkových, Ho- 
stinského a Gebaurových doeházel. 

Láska k vede geologické, vzbuzená v nem — jak sám 
doznáva — učitelem jeho, slávnym českým geologem J. Krej- 
čím, vedia Procházku na c. k. ríšsky geologický ústav do Víd- 
né. Šel tam, doporučen prof. J. Palackým, aby obohatil a pro- 
hloubil své vedomosti v geológii a mimo to aby se vzdélal též 
v praktické geológii. Ve Vídni pusobil od roku 1888 do roku 
1893, jsa hlavné zaméstnán Jako volontér pri museu vzpome- 
nutého ústavu. Za vídeňského pobytu poznal na četných ex- 
kursích geologických ráz Dolních i Horní ch Rakous, Štyrska, 
severovýchodních Tyrol, Kraňska a západních Uber. V prí- 
rodovedeckých sbírkách vídeňských neopomenul prirozené o- 
beznámiti se s veškerým geologicko-palaeontologickým ma- 
teriálem, který se vztahoval k jeho studiu geológie zemí čes- 
kých. Výsledky téchto studií Procházka publikoval po té ve 
»Véstníku« Král. České Společnosti Náuk v Praze, jakož i v 
»Sitzungsberichte« téze společnosti a ve spisech c. k. ríšskeho 
geologického ústavu ve Vidni. 

Bohaté sbírky zkamenélin z neogenu jižní, strední, zá- 
padní a severozápadní Moravv, snesené jím do musea uve- 

16* 



— 238 -^ 

denélio ústavu, svedčí o jelio tehdejší vedecké čiiiuosti. Roku 
1892 dostalo se Procliázkovi od České Akadémie a po té roku 
1908 z Riegrova fondu podpory na pokračovaní jeho mono- 
g-rafickýeh prací o tretihorních zvíŕenácli moravských a o 
moravském Krasu. 

Nemoha se ve Vídni definitívne uchytiti z príčin, jež 
pozdéji uvedeme, Procházka odehral se roku 1893 do Prahy, 
kdež vstoupil opét jako volontér do Musea král. českého, za- 
méstnán by v u prof. A. Friče, u néhož pobyl dva roky. 

Hned po svém pŕíjezdu do Prahy byl povéŕen Kommissí 
pro prírodovedecké prozkoumání Čech úkolem, probádati a 
znovu popsati východočeský miocén. Ckolu toho se zhostil 
r. 1895 spisem »Miocén východočeský*. 

R. 1894 obdržel od České Akadémie cestovní štipendium, 
aby se zúčastnil mezinárodniJio geologického kongresu v Cu- 
rychu. Po kongresu tom prostudoval proslulou dynamicko- 
geologickou sbírku prof. A. Heima v polytechnickém ústavu 
curyšském, dále nékolik z nejdúležitéjších profilu ve stŕed- 
ních Alpách švýcarských a navštívil geologicko-palaeontolo- 
gická musea ve Štuttg-arté a v Mníchove, kdež študoval ze- 
jména útvar dyasový, krídový a neogenový. 

Od roku 1895 do roku 1901 byl asistentem na vysoké 
škole technické v Praze u prof. A. Slávika pri stolici mine- 
ralógie a geológie. Roku 1901 podrobil se s úspéchem písemné 
statní zkoušce z prírodopisu pro vyšší mathematiku a f^siku 
pro nižší tí'ídy škôl reálnýcli. Studií téch ale Procházka ne- 
ukončil, nemaje již nyní chuti k povolaní stredoškolského u- 
čitele. Kromé toho jakýsi spor s prof. Slavíkem vyhnal jej po 
osmiletém pobytu z Prahy, lak že byl nucen ncliýliti se do 
svého rodišté Tišnova, kamž Procházka odjel s úmyslem, vé- 
novati se soukromé dalším vedeckým a literárním pracím. 

Sedm nových svízelnýcli let prožil Procházka v Tišnovéy 
živé se vétšinou z výtéžku klopotné literárni driny. Psal drob- 
né i vétší stati do ruzných odborných i dennícli listu, jsa sou 
časné spolupríicovníkem Ottova Slovníku Náučného a Otíova 
zemepisného Atlasu. 

Procházka již r. 1897 zahájil své studie o moravském 
Krasu, vydáv po té radu menších publikací, zejména o po- 



— 239 — 

vrchové morfolog:ii dotyčného území se stanoviska moderní- 
ho badaní. Lee to, co dosnd uverejnil, jsou jen predbežné zprá- 
vy. K velké monografii o moravském Krasu, k níž se zesnulý 
po leta svedomité pripravoval, bohužel již nedošlo. 

Prípravné práce Proeházkovy k velkým kompeudiím 
zemí českých primély jej, aby se obeznámil tulikéž se starší 
geologickou literatúrou, týkající se vzpomenutých zemí. Sna- 
hy ty, z nichž by také i jiní méli užitek. vedly jej k tomu, že 
sestavil velké soupisy literatúry mineralogicko-geologicko- 
palaeontologické zemí českých, z nichž díl I. vydala Česká 
Akadémie. 

Naléhavá nutnost obohatiti českou literatúru prírodo- 
vedeckou vynikajícími spisy, jmenovité populárné-vzdeláva- 
cími, pŕivedla Procházku na myšlenku, že preložil a na mno- 
ze doplnil radu dél nemeckých, anglických a francouzských, 
jako od A. Geikieho, Alex. z Humboldtu. K. Petersa, Wahn- 
schaffa, Jul. Vernea a J. "Waltera. Též snaha, opatŕiti české 
inteligenci spolehlivé náučné knihy, vedia jej opét k tomu, že 
se odhodlal vydávati sbírku ; Illustrovaných katechismú na- 
učnýclK nákladem Hejdy a Tučka v Praze za spolupracov- 
nictví nékterých českých odborníkú. 

Roku 1904 stal se Procházka členem Kommisse pro prí- 
rodovedecké prozkoumání ľSloravy a o čtyri leta pozde ji zvolen 
byl za redaktora její spisúv a současné i za redaktora prírodo- 
vedecké časti Časopisu moravského zemského musea. Za pod- 
pory uvedené Kommisse prostudoval od r. 1905 až do r. 1909 
veškerou oblast miocenu západomoravského a vykoŕistil zno- 
vu fossilní zvírenú taméjsích usazenin pro sbírky moravské- 
ho zemského musea. Mimo to probádal i oblast jihomoravské- 
ho kongeriového a sarmatského stupne, jakož i diluvia. O 
postupu téclito Procházkových prací svedči referáty, uve- 
rejnené ve výročních zprávách Kommisse pro prírodovedec- 
ké prozkoumání Moravy od r. 1905 — 1909. 

V téze dobé byl náš neúna^aiý geológ činný též na poli 
praktické geológie moravské, jak vysvitá z četných, jím za- 
nechaných dobrých zdaní. Tento nový obor jeho púsobnosti mél 
pak pŕirozené za následek, že se Procházka podrol)néji obíral 



^ 240 — 

studiem území kaolínu mezi Velkou 'Byteší a Deblínem a Ve- 
veŕí Bytýškoii, dále územím magnesitu mezi Novou Vsí a Mo- 
lielnem, po té oblastí olinivzdoruých hlín mezi Kiinštátem, 
Letovicemí, 0])atovicemi a Mor. Tŕebovoii, dále územím hor- 
kých vod mezi Šaratieemi a Židloehovicemi, ložisky tuhy na 
Oslavansku a Náméstsku a j. v. 

Pokud se tyče stavebných hornín moravských, začal o 
nich Procházka psáti již r. 1895, aby vzbudil v kruzích tech- 
nických vétší pro ne zajem. Dúkladný spis o prumyslových a 
úžitkových horninách moravských podal r. 1910. 

Vedie této tak úžasné všestrannosti venoval se Procház- 
ka s novým, neutuchajícím zápalem zanedbaným sbírkám ge- 
olog'ieko-palaecntolickým v Moravském zemském museu, kdež 
vedecká museální práce byla mu pozdéji nade všecko. 

Pričinením profesora české techniky brnenské, dvorního 
rady dra. J. J. Jabna, u néhož Procliázka také nejaký čas vede- 
cky pracoval, obdržel od 1. kvetná 1909 honorované místo vo- 
lontéra pri uvedeném museu a od 1. července 1912 jmenován 
byl kustodem oddelení geologicko-palacontologického téhož 
ústavu v X. hodu. tŕídé zemských úredníkii. Dvorní rada 
prof. Jahn, ujav se Procházky, toboto již více neopustil. 

Procházka, dŕíve než zahájil své práce v Moravském zem. 
museu, shledal, že jemu svéŕené sbírky pŕedstavovaly v časti 
výstavní jen mezerovitý obrázeček čehosi, co mélo býti ja- 
kýmsi stratig-raficko-geologickým obrazem strední Evropy. A 
jak byly tyto sbírky umístény, vysvitá z toho, že již r. 1906 
usiloval tehdejší jich ŕeditel prof. dr. Jahn, aby byly pŕe- 
sídleny do místností vhodnejších a prostrannéjších než dosud. 
Snažil se o to, aby se jim dostalo místností, v nichž do r. 1907 
byla zemská knihovňa, ježto dúležitost a význam geologicko- 
palaeontologických sbírek v rámci Moravského zemského inu- 
sea toho plné i naléhavé vyžadovaly. Také bylo nesporno, že 
ve starých, omezených místnostech oddelení tohoto nebylo by 
možno sestaviti z dosavadního beztak v mnohých podstat- 
ných kusecli již mezerovitého materiálu obraz o geologic- 
ké svéráznosti Moravy, jenž by souhlasil se skutečností ales- 
poň v lilavních rysech. 



— 24i - 

Sbíľky oddelení tohoto, jak byly v dŕívéjších iiiístjios- 
tecli vystavený a nspoŕádány, poskytovaly, jak jsme již shora 
podotkli, obraz mezerovitý, nedostatečuý. Procházka uznával 
sice, že pro rúzné príčiny nel)ylo možno sestrojiti telidy obra- 
zu jinélio, ueelenéjšílio, ale také nijak netajil, že obraz ten, 
alespoň pokud se tyče Moravy, mohl býti pŕeee jen propra- 
covanéjší a prohloubenéjší, kdyby bývalo bylo vénováno v 
minulých letech sbírání fossilního materiálu moravského ví- 
ce péče, píle a prostredkťiv. Až teprve v dobé nedávne, když 
vysloveno prísne a jasné, že pŕírodnické sbírky moravského 
musea jakožto mnsea zemského mají býti v první radé ver- 
ným obrazem pŕírodních pomeru Moravy, nastoupeny dráhy 
jiné, ])ŕirozenéjší, a hledéno v první dobé ales])oň nákupem 
vétšíeh soukromýeh sl)írek vyi)hnti také v tomto oddelení nej- 
kľiklavéjší mezery. 

Po vstupu Procházkové do zemského musea r. 1909 vy- 
hovéno také nejnutnéjvším potrebám g'eologicko-palaeontolo- 
griekého oddelení. Dovoleno, aby sbírky jeho prenesený byly 
do bývalých místností zemské knihovny, náležité upravených, 
kdež mély býti usj)ofádány na i)odkladé osnovy, plynoucí z 
líoslání moravskélio nmsea jako musea zemského, aby totiž 
l)oskytovaly vérnébo obrazu o greologii Moravy, verného 
ovšem ])otiul, pokiul musejní materiál jejich toho priiKuíštél. 

Xa osnove shora vytčené zahájený tedy v kvetnú 1909 
práce v museu. Beliem doby vyŕazen všechen materiál z mu- 
sejnícli sbírek, který pocházel z oblastí mimomoravských. 
Výjimka učinená toliko s fossilním materiál em z českého 
kambria a siluru. jakož i z alpského triasu jednak i)roto, že 
útvary rečené v moravském souvrství nejsou vyvinutý, jed- 
nak že navštévovatel sbírek oddelení geolog-icko-palaeontolo- 
g'iekého útvaru téch velmi ]>y pohŕešoval, kd> koli by chtél 
učiniti sobé predstavu o nerušeném postupu útvaru, skláda- 
jících pevnou kuru zemskou, a když by se snažil poznati zá- 
stupce zvírený i onécli útvaru, které chybí v souvrství morav- 
ském. Jako dalšíni dúsledkem, plynoucím z osnovy té, hylo 
potrebí roztŕíditi veškerý sbírkový materiál v petrografický, 
dynamický, stratigrrafický a palaeontologický, ježto teprve 
soubor téchto sbírek, náležité rozhojnený a vylmdovaný, mohl 



242 



by i)oskytnouti i)odľol)nélio obrazu o íí"eoloíí-ické svéráznosti 
jNIoravy. 

Také materiál geologicko-palaeontolog-ický nebyl ziu- 
veiitován a seziiamy, stáva jící pri nékte-rýcli kolekcích, byly 
kusé, takže nebylo možno nabýti o jeho bohatství a členitosti 
treba jen približné jasné predstavy. Proto nezbývalo než jej 
ľoztŕíditi, za roztŕiďování materiál mimomoravskv vyŕaditi, 
zabaliti a do l)eden prozatím nložiti, dále ten, který byl dosud 
v bednách ve skladišti, vybaliti a sloučiti s oným v zásuvkách 
a ve výkladech skrini. Když také toto vykonáno a po té vše- 
chen materiál prenesen do nových místnosti, započato s defi- 
uitivním uspoľádánim sbírky stratig-raficko-palaeontolog-ické. 

V nových místnostech v\'kázán jeden sál sbírce petroo-ra- 
fické a dynamické a čtyŕi sály sbírce stratig-raficko-Dalaeon- 
tologické. Bylo-li nutno sloučiti petrograf ický a dynamický 
materiál po rňznu umísténý, dŕíve než se začalo o nem pra- 
covati, tím více bylo toho treba u materiálu sbírky stratigra- 
ficko-palaeontologické. Již množství jeho vyžadovalo toho 
jakož i značná jeho rozptýlenost. Vždyť šlo o to, snésti jej ne- 
jen ze zásuvek a z výkladu skrini a vybratí jej z beden, nýbrž 
když vykonáno toto, bylo treba roztríditi jej dle útvaru, geolo- 
gických stupňu, podstupňú a facií a skupiti též dle oblastí. Ta- 
ké bylo jasno již na i)očátku téchto prací, že za okolností ná- 
bore vzpomenutých není možno vystavovati ve výkladech 
skrini dŕíve, dokud nebude uspoŕádán všechen materiál. iBylof 
svrchované nutno védéti, co všechno je ve fossilním materiálu 
musejním z toho kterého útvaru atd., aby mohl býti z neho se- 
strojen obraz z význaČnéjších typu ve výkladech skrini. Pro- 
cházka ŕídil se zásadou, aby vystavený materiál pozustával z 
nejzacliovalejších a nejpéknéjších kusú — které by sloužily k 
poučení širšího obecenstva, naproti tomu aby materiál v zá- 
suvkách, zrovna jako onen ve výkladech, byl zase vede k úžit- 
ku. Proto poukazoval k tomu, aby obojí tento materiál byl 
vedecky zpracován a aby v zásuvkách bylo uschováno vše, byť 
i jen fragmentárne, co objasňuje charakteristiku druhú. 

Když byla skončená i ])ráce tato a když byly zároveň 
vyteeny zásady, dle nichž se méla ríditi další činnost Pro- 



— 243 — 

cházkovi svéŕeného oddelení, byl uspoŕádán, dilem též pŕenr- 
čen, namnoze nové ureen fossilní sloučený materiál z českého 
kambria, siliiru a devouu, dále z devonu moravského, z per- 
mokarborju západomoravskélio, z karbonu východomoravské- 
Iio, z kulmu severomoravského a z permu západomoravskélio. 
Z moravské jury uspoŕádán materiál dosud z hrubá, a to z lia- 
su od Lukoveeka, z doggeru a malmu olomúčanského, rudické- 
ho, cetechovického, ze Stránské škály, ze Švédskych šancí, ze 
Štramberka a Skalicky. Také zkamenéliny z kŕídového útva- 
ru západomoravského určený a doplnený Procházkou. S tímto 
materiálem sloučena sbírka cenomanských a turonských zka- 
menčlin z oblasti juoravsko-tŕebovské. 

Pŕirozeno, že také pečlivé zpracována i sbírka zkamenélin 
z miocénn moravskélio, hlavního to predmetu Procházkových 
dlonholetýcli výzkumu. ľvedená sbírka byla rovnéž doplnená 
cenným materiálem Procházkou uasbíraným v území zápa- 
domoravského mediterranového a jihomoravského sarmat- 
ského a politického stupne r. 1895 až 1908. Sbírka ta 
plnila již r. 1909 více než 52 zásuvky. Materiál z diluvia stŕe- 
domoravského, jehož valná část byla drulidy v bednách tak, 
jak byla v hliníku nalezená, l)yl také iieelivé upraven, vede- 
cky z])racován a určen. 

To CO jsme v ])ŕedcliázejicím i)ovédéli, postačí siiad na 
objasnenou, s jakými plány Procházka vstoupil do Moravského 
zemského musea a jaký zde pracovní program rozvinul. 

Že to nebyla práce závidení hodná, pochopí nejlépe ten, 
kdo sám za podobných okolností byl v museu zamestnali. Leč 
to vše Procházkn nijak neodstrašovalo aby vedie toho nena- 
lézal potrebného času k prednáškam na české technice brnen- 
ské, kdež od 1. bŕezna 1910 jmenován honorov, docentem pe- 
dológie. 

I na tomto ústavu Procházka podjal se vytčeného úkolu 
CO nejsvédomitéji a o jeho zpúsobilosti pŕednášeti o moderním 
thematu svedčí, že týž již jako asistent pri stolici geologicko- 
mineralogické na české technice v Praze uvázal se dobrovolné 
ve cvičení pedologická, klimatologická a meteorologická, což 
nebylo jeho povinností. Kromé toho suploval i prednášky o pe- 
dológii, kdykoli Procházkúv chef, zesnulý prof. A. Slávik, byl 



— 244 — 

hiul" mimo toelmiku zamestnali, aiiebo když byl iiemocen. což 
stávalo se velmi často. Prednášky o chémii neiistrojné, jež 
Proeliázka posloiiclial u prof. Habermanna na nemecké tech- 
iiice v Brne a pozdéji n prof. V. Šafárika na české nniversité 
v Praze, v jebož nniv. laboratoŕi na cvičeních poznal princíp 
chemické práce, položily základ k védomostem jelio o Inčbé ne- 
iístrojné i ústrojné. 

V pozdéjšícli letech, když se Procházka iiočal obírati no- 
drobneji mineralog-ií a petrografií, prohlonbíl vedomostí své 
o chémií nerostné, pokud se odnáší k ríši nerostné a doplnil je 
zároveň A^édoinostmí o fysíkálních vlastnostech nerostn, sklá- 
dajícícli horniny. Takto nabyté vedomosti nsnadníly mu 
OA'^šem dráhu k pedológii. Také í časté rozhovory o ])udácli a 
výzkumu jejich s prof. Slavíkem, který v letech 1890 — 1900 
obíral se intensivnéji pedolog-ií a jenž položil základy 
ku české ])edologii, na nícbž dnes nástupcove jeho 
budují dále, i)ľimély Procházku k tomu, že si počal všímatí 
pud a jejich vztahú čím dále více. Ostatné svrchu vzpoinenu- 
té ])odrobné studie o moravských tretihorách a díluvíu vedly 
jej pľímo na výzknnmé pole piid a síce všude tam, kde sedi- 
menty ŕečených útvarii skládají povrch zemský a kdykoli šlo 
o to, vymezíti plošnou rozlohu jejich členii. Neboť aby zjistíl 
geologické starí a facíelní rozdíly jednotlivých členu, promít- 
iiutýcb nerovnostmí povrchu zemského, jakož i jejich rozšíre- 
ní plošné, bylo treba plavítí velmi zliusta ornice ze sta míst, 
stanoviti palaeontologický a ])etrografický ráz výplavu. 
nainnoze zjistiti, obsahují-li horniny zvétralé v ])iidu vápno 
atd., tedy sloveni provésti mechanický rozbor pud v rysech 
již nikoli hrubých a vymezíti plošnou rozlohu typičtéjších je- 
jich členíiv. A ježto stratig-rafické studie prihlížejí téz k fysi- 
kálním poméruín krajiny a dl)ají mimo jiné také otázky spod- 
nícli vod atd., odkrývají ráz i)odkladu pud do hloubky mno- 
hem vétší, než jak se v pedológii žádá, totiž do 2 metru. 

Procházka doznával, že moderní ])edologie pokladá 'U'á- 
veín pudu za zvétralinu nejsvrchnejší pevné kury zemské. 
Praví o sobé, že je náukou, která učí, jak piida vzniká, který- 
mi vlastuostmi se vyznačuje, jak se premenuje. Proto činí 
správne, kteŕí pokládají pedológii za odnož geológie a síce za 
geológii nejvrchnéjších vrstev zemských. 



— 245 — 

Pomery, jež se béhem posledních let v zemédélství v Če- 
chách a na Morave utvarovaly, primély Procházkii, že veno- 
val také vývoji snáh na poli pedolog:ických prací náležitou po- 
zornost, napsav radu statí do tohoto oboru spadajících, jež ]n\- 
blikoval v rúzných odbornýeJi i dennich listecli. 

Xa žádost českého odboru zemédélské rady moravské 
Procházka vyjjraeoval promemoria na zŕízení geologicko-pe- 
dolog"ické]io oddelení ])ŕi zemském hospodáŕském ústavu pro 
l)ésténí rostlin. Mimo to snažil se nabádati k agrogeologickému 
res]). agľopedologickému výzkumu Moravy jak moravské 
širší kruhy agrárni, tak i ŕeditelství výzkiimuého hospodár- 
skeho ústavu pro markrabství Moravské. Výsledek, jehož Pro- 
cházka po té záhy došel, vrcliolil v tom, že hospodáŕsko-lesni- 
cké 0(klélení pri »Komissi iiro i)ŕiro<l()védecké i)r()zk()imiání 
Moravy «, jež si obralo za úkol chemický výzkuni moravských 
l)n(l, rozšírilo svá šetrení i na zjišťování geologicko-])etľogra- 
í'ické charakteristiky jnid téch, kterýchžto ])rací se Procházka 
též činné zúčastnil. 

Program pŕednášek o pedológii na technice mél Pro- 
cházka sestaven následovné: Úvod. Dejiny ijedologických 
Ijrací u nás a jinde. Hlavní součástky pud. Zvetrávaní hornin 
za účinku tepla, mrazu, tlaku (zvetrávaní fysikální). Roz- 
klad hornin za účinku tepla a vlivu chemických (zvetrávaní 
chemické). Rozpustná činnost vody. Zvetrávaní za tí činku vo- 
dy, humusových kyselín, ústrojných látek a ústrojencu. Zve- 
trávaní jednoduché a složité. Absorpce pud, vyplavovaní. Pro- 
dukty zvetraní hornin. Doprava zvétralin. — Nejdúležitéjší 
nerosty a horniny pud a jak zvétrávají. — Ústrojenci pud: 
fostliny, živočíchove. Jich zbytky v púdách: setlívání, hnití. 
Hunuis (prst) v prírode, jeho vznik; účast rostlinstva a živo- 
číšstva na jeho vzniku. Chémie humusových látek. Význam 
prstí jiro pudy. Druhy prstí (humusu) — jejich zmeny v pú- 
dách a vliv. Bažiny, slatiny, rašelina, rašeliništé; jich vznik, 
vzrust, zemepisné rozšírení, význam. 

Chémie púd; rozbor jejich mineralogický, chemický- jeho 
dúležitost i význam. Součásti pudy. Činnost, sila, úrodnost 
púd. — Fysika púd. Rozbor bahna. Sloh, profil, hutnost, mo- 



— 246 — 

liiitiiost inul. .Jejic'li vztali k vode (voda piidní a spodní). Bar- 
va pudy. Určovaní fysikálnícli vlastností piid, je-jich význam. 
Porovitost, propustnost, vodní a vzdušná kapacita a merné 
váhy pud. Vztah pud k atmosférickému vzduchu a k teplote. 
— Pokrývka pud: neústrojná, ústrojná. — Poloha pud: osvét- 
lování, množství vody v púdách. Teplota. Pusobeni polohy pud 
na rostlinstvo. — Ag-ropedolog-ické mapovaní. — Koztŕiďová- 
ní pud. Hlavní jejich typy. — Klimatická pásma pud. — Pŕe- 
hled evropských oblastí púdních. 

V ľijnu ]91] povýšen byl Procházka na doktora techni- 
ckých véd, v bŕeznu 1912 pripuštén za soukr. docenta g-eologie 
a palaeontolog-ie a v kvetnú 1913 jmenován hon. docentem g-e- 
olog'ie a náuky o ložiskách, na české technice v Brne. 

Program nových prednášek sestavil si Procházka takto: 
A. G e o 1 o g i e. — Prednáška: Úvod, pŕehled útvaru, Činnost 
ovzduší, vody, ústrojencú. Tektonika. Vznik a uložení rudních 
žil a ložisek nerostu a hornín, pro chemika dúležitých, jejich 
výskyt a téžení. — Cvičení: Geologické mapy a profily, práce 
g-eologa v prírode. Poznávaní pro chemika dúležitých hornín 
a jejich rozkladu. — Vycházky: Ilúzné zpúsoby výskytu ne- 
rostu a hornín v prírode, produkty rozkladu jejich, návod ku 
geologickému mapovaní a profilovaní, posuzování zjevú tek- 
tonických a dynamických v ])ŕírodé, posuzování hydrologi- 
ckýcli pomeru. 

B. PalaeontologrieMoravy a Slezska. Úvod. 
Dejiny palaeontologického výzkumu na Morave a ve Slezsku. 
Území moravsko-slezské v rámci geolog"ického vývoje oblasti 
euroasijské. Vývojepisné pochody na páde moravsko-slezské. 
Stručný nárys stratigrafických pomeru moravsko-slezských. 
Éra archaická (prahorní), archaeozoická (algonkium), palaeo- 
zoická (prvohorní), mesozoická (druhohorní), kaenozoická 
(tretíhorní) a anthropozoická (Čtvrthorní). Eáz zvíi:'en a kvé- 
ten období téch, rysovaný jejich zbytky, zachovanými v mo- 
ravsko-slezských souvrstvích. Význam palaeontologie mo- 
ravsko-slezské ])ro technické ])ráce, vyvádéné v téchto zemích. 

C. Návod ke ctení a kreslení map g-eologi- 
c k ý c h a a g: r o g" e o 1 o gr i c k ý c h (i) e d o 1 o g- i c k ý c h ) 
profilu. 



— 247 — 

Jak jsme méli již vyše príležitosť seznati, vzťahovala se 
piiblikačiií vedecká činnosť Procházkova v prední radé k 
m o r a v s k o - e e s k ý m t ŕ e ť i h o r á m a m o r f o 1 o p- i i 
a ť e k ť o n i c e moravského K r a s n, po ť é k bibli- 
ografii a kartografii, popularisovánl prí- 
rodní e h v é d, a konečné k praktické geológii 
M o r a v y. 

Procházkova biografie nebyla by úplná bez pohrobní 
vzponiínky, již zesnnlémn venoval npŕímné oddaný pŕítel a 
zastance. dvorní i'ada proť. dr. Jaroslav J. J a h n, v Lidových 
Xoviiiácli L listopadn 1913. Yzpomínka ta, pocháze.iící z pera 
nad jiné ])ovolaného, je významným doknmentem k životo- 
l)isii Pľocliázkové a zaslnhnje tndíž, aby i v tomto časopisu 
byla v plném znení uvedená, jak nasleduje: 

»R. 1884 pŕibyl mezi nás mladé universitány pŕírodo- 
zpytce v Praze útloučký jinocli s dlouhými vlasy, »Moravan 
Procliázka<. Prišel do Prahy, absolvovav první ročník ché- 
mie na brnenské ťechnice nemecké, s vytknutým již cílem: 
vénovati se geológii a palaeontologii. Zbožňovaný profesor 
náš, »otec české geológie- , Jan Krejčí, záhy si oblíbil tichého 
a ])i Iného Moravana, brával ho k sobé do ústavu i do své pra- 
covný a zasvécoval Procházku do svých ideí i plánu. Pro- 
cházka ])í-estal se starati o ostatní predmety které mu bylo 
poslouchaťi a venoval se cele geológii. R. 1888 doporučil Pro- 
cházku profesor Jan Palacký, rediteli ríšskeho geologického 
ústavu ve Vídni, stejné tichému a pilnému Diviši Štúrovi. 
Procházka, nedokončiv studia universitní, vstoupil do tohoto 
ústavu vídeňského jako volontér. Zahloubal se do studií vi- 
deňských a moravských tŕetihor, nie se nestarav o vídeňský 
život společenský ani vedecký. Nám, bývalým spolužákúm 
svým, zmizel z obzoru, jako by se byl propadnul. 

R. 1891 po Novém roce pŕibyl jsem do Vídné, abych se 
na domluvu profesorú O. Feistmantela a K. Koŕistky dále 
vzdélal v geológii. Sešli jsme se tu znovu s Procházkou. Pŕi- 
Inuli jsme k sobé. V denních schúzkách spŕádali jsme plány do 
budoucna, umlouvali délbu práce, podporovali se vzájemné. 
Procházka bvl tak ryzím Cechem, jakých máme málo. 



— 248 — 

Telem žil ve X'ídiii, ducliem ve své horoucné milované Mora- 
véiice, jejíž prostý lid venkovský primo zbožňoval. Študoval 
s tak obdivuhodnou píli geolog"ickon literatúru, jako snad ni- 
kdo ze soueasníkú jeho. Pracoval dloulio do noci, vstával 
časné ráno. Neznal odpočinku, ani v nedeli. 

Štúr záhy jn-ohlédl Procházku. Pŕilnul k néniu, uzná- 
vaje jeho píli a pociťuje v ném povahu sobé príbuznou. Po- 
mer mezi starcem Štúrení a jinochem Procházkou byl až tklivé 
d u verný a pŕátelský. Štúr bral s sebou Procházku na exkurse 
i delší cesty, poskytoval mu ])rostŕedky (byť i jen skrovničké) 
ku studiím ve Vídni i v moravském území tŕetihornim, své- 
ŕoval mu nejtajnéjší zámery své. Byl mu více než učitelem 
a mecenášem, byl mu druhým otcem. 

Odchodem Štúrovým skončená byla vídeňská »kariéra« 
Procházkova. Nemév dokončených studií vysokoškolských, 
nemohl býti ustanoven definitivnim úredníkem ríšskeho ge- 
ologického ústavu. iByl propuštén! Pričinením tehdejšího své- 
hio šéfa, univ. prof. Waagena, vymolil jsem Procházkovi as- 
poň odbytné. Boztrpčen a do duše uražen odcházel Procházka 
po 51etém ]3obytu ve Vídni zklamán do Prahy. Eozešli jsme 
se tehdáž, ne moji vinou. Procházka si nedal vymluvit, že 
musel ze ríšskeho ústavu, abych na ném ustanoven mohl býti 
já. Neveril, že nedokončená studia byla vinou jeho nezdaru. 
Až pozdéji to uznal. 

Obdaren bohatými védomostmi, ve Vídni získanými, 
vstoupil Procházka do Musea král. českého v Praze, opét jako 
volontéť. Pokračoval u prof. Friče v pracích, ve Vídni za- 
počatých. Povahy Fričova a Procházkova se k sobé nehodily. 
Procházka ulinul, pri ja v po dvouleté práci v INTuseu asisten- 
turu u i)rof. Slávika na technice pražské. Na domluvu svélio 
šéfa dokončil svá studia, konečné také pustil se do státních 
zkoušek pro strední školy, ale nedokončil jich, necítiv v sobé 
náklonnosti k povolaní učitelskému na strední škole. Nepo- 
liodnuv se pak s prof. Slavíkem, odebral se po Sletém pobytu 
v Praze do svého rodišté Tišnova, kde venoval se cele své 
činnosti vedecké a literárni. 

Kruté doby strádaní prodélal Procházka po sedm let na 
to ve svém domové. Nechtéje býti odkázán cele na podporu 



249 



matky své. v>(lélával si denDÍ chléb (a opravdu často jen su- 
chý cliléb), píše články do brnenských i pražských denních 
listú a vydávaje preklady rúzných cizojazyčných učebnic. 
Neústujmá, prísna a nepodajná povaha jeho nedovolovala mu, 
al)y se doprosoval podpor, štipendií nebo nejakého postavení. 
Radéji trpel bídu, než by byl i)rosil. V této dobe strádaní jeho 
sešli jsme se opét. Procházka uznal, že mi kŕivdil. S ratlostí 
ujal jsem se úbohého druha a pŕivedl jsem ho zpét do Brna. 
Xejprve pracoval v mém ústave, kde mél svúj pokojík. 
Reinunerace zemského výboru a nadace z fondu Riegrova 
zajistily mu pro i)rvní dobu živobytí. Po té i)oštéstilo s© mi 
dostatí ho do zemského musea Františkova jako slušné place- 
ného volontéra. Brzy na to jmenován byl honorovaným do- 
centem pedológie na naši vysoké škole, poštéstilo se vymoci 
mu pripustení k rig-orosúm a konečné dospel k habilitaci. V 
brzku splnená pak byla dávna touha jeho — stal se kustodem 
zemského musea Františkova. Loňského roku povéren byl 
také ])ľednáškami o geológii i)ľi odl)oru chemickém naši vy- 
soké školy. Nebylo by nyní dlouho trvalo a byl by se stal 
profesorem našelio vysokého učení. 

Jest v tom zvláštni tklivá tragika, k(l>ž učenec, jehož 
život byl plu strádaní, zklamání a odííkání po jiadesátiletí 
boje životního, ocitnuv se konečné blízko cíle, Uí>ne na vždy. 

Veliká jest rada publikací Procházkových. Kladu ovšem 
nejvýše jeho vedecké práce o miocénu moravsko-českém. Ná- 
slednjí výtečné jeho studie krasové a jeho četné práce z oi)oru 
praktické geológie. Záslužný jsou jeho publikace bibliogra- 
fické, v nichž zračí se bezpríkladná jeho píle a sečtélost. Pri- 
pomínam dále Procházkovy vzorné práce kartografické, z 
nichž zvlášté vynikají »Pľehledná geológ, mapa Rakousko- 
Uherska« a »Pfehledná geologická mapa českých zemí«, obe 
v Ottové Zemépisném atlasu. Nepŕehledná jest rada referátu 
a populárních článku novinárskych, vyšlých z pera jeho. Ve 
»Svétové kuihovné« a nakladení »Pľírody a školy« uverejni! 
preklady 9 objemných cizojazyčných učebnic. 

Obdivuhodná byla sbératelská činnosť Procházkova. Již 
do vídeňských sbírek snesl bohaté zásoby tŕetihorních zkame- 
nélin, zvlášté moravských, zásobil jimi také Museum král. 



— 250 — 

českého v Praze. Obzvlášté cenný jest však vedecký materiál, 
sebraný pilnou rukou jeho do sbírek zemského musea Fran- 
tiškova v Brne. Opatŕiv si motocykl. »lítal« zvéčnélý po celé 
Morave, shánéje cenné sbírky pro zemské museum. V tom byl 
veru neúnavný. Dnes vlekl na zádech mnoho kil zkamenélin, 
hornin neb jílu pro výplavy na hodiny cesty, zitra spouštél se 
po lane do závratných hlubin krasových podzemních laby- 
rintu, všude klidné, se známym svým iísmévem, jako by šlo 
o procházku parkem. Pŕál bych si vrelé, aby tato sbératelská 
a výzkumná činnost zvéčnélého druha ocenená byla ve zvlášt- 
ni stati. 

Nebyl by úplný obraz životni ])ráce Procházkovy, kdy- 
bychom zvlášté dňrazné nevytknuli jeho činnost museální. 
Pri veškeré úcte pred Procházkovou činností vedeckou a vý- 
zkumnou nemohu se zhosti ti dojmu, že zvéčnélý byl télem a 
duší vlastné človek em musejním. Jeho úžasná, mravenčí ])íle 
pri určovaní, preparovaní, etiketování a montovaní zkame- 
nélin neznala soutéže. Obdivovali ji již geologové vídeňští i 
sám vzorné pilný Frič. V posledních letech pridružila se k 
tomu i jeho veliká dovednost ve fotografovaní zvlášté mikro- 
fosilií. Kdyby pomery v našem zemském museu nebyly tak 
zbédované, prohnilé, byl by tu dojista vykonal Procházka 
dílo, jemuž by se byly generace obdivovaly. Než i dnešní jeho 
instalace sbírek geolog-icko-palaeontologických je skvostnou 
ukážkou umení musejního. Jsem pŕesvédčen, až otevŕen.y bu- 
tlou obecenstvu tyto sbírky, ze značné časti jím snesené, že 
mnohý užasne nad výsledky činnosti jediného človeka. 

Ačkoliv jsem sám pomáhal k tomu, aby se Procházka 
dostal do zemského musea Františkova, j sa pŕesvédčen, že 
jest to horoucím jeho praním, soudím, že krok tento nebyl 
na prospech vedeckému vývoji a spisovatelské činnosti zvéčné- 
lého. Vedel jsem již z Vídné, že Procházka dovede vénovati se 
celou duší, všemi silami svými práci museální. že zapomene 
pro ni úplné na práci vedeckou, publikační. A stalo se tak, bo- 
hužel, i v Brne. Domluvy mé i jiných prátel, aby uverejnil 
znamenité výsledky svých četných výzkumú, nie nezpomohly. 
Procházka sedával i do noci, oddán jen práci musejní, v na- 



— 251 — 

deji, že 111 dokončení spisii vedeckýcli zbnde mu ješte mnoho 
let ča -n, až dokonéí instalaci g"eoIog"icko-palaeontoIogického 
oddeJcní zemského inusea. Cítil se zdravým, nezastonal, co ho 
znám. Pŕcce a ,šak. kii veliké škode moravské geológie, hlodala 
zákerná nemoc v jclio nitrn, snad následek dlouholetého strá- 
daní, až predčasné podlehnul. 

Proc'liázka mél rozdéláno nékolik významných dél ve- 
deckých, z nichž, hohužel, žádné nedokončil. Pokiid vím, jsou 
to: objemné liílo tahnlové o miocenních korálech, práce o oto- 
litech rybícli, pojednaní o jakloveckém iniocénu. o vrtáních na 
uhlí v Karpatech, veliká monografie moravského stupne pon- 
tickélio, mnohoslibné dílo o moravském Krasu, spis o morav- 
ských lomech na nžitečné kameny, o pomérech územních na 
Morave za doby miocénní, česká terminológie geologická a 
pŕíb., mineralogický lexikón, geológie Moravy a Slezska, men- 
ší práce o liasu u Klobonk, o miocénu na Hore sv. Anny v 
Pruském Slezskn, o Pouzdraíiském slinu, o výskytech uhlí v 
miocénu moravském, o výskytech petroleje v mor.-slezských 
Karpatech, o morském karbonu ostravském, díMlatky ku dfí- 
véjším jeho pracem o miocenních nálezištích moravských atd. 

Neúprosný osud vyrazil pero z ruky muži vzácne, obdi- 
vuhodné píle, A^ plné duševní sile a svéžesti v dobé, kdy očeká- 
vati jsme mohli dokončení téchto četných dél, z nichž mnohá 
jsou nesmírné dúležita. (Kdo ujme se této literárni pozusta- 
losti ProcházkovyT« 

Procházka zesnul po krátkém utrpení 30. ŕíjna v Tišno- 
vé. Soudí se, že si stálym fotografovaním privodil otravu hy- 
drochynonem, spoluúčinkovala i srdeční vada, o níž nevedel. 

V poslední dobé ukazovaly se na ku ži jeho podezŕelé škvrny 
otravné. Pŕátelé chemikové varovali Procházku, aby ustal s 
fotografovaním a dotázal se lékaŕe — on však neuposlechnul. 

V sobotu pokoušely se o néj mdloby. Napsal to matičce své. V 
pondéli byl tu již její starostlivý dopis, aby ihned pŕijel do 
Tišnova. Poslechnul. V pondelí v Tišnové ješte popocházel po 
bytu, v úterý zústal již pádem ležeti a ve 2 hod. v noci ze stredy 
na čtA^rtek klidné usnul, tisknuv ruku své matičky. Krátce pred 
smrtí prosil matku, aby knihovnu jeho odevzdala české te- 

17 



— 252 — 

chnice brnenské a sbírky jeho Zem. museii Františkovu. 
»Obraťte se jen na Jahňa a Mareše (školního ra(hi, ŕeditele 
škôl Vesniných), oni už vše sľovnaji« — byla jeho poslední 
slova. Pohŕbu jeho zúčastnily se davy místního obyvatelstva 
a deputace z Brna, mezi niniiž zvlášté profesorský sbor české 
techniky byl velmi četné zastoupen. Rovnéž i Vedecký klub, 
Prírodovedecký klub, jehož sekce pro výzkum moravského 
Krasu byl Procházka ŕeditelem, jakož i zástupci Moravského 
zemského musea, doprovodili zesnulého na poslední ceste. 

Nad otevreným hrobem rozloučil se se zemŕelým jmé- 
nem profesorského sboru české techniky prorektor prof. ing. 
J. Sumec témito tklivými slovy: 

»V hloubi duše dojat pristupuji sem k tomu otevŕenému 
hrobu, aby ch jménem profesorského sboru české techniky v 
Brne dal »s bohém « milému druhu, vzácnemu muži, kterého 
jsme práve uložili k posmrtnému odpočinku. 

S bolnou smésí úcty a lítosti hladím do toho hrobu: úcty 
pred prací, jakou vykonal vzdor neustálym obtížím, jimiž ho 
život tisk] ; lítosti nad tragickým opravdu osudem, jenž ho 
sdrtil práve v dobé, kdy konečné vnéjší pomery jeho se vyjas- 
nily, kdy byl postaven na místo, jež odpovídalo jeho významu 
i jeho praní, kdy by byl mohl venovati se cele, bez vedlejších 
hmotných starostí, svému studiu a badaní. 

Nechci zde mluviti o jeho védeckém významu; k tomu 
jsou povolaní jediné odborníci. Já zde o nem mluvím jen jako 
o milém druhu a vzácném človeku. Tise žil, tise pracoval, a 
nyní i tise odchází. Miloval svou zemi Moravu, s\nľij kraj Tiš- 
novský, toto své mesto rodné, miloval zde tu pudu, do níž ho 
ukladáme; studiu její zasvétil všecek svúj život. A krutý osud, 
než ho zasáhl svou drtící rukou, aspoň toho mu dopŕál, navrá- 
titi se k poslednímu odpočinku do toho milého kraje, rodného 
mesta, rodné pudy. 

A tak Té tedy ukladáme, milý a vzácny druhu náš, do 
stínú técli rodných vrchu, jež jsi tolikrát prochodil, jichž nitro 
tolikrát Jsi zkoumal. S telesnými pozustatky Tvými se lou- 
číme, jméno Tvé však žíti bude dále a hrob Tvuj v úcte bude 
trvalé jak u tvých spoluobčanú, hrdých na sourodáka svého, 
tak i po veškeré naši Morave. 



— 253 — 

Budiž Ti lehká zeme; ta zeme, ta púda, které jsi zasvétil 
svon práci, svoii lásku, svúj život všecek — budiž Ti mŕtvemu 
lehka!' 

Po té pŕistoupil k rakvi dvorní rada prof. dr. Jahn, aby 
dal poslední s bohém zesnulému druhoví jménem vedeckých 
pracovníku moravských, sdružených ve Védeckém klubu. 
Prof. Jahn promluvil následovné: 

»V dobe kvetu chrysantem, ve dny dušičkové, kdy nmtka 
zeme ukladá se k zímnímu spánku, usnula na veky duše vzác- 
na, plná nadšení, která s píli obdivuhodnou cele se venovala 
výzkumu záhad rodné pudy, v niž ukladáme dnes její teles- 
nou schránku — g e o] o g a Josefa Vladimíra Pro- 
c h á z k y. 

Jeho Alagniiicence ])an }u-orektor naši vysoké školy roz- 
loučil se pravé s váženým elenem učitelského sboru našeho 
vysokého učení. 'Budiž i mné dovoleno pronésti poslední vrelé 
s ])oheni milenému druhu jm é n e m vedeckých pra- 
covník u m o r a v s k ý c h, sdružených ve » Védeckém 
klubu*. 

Zesnulélio soudrulia a s])olupracovníka svého ukladáme 
ku večnému spánku po živote, plném práce a tvoí-ení, ale 
plnéín také strádaní a zklamání. S nadšením a cliutí k práci 
odjíždél zesnulý práve pred "25 lety do Vídné, aby po péti le- 
tech uražen a zklamán prchal do české metropole nad Mtavou. 
Pracoval-li usilovné ve Vídni, pracoval ještô usilovnéji v 
Praze. Kdy ž však hrdá, sebe vedomá duše jeho ani tu nenašla 
ukojení svých ideálu, utekl se po 8 letech sem do rodišté své- 
ho. Opuštén všemi tak zvanými pŕíznivci a práteli pražský- 
mi, hledal a nalezl útočište u své pŕedobré matičky, kterou 
zbožňoval a detinský miloval, jako málo který druhý syn 
matku svoji milovati dovede. 

Nastala slovutnému geológovi a spisovateli trudná doba 
dlouhých sedmi let strádaní a nouze. Oddán i zde v Tišnové 
cele své práci vedecké, odkázán byl zesnulý jen na výtéžek 
spisovatelské práce své pilné ruky a na skrovničkou podporu 
své staŕičké matičky. Odnikud nedostávalo se mu v téžké dobé 
této ani subvencí ani štipendií. 

17* 



— 254 - 

A Pľoeházka i tehdy tvoril, bádal a spisoval dále, ne- 
dopŕál odpočinku telu ani duchu. Ký div, že telesné sílv ,ieho 
se tím vyeerpávaly a že zaciiváceno bylo tímto trudným zpu- 
sobem žití jeho srdce, to srdce, které tak horoucné milovalo 
rodný jazyk a lid, rodnou pudu, vyvolenou vedu a svoji 
matičku, 

Když pak usmál se konečné osud na toho, jejž tak dlouho 
kruté pronásledoval, když octnul se zesnulý u cíle, dávno vy- 
touženého, když zbaveu byl starostí o denní chléb a téšiti se 
mohl z vynikajícího společenského postavení svého, vypové- 
délo mu službu toto jeho zlaté srdce — ustalo náhle bíti 
na vždy. 

Vedecké práce, které nám zvéčnélý soudruh zanechal, 
zústanou zaznamenaný zlatým písmem v déjinácli vedy ge- 
ologické i geológie Moravy. Sbírky, jím sneseué, búdou vždy 
vynikající ozdobou našich museí. V srdcích nás, svých sou- 
druhú a spolupracovníkii, zanechá zemrelý nejpŕíznivéjší 
vzpomínku milého kolegy a vzoru pilného badatele. 

Nuž, s bohém!, tentokrát naposledy, milý pŕíteli. Od- 
počívej klidné ve stínu tajuplné Kvétnice, v pude miocénní, 
v púdé rodné, odpočívej po práci pilné, korunované vzácny- 
mi úspechy, odpočívej po všech útrapách telesných i dušev- 
ní ch, jimiž krátky život Tvúj oplýval. Národ Tvuj deku je Ti 
za díla, jimiž Jsi obohatil jeho literatúru, veda dékuje Ti 
za výsledky Tvélio badaní, vedecká obec naše dékuje Ti za 
úprimné pŕátelství Tvé. 

Spi sladce!« 

Jakým sympatiím se zemrelý geológ Procházka tešil, 
vysvitá z množství soustrastuých prípisu, došlých jednak rek- 
torátu české techniky brnenské, jednak i kuratoriu morav- 
ského zemského musea, jež zaslali: J. E. ministr osvety a vy- 
učovaní Dr. H u s s a r e k, J. E. ministr verejných prací 
Dr. T r n k a, J. E. zemský hejtraan markrabství moravského 
hr. S e r é n y i, náméstek zemského hejtmana J e 1 i n e k, mí- 
stodržitelský vicepresident H o u d e k, J. E. biskup Dr. P. 
Hu y n, dále rektorát české i nemecké vysoké školy technické 
v P r a z e, nemecké vysoké školy technické v Brne a ve 



— 255 — 

V í d n i, rektorát české university Karlo-Ferdinandovy v 
P r a z e a universit ve L v o v é a v Z á h ŕ e b u, rektorát vy- 
soké školy montanistické v P ŕ í b r a m i, ŕeditelství c. k. ríš- 
skeho geologického ústavu ve ^' í d n i, Král. Česká Společ- 
nost Náuk v P r a z e, ŕeditelství moravské zemské knihovny, 
museum arcivévody Rainera pro umení a prumysl, morav- 
ský zemský výzkumný ústav zemédélský, český odbor zemé- 
délské rady pro markrabství Moravské, král. kapitula pri 
dóme, vesmés v Brne. Z učilíšť a korporací: profesorský sbor 
I. české statní reálky v Brne, české statní vyšší reálky v 
K r o )n é ŕ í ž i, české statní prumyslové školy v Brne, ŕedi- 
telství dívčího reálneho gymnasia a c. k. ústavu ku vzdelaní 
učitelek v Brne, státního gymnasia v B o s k o v i c í e h a stat- 
ní vyšší reálky v T e 1 č i, dozorčí rada a ŕeditelstvo škôl Ves- 
ninýcli v Brne, ŕeditelství zimní hos])odáŕské školy v T i š- 
n o v é a zemské strední školy hospodárske v P ŕ e r o v é, Cy- 
rilo-Methodéjská záložná, moravský zemský stavební úrad, 
ŕeditelství Hypoteční a Zemédélské banky markrabství Mo- 
ravského, Právnická jednota, predstavenstvo české sekce le- 
kárske komory moravské, c. k. finanční okresní ŕeditelství, 
c. k. finanční prokuratúra, vesmés v B r n é, dále redakce Prí- 
rody — Prírody a školy v M o r. O s t r a v é, obchodní a živ- 
nostenská komora v O 1 o m o u c i. mestská rada a úverní spo- 
lek, záložná a zastavárna v Prostéjové a obecní úrad 
král. mesta Kyjova. Z jednotlivcu: J. M. opát F. S. B a- 
ŕ i n a, Dr. J. B a r v í ŕ, ŕeditel I. české statní reálky v P 1 z n i, 
Dr. Edv. B a y e r, kustos musea král. českého v P r a z e, J. E. 
president vrchuího zemského sondu v Brne B 1 e y 1 e b e n, po- 
slanec dr. J. 'B u d í n s k ý, člen zemského výboru v Brne, 
prof. Dr. L. Č e 1 a k o v s k ý v P r a z e, cís. rada ing. J. D o- 
n á t v B r n é, škôl. rada prof. Hubert F i a 1 a v Ž a b o v ŕ e s- 
k á c h, ing. Ant. H a n a m a n n. ŕeditel zemského zemédél- 
sko-technického úradu v. v. a hon. docent na české technice v 
Brne, vicepresident mor. zemského finančního ŕeditelství 
VI. H a n a č í k v Brne, prof. F. H a s a v Praž e, vrchní 
statní zástupce c. k. dvorní rada J a n t s c h v Brne, Dr. 
Jan JelínekvPraze, arch. J. K a r á s e k, c. k. stavební 
rada v B r n é, vi. r. ŕed. a konservátor J. K 1 v a ň a v K y j o - 



— 256 — 

v é, iiadiie. a konservátor J. K u i e s ve S 1 o n p é, Karel K o - 
p í- i v a, továrník v T i š n o v é, docent MUDr. St. Kosti i- 

V ý v T ŕ e b í č i, Ang-. K r a t o c ii v í 1, kaplán v N á m é š t i, 
Karel J. M a š k a, reditel c. k. vyšší reálky v T e 1 č i, Jan 
Maša, eís. rada. v B r n é, zemský škôl. inšpektor Dr. Jan 
M a y e r v Brne, Karel M íť 1 1 e r, továrník v Tišnové, 
F. V. Perinka, c. k. berní oficiái v K r o m é r í ž i, prof. 
ing-. Karel K a i d 1, bon. docent české techniky v Brne, 
prof. Dr. V. Rosičky v P r a z e, ŕed. Fr. S 1 a v í k na K r. 

V i n o b ľ a d e c b, ing. B. S v o b o d a, vládni rada a centrál- 
ni inšpektor v Praž e, prof. F. S c b i n d 1 e r, c, k. dvorní 
rada v B r n é, doc. Dr. Rnd. S c b n e i d e r ve V í d n i, prof. 
Dr. A. Štolc v Praž e, prof. Vrat. Sto b r, docent české 
tecbniky v B r n é, ministerský rada rytír Poliach ve 

V í d n i, prof. C. rytíŕ P u r k y n é v P r a z e, dvorní rada 
prof. Dr. K. V r b a v Praž e, doc. Dr. Jos. Woldŕich v 
P r a z e, Dr. Jan Zavrel, profesor gymnasia v Hradci 
K r á 1 o v é, J. V. Ž e 1 i z k o, geológ- ve V í d n i a j. 

Proebázka, jak ŕečeno, vyslovil pred svou smrtí praní, 
aby byla bohatá jelio knihovňa darovaná české technice v 
Brne. Matka zesnnlého ode vzdala tento vzácny dar jmeno- 
vanémn ústavn, který jej uchová ve svýcb místnostech v cel- 
kn, jakožto >Knihovnu Dra. V. J. Procliázky«. Venovaná 
knihovňa bude co nejdŕíve zkatalogisována a nčinéna prístup- 
nou. Obsahuje preš 1400 vedeckých publikací asi ve 2000 
svazcích. Zastoupena je v ní samostatnými díly a separátní- 
mi otisky témér veškerá novéjší ju-odukce česká z oboru ge- 
ológie, mineralógie a petrografie a úplné je v ní obsažena li- 
teratúra, vztahující se ku geológii Moravy, zejména literatú- 
ra jednající o moravském Krasu. Vedie toho darovala staŕič- 
ká, 84 let čítající matička Procházkova české technice též 
ranožstvi fotografií a fotografických negatívu, geologických 
map a jiných učebných pomúcek. Veškeré rukopisy Procház- 
kovy, zápisky i korespondenei odevzdala dvornímu radoví 
prof. dni. Jahnovi, který pripraví k tiskú rukopisy, pokud 
jsou z vétší časti dohotovený. 

Proebázka, ať již jako musejní úredník a redaktor Ča- 
sopisu mor. zemského musea, nebo jako učitel vysokoškolský 



— 257 — 

a vedecký pracovník, byl vzorné svedomitý. Xejlépe to pozná- 
me, na pŕ. probíráme-li se zvlášté jeho pnblikacemi o miocénu 
moravskéni a zemí sonsednícli, ku kterýmžto jn-acím si sám 
poŕizoval peelivé výkresy a tabnlky. 

Že se Procházka v poslední dobé nemohl odhodlať! k 
dokončení vétšícL, již dríve začatých dél, tomn nelze se ani 
diviti. Nejenoni že jeho činnost v této dobé byla ])ŕíliš roz- 
tríšténa, ale nebylo také již té nálady k dílu, jako tenkrát, 
když byl Procházka v plné mladícke tvorivé sile a jemuž zá- 
ležitosti existenční byly vecí vedlejší. 

Literárni remeslná práce, zvaná ^popularisování védy<', 
jjlacená nékolika lialéŕi za ŕádek, nezastala zajisté také bez 
zhonbného vlivn nejenoni na jebo zdraví, beztak chatrné, ale 
ona ubrala Procházkovi i značný díl té energie, ins])i]-ací a 
vznétii, potrebných k vytrvalé vedecké práci, jejíž dokončení 
pak Procházka, padesátník, odkladal ode dne ke dni. Krátce, 
telesné i duševní jeho sily bylv i)odlomeny. — 

T o a 1 e, c o P r o c h á z k a v y k o n a 1, stačí úplne 
k e zbudovaní nehyň o u c í h o po m n í k u, p o s v é- 
c e n é h o n e ú m orné ]) í 1 i a z á s 1 \i h á w v y n i k a j í- 
c í h o t^ e o 1 o ^ a, jedno h o z n e j 1 e j) š í c b, j e ž d o s u d 
Mora v a m é 1 a. 



Seznam spisu, pojednaní, článku, map a prekladu 
Vlád. Jos. Procházky. 

Studien an mährischen Miocaenkorallen. Sitzungsberichte der 
konigl. bohnnsclien Cresellscliaft der Wisspnschaften. V Praze 1887. 
Str. 301—328, tal). L— IV. 

Die Fanna des miocaenen Sandes von Poisdori nach den Mittei- 
lungen des Hetrn Josef Ullepitsch. Verhandkmgen der k. k. geologi- 
schen Heiclisanstall. \'v \ídni 1889. C.ís. 10, str. 201—202. 

Uber das Aniiinden von Rhinoceros tichorhinns-Resten im di- 
Invialen Lehm von Herotic nächst Tischnovitz in Mähren. Verhand- 
lungen der k. k. geologischen Heiclisanstalt. Ve Vídni 1890. Cís. 5, 
str. 107—109. 

Ein Beitrag znr Kenntnis der Fanna des Miocaengebietes der 
Umgebnng von Mährisch-Triiban. Verhandlungen der k. k. geologi- 
schen Reichsanstalt. Ve Vídni 1891. Cís. 5, str. 99 — 107. 



— 258 — 

Predbežná zpráva o strattigrafických a faunistických pomérech 
nejzazší časti miocaeuu západní Moravy. \ éstník královské české 
spoloL-iK.sti nauk. V Praze J 892. Str. 325—368. 

Miocaen moravský. První prispévek k poznaní rázn zvírený mo- 
ravských jílň a slinu severozápade- a stredomoravských. Vestník krá- 
lovské ťt>ské společnosti nauk. V Prazf 1892. Str. 458. — 475. 

Ku strattigrafii onkophorových usazenin okolí ivančicko-osla- 
vanského na Morave. Vestník královské české společnosti nauk. 
V Prazc 1892. Str. 425—457. 

O zkamenélých kreusiích miocaenn moravského, dolnorakons- 
kého, štýrského a chorvátskeho. Rozpravy České Akadémie pro vedy, 
slovcsnost a umení. V ľraze 1893. Tfída II., čís. 1., 32 str. s 3 tab. 

Prispévek k poznaní rázn zvírený morských jilú a na nich ulo- 
ženého piskovce Walbersdorfského. Rozpravy České Akadémie pro 
vedy, slovcsnost a umení. \' ľraze 1892. Tfída II., čís. 37., 24 str. 

Prispévek k poznaní zkamenélých koralu z miocaenních usa- 
zenin pánve videňské. Rozpravy C.eské Akadémie pro vedy, sloves- 
nost a umení. V Praze 1893. Tfída 11., čís. 7.. str. 32, 2 tal). 

Miocaen králický u Náméšté. Vestník královské České společ- 
nosti nauk. V Praze 1893. Cís. 16., 71 str. a 2 tab. )(tab. XI. a XII.). 

iJber die Fauna der durch das Bohrloch nächst Gŕross-Opatovi- 
ce duchteuften Neogengebilde. Jahrbuch der k. k. geologischen 
Reichsanstalt. Ve Vídni 1893. Str. 125—132. 

Miocaen židlochovický a jeho zvírená. Rozpravy České Akadé- 
mie pro vedy, slovesnost a umení. V Praze 1893. Tfída IL, čís. 24., 
90 str. a 3 tab. 

O území tak zvaných jilú miocaenových mezi Chocni a Lito- 
myšli. Vestník královské C.eské společnosti nauk. V Praze 1894. Cís. 
31., 32 str. 

Uber die vermeintlichen miocaenen Tegel zwischen Ghotzen 
und Leitomischel in Bohmen. Vorliandlungen der k. k. geologischen 
Reichsanstalt. Ve Vídni 1894. (lis. U., str. 269 — 278. 

Miocaen východočeský. Archiv pro pfírodoyédecké prozkoumání 
Cech. V Praze 1898. 148 str. a 70 obr. v textu. 

Das ostbohmische Miocaen. Archiv fiir die naturwissenschaftli- 
che Dm-chforschung Bolimens. V Praze 1.50 str. a 70 obr. v textu. 

Miocaenové ostrovy v moravském krasu. Rozpravy České Aka- 
démie pro vedy, slovesnost a umení. V Praze 1899. 

Miocaen moravský. Druhý prispévek k poznaní rázu zvírený 
morských jilú a slinu severozápade- a stredomorské oblasti. Vestník 
královské České společnosti nauk. V Praze 1899. 



— 259 — 

Zpráva o výzknmných geologických pracích za rok 1905. Ča- 
sopis Moravského zemského musea. V Brne 1906. Roč. 6., číslo 2., str. 
259—270. 

O nutnosti sonstavného výzknmn dilnviálnich a allnviálnich 
naplavenín v jeskynich moravského krasu. C'.asopis Moravského zem- 
ského musea. V Brne 1906. Roč. 6., čís. 2., str. 244 — 258. 

Moravský kras. Díl všeobecný a dejiny jeho výzkumu. Sbor- 
ník České společnosti zomévédné. V Praze 1898. 13 str. 

O svérázností moravského krasu. Sborník České společnosti 
zemévédné. V Praze 1899. 51 str. 

Moravský kras. Údolí slepá a poloslepá, vztah jejich k suchým 
žlebúm, údolí holštýnské a jeskynní hludišté potoku »Bílé vody«. 

Sborník (',eské společnosti zemévédné. V Praze 1899. 30 str. s mapkou. 
Sestnp do propastí Macochy. »Moravská Orlice*. V Brne 1898. 
Vyšlo o sobé. 

Slonp, Macocha, Punkva. Pruvodce po severním dílu moravské- 
ho krasu. V Praze 1899. 61 str., mapka a 10 obr. v textu. 

Príspévek k literatúre o moravském krasu. Nékolik poznámek o 
»jPrúvQdci do moravských jeskyň« dra, M. Kíiže a Fl. Koudelky. 

V Brne 1904. 16". 40 str. 

Nové objevené jeskynní chodby v jeskynnim bludišti Ochozském. 
»Zlatá Praha. V Praž.' 1899. So í obr. 

Repertorium literatúry geologické a mineralogické království 
Českého, markrabstvi Moravského a vévodství Slezského od rokli 
1528. až do roku 1896. Díl 1. Seznam auktorú. Vydano nákladem 
České Akadémie císare Františka .losofa pro vedy, slovesnost a ume- 
ní. V Praze 1897. 297 str. 

Pŕehled literatúry mineralogisko-geologické a palaeontologické 
Čech, Moravy a Slezska za rok 1897. Vestník Cleské Akadémie pro 
vedy, slovesnost a umení. V Praze 1899. 116 str. 

Pŕehled literatúry míneralogicko-geologické Čech, Moravy a Slez- 
ska za rok 1902, 1903 a 1904. .Príroda. 1905. Str. 226, 228, 260, 
295. 

Dosáhne západní Morava školy kamenické? » Moravská Orlice «. 

V Brne 1894. Cís. 267. 

Kamenicko-socharské horniny západní Moravy. » Moravská Or- 
lice*. V Brne 1894. Cís. 276, 277, 278. 

Význam prúmysln kamenicko-sochaŕského pro západní Moravu. 

»Moravská Orlice«. Y Brne 1895. Cís. 47, 49, 50, 51. 

Dúležitost kamenické školy na zpracování žuly v Telči. » Mo- 
ravská Orlice . V Brne 1895. (Ze dne 1. a 2. července.) 

Stavební kámen Brna. »Lidové Noviny «. Y Brne 1903. 



260 



Lidové hornictví na Morave. » Moravská Orlice*. V Brne 1894. 
Cís. 291. 

Zlato v Ceském lese. »Cleská Revue «. V Praze 1896. 

Výtéžek hornictví a hntnictví zemi českých rokn 1898. » Náuč- 
ný obzor »Národních listú?. Y Praze 1901. C'.. 6. 

Petrolej na Morave. »Naučný obzor <' »Národních listú«. V Praze 
1901. (:. 2. 

Petrolej ve východní Morave. »Pi'íroda«. (»Príroda a škola«). 
1905./6. Moravská Ostrava. Roč. 4. Str. 163—167. 

Z déjin hornictví v Čechách, na Morave a ve Slezskn (I. O do- 
lovaní na zlato, stríbro, méď, cín, olovo, antimón, zinek a kyzy.) 

»Pnroda«. V Mor. Ostrave 1906. Str. 147—150. 

Geológie a praktický její význam. í>Pľíroda«. V Mor. Ostrave. 
1904. (;. 3. 

Náklad rúzných státú na geologický výzknm svých území a 
nékolik slov o našem. » Príroda . V Mor. Ostrave 1906. Str. 44 — 48. 

Nékolik slov o agrogeologii ve službách zemédélství. » Pražské 
hospodárske noviny*. V Praze 1904. Ze dne 15. června, 1. července 
1904. 

Mezinárodní kongressy geologické. Sborník české zemévédné 
společnosti. V Praze 1899. Sír. 208—212. 

Čarte géologique International l'Enrope. l'eská Revue «. V 
Praze 1896. 

Geologická mapa Evropy (prehledná). Oltiiv Slovník náučný. V 
Praz(> 1894. V iii(M'ítkii 1 : 20,000.000. 

Geologická mapa Moravy a Slezska. Ottúv Slovník náučný. 
V Praze 1899. 'V' niei'ítku 1 : 1,000.000. 

Prehledná geologická mapa Rakousko-Uherska, sestavená dle 

nejnovéjšich prameňu. Ottúv zemepisný atlas. V Praze. V merítku 
1 : 2,7.50.0(:(). 

Prehledná geologická mapa Českých zemí, sestavená dle nejno- 
véjšich pramenil. Ottúv zemepisný atlas. V Praze. V méi-ítku 
1 : 1,000.000. 

Geologický nástin Tišnovska. Y prúvodci po národopisné vý- 
stavce tišnovské. V Tišnové 1893. Str. 1—63. 

Geológie Evropy: Ottúv Slovník náučný. V Praze 1894. Str. 
867—874. 

Pánev Falknovská: Ottúv Slovník náučný. V Praze 1894. Sv. 
VlIÍ. Slr. 1032—1033. 

Geológie Francie: Ottúv Slovník náučný. V Praze 1894. Sv. 
IX. Str. 454—457. 



261 



Geológie: Geologické mapy, geologické společnosti, geologické 
zemské ústavy, geologicko-agionomický výzknm a mapovaní, geolo- 
gický útvar, prehled geologických útvaru: Ottúv Slovník náučný. 
Y Prazo 1894. Sv. X. Str. 14—28. 

O geologické sbirce J. W. Goetha z okolí Karlových Varu v Mn- 
seu království českého: >Vesmír«. 1895. Roč. 24. Str. 122 — 124:, 
135—136, 146—147. 

Geológie Karpát: Ottúv Slovník náučný. V Praze 1898. 

O Vzduchu: » Príroda « (Príroda a škola). V Mor. Ostrave 1904. 
Roč. III. C. 3. 

Zprávy a výtahy: 

í Živa « 1897. Rubín birmanský. Dolovaní zlata v západní Au- 
strálii. 

rZiva 1898. Nerestné bohatství Kavkazu, nerestné bohatství 
Turkestanu, nejnovéjší zprávy o kamenné>m uhlí v Sibiŕi. 79 — 80. 
Zlatonosná ložiska sibírska. Nalezišté drahých kovu a ozdobných ka- 
meňu i stavebnich hornín v Rusku. 81 — 83. 

íC-eská Revue. V Praze 1896. Výroba zlata roku 1896. 

) Xaučný obzor « >Národních Listú« v Praze. Klondike a jeho 
zlatonosnost. C. 21. 1901. 

»Pŕíroda«. (Príroda a škola) 1904/5. roč. III. Zkamenélý les v 
Arizone, str. 50 — Kambricko-silurská-devonská zvírená česká, -. 51. 

— Nejstudenéjší kraje na povrchu zemském, ?. 87 Čí je Grónsko? 
s. 87. — O budoucnosti železa, vlastné železáŕského prumyslu, s. 149. 

— Výroba železa v posledních dvacíti letech v Rakoasku, s. 150 — 
Karlovarská vrídla, s. 252 — Jméno nejvyššího kopce na povrchu 
zemském, s. 252. — Tvár zeme v minulých geologických dobách, 
s. 287. 

Príroda r^Pfíroda a škola \ 1905/6. Roč. IV.. Nejbohatší zla- 
tonosné doly na povrchu zemském, s. 57. — Katastrofy zemétŕesné, 
s. 253. — Úhrnná svetová výroba železných rud, kamenného uhlí, 
litiny a ocele, s 285 — Spočíva severní točná v mori nebo na souši? 
s. 287. — Americký obrovský projekt, ?. 288. — O nékterých zvlášt- 
nostech obehu vody, s. 286 — 287. — Nerestné bohatství Himaláje, 
str. 315. 

)>Pŕíroda« (Príroda a škola). 1906/7. Roč. V. Nejvétší kameno- 
uhelné doly evropské, s. 60. — Zemétíesení ve Valparaiso ze dne 16. 
srpna 1906, s. 156. 

»Pnroda« 1907 — 1908. O vzniku diamantu a jeho vý- 
robe, s. 43 — 46. — Zlaté doly na Roudném v Čechách, str. 185 — 188. 

Františkovo museum v Brne. »^Ioravská Orlice<c 1897. 

Museum Francisceum Annales. Moravská Revue . V Brne 
1899. 



— 262 — 

Otevrený list p. prof. dru. V. Pechovi. (Prof. dra. V. Pecha: Vo- 
dopis Čech v Ottové slovníku naučném.) V Praze 1901. 8". 8 str. 

D. Štúr. » Vesmír «. V Praze. 1894. 

J. Krejči. sNaučný obzor« »Národních listú«. 1901. Čís. 14;. — 
:Rozhledy« ((Pelclovy). V Praze 1901. 10 str. — 
1901., s. 259—261, 271, 278—279. 

J. Krejči. »Rozhledy« (Pelclovy). V Praze 1901. 10 str. íVesmír«. 
V Praze 1901. 

Referáty psal clo: 

a »Verhandlungen der k. k. geologischen Reichsanstalt«. Ve 

Vídni 1888, 1889, 1890. 

b^ »Vesmiru«. Y Praze. 1894. 

c »Sborniku české zemévédné společnosti«. Y Praze. Roč. 4, 5. 

d) »Prirody« ŕPi-írody a školy«). Y Mor. Ostrave 1904, 1905, 
1906, 1907, 1910. 

e) »Živy« v Praze, 1897, 1898. 

Preklady: 

A. Geikie: »(ieologie«. Cl e s k é vydaní upravil. »Svéto- 
vá knihoviia . Y Praž.:- 1898. C'.ís. 25.-27. 185 str. 

A. Geikie: Fysikální zemepis. České vydaní upravil. 
»Srétová knihovna«. Y Praze 1898. Č. 91.— 93. 163 str. 

K. Peters: Mineralógie. České vydaní upravil. » Svetová 
knihovňa*. V Praze 1902. Cís. 249^-251. 

Jules Vernes. Krištof Kolumbus. Preložil. » Svetová knihov- 
ňa . Y Praze 190 Í-. Cís. 428—429. 150 s. 

A. Geikie : Učebnice f ysikálniho zemepisu. České vydaní 
u p r a v i 1. Y Praze 1903. Nakladení .T. Otty. 8 str. Yl.^01. 77 obr. 
v textu a 14 map. 

A. z Humboldtú: »Obrazy z pŕirody«. Preložil. »Svétová 
knihovňa.:. Y Praze 1906. Díl L, č. 523—526, 335 str.; díl II., č. 528— 
531, 318 str. 

V. Wahnschaf f e : Nejnovéjší theorie o vzniku hor. Preložil. 
»Príroda«. (Príroda a školaO. Y Mor. Ostrave 1906, str. 241.-246., 
270.— 275. 

J. Walther: »Škola geologie«. České vydaní u i) r a vil. 
Nákladeyn * Prírody a školy. Y Mor. Ostrave 1907. 8". 238 str. 

V. Trabert: Klimatológie a metereologie. Preložil. Nakladení 
»Pŕírody«. (»Pŕírody a školy «.) Y Mor. Ostrave 1907. 



— 263 — 

Dodatek. 

O praktickém významu geológie. íVenkov . V Praze v lednu 
1908. 

ílprávy o výsledcích jeho studií geologicko-palaeoiitologických 
ve výiočních zptávách komise na píiiodoTédecké piozkonmáni Mo- 
ravy. Tretí zpráva za rok 1907, str. 23 — 24; čtvrtá zpráva za rok 
1908, s. 16 — 18; pátá zpráva za rok 1909 s. 18 — 19; šestá zpráva za 
ľok 1910, s. 15—16. 

Zprávy o jeho pracích v geologicko-palaeontologických sbír- 
kách Moravského zemského mnsea, jejichž je správcem, ve výročních 
zprávácli (I činnosti Moravské musejní společnost za rok 1909, s. 
8—13 a za rok 1910. s. 9—16. 

Jedovnické propadání jako zdroj sily vodní. rLidové Noviny*. 
V Brne v bŕeznu a dubnu (18). 

Púda: >Moravský hospodár. « Ústrední vestník českého odboru 
zemédélské rady pro markrabství moravské. 1909. r. XI., s. 318 — 320. 

O vztahu hornín k pňdé. Tamtéž. 1909, s. 317—318. 

Horniny prúmyslové a úžitkové Moravy. Zprávy českých inže- 
n\'ru v niarkľalšt\í ri!.)r;nskŕiii. 191'*. strán 68 a 16 obrázku v textu. 

Mineralogický a geologický ústav české vysoké školy technické 
Františka Josefa v Brne. 'ľiíľn(l;i 1911. 

Pedologický ústav c. k. české vysoké školy technické Františka 
Josefa v Brne. Tamtéž 1911. — Hornické a Hutnícke Listy. V Praze 
1911, r. XII., s. 10í— 105. 

Das geologisch-mineralogísche Inštitút der k. k. bohmischen 
technischen Hochschule in Brnnn. Montanistische Rundschau der 
Bergwerkbesitzer Oesterreichs. Vídeh 1911, r. III., s. 867—869. 

Vedie téehto spisii zanechal Procházka iížasné nmožství 
\étšinou nedokončených rnkopisn, jichž iíplný seznani uvá- 
(líme niže nejenom na doklad k posonzeni neiímorné píle zvéč- 
nélého, ale i k vňli orieutaci téch, kteri se v huíUnícnosti n.iiiion 
jich dokončoií. 

Rukopisy. 

''sestavil .Tindf. S í a r ý. asiŕtent na české technice v Brne). 

I . Geológie. 

Pŕehled geológie Moravy a Slezska, 1912. — Nedokončené a neúplné). 
Kataŕtroía sodom?ká a gomorská ve svetle výzkumu geologického. 
Xedokončeno.) 

Geologické výlety po strední Morave. Naznačeno.) 
Geológie museální v rámci geológie Moravy. — Xaznačeno.) 



264 — 



Katoc'hismus geológie. Začátek.) 

J'oľuchy kúry zemské. 190í. (Preklad z Ueina a Margerie.) (Úplné.) 

Karbon, Mor. a Pol. Ostrava. (Výpisky a literatúra.) 

Literatúra ku praktické geológii. 
Vysychá strední Asie? iDokončeno.) 

O klimatických pomérech za minulých dob geologických. (Neukončeno.) 

Z praveku Moravy. ' Nedokonče'no.) 

Boskovská brázdil. (Dva profily a počá'ek p'-pi:ii v poznámkach.) 

O miocenovém uhlí na Znojemskú. vNedokončeno.) 

Náčrty z geológie dynamické. (Svazek obrazu bez textu.) 

Zemétŕesení 1903. Nedokončeno.) 

T ľ e t i h o ľ y na Meravé. 

Miocaen český. Ruzné výpisky a poznámky.^. 

Miocaen Bruntálskv f Nedokončené.) 

Seznam vrtných der v Karpatech. Miocaenní zvíiena z vývrtú. (Ne- 
dokončeno.) 

Studie o miacaenovém útvaru moravském. Dil 1. 

Miocaenová oblasť západo- a severozápadomoravská. 1897. (Neúplné 
objemné dílo, mnoho seznamú zvíren (zvlášté mikrofaiuny] ze z'náoných i no- 
vých nalezišf, profily, popisy nalezišf, literatúra a výpisky.) 

Pŕíspévek k poznaní miocaefnových usazenin území mor.-ostraysko- 
karľvínského. Zvírená jílu z jam Bedfišky a j., slepence a jílu na Jaklovci a j., 
se 4 tabulkami, 2 nové druhy. (Neúplné.) 

Pontický či kongeriový stupeň na jižní Morave. 

Popis nalezišf, seznamy zvíren. Neúplné.) 

Rozčleňování neogenu moravského a sousedních oblastí. (Neukončeno.) 

Diluvium a stupeň kongeriový. (Neúplné.) 

firundský horizont a onkopliorové vrstvy na Morave. Literatúra."^ 

Foraminif. zvírená mioceaen. jílu u Cech blíže Prostéjova. (Seznam 
rodu.) 

Seznann nalezišf zkamenélin v širém okolí Brna. (Neúplné.) 

Z českého siluru, devonu, moravský devon, kulm, mor. karbon uhlo- 
nosný, mor. perm, mor. jura, zvírŕna štramberského tithonu, kŕídai Karpaty, 
Frenštát atd. (Neúplné.) 

Miocaenová zvírená v diluviálních pískách maloméŕických. ^Neúplné.) 

Diluviální valouny morén ledovcových. (Neúplné.) 

Tektonika jednotlivých kraju. Neúplné.) 

Praktický význam geológie. (Asi nedokofnčeno.) 

O úžitku geológ, výzkumu. (Neúplné.) 

Dolomitický slín u Téšan a Šanova pri Svetlé a Blatnici pri Mor. 
Ostraivé. TNeúplné.) 

Geológie pro dívčí lýcea 1903. Neúplné.) 

O geologických dobách. (Skoro úplné.) 

Jura. 

Lias: Lukoveček. Neukončeno.) 

Oxfordský stupeň cetechovický. (Jen poznámky.) 

Tithonský vápenec u Skalicky. Hlavné dle Remeše.) 
Tilhon. ^Výpisky, houby a foraminifery.) 

Tithon u Vlčovic blíže Príbora. Hlaivné dle Remeše.) 

Dogger Koryčanský. Neúplné.) 
Atlas, útvar jurský. (Oxfordien. Olomoučany, Rudice.) 

Zvírená olomučanského stupne oxfordského. 

' Vétšina téchto uvedených prací jest jen ve výpiscích.) 



265 — 



D i 1 u v i u m. 

Diluviální vrstvy okolí Tíšnovského. Profily hliníku. Vvpisky.) 

Diluvium Moravské '.Literatúra J 

O rhinoceru od Stépánovic u Tíšnova 1905. (Výpisky.) 

Diluvium. Ruzné výpisky u literatúra.) 

Rhinoceros tichorhinus na Morave. .Výpisky.) 

Bytyšské Veveŕí) nalezišté mamutu. Poznámky.) 

Moravské diluvium. O nejstai-ších výkopoch v jeskyních území brnéu- 
ského. Výpisky.) 

Rúzné výpisky a záznamy o diluviu, moravském Krasu a jesk-\Tifch. 
(Diluvium mimojeskynní, diluv. človek a praehist.) 

Xové vykopávkové práce v diluv, nánosech jeskyň mor. Kasu ÍXe- 
dokončeno.) 

Diluv. zvírená z naplavené hliny pŕedsíné jeskyné čís. 16 v Hložku u 
Ostrova 1912. (Výpisky, literatúra.) 

O Hzehakových dejinách ôOleté práce geologického výzkumu iia Mo- 
rave, f Polemika.) 

Geologická mapa Moravy a Slezska. ! Jednotlivé politické okresy: 
Literatúra.) 

Profil kelčanské flece. Prúŕezy šachet.) 

Náuka o mapách. (Preklad Gelcich, Santer, Dinse. 1903. (Skoro úplné.) 

"2. P a 1 a e o n t o 1 o g i e. 

Seznam zkamenélin na Morave 'Hlavné MoUuska, Bryozoa. Forami- 
nifera.) 

Stupeň sarmatský na Morave. i tabulky a text, 44 novvch druhú, 
úplné.) 

Zvírená kongeriového stupne jihomoravského. ÍTabulky se 42 novými 
druhy a text, ukončeno.) 

Miocenní foraminifery moravské Literatúra, atlas: 7 tabulek s 29 no- 
vými druhy a seznam rodu. Poznámky o foraminiferách výpravy Challen- 
gerovy.) 

Foraminifery morského miocaenového jílu litavkého 'vápence na Mo- 
rave. i'Seznam rodu.) 

Foraminifery. Literatúra a seznam rodu.) 

Foraminifery, spec. vyjmenování pozorovaných a po(pis nových druliú. 

Foraminifery. ^Tabulky s nákresv.") 

Miocaenové korále: Srovnávací studie. (Poznámky a výpisky .]* 

Korále morského miocaenového jilu na Morave. Hlavné seznam rodu. 
(Neúplné. — Literatúra záp. Moravy.) 

Die fossilen Korallen des ôsterr.-ung. Miocaens. L Beitrag zur Mioc. 
KoralUenfauna Mährens mit 13 Tafeln.^ Skoro úplné. 

Monografie o zkamenelých koiálech miocaenu česko-mor.-slezskéhc 
ťizemí. 1897. S tabulemi. (^Popis jednotlivých rodu.) Skoro i'iplné. 

Dva svazky tabulek, prvý 20 tabuli kreslených s vysvetlivkami, asi 100 
no^'\■ch druhú, druhý 25 tabuli fotograf, a fotografie na dalších asi 25 tabuli, 
dalších mnoho nových druhú. (U druhého svazku text pouze k tabuli 1 — 8.) 

O paludinových vrstvách u Mossbrunnu. 1891. (Seznam a popis jedno- 
tli\^-ch rodu.) 

Kongerie. Seznam a popis jednotlivých rodu. Výklad s tabulkami. Bez 
textu.) 

Fossilní Ostracoda rak. vrstev tfetihorních. 1891. 'S tabulkami. neúplné.) 

Ostracoda moravského miocaenu. 'Seznam rodu.) 

Crustacea. '^Seznam rodu. Práce naznačená.) 



— 266 — 

Rybí otolithy. (Nové tabulky kieslené, celkeiii 36 a vysvetlivky.) 

Rybí otolithy. (Nové tabulky celkem 5, fotografované, bez vy- 
svéllivek.) 

Studie o rybích otolithech neogenu českomoravského, dolnorakouské- 
ho a uherského. Praha, 1899. (17 tabulek kreslených a text. Skoro úplné ) 

Palaeontologie Moravy a Slezska. Nedokončeno.) 

Zvírená morského karbonu ostravského. (Výkresy nových druhú, po^ 
známty o nich, literatúra.) 

Rúzné nedokončené práce palaeontologické. 

3. Mineralógie. 
(Pieítrografie, balneológie a jiné.) 

Nejnovéjši literatúra mineralogická o Morave a Slezsku. 

Zeolithy. (Nalezišté.) 

Némecko-české názvy nalezišf 

Nalezišté moravských, prípadné i slezských nerostú. (Veliké dílo, 13 
svazkú rukopisu. (Neúplné.) 

Rúzné práce mineralogické. (Vétšinou jen počátek téchto): Nerosty po- 
chybné určené. 

Topika, literatúra. 

Místopis nalezišf. (Místopisné poznámky.) 

Seznam nerostú mor.-slezských chybné určených. 

Schirmeisen. — Varia. 

Déjmy mineralógie na Morave a ve Slezsku. — ^'Poznámky k ruko- 
pisným pracím mineralogickým.) 

Rašeliniská moravská. (Z literatúry.) 

Príspevky k nalezištím mor. minerálu. 

Kapitoly z mineralóg. Moravy a Slezska a rúzné poznámky. (Neúplné.) 

O výskytu turmalínu (skorylu, kŕemene, kfíšfálu, záhnédy, chalcedónu 
a jiné) a andalusitu na Morave a ve Slezsku, iak nerosty fečené jsou zastou- 
peny v mineralogické sbírce mor. musea zemského a o mých výsledcích 
mineralóg, vykoŕisfování pegmat. žil mezi Dolními Bory a Cyrilovem u Vel. 
Mezifíčí. (Nedokončeno.) 

Nová literatúra o Morave a Slezsku. 

Nové práce. (Kapitoly k mineralógii Moravy.^ 

Menší práce mineralogické, vétšinou nedokončené: 

Prahory (česko-mor. vysočina). — Jen literatúra. 

Kvétnické vrstvy u Tišnova. 

Tuha v česko-mor. vysočine. Xiteratura.) 

ííudni žily v česko-mor. vysočine. (Literaltura.) 

Rudy Sudet (jen literatúra). 

Tuha v Sudetách (jeíi literatúra). 

Spousta žulosyenitová. 

Ľepidolith v Rožné. 

Meteory moravské. 

Vltavíny moravské. 

Chemické anajlysy hornín a rud. 

Diamant. 2 svazky skoro úplné. 

Tuha, uhlí. (Neúplné.) 

Petrografie Moravy a Slezska. (Neúplné.) 

Místopis Slezska. 1 svafeek. Asi neúplné.) 

O bohatství rudném Moravy. (Baryt.) (Neúplné.) 

Hoí-ká voda od Jaloviska Goldhofu) u Židlochovic na Morave. 
Chemické rozbory vod. 



— 267 — 

Balneológie Moravy a Slezska. 
Prameny Luhačovické. 

4. M o r a v s k ý Kras. 

Huzné výpisky a poznámky. 

Ruzné práce vétšinou nedokončené : 

Suchý žleb lažanský. 

Náhorní rovina rudická a její závrty. 

Jedovnické slepé údolí. 

Slepé údolí ľudické a jeho jeskynní bludišté. 

Údolí Josefské. Východové údolí Býčí škály.) 

Slepé údolí krtinské a jeho jesky'né. 

Suchý žleb kŕtinský a jeho jeskyné. 

.Náhorní rovina babička. 

-Náhorní rovina ochozskc-mokerská. 

Slepé údolí hádecké. 

Suchý žleb hosténický čili »Kamenný žlíbek«. 

Suchý žleb hádecký a jeho jeskyné. 

Slepé údolí hosténické a jeho jeskynní bludišté. 

Cdolí ochozského potoka. 

Východ Bíčky. 

Suchý žleb niokerský. 

Literatúra, všeobecná. 

Menší práce o Krasu, rovnéž nedokončené : 

Jeskynní bludišté sloupské. 

Jeskyné pod hradem holštýnským »IIladomorna«. 

Referát o práci Absolónove ve Vesmíru 1903. 

Hana. 

Náhorní planina sloupsko-ostrovská. 

Suchdol. Závrty. 

Údoli, jimž beží silnice rájecko-sloupská a taméjší jeskyné. 

Slepé údolí sloupské. 

Suchý žleb sloupský. 

Slepé údolí holštýnské a jeho jeskyné. 

Suchý žleb holštýnský a jeho jeskyné. 

Severní suchý žleb ostrovský a jeho jeskyné. 

Jižní suchý žleb ostrovský a jeho jeskyné. 

Macocha. 
Cdolí Punkvy a údolí Skalské. 

Za očistou v Mor. Krasu. Na objasnenou taméjších dnes svrchované 
spletitých a neutešených pomérú. ^Nedokončeno.) 
Vznik jeskynní sekce pi^i pfírodovéd. klubu v Brne. Nedokončeno.) 
O katastrofách Sloupsko-Jedovnicko-Holštýnských. 'Neúplné.) 
Prúvodce po Brnenskú a moravském ^výcarsku. 1895. Neúplné.) 
Poznámky k Absolónove dílu Mor. Kras a' jeho podzenrŕní svet. 
Absolon, poŕad chyb a omylu atd. 

Nékolik informačních slov pro navštévovatele mor. Krasu. (Začátek.) 
Sloup, Macocha, Punkva. Prúvodce po sever, dílu mor. Krasu.) 
Menší práce a rúzné výpisky: 

Mor. Kras 1908. 

Výpisky o zvírené jeskynní. 

Rozvrh thema prednášky o mor. Krasu. 

Jeskyné Šošúvská, Eliščina, Údolní závrt. 
Rasovna 1900. 'Neúpľné.) 

Sloup, slepé údolí a sousedstvi. Poznámky a črty profilu.) 
Moravský Kras a naučení p. Márt. Kfížovi. čeho mä dbáti, než začne. 
(.Skoro úplné.) 

18 



— 268 — 



Macoclia, cást morfologická a jiné poznámky. Neúplné.) 
Rozvľli prednášky o zkrasovélých ostrov ech litovelských na Morave. 
Nékolik slov o pomérech severní časti mor. Krasu a o nových jeskyn- 
ních chodbách v Šošúvském dílu jeskyn'ního bludišt? sloupsko-šošiivského. 
(Neúplné.) 

O vývoji morfologického rázu mor. Krasu. Neúplné.) 
Moravský Kras. '""Oblasf iižní. — Výsledek studií r. ISOi) a IHOO. Ne- 
úplné.) 

O mor. Krasu. Lažáuky, Jedovnice. Šlaigerhgf u Olomoučan.) ('Ne- 
úplné.) 

Drobné stati z mor. Krasu ^tektonika a stratigraie devonu, dejiny to- 
pograf, práce výzkumné a jiné. (Vétšinou neúpl'né. Sem též vý])isky o rozmé- 
rech Macochy, jednotlivých jeskyň a chodeb.) 
O svéráznosti mor. Krasu. 

Moravský Kras 1912: Rňzné poznámky. ^Slepé údolí sloupské, Komen"- 
ského jeskyné, Ostrovská propasf.) 

Rúzné stati a výpisky o mor. Krasu. i^Názory o vzniku krasových fe- 
noménu): 

O nekterýrh í.-^skvních na Morave a jejich podzemních vodách, Brno. 

1878. 
Déiiny vvzkumfi v mor. Krasu. 
TMoIí mor. Krasu, 
Býčí škála. 
K tomu veliké množství fotografií, plánu, profilu a mnp. 

5. Dobrá z d án i. 

Pí-ehrada údolní na Bystričkách u Vsetína 1913. 

Dobrozdání o úložných pomérech jihozápadního úbočí Ostrohu, zvané- 
ho Brdo, severné Doubravníka a príčiny taméjšího sesouvá'ní se vrchních 
vrstev. 

Stránská škála. Ceímentárna 1913. 

Dobré zdaní o kaolínu ze Svatoslaví u Tišnova. 

Dobrozdání o výskytu užitečných hornin v Rožné a Smrčku na 
^loravé. 

Dobrozdání o požadavcích Maršovské obce za pŕenechá'ní plochy zá- 
brane vozovou polní cestou Montánní akciové společnosti v Praze. 

Dobrozdání o srícení se pískové steny naproti budove firmy Matéjň a 
Mrá''ek pod Stránskou .škálou u Židenic. 

Dobrozdání o úzeaní horkých vod u Ša'atic, Otnic a ť'jezda na Morave. 

Rajhrad. Studňa, vrtná díra. 

Dobrozdání o vrtáni v Kunčičkách. 

Dobrozdání o i'idolní pfehradé Bystričky. (Kojice.) 

Surový petrolej v údolí potoka Červíka u Starých Hamrú, p. Breziny 
u Frenštátu. Tetroleum u Ostravice.) 

Doplnék k dobrozdání o oh'nivzdorné hline na Kohlbergu severozáp. od 
Jevíčka, prístupné štólou na pozetmcích p. Kubíčka. 

Geológ, dobrozdání o cihlárských hlinách 'na) pozemcích cihelny mesta 
Tŕebíče a kolem ní u í^ípova. 

Geológ, dobrozdání o projektu zásobovali mesto Tfebíč vodou pitnou od 
Poušova mlyna. 

Geológ, dobrozdání o magnesitonosném území p. Vencálka a spol. u 
Nové Vsi u Oslavain v okresu ivančickém. 

Dobrozdání o vodonosnosti vrstev na území pole rajhradského velko- 
slalku pri cisárske silíiici. 

Dobrozdání o kam. lomu v Lulči. 

Dobrozdání o výhradném kutném poli emer. notáfe p. Odstrčila v Ho- 
doníné. 



— 269 — 

Kŕižanov 1912. Plán.) 

Mapa majetku p. Frant. Kyttla v Rípové. (Okres Tŕebíč.) 

6. U ž 1 t e č n é n e r o s t y a h o r n i ti y. 
Hlavné z Moravy. 

Uhlí, jedio vlalgtnosti, výskvt, povstaní a národohospodársky význam 
1892. (neúplné.) 

Magnesitové lomy u Nové Vsi u Ivančic, Moravce. — Vencálka spol. 
■^Nedokončeno.) 

Železné rudy u Rudice. fŽelezáŕství na Morave.) (Neúpfné.) 
Hornictví a hutnictví v českých zemích. (Neúplné.) 
Úžitkové horniny a rudy Cech, Moravy aJ Slezska. — ''Rúzné výpisky. 
Nalezišté. Literatúra.) 

Petrolej. 'Literatúra a rúzné výpisky. 'Neúplné.) 

Seznam hornických dťiležitych niíst 1900. (Histor. nástin prací homi- 
tľkých a seznam jednotlivých míst. — (Nedokončeno.) 
Pojednaní o uhlí. Asi dokončeno.) 

Užitečné nerosly a horniny m?'Tkr. Mor. a vévodství Slezského. (Ne- 
dokončeno.) 

Rúzné výpisky a poznámky : 
Železné rudy na Morave. — Železo a železné rudy. 
Literatúra ^ioravy a Slezska užitečných hornín a nerostú). 
Prúmysl železáŕský na Blainensku. 
Úžitkové nerosty Moravy. 
Kaolinové ložisko mezi Maršovem a Lažánky sevorozáp. od Veveíí 
Bytýšky. 

Rúzné príspevky k užitečným nerostúm a prúmyslovým ho*ninám Mo- 
ravy. — ^ Menší stalé, literatúra, seznam nalezišf miner. a jiné. 'K tomu rúzné 
príspevky mineralogické.") 

Železné rudy. Západní Morava. 1913. ''Výpisky a poznámky.) 
Minerálni, rudné a horninné bohalství Moravy. 'Rúzné príspevky.) 
Hornictví na Morave. (Rúzné príspevky.) 
Pŕíspévkv k rúznvm pracím vétšinou neúplné: 
Zlato. 

Ohnivzdorné hliny moravské. 
K dejinám hornictví na Morave. 
Kaolíny, hliny, mapnesit, tuhav 
Radioaktiyní nerosty. 
Profilv. šachty a vrtné díry: Dubfiany, hnedouh. útvar u Kyjova, Cejč. 
Mistfín, Kelčany a i. 

Prúmysl kamenický n a Mor a* v é. 
Rúzné state a výpisky.) 

»Némci v Rusku.* (Nedokončeno.) 

Výpisky o kamenných lomech a prúmysl. horninách moravských. 

Rúzné stavební hmoty na; Morave. 

O prúmyslových horninách. 1894. 

Stavební horniny- Moravy. Prípis zemskému výboru markr. Mor.) 

Kamenné lomy na Morave. Rúzné výpisky.) 

O kamenické škole na Morave. 

Prúniyslové horniny moravské, 1899, s vložkami: 

Prúmysl kamenický na Morave. ÍVýpisky a poznámky.) 

Moravsko-slezské rudy a prúmyslové horniny. 

18* 



270 — 



Rúzné príspevky ku stavebním ľmiofáni Moravy: 

Pernštýn. (Prohlídka hradu.) 

ľernštýn. 

Doubravník a; doubravnický kostel. 

Zábrdovice, Adamov, Cerná Hora, Borilov, Drnovice. 

Tišnovský klášter, Lom!nice, Lysice. 

Tišnovský klášter. Porta coeli. 

Vcveri hrad. Kostel u Veveŕí hradu. 

MaJíľi doby baiľokové. 

Velkcá By teš. 

Žďár. Zámek Mitrovský. Kfižanov. 

Tŕebíč, Rajhrad, Oslavany. (Klášter.) 

Telecký zámek na západní Morave. 
K tomu veliké množství fotografií stavitelských památek moravských, 
Cementárny na Morave. (Neúplné.) 
Stavitelslví. 

Literatúra poíičí Svratky. 
Tíšnovsko. (Výpisky.) 

Púdoznalství. 
(Agrogeologie.) 

Agrogeologie. (Výpisky z literatúry.) 
Púdoznalství Moravy. (Nedokončeno.) 

StruĎJié základy náuky o púdé, vzhledem k potrebám technického ži- 
vota. Brno 1912. (Nedokončeno.) 

Agrogeologický výzkum Moravy. (Nedokončeno.) 

Púdoznalství. (Rúzné výpisky.) 

Zeaiiédélství. (Rúzné výpisky.) 

iGeologicko-agronofmické mapy pruské. (Výpisky, neúplné.) 

Nékolik kapitol z českého zemédélství : 

Fysika pudy. (Naiznačeno.) 

Náuka o púdé. Preklad z Rarnaanna. 3. vydaní. (Nddokončeno.) 

Agrogeologický výzkum českých zemí. (Neúplné.) 

Rúzné menší state ai výpisky: 

Púda. (Celé.) 

O vztahu hornin ku vz'niku pudy. 

Mapovaní púd v Čechách, na Morave ai ve Slezsku. 

Náčrtek k podaní o zŕízení místa zemského geológa a pedolO'ga. 

7. Literatúra, bibliografie, kritiky, preklady, p r ú- 

V O d c e a j i n é . 

Prúvodce včelinem. (Návod mobilnúnu včelári. Preklad z Bertranda, 
skoro úplné.) 

Darwin, O vzniku druhú. Preklad, neúplné. 
• Vysvetlivky k Humboldtovi. 

Eman. Kanta: Theorie vesmíru. Preklali, neúplné. 

Literatúra v seznamech bohatá a čelná z rúzných odboru. 
;Palaeontologie, geológie, hlavné o tŕetihorách, dále literaltura fotografická, 
o vulkanismu, o vrtání, mineralógie, místopisy, mapy atd.) 

Literatúra Moravy a rakouského Slezska. (Geoloogická, mineralóg, a 
píiílaeontolog., o moravském miocaenu, devo'n, kulm, perm, karbon, jura, kfída.) 

Výpisky a po/námky ku geológii Moravy. (Makowsky, Metelka, Uhlig,. 
Laube.) 



— 271 



Topografická literatúra Moravy. 

Seznam literatúry sarmatského stupne a stupne kongeriového, geoló- 
gie a rúzné. 

Literatúra Morava a Slezsko. ^Hlavné geológie historická, horniny, ru- 
dy, minerálni prameny, nerosty a žiloviny.) 

Dejiny geológ. \^'zkumu markr. Moravského a repertor. literát, geológ, a 
mineralóg. Moravy od 18. stoleti do r. 1904. (Skoro úplné.) 

Pŕehled literatúry prírodovedecké Moravy, Slezska, a uher. Slovenska 
od roku 1905. 

Rúzné výpisky z literatúry. ^Zemétfesení, Walther: Geológ, ve škole, 
Duna.iský prúplav a mnohé jiné.) 

llluslrovaný prúvodce západní Moralvou. Díl I. Brno. — Ném. Brod. 
'Hlavne Brno a okolí.) (Neúplné.) 

Sejínam životopisu a nekrológy 1898). 

O fotografovaní. ÍNeúplné.) 

Kritika prací: 

Klement Salač, Pfehled. geológ, mapai zemí sudetských. 
ľrof. Pocta. Stručný pŕehled geológie Cech. 

8. Vodovody a rúzné. 

Vodovody na. Morave a ve Slezsku. 
Vodovod mesta Brna. (Výpisky a poznámky.) 
Zásobovaní Prahy pitnou vodou. (Jen poznámky.) 
Jedovnické rybníky a okolí. (Výpisky a poznámky.) 
Vlastiveda Moravy a Slezska. ÍNeúplné.) 

Fysika v otázkach a odpovédich. Preklad z Uleho. (1908.) (Skoro 
úplné.) 

Karel rytíf Koŕistka, jeho čŕnnost a publikace. 
Ze štatistiky moravské. (Príspevky.) 

Prednášky brnenské techniky. 

Pedológie (praktikuim, asi neúplné). 

Náuka o púďé. (K tomu též chémie pudy. Skoro úplné.) 

Prednášky z geológie též ložiska minerálu a-, hornin). 

Cvičení geologická. — Geológie (se zrením ku chemikúm. (1913, skoro 
úplné). 

Návod, jak čisti geológ, a pedológ, mapy, jak jfii sestrojovati, jak se 
vyvádéjí profily. Práce v poli. 1912. (Neúplné.) K tomu též vsunutá' pedolo- 
gická cvičení. (Asi Tieúplné.) 




Archeologické nálezy okresu bučovického 
v letech 1912 a 1913. 

Soudce Mirosl. (ihleborád. 
Obrázky maloval prof. Fr. Vavroušek. 

Když prečítal jsem spis c. k. konservátora p. inž. L L. Ger- 
vinky „Pravek ÍNIoravy," povšiml jsem si, že kromé nálezĎ z bez- 
prostfednílio okolí obce Dobročkovic maličko je zaznamenáno 
nálezu z okresu bučovického, a usoudil jsem proto, že, af již z ja- 
kékoliv príčiny, nálezy této krajiny nebyly soustavnéji sbromážďovány. 

Hned pri první procbázce v únoru r. 1912 kolem cibelny, 
patľící p. Frant. Ohnoutkovi u Vicomélic, obce 20 minút od mesta 
Bučovic vzdálené, všimnul jsem si mohutné, až 72^ ^^ silné, tmavé 
vrstvy, z níž tu a tam trčely stfepy. Pri presnejším prohlížení po- 
zoroval jsem, že stfepy jsou ruzné zdobený. Nález tento probudil 
muj zajem o archeológii. 

S motykou v ruce pustil jsem se do hledání, kopal jsem 
vytrvale a opravdu málo kdy odcházel jsem bez úlovku. Úspech 
v tomto místé nutkal, abych všímal si celého okolí po stránce 
archeologické a tu vytéžil jsem ledasco, co j isté bude dobrým 
pŕíspévkem k pečlivému badaní dalšímu archeologú osvedčených. 

Nálezy, posbírané v létech 1912 a 1913, rozdéluji dle obcí, 
z jichž teritória pocházejí. 

Nejbohatší, nejen kvantitativné, ale i kvalitatívne, bylo území 
obce Vicomélic, 

Nalezišté toto má rozloliu asi merice, ležíc tesné pri levém 
brehu ríčky Litavky, na svahu asi 10 — 15 m nad rečištém v mí- 
sté, kde nyní postavená jest cihelna. Na podklade cihláŕské hliny 
tkví kultúrni vrstva, jak zmĺnéno, až 72^ iii silná, v níž tu a tam 



— 273 — 

prohloubeny jsou jamy odpadkové, až pfes 3 m pod povrch jdoucí, 
podoby komolého kužele, nékteré pri vrchu širší, nékteré pri pate. 
Nálezy odtud patrí kultúre ŕímsko-gallské. 
Z jam, dosud mnou prokopaných. nejvétší méla 3 m prú- 
méru, jsouc skoro též 3 m hluboká. Steny obložený byly pálenou 
hlinou o šíri asi 10 cm. Kotlina vyplnená byla skoro celá čistým, 
jemným a sypkým popelem, který jen nepatrné tu a tam byl 
promísen žlutou hlinou. 

Ukážky zdobených stfepú ze sídlišté tohoto získaných, z nichž 
bohužel nepodarilo se mi sestaviti ani jediné nádoby, videli na 
pripojených pr\iiích trech tabulkách I, Ľ., III. — 

X jámé práve zmĺnéné ^Tkopal jsem též 2 púlky misek, zro- 
bených z jemné, tmavé hliny, z nichž jedna má ucho 1 cm nad 
okraj nádoby vyčnívající. Z jiného místa tohoto sídlišté získal jsem 
nádobu až na hrdlo celou, mající podobu láhve ,na vodu (tab. 
XIII. č. 5.) .Jest 11 cm široká a 13 cm \^soká, pri hrdle tfemi 
radami rýh zdobená. Zrobena je ze šedé, velice hrubozrné hliny 
a má steny 1 cm silné. — 

Dále \nrkopal jsem tu dva hlinené, necelé kadluby, určené, 
soudé dle formy, k odievaní jelilic (tab. V. č. 3. 4). 

Pfesleny sebral jsem tu čtyry. Zdélány jsou z dobre pálené, 
nažloutlé hliny a jsou bez ozdob (tab. IV. č. 15. 16. 17). 

Železných predmetu je hojné (tab. VI.) Xejzajímavéjší formou 
jest nuž, 28 cm dlouhý, 2 7., cm široký a Y2 ^^^ silný, podobný 
formou zahnuté šavli (čís. 1.) Vykopal jsem jej též v oné velké, 
svrchu zmĺnéné jámé. 

Ďalší železné predmety ze sídlišté tohoto jsou : 

dýka, 21 cm dlouhá a 3Y2 cm široká (čís. 2), obyčejný nuž, 
11 cm dlouhý, lYg cm široký (čís. 3), pak malý nožík, U cm 
dlouhý a 1 cm široký' (čís. 4), kroužek s pfidélaným hŕebem 
(čís. 5) a nékolik úlomku, z nichž celku téžko se dohadnouti. Ko- 
nečné železné držadlo, 11 cm dlouhé s dobre patrnými zbytky 
dreva, jež nafixováníni podarilo se mi uchovali. 

Predmetu bronzových bylo po skrovnu (tab. VIL). Jsou to: 

2 hlavice jehlic, jedna kulatá plochá, druliá o hrbolatém 
povrchu (čís. 1. 2.). Obe jsou hrubé patiny. Jehlice čtyfhranná, 
na silnejším konci sploštélá se špatnou patinou, I3V2 ^m dlouhá 



— 274 - 

(čís. 3.) Šipka z bronzového plechu, jen asi V2 ^^^^"^ sihiého. Bron- 
zovina jeví jen nepatrný pŕídavek cínu (čís. 4.). Konečné sponka 
o nožce 5 cm dlouhé, špatné patinovaná (čís. 5.). — 

Kromé korálň z hro])u, jež dale teprv popíši, sebral jsem na 
tomto sedhšti 9 koralu (tab. IV.). Tri z nich jsou zrobeny ze špi- 
navé zeleného skla (čís. 7. 9. 13.). Koral čís. 6. je z mastku, čís. 
8 z bridlice. Korálky čís. 1. 2. 3. zhotovený jsou z pevné nepru- 
hledné hmoty, jako porculán tvrdé. Nejvétší z nich (čís. 3) je barvy 
okrové žluté, zdoben jsa čtyŕmi páry terču barvy modré na svétle- 
modrém podklade. Okolo terču jest 1 mm široký bílý pásek. 

Stejné pomalovány jsou druhé dva korálky (čís. 1. 2.). Ko- 
rálek čís. 1. má ale 4 terče modré s bílým páskem kolem, kdežto 
korálek čís. 2, jsa též značné tenší, má jen 3 terče. 

Korálek čís. 5. jest z kobaltové modrého skla, pri obou 
otvorech se sebroušenýmí plôškami. .• — 

Všechny pocházejí z oné velké, svrchu popsané jamy a z bez- 
prostrednílio okolí jejího, kde též sebral jsem mezi strepy krysta- 
lek skorylu (tab. IV. čís. 4.). 

Opracovaných kostí je dost (talí. VIL.) Získal jsem odtud 
dva úlomky jehel (čís. 1. 2.) a 5 sídel (čís. 3—7), z nichž jedno 
zrobeno jest z úlomku srnčího parňžku (čís. 5.). Též odevzdány 
mi byly odtud dva košténé hfebény. INIenší opatfen jest otvorem 
nad zuby (čís. 8), vétší zdoben je podélnou ryhou (čís. 9). 

Pekný lesk všech téchto predmetu svedčí, že jich bylo k práci 
používáno hojné. — 

Mimo to vykopal jsem tu dvé držadla, 2 nichž jedno zhoto- 
veno jest z kusu jeleního parohu. Obé mají na jednom konci otvor 
asi k zasazení kovové součásti (tab. V. čís. 2., tab. VIII. čís. 10.). 

^lezi celou radou kostí zvíŕecích našel jsem též pét (pochá- 
zejících z nohy buď hovézílio dobytka či koňské), jež na jedné 
strane po celé délce jsou pekné ohlazeny. Gtyŕi z nich nemají 
koncu zaoblených a hladkých, aby mohlo se o nich tvrdili, že 
snad bylo jich používáno jako hladítek. Pátá kost (tab. V. čís. 1.) 
jest ale na obou koncích zaoblená a dukladné obroušena. Zda je 
to snad brusle, netroufám si tvrditi, zejména pro nedostatek pro- 
vrtu k upevnení. 

Jednu jamu, skoro 2 metry hlubokou a pri vrchu pfes metr 
.širokou, mající podobu kužele na špičku postaveného, prokopali 



— 275 - 

cililáŕi za mé neprítomnosti. Vypravovali potom, že našli v ní též 
kus „hadrii". látky, jak t^Tdili. asi Y, m^ velké. jež prv se ale 
rozpadla na prášek, když ji brali do raky. Látku s hlinou xjhk- 
zeli a teprv pozdéji mi nález oznámili, takže již nepodarilo se mi 
néco z tkaniva toho nalézti a zachránili. 

Nejzajímavéjším nálezem z Vicomélické cihelny jsou dva 
hroby, jež jsem \Tkopal. hjx na ne upozornén cililán, — 

V zárezu do žlutky učinéném, 160 cm hlubokém a 62 cm 
širokém, Ayplnéném syi)kou žlutou hlinou, nepatrné jen smíšenou 
s popelem, ležela kostra na znaku natažená. k severu\7'chodu no- 
hama obrácená, majíc lebku k pravému rameni natočenú. Ruce 
byly pfipaženy, nohy pri sobé uložený. 

Kostra tato, z níž podarilo se mi uchovali neporušenou 
lebku (tab. IX.). patrí dohchocephalu, a to mladé dívce. soudé dle 
milodaríi (tab. X.) a dle toho. že spodní moláky jsou ješté. ne\T- 
vinuty, trčíce pod povrchem v čelisti. 

Po obou stranách lebky v místé uší uloženo bylo po náuš- 
ničce ze zlatého, tenkého plíšku v podobe válečku na konci súže- 
ného (č. 1. 2.). Xa prsou ležela ozdňbka z bílé smési (čís. 3). 
pekné jak nikl se lesknoucí, s neumélým ouškem pod krajem jed- 
noho konce. Druliý konec \Tbíhá v ostrí. — 

U lokte levé ruky umístény byly 32 koraly, a to 12 jantá- 
rových rňzné velikosti a sily, z nichž nékteré jsou ozdobený "STOub- 
kem pri kraji kolem béžícím (čís. 4.). — 

Z ostatních 19 jest sklenených a z nich zase 18 (čís. 5.) 
v podobe kuliček, barvy tmavohnedé se žlutými a místy červe- 
nými skvrnatri. Devatenáctý koral (čís. 6.) je dvanáctistén bar^y 
svetle modré. Dvacátý koral (čís. 7.) je váleček z bílé. téžko rýpa- 
telné hmoty. 

Pri téchto korálech ležely dva bronzové kroužky. z nichž 
jeden se hned rozpadl. Drahý, pekné patinovaný (čís. 8.). jsem 
zachránil. 

Kolem ukazováčku pravé raky seskupeno bylo jako prsteň 
8 malých korálku z bílého skla. potažených na povrchu stfíbritou 
hmotou jako slída se lesknoucí. jež pri doteku se odlupuje (čís. 9.). 

Konečné u kotníku levé nohy uložená byla železná pŕeska, 
5 cm dlouliá a 3 cm široká (čís. 10.). 



— 276 — 

Dva metry na Aýchod od tohoto vykopal jseiii hrob druhý, 
Byl stejné hluboký a široký. Kostra byla 189 cm dlouhá, o vehce 
sihiých kostech. Ležela stejné jako nebožtík pfedchozího hrobu. 
U hlavy položena byla železná sekerka, 17 V, cm dlouhá (tab. 
VI. čís. 8.). 

Lebku kostry této, mající chrup značné poškozený a zuby 
poradné otfelé, též jsem uložil do své sbírky. 

Kromé téchto dvou hrobu cihláfi prý tu r. 1912 vykopali 
ješté jiné dva hroby. Ničeho bližšílio o nich nezdarilo se mi zji- 
stiti. Lebku z jednoho z nich našel jsem pohozenu a též ji pro 
svou sbírku zachránil. 

Na poli za cihelnou, kamž až sáhá kultúrni vrstva, sebral 
jsem béhem onéch dvou roku celkem tri rímske bronzové mince. 
Na všech dobre viditelna jest hlava imperátora, nápisy jsou až na 
slabiku „aug . . . ." jednoho penízu nečitelny. 

Z jedné jamy odpadkové byl mi odevzdán kulatý mlýnek 
v pruméru 38 cm a silný 6 cm, ze svoru hotovený, s provrtem 
uprostred. Též nékolik kameňu zakulacených, oblažených, asi 
10 cm v pruméru, určených k drcení obilin, jsem tu našel a ko- 
nečné též úlomek kamenného mlatu. 

Co se tyče zvíŕecích odpadku tohoto sídlišté, nejčastéjšími 
jsou tu úlomky kostí hovézích s množstvím jich zubu, sem tam 
též úlomky kostí koňských a zuby koňské. Též asi 10 čelisti psích 
jsem tu našel a jednu celou psí lebku a hojné kostí i zlomku 
z chrupu prasečích. 

Srnčích parúžku vykopal jsem 5 a 2 úlomky parohu jeleních. 

Pfehledem tímto je zhruba podán archeologický výtéžek ze 
sídlišté Vicomélického. — 

Podotýkam ješté, že tu ve hloubce 11 metru pri dobý^'ání 
písku prišlo se na spodní čelist mamuta, kterou podarilo se mi po 
dlouhém a obtížném preparovaní skoro celou zachránili a do své 
sbírky uložili. 

Kloboučky. 

Od Vicomélického nalezišté smérem jižním jdeme do mír- 
ného svahu asi 800 kroku na vrch. Tu prostírá se rovinka, na 
níž v brehu pri pískování odkopávaném našel jsem čtyŕi jamy, 
svedčí cí kultúre človeka neolitického. Jamy jsou o šíri asi 1 metru 



— 277 — 

a jen as 70 cm liluboké, vyplnený jsoiice hlinou, hojné s pope- 
lem smíšenoii. 

Vétšina stfepň, mnou tu ^'ykopaných, je z hrubozrné hliny, 
pfi nékterých s ^Tstvou červenavé hliny plavené na povrchu. 
Značná část strepu má pupíky. maličké jako hrášek, ale i vétší 

Stŕepú néjak ornamentovanýeh či malovaných jsem tu nenašel. 

Z pazourko\ých nástroju, jež tu jsem \'ykopal, nej\^'značnéjší 
zobrazený jsou na tabulce XIT. 

Nožík čís. 4. je jemné vyštipán. sotva jeden milimetr tlustý, 
velice ostrých kraju. Nékteré z nástroju téch jevi značné opotre- 
bovaní (čís. 4., 5., 8., 10., 12., 13.). Též našel jsem tu úlomek ob- 
sidiánu (čís. 17.) a vétší úlomek žlutého jaspisu (čís. 18.). 

Z nalezišté tohoto odevzdána mi byla též nádobka (tab. XI.). 
Je zrobena z hrubé hliny, červeným pískovcem promísené a má 
jemný vlnitý ornament kolem. 

Piskafi bylo mi vykládáno, že nalezená byla v hrobe asi 
72^ metru hluboko pri kostŕe, na bobku sedicí. Délníci hlinu 
z hrobu pohríchu rozházeli, takže nepodarilo se mi ani jediné 
kosti již zachrániti a néco presného o hrobu zjistiti. 

Pri obcházení poH okolních našel jsem úlomek hlinené Ižice 
ze šedivé, velice hrubozrné hliny zdélané (tab. V., čís. 5.). 

Též sebral jsem tu kamennou sekerku, 9 cm dlouhou, 
o pékném ostrí, z hadce ponzenou. 

Mezi stŕepy v jedné jámé našel jsem zlomek hlineného vá- 
lečku s podólným provrtem (tab. XII., čís. 21.). 

V jiné jámé vykopal jsem predmet, zobrazený na tab. Xll,, 
čís, 22., jejž téžko néjak príhodné pojmenovati. Vypadá jako 
plochá lopatka. Shotovena je z bridlice a má na všech stranách 
okulacené kraje. 

Na opačné strane obce Klobouček, na jih, asi 2 minutý 
cesty za obcí, pri ceste vedoucí k lesu, zjislil jsem též nalezišté, 
ale jen nepatrné rozlohy. Stŕepy tu, pokud jsem je dosud našel, 
byly bez ornamentu a bez malování. 

Získal jsem cdtud šidlo, z kosti rezané, 12 cm dlouhé, ve- 
hce ostfe zašpičatelé (tab. VIII., čís. 11.). V brehu cesty pod 
timto nalezištém vyrýpl jsem obsidiánový nožík, jen 3 cm dlouhý 
na širším konci jemňounce retušovaný. 



— 278 — 



B o h d a 1 i c e. 



Jcla tu jednou pri komisi kolem, zahlédl jsem v brehu ci- 
helny popelovité škvrny. Zkusil jsem kopat a hned vedie rady 
neornamentovanýcli stŕepô vykopl jsem bronzovou jehlici bez 
hlavice, kulatou, 13 cm dlouhou, v krásne, svetlozelené patine 
(tab. VIL, čís. 6.). Též úlomek pazourku jsem tu vyrýpl. 

Na to v záŕí 1913 donesl mi p. četn. strážmistr Jurka hrnek, 
20 cm vysoký, o jednom uchu, bez kruhu z tmavohnedé hliny 
pracovaný (tab. XIII., č. 1.). Sdélil semnou, že cihláfi prišli na dva 
takové hrnky ve hloubce 150 cm pri silných kostech, prý hnátech 
ležicích. Jedna nádoba pfi zakopnutí se rozpadla. Hned došel 
jsem na misto, nenašel ale než rozmetané úlomky kostí. Také 
nepodarilo se mi zjistiti polohu kostry. 

B u č o v i c e. 

Nálezy z teritória obce Bučovické jen nepatrné pŕispély 
k rozmnožení moji sbírky. 

Jednou pri hone sebral jsem za židovským hi-bitovem úlo- 
mek kamenného mlatu s častí provrtu. Nad mestským parkem 
,,Kalvarií" pri ceste našel a odevzdal mi p. nadučitel Kroupa 
z Nem. Málkovic krásny, úplné zachovalý exemplár hadcové se- 
kerky, 16 cm dlouhé. 

V trati „na Liškách" pri hranici obce Letonické našel jsem 
úlomek pazourkového nože. 

V úvozové ceste za Bučovicemi, „za Kastýlkem" zvané, zjistil 
jsem též kultúrni vrstvu, nenašel jsem v ní ale kromé malých 
úlomku neornamentovaných stfepu a kostí ničeho jiného. 

Gerčí n. 

Nad touto obcí v brehu úvozové cesty, vedoucí k „čerčín- 
skému bájku", našel jsem část lebky a zlomky kostí holenních, 
človeku patŕících, a to asi Vo metru pod povrchem. Ostatek kostry 
již vypadl do cesty a byl koly vozu úplné zničen. 

Necelý metr dále za hrobem, jen asi 20 cm pod povrchem, 
nalezl jsem částečné porušený hrneček o jednom uchu (tab. 
XIII. č. 2.). 



-— 279 — 

Do bročkovice. 

Odtud ze známeho a již registrovaného depôtu bronzových 
nástrojô, jehož část ale pri nalezení byla obyvateli rozebrána^ 
podarilo se mi ziskati dvé sekerky, jednu bohužel s nadobro opi- 
lovanou patinou. Kováf, jenž mi ji odevzdal, pŕichvaloval si zá- 
libné zásluhu: „pul dne, pane soudcí. jsem ju piloval, abych 
jim ju mohl pekné lesklou odevzdat". — Je 12 cm dlouhá, bez 
ohrnutých strán. 

Druhá (tab. VIL, č. 7) jest užší. pekné patinovaná, okrajô 
trochu ohrnutých. 

Hvézdlice Staré. 

Pri kopaní jamy na sklep v záhrade p. Hromka prišlo se 
na fadu hlinených nádob. Nálezci ihned je roztloukli, aby se 
presvedčili, „zda snad v nich neni zlato". 

. Podaíilo se mi tri z nit h zachrániti (tab. XIIÍ., čís. 7., 8., 9.). 

Nejvétší z nich (eís. 8.) je ze žluté, jemné hliny robená, je 
12 cm vysoká a má na nejširšim misté bfiška 9 pupikft kolem. 
Druhá (čís. 9.) jest U cm vysoká, o prôméru U Vo cm navrchu. 
Konečné tretí (čís. 7.) je 979 cm vysoká, 10 cm pri vrchu v prú- 
méru, majic na nejširšim misté bfiška dokola 3 pupiky. 

Nad Star. Hvézdlicemi v trati „pod borovici" našel jsem 
kultúrni vrstvu. Sebral jsem tu jen rúzné úlomky stfepĎ. Jeden 
z nich je tuhován a na vnitrní strane šikmo vstfičným ornamen- 
tem zdoben. Majitelé pozemku odtud mi vykladali, že našli tu 
též pri oraní hromádku bronzových kruhô (nákrčníkô), jež ale 
pohodili na mez a vše se ztratilo. 

Též pňl kamenného mlatu jsem odtud získal. 

G h v á 1 k o v i c e. 

Z hradiska na známém kopci Chválkovickém" získal jsem 
hrneček 97.7 cm vysoký džbánkovité formy, z hrubozrnné hliny bez 
kruhu robený, na povrchu s vrstvou žluté. plavené hliny (tab. 
XIII. čís. 4.). 

Též nékolik pŕeslínkú bylo tu sebráno a mné odevzdáno. 
Jeden z nich je pálen z tmavošedé hliny a má 12 pásku na ob- 
vodu, od vrchního k spodnímu otvoru vedených (tab. IV., č. 14.), 

Mimo to odevzdáno mi bylo odtud p. nadučitelem Jelínkem 
z Ghválkovic z krevelu poŕízené hladitko, 670 cm dlouhé, na 



— 280 — 

spodním konci % cm silné, na obou koncích pečlivé hlazené (tab. 
XII., čís. 20.). 

K o z 1 a n y. 

V záhrade rolníka p. Jos. Pospíšila pri kopaní sklepa pfišlo 
se na kosti, pri nichž nalezený dva náramky o hrubé patine (tab. 
VIL, čís. 10., 11.). Oba mají konce roztepané v plôšky. Menší 
z nich je vroubkován. 

Z téze záhrady odevzdán mi byl bronzový fímský peníz, 
o krásne, olivové zelené patine. Na jedné strane jeho jest hlava 
vladaŕe, pekné uchovaná a kolem nápis, jejž ale pro nedostatek 
príslušných znalostí nezdarilo se mi dosud rozluštiti 

L e t o š o v. 

V trati nad Letošovem za školou sebrána a odevzdána mi 
byla kamenná sekerka, . jen 7 cm dlouhá, pri ostrí 5 cm a na 
vrchu 2 cm široká. 

Málkovice Nemecké. 

S polí kolem této obce obdržel jsem nékolik pŕeslenúv a jeden 
pekný, pazourkový nôž, 9 cm dlouhý a IVgCm široký, na ostrí 
ale jen hrubé retušovaný (tab. XIL, čís. 23.). 

Za školou v brehu našel jsem pás kultúrni vrstvy a tu 

úlomky stŕepu, z nichž nékolik bylo zdobeno ornamentem pí- 
chaným. 

M a r h e f y. 

Nad železniční tratí proti obci vykopali délníci pri skopá- 
A^ání nové cesty v brehu dva hrnky (latky) bezuché, jež ale roz- 
bili. Odnesl jsem z nich jen dna. Rolníci mi vykladali, že pod 
touto strání v polích nékolikrát již vyorali ruzné nádoby hlinené, 
odhodili je ale, neznajíce jich významu. 

M i 1 o n i c e. 
Na polích smérem k Dobročkovicím sebrán a mne ode- 
vzdán byl placatý, kamenný mlat, černe barvy, krásne hlazený 
a lesklý, majíci podobu širokého obdélníku o zakulacených hra- 
nách. V prostred má provrt. 

V téze trati vyoráno bylo nékolik bronzových kruhô (ná- 
krčníkú), z nichž jeden celý a jednoho polovici jsem získal. Pa- 
tina je značné porušená. Ve smési jest jen maličko cínu. 



— 281 — 

M o u c li n i c e. 

Okolí této obce známo jest již nálezy, patŕicími kultúre 
neolitické. 

Získal jsem odtud krásny, úplné zachovalý mlat, z hadce 
robený, pekné broušený, 21 cm dlouhý, provrtem opatrený a né- 
kolik kamenných sekerek. 

Z pomezí této obce smérem ke Koryčanum odevzdána mi 
byla p. nadučitelem Fráňou z Mouchnic krásna šípka pazourková, 
velice jemné retušovaná, 6 cm dlouhá (tab. XII.. č. 19.). 

N e m o c h o v i c e. 

Za školou z brehu nad obcí získal jsem prostŕednictvíra 
p. nadučitele Urbáška úplné zachovalý celt, s neporušenou, oli- 
vové zelenou patinou (tab. VIII.. č. 8.). 

N e s o v i c e. 

V trati, táhnouci se za školou k Dobročkovicím posbíráno 
bylo nékolik kamenných sekyrek a mlatô. z nichž 3 jsem od 
p. nadučitele Poláčka dostal. 

N e v o j i c e. 

Okolí Nevojic je dosti bohato na nálezy kultúry novokamenné. 
Ze 34 kamenných nástroju (kromé pazourku), jež mám z okolí 
bučovického, podstatná část pochází z okolí obce Nevojic, a to 
hlavné z trati „Ihoty'. Pan nadučitel Faiez pri honech posbíral 
a odevzdal mi odtud nékolik hadcových mlatu a sekerek, jedno 
šidlo kosténé a nékolik nezdobených pŕeslenú hlinených. 

P a v 1 o v i c e. 

Bylo mi oznámeno. že v príkopé silnice, nékolik kroku za 
školou smérem k BohdaUcím, leží kostra. Prokopal jsem toto 
místo a zjistil, že opravdu tu ležela kostra, ale bylo patrno, že 
již tu bylo kopáno, neboť kostra byla tak rozrušená a kosti pŕe- 
házeny, že nedala se poloha určití. 

Potom jsem zvédél, že délníci hrob rozkopali a vybrali od- 
tud 2 nádobky. Kam se podély a co se s nimi stalo, jsem se 
nedozvedel. 



— 282 — 

S a r d i č k y. 

V malém hlinníku za školou pii úvozové ceste, vedoucí 

k „ čerčinskému hájku", pfišel jsem na prehistorické pohŕebišté. 

Bylo mi vypravováno, že již nékolik hrobu bylo tu nalezene. 

Sám též jeden, ač již částečné rozrušený, jsem vykopal. 
Kostra ležela v sypké žluté hline, jen nepatrné popelem promí- 
sené, v hloubi skoro dvou metro. Natažena byla na znaku, majíc 
nohy pri sobé a ruce pripaženy, obrácena jsouc hlavou k jihu 
a nohama k severu. Pri hlavé dnem vzhäru byl postaven bez- 
uchý hrnek (latka), neornamentovaný, naplnený hlinou (tab. XIlí., 
čís. 6.). 

Rolník p. Dokoupil, skopávaje tu breh, pŕišel na další hrob. 
Spolu jsrae jej vykopali. Podarilo se mi celou skoro kostru 
i s lebkou pro sbirku uchovati. 

Kostra ležela stejné jako pŕedchozí, ale obrácena byla hlavou 
k východu a nohama k západu. Pfi pravé kyčli se špičkou do 
pánve obrácenou ležel železný nožík, 12 cm dlouhý. 

Mimo to odevzdán mi byl z tohoto hlinníku malý hrníček, 
bez kruhu robený z jemné, tmavohnedé hliny, o jednom oušku 
(tab. Xllí., čis. 3.). 

U h ŕ i c e. 

Nad obcí ve svahu polí, táhnoucích se k „čerčínskému 
hájku", nalezen a odevzdán mi byl bronzový celt, podobný 
onomu, jenž je svrchu již popsán. Má stejné peknou patinu (tab. 
VIL, čís. 9.). 

Výpočtem tímto podal jsem svúj archeologický výtéžek 
v okresu bučovickém za leta 1912 a 1913. 

Slušná rada památek téchto patrné svedčí tomu, že Pohlaví 
též v této krajine je bohato kultúrou pravekého človeka, a že to, 
CO podarilo se mi tu posbírati, je zajisté jen nepatrným zlomkem 
toho, CO ješté uloženo je v území této krajiny. 





TAB.I. 












X// 




o 

! L 



II I I I I I 



10 
r I 



J I I. I 



TAB. 



\^ 






Mh 




TAB.III. 



© .i> /I I ^ 



€ ' 




1^ 









10 



11 



12 



13 



N 



% 




11 




15 




16 



TAB.IV. 




# 



17 
lOcn\ 



I I I I I 1 L 1 1 L. 



íf 




I I I I II I 1 1 ^ 



TAB.V. 




TAB.VI. 




I I I I J 1 L 



lOcm. 
J I 



TAB.VIl 




10 cm. 



TAB. VIII. 




x 



CD 




"S5?Wv 



^■íH'- 







I í I I I I I 1 í ! 1 



lOcrm" 



TAB.X. 




^ 





TAB. XI. 

Skutečná velikost. 




TAB. XII. 

Skutečná velikost. 




d 



00 



rt - 



CM - 



X 

CD 



lO 



<o 



Prof. Jos. Sírny studie krojové ze Slovácka 
mor. z r. 1885-86. 

Sdéluje Jos. Klvaňa. 

(Vénováno prof. Jos. Šimovi v Brne v upominku na 
společné potulky národopisné). 

Úvod. 

R. 1885 a sice v listopadu navštívil mne v Uh. Hradišti 
švakr môj Jos. Ši m a, tehdy ješté architekt a kamenický mistr 
pražský. 

Tak jako rane zaujalo neobyčejné celé Slovácko, tak na 
plnilo nadšením i Šímu. A protože byl dobrým kresličem, jal se 
ihned i tužkou i barvou do svého ,škicáku" zachycovati rôzne 
krojové typy z okolí Uh. Hradišté. 

Ve školním roku 1885-86 ŕeditele Lošfáka a mým pôso- 
bením i celá rada žáčkô tehdejšiho nového (teprv dvoutŕídného) 
českého gymnasia v Uh. Hradišti, z rôznych míst moravského 
Slovenska pocházejících, chodila hlavné v nedeli ve svém parád- 
ním domácim kroji. Toho použil i švakr môj, aby celou radu 
téchto krojových studentô barvou a tužkou ve svém náčrtníku 
zachytil. Tak povstaly četné obrázky z Dolnémčí, Kunovic, Lanž- 
hota, Nového Poddvorova, Strážnice, Vracova atd. 

Slovensko nadchlo Šímu tou mérou. že po celou následu- 
jící zimu zamestnával se kreslením a malováním rôznych mo- 
ravsko-slovenských vzorô výšivkových a pak i kraslíc, takže již 
o Velikonocich r. 1886 podal ve Svétozoru kraslice v obraze ku 
článku Renáty Tyršové: Slovenská vajíčka velkonoční (č. SO.i 
str. 317.) 

Koncern srpna r. 1886, kdy z prázdnin vrátili jsme se 
s ním do Uh. Hradišté, vydali jsme se spolu na obchôzky po 

19 



— 284 — 

Slovácku: já, abych mohl doplniti své vedomosti krojové a orna- 
mentálni pro slibený článek „O krojích na mor. Slovensku" pro 
Svétozoľ, a Šíma, aby jej doprovodil príslušnými výkresy. 

Pred vycházkami učinili jsme ješté malý výlet do Olo- 
mouce, abychom poklonili se jednak slavné trojici Wurmovi, 
Wanklovi a Havelkovi a ovšem, abychom si prohlédli i olomúcké 
vlastenecké museum s jeho poklady národopisnými. Pri návšteve 
vikárky Wurmovy uvideli jsme na dvorku jejím krásne „obrov- 
návky", které si P. Wurm dal krajankou svou z Brnenských 
Klobúk namalovati. Obrovnávky ty byly první koŕist náčrtniku 
Šimova o prázdninách téchto, dnes opravdu již velice cenná — 
i historicky, neboť v Brnenských Klobúcich již obrovnávek není. 

Hned tretí den na to vydali jsme se z Uh. Hradišté na cestu 
do Lanžhota, kdež pobyli jsme 4., 5. i 6. záŕi v milé a poho- 
stinné rodine taméjšího pána nadučitele E Folprechta. Zí- 
skali jsme tu jednak koupí celou radu nejkrásnéjších starých vý- 
šivek lanžhotských, kterých tu ješté hojné bylo, jednak nakreslil 
a namaloval Šíma velké množství studií krojových, výšivkových, 
obrovnákových atd. 

Jelikož jsme šli do Lanžhota z Bŕeclavy, nakreslen vBŕec- 
lavé i pekný kus starého zámku, na zpétné ceste pak z Lanž- 
hota, která nás vedia pfes Kostice, Tvrdonice a Týnec do Nové 
Vsi, leccos poznačeno, mezi jinými i originelní tympanon nade 
dveŕmi t v r d o ň s k é h o kostela. 

Rozumí se samo sebou, že i môj zápisník se značné na- 
plnil nejen výkazy finančními o nákupech, než i poznámkami 
krojovými, o nichž ješté z první polovice XIX. stôl. mné nejlepší 
zprávy podala starenka Halúzka z Lanžhota, která ostatné také 
svou znalostí radila, kde možno staré výšivky, hlavné šatky a 
obojky, koupiti.^) 

Již dne 8. záŕí vydali jsmé se z Uh. Hradišté na novou 
cestu a sice pfes Vracov doDubňan u Hodonína, kdež jsme 
méli výborného pomocníka v žáku našem Báčikovi. Tu se zas, 
byť i v menší míŕe, opétovala práce jako v Lanžhoté: malování, 
kreslení, kupovaní a mé zapisovaní. Pŕes Vacenovice vrátili jsme 
se nazpét. 



^) Z tohoto výletu pochází nejvétší část lanžhotských výšivek ve sbírce 
áimové, mé, čes. Musea v Praze a Musea Náprstkova. 



— iJ»o — 



Následující vycházka byla 12. záŕí na Ostrožsko a sice 
hlavné do Kva čie, kdež nám pomáhal žák Hanus. 

Dne 13. záŕí učinili jsme výlet na Nivnicko do Dolnémčí, 
kdež pomáhal zase výborné žák rauj A. Polášek. 

Dne 14. byli jsme v Hračovicich u Uh. Brodu u sta- 
rosty Gahla, kdež pomocníkem byl stud. Gernôšek. 

Ve dnech následujících konal J. Šima vycházky jednodenní 
do vzdálenéjšího i bližšiho okolí Uh. Hradišté, odkudž já jsem 
již dŕíve poznámky učinil. Tak 17. do Tupes a Buchlovic, 
18. do St. Mesta, 19. do Kunovic, 21. ješté do St. Mesta, 
čímž malífské študijní vycházky skončený s velkým výtéžkem 
i pro náčrtnik Šímňv i pro m é zápisky. 

Náčrtník Šímňv, který dostal se v poslední dobé do M o r, 
Musea zemského, kamž vlastné patrí, má neobyčejnou dúle- 
žitost krojovou, protože zachytil studie velice verné z doby 
slováckeho kroje, kd y tento ješté v posledních zbyt- 
cíchsvýchzachovánbyl v e zpúsobé staré, jedno- 
dušší, ale rázovité. 

Ale je dobre oživili studie Šímovy ješté obšírnejšími po- 
známkami a poukázali zvlášté na to, co pri každé z nich je 
dúležito. A protože jsem se studií téch sám súčastnil, myslím, že 
nejlépe poznámky ke studiím tém učiním sára, máje k tomu vedie 
upomínek na študijní cesty Šímovy i potrebnou znalost odbornou. 

Na konec poznamenávam, že studie v zem. Museu morav- 
ském jsou jednak nalepený na dvaceti kartounech — studie 
vétšinou celých figur a v barvách — , jednak na 100 stránkach číslo- 
vaných — jednotlivosti hlavné výšivkové, obrovnávkové, krasli- 
cové atd. obsahujících velikosti 23X30 cm. ^) 

I. část. 

Vétší figúry krojové. 

Celé nebo poloviční tyto obrazy krojové jsou i svými typy 
zajímavy, neboť Šíma dovedl i podobu zobrazených lidí dobre 



1) Glánek múj „O národnich krojích na Mor. Slováci", který koncern 
roku 1886 ve Svétozoru (str. 648 a násl. 819) vyšel, ten použil již částečné 
obrazového doprovodu studií Šimových, ovšem v reprodukci jednobarevné. 

19* 



— 286 — 

zachytili. Naprostou dôkladnost a pŕesnost venoval kroji. Jen 
tam, kde časti kroje ničím zvlástním nevynikaly, načrtával Šíma 
pouze po zpňsobé Mánesové, hlavné ve spodních částech tela. 
V následujícím seŕadény jsou obrazy dle krojô. 

A. Kroj Staromestský (Uhersko-Hradištsky). 

Dévče ze Starého Mesta (Helena Nováková) ve 
svátečním úboru. Velice pekná tvár dévčete šestnáctiletého pro- 
vedena tužkou tak jako i ruce. Vázáni šatku, rukávce bohaté vy- 
šívané, kordulka se širokou hedvábnou pentlí, kvetovaný fértúšek, 
bílý fértoch, jehož ovšem jen na pravé strane sedícího dévčete 
malý" kousek vidéti, i bílý, červené vyšitý „šátek do ruky" jsou 
provedeny barvou. 

Na obraze zvláštni pozornosti zasluhuje pekný typ dévčete 
a staromestské vázáni šatku. (Kresba provedena 20. listopadu 
1^85.). 

2. Šohaj (Matúš Novák) ze Starého Mesta v ne- 
délním saté. Šohaj je „bez obleku", t. j. jen v kordulce, po letné. 
I jeho tvár jest typická, dôležitejší však celkový ráz kroje od ma- 
lého „širáčku", pro staromestský kroj tehdy význačného, až po 
čižmy s červenými rôžicemi na holínkách. Široké rukávy košile 
bohaté vyšívané, kordulka s červeným šfiĎrečkováním a „kytkami", 
t. j. strapci u krku a u kapes i bohaté šňňrované černomodré 
nohavice, jaké nyní již skorem mizí, ba i ten šáteček tibetový 
v levé vnitŕní kapse kordulky, jsou velmi charakteristické. Šáteček 
tibetový nosívá se jednak pro parádu, jednak proto, aby ovíjel 
pravici šuhajovou pri tanci a tím aby se uchránila kordulka 
dévčete pravici objatá. Zastupuje tedy rukavice. (Kresba provedena 
19.zán 1885.). 

3. Dévče v kožiše (Františka Pavlicova ze Sta- 
rého Mesta.). Kresba sice tužková, ale velice krásna i typem^ 
i krojem, kterýž barevné vyznačen postranními poznámkami. Na 
ro'.díl od dévčete Heleny Novákové má Františka Pavlicova šátek 
zavázaný s konci dolô visícími, jak se nosí do kostela. Helena 
Nováková má „hore" konce, jak se nosil jindy, hlavné k muzice. 

Dnes bohužel staré tyto velké „turecké" šatky ustupují novo- 
modním šátečkňm pod bradu uvázaným. Kožich bílý s černo- 



— 287 — 

modrou beránčinou a širokým pášem vyšívaným obvázaný, jak 
na obrázku vyznačen, nosí se dosud. Zajímavý jest pekný útvar 
rukou dívčích. Po bocich obrázku jsou naznačený ozdoby pásu 
kolem kcžicha uvázaného. (Kresba provedena 24. listopadu 1885.)- 

4. Hoch JosefHoláň (asi osmiletý) z e Starého Me- 
sta, vlastné jen typ pekného černookého slováckeho chlapče, 
provedený ve svrchni polovici tela. Má jednoduše vyšitou kosili, 
konopné gate a kordulku s modrým šňúrečkováním kolem krku 
i modrými kytkami. Rodina Holáňô byla totiž velice „starosvetska" 
a celá nosila proto jen modré šňôrečkováni na kordulkách, místo 
obvyklého červeného. (Obrázek proveden 21. záh 1886.). 

5. Žena ze Starého Mesta Barbora Ho lá nov á, asi 
čtyŕicetiletá. Také hlavné typem dňležitá, velice pekná, matka 
hošika pŕedešlého. Má tmavý šátek turecký s konci „nahoru". 
Kordulka a rukávce jsou jen naznačený. Je to bystrá Slovenka, 
která na Národopisné výstave sama vyzdobila celou „Jízdu králň" 
nyni v Národopi^ném museu chovanou. (Obrázek malován 18. záŕí 
1886.). 

B. Kroj Kunovický. 

6. Dévče (Ľudmila Paškova) z K u n o v i c ve svatebním 
,.pentlení". Obraz \-ystihuje hla\Tié prekrásne a zajímavé „pentle- 
ní'* (venčení) nevést a družiček v Kunovicích. jak jsem je na jiných 
místech obšírne popsal. Ale i typická modrá kordule kunovická se 
zelenou pentlí a červenými zdejšími „kytkami" je \7značena, ba 
i charakteristické zdejší rukávce starožitné s červenohnédým vyší- 
vaním a ohrnutým oboječkem u krku jsou dobre nastínény. Pen- 
tlení zdejší velice souhlasí se stredovekým venčením dévčat vúbec. 
(Obrázek malován 19. záŕí 1886). 

C. Kroj Buchlovský. 

7. Dévče z Buchlovic (Márie .Jurčova). Typ velmi 
dobrý dévčete již staršího. Ukazuje zajímavé vázání šatku v Buch- 
lovicích — je to hodné volnejší než na Hradištsku. Také chara- 
kteristické jsou rukávce s obojkem navarhánkovaným po zpusobé 
hanáckém a s rukávky krátkymi o malých kadrlích. Taktéž zcela 
zvláštni buchlovská kordulka. hodné ^Tstŕižená, modrá, s červenou, 
nabíranou pentlí kolem krku je rýznsičná. Svetlý íertušek je jen 
nastínén. (Obrázek ze dne 17. záfí 1886). 



— 288 „— 

D. Kroj Polešovský. 

8. Viktora Tománkova z Tup e s. Je to jaksi starodáv- 
néjší typ hradištského kroje. Vyznačuje se hlavné volnejším vázá- 
ním šatku a rukávci, jejichž rukávy mají spadité báné v nadloktí. 
Kordulka je jako na Hradištsku; ťértňšek z látek jednodušších. 
Obrázek podáva dobrý typ staršího dévčete svobodného. (Ze dne 
17. záŕí 1886). 

E. Kroj Ostrožský. 

9. Tetička Hanu sova z Kvačic. Na obrázku nakreslen 
jenom typ charakteristický a \'ýznačné zdejší vázání šatku vdaných 
žen. Rukávce bohaté vyšité se zdejšími velice dutými rukávy a 
soukenná černá kordulka s červenými „kytami'' (strapci) jsou jenom 
nastínény. (Obrázek ze dne 12. záfí 1886). 

10. Matúš Hanus z Kvačic v kožuchu. Zvláštni píle 
venovaná zdejšímu bohatýrskému „kožuchu dubennému" (hne- 
dému), bílou a uprostred červenavou kúží lemovanému se široký- 
mi, černými „premy", t. j. kožešinovou obrubou kolem krku, pi'ed- 
nic, spodku i výložku na rukávech. Podrobnosti kožešinové a kú- 
žové jsou nastínény tužkou v pravo i v levo od šohaje, který má 
baranicu a za ní kosírek. (Obraz z téhož dne jako pŕedcházejícíj. 

11. František Hanus z Kvačic „enem tak'', t. j. jen 
v korduli. Mladý hoch sedící na truhle má černe, bohaté modre 
šMrované nohavice, význačnou ostrožskou kosili, vyšívanou bohaté, 
se širokými rukávy. Také kordula zdejší s velikými a četnými 
„kytami" u krku a u kapes je \7znacna, ba i ten šedivý „širá- 
ček" se zelenou pentlí, jaký se tehdy nosíval. Dnes už se bohužel, 
nenosí, ustoupiv kloboukum mestského rázu. Vysoké vrapené čiž- 
my mají v pfedu modrou rĎžici a jsou nahoŕe modfe lemovaný. 
V levo na obrázku naznačen tužkou šohaj ze zadu a výš zvláštni 
zdejší knoflíky, husté na kordule. (Obrázek malován 12. záŕí 1886). 

12. Dévče z Nové Vsi (Terka Kusákova). Dévče se- 
dicí v nedélním úboru. Typický šátek zavázaný na záušnice, ru- 
kávce bohaté vyšité s balono vitými rukávy a kordulka hedváb- 
ná, tedy bez strapcu v pfedu, za to se širokou pentlí a portou 
kol výstrihu. Červený fértúšek má kolem krajky, pro zdejší kroj 
význačné a .trhačky" (stuhy), tehdejší módy, bílé s červenými 
srdci, z nichž zelené lístky vynikají. (Obrázek ze dne 29. hstop. 1885). 



— 289 — 

F. Kroj Hračovský. 

13. Anča Cahlova z Hračovic. Obrázek dévčete v svá- 
tečním zdejším vázání šatku. Je to z nejjednodušších vázání slo- 
váckych, kdežto nejsložitéjší je kunovické a ostrožské. Kordulka 
má širokou pentli a portu, rukávce bohaté žluto- černe vyšité máji 
spadité ruká\7 a modrá ,,podvazadla"' t. j. pentličky, kterými se 
rukávy v nadloktí zavazují. Fértúšek jest pruliovaný a pri tom 
kvítkovaný a červenou „haraskou" (drsnou stuhou) v predu za- 
vázaný. Na nohách jsou stŕevíce, jež \7jimecne na Slovácku jenom 
pri zdejším kroji se nosí. Ke stfevícúm pak jsou vždy punčochy 
napfíč pruhované, jak vidéti na obrázku Šímové, který namalován 
14. záŕí 1886. V levo od dévčete nastínén tužkou zadní pohled 
vázání šatku. 

G. Kroj Nivnický. 

14. Šohaj J o s. Jež e k z Dolnčmčí. Také nakreslen 
„enem tak''. Na hlavé má pékny nivnický širáček s hojnými žlu- 
točervenozelenými „housenkami". Význačnou pro dlouhou zdejší 
korduli čerňou, červené vyšitou v pŕedu a kolem stojatého límce. 
kosili vyšívaním málo zdobenou a nohavice modre, ale ne tak 
jemné šňúrované jako na Ostrožsku. Boty mají zase modrou ru- 
žici a modré lemovaní. (Obrázek ze dne 13. záfí 1886). 

15. Anča Polášková z Dolnémčí. Milade toto dévče 
ukazuje jednoduchý ale starodávny dívčí kroi nivnický. Vázání 
šatku je podobno hračovickému. (Ženy ovšem i tu i tam mají 
rúzné vázání). Rukávce typicky A^'šívané rudým, černým a žlutým 
hedvábem mají dosti baňaté rukávy. Kordula velmi dlouhá, vždy 
fialová se zelenou pentli kol \^'^stfihu prednic a kapes je červené 
vyšitá, Fértňšek nosil se tehdy jednoduše mušelinový, svetlý, čer- 
venou haraskou ovázaný, jak obrázek ukazuje. Na nohou má dévče 
čižmy svrapené, špicaté zakončené. (Obrázek ze dne 13. záfí 1886). 

16. Hošík Jan Gmol (nynéjší odborný učitel kreslení v Prí- 
bore) z Dolnémčí. Obrázek tužkou nakreslený ukazuje malého 
tehdejšího studentíka ješté ve své halence chodícího a podáva 
zvlášté výborné ráz zdejších halen a dosti neohrabaných bot. 
Širáček jest s „housenkami'', kteréž nad čelem tvorí „kšičku''. 
(Malováno 22. listopadu 1885). 



— 290 — 

H. Kroj Dubňanský. 

17. Dévče z Dub ň a n (Anička Z ah radkov á). Obrázek 
dévčice této, namalovaný 8. záfí 1886, je velice instruktivní pro 
tehdejší jednoduchý a pŕece bohatý zdejší kroj. Dévče má „holý", 
t. j. jednobare\Tié červený šátek „zarejdéný" na hlavé význačným 
dubňanským zpusobem. Rukávce mají černe ^7šití nejen u ,,kadrU" 
a na širokém, krajkami zdobenom gbojku, než i pfes baňaté ru- 
ká\^, kterážto móda se ponenáhlu nyní Yjiľéid. Krátka kordulka 
je černá s ob\7klým širokým a červeným ohraničením a bíločer- 
venými portičkami. Kratičká zdejší kanaí'aska (suknička) je shora 
dolu žluté a červené pruhovaná, jak tehdy bývalo v oblibé a ob- 
vyklý černomodrý fértušek, dole bohaté a pestfe vyšívaný, zakon- 
čen je širokými chorvátskymi krajkami. ,,Rubáček" (spodní suk- 
nička) pfečnívá kanafasku asi o 8 cm. jak to v kraji zdejším bylo 
zvykem. Čižmy navrapené husté jsou velmi vysoké a z mékkého 
kordovanu. 

18. Š oh aj František II čík malován téhož dne jako pŕe- 
dešlé dévče a má parádni kroj sváteční. Na hlavé jest úzkostfechý 
„širák" s červenobDými housenkami a stŕíbrnými stfapečky, tfemi 
„kosírky" a kytici z krámských kvetu. Vlasy kolem rázovité tváre 
jsou pfes uši rovné zastfižené. Košile má široké, krajkami a vyšívá- 
nírii černým zdobené rukávy i „punt" na prsou. Na krku je černý. 
hedvábný šátek, znak šohaje odvedeného. Kratičká zdejší kordulka 
je modrá, kvetovaná, červené lemovaná. Nohavice modravé, bohaté 
černe šňurované a ŕemenem stažené mají v puntu nohavicovém 
furiantsky zastrčený červený kvetovaný šátek. Boty nejsou čižmy, 
ale pŕece jsou navrapené. Na levé strane pekného obrázku je 
tužkou prikreslená svrchní část šohaje ze zadu, na níž vidéti ty- 
pické zastľižení vlasu a kordulku zdejší kratičkou a pestré vy- 
zdobenou. 

I. Kroj Lanžhotský (Podlužácký). 

19. Alois Folprecht z Lanžhota. Je to náš tehdejší 
študent z druhé tfídy, syn nadučitele z Lanžhota. Umél v kroji 
výborné chodit, neboť se tu narodil a \yrostl. Má. malý zdejší ši- 
ráček s tlustými zelenočervenobílými housenkami a pentličkou kre- 
pinovou nahofe. Strapec téchto „šmukú" je na pravé prední strane 
a za ním kytice krámských kvetú. Sváteční košile s neobyčejné 
dlouhými a širokými rukávy, jaké jsou na Podluží zvykem, je 



— 291 — 

svázána pod bradou a na pravé strane bílými stuhami. Vedie toho 
je kolem krku pestrý šátek uvázaný. Kratičká kordulka je zelená, 
červené lemovaná a má na levé strane ješté stuhu s ozdobným 
špendlíkem. Ohnivé červené nohavice mají modré šfiíirování. Za 
puntem zastrčen zase šátek, ale bílý, vyšívaný. Čižmy mají červe- 
nou ružici. Dlouhý červenofialo\'ý strapec, v letoch šedesátých mi- 
nulého století ob\7klý, se tehdy nenosil. Ted zase pfichází do 
módy. Vedie obrázku študenta nastínén zase pohled ze zadu, který 
naznačuje zvlá>té typický strih zdejší kordulky, (Obrázek nakreslen 
5. záŕí 1886). 

20, Rozára Bartošova z Lanžhota. Pekné dévče to 
namalováno také 5. zúri 1886. Obrázek ukazuje nám celou na- 
dýchanost a lehkost tehdejšílio podlužáckého kroje. Dnes lehkost 
ta lilavnô téžkými plyšovými a sametovými suknémi a hedvábný- 
mi fértúšky a téžkými šatky vymizela. Dévče má lehký, kvetovaný 
šáteček pod bradu, lehké rukávečky, jejichž obojku na záda spa- 
dajícího ovšem nevidét, modrou, červené lemovanou kordulku, 
modrofialovou hedvábnou širokou sukni, červenou pentlí dole zdo- 
benou, a široký bílý v pruzích \7šívaný a krajkami lemovaný fér- 
túšek. Na nohách jsou lehké čižmy a pod krkem pro vétší parádu 
ružová stuha. Bílá visí od obojku. 



Tím serie vétších obrázku Šímových ukončená. Pfece však 
setkáme se ješté nékolikrát v ostatních nákresech ŠímoNých s ce- 
lými figúrami krojovými. 

II. část. 

Menší národopisné studie ze Slovácka, hlavné 

krojové. 

Drahá část studií prof. Jos. Šímy pocházející také z let 
1885 — 1886, obsahuje menší studie krojové, kraslice atd. Ale 
i v této časti obsaženo je nékolik akvarelových i tužkových obrázku, 
celých anebo alespoň vétšinou celých figúr, zajímavých často rňz 
nými detaily. Dôležito je velice rôzne vázání ženského šatku 
v rôznych krajích Slovácka, jež pomalú v^ymizí — pro svou 
pracnost. 



— 292 — 

U vétšiny obrázku Šímo\^'ch dá se zjistiti, kdy byly malo- 
vány nebo kreslený, a bude dátum príslušné vždy pripoj eno. 

1. a) Ze zámku bfeclavského (4. záŕí 1886). Nežli jsme 
se vydali na cestu do Lanžhota z breclavského nádraží, zastavili 
jsme se na chvíli v Bŕeclavé samé a prohlédli si nejen v zámku 
tamním, v počátcích svých starobylém, sbírku parohu jeleních ne- 
obyčejné zajímavou, ate i zámek sám. Sírna nakreslil potom i za- 
jímavou véž zámeckou v zfíceniné pekné napodobenou. 

ľSIarné jsme ovšem v Bŕeclavé hledali matovaného slovácke- 
ho domku, jak jej pred více než 30 lety (r. 1850) J. Manes byl 
namaloval. Na levém brehu Dyje bylo sice ješté nékolik domkú 
se „žúdryS slamou pokrytých, ale pomalování jim scházelo. To 
jsme videli až v Lanžhoté. 

1. b) Tu v Lanžhoté (5. záfí 1886) nakreslil si Šíma ty- 
pický dom e k z dej ši, který mél pomalovanou „žebráčku", jak 
tady žúdru ŕíkají i latkový (hontový) plutek kolem a pred okny 
t. zv. „lešení" pro vinnou révu, jak již Mánes na svém obrázku 
bŕeclavském je namaloval. 

2. Jan Gmol z Dol nem čí v halene e. Na dvou tužko- 
vých kresbách je tu načrtnut studentík náš v Uh. Hradišti z první 
tfídy a sice 22. listopadu 1885. Studentík ten 'je, jak již pri obraze 
16. 1. časti uvedeno, nyní odborným učitelem kreslení v Príbore. 
Náčrtek ukazuje výborné halenu kroje nivnického i „širáček". Ha- 
lena má výložek trojbarevný (náčrtek prvý) a dlouhý visutý límec, 
tu „hazucha" zvaný, se širokou tmavou obrubou na dolením okraji 
(náčrtek druhý). 

3. Tužkový náčrtek kožu cha z Dolné ničí. (Josef 
J e že k) (13. záfí 1886). Kožich jest tu krátky dubenný a má 
v pravo i v levo vzadu z kužiček zelených a červených zvláštni 
príkrasu, kteráž v levo od hlavního náčrtku je ješté zvlášt nastínéna. 

4. Na druhé strane pŕedešlého náčrtku je tužkou vyznačeno 
pekné „šňúrečkování'' ze ženské černomodré soukenné kor- 
dulky z Nové Vsi u U h. Ostroha. 

Šňurečkování lakové, tu „stromek" zvané, býva na pŕedni- 
cích kordulky a jest jasné červené do oranžová. Prostrední část 
jest však stehy vyšívaná. Nad tím pak jsou na každé strane ony 
kaderavé „kyty'', to jest velké strapce, které tak krásne zdobí 
prední i zadní část zdejších kordulek ženských i mužských. Mate- 



— 293 — 

riál na šňurečkování i kyty jest takzvaný kamrhól (Kameelhar). 
to jest drsná srst velbloudí. (Xáčrtek nakreslen 29. listopadu 1885, 
kdy malována Terka Kusákova, obrázek 18. z časti I. Šímo- 
^*ých studií. 

5. Tomáš Friedrich z Vracova. Akvarel tento patril 
by vlastné do časti 1. Obsahujeť celou figúru našeho tehdejšího 
žáčka první tfídy gymnasiálnl v Uh. Hradišti, nynéjšílio úfedníka 
pri dráze v Kyjove. Hoch vyobrazen v typickém vracovském kroji 
z modré šerky. U kabátce (lajblu) jsou červené AŤložky. Také ši- 
ráček se „šmuky'', červenými to housenkami a žlutou krepinkou, 
jest pro kroj vracovský na moravském Slovácku jedinečný a vý- 
značný. 

Zdejší kroj pokladá se totiž za staropruský nebo švábsky, 
privezený sem ve století 17. osadníky nemeckými, ktefí opustený 
Vracov tehdy osadili. (Obrázek malován 18. listopadu 1885). 

6. Náčrtek slavnostního „guláče" lanžhotského. ,(tu- 
láč" lanžhotský jest starodávni klobouček s úzkymi stfeškami. 
obemknutý dole ,.šmuky" a „krepinkami". nahore pokrytý cele 
krámskými kvety a zakončený „štrosem"', to jest pštrosím pe- 
rem, na konci malou kuličkou zatíženým. Tyto štrosy nosí se na 
Podluží (Bfeclavsku) místo severnejších kosírkú (bílých per kohou- 
tích). Pod náčrtkem guláče jest slabý náčrtek koníka na pastve a 
pasáka n neho ležícího. (Náčrtek pochází z 5. záŕí 1886). 

7. M už á k z Bor sova u Kyjova. Tužko\-ý nákres hlavy 
staršího muže. Zajímaw jest typ muže a potom charakteristický, 
starodávny zdejší účes vlasu. Xyní už se málokdy a jen u starých 
lidí vída. Rozdelení vlasu jest uprostred, česaní pfilehlé a uši úplné 
zakrývající. (8. záŕí 1886). 

8. Svoboda František ze Strážnice. Je to žák z naši 
tehdejší prMií tfídy ve svém strážnickém kroji letním, pfes to 
že na hlavé je „beranice-' s černým stŕapcem. Košile má ty- 
pické, otevŕené ruká\T, kordulka je kratičká, kvetovaná a noha- 
vice mají starodávny „punt" (poklopec). Tužková kresba tato patrila 
by také do L časti pro svoji propracovanost. Hoch je neobyčejné 
„trefen". (18. hstopadu 1885). 

9. Vázání šatku dívčího v Starém ^lésté u Uh. 
Hradí š té. Šátek ie na hlavé Heleny Novákové, o níž v 1. časti 
(obr. 1.) byla reč a ukazuje vázání z pŕedu. Vázání to pomalú mizí. 



— 294 — 

10. Totéž vázání (staromés tské) z levé strany. Oba 
dva výkresy jsou tužkové a ze dne 21. listopadu 1885. 

11. Barabáš František z Vracova, také žák první naši 
tŕídy. Tužkový nákres celé postavy, tentokrát v kordulce sou- 
kenné (tmavomodré). Ozdiibky u šušku a u kapes jsou zvlášť vedie 
a v barvé namalovány, neboť jsou pro tento kroj velmi typické. 
Širáček se šmuky a boty s „kytkami", ružicemi modrými doplňují 
kroj. Rázovitý hoch, který nyní je nadučitelem v Medlovicích, je 
dobre vystižen. (5. listopadu 1885), 

12. Svatebni čepec zámožných nevést z Ratiš- 
kovic. Čepec ten, namalovaný na rubu nákresu pŕedešlého, nosí 
se od mladých žen pri čepení a nejaký čas po nem pod šátkem 
„zarejdéným" (zavázaným). Jest jako jiné čepce na Milotsku a 
Dubiiansku u Kyjova, ale bohaté barevné vyšitý, s tylovým 
zadkem. 

13. Stépán Záhradka z Dubnan. Tužkový náčrtek 
hlavy bývalého vojaka dubňanského, jehož odznakem je tu černý 
hedvábný šátek na krku. Na náčrtku jest charakteristický účes 
vlasô, klobouček se šumky, kosírka však tento nemá, neboť Zá- 
hradka byl tehdy ženat. Tváf je rázovitá. (8. záŕí 1886.). 

14. Anežka GahlovázHračovic. Zase tužková 
kresba a sice na rubni strane pfedešlé kresby. Pekná hlava sta- 
rostovy ženy se šátkem nedélné uvázaným a pro zdejši kroj 
zvlášté význačným. Nosi tu totiž vdané ženy vlasy v jelítko- 
vitých vodorovných „obale n k á ch" a ty je znáti i na 
nedélním vázání šatku. Ostatní kroj : kordulka i rukávce se spa- 
ditými rukávy jsou jen naznačený. (14. záŕí 1886.). 

15. Pasáček Josef Pilka z Hráčovi c. Pasáček ten, 
tužkou načrtnutý v halence, jest význačný svou sedíci pósou 
(14. záŕí 1886.). 

16. F o r m ň s e k Josef z P o d o 1 í (u K u n o v i c). Zase náš 
malý študent ze zadu a v kožiše. Ale není to b 11 ý kunovský 
kožich, jaký se nyní nosi i v Podolí; takové nosi lidé jen stafí. 
Mládež nosí hnedé dubenné kožichy, ovšem s bilou berán- 
činou kolem krku a v pŕedu, A takový kožich má i Formúsek. 

17. Týž hošik z pŕedu. Vidéti dobre bílou beránčinu 
kolem krku i v pŕedu na zpusob dámske „boy". Tento i pŕed- 
cházejicí náčrtek jsou kresby tužkové ze dne 20, záŕi 1886. 



— 295 — 

18. Babuša Gernňškova z Hráčovi c. Tužkový 
nákres velké, pekné a výborné trefené hla\y dévčete hračov- 
ského vyznačuje se obzvlášté svýra charakteristickým d i v č i m 
vázánim šatku v Hračovicich a sice svátečnim. Že je neobvčejné 
zajimavé a starožitné, pozná se na prvý pohled po jeho jedno- 
duchosti (14. zári 1886.). 

19. Anežka Gahlová ze zadu. Náčrtek tužkový uka- 
zuje hlavné nedélni vázáni v dané ženy s vodorovnou, jelitko- 
vitou „nátéstoa" (obalenkou). Ostatné i zvláštni zdejši kordulkv 
s hustým vyšívaním vzadu nad četnými šúsky a rukávce se spa- 
ditými rukávy jsou dosti vyznačený (14. záfí 1886.]. 

20. J an Mazňrek z Nového Poddvorova. Celá figúra 
tohoto „slováckeho Hanáka", našeho tehdejšiho studentika, 
nyni učitele ve Velké u Strážnice, nakreslená je tužkou. Širáček 
opentlený, černý šátek na krku, „lajbl" (kabátec) s dvouŕadovými 
knofliky a jednoduché nohavice charakterisuji dobre všední kroj 
z okoh Čejkovic za doby tehdejši. Lajblik je tmavošedý, noha- 
vice svetlejší. (25. listopadu 1885.). 

21. Ľudmila Paškova z Kunovic. Tužková 
kresba dívčí hlavy v neobyčejné zajímavém zdejšim svátečnim 
vázáni šatku. Pŕipominá z pŕedu nápadné na egyptské síingy : žel 
Bohu. že tu na Kunovicku prestáva se nosili, nebof jest velice 
umelé a pracné. Ostatné i zdejši „lajbľ (kabátec), tvarem ty- 
pický, jest na výkresu vidéti (15. záŕí 1886.). 

22. Náčrtek zadního pohledu na pfedešlé vázáni 
šatku (15. záŕi 1886.) doplňuje výkres pŕedešlý. 

23. Jan Paška z Kunovic. Tužkový náčrtek otce 
pfedešlé divčiny v kožiše starých lidi. Kožich jest pňvodné bilý 
a pekné zdobený černými kužičkami. rudočervenými „ premy \ 
kolem kraje čerňou beránčinou a béloskvoucim pŕehrnutým lim- 
cem beránkovým kolem krku (15. záŕi 1886.). 

24. Tom á š Miklík z Kunovic. Tužková kresba našeho 
studentika. Hoch jest jen v gat ich konopných, má zdejši 
úzkou zásterku, jež se nosi zde ke gatim. v kosili význačného 
zdejšiho strihu a charakteristické zdejši kordule s hustou radou 
olovených knofličkú na pravé, svétlemodrým šĎĎrečkováním na 
levé strane a červenými .kytkami" (strapci) u krku a u kapes. 
Obyčejná beranička doplňuje odev (25. Hstopadu 1885.). 



— 296 — 

25. Marina V í t k o v á z K u n o v i c. Velmi krásna, 
tužková kresba, podávající peknou tvár mladé ženy v kroji 
svátečnim. Šátek je uvázaný na „rožky", jimiž liší se odvá- 
žaní dévčat svobodných (viz obr, č. 21.). Rožky jsou totiž dráténá, 
čtvercová „obalenka", do níž jsou na temeni hlavy vdaných 
žen vpletený vlasy v kroji kunovickém. Obalenka ta je zfejma 
i pod šátkem, ať všedné, at nedélné uvázaným. I nedélni vázání 
šatku u vdaných pripomína na sfingy. Vedie toho je na kresbe 
pekné propracována modrá, hedvábná kordulka zdejší se zelenou 
pentlí kol výstrihu a červenými kudrnatými „kytkami"' u „pred- 
niček". Také zajímavý tvar zdejších rukávcĎ, pro celé okolí Ku- 
novic význačný, je podrobné vyznačen (21. listopadu 1885.). 

26. Giprys Michal z Lanžhota. Výborný tužkový 
nákres hošika lanžhotského ve všedním obleku. Klobouček bez 
kosárka, konopná košile s krátkymi rukávy, jak se v tom 
kroji na všedno nosí a široké, konopné ..gaté" a ovšem boty : 
toť jest celý všední kroj podlužácký (4. záŕí 1886.). 

27. Anička Bane sova z Lanžhota. Náčrtek ma- 
lého „b á b e č k a" (déťátka) lanžhotského v charakteristické zdejší 
čepičce („pupiné") kvetované s velkou frčí (mašlí) na temeni. 
Dévčátko to as roční má šatečky v celku a na rukávečkách malé 
krejzlíčky (5. záfí 1886.). 

28. Náčrtek dévčetev„šubé''avrožkách. Je 
to tužkový náčrtek družičky, mající na hlavé čepicovité rožky 
a kolem nich šatku starodávnou, jaká se nyní již zŕidka a jen 
o svatbé a pohŕbech nosí. Slávnostní kabát ,šuba" bude ješté 
v pozdéjšim čísle vyznačen. (Obrázek bez dáta.). 

29. Na rubu pfedešlého obrázku vkreslen tužkou konec 
šňňrování lanžhotského z nohavíc podaný v čísle 68. Pak jsou 
tu motívy z lanžhotského obojku se srdcovitým ornamentem, jen 
po roku 1860 se v Lanžhoté vyskytujícím, a dole pohled na 
Buchlov od Uh. Hradišté (15. záŕí 1886.). 

30. Apolena Lenkovičova z Lanžhota. Velká hlava 
dévčete v „rožkách" tužkou nakreslená. Slávnostní rožky jsou 
bez šatky, jak nosívají se o „hodech ' aneb o velkých svátcích. 
Na dolejším okraji jsou i ze zadu naznačené. Také význačný účes 
zdejších dévčat na „rozmárinku" je zrejmý na profilu dívčíra. 
Kol krku nastinén obojek a rukávce s kulatými rukávy zdejšhni 
(5. záŕí 1886.) 



— 297 — 

31. Tetička Tučko v a z Lanžhota. Tužkový 
nákres zdejšiho ženského bilého kožíšku, jaký nosí se již na celém 
Kyjovsku, Hodonsku i Bŕeclavsku. Kolem krku u rukávň a na 
fráčkovité preložených šúscích jest černá kudrnatá beránčina. Na 
hlavé má „tetička" šátek na Jianačku", jak dfive nosívaly starší 
ženy. (6. záfi 1886.). 

32. Týž kožíšek ze zadu. Vidéti na ném pekné, fráčko- 
vité preložení šäskň, na pravé strane provedena. prepracovaná 
beránčina, kolem níž jest ješté černý ,prém" kožený. Na šňsku 
jsou dve pekné ozdúbky kožené, t. zv. „móry", od nichž každé 
visí dolô kožený strapec (6. záfi 1886.). 

33. Anička Zahrádkova z Dubňan. Tužkové 
naznačení zdejšiho charakteristického „zarejdéní" Cvázání) šatku 
a sice nahore z predu. dole z boku. Také pekná tvár! (8. záfi 
1886.). 

34. K a š p a r Hanák z Dubňan. Sedící postava „mu- 
žáka" (ženaténo muže) v bílém zdejším kožiše se širokým černým 
beránkovým límcem a „buchtičkami"' na pokraji pŕedníra a spod- 
ním. Buchtičky jsou bilé a černe čtverečky, kožich lemující. Vý- 
kres tužkový. (8. záŕí 1886.). 

35. Štépán Záhradka z Dubňan. Tužkový nákres, 
znázorňující nosení haleny, když neprší. Vyznačen širáček, šátek 
na krku — znak odvedeného — krátka zdejší kordulka, košile se 
širokými rukávy, šňôrované nohavice a boty s „kytkami". 

36. František Mléčka z Ku novic Hlava malého 
hošíka ve svetle šedém. tehdy oblíbeném širáčku s kvítím a ko- 
sírkem a naznačenou zdejší kordulkou (tužkou). Na druhé polo- 
vici načrtnuto — též tužkou — dévče kunovické v kožiše a šatku 
uvázaném na „babušu" (na všedno). (19. záŕí 1886.). 

37. So h aj z Luhačovic (dle náčrtku Jos. Klvané\ Starý 
kroj luhačovský! Sohaj má na hlavé typický, rovnostŕíškový klo- 
bouček s pávím pérem, kordulku zdejší s mnohými knoíličky. 
široký opasek, nohavice šňňrované (šňúrování vyznačeno podrob- 
néji v pravo) a čižmy s dlouhými strapci v pŕedu. Kroj ten — 
bohužel — již skorem úplné vymizel. Výkres tužkový. (20. záŕí 
1886.). — 

38. Francka(Pavlicova) ze Sta r. Mesta u Uher. 
Hradí š t é. Velká tužková kresba hlavy, na níž propracováno 
všední vázání šatku ženského „na babušu" (21. záfi 1886.). 



— 298 - 

39. Totéž vázání ze zadu. (21. listopadu 1886.). 

40. Vyorálek Tomáš z Bŕezolup. Tužkov]^ ná- 
kres mladého hocha (nynéjšího mestského fysika v Uh. Hradišti), 
jímž znázornén hlavné flanelový bílý „lajbl" s červenými výložky, 
jak se tu nosíval na podzim mladými a na svátek i v lété star- 
šími lidmi. 

41. Tomáš Blaha ze Sta r. Mesta. Tužkový ná- 
črt ek stafika v kožichu, kde hlavné význačný jest starodávny, 
slovácky klobouk z okoU Uh. Hradišté, jaký se již v letech 
osmdesátých málo nosil. Mánes jej má na svém Postavovi z Bŕezo- 
lup! (10. záŕi 1886.). 

42. Anička Poláškova z Dolnémčí. Tužkový 
nákres dévčete ze zadu v slavnostnim vázání šatku, jak jej dívky 
v nedeli nosi. Jednoduché vázání to je pro Nivnicko význačné a 
zároveň starožitné. Ostatné vidéti na nákresu i neforemnost zdej- 
ších dlouhých kordulek a pekný tvar rukávce (12. záŕí 1886.). 

43 Rňzné motivy z dubňanských úvodnic 
afértúškťi vyšívaných. Jest to celá rada starožitnéjších 
motívu výšivkových z úvodnic, které bývaji pekné vyšitý červenou 
pŕízí v pruhu uprostred a peknými rohy na koncích. (Nedatováno). 

44. AničkaHanusová z Kvačic Akvarel dév- 
čete ze zadu. Podáno tu zase hlavné vázání šatku „na ocas", 
ponékud .podobné svátečnimu vázání z Dolnémčí v č. 42, ale 
mající kolem čela vénec z koncu šatku. (Na Jihlavskú dévčata 
dosud nosí podobné uvázaný!) Modrá kordulka hedbávníi, jak se 
na Ostrožsku nosí o svátcích s červeným šňôrováním a červe- 
nými „kytkami", je dobre viditelna. (12. zárí 1886.). 

45. Na rubu obrázku pŕedešlého vyznačeno jest u ražných 
formiček, jak vyšitý bývalý na límcích hradištských a 
kunovických šorcň a fértochô. Pŕes jemné límcové fal- 
díčky (vrapy) preši valy se velmi pekné na fértoších bílých hed- 
bávem žlutým a na černých šorcích pestré a velice umele zcela 
zvláštni formy, jež na tabuli 45. schematicky jsou vyznačený. 
Umélost lakového vyšívaní pŕes faldíčky je zvlášté v Anglii velmi 
cenéna a tam známa pôde jménem „smock". Na Slovácku, kdež 
i v horách je rozšírená a také na Uher. Slovensku, rýchle zaniká. 
Nahražují ji nyní rúzné, pestré, široké tkanice do límcô všité 
(9. kvéten 1886.). 



— 299 — 

46. Rúzné barevné výkresy, a) Dve výšivky ze 
Sta r. Mesta a sice jedna na výrez (zvláštni ažúr, pro Slovácko 
význačný), jedna jednoduchá jen na stehy kfižkové. b) L i m e c, 
šorce vyšitý barevné (vlnou) tak. jak v pŕedešlém čísle bylo po- 
védéno. Formička slove, tuším. ..na hrubé kluče". c) ..Š muk'' 
z hanáckoslováckého širáčka z N o v é h o P o d d v o r o v a. (Srovnej 
č. 20.). Širáček má nad stŕíškou 8 pestrých kulatých „housenek", 
pak červenou, vzorkovanou pentli a nad ní úzkou bíločervenou 
krepinku, stŕíbrnénou nitkou prepletanou, Širáčky takové i na 
Čejkovsku. kamž Poddvorov patrí, mizí (25. listopadu 1885.). 

47. Kordulka mužská z Jarošova. Pekný barevný 
nákres kordulek zdejších z pŕedu i ze zadu. Zvétšené nakreslená 
„kapca" korduly a konec pfedníčky u krku, takže dobre vidéti 
i limec i četné dlouhé dírky. Zvlášté je zajímavé zdejši šíiúreč- 
k o vaní v červeném a modrém ..k amrh ó lu", (Kresleno 16. 
listopadu 1885.). 

48. Vyšívaný strední pruh z ú v o d n i c e staro- 
mestské. Vyšívaní barevné naznačené. Strední pruh vyšit 
vlnou a pošit bôstkami — lesklými patáčky. Vedie toho úzke 
proužky žlutočerveného vyšívaní hedbávného. Uvodnicim ovšem 
zde í-ikaji , plachta". (27. srpna. 1886.). 

49. Sňurečkování na kor dule staromestské. Šňô- 
rečkování zdejši je úplné shodné s jarošovským. (Srovnej č. 47.). 
Tuto v prirozené velikosti barvou prevedená „kapca* a tužkou 
v prirozené velikosti nakreslen jeden ^tulipán', jak bývají tri na 
zádech kerduh. Vedie toho naznačený i skupinky žlutých knoflíčkú 
na pŕedu kerduh zdejších. (17. listopadu 1885.). 

50. Popis (stručný) kroje staromestského a jeho 
o d r fl d a kroje k u n o v i c k é h e. Pri prvém vyznačen jest pekné 
pérokresbou starodávny zdejši klobouk, o némž v čis. 41. byla 
reč. (Bez dáta, ale z roku 1885.). 

51. Sňurečkování mužské korduly z Dolnémčí. 
Prevedene tužkou, částečné barvou. Vidéti zrejme, jak zdejši 
sňurečkování jest mnehem jednodušší než na Hradištsku, ale 
pfece zajímavé. Sňurečkování slováckeho dalo by se valmi dobfe 
i na rúzné moderní veci látkové (polštáŕky, halenky, pokrývky) 
použití a zasloužilo by si pozornosti dŕive, než vymizí. Na nehavicich 
kromé Bŕeclavska, Kunovska i Vlčnovska již silné hyne. (Bez 
dáta.). 20 



— 300 — 

52. V ý š i v k a (barevná) z Jarošova, ze ženských rukávec 
a jiná z B or š i c. Obe jsou na výrez. Boršická má velké kno- 
flikové výrezy, pro Polešovský kroj význačné. (Bez dáta.). 

53. Šňôrečkování ze ženské kordulky hedvábné 
uherskoostrožské. (Srovnej č. 44.). Sváteční, hlavné dívčí 
kordulky zdejší jsou z modrého hedbáví často kvetovaného, jak 
Šíma barevné v čísle tomto vyznačil. Tužkou nakreslil vedie 
v pŕirozené velikosti strední a boční šíiňrečkováni na zádech, vždy 
rudé červenými šňôrečkami provedené a to velmi pekné. (19. kvétna 

1886.). 

54. Motívy kraslíc. Motívy tyto starodávne, nyní jíž 
nikde neužívané, pocházejí z Popovic u Kunovíc, z Dolnémčí, 
z Ostroha, z Louky, Slavičína, z Chýlíc, Blatnice, Hlu- 
ku a z Ostrožského Predmestí. Provedeny jsou tužkou, 
nékteré barvou vyznačený; všude však barva napsána. Zvlášté 
zajímavá jest krashce z Popovic s figúrami ženskými, ornamen- 
tálními. (Bez dáta). 

55. Strední tulipán ze ženské všední kordulky novoveské. 
Všední kordulky jsou černe, soukenné a z pfedu i na zádech 
pekné červeným kamrhólem šňňrečkované Šňurečkování na polo- 
vici zadního „tulipánu" podrobné tužkou vyznačeno. Srovnej 
též č. 57. (19. kvétna 1886). 

56. Kordulka staromestská dívčí a kordulka ratiškov- 
ská dívčí, obé dvé naznačený tužkou z pfedu i ze zadu a vše 
popíšem poznačeno. (Bez dáta). 

57. Šňurečkování na ženské soukenné kordulce 
z Nové Vsi u Uber. Ostroha. Tužkou nakreslené šňúrečko- 
vané „tulipány" na zádech ženské kordulky, a síce prostrední a 
postraní. Také „kapca", která býva vyšitá fetízkovým stehem, 
jest na obrázku naznačená. (Srovnej č. 55). 

58. Tužkový náčrtek tetičky Poláškové, „pudmístfeny* 
v Dolnémčí. Náčrtek ukazuje hlavu ženy v profilu a zvlášté 
názorné zdejší jednoduché nedélní vázání šatku, ovšem ženy v da- 
né, tedy s „obalenkou", která v kroji tom je jako kopyto a ostfe 
na temeni hlavy je zfetelná. Svobodná dévčata jí ovšem nemají 
a proto jsou na temeni kulatá. Srovnej č. 42 (13. záŕí 1886). 

59. Šňurečkování na nohavicích z Kunovíc. Jemné 
a husté zdejší šňurečkování, neobyčejné pekné, ze svetle modrých 




— 301 — 

heďbávných sňňreček, jest tu pečlivé tužkou v pfirozené velikosti 
nakresleno a sice z pŕednic nohavíc, t, zv. „kap e c". Staré slo- 
vácke nohavice zapínaj í se totiž vždy po starém zpusobu t. zv. 
„puntem". to jest poklopcem. který na pravé i levé strane má 
otvory, t. zv. ^kapcy". (Srovnej tab, 66.). Kolem téclito otvoru býva 
nejkrásnéjši šiiúreckování. Vzadu nohavíc jest vždy jen malá ozdúb- 
ka. jak i na tomto obrázku v pravo vyznačená. Šäärečky drobné 
i širší, prostrední, si kunoňčtí krejôí upravovali sami. Vedie 
obrázku jsou rúzné poznámky Šímovy, týkající se jeho dŕívéjších 
slováckych kreseb. 

60. Xáčrtek tužkový cliasníka z Ku no vie vkožišea 
rozložený náčrtek pentlení kunovíckého. (Srovnej č. 6. I. část). 
Nad pentlením ATznačeny jednotlivé součásti pentlení toho zají- 
mavého: první t. zv. klobouk. druhé t. zv. „pentle", tretí t. 
zv. „vene c", rtvrtá t. zv. ,ká nka". pátý t. zv. „šili ó n" a šestý 
t. zv. „rúže*. Ovšem poŕad vlastního upravovaní je jiný než na- 
kreslen. Nejprve pfijde klobouk. pak pentle visuté, na čelo kánka. 
do tyla šilión, rúže na boky a nahoru véneček korunko\itý. Vedie 
náčrtku pentlení kunovíckého jest i schematický náčrtek pentlení 
ostrožského. 

61. Sňúrečkování z mužské kor dul y kunovické a 
sice t. zv. „strom e k" na levé strane pŕednice a kousek stojaté- 
ho límce korduly. Tento je částečné barvami podán, aby chara- 
kter byl zfetelný. Stromek ovšem jest jednobarevné nakreslen 
i typické zdejší olovené knoílíčky u korduly. 

62 Šnúr ečkování na zádechkunovské korduly a na 
kapsách. Sňúrečkování kroje kunovíckého jest nejpracnéjší a 
nejhustší. To vidétí i na dodatku tomto ke sňúrečkování pŕede- 
šlých tabuli (15. záfí 1886). 

63. Rúzné*náčrtky: „košule" muténské, modrých noha- 
víc muténských s pekným šnúre čkováním. jež částečné i barvami 
naznačeno a to na pfedú i v zadu. Konečné je tu i nákres „ha- 
leny kabátové" uher. Slovákú ze Súce, kteŕí r. 1885 na pouf 
chodiU na Velehrad. 

64. Zadní ozdoba vyšívaná na lanžhotských no- 
havicích. (Srovnej č. 68.). Tužko\-ý nákres modrého vyšívaní na 
zdejších čen^ených nohavicích. 

20* 



- 302 — 

65. Výzdoba šňúrečková z iiné kordulky kunovické. 
Je to dľiihá variace zdejších „stromkú-'. Také „kapca" a „pán" 
č. „tulipán" na zádech jest ponékud odchylný, jednodušší než 
v č". 62. (15. záfí 1886). 

66. Barevný obrázek celé korduly kunovické 
z pŕedu i ze zadu a kapsy, kde vidéti i pekné, červené zdejší 
„kytky" (tŕapce) kadeŕavé na kordulce. V levo tužkou nastínény 
i nohavice a zvlášté zapínaní ,.puntu", t. j, slováckeho poklopce 
na nohavicích. 

67. Látka z fértuškô v Boršicích, vedie náčrtek žen- 
ské kordulky z pfedu i ze zadu. Látka vyznačená barevné. Je to 
stará, kvetovaná látka ,.harasová'' se vzorem protkávaným na čer- 
vené pňdé. Kordulka je ve fouda brokátová. 

68. Šfiúrečkování „kap e c" na nohavicích lanž- 
hotských, tady „cifrování-' zvané. Pekné šňúrečkování tor 
jehož vrchní zakončení je v čís. 29. (na kraji), jest jen naznačeno 
tužkou. Jen dole nastínén kousek nohavíc barvou cinobrovou a 
šňúrečkování barvou modrou^ 

69. Podrobnosti „kožucha" mužského z Kunovic. 
Tužkou naznačený hlavné výzdoby kužiček barevných v pŕedu a 
u šôskň. (15. záŕí 1886). 

70. Šňúrečkování na nohavicích z Jarošova u Uh, 
Hradišté. ŠňĎrečkování to je zase jiné než pŕedešlé a sahalo — 
modré nebo i černe na černomodrých nohavicích — až skorem 
ke kolenúm. Bohužel již téméŕ vymizelo, 

71. ]^Iotivy výšivkové z lanžhotského „obojka" staré- 
ho a dole „vydrovka'' čili „aksamitka" z Dolnémčí. Tužkové 
výkresy. 

72. Náčrtek pro šňúrečkování z Jarošova, zadní strana 
(značka a), vedie toho širáček a lajbl ze Strážnice (značka b] Jedno- 
duché náčrtky tužkové. Lajbl strážnický byl ovšem černý. 

73. Fértňšek z Boršova u Kyjova. Tužko^^ výkres 
polovičky vyšívaného fértôška do „slinku" šitého, t. j. s prostŕed- 
ním umelým švem, t. zv. „stinkem-, takže leva polovice ve vý- 
kresu podaná se soumérné na pravé strane opakuje. Starší a je- 
dnodušší halouzka i rohový kvet, ale vkusná. (10. bŕezna 1886). 

74. Fértúšek z Vlkoše, zase stínkový. Leva polovice s na- 



I 



— 303 — 

značením barev. Co je tužkou nakreslene, značí bílé A7šívání. 
(10. bŕezna 1886). 

75. Fértúšek z Ratiškovic ,do stínku". Bohatý íertä- 
šek v poloviční velikosti s naznačenými barvami Bílé časti jsou 
zase na vétšiné obrazu tužkou naznačený. 

76. Pruh fértúšku dubňanského v pfirozené velikosti 
a v barvách. Typické jsou zejména jabhčkové a srdcové i ,dub- 
kové", j. dírkové, zvlášté pak rázovité svrchní „pálkové" kvety, 
bílé, pahnetovité, jimž na Kyjovsku fíkají „ratiškovjáky". 

77. Týž pruh, ale celý zmenšený a barevný. 

78. Pruh z fôrtňšku dubňanského, velmi bohatého 
v poloviční velikosti v barvách. Zejména krásne jsou vrchní za- 
končující kvety pruhu a spodní formička „räžičková". (18. února 
1886). 

79. J iný pruh z fértúšku dubňanského, v barvách, 
v pfirozené velikosti. I u toho jsou jako u všech pfedešlých na- 
značený rozmery, stehy a názvy vyšitých motivň. 

80. Na rubu predešlého výkresu nastínéno barevné jedno- 
duché vlnené strední vyšívaní z úvodnice z Jarošova 
u U h. H rad isté. 

81.]^Iotivy a poznámky k rôznym výšivkám: k dýn- 
ku čepce z Kvačic, obojku z Dub ň a n, mužské kosili (pŕedni- 
cím) z Ratiškovic a fértúšku z Ratiškovic, který podobá se 
úplné dubňanským. Náčrty tužkové. 

82. Ďalší motivy dubňanských výšivek a sice a) z ru- 
kávcú a b) z fértuškú. Nákresy tužkové. 

83. Názvosloví rúzného vyšívaní: a) z Lanžhota. 
b) z Dub ň a n. Velice zajímavé názvosloví s príslušnými nákresy. 
Dnešní generace nezná v Lanžhoté vyšívaní na starých šatkách 
a obojcích a vDubňanech na starých fértúšcích.Za své ná- 
všté^T r. 1886 zachytih jsme mnoho u staré švadleny. 

84. Kraslice od Uher. Ostrohu (z Nové Vsi a Chý- 
li c). Barevné obrázky! Jsou tu jednak vzácne staré motivy na 
černe púdé, jednak nové,mozaikové kraslice, začátkem let SOtých 
min. stôl. od malífky kraslíc staré Bartýsky v Nové Vsi vynaleze- 
ných. Tehdy ješte nemalovaly se anilinovými barvami, nýbrž jen 
bíle, žluté, oranžové, červené a pozdéji i černe. (25. února 1886). 



— 304 — 

85. ^lotivy kraslíc z dédin: Slavičína, Znorov, 
Derl'lí, Predmestí Ostrožského, Dolnémčí, Hluku a 
Gahnova. Jsou to vesmés motívy starožitné, nyní jíž neznáme, 
protože neužívané. Zejména dúležity jsou motí\T/' z Gahnova 
v Dol. Rakousích, nyní ponémčeného. Slavíčínský motív je již 
valašský. (20. kvetná 1886). 

86. Ďalší motívy kraslicové z Nedachlebíc, Ko- 
stelan, Popovic, Derflí, Boršíc, Muténíc, Dolnémčí, 
Zlína a Korytné Muténské jsou vyleptané „ša j vo s trém" (lu- 
čavkou) na červené púdé. Všechny pak jsou velmí starodávne, 
zvlášté popovické. Zlínské jsou jíž také valašské. (20. kvetná 1886). 

87. Ďalší motívy kraslicové z Dolnémčí, Chylic 
Dubňan, Boršova a Hluku. Dubňanské a boršovské 
jsou zase leptány lučavkou na červené pude a príbuzný tamnímu 
vyšívaní. (22. kvétna 1886). 

88. Z hanáckého lajdíčka z Loučan(u Náméšté). Laj- 
díček (ženská vestička) červený a na ném krásne vyšité výzdoby 
hanáckým zpusobem u ,,prorámkú", provedeno v barvách. Vedie 
toho tužkou nakreslen vyšitý límec hanáckého „fértocha" bílého, 
rubač a vyšívaní na zádech hanáckého „oplíčka". (3. záfí 1886). 

89. Vyšívaní z Chylic u Ostroha. Barevné podáno 
kŕĺžkové vyšívaní na mužské kosili (malého hocha) a kousek žen- 
ského obojku, kŕĺžkové vyšívaného. Tužkou naznačen kousek vy- 
šívaní na límci mužské korduly zdejší. (3. února 1886). 

90. Motívy o b rovná vek od B r n. Klobouk. Již v úvo- 
du uvedeno, že naše první návšteva r. 1886. platila olomúcké 
trojici Wanklovi, Wurmovi a Havelkovi. Ve vikárce Wurmové 
uvideli jsme na sténé namalované obrovnávky, které malovala žena 
z Klobúk, krajanka vikáfe Wurma Francka Pilátotova. Šíma na- 
maloval si je ilmed(l. záfí 1886) barvami, a jsou tyto malby nejen 
velmí krásne, ale, jak již v úvode ŕečeno, také velmi dôležité. Zaslou- 
žily by zvláštního vydaní, aby na Klobúcku zase oživlo pekné ma- 
lování starodávnych obrovnávek. Motívu je 5 pruhových a jeden 
véneček v barvách: zelené, červené, modré a malo žluté, 

91. Podrobnosti haleny a širáku v Dolnémčí. 
V barvách naznačen tu typický výložek modro-červenočerný hale- 
ny kroje nivnického, k némuž Dolnémčí patrí a dále charakte- 
ristická obruba límce (hazuchy) vysutého z téze haleny. Obojí je 



— 305 — 

v pŕirozené velikosti. Výložky halen pri jiho\"ýchodm hranici mo- 
ravské skládají se z rfizných bare\Tiýcli sukének, nejspíš to byly 
druhdy bar\'y \Tchnosti. 

Tretí barevná drobnost jest na této tab. ,,šmuk" z klobouč- 
kii dolnémeckého. Dole jest 5 pestrých housenek, pak „krepinky" 
a nejvýš červená pentlička vzorkovaná. V pfedu širáčkii ze všech 
téch součástek je ndélaná „kšička" dolô visící. (24. listopadu 1885). 

92. Vyšitý ^punt" (pŕednička) z mužské sváteční ko- 
šile lanžhotské. Velmi jemné a podrobné pro vedené červené 
ploché vyšívaní lanžhotské na svátečních tenkých kcšilích býva 
zvlášté u mládeže čer\^ené vy ši to a sice rázovitým zdejším orna- 
mentem, u Šímy ovšem starožitným. Všední košile konopné bývají 
vyšitý jen „vrkňčkovým stehem' (16. prosince 1885). 

93. O brov návka pestrá z La n žh o ta. Velice vkusných 
obrovnávek téch již v Lanžhoté a okolí skorem nevidét a pfece 
byly tak veselé a krásne a patfily ovšem k matovaným žebračkám 
a síním chalúp podlužáckých. K obrovnávce té, která ve Svéto- 
zoru r. 1886 str. 829 uvedená omylem tiskovým jako strední pruh 
ze staré koutnice z Dolnémčí (zaménéno s vyobrazením nad obrov- 
návkou, kteréžto je z oné koutnice). pŕidán jest ješté náčrtek pekné 
starodávne postele (postranice a pelest) z Lanžhota a díevéné- 
ho sloupu, kterýmž podepren hla\Tií trám ve svétnici lanžhotské, 
pocházejícího z roku 1829 (4. zárí 1886). 

94. K o r d u 1 k a mužská z Lanžhota (záda). Kordulky 
šohajú v Lanžhoté jsou neobyčejné krásne, sice brokátové, ale 
krepinkami a pentlemi, hla\Tié zelenými, velice vyzdobené a pro 
Podluží velice typické. 

95. Prední č á s t kordulky lanžhotské. Podrobnosti 
na tomto i pfedešlém obrázku jsou bedlivé pripsány. 

96. Starý o b o j e k z Lanžhota, barvy kermesínové s pf i- 
psanými názvy stehu i motivô. Obojky tyto, bar\7 hnedé karme- 
sínové s význačným tj^Dem ornamentálním — hlavní charakter 
tvorí hrozničky s čtyfhranými zrný — byly ^Tšívány koncem let 
50 1 ý ch, zároveň s podobnými obojky bam^ černe. Až do let 
40tých min. stôl. vyšívaly se podobné obojky „matované", t. j. 
pestré, žlutočervenozelené, v letech 60 a 70tých červené a na 
konec teprv bílé. (26. února 1886). 




306 



'/. Kožich z Lanžhota .dubeňák" (záda). Xáčrtek 
tužko^T. Za stará nosily se na Podluží kožichy bílé ..buchtičko- 
xe\ jako v Dubňanech, ale delší; teprve v letech 70tých m st 
začaly se šífiti diibenné, červenohnédé nynéjší dlouhé kožichy 
s pestrjhni Yjmými tulipány na zádech a černým límcem berán- 
kovým. (6. záŕí 1886). 

98. Svatební ženská šuba z Lanžhota. Nosila se jen 
na svatby. Byla z tmavomodrého sukňa s červeným šfiňrováním 
na zadech a na prsou a širokým černým beránkovým límcem a 
prednicemi a krajem rukávô. Náčrtek tužko^ý nastiňuje pŕedek 
1 zadek. (6. záfí 1886). 

99. Š u b a m u ž s k á z L a n ž h o t a. Svatební kabáty mužské 
byly podobne šubám ženským, ale nikoliv červené, nvbrž modre 
snärovane. Símôv náčrtek z predu i ze zadu jest jenom zbežný, 
(b. listop. 1886.). (Na obrázku pfipsáno rukou Šimovou, zač nás 
na Podluží pri našem putovaní pokladali: za milosrdné bratry 
za fotografisty, za agenty a pod.). 

100. Náčrtek zajímavého „tympanonu" kostela v T vr do- 
ničí ch a žebráčky (žúdra) v Týnci. Tympanon na kostele 
tvrdonskem je velice zajímavý. Dal jej kníže Lichtenstein z kach- 
hkô emailových sestaviti a je na ném obraz Kristuv a v pravo 
1 v levo hd tvrdonský (podlužácký) v starodávném zdejším kroii 
z let eotých m. st. ^ 

Žebračka týnecká byla velmi krásne pomalována a já ji 
pozdeji 1 fotografoval. Šíma ji jenom zbežne načrtl na konci na- 
seho putovaní z Lanžhota. (6. záŕí 1886.). 



Doslov. 

Končím poznámky své ke studiím Šimovým. 

Figurálni studie jsou ov.šem dôležitý svou verností, ukazu- 
jíce nám jednotlivé kroje slovácke, jak byly uprostred let SOtých 
min. stoh 

Detaily krojové studie ty dobre doplňují. Vedie toho mají 
studie Símovy dúležitost pro vyšívaní slovácke, nebof je na vý- 
šivkových výkresech a malbách podrobné podán ráz výšivek 
z rňzných krajň. ale i poznamenane názvosloví jejich v ruzných 
krajích užívané, staré, velmi prípadné, dnes již na mnohých 



— 307 — 

místech zapomemité. Studie Šímovy zasluhují tedy i ve príčine 
ručnich prací ženských veliké pozornosti. 

Velmi duležité jsou také obrázky kraslíc ve studiích 
Šímových podané. 

Za dnešní doby máme plno kraslíc, prekrásnych, po svété 
prodávaných. hlavné z Ostrožska. Starodávne kraslice ale již 
neexistuji, nemalují se. A pŕece mély takový archaistický ráz. 
takovou starobylosti 

A celou sérii takových starožitných kraslíc slováckych a čá- 
stečné valašských Šíma ve svém náertníku zachoval z doby. v níž 
ješté se udržovaly. Dnes již ráz ostrožských kraslíc všechen j iný 
skorem zatlačil. 

Bylo by záhodno, aby Šíma podlé svých náčrtku kraslico- 
vých vydal celé dilko barevné o starých kraslici c h mo- 
ravských: jako druhá část mohly by se pŕipojiti kraslice ny- 
néjší. 

Ke všem pŕedešlým studiím druží se v náčrtníku Šímové 
í nékolik pekných ukázek obrovnávek, žebraček, chaloupek a slo- 
váckeho nábytku. Bohužel není jich mnoho, jakkoliv by i tato 
část lidových prací zasloužila pozorností a snesení ve zvláštni 
dílo. 

Z celku však vysvitá nemalá dúležitost „náčrtníku" prof. 
Jos. Óímy. 




Denudační relikt miocenový v Bruntálu 
ve Slezsku. 

z pnznámek zemŕelého Dr. Jos. VI. Procházky. 
Sestavil Jaroslav J. Jahn. 

R. 1905, kdy provádeli práce kanalisační v Bruntálu, byl 
zvlášté na Olomouckém predmestí otevŕen opétovné na nékolika 
místech modrošedý a svetle šedý jil, mohutný 2 — 4 m. Ano 
v údolíčku Kôhlerseifen, na sev. úpätí vyhaslé sopky Uhlíŕské, 
zjištén byl tento jíl pri současné provádéné stavbe čerpací stanice 
v mohutnosti až 6 m. Proto mnohé domy na Olomouckém pred- 
mestí bruntálském vystavený jsou na pilótach. 

Soudil jsem, že by tento jíl bruntálský mohl býti miocen- 
nim. Proto nasbíral jsem vzorky jeho a odevzdal je k prozkou- 
mání kol. Procházkovi, jenž prohlásil jíl za miocenní a sdélil 
mi charakteristiku výplavu i zvírený z tohoto jílu. Sdélení Pro- 
cházkovo uverejnil jsem pak ve své práci „Uber die Alters- 
íVage der sudetischen Basalteruptionen".^) 

Pozdéji nasbíral jsem další vzory miocenního jílu v Brun- 
tálu, vétší kusy téhož jílu od nemocnice bruntálské zaslal mi pak 
pritel muj, MUDr. Cyril Hef man, c. k. okresní lékaŕ v Bruntálu. 
Také tyto všecky vzory odevzdal jsem Dru Procházkovi, který 
z nich síce poŕídil výplavy, avšak zkamenélin z nich již nevybral 
ani neurčil. Pouze z malých ukázek jílu, mnou r. 1905 nasbíra- 
ného, určil zkamenéliny v nich nalezené, nedospel však k uve- 
rejnení príslušného pojednaní, k némuž zanechal v rukopisu jen 
nékteré poznámky, jež niže sdéluji. 

Jak mi oznámil Ing. R. Siegert, jenž ŕídil práce kanalisační 
v Bruntálu, leží tam obyčejné svrchu belavé modrý jil, pod ním 



^) Sitzungsber. d. Kais. Akad d. Wiss. i. Wien, math.-naturw. Klasse, 
BdCXVIIL, odd. 1. ledna 1909. 



— 309 — 

vrstva písku a nejspodnéji modrý jíl. Tento sled vrstev se prý 
nékolikráte opakuje na místech, kde je miocen v Bruntálu ve 
vétši mohutnosti zachován. 

O povaze jilu bruntálského napsal Procházka^): 
„Bruntálský jíl rozpoušti se ve vode pomerné snadno. Za- 
necháva hojné detľitu z hornín prahorních i kuhnových. Vétšina 
ho je z dosti hrubých kouskú. majicich hrany a rohy jen nepa- 
trné otrené, což dokazuje, že úlomky pocházejí z blízke pevniny. 
O miocenovém stáŕí tohoto bruntálského jilu svedči typická 
^oraminiferová zvírená. Ráz jeji souhlasi se zvírenou jílň ba- 
d en s kých (íl. stredomorský stupeň). 

Až dosud povedlo se zjistiti ve výplavu bruntálského jilu 
U rôznych druhú foraminifer a úlomky ostnô morského ježka, 
rozšíreného v miocenových jílech moravských. 

Foraminiferové druhy zminéné piisluší 9 rodom, z nichž na 
druhy nejbohatším osvedčil se rod N o d o s a r i a. Rodová i druhová 
jejich pospolitost svedčí názoru, že jíl ten byl uložen v e vode 
pomerné mélké nedaleko po bieží, za nímž dále na severu 
se vršily Sudety. V souhlase s tím jest piílomnost druhu Amphi- 
stegina lessoni ďOrb. a též, že Globigeriny jsou tu činitelem 
svrchované podrízeným. 

Pokud se tyče zachovalosti schránek foraminifer a nežných 
úlomku ostnô morského ježka, jest mi zdôrazniti, že jest výtečná. 
Dokazujeť, že sedimentace jilu bruntálského dela se za pomérú 
normálnich a že od doby, kdy jil ten byl uložen, nedoznal pod- 
statných místních zmén nebo pŕemísténí". 

Zvírená miocenního jilu bruntálského. 

1. Nodosaria (Dent.) consobrina, ďOrb. . 1 ex. 

2. „ , filimormis, ďOrb. . . . 1 ex. 

3. „ , soluta, Reuss 1 ex. 

4. Polymorpha problema. ďOrb 1 ex. 

5. Pullenia sphaeroides, dOrb, sp. ... 1 ex. 

6. Uvigerina pygmaea, ďOrb 2 ex. 

7. Textullaria aff. sagitulla, Defr 1 ex. 

8. Globigerina bulloides, ďOrb 4 ex. 

9. Xonionina communis, ďOrb 3 ex. 

1) Ibid. str. 4. 



— 310 — 

10. Discorbina rosacea, ďOrb. sp 1 ex. 

11. Amphistegina lessoni cľOrb 1 e^. 

12. Ostny ježovek 7 ex. 

Poznámky k jednotlivým druhňm. 

1. Nodosaria (D) consobrina, ďOrb. Pouze jediný 
exemplár a to ješté ne zcela zachovaný povedlo se ve výplavu 
dosavadnim nalézti. Fragment ten je z prostŕednich komňrek, za 
to však pekné zachovaných, vlastné neporušených. Na nich a dle 
zpôsobu jich srňstu možno poznali, kterému druhu náleží. 

2. Nodosaria (D) filiformis, ďOrb. Také pouze úlomek, 
leč spodní časti schránky povedlo se dosud nalézti v bruntálském 
jílu tohoto druhu, v sedimentech moravského miocenu velmi roz- 
šíreného. Na ní Ize pozorovali velmi ostŕe charakteristický ráz 
nejstarších komúrek, svéráznými pŕíčnými stenami oddelených, 
jakož neméné charakteristické narňstání jmenovité komúrek spodní 
časti schránky a jejich pomer ku komôrkam mladším horní časti 
schránky jaksi uvolneným, alespoň pokud se tvaru tyče, který 
tu je zménén v soudečkovitý a není již válečkovitý jako v časti 
dolní. Ostatní povrch komňrek je bezvadný a pod silnejším zvétšením 
stejnomérné dírkovaný. 

3. Nodosaria (D) sólu t a, Reuss. Jeden sice exemplár 
leč výtečné, ba bezvadné zachovalý povedlo se dosud zjistiti^ 
v zelenkavém jílu bruntálském. Komôrky jeho skoro soumérné 
vyvinutý spočívají svými podélnými osami v mediálni čáŕe schránky. 
Ani hrot na embryonálni komôrce schránky nechybí. 

4. Polymorpha problém a, ďOrb. Pouze sice jeden 
exemplár, leč velmi charakteristicky vyvinutý i zachovaný po- 
vedlo se dosud zjistiti ve výplavu bruntálského jílu. Náleží sku- 
pine význačné tím, že komôrky rostou až trochu nápadné do 
šíí'ky. Tím se schránka jeví do jisté miry jakoby do šírky stla- 
čená a liší se z časti od schránek skupiny, jejíž jedinci 
jsou štíhlejší, ježto komôrky prodlužují se trochu v mediálni 
ose celé schránky. 

5. Pullenia sphaeroides, ďOrb. sp. Maličký exemplár, 
bezvadné zachovaný, povedlo se z jílu bruntálského vyplavili. Jeví 
všechny charakteristické známky indivíduí hojné rozšíreného to- 



— 311 — 

holo druhu v miocenových sedimentech jílových a slinových jak 
na západní, tak i ve strední Morave. 

6. Uvigerina pygmaea, dOrb. Dva skoro bezvadné 
zachovalé, dorostlé exempláre tohoto v miocenových usazeninách 
velmi rozšíreného druhu byly zjištény ve výplavu bruntálského 
jilu. Neliší se ani nejmenší odchýlkou od indivíduí tohoto druhu, 
odjinud z moravského neogenu známych. 

7. Textullaria af. sagitulla, Defr. Zaŕazuji prozatím 
maličký exemplár — pekné zachovaný --- do obvodu tohoto 
druhu. Zdá se mi, pokud na ném Ize zjistiti, že kuželovítéjší 
schránka jeho. jejiž boky jsou docela oblé, ukazuje k druhu od 
tohoto odchylného, treba s ním príbuzného. Nedostatečný však 
materiál nedovoluje podrobnéjšiho porovnaní s typy druhu T.sa - 
gitulla Defr. 

8. Globigerina bulloides, ďOrb. Gtyfi vice méné pekné 
zachovalé exempláre povedlo se dosud nalézti ve výplavu brun- 
tálského jilu. Pŕekvapují až pomernými rozmery, porovnáme-li 
je s ostatnimi druhy foraminer, jež se daly dosud získali z této 
lokality miocenu moravského. 

9. Nonionina communis, ďOrb. Tíi exempláre, dva 
z nich jsou bezvadné. Náležejí individuim zcela vyspelým. Srdčitý 
tvar poslední komťirky, jejiž čelná stena je mírné sklenutá, do- 
dáva bruntálským individuim vzhledu trochu odchylného od 
typň druhu tohoto. 

10. Discorbina rosacaea, d'Orb. sp. Velmi pekné za- 
chovaný exemplár z výplavu bruntálského jilu. Náleží starému, 
pomerné velkému jedinci. Druh tento vyskytuje se již v eocénu 
grignonském ve Francii, dále byl zjištén na velmi rúzných územích 
miocenu evropského. pozdéji nalezen v pliocenu italském, ale též 
v cragu norfolském a saffolském: tolikéž jsou jeho schránky do- 
movem v postpliocenu britských ostrovu a na ostrove Ischií. 
V nynéjších mofích žije u vétším množství a rozšírenejší je spíše 
v mélčích oblastech morských, než v hlubších, kde ve hloubce 
vétší 250 uzlu je zjevem velmi rídkým.^) 

11. Amphistegina lessoni. d'Orb. Pouze jeden exem- 
plár tohoto pro bathymetrieky vyšší niveau také našich morav- 



') Brady: Report on the Foraminifera collecled by H. M. S. Challenger 
durinp- the Yeurs 1873—1876. 



— 312 — 

ských miocenových usazenin dĎležitého druhu podarilo se dosud 
v bruntálském jílu zjistiti. Je pekné zachován. Jedinci jeho vyzna- 
čuj! se vlastnostmi, které Ize pozorovali též na exempláŕich v po- 
brežní facii morských miocenových usazenin, zejména na zapadni 
Morave. Vnynéjšich mofích žije A. 1 essoni ve značném množství 
individualním ve hloubkách menších než 30 uzlň, což tedy je 
v souhlase s jeho miocenovými pŕedchňdci také v usazeninách 
našeho miocenového more moravského. Ve hloubkách vétších, kde 
druh tento byl expedicí Ghallengerovou vyloven, zjištén v množství 
nepatrném, tak v severní časti Atlantského oceánu vyloven z hlubin 
1070 — 1750 uzlň, v jižním dile Atlantského oceánu toliko ze 675 
uzlu. — Pokud se tyče geologického jeho rozšírení, objeveny jeho 
schránky v eocénu pánve parížske a švýcarských Alp. V miocenu 
rakousko-uherském je zjevem pomerné dosti obyčejným v sedi- 
mentech nižších bathymetrických niveau a pobŕežních. Také v bra- 
kových usazeninách našeho mocnáŕství není zjevem neznámym. 
Leč dosud není zcela dokázáno, žil-li druh tento v sarmatské 
dobé také u nás, či nejsou-li jeho schránky v usazeninách 
sarmatského vnitromoŕe na druhotném nalezišti, kam byly za- 
plavený, byvše vodou vyluhovány z morských miocenových 
usazenin. Tolikéž z miocenu jihofrancouzského, jihovýchodo- 
španélského, italského, malteského ostrova z Gosta Ricy, z Jamajky, 
San Dominga atd. je znám". 

Veškeré doklady k této práci nalézají se ve sbírkách Mine- 
ralogicko-geologického ústavu c. k. české vysoké školy technické 
v Brne. 

Nález denudačního reliktu miocenního v Bruntálu má veliký 
význam pro naši predstavu o reliéfu Moravy a Slezska za doby 
miocenní. 

Již dŕíve popsán byl Tietzem obdobný denudační relikt 
miocenový v Nízkém Jeseníku u Vítkova a nedávno objevil Bar- 
tonec tretí takový relikt u Nových Vrbek. Porovnáme-li nad- 
morské výšky téchto dosud známych miocenních zbytkň denu- 
dačních v Nízkém Jeseníku: 

Vítkov 480 m. 

Nové Vrbky 475 m. 

Bruntál: Olomoucké predmestí . . 530 m. 

Bruntál: údolí Kôhlerseifen . . . 540 m. 

Bruntál: nemocnice 545 m., 



— 313 — 

vidíme, že miocenni depôt bruntáisky honosí se dosud nejvétši 
nadmorskou výškou. 

Bylo-li za doby 11. mediterraniho stupne u Bruntálu v nad- 
morské výšce 545 m more asi 20 — 30 uzlft hluboké. íjak dosved- 
čuje zvírená bruntálského jilu), musíme souditi, že v dobé té 
značná část Nízkeho Jeseniku b y la pod m or e m. 

O otázce této rozepsal jsem se již ve své práci „Uber die 
Altersfrage der sudetischen Basalteruptionen" ^). 

Také Procházka zabýval se v poslední dobé pronikavé 
touž otázkou. Prednášel o tom velmi zajímavé v červnu 1913 ve 
,Védeckém klubu". Rukopis této prednášky nenašel se však bohu- 
žel v pozostalosti zesnulého pŕítele. 

1) 1. c. p. 7—8. 



Jan Ev, Kosina. 

Frant. Praž á k. 

Snad nikdo nebyl literárne méné ocenén, než-li J. Ev. Kosina. 
Ne^7^stilluje jeho dílo ani úplné článek Miloslava Hýska v Literárni 
]\Ioravé '), nebof jest založen z ponejvíce na vlastní, neukončené 
biografii Kosinové a na Vávrovu Epilógu. ^) Dílo Kosinovo nešlo osud 
neštéstí. Druhý díl Hovoru Olympských nenašel nakladatete. Život 
starého kantora není dokončen, rukopis jeho se ztratil, nebo dle 
jiné verše Kosina sám jej spálil, sebrané jeho drobné články, vydané 
učitelem Bayeremr. 1888, jsou tak nekriticky roztŕídény, ani podlé 
ideového pojítka, ani chronologicky, bez poznámek, místy chybí 
celé vety, jinde reč štýlové ménéna, takže lépe by bylo, kdyby byly 
ani ne^^šly. Vávra napsal k autobiografii Kosinové Epilóg málo cenný 
literárne, hrozný slohové, učinéno jím mnoho nepietního, mél-li jiný 
literát dopracovali jeho beletristickou práci. 

Literárni pozústalost Kosinova jest malá. Vyčerpáva se 
články v Gas. Matice Moravské v ročníku sedmém a dva- 
náctém, v prvých roční cí ch Komenského, jehož byl též zakla- 
datelem a redaktorem, nékterými úvahami novináfskými a kni- 
hami, jež ve studii této búdou posouzeny. A pfece represen- 
tuje Kosina jednu celou epochu literárni na ]\Ioravé, je poslednim 
nositelem literárni tradice staré Olomouce, ztrácející se s lety osm- 
desátými. Jest typem moravského diletanství doby brusiču grama- 
tikálnich, literárních kritiku nemajícich smyslu pro estetiku, pravé 
pojmy krásy, utápéjících se jen v pedantickém hledání mluvnic- 
kých nesprávností díla a oceňujících vše brýlemi zkostnatélé mo- 
rálky. Ale pri tom zustává sám svérázným, bystrým beletristickým 
\-ypravovatelem, rovnajícím se životnosti postrehu Kosmákovi^ 
v lecčems i Nemcove. 



1) str. spisu 204-213. 

2) O Kosinovi psali zvlášté ješté: Barloš Fr., J. Vlček a J. Kvičala. 



— 315 — 

Jadro literárni činnosti Kosino\-y spadá do let. kdy púsobil 
na gymnasiu v Olomouci. Tu vypracoval se j ako kritik. \' maličké 
restauraci v Pekárske ulici scházívali se olomoučtí profesori, v ma- 
lém výklenku méli svúj stúl. tu pravidelné sedávali v zime po 
sedmé, v lété po osme hodine. Bylo to ohnisko ^"yškolených debát 
z rôznych oboríi duše\Tiího vedení, malý moravský aeropag lite- 
ratúry i pohtiky — pozdéji Olymp, když prestehoval se do nové 
zŕízeného Besedního domu. Kosina stal se pro Olomoučany jaksi 
jejich Diem. Nad svými pf áteli tu shromáždénými jako Praskem. Ha- 
velkou, SVikem a Blažkem dobre cítil duševní prevahu a jeho tem- 
perament, školený pestrým životem a zvlášté i kultúrou poiskou. 
pĎsobil tím více. že dovedl si uhájiti v domáci literárni snemovne 
olomoucké primát, který snažil se pŕenésti pozdéji i do knihy Ho- 
vory Olympské. 

Tu vedly se rozhovory o živote českém bez ostychu a bázné. 
Kritisovalo se tehdejší šosácké vlastenectví, Uterární smery, i filo- 
sofické debaty o náboženstvi rozpŕádaly a ovšem živil a pestoval 
se i proslulý separatismus moravský, ku kterému se Kosina mno- 
hokráte priznával i v listech Bartošovi. ^) 

Odtud z Olympu možno datovali i vznik časopisu Komen- 
ský"), listu, jenž rýchle získaval pudu i v Čechách. Roku 1873 
vyšlo prvé číslo. Redaktorem podepsán byl profesor Havelka, rov- 
néž moravský spisovatel (dejepisec a paedagog), ale de facto jej 
fídil Kosina. na némž spočívala veškerá práce a to nejen obsa- 
hová, ale i starost o zabezpečení listu. Nechce pestovali v nem 
školskou paedagogiku. ale preje si. aby byl více listem literárním, 
který by mohl čestné konkurovali s českou prací duševní. Učitel- 
ské listy sám nazýva ničemnými. bandou. ^) 

Byl to zvláštni pomer Kosinňv k pŕispívatelňm i celé literárni 
obci, osobné ne vždy pekný. Dopisy Kosinovy Bartošovi, jež chovaný 
jsou v zemském archívu moravském. jsou toho nejlepším dokladem. 
Zvlášté často míval pútky s Praskem. jehož jednou ^7zýval ku 



1) O nich podrobnéji v mé studii v Hlidce Času (literárni) 1913 pod 
nazvem: Príspevky k moravskému kriticismu a zvlášté kriticismu Kosinovu. 

^ Vyóhází podnes s rúznými zmenami. 1876 prestehoval se do Prahy 
k Fr. A. Urbánkovi (redaktor Karel KobUžek), odtud opét na Moravu (redaktor 
Slaménik), nyni vycházi v Zábŕehu (red. Fr. Merta). 

^) Kosina — Bartoš 15. srpna 1874. 



- 316 - 

psaní, a jinde ^) píše, že nevi, co s jeho články si pocíti. Podob- 
ný boj byl mezi ním a Kadefábkem, Havelkou, Sýtkem, Terebou. 
V základe možno v tom ohledu chápati Kosinu. Jeho značné vy- 
spelý kriticismus hledél se odtrhnouti od lidí, jimž literatúra byla 
pouhou látkou k náhodnému psaní. Za to v Čechách hledal i našel 
pfispívatele a nejedno jméno literárni. Psal do Komenského Her- 
ben i Šmilovský. Také Komenský záhy byl více v Čechách rozšífen. 
než na Morave. Redakci, ač podepsán na časopise nebyl, venoval 
se Kosina celou duší. Vyhledával mladé literáty, fídil jejich práci, 
upravoval j im články do časopisu často tak, že byly více jeho 
články. 

Ale záhy počal časopis finančné váznouti. Morava, zejména 
učitelstvo nebylo tolik probuzeno ješté, jsouc deptáno germanisač- 
ními snahami ve školství. aby mélo náležitého smyslu pro hut- 
néjší literatúru. Již r. 1875 (10. fíjna) píše Kosina Bartošovi 
o Komenském: „Zanikne. K mizérii literárni nyní se i kalamita 
penéžní druží. Nakladatelstvo nemá chuti do dalšího vydávaní a 
bude-li časopis pŕece vycházeti, nehodlá pfistoupiti na reformy 
mnou ponavržené ve smyslu našich úmluv'. Ku konci fíjna učinil 
kníhkupec Urbánek v Fráze nabídku na pŕevzetí časopisu. Kosina 
se tomu bránil, neboí tušil, že tím ztratí v listé mnoho \\ÍTa. Proto 
vymifíoval si, aby redigován a tištén byl Komenský v Olomouci. 
Mél vycházeti jednou týdné, a to tak, že vše špecificky učitelské 
tisknouti se mélo ve zvláštni pŕíloze, která méla býti i zvlášté hono- 
rovaná. Honoráre mél platit Urbánek dvanácte zlatých za arch. ^) 

Vskutku Urbánek Komenského pfevzal. Vytýčil mu veliký 
program a zdalo se, že list bude opravdu prňkopnickým. Mél ob- 
sahovali populárni vedecké články ze všech oborúv : paedagogické, 
didaktické, gramatické, syntaktické, z déjin literárni ch, zeme- a 
dejepisné, pojednaní topografická a archaeologická, mathematické 
úvahy, z véd pfírodních, z fysiky, z prírodopisu, lučby, technológie, 
duševédy, logiky, krasovédy, hudby, zpévu, kreslení, rysovaní, ma- 
tovaní, telocviku, zdravovédy, recense literárni, vestník bibliogra- 
fický. 2) Kosina sám napsal do prvého čísla novelu Pred pade- 
sáti lety, jakýsi nábeh k Životu starého kantora. Byly tu i básne. 



') Když se mu Prasek nabizel k vedení paed. archívu v Komenském. 

') Kosina— Bartoš 28. íijna 1875. 

^) Víz vydavatelské provolání ze dne 12. pros. 1875. 



— 317 — 

lavné moravského učitele Antonína Kosiny, soudce Jana Nečase, 
rýmovánky Potéhníkovy a detská balada Žebráček od A. V. Šmi- 
lovského. Literárni kritiky psali hlavné Vin. Prasek (pseud. Mil. 
Radlinský), Jos. Klika (paedagogiku) a J. E. Kosina bud pod 
SA^m jménem, nebo skryté (Ostrý, Severin Karas). 

Urbánek sice pfistoupil na podmínku Kosino\Ti, aby mohla býti 
díla literárni s výbérem a nejostf eji kritisována, ale záhy toho ne- 
dodržoval, uplatňoval svú] vliv a žádal. aby recensována byla díla 
toliko paedagogická. A když chtél i pero Kosinovo formovati, stéžuje 
si tento Bartošovi: „A já, nepiši-li z hloubi srdce a duše, psáti 
vúbec nemohu" (28 kvetná 1876). Brzy na to. již v záfí téhož 
roku, oznamuje Bartošovi, že do Komenského prestane nadobro 
pfispívati, 

Tehdy mél Komenský devét set odbératelu. Kosina pilné 
sledoval jeho rozvoj administrační a zatím sám zkoušel, jaká by 
byla na Morave pňda pro nový literárni časopis, zvlášté tenkráte, 
když založená byla proti Komenskému Koleda ^), proti které se 
bránil (do ní vstoupil a byl spoluzakladatelem pŕítel jeho Havelka), Ko- 
sina mínil utvoŕiti no\^ literárni spolek moravský, který by zreformo- 
val Časopis Matice moravské. ^) Chce soustŕediti v ném zvlášté 
mladé sily literárni, hlavné i knéze, mínil, že potom zmirnil by se 
boj mezi nimi a laiky. Počína fedrovati úsilné Časopis Matice mo- 
ravské mezi studujícími, takže 1876 jen v Olomouci bylo mezi 
nimi odebíráno 201 výtisk. Chtél miti z časopisu tohoto list výhrad- 
né kritický a nékolikráte \'yjednával o tom se s^'ými pfáteli, hlav- 
né na Morave. Spolek potom mél kontrolovali literatúru i kritiku 
a určovali jeji smer, což ovšem bylo požadavkem značné naivním. 

Z Kosino\'y činnosti redaktorské je blizko k práci jeho kri- 
tické. Kosina napsal radu recensí spisu a úvah o zjevech ume- 
leckých, dovedl za nimi plné stati, a to až do krajnosti, dovedl je vecné 
hájiti, mél v nich mnoho nových prúfezň, prúhledň, ale nemél 
smyslu pro pravé vnitf ní umení, krásno dila, pro jeho myšlenkový 
význam a slohovou pružnost. Videl mnoho stranícky politicky, 
videl úmyslné očima moravskýma, jsa nervosné až napiat proti 
nové Praze, zvlášté Gebauerovi a Mladočechiim. Ve všem chtél 
miti didaktiku. Jako Prasek pitval i on více gramatikální povahu 



1) Vycházela 1876—1882. 

2) Dopis ze dne 16. listopadu 1876. 

91^ 



— 318 — 

díla, než aby mél zfení k její obsahové stránce literárni. Havla- 
sovy Tiché vody ostŕe odsuzuje, že tu líčená maitresa Bohdana, že 
žena beze studu učinená hrdinkou románu, který vždy má líčiti 
jen nevinné dobro. V kritice této vlastné podáva celý svúj názor 
na moderní tvorení románu, beletrie, jež vrcholí ve vété: „Všecko 
písemnictvo národní, uvážíme-li véc kolem a kolem, není než ná- 
rodu vychovatelem".^) Klasičnost díla určitého spočíva dle neho 
jen v tom, kterak píiblíží se tomuto paedagogickému ideálu. A jinde 
píše:^) ,, Román ať historický, ať sociálni, ať seriosní, ať humo- 
ristický, více než kterýkoli jiný útvar básnický v sebe pojati múze, 
ba i pojati má živlu didaktického .... Román mél tendenci, . . . 
tendenci mravnou". 

Jos. Durdíka má za jediného literáta, který múze slouti če- 
ským kritikem, práve pro nadržovaní této tendenci v estetice^ 
a práve proto odsuzuje i Tiché vody. Vytýka Havlasovi, že jako- 
jinoch chce poučovali druhé, že píše o cizoložství, že poráží boha, 
božství. Kosina neposuzuje tu psychológii, vystižení její nikde, nýbrž 
jen váze dobro a zlo dle s\^^ch názoru. Vedie toho naopak velebí 
nekriticky básne Krásnohorské pro jejich didaktické pasáže, rý- 
movánky didaktické učitele Antonína Kosiny (Kvítí luční 1874),. 
kde pfiznává, že nemají sice obsahové a formou ničeho pozoru- 
hodného, ale jsou dobré literárne tím, že péstují lidovou didaktiku. 
Rovnéž tak i kritisuje bezvýznamné básničky historicko-epické Ohlasy 
libické od Pavla -Tehličky. Douškou ku všem posudkúm býva skoro 
vždy seznam gramatických chyb a jejich suchopárne, až titérné- 
vysvétlování. 

Literát u Kosiny mél býti více fotografem než umélcem 
v pravém slova smyslu. Proto treba epická báseň dle neho má 
obsahovali vždy jen líčení deje, nikoliv citu, proto i zbožňuje J. 
E. Vocela a dáva jeho rýmovačky za príklad dokonalé epiky. 
Mravouku slučuje s náboženstvím, respektíve s katolictvím. Chváli 
proto jako nejlepšílio básnika moravského své doby Vladimíra 
Šťastného, zvlášté pro jeho Kytku z Moravy, vyhlasuje tyto bez- 
cenné jeho verše za poklad národní, jimiž po veky má se sytiti 
národ českoslovanský. 

Vedie tendence mravoučné literatúra má býti dle Kosiny národní^ 
vlastenecká a pravdivá. Mastenectví chápal úzce, čisté v ideách 



*) Kritika Tichých vod str. 82. 
2) Dto: str. 83. a 84. 



— 319 — 

Kollárových, v prvé fadé dle reči. Jazyk je mu prvním pojítkem lásky 
k národu. Písemnictví má učiti lid nadšenými, krásnymi slo^^ 
milovali vlast. Byl již z počátku proti Gebauerovi pouze proto za- 
ujal, že tento delší část studijních let ztrávil v ciziné — ačkoliv 
sám študoval v Haliči. ' ) Herben se mu líbil, že „počína skládati v duchu 
národním" (mél v 2. čísle Komenského r. 1877 ,,po\ádačku" o No\tc1i 
zámcích).Masaryk byl mu nesympatický, hlavné proto, že všímal si 
mnoho ciziny. Nejvíce ovšem útočil na Vrchlického. Nazýva jej „úplným 
bankrotáfem'' (17. prosince 1879), jeho veci plácaniny, on piý 
„odrezal se od živoucího tela národnílio a — usýchá". Sbírá o ném 
se zálibou anekdoty, podrývající „jeho národní charakter*' (dodávají 
mu je Zeyer, Kosmák, Svetlá), sám líčí jednu charakteristickou, 
kterak Vrcldický byl se Zeyerem u Svetlé, která mu vytýkala své- 
tovost jeho básní. Nastala prudká kontroverse. Vrchlický prý v ní 
se \TJádŕil, že Cechové by molili býti radi, že píše A'úbec po českú. 
Pani Svetlá se tak rozčilila, že až ochuravéla a nékohk dní si po- 
ležela. ^) O Vrchlickém tendenčné pŕednášel též v Umelecké Be- 
sede v Praze. 

Hlavné z vlasteneckého hlediska odsuzuje též Hálka Vít. 
v Hovorech Olympských. -) Soud na svou dobu podivuhodný. 
Paralelné i nepfíznivá studie o díle Hálkové jest Durdíkova. Po 
letech vystupuje v Naši Dobé J. S. Machar proti Hálkovi nepŕi- 
náší v podstate úplné nie nového, je to více revise kritik starších, 
markantnej i akcenlovaná slabá místa Hálkovy tvorby, defmitivnéji 
vyjadrené soudy. Je to vlastné i odboj proti celé staré generaci 
básnické, která upiaté zastávala tradiční stanovisko názoru vžitých. 
Vznikají odtud celé dvé knihy polemík (Knihy íeuilletonú I. a 11.) 

Všimneme si Kosinova posudku o Hálkovi blíže: Hálka 
četl skoro celého, ale zustal pri nem chladným. Útočí zvlášté 
na Goara a Alfréda. Táže se: Alfréd je náš krajan? Odpo- 
vídá: Je to hastroš bez kostí, bez pleti, národnosti a charakte- 
i-u. V básni této nejlépe zfejmo. že Hálek nemá tviirčí silu k vy- 
tvorení individuálnosti charakteru. A Goar? Je Slovan, Nemec, 
kresťan, pohan, či co? Je v ném tolik jasných hvézdiček nastláno 
a kvítečkň, až z narkotické jich \niné umoruje se umelecká kom- 



1) List Bartošovi 20. sipna 1876. 

2) Dto: 1. bŕezna 1878. 

3) Hovory Olympské, str. 251—268. 



— 320 - 

posice, nelíšící se u Hálka od komposice kronikárske, je tu úplný 
též nedostatek rázovitých charakteru. Ghváhla-h se jako pŕednost 
Hálkova krása prírodních popisu v tomto dile, má to pravé Kosi- 
na za nedostatek, neboť ,,pro samé líčení prírody nedostávame se 
k tomu, bychom se dopídili hrdiny samého, pro jednotlivosti zma- 
fen celek". Kosina ukazuje tu správne ke Goethovu Hermanu a Do- 
rothé jako částečnému vzoru, pripomína stále se opakující kví- 
tečky, hvézdičky, slavíky a zefýry. Ukazovalo se na poetičnost 
Dévčete z Tater. Nikoliv správne, jak praví Kosina. Treba Nem- 
cove Ghýše pod horami jest proti této sbírce pravá perla básnictví, 
ač psaná prosou. Slovák Tomša jest u Hálka ne junákem, ale 
ulízaný študent, hejsek, commis voyageur. 1 nepsychologičnost, 
nelogičnost vidí u Hálka pri všem. Treba s počátku v zmĺnéné 
knize líčí polského šlechtice jako darebáka, ale náhle bez spo- 
jitosti a odíivodnéní ho ku konci povznáší. 

Dedičove Bílé Hory považuje Kosina za nejchatrnéjší Hálko- 
vu báseň. Není v ní jednoticí organické ideje. Básnik mísí tu rím- 
skou Messalinu s Husity a hned zas Slávy dcéru s deji více méné 
stredovekými. Genius český v nich zbankrotélý jako nejaký dvor- 
ní rada, který jezdí do lázní a z lázní, nikde není sviij, v ničem 
nemá pravého života. Ovšem pri správne kritice esthetické svádí 
k soudňm tém Kosinu mnohde i úzkoprsá morálka. 

A stejné Hálek dramatik je Kosinovi naprosto špatný. Kosina 
četbou dramatických dél práve nejvíce se zabýval. Vždyf i sám 
z mladí pokúsil se o divadelní kus Cechové pred jMilanem. který 
byl hrán na podnet Tyluv ve stavovském divadle r. 1850, ale 
propadl. ^) Navštevoval jako študent divadelní predstavení pilné, 
a i do svého stáŕí četl básne dramatické se zápalem ; vždyť v pat- 
nácti letech umél dramata Schillerova z paméti, bezpočtukráte četl 
Shakespearova dramata, jako oktaván prý, jak sám tvrdí, celého 
Goethova Fausta odfíkával na paméť, vydržel čisti i Stépánkovy 
kusy divadelní, znal celého Ivlicperu — ale z Hálka nemohl do- 
čisti ani Záviše ani Alexeje. „Jsou to nečeské charaktery, školácke 
napodobení Shakespeara'', píše. „Je v nich zbubfelá mluva, chvastu 
podobná, myšlenkami po nuzácku chudá'. 

Kosina véfí ve veliký talent Hálkúv. ale pfímo praví, že schá- 
zela mu dobrá havlíčkovská kritika, která by jeho práce ŕidila, 



') Rukopis jeho polom Kosina spálil. 



— 321 - 

vedia, která by ho nútila k hliibšímu studiu. — V radé názoru 
srovnává se tu tedy až nápadné Kosina s Macharem. ^) Machar 
vyčíta rovnéž Hálkovi nepúvodnost a nesamostatnost, ukazuje 
k nemeckým pramenúm literárním, ukazuje na jeho slavíky, rúže, 
hvézdy, nepsychologičnost, hrubou imitaci, v dramatech slabou 
charakteristiku osôb, nai^^l0st k pfírodé. Ale i v mnohém jiném 
v kritice shoduje se ku podivu Machar s Kosinou: v názoru na 
Gelakovského (vehká obliba u obou), v úcte k Svatopluku Čechovi, '^) 
v napiatém pomeru k Václ. Vlčkovi. 

Práve se stránky národnostní odsuzoval Kosina i boj ruko- 
pisný. Ale nejen tak. I tím, že vedli jej nékteŕí z mladočechú a 
hlavné v pravde vedecká Praha, jíž se Kosina dosti obával (pŕede- 
vším Gebauer). Bylo to néco podobného, jako odehrávalo se u Piaska 
v nejstarších jeho letech. Kosina ve vší své kritice uplatňoval 
i složky politické i osobné stranícke, máje značnou míru ješitnosti 
a bojácnost o svoji prioritu moravskou. Treba pomer jeho ku Ge- 
bauerovi. Desátého června 1876 gymnas. profes. Prusík v Pŕí- 
brami poslal do Komenského list proti Gebauerovi. Kosina jej 
neuverejnil, že si Gebauera ,,velmi váži"'. „Kritika je velmi ostrá'', 
píše Kosina Bartošovi, ,.zdá se mi i spravedlivá býti. Píše tam [Prusík] 
že celé stránky Gebauerova spisu opsány jsou z díla Bedficha 
Múllera „Grundrisz der Sprachwissenschaft". Proto i nerozepisuje se 
sám o díle Gebauerové. Ješté i tenkráte nazýva ho znamenitým 
talentem a chváh ho. Ano v srpnu ješté pŕichází, aby oplatil návštevu 
Gebauerovi v Pardubicích. Ale již tu byl k nemu velmi zdržen- 
livý, protože Gebauer v Olomouci jemu odkazoval se otevfené za 
mladočecha a byl odpúrcem Rukopisu. Kosina sám byl urputný 
staročech (ku konci života mínil kandidovali na program mlado- 
český. jisté povahová neduslednost). nenávidéje všeho, co \^šlo z lilav 
mladočeských, proto i byl literárne odpúrcem Nerudovým. 

Vrhá se hnévivé na profesory. ktefí hledají v staročeském 
plagiátu HankoMj skutečnou podstatu falsifikátu. Píše treba proti 
université pražské: ,, Sláva naši université ... Je to hŕstka na- 
dutcú pod blýsknavým praporem vedecké pravdy a to vleče národ 
v kal sprostoty a prodává za jidášský groš nejvétší národu památ- 
ky". Šemberu zasypáva nadávkami za jeho snažení o dúkazech pro 



') víz Naši Dobu 1892. 

^) Kosina zvlášté si váži Cechová Cerkese. 



— 322 — 

nepravosti. Píše doslovné:^) „Starého Šeinbery výkaly, pfemáhaje 
se až do unavení, jsem pfečetl. Darmo mluvit o tom. Dnešní 
Prager Zeitung nemešká „šedému učenci" vavfínový vénec podati. 
Ať mu z neho pani Šemberová uvafí chutnou omáčku". Trpce 
nese, když i Bartoš písemné mu v dopise vyslovuje určité své 
pochybnosti o pravosti nálezu Hankova. Jak jinak choval se Va- 
šek k témto smérum, jak strízlivéji vedl pri, nebo i Prasek tehdá ! 

Kosina ve svých kritikách byl jinak svedomitý. Pfečetl kaž- 
dou knihu k recensi nékolikráte a činil si detailní poznámky, jež 
ješté novou četbou revidoval. Ale jako všichni brusiči doby teh- 
dejší vážil více stavbu slova než význam, umeleckou architektúru 
celku. Základné videl správne, ale oportunistickými zásadami svými 
zkazil dilo posuzované sám. Byl lepší tam, kde bofil a negoval. 
čím autor byl mu dobou vzdálenéjší. Ale byl prístupný i proudúm 
mladým a nejmladším, dovedl vyhledati z nich často velmi bystré 
závažná literárni plus a tím práve mnohé úsudky jeho uchovaly 
plnou platnost podnes. (Viz treba pozoruhodnou kritiku jeho o al- 
manachu Zora) Posuzoval též spisy vážne, ale vétšinou jen obsa- 
hu paedagogického nebo filologického. Je pŕirozeno, že za své 
názory často dosti trpel. Byl zvlášté pražskou kritikou nenávidén, 
pfedmétem anekdot, tím více, čím více psal i politicky. Sám se 
o tom zmiňuje: „Béda každému, kdo v národe našem českoslo- 
vanském se osmélí míti o čemkolivék mínéní samostatné, kdo se 
osmélí dívati se na veci očima vlastníma. Tak v politice, tak v li- 
teratúre, tak ve školstvu, tak v živote, tak ve všem". 

Kosina vlastné počal jako klasický filológ. Nebudú se ani 
dotýkati jeho Latinské mlu^^lice, že byla svou dobou velikým pokro- 
kem, jako jeho a Bartošova Slovesnost, což ŕečeno již nékolikráte. ^) 

Hovory Olympské ^) pokračují vlastné v literárním, uméleckém 
a politickém hodnocení života, stávajíce se jaksi životní filosofií a 
typikou Kosiny jako kritika. Po šestnáctiletém pobytu v Olomouci 
je píše, doprovázeje je v pfedmluvé. reminiscencemi na Olymp 
v Besede. Pr\Tií část Hovorn pojednáva O Purismu. Háji v ní au- 
tor brusičství, vlastné celý ten literárni cech let 1873 v Olomouci. 

1) Ze dne 13. II. 1879 (Bartoš — rukopis). 

^) Malá Slovesnost 1875. Bartoš v listech klade vétší duraz na práci 
Kosinovu, než svou vlastní (Praskovi). 

2) Vyšlý 1879 v Brne. 



— 323 - 

Pfedem akcentuje, že naše žurnalistika se musí ATchovat a potom 
vychovávat ku správne češtine. Sprá^Tlá reč musí býti vlastností 
lidu, aby dovedl vésti své deti. A tu práve brusiči mají býti ta- 
kovou národní gramatickou polícií. Báseň nedokonalá po stránce 
jazykové je mu pouhé nie. V prose chce více reči biblické, zavr- 
huje psaní dialektem, ale správne souhlasí. že do reči lidu, pfímé, 
mluví-li v knihách, zaveden býti nejen múze, ale i má. To je názor 
jisté plné moderní, za který bili se Nemci daleko pozdéji. Poukazuje 
v tom smeru ňa Nemcove Pohorskou vesnici, jak tu dusledné di- 
alektu upotfebeno, a jak tím vlastné barvitost stylu získala. Za 
ideálni reč má knihy Šafaŕíkovy, Palackého, Jungmanna a Sušila. 

V oddílu druhém. Právu matefštiny, vlastné bojuje za češství 
hlavné škôl. Na židech vidí špatnosti, ale uvádí je pfíkladem 
i českému človeku. Mnohde má tu i značné triviálni charakteri- 
stiky, jde mu tu hlavné o tendenci. Zvlášté v knize cenné jsou 
state Dialekty a mluva spisovná a další O literárním kosmopoli- 
tismu (vlastné rozhovor o kráse). Vzpomíná tu hlavné i své 
četby a vychazí podobné jako G. A. Lindner z estetických ná- 
zoru Schillero\7^ch. Z druhého dílu Hovoril Olympských jsou jen 
trosky, líčící pravé Kosinu jako kritika po slabší stránce. 

Hovory Olympské jsou dilem svérázným, ale, až na malé vy- 
j trnky, vecné i formou štýlovou zastaralým. Jediné zpusob dialógu 
se v kritice literárni u nás i v ciziné časem ješté objevuje. Tčžko- 
pádnost stylu vadí tu celé knize po stránce estetické. Hovory 
mají formu literárni, mluvi o literatúre a umení, ale zabíhaji do 
podružných oborň : známka jisté diletantské snahy po všeobecnosti. 
Jsou do značné miry dilem školské paedagogiky, rozhovorení 
z katedry, dialogem profesora a žákú. Ať pronáši v nich soud 
Vodan, Gejka, nebo kdokoliv, stávají se reči jejicli více otázkami 
a Ostrý-Kosina, bezpodmínečná. mnohdy i nedoložená autorita 
k nim prosté odpovidá, nebo je vyvraci 

Kosina do let nejmladších a môžeme ŕici ješté dnes cenén 
jest v prvé radé jako paedagog — a kritik. Jako paedagog mél 
bezesporný význam pro svou dobu (o ném se ješté zmĺnim), ale 
vychovatelné jeho názory jsou již tak pre zity, jako Havelkovy. Kde 
však treba Kosinu teprve rehabilitovali, ukázali plné na jeho vý- 
znam i v dobé nové — jest v memoirové ieho beletrii Život sta- 
rého kantora. 



— 324 — 

V díle tomto stojí nejvýše, je zkrátka nejlepší jako beletrista. 
Je dobrý pozorovatel, umí bystré postŕehnouti jednoduché udalosti, 
spíše fekl bych ješté prvky životní, logicky vfaditi je nenápadné 
v fetéz udalostí románového vypravovaní. Není slovíčkáf, ale psy- 
chológ se zdravým smyslem pro nenucenou formu vyprávécí. Jeho 
Život starého kantora, v némž on sám videl vlastné jen zajímavou 
biografii, je v pravde knihou národní a významem svým možno ji 
zaradili k mnohým spisňm Kosmákovým. V nejednom je podobná 
Babičce Nemcove (vecné), Holečkovým Našim, Al. Mrštika Roku 
na vsi, Herbenovu Do tŕetího a čtvrtého pokolení. 

Již jako študent mél Kosina rád prírodopis. Drobná pozoro- 
rování konal podobné, jako líčí K. Starý, a vkladá je s oblibou ve 
své dilo. V celém spise je život v plné jeho nahé sile, tak jak 
autor jej za mlada žil, jak jej chápal a dovedl postihnouti. Nie 
naneseného a pfec mnohé vety jsou na kritika Kosinu značné šífe 
básnické. Místy pripomína Šlejhara. Zvlášté jeho Lipa (zmiňuje-li 
se o zabití lipou predstaveného kláštera. strana 141) líčí smrt 
kozy nápadné podobné s povídkou Maupassantovou. Celá kniha 
mluví o realismu tvurce. A. zmiňuje-li se Kosina, že od mladí byl 
naklonén k romantismu, že jím žil a tvoril, v tomto díle jsou jen 
záblesky jeho, celek jest skutečnost, jak ji chápe ne Kosina olo- 
moucký, mnohdy nervosní, filológ, ale mladý hoch, plný životní 
vehemence. Kosina tu shodil se sebe šat kantora a odkrýva se 
jako človek. 

Je pravda, i v Živote starého kantora jsou scény romantické, 
jako tragédie lásky Lenorky Hromádkové. která pro neveru mu- 
žovu véší se na roztrhaných mužových šatech, nebo líčení popra- 
vy vrahovy se vší hrňzy plnouobfadností (vliv Máje Machová), scény, 
pri nichž nechybí ani hrad, ani mésíc, magický oheň atd. Ale to 
jsou vše nahodilosti, a v nich je více psychologického pozorovaní, 
než vnéjšího fantastického deje. 

Typikou zdravého realismu Kosinova jest postava slavkov- 
ského husára, který bolestí ze zkrvavélých zad po trestu holí pfe- 
bíhá po dvore (vzpomenete tu na líčení Garšína, Gogola). Kosina 
jisté mnoho v Haliči četl i ruských autoru a mnoho naň pusobili, 
zvlášté za dob pobytu jeho ve Lvové. Mnoho v díle svém má 
i momentu sociálních. 

Již jsem se zmĺnil, že Život starého kantora je dílo opravdu 
národní, které možno srovnati s Babičkou Nemcove. Bohdaneč, 



— 325 — 

kde zažil nejlepší leta života, učinil Kosina svými Ratiboficemi. Co 
vkladá Nemcova své Babičce do duše i do úst, to Kosina stelesňuje 
ve svém dédečkovi, kantoru bohdanečském. Ale fekl bych, že Ko- 
sina stojí v tom smeru mezi Nemcovou a Svetlou. Nemcova béŕe 
národní tradici z pohnutek cito\Tch, krásy, dobroty, idealisuje ji 
svým jemným cítením, kdežto Svetlá hledá v ní více momenty 
psychologické, ovšem podávajte je dosti súše, nevystižné a mate- 
riálne. Kosina \'yzdvihuje v tradici národní momenty sociálni a 
sbírá íakta chronologicky tak, jak postupují za sebou, jak podáva 
je skutečnost denní. Nedá se unésti jako Nemcova, ale má radost, 
že bude vyjadrovali život bez príkras, ponévadž ani štýlové mu 
nedovede dobre ony príkazy vsugerovali. Beletristické popisy 
u neho, jako mnohde u Svetlé činí na vás často dojem konstrukce 
vedecké prosy. 

Líčí kováfe, svého otce, srovnává ho s Lešetínským kováŕem 
Svätopluka Čecha, ač je opakem jeho. staré zvyky, celé détství, 
bohdanečskou školu tak, jak líčení Pána učitele Nemcove neb Pa- 
métí Jirásko\Tch (I. díl). K pfástkám. loutkám zavádí. osvétluje 
celý zjev Matéje Kopeckého. pŕedvádí staré kantory s jejicli hou- 
sličkami. nadšené hudbou, pri s\nŕch vojenských zvycích a vzde- 
laní plné idealismu. Vzpomíná i na Škroupa. skladatele písné Kde 
domov múj. Navštevoval ho jako hoch o zpévích na kruchté. Vy- 
praví se sladkou vŕelostí o svátcích venkova a radosti detské, 
o posvícení, o miništrovaní, o pohádkách. zkrátka načrtáva celý život 
bohdanečský prvé polovice devatenáctého století. Mezi jarmarky 
vodí, vesnické návštevy líčí. celou poesii vesnice od svátkú do 
svatku — a pŕec v té tradici pohybují se vlastné lidé doby jeho, 
on sám. jak byl tenkráte, když psal. 

Život starého kantora je pln zajíma\Ťch kultumích i histo- 
ricko-literárm'ch líčení. Kosina podáva v ném vzpomínky na Jirečky, 
syny kováfe ^TSokomýtského. z nichž jeden byl pozdéji ministrem. 
Na Langera básnika tragického života. Kosina jako hoch šel k nemu 
s naivním pf edsevzetím : naučit se u neho básnit. Byl tenkráte 
studentem. Langer bydlel v Bohdanči v pfízemním domku. který 
mél šest oken na náméstíčko. Byl človékem velmi rozervaným. 
Kosina vypraví celý jeho román. Mél rád Márynku, dcéru poryb- 
ného, ale nedali mu jí. Hore své proto Langer utápél v kofalce, 
kašlal pri tom a kašlal a rostl stále více pro hrob. I svým zev- 
néjškem byl nápadný. V lété nosil beranici, ohromný žlutý kožich, 



— 3Ž6 — 

saliající po paty, jak by nejvíce tuhlo. Kosina mistrné Učí slovy 
matky jeho Langrovu tragédii, jedno z míst v Živote starého kan- 
tora z najcennejších. I o Pospíšilovi a Khcperovi má veHce zajímavé 
vzpomínky a dovede správne pri nich rozlíšiti cenné veci kulturné- 
historicKé od osobní ch detailu. 

Dílu vadí místy vkladané sentence didaktické, často naprosto 
nesouvisle k deji kladené. Je škoda, že kniha zústala neukončená, 
torsem, byla by jisté v další své časti jedním z nejlepších prí- 
spevku k literárni histórii moravské. 

Jako paedagog byl Kosina více praktik a organisátor. Nemél 
nových, vudčích myšlenek, ale mnoho učinil tím, že dovedl uči- 
telstvo sepnouti stavovsky a pri tom \^zvednouti jeho význam 
kultúrni a potrebu fádneho jeho vzdelaní. Ale o tom jindy a jinde. ^) 



') Autor vydá knihu Kapitolky z déjin paedagogiky české, v níž bude 
po této stránce Kosina ocenén. 



Pŕedhistorické nálezy z okolí Určic. 

Piše Ant. Gottwald. 
(Dokončeni.) 

166. hrob (S.) mél nádoby tak rozmafkané, že nebylo 
možno rozeznat, jak byly uložený. Vybral jsem všeclmy stŕepy, 
z nichž podarilo se mi zcelit popelnici (V.— 18.) a osudí (L— 38.). 
Miska hnízdečková. nízky hrnek a osudíčko. vesmés slične zdo- 
bené, slepiti se nedaly. Stranou u hrobu \7kopán byl bronz vy- 
hranéný podôb. (Vil.— -25.). 

167. hrob (P.). Za popelnici užito bylo misou zakryté látky 
se šálečkem uvnitf. Z jedné strany priléhal šálek. z druhé hrnek 
(IY,_2.), osudí se dvéma šálky a bronz (VIL— ^5.). 

168. hrob (S.) byl rozházen. 

169. hrob (L.). Popelnice (III.— 1.) kostí neméla. U ní stál 
šálek a na protéjší strane osudíčko, miska a misa. Pod hrobem 
dva ploché kameny. 

170. hrob (P.) mél též popelnici uprostred. Po stranách 
stály dve látky, jedna miskou zakrytá, žláb. hrníček a osudí. 

171. hrob (S.). Hromádka kostí zakrytá velkými stŕepy 
z hrubé látky; poblíž stfípky ze šálku. 

172. hrob (S.*. Stred hrobu tvorila popelnice (V.— 17.). Po 
stranách stála dve osudí a pod šálkem jiný menší. Pri nádobách 
nacházely se rozházené stŕepy z látky a potroušené kosti. 

173. hrob (S.) mél látku a popelnici. ve které byly šipky 
(Vn.— 27.). Ve hline pri látce A-yskytla se šipka (VII.— 30.). 

174. hrob (S.) byl zcela rozrušen. 

175. hrob (S.). Popelnice, zdobená širokými, mélkými žlábky, 
zakrytá byl a misou. Po stranách stálo osudíčko a látka. 



— 328 — 

176. hrob (L.). Velká popelnice (III. — 15.) postavená byla 
na kameni. Pri ni nacházela se miska, dve osudí a dva okŕínky; 
v jednom (III. — 7.) byl hrot z jehlice. 

177. hrob (S.) mél popelnici uprostred. U ní dve mísečky, 
proti nim osudíčko a hromada rôznych stfepú s poškozeným kad- 
lubem s otrelou formou pro jehhci. 

178. hrob (S.). Preklopená misa, popelnice (V. — 10.) a pŕe- 
vrácené osudí (IV. —24.) byly v jedné radé. U posledních dvou 
byla mísečka (obr. 19.— 2.), osudíčko a látka. Pri popelnici 
nalezen byl úlomek náramku, poblíž misy bronz, plech (Vil. 
— 31.). 




Obr. 23. Hrob 186. ('/lo)- 

179. hrob (S.). Nepatrná popelnička zakrytá byla misou. 
Vedie pod velkým stfepem z misy položena byla látka. Mezi ko- 
stečkami v popelnici vézela jehlice (VIL — 4.). 

180. hrob (S.) mél popelničku na drobečky rozpadlou. 

181. hrob (S.). U dvou velkých kameňu pod misou (U. — 21.) 
dvé osudička (I. — 9.) a popelnice s velmi širokým kanelovánim; 
u ní jehlice (VII. -3.). 

182. hrob (S.). V blízkosti velkého kamene preklopená po- 
pelnice a látka. Mezi obéma knoflík (jako VIL — 40.). 

183. hrob (S.). Popelnice a na ni jehlice (VIL — 6.). 

184. hrob (S.). Pod misou látka s drobnými kostmL 

185. hrob (S.). V fadé za sebou osudíčko (jako L — 20.), po- 
pelnice (pod. V. — 15.) pod misou, velké osudí, látka a dvé menší 



— 329 — 

osudí. V popelnici byly dva kroužky (jako Vil. — 24.) a zlomky 
kosténých kiioílíkú. 

186. hrob (S.) (obr. 23.) mél tri pfevrácené misy. Pod 
dvéma bylo po osudíčku. pod tretí též osudíčko (I. — 20.) a popel- 
nička s 2 jehlicemi (Ml. — 7. a ML — 12.) a prstenem ze stoč. drátu. 

187. hrob (S.). Pod miskou nacházela se popelnička, vedie 
osudí a za ním jiné misou zakryté. 

188. hrob (S.). Popelnička zadélaná miskou (obr. 21. — 1.). 

189. hrob (S.). Popelnička (pod. I. — 30.) pod misou a bokem 
mnoho nižných stfepú. 

190. hrob (S.). Xa 60 cm hluboko pod plochým kamenem 
popelnička a v ní na kôstkach mísečka. Vedie pfistaveno osudíčko 
a pri nem kam. kolečko (VU. — 5 J.). Pod kamenem. ješté liloubéji 
uloženým, naskytla se smésice stfepú. 

191. hrob (S.). Osamelé stála bezuchá nádobka (V.^ — 2.) a za 
ní v fadé 2 preklopené misky (obr. 19. — 3.). pod jednou osudíčko 
(I. — 16.). na pohozených kústkách osudí, popelnice (V. — 11.) pod 
misou a látka (I. — 28.). V popelnici púl náramku. 

192. hrob (S.). V hromádce stŕepĎ nékolik kústek a poklo- 
pená nádobka ^'yh^anéná (IV. — 19.). 

193. hrob (S.). Pod miskou popelnička, vedie látka a nakú- 
pené stfepy. 

194. hrob (S.). Popelnička (I. — 30.) zakrytá hlubokou misou 
n.— 10.). 

195. hrob (S.). Za sebou v radé šálek, popelnička pod 
miskou a látka. 

196. hrob (S.). Pod misou nacházela se mističkou krytá 
popelnička se špičkou jelilice. 

197. hrob (S.). Na popelničce osudí, stranou osudíčko (jako 
L— 16.). 

198. hrob (L.). Pod misou popelnička, opodál okfínek (jako 
1.— 12.) 

199. hrob (S.). Popelnice (pod. IV. —21.) a pri ní osudíčko, 
zakryté misou. 

200. hrob (S.) byl zcela rozrušen. 

201. hrob (L.). Velká okfínová popelnice se zlomkem néja- 



— 330 — 

kého bronz, predmetu postavená byla vedie kusu velkého osudí 
a častí misy. 

202. hrob (S.), ač značne hluboko uložen, mél stfepy z ná- 
dob úplné rozházeny. 

203. hrob (S.). V položené látce ukrytá byla šálková mísečka 
s koncentrickými kroužky na vnitŕní strane ; kosti a úlomek jehlice 
uložený v pouhé zemi. 

204. hrob (S.) byl zcela zničený. 

205. hrob (L.). Misou (jako II. — 7.) zakrytá popelnice (pod. 
VIL — 15.) méla jen úlomek bronzu. K ní priklonená byla látka se 
šálkem uvnitŕ a z druhé strany miska. Nad hrobem byl okrínek, 

206. hrob (S.) mél popelničku pod miskou. 

207. hrob (L.). Pod misou (II.— 2.) popelnice (jako III —6.). 
V polokruhu umístény 2 osudíčka (I. — 24.) a velké osudí. 

208. hrob (S.) byl rozorán. 

209. hrob (S.). Popelnice, misou zakrytá, méla zlomek žárem 
zdeformovaného náramku. Pri popelnici ležela misa a vedie této 
dvé misky na sob é. 

210. hrob (S.). U preklopené misy popelnice; v ní kusy 
masivnílio náramku a zlomek prsteňu. 

211. hrob (S.). Stred hrobu tvorila pŕevrácená misa. V polo- 
kruhu pristavený byly osudí, popelnička, 2 misky hnizdečkové na 
sobé a látka (I. — 40.), krytá puvodné pokličkou s pupíkem uprostred. 

212. hrob (P.). Popelnička (IV.- — 5) s miskou ji kryjící po- 
stavený byly uprostred hrobu. Na jedné strane nacházela se látka 
a osudí pod miskou, na druhé šálek, látka a pod touto šálek. 

213. hrob (S,). K látce, prikryté skoro polovici obrovské 
látky, pristavený bylj^ vedie sebe šálek, látka a osudíčko (IV. — 17.). 

214. hrob (S.) byl oraním zúplna zničen. 

215. hrob (S.). U skupiny kameňu látka a kolem ní kosti. 

216. hrob (S.). Pod misou popelnice (V.— 9.), pfi ní látka 
(I.— 41.), osudíčko a päl misky. Na dné popelnice prsteň (VII. — 23.) 
a jehlice (VIL— 11); mimo nádoby jehhce (VIL -1.). 

217. hrob (S.) Látečka Zakrytá miskou, na níž posazeno 
osudíčko (V. — 3.) 



— 33í — 



218. hrob (S.). Pod velkou misou nacházela se zdobená po- 
pelnička okŕínová. 

219. hrob (S.) ^Tp^aven byl zcela jako pŕedešlý. Kústky 
však a špička z jeWice ležely mimo nádoby. 

220. hrob (S.). Dve misy vedie sebe položené kryly iednu 
nádobu vétší (IV._21.) s množst™ kostí a druhou menší po 
skupmach žlabkovanou s menším obsahem kostí, na nichž ležela 
.lehhce (VII.-2.) a britva (VU-35.). daná do hrobu v pouzdŕe 
sestavajícím z drevené podložky, jež se udržela, zatím co druhá' 
ATchni cast. patrné z tkaniny poŕízená, vzala úplné za své K ná- 
dobám pŕistaveno bylo ješté osuch, látka se zatlačenou kfidlou a 
dve misky hnízd. na sobé. vnitfní bez ozdoby (L- 1.), ^-néjšíuvnitŕ 
zdobená. 

2:^1. hrob (L.) lišil se od všech ostatních zvláštním uspo- 
radanim. Na 55 cm hluboko narazili jsme na mnoho stfepuz obrovské 
nádoby a čtyfuché misy, pak na okfín (III.— 2.) kolkolem silné 
kameny obložený: mezi nimi byl i podlouhlv mlvn, ^jzxeámúý 
zajiste kdysi z nékteré zdejší jamy neolitliické. Jehkož žlutnice pod 
okrinem byla neobyčejné mékká, ryli jsme dále do hloubky a tu 
až o2 cm pod okrínem prišli jsme na jamku popelem a uhh'ky xj- 
plnenou, v níž leželo pul osudíčka a vecUe neho pfeklopeno bylo 
Jine cele (L— 22.). Na samé spodine bylo ješté néco stŕepu z týchž 
nádob, jež nahofe rozhozeny byly nad okrínem. Kostí v hrobe 
tomto nebylo. 

222. hrob (L.) byl zničený: mezi stfepy a kostmi ležela je- 
lilice se stočenou hlavici. 

223. hrob (S.), ač byl na 120 cm hluboko uložen. mél po- 
pelnici ) misu ji kryjící úplné rozpadlé. Z boku položeny byly 
preš sebe dve misky hnízd. a opodál jedna menší s guirlandy a 
kroužky m^itf: z druhé strany pod silnou pokličkou (II.-IB) 
ukrytá byla látka, do níž hlina nexTiikla, a vedie této preklopená 
byla miska bezuchá. V popelnici nalezená byla jehlice bez hla- 
vičky, pobh'ž látky vyskytlo se mnoho kostí a konskú uhhkú v jed- 
nom chimiáči a jehlice (jako VII.— 2.). 

224. hrob (R). Zpfeházené stfepy z hrubé popelnice a misy 
mezi nuni mnoho kostí. Bronz nenalezen, ač dvé kfistkv zelené 
zbarveny byly. 

I 22 



— 332 — . 

225. hrob (S.). U nezdobené popelnice byly nejaké menší 
nádobky, ze kterých zbyla hromádka rozdrcených stfípkú. V po- 
pehiici nacházela se miseOka. 

226. hrob (P.) mél nádoby v radé. Popehiice (Dl. — 3.) po- 
klopena byla misou (II. — 11.), na níž položena byla látka; dále 
bylo osudí se šálkem, dvé látky, velké osudí ((III. — 9.) s hrníčkem 
(jako IV. — 6., ale bez ozdoby) uvnitf a hrnek miskou zakrytý. 

227. hrob (P.) (obr. 24.). Popelnice, po celém povrchu prsty 
ryhovaná (IV. — 4.). byla položená : v ní nacházel se okŕínek (IV. — 3.). 
Hrubé kosti částečné byly v popelnici. z vétšílio dílu však ležely 
v zemi. Na popelnici leželo osudí (HL— 8.). U popelnice byla 
miska s okrajem do^^litf zahnutým, opatrená místo ucha plo- 




Obr. 24. Hrob 227. (i/io)- 



chým pupíkem, dvéma dírkami protknutým, osudíčko a pŕevrácené 
osudí (jako (III. — 3.). Z druhé strany ležela miska. 

228. hrob (P.) mél nádoby v radé: neúplné, velké osudí, 
mélce žlábkovanou popelnici pod misou, a dvé hladká osudí 
(ĽI. — 6.), v nichž bylo po jednom hrnečku (IV. — 6.). 

229. hrob (L.). V položené popelnici (jako III.^ — 6.), jejíž 
otvor zadélán byl nékolika stŕepy z velkého okŕínu, úkryt byl šálek. 

230. hrob (S.). -Pod hlubokou misou v popelnici polovice 
brejlovité točinky (VII. — 32.) a drobná nádobka bezuchá. K po- 
pelnici priklonená byla miska. 

231. hrob (L.). Popelnice, krytá častí misy, vézela v hloubce 
70 cm. 



— 333 — 

V roce 1911 po dalšícli hrobech pátráno býti nemolilo, je- 
likož na pozemcích nacházel se jetel, repa a brambory. 

V r. 1912 prokopán byl ostatek polifebišté a nalezeno bylo 
na L poli Sedláčkové ješté 5 hrobĎ, na U. 14. na Nadymáčkové 3, 
na Hrdličkove 3 a na Škarohlídové 2 hroby. Na Slezákové poli, 
kde s jistotou hroby jsem očekával, kopali jsme bezvýsledné. 

232. hrob (P.). Popelnice (pod. ĽI. — 1 6.) zakrytá byla misou 
(IV.— 10.). 

233. hrob (P.). Okfinová popelnice méla u sebe púl okf ínku 
se šraf. troj. (druhá V2 nacházela se v popelnici). vétší okŕínek, 
osudí a misku (IV. — 1.), z druhé strany misu (jako 11.-8.). 
32 kouskú žárem rozlitého bronzu ^'yskytlo se z polovice pfi ná- 
dobách, ostatek v popelnici. 

234. hrob (P.). V hloubce 65 cm rozházeny byly stŕepy 
z vétšilio okfínku, celý šálek, kústky a 4 zlomky bronzu, žárem 
zničených. 

235. hrob (L.). Velká okfinová popelnice a misa ji kryjicí 
byly úplné rozmačkány. Pri nich ležel úlomek jehlice. 

236. hrob (L.) byl rozorán. 

237. hrob (P.) byl 'též oránim zničen. 

238. hrob (S.). Pod miskou popelnička a osudi (jako L — 33.). 

239. hrob (P.). Pfes pól nádoby (jako 171.-16.) pod misou 
(IV. — 8.). Na jedné strane dvé preklopené misky, na druhé spodek 
dvou látek. Ve hhné mezi četnými kostmi 2 kousky seškvareného 
bronzu. Skoro na 74 ^^ Pod uvedenými nádobami nacházela se 
teprve popelnice (IV. — 12.) s hojnými kostmi a s kouskem shtého 
bronzu a polo\ice látky; pri spodine pop. byl černý okfínek se 
šraf. trojúlíelniky a rozházené stŕípky z jiného čer\"ené ba^^"y. 

240. hrob (P.). Za popelnici užito bylo okfinku, k némuž 
pŕiložen byl drobounký okŕinek. 

241. hrob (S.) mél pod misou \7lešténou popelnici. 

242. hrob (B.), sestávajici z nékolika nádob, byl tak roz- 
rušen, že ani jedna nádoba zachránili se nedala. 

243. hrob (L.) mél jen popelnici (jako III. -15.) s okfinkem 
k hrdlu pritlačeným. V popelnici byla velká llla^ice z jelilice 
(Vn. — 22.) a špička z útle jehlice. 

244. hrob (L.). V zemi popelem promísené nacházela se 
neúplná látka a dva úlomky bronzu. 



— 334 — 

245. hrob (B.). Vedie sebe postavený byly červená popel- 
nice (VI. — 20.) a látka zakrytá pokličkou (VI. — i.). Pri spodní 
časti popelnice ležel hrubé opracovaný hrot pazourkový. Stranou 
rozházeno bylo množství asi na palec tlustých stfepú z velké tu- 
hované nádoby, podôb, z Horký (G. ^I. M. Z., roč. XI., str. 168., č. i'.). 

246. hrob (B.). Ve stredu hrobu postavená byla popelnice ^ 
po stranách osudí (VI.— 2.) a látka (VI. — 4.). Pri popelnici nalezen 
spodek z vétší nádoby na vydutí zdobené, v némž trčela stehenní 
kost z vepfe a pod ní železný núž. U osudí byl zlomek železné 
jehlice. 

247. hrob (B.). Uprostred umísténa popelnice (VI. — 18.) pod 
misou (VI. — 21.). Ostatní nádoby rozestaveny byly kolkolem: hlu- 
boká misečka hnízdečková, oboustranné zdobená, látka (VI. — 7.), 
osudí (VI,--13.) a šálek (VI. — 12.). Pod misou pri popelnici vy- 
skytla se železná jehlice (Vil. — 13,), pri osudí stehenní kost a že- 
lezný nuž (VIL— 28.). 

248. hrob (B.) obsahoval jedinou drobounkou popelničku 
(VI. — 6.) s nékolika pouze kustkami. 

249. hrob (B.). Skvostná velká nádoba (VI. — 9.), s miskou 
(VI. — 17.) uvnitf, stála uprostred. Kolem ní bezuchá miska (VI. — 
15.), poklička (VI. — 3.), pod níž v popelovité hline úkryt byl po- 
hreb, vedie zvíŕecí hnát, látka, dve osudíčka (VI. — 5.), preklopená 
misa a pod ní misečka. 

250. hrob (B.), Nepatrná, bezuchá popelnička, na \'ydutí 
svisle čárkovaná, byla plná kústek; u ní zvíŕecí kost. 

251. hrob (B.). Popelnice i misa ji kryjící byly na drobečky 
rozpadlé. 

252. hrob (B.) mél samotnou popelničku. 

253. hrob (B.). Tesné pri sobé byly popelnice (VI. — 16.), 
preklopená misa (VI. — 19. j a vétší nádoba s pupíky (jako z Horký); 
mezi né vraženo bylo osudíčko (VI. — 8.). V hrobe tomto bylo roz- 
drobených kostí velmi mnoho, nej en v popelnici, ale rozmeteny 
byly i daleko na všech stranách kolem nádob. V nádobe s pupíky 
nalezeno bylo menší drtidlo z mékkého hrubozrnného pískovce, 
jaký v okolí nikde se nevyskytuje. 

254. hrob (B.) mél nádoby v jedné radé. Pod misou posa- 
zena byla misečka, za ní popelnice a hrnek (VI. — 11). 

255. hrob (B.). V radé za sebou následovaly : popelnička. 



— 335 — 

s drobnými kústkami, osudíčkem (VI. — 10.) a zlomkem bronz, 
iehly uvnitŕ. popelnice (VI. — 24.) s velkými kostmi, osudičko (VI. 
— 14.), preklopená miska (VI. — 23.): stranou stála látka. 

256. hrob (B.) mél pouze spodní část popelničky se želez- 
ným náramkem (Víl. — 14.) a polovici druhého, látku a vétší ná- 
dobu (VI. — 22.), u níž ležela lopatka zvífecí. 

257. hrob (B.) patril patrné chudasu. Kosti ležely na dné 
nejaké nádoby jakoby na talíŕi a zakrytý byly dnem nádoby jiné. 

258. hrob (B.). Popelnička, na drobečky rozpadla, vyzved- 
nouti se nedala. 

V roce 1913, chtéje ukončili výzkumné práce na Kumberkách, 
dal jsem kopati ješté na poli Hrdličkove a Škarohlídové, však 
hrobô jsem již nenašel. Narazili jsme pouze na jednu menší jamu 
neolithickou. 

Žárové hroby na Prostejovskú, pokud zatím na jednotli\ých 
pohŕebištích prozkoumány jsou, pfísluší vždy, až na nepatrné \ý- 
jimky, na každém popelnicovém poli jednomu období. 

Prechod z rázu lužického do slezského zvlášté patrný j e vi se 
na pohŕebišti u Vranovic a zejména pak v Kostelci, kde v mladších 
hrobech mimo to pficházejí již i nékteré nádoby slezské. 

Ze všech dosud známych pop. polí v okoh Prostéjova je po- 
hfebišté na Kumberkách u Určic nejzajímavéjší, ponévadž zde za- 
stoupeny jsou hroby lužické staršího druhu, pak hroby prechodní, 
velmi četné slezské i nékolik bylanského rázu. 

Popelnicová pole rázu lužického s keramikou starší známe 
z Prostejovská od Bilovic, Gelechovic, Hrubčic, Kostelce, 
Lešan, Mostkovic (ze Saras a z Dílú) Ohrozimi, Prosté- 
jova, Slatinek, Určic (Hájové a Sedliska), V á clavo vi c, Vra- 
novic a Ž e š o v a : prechodní pouze od Kostelce a Vranovic. 

Popelnicová pole slezského rázu zjišténa jsou u Krumsína, 
Otaslavic, Ptení a Slatinek. Na všech téchto pohŕebištích 
obklopovala nádoby ve hrobech černá popelovitá lilína. 

Hrobu bylanského rázu dosud v okolí Prostéjova nalezeno 
nebylo. 

Popsané pop. pole na Kumberkách je nejvétší ze všech po- 
hfebišt na Prostejovskú a jedno z nejvétších dosud na ľ\Ioravé 
systematicky prokopaných. K nemu poŕízen je presný plán, každý 
hrob nakreslen v púdorysu v merítku 1 : 10 a jednotlivé nádoby, 



— 336 



bronzy a j. čísly označený tak, aby určité zŕejmo bylo, co každý 
hrob obsahoval a jak jednothvé veci v nem byly umístény. 

Hroby na pohfebišti tomto, jak na pŕiloženém plánu (tab. 
VIII.) vidíme, rozložený byly nestejné husté, nepravidelné, prece 
v^ak tak, že zdanlivé jsou jakési rady. Hroby nebyly již nyní ni- 
kterak na povrchu znatelny, ač pravdepodobné pňvodné néjake 
rovy je označovaly. 

Béhem dlouhé doby mezi starší hroby ukladaný byly pohŕby 
mladšílio rázu lužického s nádobami pfechodními a pozdéji i rázu 
slezského, jak volné místo kde dovolovalo. Následkem toho máme 
na tomto' popelnicovém poli velmi často podlé sebe hroby časové 
daleko od sebe vzdálené. 

Ani jediný hrob n eb y 1 uložen v temné popelovité 
hl í n é. Za kopaní nelíšila se nikde zeme kolem hrobň barvou od 
pudy ostatní, tak že teprve až rýčem zachycena byla nékterá ná- 
doba, poznali jsme, že narazili jsme na hrob. 

Okolnost tato nasvedčuje, že mŕtvoly nebyly pálený na témže 
místé, kde nedopálené jich zbytky do hrobu uložený byly, nýbrž 
že byla žárovišté společná patrné v blízkosti pohrebišté, odkudž 
nedopálené, rozdrcené kosti do popelnic vkladaný a do priprave- 
ných již hrobu prenášeny byly. Žárovišté vyskytlo se jen jedno 
atopoblíž hrobu 53. 

Nékteré hroby kryty byly shora bud úplné neb jen částečné 
kulmovým pískovcem z nejbližšího okolí prineseným. Kde kamene 
tohoto užito bylo, uvádím pri popise jednotlivých hrobu. 

Pouze v nékolika málo hrobech a na žárovišti pri misce, 
ohnem zprohybané, ležel kus načervenalého kremence. Kamenú 
takov^^ch, „bludných balvanu", rúzné velikosti, nékdy i centy vazi- 
cích, povaluje se na Určicku hojné, zejména na svaliu pod 
Aloisovem. 

Občas zachytili jsme hroby již pri prvním zarytí. Téchto (ves- 
més slezského rázu) bylo celkem málo. Nejvíce hrobu vyskytlo se 
v hloubce 40—60 cm. Nejhlubší hroby byly téméŕ výhradné jen 
lužické starší a v nich nacházely se nádoby i pfes 1 m pod j 

povrchem. . ! 

Nádob v hrobech nebývalo mnoho. Nékde byla jen popelni- 
ce sama, jinde zastoupeny byly nádoby v počtu menším; zfídka 
bylo jich více než 10, nejvíce pak 14 (v hrobe 56. a lo8.). 



— 337 — 

Ve vétších hľobech obyčejné rozestaveny byly nádoby kolem 
popelnice: často tvofily radu smérem od východu k západu a tu 
popelnice buď nacházela se ze všech nádob nejvýchodnéji neb 
stála uprostred. 

Celkem na pohfebišti zdejším vykopáno bylo hrobu na poli 



Xadymáčkové 


. . 103, 


Sedláčkové . . 


. . 55+14 (69), 


Svobodové . . . 


.81, 


Hrdličkove . . . 


.3, 


Škarolihdové . . 


2. 



Z téclito nacházely se na pozemku: 

p. Nadymáčka 1-90, 125, 190, 224—231, 239, 240, 244, 

p. Sedláčka (L) 91—124. 126-1 U, 232—234. 236, 2.:;7, 

p. Svobody 142—189, 191—223. 

p. SecUáčka (H.) 235, 238, 241—243, 245—252, 257, 

p. Hrdličky 253—255, 

p. Škarohhda 256, 258. 

Počet hrobu lužických obnášel 48, pŕechodnýcli 47, slezských 
14S a bylanských 15, 

^Inohé hroby zničený byly v novejším čase lilubším oraním; 
dosti bylo i hluboko uložených, které podlehly zkáze v dŕívéjších 
dobách, kdy hýsal tu zajisté les, nebo pozemky osázeny byly ovoc- 
nými stromy. 

Hrobu zcela rozrušených, v nichž stŕepy rozházeny byly a 
ze kterých vúbec ani jediné nádoby nebylo Ize sestaviti, bylo 59. 
V ostatních 199 hrobech nalezl jsem úhrnem 769 nádob, ze kte- 
rých zachránéno je pouze 380. 

Zachovalost nádob, až na nepatrné výjimky, byla velmi špatná. 
Po vétšiné mélké uložení pod ornici na jílovitém, vodu nepropou- 
štéjícím podklade, špatná výroba nádob, déšť, mráz, kofeny rost- 
lin aj. zpňsobily, že premnohé nádoby, hlavné tuho vane a pekné 
ornamentované, velmi často na sta drobounkých kousku rozpadlé 
byly, takže na sestavení jich nebylo ani pomyslení. I nádoby hrubší 
práce byly vesmés ve stfepech, jen tu a tam jako vzácnost dala 
se nékterá ^^'zvednouti celá. Pracné vydobyté stfepy skorem ze 
všech nádob, jež jen na ponékud vétší kousky rozpadnutý byly, 
mnolidy i když vétší nádoba treba na více než 100 kusu rozsy- 



— 338 — 

pána byla, jsem \7bral a dle možnosti slepil vše, co se dalo, 
trhliny zatmelil, tak že nyní pri prvním pohledu jeví se jakoby 
celé zachránený bývalý, nebo jen z nékolika kusú zceleny byly. 

Pokladám za jisté, že, když pohŕebišté toto opušténo bylo, 
když jen nanesené rovy naznačovaly množství pobliž sebe na- 
kúpených hrobu lužického rázu, pŕechodních a slezských, rozhodli 
se pozdéjší nečetní obyvatelé zapadni časti Kumberkú s kultúrou 
bylanskou také sem své nebožtíky ukládati, ale ne již mezi hroby 
predešlých, nýbrž utvorili jakýsi nový, menší hŕbitov samostatný 
sice, ale pŕece souvisící se starým. 

Že na nejaký čas na pôvodním pohŕebišti pohŕbiváno ne- 
bylo, svedči okolnost, že mezi hroby slezského rázu a bylan- 
skými nejeví se tu ani nejmenšiho prechodu. Hroby bylanské 
objevuji se tu o svérázných nádobách beze vši pŕimési starší. 

Detské hroby mají pouze samotnou a to nepatrnou po- 
pelničku. V hrobech osôb dospelých pficházejí často zviŕecí kosti a 
u nich nékdy železné nože. Patrné dávána nebožtíku do hrobu 
mäsitá potrava, k ni nuž a vedie stojíci velká nádoba, zpravidla 
nejvétší v hrobe, naplnená byla asi nejakým nápoj em. 

Kosti v popelnicich je málo a jsou vždy na drobečky roz- 
tŕištény. Milodaru je nesmírné porídku. 

Ač uložení hrobô rázu bylanského bylo daleko hlubši než 
hrobu slezského rázu, pŕece zachovalost nádob, i vzhledem k tomu, 
že vétšina jich jest o silných stenách, byla velmi špatná, což, 
myslím, nezavinila tak púda, v níž uložený byly, jako spíše 
špatné vypálení. 

Jest velmi litovati, že z téchto hrobu nedaly se zachránili 
nádoby všechny, každá by bývala jiná; dvou stejného tvaru a téze 
výzdoby jsem tu nenašel. 

Pohŕebišté na Kumberkách souvisí s blízkym sedlištém lu- 
žicko-slezského rázu, na Záhumení se prostírajícím, a též se se- 
dlištém rázu slezského i jamami rázu bylanského na Kumberkách 
v místech vyše položených. Vzhledem k velkému však počtu 
hrobu a pomerné pŕece jen malé rozloze uvedených nedalekých 
sedlišt nelze mysliti, že by jen sedlišté tato k popsaným hrobúm 
patrila; zajisté béhem doby objeví se ješté nékde v nejbližším 
okolí skupiny jam nových, jež po sobé zanechali ti, kteŕí na 
Kumberkách byli pohŕbeni. 



Spory méšťanú s predméšťany v Kyjove. 

Napsal Jan Kučera. (Dokončeni.) 

Príloha III.^) 

Xro. 560. Oec. 

An die Vorítadt-Biiľgerschaft zu Handeu des Aiidreas 

Stoklaska, 

Verinog heľabgelangteii hohen Guberiiial-dekrets vojn 
4. Jiili d. J. 18.987 k. kreisämtl. Intimats vom 9. Júli d. J. Z: 
6953 liat die vereinte liohe Hofkanzlei zufolge liohen Dekrets 
vom 12. Október v. J. Z: 17.562 imd 10. März d. J. Z: 9928 in 
Betreff der Teilnalime der Gayaer Vorstadtbiirger an der städ- 
ti^chen Konninal-verwaltung folgendes zn bestimmen gerut: 

»1. Die Gayaer Vorstadtbiirger sind — weil sie znm Biir- 
gerreeht nnd zum Bíirgereide zuzulasseu sind, nnd weil sie 
nôtigenfalls zu den Gemeidelasten beitragen miissen, auch zu 
dem Koanunauscbusse, welcher stets von der gesaniniten Biir- 
gerscbaft zu Aväblen ist, zuzulasseu. 

2. Der Komunauschuss bat kiinftig, wie bisher aus 10 
Auschuss-gliedern zu besteben, aus welchen zwei Eepräsen- 
tanten und im Verbinderungsfalle derselben aucb zwei Sub- 
stituteu zu wäblen sind, und vrelclie nach der Instruktion vom 
Jahre 1792 an allen oekonomischen Verhandlungen teilzu- 
nehmen haben. 

3. Der Auschuss, die Eepräsentanten und deren Substi- 
tuten haben aus der Hälfte der Stadt- und aus der Hälfte der 
Vorstadtbiirgerschaft zu besteben, an ihren Wahlen und zwar 



') Sľovn. Aktá o sporech méšfanú s predméšťany v Kyjove z 1. 1745— 
1849 v Arch. a mus. kyj. čis. C. 29.11. str. inv. 103. 



- 340 — 

zum Komunaiiscliiisse jeder Biiľger oliiie Untei'schied und zur 
Wahl der Repräseiitanten und ihrer Substituten aber jeder 
KomniiaiTsehiissglied stimmberechtig'et ist. 

4. Der Wablauschuss fiir die iingepruften Magistrats- 
ratstellen liat aus 20 Wahlbúľgern und zwar gleicbfalls zu 
gleiclien Hälften Stadt- und Vorstadtbiirger zu besteben. 

5. Fiir die zwei ungepriiften Ratsstellen, ob selbe oder ei- 
ne aus ibnen durcb Stadt- oder Vorstadtbiirger besetzt wer- 
den soli, hat rein die ganz freie Wabl, d. i. die Stimmenmehr- 
heit des Walilauscbusses zu gelten, und jeder Biirger obne Un- 
terscbied der einen oder der anderen iSeite ist als wablfäliig 
liiezu anselien. 

6. Bei Ausfertigung des Wablscbema ist jederzeit auf 
die Wablinstruktion vom Jabre 1797 Riicksicbt zu nebmen, 
gemäss welcber von jeder Innung nicbt mebr als 2 Wabl- 
männer erscbeinen diirfen. 

7. Da der Gayaer Komunauscbuss dermal nicbt voUzäb- 
lig ist und seit lauger Zeit bei demselben aucb keine Renova- 
tion stattgefunden bat, so ist derselbe gleicb derzeit zu erneu- 
ern, und zu diesem Bebufe baben die gegenwärtigen Grund- 
sätze als Basis zu dienen, 

8. Damit jedocb nicbt lauter neue Individuen in den Ko- 
munauscbuss eintreten, so waltet dagegen kein Anstand ob, 
dass — wenn die wäblende Biirgerscbaft in ein oder das an- 
dere Indivíduum der gegenwärtigen Auscbuss-glieder beson- 
deres Vertrauen setzen sollte — ein solcbes Indivíduum wieder 
gewäblt werden kônne. 

9. Daraus, dass die Vorstadtbiirger aucb zum Komun- 
íiuscbusse zugelassen werden sollen, darf jedocb keines- 
wegs gefolgert werden, dass die Vorstadtbiirger den Stadt- 
biirgern in allen gleicbgestellt werden, den ungeacbtet dessen 
bleiben die den Stadtbiirgern bisber zustedenden 'besonderen 
auschliessenden Vorrecbte aufrecbt, dadurcb die gegenwärti- 
ge administrative Verfiigung an den andej-weitigen ver- 
tragsniässigen Verbältnissen zwiscben den Blirgern der 
der Stadt und der Vorstadt nicbt geändert werden soli, daber 
es sicb aucb von selbst verstebt, dass die Vorstadtbiirger auf 



— 341 — 

die Beratimgen unci Angelegenheiten, welclie die besondere 
Vorrechte der Stadtblirger betreffen, keinen wie immergearte- 
ten Einfluss zu nelimen haben.« 

Diese hohen Bestimmiingen werden der Stadt und Vor- 
stadtbúrgerscbaft unter Anschluss der Eekursbeilagen iiber 
dem Hofrekurs des Komunauscbusses vom 14. Február 1834 
und iiber die Hofgesuche der Vorstadtbiirger vom 27. Feber 
1834 und 6. Feber 1835 mit dem Bedeuten bekannt gemacht, 
dass das hobe k. k. Landesgubernium angeordnet habe, dass 
nach den obigen Grundsätzen zur Erneuerung des Komun- 
auscbusses, ibrer Repräsentanten und Substituíen, dann zur 
Wahl der nocb erledigten und bisber bloss provisorisch be- 
setzten ungepriiften Eatástelle s<igleieh zu scbreiten und 
die Wablakten unmittelbar im kommis^ionellen Wege durcb 
das lôblicbe k. k. Elreisamt vorgenommen werden sollen. 

Der Tag, von welchem zu diesem Wahlakte geschritten 
wird, wird uaehträglich bekannt gegeben werden. 

Was jedoch die ungepriifte Magistrat-ratstelle anbe- 
langt, so wird in Folge k. kreisämtlichen Auftrags der Kon- 
kurs unter einem mit dem Bedeuten von hier aus ausgeschrie- 
ben, dass diejenigen Ansässigen der beiden Landessprachen, 
dann des Lesens und Schreibens kundigen Biirger, welche die 
ungepriifte Eatsstelle zu erhalten wiinschen, ihre mit dem 
Sittlichkeitzeugniss aus der letzten Zeit und mit dem Wahl- 
fähigkeitsdekrete des Magistrats belegten Gesuche bei dem 
lôblichen k. k. Kreisamte zu Hradisch bis 10. August 1. J. ein- 
zubringen haben. 

Vom Magistráte der k. Stadt Gaya am 28. Júli 1838. 

In Entfernuug etc. 
Baborsky, Amtsvorsteher. 
Kaiserlich, Secretär.^) 



1) K snazšímu porozumení této prílohy budiž poznamenáno: Zŕizenl 
mestské, až do doby cisafovny Márie Terézie a císaŕe Josefall. ze samosprávy 
se téšící, počalo po této stránce býti ménéno již počátkem stôl. XVIII. — Nej- 
vyšším úŕadem na Morave je královské zemské gubernium (srov. pozn. l.kpŕi- 
loze II. str. 88 Mus. Čas. 1914. č. 1), zastupujici osobu panovníkovu. Gubernium 
podŕízeno je vídeňskému direktoriu „in publicis et cameralibus", nejvyššimu to 



— 342 - 

úradu politickému. Guberniu na Morave podléhaji krajské úrady zemépanské, 
zŕizené již roku 1751 na místé stavovských liejtmanú krajských, z roku 
1714. — Tohoto roku usnesl se zemský snem Moravský, že Mo- 
rava má býti rozdelená na šest kraju: brnenský, olomoucký, hradištskýi 
znojemský, jihlavský, kteréžto rozdelení bylo trvalé proti podobnému rozde- 
lení zeme na kraje z r. 1637 a zustalo až do r. 1850. V čele kraju byli krajšti 
hejtmané. Novým krajským úŕadúm (das k. k. Kreisamt), hlavnimu to pílíŕi 
centralisačního systému za Márie Terézie, pŕísluši vrchní dozor nad vybiráním 
dani, což obstarávaj! t. zv. vrchní hospodáŕští inšpektori, a krajským úŕadúm 
dle naŕízení ze dne 18. záfí 1751 náleží bernični záležitosti mést. Kdežto pod- 
komoŕim naŕízeno, že jim pouze mestské hospodárství podléhá, svéŕen pozdéji 
úŕadúm krajským dozor téméŕ nade vším, co se méstum rozkazy vlády na- 
ŕizovalo. 

Až do r. 1749 všechny dvorské úrady v zemich koruny České podléhaly 
české kancelári dvorské ve Vídni, která 1. kvétna t. r. zrušená a zŕízen nej- 
vyšší soudní dvur pro „nemecké zeme dedičné" (= české a rakouské), načež 
1762 zrušeno direktórium „in publicis et cameralibus" a obnovená spojená 
dvorská kancelár českorakouská (= directorium in internis, publicis et came- 
ralibus = die vereinte Hofkanzlei). 

V záležitostech soudnich zústává na Morave nejprve královský tribunál 
instancí nejvyšši a to až do r. 1752, kdy 18. listopadu t. r. zŕizen zvl. ape- 
lační soud v Brne pro Moravu, od néhož šlo odvolaní jen k nejvyššlmu soudu 
vídeňskému, kdež se úradovalo toliko nemecky. VI. 1752 — 1754 zrušený všechny 
hrdelní soudy mestské, vyjma mesta královská. 

Velký rozruch vzbudil reskript Márie Terézie ze dne 19. února 1752, dle 
kterého ve všech zemich českorakouských všechen majetek obcí, zejména pivo- 
vary a polnosti, mél býti pronajat a to „k pŕetrženi vétšiho pádu mést, jehož 
se obávati sluší." Zŕizeny i komise zemské, mesta musela sepsati své pozemky, 
dúchody a tím pozvolna méla býti pripravená o to, co prubéhem vékú na- 
stŕádala. Pozdéji r. 1774 dne 14. června vydán dekrét, dle kterého všechny 
do sud nepropachtované dúchody a pozemky mají býti prodány, aby méstňm 
žádné špatné pozemky nezústaly. Té péče o špatné pozemky! T. zv. hospo- 
dáŕští inšpektori méli prodej ten provádéti. Ale jako jinde i kyjovská mestská 
rada prutahy umelými uchránila mesto pred prodejem nemovitostí, polnosti, 
i pivovaru i dvora mestského, a tím zachránén mestu i nynéjši zdroj prijmú 
nemalý. 

Do zŕizení mestského podstatné novoty vnesl j:otom cisaŕ Josef II., 
hlavné pokud se magistrátu tyče. V méstech královských zústaly sice magi- 
stráty t. j. soudy mést královských, avšak dle nové organisace z r. 1785 mél 
pri každém takovém soudé dosazen býti syndikus, t. j. soudní referent práva 
znalý a uznaný za kvalifikovaného soudem apelačnim. Jinak dle dŕívéjšich 
ustanovení cisaŕe Josefa II. mél u každého magistrátu býti zaméstnán nejaký 
dustojnik nebo poddústojnik ve výslužbé, aby prý štát ušetril pensí. Dekrét 
cisaŕe Josefa II. ze dne 2. bŕezna 1786 upravil volbu mestské rady tak, že 
mésťanstvo zvolilo si výbor, a z toho volen purkmistr a mestská rada. 
Avšak členové mestské rady čili královského magistrátu museli býti znalí práv. 
Volba dala se za prítomnosti komise, jmenované krajským úŕadem, a na rad- 



— 343 — 

nici pŕečtena jniéna téch. kteŕi jsou do magistrátu volitelni — o tom již pred 
volbou rozhodlo zkouškou z práv gubernium a soud apelačni v Brne. V Ky- 
jove mél výbor méšfanský Iž členu, ten zvolil si purkmistra a 5 členu ma- 
gistrátu, jira pridaní syndikus, kancelársky úŕednik a soudni sluha. Placeni 
byh méstem. Ostatnich 7 členu výboru mohli býti lidé z práv neíkoušeni, kdo- 
koliv z méšťanstva zachovalý, cti a dobra obecriiho dbalý. Purkmistr — ne- 
musel býti zkoušen z práv — volen vždy po 4 letech, hodnosl ma^istrátniho 
rady byla doživotní. Mél tedy Kyjov magistrát mestský, jenž byl soudem prvni 
stolice, odvolaní šlo k c. k. apelačnímu a kriminálnimu vrchnimu soudu pro 
Moravu a Slezsko, zŕizenému, r. 1783, a k nejvyAšimu soudnímu dvoru ve Vídiii. 
Magistrát kyjovský mél právomoc též ve vécech kríminálnich, a hrdelní soud 
zrušen v Kyjove teprve r. 1807, načež obvod jeho píidélen do Uh. Hradišté. 

Nad hospodáŕstvim obecním mél dozor inšpektor obecniho hospodáŕstvi, 
který brán z nezkoušených radii magístrátnich, jemu k ruce dani represen- 
tant', jež si volil méšťanský výbor. Inšpektor a representanti rozhodovali spo- 
lečné v méstech o všech záležitostech hospodárskych, byl-li spor, rozhodí 
platné magistrát, po prípade úrad podkomoŕský, obecní účty, rozpočty délal 
mestský kasir, zodpovedný magistrátu a podkomoŕímu. Uŕednl rečí magistrátu, 
aspoň ve spisech, byla ovšem nemčina, kde to bylo možno, kteréžto zaŕízení 
valné prispelo v Kyjove ku germanisaci, tŕebas jadro méšEanstva zostávalo 
českým. 

Joseíinské zŕízení obecní a soudni doznalo na Morave zmeny hned za 
císaŕe Leopolda II. Na zemském snemu moravském, který zasedal v červeiici 
r. 1790, stavové usnesli se na obsáhlém spise (t. zv. ,Desideria mor. 
stavu z r. 1790"), kde mimo jiné mesta královská žádají vrácení samosprávy: 
svobodnou volbu rad, mestských soudcu, zabránení lichvy obilní a obnovení 
právomoci úradu podkomoŕského. Ve vyŕízení pamétního spisu 29. dabna 1791 
král. méstúm síce povolená vlastní správa jejich majetku, ale návihy v tom 
smeru splnomocnéno učinili gubernium. Magistráty mély býti dále volený mé- 
šťanským výborem, ony propujčují v méstech výhradné živnosti, v kteréžto 
záležitosti gubernium vyŕizuje pouze rekursy, magistrály sepisují též tržní íád 
a volí 2 zástupca do zemského snemu: méla tedy král. mesta moravská na 
snemu 14 méšťanu, kteŕí ovšem méli pouze 1 hlas pri hlasovaní. Na to dvor- 
ním dekretem ze dne 27. dubna 1792 (tedy krátce po smrti Leopolda II.) správa 
obecniho jméni v méstech král. podŕízena prísnemu dozoru úradu politických, 
byl tedy Kyjov v té príčine podroben krajskému úradu v Ub. Hradišti ; veškerá 
púsobnost a právomoc, jež mél v král. méstech rychtáŕ, primátor a rozmanití 
dozorci méstšti (srovn. shora str. 260— 261 v C. M. M. Z. 1913.), pripadla nyní 
magistrátu, dva representanti nebo jich náhradníci mají ve vécech hospodár- 
skych pouze právo účasti na poradách a nadŕízeným liŕadúm se musí od roku 
1792 zasílati opisy všech obecních účtu I 

Vysloužih dústojníci už sice neméli býti bráni do magistrátu, ale k vo- 
jenským osobám se má bratí pri zadávaní služeb mestských náležitý zfetel — 
to je jediný ústupek méstum učinený, úslupek opatrné a dvojsmyslné styliso- 
vaný. Samospráva mést král. takto byla dorazená. 

Za císaŕe Františka I. pŕibylo do správy obecní v méstech byrckra- 
tismu. Dvorský dekrét ze dne 3. února 1797 splnil volaní královských mést po 



— 344 — 

Príloha IV. 

Mapa král. mesta Kyjova z r. 1715 a plán mesta Kyjova 

z r. 1721. 

Mapa král. mesta Kyjova z r. 1715 je origináP), cho- 
vaný v zemském archívu moravském v objemném fasciklu 



zrušení tnéšťanského výboru z r. 1790. -- Zrušené méšťanské výbory, které 
dosud vykonávaly vliv na obsazování magistrátu, a dotud volené všeobecnými 
volbami, nahrazeny byly volebními výbory, které volený byly nyni z cechu 
Takové byly konce mestské samosprávy a vlivu méšfanú na verejnou správu 
takové byly následky neproziravosti a jisté sobecfcosti mést, jak se jeví v né 
kterých oddilech „Desiderii mor, stavu z r. 1790". 

Jakmile buď úmrtím nebo odstoupením uprázdnilo se místo rady mági 
strátního, zkoušeného či nezkoušeného nebo representanta, kteréžto hodnosti 
jsou nyni trvalými, tu každý cech v Kyjove vyslal dva voliče, ti utvorili volebn 
výbor, klerý obsadil místo magistrátního rady nebo representanta a zase se 
rozešel. Rozhodovaly tedy cechy svými zástupci o uprázdnených místech pri 
magistráte, ale cechy, t. j. volební výbor jejich, byly vázány krajským úŕadem 
kterému se museli žadatelé o místo pri magistráte uprázdnené pŕihlašovati 
Krajský úrad, dorozumév se s úrady sobé nadŕízenýmí, rozhodí, o kom z ža- 
datelu sméjí cechy hlasovati. O volbé sepsán protokol, zaslán na gubernium 
a loto se soudem apelačním zvoleného potvrzovalo. Kdo z méšťanu nebo 
inteligence chtél se súčastniti takové volby, musel se dáti zapsati do nékterého 
cechu. 

Dekrét dvorské kancelára ze dne 3. bŕezna 1808 zrušil všechny volby na 
místa zkoušených magistrátu. Úrad purkmistra, který nyni musel býti zkoušen 
z trestního zákona, stáva se doživotním. Purkmistra a mista zkoušených členu 
magistrátu jmenuje magistrát sám v dorozumení s guberniem a soudem apel- 
lačnim. Pouze mí^ta nezkoušených členu magistrátu obsazují se prostfednictvím 
cechu. — 

Poručnický systém, v némž se mesta královská na počátku stôl. XIX. 
octla, potrval až do r. 1848, po némž v život uvedeno nové zŕízení obecní^ 
založené na samospráve a svobodné volbé: praktické výsledky a vnitŕní cena 
tohoto zŕízení ŕídi se ovšem vyspelostí duševní i poctivostí, krátce ŕečeno 
mravní cenou téch, již samosprávu predstavuj). — Srovn. JUDr. Jar. Gela- 
kovský: Úrad podkomoíský v Ce.-.hách. V Praze 1881 str. 116, 118—119, U3—IU, 
126, 134. — Dále: Rud. Dvoŕák : Dejiny Moravy, str. 945—947, 961—978, 
1120—1124 a téhož: Morava. Dejiny politické v O. SI. N. str. 693. a JUDr. Jan 
Kapras: Právni dejiny zemi koruny České. \^ Praze „Únie" 1913— I. str. 105 — 
115. — Doslovný preklad prílohy III. nepodán, ježto obsah její podstatný 
podán na str. 274—275 v Cas. Mor, Mus. Zem. 1913. 

') Nalezen autorem tohoto pojednaní pri studiu prameňu k otázce ži- 
dovské v Kyjove koncem r. 1913, tedy když již valná část pojednaní byla 
v tiskú. I bylo povinnosti autorovou seznámiti čtenáíe dodatečné s timto ori- 



— 345 — 

pod čís. »J. 108. Jndeng-emeinde Gaya — dasigrer Magistrát 
— index místodržitelského arcliivu.« — Originál má rozmer 
121 cm X 91 cm, je dilem kreslen, dilem štetcem malován na 
tnbém papire neznámym, ale dovedným kreslíŕem, takže má 
vysokou cenu vecnou i umeleckou; byl zhotoven za sporu mezi 
židy a magistľátem kyjovskýin, jenž o vypuzeni židú z Kyjo- 
va usiloval. V relaci zemského podkamoŕího Bernarda Ant. 
Brabantského de dato Vicomélice 12. července 1715 král. zem- 
skému bejtmanstvi v Brne o rozloze židovských domú v Ky- 
jove je priložená uvedená mapa Kyjova jako príloha A. a na 
rubu jejim čte se : Diese originál Beýlag der kônigl. Stadt 
Gaya ist bey dem erstattenden Bericht od Belation zu remit- 
tiren''.') 

Pochází tedy mapa Kyjova z prvni polovice roku 1715 
a je nejstaršim obrazem mesta. ^) 

Plán Kyjova z r. 1721 je kópie v rozmeru 63 cm Xí 47 cm, 
již ľ. 1903 i>oľídil cestmistr silničniho výboru kyjovského Jo- 
sef Šimeček dle obrazu již ztraceného, jenž visíval ve staré 
radnici kyjovské. Kópie sice dosti vérohodne podáva základ- 
ní ráz méista a by la až do nalezení originálu jedinou, jež sta- 
rý Kyjov znázorňovala, než pŕece tná úchylky, rozmery její 
jsou téméŕ o polovici menší. 

Mapa z r. 1715 (podobné i plán z r. 1721) obsahuje v le- 
vém horním rohu vysvetlivky: litterae uvádéjí názvy častí 
mesta kresťanského, numeri značí čtvrt židovskou. 

Jsou pak názvy, nemčinou X^mi. stôl. psané, takové: 

A. Pfarrkirchen — farní kostel sv. Martina. Pochází 
z konce XII. stoL, 1579 byl opraven, 1636') vyhorel, 1692 byl 



ginálem a jeho užiti pro popis mesta Kyjova z počátku stôl. XVIII. misto kópie 
plánu z r. 1721. Odhady o počtu domú a j. v., uvedené na str. 277 — 280 to- 
hoto pojednaní v Cas. Mor. Mus. zem. 1913, se podstatné sice nemení, za to 
však mnohá véc nejasná je rozŕešena. 

1) „Tuto púvodní prílohu král. mesta Kyjova nutno pfi podaní zprávy 
čili relace vrátitľ. — Mapa méla tedy býti vrácenii mestu, ale nebyla — a tim 
snad se stalo, že by] vzácny tento obraz uchován pro časy budoucí. 

^) Zinkografický závod Alfréda Slováka v Brne, Nová ulice č. 4, poŕídil 
zdaŕilou kópii této mapy pro Archív a museum v Kyjove v rozmérech origi- 
nálu a to presné (víz tuto čís. d. 47). 

3) Srovn. též Čas. Mat. Mor. 1912 str. 168. a 341. pozn. 1. 



346 



s: 

Si 

•o 



t; 

o* 




— 347 - 




23 



— 348 — 

pŕestavén, což plyne z nápisu nad vcbodem do nynéjší hŕbi- 
tovní kapie sv. Josefa, takto znéjícího: »1692 eliráin Páné pŕi- 
staven za regirování císaŕe ŕímskýlio Leopolda I., podkomoŕí- 
ho pána Jana Max. Kobylky z Kobylílio nákladem obecnmi. 
Mfeg-istrát byl : prim [átor] Ji [ŕí] M. Berounský, J. Podivín- 
ský, Ml [ikuláš] Pivoda, J. Lnrovský, M. Stiler, J. Miicbnický, 
Va. Bouchal, M. Fiala, V. Skrla, N. Žďánský, M. A. Hein, J. 
Bartelot, Eich[aľd] M. Dapo(1)«.i) 

Do farního kostela, jenž mél dve veže a stav en byl ve 
slohu románskom, vedlo príkre a kryté schodište, dnes už ne- 
zachované, na jeho základy prišlo se však pri úprave hŕbitova 
r. 1910. Na pláne z r. 1721 není toto schodište označeno. 

R. 1807 chrám tento znovu vyhorel pri požáru vzniklém 
v ulici Kostelní pri smažení ryb v domé obuvníka Kuc'hare.") 
Až do r. 1832 vyčnívaly zŕíceniny tohoto chrámu nad méstem, 
až r. 1833 mešťan kyjovský Josef Urban umíraje venoval 
3000 zl. na vystavení nynéjší kapie hrbitovní sv. Josefa na mí- 
sté bývalého farního kostela, kteréžto dílo matka umírajícího 
dala provésti.'') Z piivodního chrámu sv. Martina zbyla jen 
véž a zvony. Nejvétší zvon, litý r. 1490, váži 13 centu 20 liber 
a pŕelit byl r. 1855.'*) Kolem chrámu byl a je dosud ikŕesťan- 
ský hŕbitov, s nímž v tésném sousedství, smérem k s. jsouc po- 
ložene, bylo pohrebišté z doby pohansko-slovanské.^) 

B. Pfarre — fara, je to však ve skutečnosti zámeček, kde 
fara pouze na čas byla umísténa. Zámeček býval táž mest- 
ským dvorem. Fara nynéjší je od zámečku na z. u potoka 
Mlynského.'') 



1) Nápis pŕepsán nynéjším pravopisem, v závorkách jsou doplnky auto- 
rovy, pokud mu bylo možno z jiných prameňu jména doplnili. 

-) Dle citované již Dédkovy „Gedächlnissbuch^ 

ä) Dle Tvarúžka str. 494 a médéné desky pamétní ve veži kapie r. 191í2 
nalezené s nápisem „Der Stifter dieser Kapelle ist Josef Urban, hiesigerBiirger 
im Jahre des Herrn 1833 O. M. D. G." 

*) Dle Tvarúžka str. 495. 

5) Srovn. článek ,Nový nález koster v Kyjove na Morave z doby po- 
hansko-slovanské" v Čas. Mor. Mus. Zem. 1913. 

8) Srovn.: „Zámeček v Kyjove v Cas. Mor. Mus. Zem. 1912 str. 178— 183., 
kde vyslovená pochybnost o tom, byl-li zámeček časem farou; nalezením 
originálu mapy Kyjova z r. 1715 je to již jisto. 



— 349 — 

C. Capuciner Kloster — klášter kapucínsky, v letech 
170í> — 1723 vystavený na místé domu, konfiškovaného Jiŕíniu 
Pog-arellovi z Kočeborovic (T 1624) pro účast na českéni po- 
vstaní v 1. 1618—1620. Klášter zrušen v 1. 1784—1785 a budo- 
vy jeho koupilo mesto za 880 zl.^) (klášter sám stál 30.000 zL), 
i adaptovaný za skladišté solní, byt pro solního úredníka a za 
špejchar pro vojsko. Počátkem stôl. XIX. byla tu škola, byt 
pro učitele a pomocníka, byt kooperatorúv a stráži kostelní 
vyhražena bývalá bibliotéka klášterní, část budovy s fort- 
nou i záhradou koupil za 2000 zl. 30 kr. mešťan Joisef Tírek, 
ostatek budovy bývalého kláštera prodán Josefu Jerábkovi, 
nájemci mestského pivovaru v Kyjove za 2696 zl. Stalo se tak 
31. srpna 1807.-) Chrám klášterní stal se po požáru chrámu sv. 
Martinského chrámem farním a je jím až dosud. Nad vchodem 
do chrámu je znak rodu Lichtenstejnú, protože Jan Adam kní- 
žo Lichtenstejn daroval na stavl)n kláštera 30.000 zl. 

D. Capuciner Garten — záhrada kapucínska. Kdežto se 
budovy klášterní rozkládaly asi tam, kde v ulici Komenského 
stojí dum Zahradníkuv, budova dívčí školy méšťanské a dva 
domy A. Hayka, dále dúm Kostuv na rohu ulice Komenského 
a Námestí, zaujímala záhrada kapucínska nynéjší záhrady 
zmĺnéných domú, na stranu s. šla až po líranice nynéjší ulice 
Dobľovského a v časti sv. šla až k záhradám, které patrí dnes 
k domu Rajmunda Prochasky a Jos. Vašíčka. — Záhradu klá- 
šterní koupilo mesto za 80 zl.") 

E. Rathaus, radnice, vystavená v 1. 1561^ — 1562 za pri- 
mátora Václava st. Bzeneckého.^) Dnes c. k. okresní soud. Na 
veži mestské radnice jsou dva zvony, jež jsou nyní ku potrebe 
mestských hodín. Na velkém zvonu je nápis: »Sancte Floriane 
libera habitantes et habitationes urbis Gayensis a damno u- 
rentis ignis. Sicismundus Kerker fecit Bruna« (Sv, Floriane 
osvoboď obyvatele a obydlí mesta Kyjova od škody požárem. 



1) Dk .Annales PP. Capucinorum provinciae Bohemiae" a dle „Proto- 
collum provinciale ..." téhož kláštera. 

2) Dle smluv kupnich de dato Gaya am 31. August 1807 v Arch. a mus. 
kyj. čis. A. 62./9 a A. 62./10. 

3) Tamže jak v pozn. 1. uvedeno. 

*) Srovn. Cas. Mat. Mor. 1912 str. 342. pozn. 2. 

23* 



— 350 — 

Ulil Zikmund Kerker v Bľné). Na zvonu vyryt je starší 
znak mestský. Na zvonu malém je nápis: »Ut in acone tibi 
fausta sonet hora, pro eficaci gratia deuni ora« (Za účinnou 
milost Boha pros, by šťastné znela tobé hodina v zápase 
smrtelném). — Zde je vyryt obraz sv. Floriána. Tretí zvon a 
sice nejmenší je v okne radnice asi ve výši 15 m, dnes je to 
zvon na poplach pri požáru a dle tradice zvonívalo se jím od- 
souzencúin, když kráčeli »na spravedlnost«, což bylo místo po- 
pravní opodál nynéjší obecní cihelny, kdež se dosud místu to- 
mu ľíká »na spravedlnosti«. — U vchodu radnice dosud se 
spatŕuje železný loket (vídeňský), do zdi upevnený; byl pro 
kontrolu loktu a \-ubec míry délkové téch, kteŕí na trhy kyjov- 
ské pí-icházeli s plátnem, suknem a p. — Uvnitŕ radnice je 
pekné klenuté schodište a u dverí, do starých místností vedou- 
cích, železné zámky, mistrné provedené. Výška veže radnič- 
ní je 42 m. 

F. Platz oder Ring — nynéjší námestí v témže asi roz- 
sahu a tvaru j ako druhdy. Na námestí je vidéti, což je blíže 
neoznačeno, poéínaje od radnice: sochu mariánskou, slohu ba- 
rokového, opravenou r. 1884, šopu, jež stávala uprostred ná- 
mestí a pod kterou schovávaný máry na nosení mŕtvych, 
žebŕe, háky, kádé na vodu, stŕíkače, tedy rúzné náradí hasič- 
ské; vedie šopy smérem v. liyla studňa. 

G. Hoffner Gassen — ulice Hrnčírská, je to první éást 
nynéjší ulice Komenského, vycházíme-li z námestí, název ten- 
to ješté kol r. 1880^-1896 byl obvyklý a starší jarmarečuíci 
(obuvníci), na trhy výroční do Kyjova dojíždéjící, dcsud ho 
užívají. 

H. Miihlthor — brána Mlejnská, slula též fortna. Byla 
vystavená pred r. 1548, rozborená piaristy r. 1765, kteŕí z ní 
vystavéli část své koleje (= stará část nynéjšího c. k. reál- 
neho vyššího gymnasia). Stávala mezi nynéjší Občanskou zá- 
ložnou a hotelem Máchálkovým.^) 

I. Míihlgassen — ulice Mlejnská (= strední část ulice 
Komenského), je památna tím, že ješté ve stôl. XVI. se v ní 
pripomína »zbor« Českých Bratŕí. 

— ■ — ' — ' — ' 

1) Víz vice v Čas. Mat. Mor. 1912 str. 342. pozn. 1. a v Čas. Mat. Mor. 

1913 str. 172. pozn. 1. 



I 



351 



K. Miihl — mlyn Horní, iiiladšílio puvodu než t. zv. 
Trávnický mlyn. Do nedávna patril firme Salomon Mandl, 
dnes náleží Akciovému pivovaru v Kyjove (viz L.). 

L. Breiiliaus, mestský pivovar. Zmĺnka o pivovare v Ky- 
jove deje se v listinách již r. 1518, jisté stál již dŕíve, r. 1570 
znovu byl vystavén, nékolikráte vyhorel, asi 350 let patril me- 
stu, jež z neho znamenité téžilo. Od roku 1872—1913 patril fir- 
me Salomon Mandl, jež jej za 20.000 zl. r. č. koupila, na to 
1. června 1913 prešel za sumu 400.000 K v majetek český 
a stal se pivovarem akciovým.^) 

M. Kirchenthor, brána Kostelní z let 1556 — 1557. Byla 
mezi nynéjším domem Námestí č. 1. a hotelem Mrázkovým. 
Ke konci století XYIII. koupil si v ní hyt od mesta za 200 zl. 
rýn. koželuh Jakub Mélnický, musel bránu v dobrém stavu 
udržovati, začež byl osvobozen od ubytovaní vojska.^) V první 
polovici století XIX. bydleli v téio bráne, která se v této dobé 
též Hradišfskou dle Uh. Hradišté nazývala, Martin a Júlie 
Kohnovi, až dne 18. kvetná 1846 uzavŕena byla mezi nimi a 
méstem smlouva, že bránu i byt svúj zborí. Za demolování do- 
stali manželé Kohnovi od mesta 80 zl. k. m., 40 čtv. sáhu místa 
bývalého mestského dvora a veškeren materiál z rozborené 
brány.^) Tak zmizela tato brána dvoupatrová, 9 m široká, o 
základech 3 m hlubokých a na jehláeh siwčívajících.^) 

N. Kirchen-gassen, ulice Kostelní, nynéjší Palackého; 
starobylý název jej í ix)ohází od kostela sv. Martina. 

O. Spitall, což je púvodní t. zv. Sv. Martinský špitál, pro- 
to se tak nazýva, že stával u kostela Sv. Mjartina, pochází 
z konce stôl. XVII. nebo z počátku stôl. XVIII., dŕíve jméno 
to nepŕichází v listinách nebo archivaliích kyjovských. Nebyl 
velkých ro2iíméru a ješté dnes není. Pozdéji pŕeložen špitál ten- 



') Více o pivovare kyjovském viz v Čas. Mat. Mor. 1912 a 1913. 
-) Dle smlouvy kúpni o tuto bránu de dato Gaya am 13. Jänner 1798 
- v Arch. a m. kyj. čis. A. 62./4. 

■ 3) Dle smlouvy de dato Gaya am 18. May 1846 v Arch. a m. kyj. čis. 
I A. 62./24. 

I *) Tím doplnený údaje o této brané v Gas. Mat. Mor. 1913 str. 172 pozn. 1. 

■ otišténé. správnym pro rozborení bránv je r. 1846 dle materiálu, pa napsáni 



— 352 — 

to vedie iiyiiéjšíbo faiiiího kostela, což je bývalý kostel ka- 
pucínsky na námestí. Dnes je to iitulek pro 6 žen z Kyjova, 
které tam dostávají byt, otop, denné 50 b a nad to ješté roč- 
né 12 K. 

P. Sebeiern, stodoly, jsou ješté dnes za starou ulici Ko- 
steluí, zde jiob plán znázorňuje ponze 7, ač jicb jisté bylo ví- 
ee, iiváží-li se, že bla^mím zamestnaním obyvatel Kyjova byla 
orba. Dnes vzniká jí zde tri nové ulice. 

Q. Bettlergassen, ulice Žebrácká čili jak se dnes u star- 
šícb nazýva Žebráčka (=nynéjší ulice Kollárova). Jméno po- 
chází bezpochyby odtud, že zde bydleli nejcbudši. 

K. Juden-Thor, brána Židovská, nazývala se téz dle blíz- 
kych Svatoboŕic Svatoborskou anebo Brnenskou dle tolio, že ti, 
kdož od Hiodonína jeli do Brna, touto bránou prijiždéli do 
Kyjova a odtud pak na Ždánice a Slavkov na Brno. Bránu tu- 
to koupil dne 11. kvétna 1805 od mesta méšťanský hodinár Jo- 
sef Edler za 332 zl. rýnských a za to, že mél bránu v dobrém 
stavu udržovati, byl osvobozen od ubytovaní vojska.^) Brána 
tato, poc'háziející rovnéž jako brána Kostelní z let 1556' — 1557, 
nejdéle se udržela jako paonátka na opevnení mesta a byla roz- 
borená až r. 1852. 

S. Gassen Janowa, ulice na Janove (= nynéjší Nerudo- 
va a dolní část ulice Kiegrovy), název je prastarý, snad tu 
kdysi stávala vesnice Janov ' — taková je tradice ústni. Pri 
novétm pojmenování ulíc mél starý tento náziev býti ponechán. 

T. Unter-Miihl, Dolní mlyn, dnes již zaniklý, je to jinak 
mlyn na Trávniku, který se již pripomína v XVI. stôl. 

U. Steinerne Briicken, most kamenný, z téze doby, jako 
Židovská brána, spojoval Janov s Psí ulici, a voda béžela dvé- 
ma oblouky. Na moste tomto stála soioha sv. Jana Nepolnuc- 
kého, která dnes stojí asi 10 m do ulice Rieg-rovy.-) Tŕebas že 
teprve 29. bŕezna 1729 bullou papeže Benedikta XIII.. Jan Ne- 
pomucký vyhlášen svätým, stavély se již pred kanonisací je- 

') Dle smlouvy kúpni cit. dáta v Arch. a mus. kyj. čí?. A. 62. /5. 

2) Druhá socha svätojánska stávala puvodné na moste pred bránou Ko- 
stelní, vidéti ji na mape Kyjova z r. 1715 u brány Kostelni, na plané z r. 1721 
tato socha znázornená neni. 



— 353 — 

ho v Čechácli i na Morave takové sochy a jméno jeho na kŕtech 
se udélovalo a vzýváno zejniéna v rodinách, kde sobé pŕáli 
narozeuí dítek ^'^^bec a pŕedevším chlapcň.^) Socha tato po zni- 
čení mostu prestavená dále na nynéjší místo, tak se stalo též 
s drnhon sochou svätojánskou v Kyjove, která dnes stojí pred 
Zámečkem, dŕíve stával zde kríž, jejž i na mape z r. 1715 i 
na pláne z r. 1721 vidéti (víz oddíl B., N.). Most kamenný za- 
niénén dreveným a r. 190(5 betónovým. 

W. Hundtsgassen, Psí ulice (^= nynéjší ulice Smetanova 
a Čelakovského), nelze s jistotou ríci, jak název Psí ulice 
vznikl, zda od toho, že v téchto končinách pohodný prebýval, 
či od toho, že zde snad bývala »psí bursa«, kteráž dnes v nedeli 
na námestí se koná ])ŕed sochou Mariánskou. V ulici Psí, blíž 
mostu kamenného, vidéti na plané kapličku, které dnes již 
není, a není dat o jejím vzniku a zániku, byla to bezpochyby 
kaiile svätojánska, sem luožno j i klásti proto, že tato místa 
trpívala povodnémi, tak na druhé strane mostu na Janove ue- 
daleko od sochy svätojánske stojí kríž s nápisem »Christo pie 
devotus extruxit Florianus Puschman civis Gayensis [17]00.«") 
Číslice 17 nejsou již na kríži, ale hodí se sem, protože jak so- 
cha sv.-jauská, tak Puschmanúv kríž byly asi postavený v 
téchto místech po veliké i)ovodni r. 1695 v mésíci červenci; 
ponévadž pri ix)vodni tak hrozných rozmení, jako byla ona r. 
1695, o neštéstí nebyla nouze, dá se souditi na ix>stavení so- 
chy i kríže v této dobé, ani rok 1600 ani 1800 se z dúvodň vec- 
ných nehodí. 

X. Wiesen, louky. Byly v téch místech, kde dnes nová 
čtvrť imésta Kyjova se rozkladá, zabírající, smérem z námestí 
k ÍBoršovu počítaje, levou část kdysi t. zv. Sahary (= horní 
tretina ulice Komenského), ulici Husovu, nádraží statní drá- 
hy, nádraží místní dráhy Kyjov-Muténice, mlyn Dittleruv, 
skladišté firmy E. Mandl a část ulice Dobro^^kého na pravém 
brehu Stupavy i ulici Čecliovu a Žižkovu. 



') Srovn. Arnošt Denís: Cechy po Bilé Hore. I. dil prel. dr. Jindŕich 
Vančura, v Piaze 1904 str. 404—405, 406 pozn. 2. 

2) ,Kristu zbožné oddaný Florián Puschman, mešťan kyjovský [17J00O 
postavil". I nemecké jméno Puschmanovo mluvi spíše pro r. 1700 než 1600, 
ježto Némcú bylo v Kyjove vice po valce SOleté než pred ni. 



— 354 — 

Y. Aecker, ix)le. Zabíraly pravou část horní tretiny ulice 
Komenského. Tato pole a také louky bývalé, v pole již promé- 
ué, uazývají se »0d Boršovska«. — Jisto je, že ve stoleti XVI. 
a snad i v XVII. bývalý zde rybníky, jimiž mesto na severu 
bylo chránéno. 

Z. Fliissender Bach, tekoucí potok, prelozene doslovné. 
Je to Stupava čili, jak se zde ríká, Kyjovka, kterýžto název 
česky uvedeu je na némeckém pláne mesta z r. 1864.^) V sz. ča- 
sti tehdejišího mesta byl splav, kde se Kyjovka delila ve dve 
ramena. Rameno první, prirozené, béželo v časti mesta sz, z, 
jz a j, tak jak dnes tomu ješté v podstate jest a je dano na 
pláne smernici od X k U a slulo » Suchý potok«, kterýžto název 
i na némeeko-české katastrálni mape Kyjova z r. 1827 pŕi- 
chází.") — Eiameno druhé, umelé, je t. zv. Mlynský potok a je 
naznaóeno na pláne smernici J, K, M, T. Obtekalo mesto na 
strane s v. a pretekalo méstem mezi ulici Kostelní, Žebráčkou 
a Janovem a pod mlýnem Trávnickým vpadalo do Suchého po- 
toka. Buď v téchto místeeh nebo od soutoku Mlynského potoka 
se Suchým nekde sv. bývala »močidla«,^) kde se máčelo kono- 
pí. Nezastavené místo mezi obéma ralneny v dolní časti býva- 
lého Janova slulo a sluje Trávnik, na pravém brehu Suchého 
potoka po polích »0d Boršovska« následují pole »0d Svato- 
bo'rska«, na levém brehu Mlynského potoka jsou pole »Polá- 
mané«. — Stav není dnes umístén tam, kde jej vidéti na pláne, 
nýbrž je posunut vice k s v. od puvodniho místa a Mlynský po- 
tok s© nooddéluje vice u tohoto splavu, ale severnéji od mesta 
u Boršova a Néčic, koryto potoka Mlynského se patrné meni- 
lo dle potreby. Nad pivovarem a mlýnem (K, L) mezi Suchým 
potokem a dnešnim Mlynským je starý park mestský z r. 
1873, na levém brehu tohoto nový park mestský z r. 1899 na 
pozemcich f Václavem Paternou venovaných a pod parkem 



') Srovn. Situation der k. Stadt Gaia im Jahre 1864. Orig. v Arch. a 
museu v Kyjove čis. D. 3. str. 125. 

") Srovn. Gaia (Kiow) in Mäbiren 1827. Orig. v Archívu a museu v Ky- 
jove čis. D. 2. a str. 125. 

^) Tento český název pŕipominá se ješté roku 1824 v nemecké listine 
čis. A. 58 v Arch. a m- kyj. de dato Hradisch am 22. X. 1824, kde krajský 
úrad činí magistrát kyjovský zodpovedným, aby mlynár na Trávniku František 
Schústler vyčistil Mlynský potok od „motidel" až po hranice svatoborské. 



— 355 — 

novým gymnasijní hŕíšté a mestská ovocná škôlka. Pŕes ix)- 
tok Suchý vetlly dve lávky drevené a most kaanenný, pŕes po- 
tok Mlynský rovnéž dve a most kamenný u brány Kostelní, 
na pláne ovšem pro tuto bránu neviditelný. Název »Suchý 
potok « pochází z toho, že málo tu za normálnícli pomeru teče 
vody, ale stačí vétší lijavce, aby se Kyjovka v dravou pro- 
ménila reku. 

Cásti mesta, označené na pláne písmenaaiii C až L, patŕi- 
ly do mesta lírazeného, opevneného pŕíkopem a valy, které šly 
kolem mesta. Část pŕíkopu je na pláne vidéti na jižní a jiho- 
západní strane mesta, dnes tudy jde ulice Jimgmannova; když 
pi-íkcp a valy zmizely a plocha získaná byla pro rozšírení ce- 
sty použitá, začalo se zde časti ulice Žebráčky ŕíkati »Na va- 
lech«, kterýž název na pláne z r. 1864 .ie&t uveden nemecky 
»Am Graben«, názvu českého dosud se neúŕedné užíva. Na va- 
lecli byly k lepsímu opevnení palisády čili štachetle, na pláne 
zŕetelné. Opevnení mesta vzalo v I. polovici XIX. stôl. za své. 
Koku 1839 dne 5. dubna zaiX)čato s rozprodejem méstskélio 
pí-íkopu na stavební místa, tehda Martin Kohn, majitel brány 
Hradištské (= Kostelní) koupil od mesta 3 ^Vae <ítv. sáhú 
mestského pŕíkopu, z kteréhož »emfyteutického majetku « pla- 
til mestu ročné 5 krejcaiai k. m.,^) v r. 1845 koupili sobé židé 
kyjovští, kterí pred tíin neméli již kam své domy rozširovati, 
IK> rúznu celkeni 268 čtv. sáhú i)ŕíkopu, pri čemž ujednáno, že 
búdou mestu platí ti ročné 1 krejcar k. m. ze čtv. sáhu, obec 
židovská koupil a si 60 čtv. sáhú pi^-íkopu za roční poplatek 1 zl. 
k. m. do mestské pokladny."-- Ostatek pŕíkopu zasypán, i vznik- 
lý tak nové cesty mésteím a mizelo l)ývalé opevnení, až mesto 
nabylo v podstate nynéjší tváí-nosti. 

Časti mesta A, B a N a V označené náležely do pred- 
mestí, sem náleží dnes i nové vzniklé čtvrti mesta, a jak již 
vzpomenuto, je predmestí katastrálne rozlišeno od mesta až 
dosud. 

Číslice uvádéjí židovské domy v Kyjove, ve vysvetliv- 
kách čteme i jména jejich majitelú, jak následují: 



1) Dle smlouvy kúpni cit. dáta čís. A. 62: 13 v Arch. a mus. kyj. 

2) Dle smluv kupnich ze dne 17. bŕezna 1845 a 17. kvétna 1845 čis. 
A. 62/15—23 tamže. 



356 



1. Lobl Abrahám. 2. Wittil) (=vdova) Ai-oiiiii. 3. Ber- 
naľdt. 4. Lobl Salomon. 5. Isak Saloiuou. 6. Isľael Marcus. 7. 
Abraliain Lederer. 8. Josef Joiias. 9. Herschl Schueider. 10. 
Lazár Lobl. 11. Herschl Suchan. 12. AWaham Aron. 13. Mar- 
cus Lobl. 14. Herschl Abrahám. 

Domy čís. 1' — 14 byly v meste hrazeném. 

Židé kyjovští méli též synagógu, což zvlášté jest zduraz- 
niti, neboť nebylo žkhiEii dovoleno všude modlitebný stavéti. 
Synagóga v Kyjove byla vystavená r. 1610, na mape z r. 1715 
není blíže označená, nutno a možno ji však umístiti do soused- 
ství domu čís. 8 a za nynéjší dúm Dra. Karia Kozánka. Ny- 
néjši synagóga židovská pochází z r. 1852.^) Naproti domu čís. 
6 u palisád je čís. 19, jež značí stavební místo blíže neznámeho 
židovského majitele. 

Ostatní domy židovské ]iočítaly by se do predmestí a 
majitele jejich hyli: 15. Josef Sehimsche. 16. Marcus Abra- 
hám. 17. Lobl Marcus. 18. Herschl Lohl.-) 

Na predmestí v ulici Psí byl židovský (starý) hrbitov, do- 
dnes zachovaný, jejž sobé židé teprve r. 1715 smeli ohraditi, 
na maipé však není' ho vidéti. Domy židovské čís. 15 — 18 byly 
na bývalém Janove, kde je dnes strední část ulice Riegrovy, 
pri čemž dum čís. 18 stojí na rohu dnešní ulice Jungman- 
novy, do které se v XIX. stôl. mesto židovské počalo roz- 
šiŕovati. 

Židovská čtvrt v Kyjove svým vznikem saliá do XVI. 
stoL, židé v ten čas mlčky zde byli trpení, až r. 1613 privile- 
giem císaŕe Matiáše dovoleno jim v inésté bydleti a obcho- 
dovati. Veliké z toho byly spory mezi méšťany a židy, kteŕí se 
však v Kyjove udrželi až do r. 1848 a tím až na dny naše.^) 



') Dle „Ordnung der Feier zur Einweihung des neuerbauten israelitischen 
Bethauses zu Gaya September 1852" z majetku žid. obce v Kyjove. 

-) Veškerá jména a názvy mesta uvedená jsou tak. jak napsána jsou na 
mape z r. 1715, ponechaný jsou tedy i starši nemecké koncovky i tehdejši 
pravopis. 

^) O židech v Kyjove, otázce to i zajimavé i složité, pojednáno bude 
v širši a zvláštni studii. 



Založení mesta Litovle 

(MUDr. Jan S m y č k a.) 
(Dokončení.) 

Postnpiijeme-li do Viiitriiílio iiiésta Litovelskélio se strauy 
Olomoucké, vejdenie uejpl-^'e do Olomoucké ulice. Ulici tuto 
tvorí po strane východní domy č. 3, 4, 5, 6, 7, 194, 195 a 196, po 
strane západní domy č. 102, 101, 100, 99, 98, 193, 192, 191, 190 a 
189, vesmés to domy pravovárečné. Ulice tato ústí na lilavuí 
námestí a pri vchodu do ní z Olomoucké (jižní) strany stávala 
Olomoucká brána s veží. Po z])oŕení ])rány a veže postavený 
zde domy. 

Pokračovaním Olomoucké ulice, jakožto ulice hlavní, jest 
na severní polovici mesta ulice Unčovská, do níž se vchází z 
lilavního námestí. Východní stranu této ulice tvorí do'my čís. 
163, 164, 165, 166 a 49, stranu pak západní domy čís. 171, 
170, 169, 168 a 167, vesmés to o])ét domy pravovárečné. Pri 
východu z mesta uzavŕena hyla ulice tato Unčovskou branou 
s veží. Po zborení brány a veže postavený byly i zde domy.®^) 



'■'1) Nynéjši smlouva pravovárečných méšťanú v Litovli praví v § 1. 
takto: „\1astníci padesáti šestí pravovárečných domú v mésté Litovli čís, po- 
pisná 3, 4, 5, 6, 7, 10, 49, 56, 60, 73, 98, 99, 100, 101, 102, 119, 121, 145, 
147, 150, 151, 152, 154, 155, 156, 157, 159, 162, 163, 164, 165, 166, 167, 168, 
169, 170, 171, 172, 175, 178, 181, 182, 185, 186, 187, 188, 189, 190, 191, 192, 
193, 194, 195, 196, 197 a 198, kteŕi na základe privilégií Václava krále Čes- 
kého z r. 1290 a krále Jana Českého a Polského z roku 1373 společné právo 
k varení piva, pálení korálky, dále nálevu piva a korálky sobé vydobili, tvorí 
mezi sebou společnost na neurčitý čas pod firmou: , Pravovárečné méšťanstvo 
v Litovli", ,Bräuberechtigte Búrgerschaft in Littau'' se sídlem v Litovli". 

K témto zde vypočítaným 56 pravovárečným domňm náleží ješté pri- 
počíta ti dúm čís. 117., který byl též domem pravovárečným a byl pro Pravo- 
várečné méšťanstvo koupen, tak že počet pravovárečných domú činí 57. V pra- 
vovárečném domé čis. 117. zŕízen byl společný pravo várečný méšťanský pivo- 



— 358 — 

Yýcliodní stranu hlavního námestí tvorí domy čís. 151, 
152, 153 (bývalý »Kutelliof«), 154, 155, 156, 157 a 159, severní 
strann domy čís. 162 (rohový dúm), 163 (rohový dúm Uneov- 
ské ulice), 171 (rohový dúm Unčovské ulice), 172 (ro- 
hový dúm), západní stranu domy čís. 178 (rohový dúm Kostel- 
ní ulice), 179 (nynéjší hejtmanství), 180 (mestská radnice;, 
181 a jižní stranu domy čís. 187 (rohový dúm), 188, 189 (ro 
hový dúm OloiĽoucké ulice), 196 (rohový dúm Olomoucké 
ulice), J 97 a 198 (rohový dúm). Veškeré zde uvedené domy 
až na čís. 1-53, 179 a 180 jsou domy pravovárečnými. Domy 
čís. 153 (Kutelhof), čís. 179 (bývalé rytíhtáŕovy mas- 
né la chlebové lávky) a čís. 180 (bývalý rychtáŕúv dúm), nestá- 
ly se domy pravovárečnými, neboť náležely mestskému ry- 
chtáŕi, který privilégia pravovárečného se nezúčastnil. Bylť 
tehdejší mestský rychtáŕ nadán hojnými statky a výsadami 
i osobou nad ostatní méšťany tak povýšenou, že nemél ani 
potreby a zajisté ani vúle o privilégium pravovárečné spo- 
lečne se svými méšťany se ucházeti, a to tím více, když privi- 
légium ])ravovárečné jeho méštanú bylo pro neho novým pra- 
menem prijmú, jakožto privilegovaného rychtáŕe. 

Zbývá ješté stopovati v ostatních ulicích mesta, kterak 
zde zbývající pravovárečné domy jsou umístény a rozde- 
lený. 

V prodloužení východní strany námestí, smérem již- 
ním, nalézá se vedlejší ulice (nynéjší ulice Podebradova), kte- 
ním, nalézá se vedlejší ulice (nynéjší ulice Podebradova), kte- 
strané západní pravovárečný rohový dúm čís. 198, za nímž 
končí a stojí v rovné radé zadní trakty pravovárečných domú 
čís. 195 a 194, jejichž prední trakty nalézají se v Olomoucké 
ulici, po strane východní pravovárečné domy čísi 151, 150, 
147 a 145 (rohový dúm). V prodloužení východní strany ná- 
mestí smérem severním probíhá paralelné s ulici Unčovskou 



var se sladovnou, následkem čehož stal se společným majetkem Pravováreč- 
ného méšťanslva a mezi vlastniky pravovárečných domu se již neuvádi. 

Dlužno zde ješté k tomu poukázali, že ve smlouvé uvedená dáta ohledné 
ziskáni privilégia varení piva nejsou historicky správna. Privilégium krále 
Václava pocházi z r. 1291 a potvrzeni jeho z roku 1373. od markrabéte mo 
ravského Jana. Omyl zpiisobil již dŕíve asi pisaŕ. 



— 359 — 

vedlejší ulice (uyuéjší ulice Šafárikova), která má po vý- 
chotlní strane pravoA'árečné domy čís. 157 a 159, po západní 
strane pravováreený rohový dúm čis. 162, za uimž v radé jdou 
zadní trakty pravovárečnýeh domú čís. 164, 165 a 166, jejichž 
prední trakty jsou v Uneovské ulici. 

V prodlouženi západní strany námestí smérem jižním 
jde rovnobežné s Olomouckou ulici vedlejší ulice (nynéjší ulice 
Boskovicova), kterou tvorí po strane východní pravováree- 
ný diim rohový čís. 187 a zadní trakty pravovárečnýeh do- 
mú čís. 190, 191, 192 a 193, .iejichž prední trakty jsou v Olo- 
moucké ulici, po strane západní pravovárečné domy čís. 181, 
182, 185 a 186 (rohový dúm). V prodlouženi západní strany 
námestí na sever jest vedlejší ulice (nynéjší ulice Vlašímova), 
která beží s Unčovskou ulici paralelné a má na strane vý- 
chodní pravovárečný dúm rohový čís. 172 a zadní trakty pra- 
vovárečnýeh domú čís. 170, 169, 168 a 167, jejichž prední trak- 
ty .i'^on v Unčovské ulici, na strane západní rohový pravo- 
várečný dúm čís. 175. 

Kromé dvou hlavníeh ulic. Olomoucké a Unčovské, a 
čtyí" vedlejšícli ulic, Podébradovy, Šafafíkovy, Tioskovicovy 
a Vlašíinovy vychází z námestí smérem západním ješté vedlej- 
ší ulice, vedoucí ke kostolu (nynéjší Kostelní ulice), která 
má na strane severní rohový pravovárečný dúm čís. 175, a 
na strane jižní rohové pravovárečné domy čís. 178 a 119. 
Zde dlužno se ješté zrnín iti o dvou uličkách, které nalézají se 
pri mestské struze, a z nichž jedna jde na východ a druhá 
na západ z námestí. Západní ulička má po severní strane pra- 
vovárečný dúm čís. 117 a východní po jižní strane pravová- 
rečný dúm čís. 152. 

Umísténí pravovárečnýeh domú není uvedeným popíšem 
ješté vyčerpáno. Dlužno proto iKX)hlédnouti se dále ješté po 
ostatnich vedlejších ulicích a sledovati zde rozestavení pravo- 
várečnýeh domú. Počneme-li pŕíční ulici jižní polovice mesta, 
která kolmo protíná Olomouckou ulici (nynéjší ulice Hav- 
líčkova), a která touto ulici rozdelená jest na dvé polovice, 
a síce na polovici východní a západní, vidíme, že východní 
polovice má po jižní strane rohový pravovárečný dúm čís. 
7 a dále pravovárečný dúm čís. 10 a po severní strane rohové 



I 



— 360 — 

pravovárečné domy čís. 194 a 145. Západní polovice Havlíčko- 
vy ulice má po jižní strane rohový pravovárečný diim čís. 98 
a po severní strane rohové pravovárečné domy čís. 193 a 186. 
Rohové pravovárečné domy Havlíčkovy nlice čís. 145 a 186, 
které json rohovými domy vedlejších ulic, do námestí vedou- 
cích, json ponéknd do ulice Havlíčkovy povystrčeny, tak že 
časti této ulice, pŕiléhající k ulici Olomoucké, jsou širší a časti 
další, rozbíhající se na východ a na západ, jsou užší. Hlavné 
platí to pro východní polovici této ulice. 

Na severní ])olovici mesta jest shodné s ulici Havlíčko- 
vou vedlejší ulice pŕíční, která rovnéž od východu na zá])ad 
probíhá a která též hlavní ulici Unčovskou na dve polovice 
jest rozdelená. Východní polovice této ulice (nynéjší ulice 
Tŕebízského) má po strane jižní rohový pravovárečný dúm 
čís. 166 a po strane severní rohový pravovárečný dúm čís. 
49. Západní její polovice (nynéjší ulice Lichtenštejnova) má 
po jižní strane rohový pravovárečný dúm čís. 167 a po strane 
severní pravovárečné domy čís. 56 a 60. 

Obé zde uvedené ulice pŕíční, které shodne na obou po- 
lovicích mesta od východu na západ probíhají, spojuje na 
západní strane jedna vedlejší ulice (nynéjší ulice Komenské- 
ho) a na východní strane dnihá ulice vedlejší (nynéjší ulice 
Jungmannova). Vedlejší ulice na strane západní, nyní ulici 
Komenského zvaná, a do kostelního námestí ústící, má po 
strane východní pravovárečné domy čís. 119 a 121. Dúm čís. 
119 tvorí roh ulice Kostelní a dúm čís. 121 prňčelí Kostelního 
námestí. Na strane západní má tato ulice pravovárečný dúm 
čís. 73, který jest zároveň domem rohovým ulice, vedoucí k 
bývalému rychtáŕovu nilýnu, nyní ulici Mlynskou zvané. 

Vedlejší ulice na východní strane mesta se nalézající, 
nyní ulici Jung'mannovou zvaná, má na strane západní zadní 
trakty pravovárečných domú čís. 150, 151, 156 a 157, a na 
í^trané východní bývalý rychtárúv mlyn, »Kutelmiilil« rečený 
(nynéjší čís. 35). Dodati zde dlužno, že jak v ulici Komen- 
ského, tak i v ulici Jung-mannové puvodné salialy zadní trak- 
ty pravovárečných domú príslušných čtvrtí po vétšiné až do 
téchto ulic, tak jak tomu jest u pravovárečných domú čís, 
150, 151, 156 a 157. 



— 361 — 

Nanesenie-li sobé njmí zde uvedené pravovárečné domy 
a bývalé domy rychtáŕovy k vúli grafickému znázornení na 
papír, obdržíme polohorys královského, na némeekém práve 
v Litovli založeného mesta z r. 1291. Z polohorysu tohoto se- 
znáváme, že mesto založeno bylo presné ix)dle napred vypra- 
covaného plánu a že r. 1>^91 bylo ve svých hlavníeh obrysech 
již hotovo, nebof hlavní ulice Olomoucká a Unčovská, hlavní 
námestí a lilavní bloky stŕedního mesta byly již v^^budovány. 
V bočních čili vedlejších ulicích vytýčený byly pravováreený- 
mi domy smer i šírka techto ulic a takto položeny základní rysy 
pro ty ulice. Pravovárečné domy tvorí v techto ulicích buď 
rohy nebo základní fronty, tak že jimi ulice tyto úplne jsou 
naznačený. 

Na púdorysu podlé rozložení pravovárečných domu v 
roce 1291 sestrojeném pozorujeme, že velkost a rozh)lia ])ra- 
vovárečných domu byla nestejná, a že vétší domy s uiť^nšími 
bez všeliké pravidelnosti se stŕídaly. Xásledkem toho byl i po- 
čet domu jednotlivých strán i hlavní ulic« nerovný, jak to na 
príklad vidno v uJíci Olomoucké, kde naproti pravovárečným 
donium čis. 194, 195 a 196 tvorí protéjší frontu pravovárečné 
domy čís. 193, 192, 191, 190 a 189. Okolnost tuto vysvetlíme 
si tím, že královské mesto, na némeekém práve v Litovli bu- 
dováno bylo na základe práva zákupního, tak že pri stavbe 
pravovárečných čili prvotnícli domii v meste Litovli kro- 
mé jiných ohleflu vážnym činitelem l)yla i zámožnost a 
zdatnost osadníkova, neboť rychtár tu osadníkvim piidu zapro- 
dával ix)d stanovenými podmínkami. Čím tudíž osadník byl 
zámožnejším a i>odnikavéjším, tím asi více prostory stavební 
si zakoupil. 

Když takto pevná kostra nového mesta, utvorená pravo- 
várečnými a rychtárskými domy, byla vybudovaná, dostalo 
se v roce 1291 mestu trhových a pravovárečných privigií i s 
právem mílovým a prvotní osadníci, kteŕí tvorili pak in-avo- 
várečnou společnost, považovali se v meste za zvláštni, pri- 
vilegovanou, jakoby patricijskou kastu, která vo staletí držela 
primát vlády mestské ve svých rukách a osvojovala si výhrad- 
ní právo i na mestské úrady, což iwtrvalo skoro až do r. 1743. 



— 362 ~ 

Po dosá hnutí vzácnych privilégií v r. 1291 stalo se krá- 
lovské mesto v Litovli místem hledaným a lákalo nové osad- 
níky z blízka i z daleka k nsazení v meste, hradbami obklí- 
čeném. Ponévadž však každý osadník musil se v meste zakou- 
piti, to jest mnsil se vykázati, že má v meste diim pro svúj 
obchod nebo své remeslo, rozširovalo se mesto iivnitr mestských 
hradeb prístavbou nových domii na A'olné prostoŕe, hlavné v 
okruhu mestských hradeb, podlé pŕedepsaného plánu.*'") 
Všichni tito osadníci pozdéji musili pŕinésti sebou do mesta 
též nejaký majetek, stali se účastnými svobod a výhod mest- 
ských, avšak do sboru pravováreČnýeh méšťanu prijatí nebvli 
a tím též k mestským úradum pripustení nebyli. 

Kolonisace po roce 1291 neomezila se v Litovli výhradné 
jen na mesto uvnitŕ mestských hradeb, nýbrž postupovala i 
na okolí mimo hradby mestské. Mýténa tu byla doubrava, za- 
kladaný 1 učiň y, pastviska i role a stavená na nich obydlí. Ce- 
lou tuto kolonisaci provádéli méšťané litovelští, uvnitŕ mest- 
ských hradeb usedlí. Takto povstalo Olomoucké predmestí, ko- 
lónie -Kábelová, »Komárov« a »Paulinka" mimo hradby 
mestské v Litovli. 

Pri rozširovaní mesta uvnitŕ mestských hradeb v Li- 
tovli ponecháno bylo pri mestských hranách volné místo pro 
dopraA'u obranných prístroju na mestské hradby a na pŕed- 
prseň, jakož i ke snažšímu obcházení mestských hradeb, pro- 
to též ani pri Olomoucké, ani pri Unčovské bráne pravováreč- 
né domy tesné až k hradbám pristavený nebyly, ač zde staA'ba 
ulíc úplné byla dokončená. 

Posu7Aijeme-li nyní celkový ráz o])evnéní i stavby mesta 
Litovelského, jak zde byl šíre popsán, nezústáváme v pochyb- 
nostech, že pri budovaní jeho vedie ohledu hospodárskeho 
hlavním činitelem byl též zŕetel strategický, a že mesto bu- 
dováno bylo nové podlé pŕedem presné stanoveného plánu, a 



6 ) Prístavbe zadniho traktu domu č. 36. ve Vnitŕnim mésté, kdež staví 
se museální budova, nalezen ve hloubce 2. m, bliže zdi hradební bronzový 
náramek, moderniho tvaru a ornamentovaný. Nedaleko od tohoto v popeli ve 
hloubce 1. m. bronzová lopatečka a jiné bronzové predmety. Domniváme se, 
že v téchto mfstech v prvnť dobé po vybudovaní mesta náležala se dilna na 
výrobu ruzných bronzových predmetu. 



363 



to na místé uovém vedie starého, zde již stávajícílio mesta. 
Kdežto stará osada Litovelská vznikem svým táhne se do 
doby pŕedhistorické, múze se stavba královskébo mesta, osa- 
zenébo na némeekém pravé, v Litovli klásti do druhé polo- 
vice tŕináctého století, a sice pravdepodobné k r. 1260. Tato 
na némeekém pravé osazeuá osada v Litovli obehnána byla 
pevnými hradbami a nadána mnohými vzácnymi výsadami, 
na základe kterých vyšinula se na. bohaté a významné mesto 
královské, tak že postupné v nedlouhé dobé v jejím poddan- 
ském pomeru octlo se veškeré sonsední obyvatelstvo, ix)kud 
nenalézalo se již v j)oddanském pomeru jiné vrchnosti. Též 
púvodní osada Litovelská, pozdéji Starým méstem nazvaná, 
ztratila na svém púvodnim významu, ponévadž nejsouc obda- 
rená výsadami královskými jako sokyné její, na némeekém 
práve osazená, upadala hospodársky i politicky, až stala se vsí, 
spravovanou rychtáŕem a poddanou novému mestu v Litovli. 

Na základe získaných privilégií, hlavné trhových, pra- 
vovárečných, ŕemeslných, obchodních a jiných, která spojená 
byla s právem mílovým, zbohatlo méšťanstvo uvnitŕ hradeb 
mestských v Litovli usedlé, zakladalo kolónie v tésném sou- 
sedství svého mesta a zakupovalo statky v okolí. Tím povsta- 
la na jižní strane mesta za hradbami osada. Olomoucké pred- 
mestí zvaná, k níž počítaný i kolónie »Kabelov« a »Komárov«, 
na severní strane pak osada, Unčovské predmestí fečená, k 
níž počítáno i Staré mesto a kolónie »Paulinka«. Veškeré tyto 
kolónie mestské i mesto samo spravoval sbor méšťanň, volený 
z prvopočátku výhradné jen z pravovárečných méšfanú, pozdé- 
ji též ze zástupcu cechu mestských. Postupim doby a mohutué- 
ním olx)u mestských predmestí jakož i npadkem správy mest- 
ské vyvinuly se pomery tak, že v roce 1743 pŕikročeno bylo na 
základe narízení knížete Lichtenstejna, jakožto vrchnílio pána 
mesta Litovle, k reorganisaci správy mestské. Reorganisace 
mestské správy provedena byla tím zpúsobem, že na místé 
dŕívéjšího výboru, sestávajícího ze 36 členii, volených výhrad- 
né jen z méšťanú a cechň uvnitŕ mestských hradeb usedlých, 
vol^n byl výbor jen z 12 élenii, z nichž voleno bylo 8 z mesta 
uvnitŕ hradeb, 2 z Olomúckého predmestí a 2 z Unčovského 
predmestí. Tím zmizelo nadobro privilégium prvotních osad- 
ili 



— 364 — 

níkú, pravovárečných to méšťanu. na mestské úrady v 
Litovli, které tito po staletí ve svýcli rukách méli a jako svou 
výsadu udržovali a hájili, neboť v r. 1743 bylo významné usta- 
noveno, že výbor mestský voliti se má ze všech občanú, nikoli 
jak prvotné bylo jen z pravovárečného méšťanstva, k némuž 
pozdéji pŕibráni byli i zástupci cechu. Tak zmizela vzácna a 
draze vykoupená privilégia, na nichž zbudován byl prvotní 
rozkvet a blahobyt mesta královského v Litovli. Vývoj spole- 
čenských a politických pomeru prolomil ohrady privilegiemi 
zbudované postupné jednu za druhou, až z nich nezbylo nie, 
než dejinná upomínka mestu Litovli na bývalé slavné jeho 
doby, k nímž položen byl základ vzácnymi a četnými výsada- 
mi královskými.®^) Když pak 10. prosince 1910 pravováreční 
méšťané své právo i s celým pravovárečným majetkem pre- 
dali Kol. akc. pivovaru v Litovli, zmizelo i pravo váreené 
méšťanstvo z Litovle. Za to však cís. rozhodnutím z 18. ledna 
1914 vrácen byl mestu Litovli titul mesta královského. 

Litovel jest púvodu slovanského a založená byla v dobé 
pŕedhistorické púvodné na levém Ijrehu ŕeky Moravy. Byla na 
prvopočátku pravdepodobné jen hradem neb dvorem zaklada- 
telovým (Ljut-o-velovým), pri némž znenáhla vyrostla osada 
(podhradí), která stala, se pak majetkem zemepána i s okolní- 
mi Doubravami. 

Pred nájezdem Tatárskym byla již Litovel dúležitou osa- 
dou trhovou, čelní nebo obchodní. By vší r. 1242 Tatary zpusto- 
šena, byla na základe privilégia krále Václava I. z r. 1243 
v 15 letech opét vybudovaná a osazena na témž místé, kde stá- 
la osada stará, a síce na pravé Olomúckém, to jest na práve 
zemském, slovanském. 



63) Tak jako dejiny založení mesta Litovle temnou rouškou jsou zahale- 
ný, taktéž i prvopočátečni dejiny cirkevní v Litovli nejsou dosud dostatečné 
probádány. Rovnéž i národní pomery prvotniho obyvatelstva v méslé Litovel- 
ském, na némeckém pravé osazeném, nejsou do^ud náležité objasnený. Ny- 
ni rozšírený názor, že první obyvatelštvo tohoto mesta bylo nemecké a tako- 
vým že zústalo až do nejnovéjši doby, jest zajisté názorem nesprávnym. Po- 
jednaním tímto snažil jsem se objasniti otázku založení mesta Litovle a poz- 
déji hodlám objasniti i cirkevní dejiny a národnostní pomery prvotniho mesta 
Litovle. 



— 365 — 

Vedie této staré, zemským právem se správu jící osady 
trhové založil král Premysl Otakar II. kolem roku 1260 v Li- 
tovli osadu novou, ua némeekém práve, která stala se méstem 
královským. 

Když počato bylo s budovaním nové osady, na némeekém 
práve osazené, dostala stará osada v Litovli vzhledem k osade 
nové název » Staré mesto « (autiqua civitas), jakž až dosud se 
nazýva. 

Nová osada v Litovli, na némeekém práve osazená, obe 
hnána byvší pevnými hradbami s bránami, stala se vý- 
znamným méstem královským. Postupem času, nadána jsouc 
bohatými privilegiemi královskými, zmohutnéla tak, že ve své 
poddanství pŕivedla nejen zemským právem v Litovli se spra- 
vující Staré mesto, nýbrž i dediny okolní. Novým tímto a časem 
tak slávnym méstem královským jest nynéjší Vnitŕní mesto 
v Litovli. 




24* 



Fr. J, Schopí a jeho ,Vesnické Noviny z Čech'. 

JoseťPešek. (Pokračovaní). 

Plné pochopíme smýšlení Schopfovo v jeho otevfeném hsté 
, vyznaní víry a nékolik slov k novinám Lipy Slovan- 
ské jakož i Novinám Národní m", kde praví: ^) 

..Véfím, že v konštituční vláde rakouský národ blažen, že 
tou tolikož odstránení všech ouhon ve verejné zprávé, které již 
40 let v stížnostech pro strany, i v tišténých spisech mnou potla- 
čovaný byly, možno bude. Ale já mysKm, že by jsme my již 
v plném požívaní konštituční ch práv byli, kdyby hanebný tisk 
v novinách a v listkách vládu i oufady hanéním, co nejhlubéji 
nebyl snížil, a k zjevnému odporu proti císaŕi a k neposlušnosti 
proti zákonúm nebyl vybízel. Verím, že noviny takto dále pokra- 
čující nás konečné o všecko pripraví, co nám povoleno bylo, proto 
že budeme za nezralé a nedospelé pro konštituční svobodu pova- 
žovaní. Verím ale na dobrý národ, který nechce nepoŕádek a ne- 
pokoj ani popudlivých novin, kterých nabažen jest. Véfím pe\Tié 
a nevyvratné, že vláda opravdu zamyslí nás oblažili, a že ve vládu 
duvéfovati múžeme, Já véfím také, že to vláde nikdy nenapadne, 
ba ani napadnouti nemíiže, dané nám svobody obmezovati. A ko- 
nečné véfím také, že když noviny si osobují právo lid poboufiti, 
že mám také já právo lidu zjevné a svobodomyslné pravdu od- 
krytí, na špatné listy poukázati a lidu pfed nimi výstrahu dáti, a 
k pokoji a poslušenství proti zákonúm je vybídnouti. 

A nyní slovo na oboje tyto noviny. Vy jste lidu popudlivý- 
mi spisy svými vštípily jed hluboko v pŕirozenost jeho zasáhající. 
Vy chcete, aby tento jed neustále oučinkoval, proto jsou vám každé 
noviny, které zjevné proti vašim jen nepokoj a zmatek rozšífují- 
cím novinám na odpor stojí, trnem v oku : a proto uvádíte v po- 



1) Vesnické Noviny z Cech', 1849, č. 7. z 19. kvétna, str. 96. 



- 367 - 

dezľení Ves nie ké noviny, protože lidu pravdu povídají, proto 
že se obávate, že bludúm vašim odporováno, a že lidu jakožto 
nebezpečné a škodné vyjeveny budete. Činíte mi pŕedliúzku, že 
pácham vesnickými novinami zradu na národu. Tážu se, jest to 
zradou, když se pravda odkrýva ? když se praví, že domú poslaný 
ríšsky snem nám ničeho jen outraty spúsobil? když se praví, mu- 
žeme býti zatím s ústavou ríšskou spokojeni, budoucí snem ríšsky 
af na ní opraví? když se lidu ŕekne: Xevéf bufičúm, popuzujícím 
novinám, a nebo když se lid k pokoji, k poŕádku a k poslušnosti 
proti zákonom vyzýv^á? 

Vás novin jediné se pfedhúzka tkne, žejste zrádcisvo- 
body a lidu. Vy jste s\'ým tupením proti vláde, svýma pobouf- 
livýma články, svýma bludy, svým krivé prorokujícím duchem 
mnoho neštéstí krajinám i lidem našeho bludného učení šetfících, 
pfinášely, vy ste pokazily lid. Vy nesete Ainu. že jsme z jednoho 
stavu obležení do druhého uvrženi, že vláda branou moci zakro- 
čovati musí. a že v nedúvéfe své nás a užívaní svobod obmeziti, 
pŕinucena jest. Na vás upadne pfedlu'izka vétšiny lidu. a není 
tomu tak, že za slovy vašimi národ stojí. 

INIohu tedy právem lid na vaše špatné učení pozorná učinili. 
Proti vesnickým novinám rízené tupení mne tak málo, j ako zasí- 
lané vyhrožující dopisy bídníkú. kteí'í se demokraty nazývají, od- 
straší, vám láskaví čtenáfi pravdu povídati, a vám všecko \'ysvét- 
lovati. Tupení zrovna protéjší oučinek toho okazuje, co oboje 
noviny zamýšlely. Práve ono na vesnické noviny upozornilo, a 
počet odiératelň znamenité rozmnožilo. 

Doufám, že budoucné ostanú bez pokušení. Já jakožto starý 
advokát jsem hotov rukavici k zápasu každou s radostí ujmouti a 
odporníku svému rázne na telo doráže i ". 

Havlíček neuznal Schopia ani za hodna, by mu odpovédél 
sám. Otiskl toliko to, co napsal o nem „Večerní list".^) Ukojme 
zvédavost a nalilédnéme do odpovedi té: 

„Z Prahy. 
Také néco pro zasmání. 
Ctenáŕové českých časopisu znají bezpochyby také tak na- 
zvané , Vesnické noviny z Cech' a jejich redaktora Fr. J. Schopfa. 



1) Národní Noviny, 1849, č. 118, z ŽO. kvétiia, str. 469. 



— 368 — 

Tento pan František J. Scliopf, redaktor Vesnických Novin z Cech, 
píše své „Vesnické noviny z Cech" pro stranu, kterou zde jme- 
novati nemusíme, která však není ani nejmenší pfítelkyní svobody 
národní. Aby svým „Vesnickým novinám z Cech" publikum získal, 
rozesílá je pan redaktor Fr. J. Scliopf zdarma na venkov, kde 
množí páni farári, páni direktorové a jiní takoví -ové v rozširo- 
vaní blahoplodného semena svobodomyslnosti jeho statné podporujú 

Ač mu lid náš na venkové jeho „Vesnické noviny z Čech" 
nazpét posila, ani za darmo čisti je nechtéje a radu mu dávaje, 
aby nechce-li lépe psáti, radéji nie nepsal, nedá se pŕece pan 
redaktor Fr. J. Schopf odstrašiti a rozesílá zdarma a neunavené 
své „Vesnické noviny z Cech" na venkov". 

Na to hlavní véc otiskují N. N. ze Schopfova zaslaná. I doslov 
otiskují z Večernílio Listu. 

„Pan Fr. J. Schopí, redaktor „Vesnických Novin z Gech'\ 
maže v tom, že jsme tak ochotné a zevrubné otcovské napome- 
nutí jeho do listu svého prijali, pozorovali, jak velice nás slova 
jeho dojala a že hotoví jsme, pokání činiti za spáchané hfíchy své ! * 
Schopf délal náladu pro sebe ve svých novinách. Délal jakoby 
budil mnoho pozornosti. Zatím byl pfehlížen. Snad i ta okolnost 
ho poburovala. 



Časové brzy potom rozdelil Schopf, jak jsme slyšeli, dosa- 
vadni své „Vesnické noviny z Čech" v list dvojí. A odpovédél 
Havlíčkovi už v „Politických vesnických novinách z Čech pro osvetu 
a vzdelaní venkovského lidu" otevŕeným listem:^j 

„Ješté néco o článku Havlíčkove vNárodních No- 
vinách proti m é osobe fízeném pod nápise m: 

„Také néco pro zasmání". 

Pan Havlíček praVí ve svých novinách č. 118 pod nápisem 
nadŕečeným, že jsem exempláre svých novin lidu venkovskému 
zasílal, a že mi s tou radou nazpét odesláni byli, abych dále psáti 
pfestal, nechci-li nie lepšílio psáti. 



^) Politické Vesnické Noviny, 1849, č. 14, z 9. června, štr. 124. 



— 369 — 

Jest pravda, že jsem jakož se obyčajné u novin stáva, listy 
na ukážku zasílal, jest dále pravda, že mi dopisem, a térai slo\'y 
dva listy na zpét odesláni byli, které mély podpis: „Xékolik de- 
mokratu". Uznám též, že mi j ešte nékolik podlých \7hrožujících 
listú bez podpisu poslano bylo. Nékolik jich bylo z okolí Humpo- 
leckého, jeden z Kutné Hory, a dva z Praliy bez bližšího udaní 
místnosti. 

Konečné mi pán Havlíček pomáha ze sna, povídá totiž ve 
svých novinách o zpátečním zaslaní exempláru na ukážku, i také 
o obsahu dopisu, a sice tak zrejmé a zjevné, že se každý presvedčili 
musí, že o tom více vi, a že každému musí napadnouti myšlenka, 
že on jest neznámy zasílatel dopisa. 

Nékteŕí známi si udélali ten žert, že taliy písmen a sloh 
dopisň dúkladnéji prohlédli a shledali je sobé ponékud rovné, a 
nalezli, že pisaf ten v Praze obydlí své má. 

Tak konají naši tak nazvaní pŕátelé lidul Vy pane Ilavlíčku 
ste tedy ostal vézet! Inu s Pánem Bohém, já však po takovém 
projeveném vyznaní se s Vami do žádné hádky více nepustím. 
Tak mél časopis „Wage" pfece pravdu, a Engländer-ova Katzen- 
musik-a ve Vídniotomto pánu fíšském poslanci pravdivé soudila!" 

Havlíček jisté nemél tolik času, by zabýval se lakovými 
vécmi. Ale Schopfovi bylo vše dobré, čím mohl Havlíčka, Slo- 
vanskou Lipu a jim blízke lidi pošpiniti. 

Schopf dokonale ohríval otázku vyúčtovaní národní sbírky, 
uvádí summu 33026 zl. str., z níž mélo se vyplatili délníkúm za 
práce, jež jim obstarával „národní sbor". 

Schopf dal článku svému titul ,.Múžeme skutečné spolkňm 
véhtiC.)" ^) Ve skutečnosti má na mysli jen „bratrstvo sv. Václav- 
ské", či „komité pražského méšťanstva" nebo „národní sbor", 
.,ačkoliv národ krom Prahy své hlasy mu nedal"* Tento výbor, 
sdéluje dále, „pozustával z mnoho vážených mužô, spolu však 
i z takových, kteŕí ničím nebyli, ani dobré povesti neméli". 

Sbor zamestnal prý 1428 délníku, ale. ač naléhá se naň no- 
vinami již 5 mésícú — činil tak hlavné „MastimQ" — , účtu ne- 
skladá. Jeden prý odkazuje na druhého. .Vyjadrení" Dra. Pin- 
kasa, Lämmla a Kruga mu nikterak nestačí. V oučtech jsou prý 



') Politické Vesnické Noviny z Čech, 1SÍ9, str. 116. 



— 370 — 

uvedený položky, za než musí se stydéti pravý Vlastimil. Z penéz, 
jež určený byly pro chudé, zapraveny byly výlohy na dve depu- 
tace do Vídné. Schopf vyčíta, že za peníze ty účastníci dobre se 
méli, a že za jediný nocleh v Ústí n. O. počítali asi 400 zl. stf. 
Dále, že mnoho set stála látka na prápory, pentle na kokardy; 
dokonce, horribile dictu, pét tucta či ješté více rukaviček z toho 
koupeno. Šíri známy klep — jak se pod rukou ^7pravuje, „byl 
zaplacen Fastrôv oblek nádherný z aksamitu a hedvábí, v kterém 
až do SV. Ducha se v Praze pýŕil (sic!)", z penéz téchto. 

Schopf dráždil lid poznámkou, že prohlášeno bylo veíejné 
novinami, že bylo obráceno nékolik tisíc zlatých docela na jiné 
zámery, a že se veliká část penéz téch obrátila na hody. A na- 
pomína: „Pamatujte si to, milí venkované a méšťani! Takto ho- 
spodaíí spolky s penézi jim svéŕenými pod jménem pfátel lidu. 
Buďte prozŕetelni, až se búdou chtíti zase sáčky vaše prázdniti, 
máte-li néco zbytečného, tak to darujte našemu navracujícímu se 
zmrzačenému vojsku, které pro nás svou krev cedilo!!!" ^) 

V novinách téchto nájdeme na téze stránce (str. 116) roz- 
mluvu „od pána F. H." s titulem , Rozličné politické stra- 
ny a jejich j mena". Vystupuje nám zde radikál, liberál (= svo- 
bodomil?), moderátní, konservatista, kosmopolita = svétoznalec =^ 
svetoobčan, progresista. 

V dalším vykladá o shromáždéní ve Frankobrodé (str. 118). 
Píše proti Frankfurtu, kde pravé „stojí volové na vršku", a na 
konci horuje pro úzky svazek Slovanô s Nemci. 

Všimneme si stručné, co vykladá Schopf dále všecko čtená- 
ŕňm svým! V č. 14. jakýsi „velmi vážený knéz" kreslí „Povahu 
liduvnynéjším čase" (str. 119). Uznáva správnym, že lid 
dostal se z temnosti k svétln, jen ti nepovolaní vykladači zákonô 
a radikové (vyvrácenci) nedají mu spáti. Rysuje „obraz politický 
lidu" a praví, že lid trpélivé by čekal tak dlouho v staré budove, 



1) Schopf rád ohŕíval ve svých novinách klepy. Nebyly daleko rúzným 
tém štvavým naŕčenim, v podstate úbohým a sméšným. Na pŕ. psal: „Pm 
všecky sväté na nebi, ti Cechové ztratili již docela rozum: kouska brehu ne- 
mají a loďstvo chtéjí miti, a mysli ph tom docela, že slovanská jich národ - 
nost bez téch stožáru, prken, laték, provazu a ostatniho harampádi spasená 
být nemúže". K. B. Štorch dobre vystihl, že „poctivý náš pŕitel, p. Kuranda. 
zasmál se bezpochyby, četl-lito, na týden do sýta. . ." (Kvety a Plody z 8. čer- 
vence 1848, str. 24.) 



— 371 — 

až by byla vystavená nová. Ale ti rýpalové, nezralí idealisté lid 
strhli ... „S násilím dfltkami hanebné bezzákonosti zdivočilého 
tiskú se pohánél, a skoro celý rok bez strechy, to jest bez záko- 
nu, tráviti musel ..." „Zimnice ho pozdravila a pozdravil se .. ." 

. . „Dobrý lid na rozcestí a šípem hanebných politikáfô, nezku- 
šených idealistu, na surovém a bezuzdném vtipnustkáfst\i denních 
spisovatelú obroušen, nyní tím krásnéji a pevnéji \'ystupuje ! Ško- 
repimi rýpalové pro sebe ujah, jadro však ostalo v lidu. To jest 
pravý obraz hdu v pfítomném čase ,,na kterém čas pracoval a 
rok 1848 i 1849 do 7. bfezna čistil". 

Schopí zase a zase varuje pred peticemi. Na str. 121. (též 
138, 149) čteme „Néco ješté o rozličných peticích oby- 
vatelstva*. K či. tomu dal pisateli podnet ..Plzeňský týdní list'' 
(nem.) v č. 37, kde staví se proti akci Slovanské Lipy. S ní jakož 
i s „Národními Novinami polemisuje. ^) Na str. 132. kreslí obraz 
^sedláka politikár e", na str. 136 posvítil si na „demokra- 
ta, demagóga, rýpala", na str. 136 vysvčtluje „Kdo jest 
dobre smýšlející'" (Gutgesinnter) a na str. 137. straší ho zase 
„revoluční mužove za našich časň". V či. tom \'ykládá. jak rozumí 
komunismu a socialismu. Názory své shrnuje tak, že „svoboda, 
rovnost, bratrství, právo k práci, právo k výžive atd. . . . nežní 
jinak, než: Jen sem dej, co máš, jest zde lid, který by se na tvé 
outraty rád živil". 

Kromé socialistúv a komunistu zná Schopí" ješté trojí druh 
lidí: 1. revolucionáfe ze zisku a ctižádosti, z „chtivosti po pano- 
vaní aneb také z jiných príčin, vždycky ale pro samozisk'. Ti 
patrí na pevnost. 2. Lidi, kterí nehodi se do skutečnosti njméjšího 
sveta. Nemají zlého úmyslu, jako spíše nezhojitelnou zaslepenost, 
tak že možno je právem zváti blázny, a patrí do blázince. Tretí 
jsou komunisté a socialisté. Sem náležejí „tuláci, lenoši, nepra- 
covníci", ktefí chtéjí, aby bylo všem společné: peníze, grunt, 
žena atd. 

t v Praze nájdeme ty to tri druhy lidí: bylo zde príliš mnoho 
lidí, ,dŕív ničím nejsouce, ničeho nemajíce, ale v zmätku minulého 
roku k penéziim, cti a oufadum pfijíti chtévše. Mnohý dovolený- 
mi i nedovolenými prostŕedky do zemského snemu pfijíti máje. 



') Národní Noviny, 1849, z 4. kvétna, str. 417. 



— 372 — 

pak skutečné do snemu ríšskeho pŕijda již snil, že jakožto ministr 
neb vladár zemský a vňbec jako veliké zvíŕe na zpátek pŕijde". 

Tedy jen ziskuchtivost a nikoliv vlastenectví to bylo, co po- 
hniilo takový lid verejné vystoupiti. 

I na politických bláznech Praha nebyla chudá. Vždyť i zá- 
možní lidé z \7ssich stavu, „všecko majíce, co potfebují, jenž ja- 
kožto trešténci, jakožto blázni buď spoluoučinkovali, neb k tomu 
peníze dávali". 

Pokud beží o tretí druh lidí, tu nachází mezi lidem mnoho 
chuti ke komunismu. Želíf (proletáf), domkáŕ i nemožnéjší sedlák 
jest vždy pohotové déliti se. A konec koncu — chceme-li zacho- 
vali výdélky a úspory své, musíme podporovali vládu a „mini- 
strňm, ne jako jistá strana v Praze svýma vyslanci na venek tak 
mnoho neštéstí spôsobivší, prekážky v cestu klásti, čímž se vláda 
jen malomocná stane, a nás konečné ochránili není s to". 

Str. 138. pŕináší zprávu s titulem „nepodarená petice" o akci 
nékolika obcí z kraie čáslavského a kouŕimského, jež vrcholila 
(17. kvétna) v deputaci do Vídné, která nevedia k cíli. Nestranné 
o veci psaly i Národní Noviny. ^) Béželo o to, by císaf propustil 
ministerstvo Schwarzenberg-Stadionovo a prijal ústavu, jakjinavrhl 
snem kroméŕížský. Ze Schopí neobešel se bez útoku na Havlíčka, 
ľozumí se samo sebou. 

V čísle 15. ze 7. července (str. 139) Schopf podnikl na 
Havlíčka útok nový článkem „Néco o novinári milostí obdaŕeném." 
Ŕekli bychom, že Schopf dal nájezdu svému formu dramatickou. 
Vystupuje zde farár, obchodník, dústojník a vrchní. Rozmluva 
mezi nimi dala se ve shromáždéní v N. 

Rozhovor zahajuje farár citovaním pražských novin „Wage", 
jež v oddíle „Lúgen", vypravují, aniž by jmenovaly, v stati „Prí- 
stupní reč na milost prijatého novináŕe", o žurnalistovi, který „ač si 
je védom, že jest iMojžíšem svého lidu a jediným hlasem národu 
svého", slibuje, že upustí od dosavadního zpusobu psaní aspoň 
na nejaký čas. „To, co nyní u sebe tajiti musím'' — persifluje 
„Wage" — „v lepší a pŕíznivéjší dobé k prospechu pánu pfed- 
platitelu na jednou podám. Zatím však vzdor svého snažení po 
mírnosti se od svého pfedsevzetí od ruskoslovanské demokratie 

') Na pravou míru uvedly celou véc i Tylovy Selské Noviny, č. 29 — 30, 
z 9. a 10. července 1849, str. 112, 118. 



— 373 — 

neuchýlím, a mél-li bych jednou k smíŕení s Xémci raditi, pak 
si pustím svou krev a pŕestéhuji se radéji do Sibife. Že totiž 
učení v mých novinách jediné spásonosné jest, vi každý tak dobre, 
jako že jsem jediným no\ináŕem, který dle svého presvedčení píše, 
a který s císaŕem dobre myslí ; všickni ostatní jsou čeledini pánu 
svých, a dle velení téchto psáti musí. Své krásne vtipy budoucné 
sám posuzovati budú, ačkoliv každému svobodno bude, si jisté 
(= ješté?) krásnéjší v mé články mysliti. Boj s nepŕátely o rov- 
noprávnosti v. té nadéji dále povedú, že vdéčné potomstvo mi 
takový pomník postaví, jakož zemŕelému Jungmanovi slíben byl. 
Zatajenou svou zlost proti všem \7pustim, ktefí se opováží vedie 
nme ješté nejaké noviny vydávati. Jest-li by nékdo ode mne ná- 
hradu za nevyšlé číslo novin žádati chtél, obrátiž se jen na pána 
komandujícího, neb ten jest vší škody vinen". 

Faráf táže se na \7klad tohoto článku. Xerozumí mu prý. 
Slova ujíma se vrchní, který ukazuje, že vše to hodí se na Ná- 
rodní Noviny, jež byly na rozkaz velícího jenerála zapovézeny a 
nyní zase pod jistými podmínkami povolený. V tretím neb čtvr- 
tém čísle samy o tom vypravují, ale zase již v starém tonu. 

Na otázku obchodníkov u, kdo jest oním novináfem, od- 
povídá dňstojník, že Karel Havlíček, jejž „Wage" nazýva »ve- 
likým Havlem'^ 

Obchodník se táže, proč jest tak nazýván. 

Dôstojník pak je hned pohotové s odpovedí: „Jak mi pra- 
veno bylo, proto, že jediné tento nejmoudíejší se býti soudí, že 
jediné on právo míti hodlá psáti, aby jen mnoho odbératelu nabyl 
a svoj mešec naplňoval, a aby lid jeho reči jediné četl, proto se 
považuje za oblažitele lidu. Proto také proti všem novinám vy- 
jíždí, žádné vedie svých trpéti nechce, a používa i prostfedku 
nejpodlejších, aby jiné noviny snížil. Proto ho také ^Wage" pretfe- 
pává a to vtipeni a ousméškem. S novináfem časopisu „Wage" 
se HavUček sotva do boje pustí, neb jak vfibec známo, jest ne- 
zdafilý vtipnustkáŕ, neb s svým Šotkem také brzo zhynul". 

Na to faráf poznamenáva, jak vedlo by se nám neblaze, 
kdyby takový človek mél býti vudcem naším. 

Pak vystupuje vrchní. Gte prý pravé v Novinách Havlíčko- 
vých, kde stéžuje si, že ministfi nechtéjí ,,to učinili co jest pŕece 
lilas lidu, protože to noviny jeho píší. Jest to od lakového muže, 



I 



— 374 — 

nemajícím o státním právu ani pojem, smélost, takové podlé škra- 
baní, jaké jen u nevedomých a u Čechú predsvato dusní ch prízvu- 
ku nalezati múze, od vzdelaných se ale potupou zavrhuje, toto za 
lilas národu prohlašovati". 

Dále vykladá na dotaz farárov, jak prý Havlíček ve Vídni 
a v Praze liezky prosil, by povoleno mu bylo vydávaní novin, a 
„kterak musil sväté slíbiti, že nebude tupiti a vládni kroky svou 
penou špiniti". Povolení toho dostalo se mu prý z útrpnosti, jak 
to dosvedčuje i dus t oj nik, kterému prý ŕekl tyto dny jakýsi „vy- 
soký muž" v Praze, kterak Havlíček pred ním pokorné stál, a že 
mu fekl: „Budete-li ješté jednou tak psáti, tak vás nechám bez 
výživy sedét, a pak múžete své noviny národní snísti". 

Farár znovu pŕetfásá, že opét píše HavUček „uvyklým to- 
nem", a moudrý pan vrchní mudruje : „Džbánem se chodí tak 
dlouho pro vodu, až se roztluče. On již dfíve svjmi výpady na 
nékdejšího vládaŕe zemského hrabéte Thuna okazal, jaké povahy 
jest". 

A nyní se rozpomíná pan farár, co sdélil s ním posledné v Praze 
.dobrý jeden pŕítel, že co nevidét vyjde kniha tiskem velmi vtipná 
pod nazvem: Veliké činy velkého Havla jakožto bratra Václav- 
ského, ouda národního výboru, ríšskeho poslance a spolu spiso- 
vatele, která se velikou dychtivostí očekává". Tehdáž pastýŕ du- 
chovní ješté prý nevedel, kdo vlastné jest „ten veliký Havel". 
Ale všecky šlehy tyto šly mimo . . . Havlíček na výpady ty ne- 
reagoval vubec. 

Na jiném místé \^kládá Schopf „Nékterá pravidla k \'ysvét- 
lení pojemu: konštituční svoboda", kde zvlášté zdúrazňuje ,,vla- 
dafení spolku" (klubu), pri tom ukazuje na činnost Slovanské lipy 
jakožto klubu českého. „Každý klub chce panovati, a nemúže-li to 
docíliti, vybízí k zboufení. Shromáždéní lidu tím oučelem, aby se 
neustále hnutí proti vláde udrželo, jest smelá, hanebná hra, jaká 
se narodení samým provozuje". (Str. 143). 

Jinde čteme úvahu „Polní maršal kníže Windischgrätz a jeho 
podíl na vysvobození rakouských cisárskych zemí". (Str. 147.) 
Všecka čest a chvála jménňm: Radecký, Jellačic, Walden, Hay- 
nau, pri tom však nesmime zapomínati na — Windischgrätze ! 
Vždyf vlast naši zachránil kromé jiných i ,,p o 1 1 a č e n í m p o v s t á n í 
v Praze". Schopf vypravuje o tom tolik: 



— 375 — 

„Vime, že nékteŕí Cechové o samostatném království Geském, 
o bratrstvu všech Slovanú snili. Rus Bakunin nám to v jednom 
spisu vypravoval, že se cos podobného již na sjezdu Slovanú 
v Praze o svatodušních svátcích uzavrelo. Od náčelníkú Českých 
se tomu síce odporuje, ale néco v tom pŕece musí býti, vždyť 
byl Bakunin též na sjezdu, a muži vysláni byvše, aby lid k po- 
moci Praze vybídli. jako na pf. Fastr, výslovné podobné veci kázali. 

Trebas i verili, že to k lakovému uzavŕení Cechu neprišlo, tak 
pfece uznali musíme, že by náčelníci j ejich v tom pŕipadé",kdyby 
byl Windischgrätz odtáhl se svým vojskem, „takové vítézství po- 
užih a samostatné království prohlásili. Vždyť již ve své druhé 
petici zvláštni odpovédné ministry žádali, zrovna tak jako Ulifi 
v bfeznu minulého roku činili, a pozdéji též jako ]\Iadafi byli po- 
sílali vyslance k cizím dvorúm''. 

To vše W. zamezil svým „prvým \'ystoupením'' v týdnu svato- 
dušním. „V pondélek svätodušní proti četnému obyvatelstvu 
pražskému boj započal, jaký bez ohledu na zavraždení hrozné své 
manželky, bez ohledu na ztrátu mnohých statečných dústojníkú 
s nejvétší šetrností ukončil". 

Náš apologeta resumuje pak, že W. udusením povstaní svato- 
dušního stal se vysvoboditelem rakouského štátu, „neb tím pre- 
kazil, že se Čechy nemohly jako Uhry od Rakous odtrhnout, a že 
Nemci v Čechách pf inuceni nebyli v Nemecku pomoc hledati . . . *" 

Jak se to stalo, ^ypravuje niže. Vzdychá: „Go vše se neuči- 
nilo nékterými Čechy, aby mne vydávaní vesnických novin omr- 
zelo ! ! ! Dopisy vyhrožující mne docházely, listy se vysílaly na 
venek, aby venkovani pred čtením mých novin varovaní byli, a 
v novinách mnoho potupného se na mne metalo . 

Ale Schopf poznal úmysl lidí técli. „Zesnulé noviny Slovan- 
ské lipy i Národní Noviny zvláštni smer se míti zdají, a k tomu 
lid český má naklonén býti. Vždyť vime, co všecko se v téchto 
novinách psalo a lidu radilo. Arciť že tito novinári, nové české 
v jiném tonu psané noviny trpéti nemohli, právem totiž se stra- 
chovali, že íálešné jejich učení konečné na jasno pŕijde, že se lid 
od nich obráti a jejich učení víry zavrhne? 

Schopf byl jako škála: ,,vzdor všech téchto podlých prostfedkú, 
proti nemu sestavených se od svého pfedsevzetí odvrátili nedal. 
a svým zásadám véren ostal''. A „láska k své vlasti, k hodnému 



— 376 — 

venkovskému lidu jest to, která mne vede, a nikoliv ziskucliti- 
vost" — lichotí Schopf okruhu čtenáfu svých, a vyčíta, co všecko 
opustil z lásky té. ,,Já mám též práce jiného povolaní, a po dlouliá 
leta sem byl spisovatelem plodným na poli vedeckém. To vše jsem 
nyní zanedbal, aby ch jenom lid k zkáze se nachýl ující na lepší 
cestu pŕivedl". Hodlá pokračovali v tom duchu slibuje, že podá 
,.mnoho ponaučného" a za to bledá odmenu ve vedomí, ,, že dobré 
rozširuje, jak prý ho ubezpečuje mnoho dopisu z venku". 

Již také prý má uchystány pro pfíští čísla mnohé didežité 
články, z nichž jmenovité uvádí „o zesnulém fíšském snemu'', 
o revolucí v Uhfích, v Itálii a „o chovaní se českého lidu pri bu- 
doucích volbách do snemu zemského". 

V č. 17. hned po „Pozvaní na pŕedplacení" (str. 158) sté- 
žuje si v či. „Politické naše noviny jakožto prohlašovači zákonu", 
že nalézáme velice často v novinách omyly, jež ruší smysl. Prí- 
činu toho vidí v tom, že politické listy neb časopisy dosáhly již 
velikého počtu a „každý novinár druhému pfedplatitele ulovili za- 
myslí tím, že hodné mnoho, a denné 2 listy na velikém papíŕe 
pŕináší. Aby se tylo listy naplnily, vyhledá se všelicos, pravdivé 
nepravdivé. Vec tato se j ako ve fabrice deje, a že se tam dosta- 
nou omyly, nelze se divili, vždyf není ani času k oprave". Zvlášté 
výtka ta tyká se uverejňovaní zákonu. Venkovan, čte-li jednou 
néco pro sebe užitečného a pak zase néco, CO odporuje tomu, „bude 
zemské oufady z íalšování takových zákonu vinili". A hned uvádi 
konkrétni príklad z , Constitutionelles Blatt aus Bôhmen", Nr. 163, 
první príloha, str. 2., 2. sloupec, § 72. Vzdelanec opraví si chybu, 
ale človek venkovský béfe vec, jak jest podána. 

Dále čteme o politickém rozdelení Cech, o ustavení místních 
obcí, o nových mincovních lístcích, o odepfení dávek farári a učiteli. 
V stati té má pekné porozumení pro úkol učitele. Niže zmiňuje 
se o zemské stráži pro bezpečnost (Gendarmerie) v Uhfích, po- 
dáva poučení o úplavici a nékolik rad hygienických, v či. (str. 
164) „Milosti udelení (Amnestie) bufičúm", vyciťujeme, že by nej- 
radéji všecky ty rýpaly dal sprovodit se sveta, a smýšlení jeho 
o zemském snemu v Čechách (str. 165) poznali jsme již. Je pfe- 
svédčen, že snem míli musíme a že jej dostaneme také, ale táže 
se, jestli je již nyní na čase snem zemský a nacházíme-li se sku- 
tečné v tak smutných časích, abychom bez neho nemohli ani vydržeti ? 



— 377 — 

Když byl odúvodnil otázky ty to, zašel do nedávne minulosti. 
Stojí za to, abychom poznali skreslený obrázek Schopfňv. 

„Blahonosný a dobrodéjný konec zemského snemu spočíva 
jediné v tom, aby lid 'poctivé, nezištné, rozumné a vlast svou 
v pravde milující poslance na snem zemský volil. Učinili jsme 
trpkou zkoušku volbami pro ríšsky snem do Vídné i pro shromáž- 
déní fíšské do Frankobrodu ! " Táže se, ,,jaké jsme to tam poslali 
muže?" „Lid beze vší duslednosti a zásady na počátku mírumi- 
lovné smýšlení pf edstírajíce a posléz zjevné jakožto revoluční mu- 
žove vystupujíce, muže s jedné strany k drulié se kácející, strojem 
(oblekem) starovekým pozornost na se obrátili a za sochy božské 
svrchovanost lidu (suverenitu lidu) považujíce, a na pfíjmí: Otec 
1 i d u, si velmi mnoho zakládavše, muže bez vzdelaní, bez rozumu, 
jenžto k reči se chystajíce již napred všeobecný smích spôsobili, 
muže, jenžto v hrdé dumince do Vídné šli, aby jakožto ministri 
a vysocí oufedlníci se navrátili, a konečné muže velkého počtu 
čas prospavší, o nichžto za veliké peníze j im poskytované ani 
zmĺnka slyšeti nebyla". 

Za to „čest mužĎm, Jenžto se zeme a vlasti tak vŕele ujmuli, 
ale počet jich byl na snemu príliš skrovný, tak že s svými ná- 
vrhy jen pofídku proraziti byli s to". 

Príčinou, „že jsme tak špatné volili???", byl podlé Schopfa ^.ne- 
rozum a trestuliodné oučinkování strany, která si osobila právo volby 
ríditi, aby jen lidi svého smýšlení do snemu pfipravila. Nevedeli 
jsme tehdáž, jak dôležitý oufad, jak znamenité povinnosti poslanec 
na sebe bere, v této zaslepenosti jsme byli radi, když se vyskytl 
vlk v koži jehnéčí, a nám oulisným spúsobem človeka svého smý- 
šlení ponavrhl. Máme príliš dlouhý seznam hfíchu pohotové ou- 
skoku, jenž k lonskému snemu zemskému provozovány byly. 
V príliodný čas, až to zase k volbám pŕijde do budoucího snemu 
zemského, jména téchto lidí verejné ohlásime, neboť opét se búdou 
k poslanectví hrnouti, a tu bude na čase, takové lidi na pranýr 
postavili"'. 

A dále našeptáva falešný svédek tento: ,Jen povrch podo- 
tkneme, CO se delo. Nepodarený ^7bor národní v Praze nejvétší 
část lidu zapíraje, umél vedení voleb na zemský snem si osobití. 
Náčelníci tohoto \7^boru se strachovali v oufadujících ouredlnících 
u vrchnostenských i také u duchovních pŕekážek. Proto musela 



I 



— 378 — 

v lidu proti nim zášť a potupa povzbuzena a vštípena býti, proto 
také národní výbor všechny oufedlníky a duchovní v okresu, 
pokud byli známi a požívali duvéry, musil vyloučiti, k čemuž 
,jistý Dokt. B.[rauner?| svou hŕstku hodné pfispíval". 

„V lakových okolnostech" — stéžuje si Schopf — „stáli vo- 
liči bez rady a činili, co vfidcové národního výboru si pŕáli ; na 
takový spôsob to bylo snadnou véeí volby ŕíditi. Nyní se to teprv 
shluklo. Jistý dok. B. utvoril komité (kancelár), kde každý 
chtéje býti poslancem, se musel hlásili o odporučení. V tomto 
kancelári méla obec spolu se dovédéti, koho vlastné volili má. 
Jak z vlastní zkušenosli vim, mnohý hodný muž v podezŕení, a 
mnohý podezŕelý nerozumnému lidu namluven byl. Emisári se 
poslah na venek, aby lidu muže pro vyvolení ponavrhovali, i štu- 
denti se na pomoc brali, ti museli do své otčiny, aby tam apo- 
šloly délali. V dopisech beze jména se dávala lidu výstraha, 
aby hodné muže nevolil, a naposled i oudové národního výboru, 
neb od nich ustanovení za komisaŕe k vedení voleb na venek 
posláni byli. Činnost léchto komisaŕu byla zvlášté ŕízena, aby 
voliče priméli jen lid sobé rovný, tedy ze stavu sedlského hlasu 
dáti, čímž by rozumní od zemského snemu vyloučeni, a jen praž- 
skému klubu (spolku) možná bylo, jednaní zemského snemu opa- 
novati". 

Proto tedy výsledek léchto voleb pravým pfátelňm lidu 
zpúsobil „slarosl a péči". Již prý predem bylo možno tvrdili, že 
pŕinese boj, jenž veden byl ,.s rozhorčením" mezi Cechy a Nemci 
a znamenal jen „krvavé udalosti'' a „nijaké blaho pro zem". Ale 
„Všemohoucí v nedostižné moudrosti to zachránil. Následkem udalo- 
stí svatodušních z národního výboru se stalo nie, a radosti na snem 
zemský se rozplynuly" . . . 

Zemský snem čeká veliká práce. Uplynula by leta, kdyby 
zemský snem mél leprve osnovy rady zákonu vypracovali. Nie 
nevyvedl 1. z. národní výbor, nie nevyvedl také ríšsky snem a 
pfece dlouho se v nich rokovalo. A „vláda blaho svých pro- 
vincií nemúže ziskužádosti a svévôli néklerých poslancú na 
zdar Bôh ponechali". Musí vše vyŕidili se rýchle. Proto vydáva 
ministerstvo nyní všecky zákony pro poradu na zemském snemu. 
Tím usporí se mnoho času, neboť o hotové veci spíše sjednoli 
se hlasy, než když leprve „vec prvopočálečné v poradu vzatá 



— 379 - 

býti má". Zemský snem pak vyridí vše záhy a — ,kdyby krom 
toho poslancom peníze ne za den, nýbrž za m'čitou Ihňtu pro 
zemský snem se vykázaly, pak vétší část téch pánň bude hle- 
déti. aby prišla domô. a aby netrávila z vlastniho sáčku". 

Volá tedy Schopf: dopfejeme jen ministrúm času. ať se 
nepŕenáhlí. Pracuji seč mohou, vždyť „bez toho v krátke Ihúté 
k víre nepodobné učinili'''. Buďme jen trpéliví a očekávejme zem- 
ský snem hezky pokojné a volby zrale uvážme. Vesnické Noviny 
búdou na stráži: búdou pomáhati radou i skutkem a „všecko 
zneužívaní u voleb zrejmé lidu ohlási". 

Na konec Schopf odhaluje své nitro: „chceme" — praví — 
„pravou konštituční svobodu užívati, chceme, aby oba kmeny 
Cech ruce si podavše pospolité šly. my chceme záležitosti naše 
opraviti, a každému zpátečnimu kroku na odpor stati, ale jen na 
zákonité ceste, a nikoliv pro strannou zášf. nikoliv ze zásoby, že 
všecko. CO od vlády pochází. špatné jest, a tŕebas i sebe blaho- 
činnéjší bylo. že se to proto hanéti musí". — 

(Dokončení.) 



25 



Ohlas fíjnové revoluce vídeňské na Morave. 

Podáva H. Traub. 
(Dokončení.) 

Shromáždéní ríšske, které, ač kusé, opušténo byvši velkou 
vétšinou netoliko poslanci z Čech i z Mora\7, zasedalo ve Vídni 
nerušené dále, dostávalo se nezbytné vždy více do situace chou- 
lostivéjší, téžší a zodpovednejší. Odpovedí panovníkovou na zakro- 
čení ríšskeho snemu v Židlochovicích dne 12. fíjua a o tri dni 
pozdéji v Olomouci byl bezprostredné po tom vydaný manifest ze 
dne 16. fíjna, kde se mluví o Vídni jako o „rejdišti nejdivočejších 
a nejzvrhlejších vášní", o „fádéní, které pfivede trän a monarchii 
na pokraj záhuby, snažící se postavili na místo ústavné Mnou za- 
ručené svobody stav neobmezené hruzovlády". Windischgrätz po- 
véfen jest úkolem potlačili „ozbrojenou vzpouru" a zavésti pokoj, a 
teprve pak že bude úkolem minisíerstva, aby v dohode s ústavo- 
dávným snémem ríšskym „zákonitým uspoŕádáním tiskú, vykoná- 
vaného dosud s bezuzdným zneužitím, shromaždovacího práva 
i obrany lidu hj\ zjednán stav, jenž by bez ujmy svobodé zabez- 
pečil zákonu moc a vážnost". A na no\^'^ projev ríšskeho shro- 
máždéní ze dne 18. fíjna, domáhajícího se zŕízení slíbeného lido- 
vého ministerstva, okamžitého odvolaní vojska, soustfedéného v Dol. 
Rakousích, vydal pano\mík manifest ze dne 19. fíjna, ') jímž pou- 
kazuje k nutnosti chopili se k znovuzavedení zákonitého pofádku 
vojenských opatrení, neopomenuv zdurazniti, že poskytnutá 
práva a svobody mají zústati nedotčeny. Zemský snem moravský 
projevil v prohlášení svém dne 10. ŕíjna plné sympatie a sohda- 
ritu s počínaním shromáždéní ríšskeho, Když pak 13. fíjna, jak 
již vzpomenuto, snem se usnesl na proje\ii k lidu podstatné zmé- 



') Srov., CO o jeho vydáni vypravuje Helfert: Riickblicke und Erinne- 
rungen. IV. 59. 



— 381 — 

néném, v néniž se však ku podi^•u nečiní zinínky o ŕíšském sne- 
me vídenském. podal poslanec Wilsdorť návrh na odeslání 
zvláštni adresy k ríšskemu snemu „strany uznaní jeho priči- 
není pro pokoj a bezpečnost ve Vídni" a to jako ,,velmi nutný" 
(pilný), jelikož fíšský snem ,,právé v nynéjší dobé duševní podporu 
potrebuje''. Návrh tento byl jako pilný v nejbliže pfíští schúzi, 
konané až 19. ŕíjna, projednáván a to pod dojmem cís. proklamace 
ze dne 16. ŕíjna, která mluvila rečí tak rozhodnou, ačkoliv bylo 
na denním poŕádku druhé ctení zprávy o podpore malých femesl- 
níkii. Návrh Wilsdorfuv smeroval k tomu, aby „rakouskému ríš- 
skemu snemu ve jménu zeme Moravské díky za jeho pe\Tié cho- 
vaní v nynéjších vážnych a nebezpečných časech se \yjadfily, že 
on n e v y v r a t i t e 1 n o u ]) o d p o r o u s v o b o d y n á r o d íi a k o n- 
s t i t iK- n í h o trúnu zustal a pokoj jakož i bezpečnost osoby a 
jméní ve Vídni udržel". 

J i f í č e k \^slovil pri té príležitosti pfímo nespokojenost s od- 
povedí panovníkovou, danou poselství ríšskeho shromáždéní, \"ytý- 
kaje snemu zem., že, ,.ačkoliv reč od místopfednosty na Jeho Mi- 
lost cisárskou držená žádné poukázaní neobsaliuje, zdali snem zem. 
s naŕízením císaŕe strany stahování vojska u Vídné se shoduje. 
pŕece vysvitá z odeslání deputace nejaké pohanéní Vídenských uda- 
lostí a spolu i cesta poukázaná, na které snem zem. kráčeti má-'. Ve 
smyslu ŕečníkové stilisoval predseda otázky takto: a) zdali snem 
zem. shromáždén zústati, aneb rozejíii se chce, b) z d al i s c í s a ŕ e m 
aneb s ríšskym snémem drží a c) zdali v tomto posledním 
páde nejaká adresa na ríšsky snem odeslána býti má?') Do 
debaty zasáhli W i d m a n n a d ' E 1 v e r t, ktefí sice uznávali také zá- 
sluhy ríšskeho shromáždéní o udržení pokoje a zajišténí bezpečnosti ve 
Vídni, ale, chtéjíce se vyhnouti tak choulostivé a zároveň nebez- 
pečné otázce, jako byla druhá, vyslovili, pŕedevším první rečník, 
ač nesmelé, pochybnosti o tom, ,. zdali ríšsky snem, z kterého velký 
počet snémovníkú chybí a který, jakož pochybováno býti ne- 
môže, pod hrozným vplyvom nejaké strany stojí, o konštituční 
ústave svobodné a vei-ejné rokovali môže". Ant. Wilsdorf odô- 
vodnil návrh s^^;lj na adresu k ríšskemu snemu tím, že tento jako 
„neochvejná opora svobody lidu a konstitučního trónu' zachoval 



1) Posl. Čambala žádal, aby v pripadnem projevu zem. snemu bylo tlu- 
moôeno pfáni, „že moravšti a čestí poslancove, z nichž vétši počet z Vídné se 
-odstránil, zase do ríš snemu se navráliti máji". 

25* 



— 382 — 

svým „podivuhodným, odvážnym, vytrvalým chovaním, jež mu za- 
jišťuje večnou slávnou památku v dejinách svetových, pofádek, 
klid, bezpečnost osôb i vlastnictví v silné ohroženém, hrdinském 
mésté Vídni".') I považoval za povinnost zástupcu zeme Mo- 
ravské, aby ^^;^slovili fišs. shromáždéní uznaní a díky, a to tím 
spíše, že „moravský lid očekává tento krok od svých svobodomysl- 
nýcli zástupcuv a očekává jej právem".^) Druhého dne predlo- 
žila již komise,^) poverená za pfedsednictví J u d e x o v a vypracova- 
ním adresy této, svoj návrh, jenž vyfízen pŕíznivé v prvním ctení, ale více 
už se neobjevil ve snémé, protože se pomery a okolnosti zase 
zménily. Adresou touto projevuje snem v duchu navrhovatelové 
jménem moravského lidufíšskému shromáždéní za jeho „vytrvalé cho- 
vaní ve dnech nebezpečí, za verné vylíčení nastavších mimofád- 
ných pomeru konstitučnímu císafi a za namáhaní sméŕující k smír- 
nému vyrovnaní, za jeho velkodušné pusobení v sídelním mésté 
hluboko cítené díky''/) 



') Že ŕišský snem, president jeho Smolka a konečné i permanentní vý- 
bor bezpečnosti predstavovali s ministrem Kraussem jedinou, byC i slabou au- 
toritu, která dovedla zaljránili vétši pohrome, v tom ^e shoduji nyni všichni 
historikove, i mužove tak konservativniho smýšleni jako Helfert (Erlebnisse 
und Erinnerungen, Die Kultúr 1901, str. 105). O permamenlnim výboru srov- 
moje pojednaní „Die Reichstagspermanenz im Október 3848" v Mittheilungen 
des Instituts fúr osterr. Geschichtsforschung, 1914/1915. 

2) Wildsdorfovo oduvodnéni zní v originále takto: Der holie Reichstagist 
in der stiirmischen, geíahrvollen Zeit, seiner hohen Sendung e'ngedenk, eine 
unerschiitterliche Stiitze geblieben, einerseits der Freiheit des Vol- 
kes, anderseits des kcnstitutionellen Thrones, er hat die dringende Forderung 
des Momentes eíngresehen und durch seine wúrdevolle, mutige, i-tandhafe 
Haltung, die ihm ein ewiges rúhmliches Angedenken in der Weltgeschichte 
sichert, die Ordnung, die Rube, die Sicberheit der Personen uud des Eigen- 
tums in der hart bedränglen heldenmiitigen Stadt Wién aufrecht erhalten. Ich 
hatte es fiir eine Fflicht der Vertreter der Provinz Mähren, ihre Aneikennung, 
ihren Dank dem boh. Reichstag auszusprechen, ich balte diese Pflicht umso- 
mehľ fúr eine uner lässliche, als ich glaube, dass das mäbriscbe Volk von 
seinen freisinnigen Vertretern diesen Schritt erwartet und mit Recht erwartet. 

^) Komise talo čítala 10 členu, po jednom z každé sekce, a síce byli to: 
Langhammer, Rušil, Serenýi, Spausta, Jiŕiček, Wilsdorf, Blažek, Judex, Men- 
zel, Franz. 

^)Tato adresa znela v preklade: „Vysoké ŕišské shromáždénilOd 6. ŕijna pro 
Videň tak nebezpečné a osudné dny naplnily národy rakouské teskmai oba- 
vou pro blaho stotisícu obyvatelu residence a jejiho okoh a upoutaly všechny 
zraky k zástupcúm národu — k ríš. snemu. Konštituční ríš. shromáždéni, pa- 
méthvo svého poslaní, zústalo v nebezpečných dnech neochvejné vérno své- 



— 383 - 

Zároveň s adresou k ŕíšs. snemu mél se stati projev k ci- 
sári. K tomu smeroval nový návrh poslance Wilsdorfa. ^aby 
deputace snemu zemského u císafe o smírné po- 
rovnaní Vídenských mimofádných okolností pro- 
sila", nebof , nebezpečný stav sídelnílio mesta ukladá nám za svätou 
povinnost, abychom \ynaložili všeho a zabráníU dalšímu neštéstí". 
Ježto — jak pravil navrhovatel — již vojenské prostfedky na 
Viden se stroji a nebezpečenství ode dne ke dnu tomu nádher- 
nému mestu se blíži, toužil po n ej rýchlejším zakročení po- 
selstvím v Olomouci, krok to, jaký z Prahy byl podniknut již 
IG. fíjna, ^) aby se tlumočila panovníkovi prosba: „V. V. račiž 
k smirnérau a k blahu obyvatelstva videňského prihUžejícimu ŕešeni 
vyvinuvšich se mimofádných pomeru naklonili nejmilostivéji sluchu 
svého prosbám a pŕímluvám (Vorstellungen) ríš. snemu a učinili 
opatrení, vyplývajici z nekonečné láskavosti V. V." Na tento projev 
k císafi, jehožsestaveni uloženo komisi, poverené sdélánim adresy 
k ríšskemu snemu, nezastal bez vHvu pfedevším tlumočený práve 
vlastnoruční list panovníkúv,-) zaslaný Vojkovskému za príčinou 



ľívaté povinnosti, kterou prevzalo vuči náľodúm rakoubkym a konstitučni- 
mu trunu: citilo se okolnostmi a polohou blavniho mésia povoláno k dalši 
obtižné povinnosti, aby pôsobilo k zachovaní verejného poŕádku i bezpečnosti 
atudižnazamezeni nedozirného neštésti. J. Veličenstvem vyŕknuté zato ŕišs. snemu 
uznáni a dané ujišténi záruky dalšiho nerušeného jednáni naplňuji srdce mor. 
lidu uspokojením. Zástupcove moravšti na proviciáluira snémé považuji to 
za s vou nevy hnu teln ou po vinnost. aby vy s. ŕišs. s n ému vyslovili 
j mene m lidu mor. za jeho statečné (standhaft) chováni ve 
dnech nebezpečenství. za verné, konstitučnimu cisári podané 
vyličenizbéhžlchsemimoŕádnýchpomérúva za namáhaní jeho, 
aby docilcno bylo smiruého ŕešeni. konečné za jeho šlechetné 
pusobeni v sidelním mésté diky nejhlubši (tiet geliihlt). Zástup- 
cove Moravšli chovaji nadéji, že pri neproménné l.isce národu rakouských 
kjejich konstitučnimu cisári dojde k smirnému ŕešeni stávajicích starostlivých 
pomeru a že bude štésti národu lak. dalšim ústavnim vývojem naSeho veške- 
rého soustáti trvalé založeno". Na rubu adresy čte se z komise poznámka: 
Kommt bei den veränderien Verhältnissen ad acta. Brúnn 12. November 1848. 

') V projevu méšťanského výboru pražského vyslovená k cisári prosba, 
,aby naše sesterská Videň, která následkem neobyčejných udalosti v ne- 
obyčejué postavení k císaŕstvi byla stržena, nebyla privedená prostŕedky prís- 
nosti, nýbrž o tcovs kou láskavosti a milosti na stanovisko cisárskemu 
mestu príslušné. Jelikož Videií zbrojnou moci jest skličena, což zbudilo 
obávaní nejakého nebezpečenství pro svobodu, ukazuje se po- 
treba prostŕednictvi". (Nár. Noviny, 1848 č. 163.). 

-) Uveŕejnén v Br. Zeit., 1848 č. 291. 



— 384 — 

poselství židlochovského, jimž vyzýva císaf poslance: Dňvéfujtež 
tedy, zástupcove Moravy, Mému cisárskemu slovu, s kterým Vám 
opét zachovaní všech ode Mne stvrzených svobod a Mé cisárske 
láskavosti ubezpečuji", který byl pŕijat „s radostným jásánim", a na 
znamení plného souhlasu usneseno jednomyslné, aby byl uve- 
ŕejnén tiskem a rozdán mezi poslance. Á když pak K. Mayer 
pŕečetl cisársky manifest ze dne 19. ŕijna,sném projevil živým provo- 
láváním slávy svou radost z neho, tak že Jiríček dokonce navrhoval, 
aby se upustilo vňbec od odeslání deputace do Olomouce, jelikož 
se podlé toho okolnosti zatím zménily a deputace sotva spraví 
více. Než po vystoupeni olomouckého posl. M a n d e 1 b 1 u h a setrval 
snem pri svém rozhodnutí, odeslati k cisafi deputaci desitičlen- 
nou, která by tlumočila diky za nový manifest jakož i prosby, 
aby „J. M. v míru a zpusobem otcovskému srdci svému blaho- 
déjným Vídefi k poŕádku pŕivedla".^) A tak mezitim co ríšsky 
snem, zvédév, kterak se stahují hrozivé vojska kol Vidné a že 
císaf projevem svým ze dne 19. ŕíjna nebral zretele k jeho roz- 
kladom, vydal 20. ŕíjna proklamaci k národňm rakouským, vo- 
laje je k spoluzakročení u koruny — na to odpovédél Windisch- 
grätz ihned uvalením stavu obležení na Videň s pŕedméstimi — 
podána jest 21. ríjna zem. snemu adresa k cisári, kterou pred- 
nesl referent Wilsdorf.^) V projevu snémovnim^) se zdúrazňuje, 



') V originále nikopisném čtenie, že bylo ľozhodnuto posiati poselstvo, 
které by vyslovilo diky za manifest z 19. ŕijiia a zároveň ,die BiUe wegen 
gnädiger Beriicksichtigung der Haupt:ítadt Wien bei der Pazifierung derselben". 

-) V protokole se dovidáme, že mimo Wilsdorfa podal zprávu jeden 
z tlumočiiikú po českú. Tiumočníci byli celkem tri: Skalický, Chytil a Brandl; 
neznámo však, který z nich byl práve tlumočnikem této adresy. 

3) Adiesa tato znela: Vaše cisárska Milost! Vyvolením naši vlasti 
za nynéjší obydlí ráčila Vaše cis. Milost jí vyznamenaní propújčiti, jenž od 
celého národu s jasaním pŕijato bylo. Zastupitelé moravského národu již 
z strany toho své vdéčné smýšlení Vaši cís. Milosti vyŕknuli. Pŕenejv. pro- 
hlášení od 19. ŕijna dáva jim novou pŕiležitost výraz toho samého smý- 
šlení opétovati. Zastupitelé Moravy pŕiznávaji se síce verejné a svobodné — 
nikdy nepochybovali o cisaŕském slovu, které jim svobodu pŕislibuje — uznávaj! 
ale rukojemství v tomto p r ohlásení opét dané za potrebné 
vyjadrení, by v tomto povážném čase všechny mysle upokojeny byly. Ale 
s hlubokou bolestí každý vlastenec naplnén jest, že Vaše Mi- 
lost pŕinucenou se videla, pro uvedení pokoje a poŕádku k vojenským 
prostŕedkúm proti srdci mocnáŕstvi, proti otcovskému mestu Vaši cisárske Mi- 
losti sáhnouti. Nech[ť] tyto prostŕedky čímkoliv provolány byly, nesméjí Ra- 
kouští náľodovévkrvavém vítézství nad sídelním méstem ž á- 



— 385 — 

že „jsou obyvatelé Videňští naši bratŕi, svazky mocnái'ství pripí- 
naji nás po mnobo stoleti k nim a musí nás to hlubokou bolestí 
naplnití, když tak násilnými prostŕedky proti nemu se zachází, 
které ve svém upotrebení (na tisíce nevinných potkati museji a 
potkají, a snad) naše veškeré mocnárstvi v nevyslovitedlné bídy 
uvrhnouti mohou". Marná byla ovšem nadeje, že se jim podarí, 
„by J. M. G. k pokojnému rozlúštení kromobyčejných udalostí 
v hlavním mésté pŕimérené ustanovení zfídití ráčila". Phštího 
dneodebralase s touto adresou^) deputace -) za vedení predsedy 
Koppela do Olomouce, o jejímž slyšení učinil sdélení Koppel 

dané rukojemstvi pro pokojné rozvinováni svého konštituč- 
nlho života naleznouti. Ktomujsou obyvatelé Vídeňšti naši bratŕi, 
svazky mocnárstvi pŕipinají nás po mnoho stoleti k nim a musí nás to hlubokou 
bolesti naplnili, když tak násilnými prostŕedky proti nemu se zacházi, které v- 
svém upotrebení (na tisíce nevinných potkati museji a potkají a snad) naše veške- 
ré mocnárstvi v nevyslovitedlné bídy uvrhnouti mohou. Vídeň, 
sídelní mesto mnohých milovaných mocnáŕu, prostŕedek véd a umu, obchodu a 
úveru pro mocnárstvi, jest od začátkuŕijna v tábor vojenský proménéna, nesčíslné 
množstvi rodín, opustivše své jméni, hledaji na jiných mistech pŕebydlí ajejich 
blažené okoličnosti jsou hluboce otŕesené, a nepŕehlidné neštébti a bida hrozí 
obyvalelstvu a všem, kteŕí z blízka i z daleka s Viilni obchodem spojení jsou, 
kdyby se obávaní vyplnilo a boj rozhorliti se mél, který by nepŕirozený byl a 
z výborného mesta cisárskeho mesto slitováni, mesto vdov a sirôtku učinil. 
Souvék jmenuje V. C. M. Ferdinanda Dobrotivého, dejepis zaznamenáva jméno 
V. G. M. pod tím jniénem zlatými písmenami do svých listú: Ferdinand Dobro- 
tivý neodmrští tedy vlidnosti, bratrskou láskou a vlastenectvím pro celé moc- 
nárstvi provolanou prosbu, s kterou zástupcove zeme Moravské k otcovskému 
srdci svého dedičného císaŕe dorážeji: By V. CM. k pokojnému rozlúš- 
tení kromobyčejných udalosti v hlavním mésté pŕimérené 
ustanovení zŕiditi ráčila [podtrž. v rukopise Wilsdorfové]. Podaŕi-li .se 
nám, srdce V. C. M. pohnouti, pak by vždy verná Morava nanejvejš 
plesal a, neb by byla otce s dítky smiŕila, sebe v dejepise ne- 
smrtelnou učinila a jeji jméno by se podlé jména Ferdinanda Dobrotivého 
večné stkvélo, 

') Neue Zeit (1848 č. 80) si adresu pochvaluje. Píše: Mor. snem, jehož 
pŕitelem jinak nejsme, pokúsil se pŕevzíti poslaní rairové a jeho mužná 
(kräftige) adresa k císaŕi, jeho srdečná smíŕlivá slova k méšťanúm, gardistúm 
a vojákúra zjednaly mu diky ne konservativcú, nikoli pŕiznivcu pokoje, nýbrž 
každého svobodného muže, který se nevyhýba velikému boji pro vitézstvi 
nebo smrt." Naproti tomu umirn(^néjší Const. Blatt a. B. (č. 103) glosuje adresu 
slovy: Musí zaraziti, že je v adrese zem. snemu velmi téžký politický prehmat, 
velmi téžká neduslednost. Začátek její dékuje totiž císaŕi za vyznamenaní, které 
prokázal Morave, vyvoliv si Olomouc za nynéjší pobyt. Tím priznáva deputace, 
že císaŕi bylo opustiti Videu, neboť jinak by se nemohlo dékovati za tuto cestu. 
Konštituční císaŕ ale muže residenci svou opustiti toliko v prípade nutnosti, 



— 386 — 

dne 27. ŕíjna ve shromáždéní snémovním. Poselstvo odjelo do 
Bŕeclavé a odtud zvláštnim vlakem ^) do Olomouce, kde bylo pŕi- 
vítáno obecním výborem a doprovozeno do pripravených príbytkov, 
a již pfištiho dne 24. rijna o 10. hod. dop. konalo se slyšeni 
u prítomnosti eísaŕovny, min. pŕedsedy Wessenberga a hofraistra 
kníž. Lobkowicze.^) Vyslovil sice panovník nádeji, že „snad ješté 
bez nejpľisnéjšich prostŕedkô hlavní mesto k pokoji a zákonné 
poslušnosti pŕivésti možná bude," ^) v stejném smyslu se vyjadril 
k deputaci bratr cisaŕúv, arcikniže František Karel, tlumočiv ná- 
deji Ješté dôvéŕivéji (zuversichthcher), že se podarí vídeňské zmätky 
rozluštiti cestou smírnou," *) a uznav zároveň, že „zeme Moravská 
vznešenému a zákonnimu chovaní snemu zemského za udržení 
pokoje dékovati má",^) ale bylo již na takové vyrovnaní pozde 
— kdy stál s vojskem pred Vidní kníže Windischgrätz, nadán 
moci neomezenou 

Neodvísle pak od zakročení snémoA^nílio snažil se púsobiti 
fia prospech ohrožené vojskem Vídné obecní výbor brnen- 
ský společné s nár. gardou, \'yslavše dne 24. ŕíjna zvláštni 
poselstvo o 8 zástupcích^) do Olomouce s prosbou, aby „pri 

Videň musila tedy hluboce klesnouti, téžce chybiti. A tato Videň se v druhé 
časti adresy velnii chváli. 

-) V deputaci byli: Schubert, Toufar, Serenýi, Neissl, Jiŕiček, Wilsdorf 
Blažek, ludex, Čambala a Mandelbluh. 

') Dovidáme se, že cestovní výlohy desitičlenného poselstva s diétami 
činiiy podlé úŕednich výkazu za 11 osôb 722 zl. ^'^ kľ. 

-) Ku podivu, že o tomto zakročení z Brna u dvora na pŕ. Dunder ni- 
čeho nevi: vypravuje totiž, že Praha bylo jediné mesto v ríši, které byla na- 
plnene starosti o osud mesta Vídné, vyslavíi poselstvo prosebné k trúnu (Denk- 
schľift, 851). 

3) Císaŕ Ferdinand pŕečetl v odpoveď na krátkou fečKoppelovu pri odevzdáni 
adresy tento projev: S potešením vidím, že Moravský snem zem. Mým otcovským 
úmyslúm a zŕetelúm pro Mé národy ouplné davéŕuje. Boli to velmi Mé srdce, 
že hlavní mesto Videň jevištém tak hrozných nepoŕádkú se stalo a že p o - 
vinnost Mné nyní poroučí, prísnych prostŕedkú k ochrane dobre 
sraejšlejících a k zavedení bezpečnosti a zákonného poŕádku použití. Ne- 
mohu a nechci však nadéji mimo Sebe pustili, že snad ješté bez nejpŕisnéjšich 
prostŕedkú hlavní mesto k pokoji a zákonné poslušnosti pŕivésti možná bude"". 

*) Br. Zeitung, 1848 č. 299. 

^) Mor. Noviny, 1848 č. 2. 

^) V poselství, které podalo o svém posláni zprávu verejnosti (srov. Br. 
Zeitung, 1848 č. 299), byli: hr. Logothetty, major nár. gardy, A. Haberler. dr. 
Stella, predseda obec. výboru, J. A. Herlth, major nár. gardy, Jan Findeis, 
Th. Bauer, hejlman nár. gardy, Vine. Menzl a Karel Butschek. 



— 387 — 

opatŕeních, zahájených proti Vídni, bylo ďbáno vší možné šetrno- 
sti (Schonung) a mírnosti (Milde)". Za tím účelem ode vzdali poslove 
císaŕi zvláštni adresu/) dovolá vajíce se jeho lásky k spravedlnosti, 
jeho nade vše šlechetného srdce. ^lezitím však jest vydán 
22. ŕíjna nox'ý císafský manifest, jímž následkem „trvaní anar- 
chistického stavu"' ve Vídni s volán ríšsky snem na 15. listopad 
do Kroméfíže, aby se mohl, jak se praví, ,,nerušené a nepretržité 
svému úkolu ^Tpracování ústa^^, odpovídající zájmňm Našich 
státú, \Ťliradné venovali". A nyní nasledovala rána za ranou. 
Sotvaže shľorráždéní ríšske prohlasilo 22. fíjna, nemajíc ješté 
vedomosti o preložení svém do Kroméfíže, uvalení stavu obležení 
a stanného práva Windischgrätzem za nezákonné, vyzval 23. fíjna 
Windischgrätz Vídeň z hlavnílio starm svého v Hetzendorfé, aby 
se vzdala, ponechávaje mestu 48 hodin na rozmyslenou. Xa zejtfí 
hned počal prechod soustŕedéneho zatím vojska českomoravského 
pŕes most, položený u Klosterneuburka pŕes Dunaj, a již 24. fíjna 
zahájeno sevŕení hlavního mesta. Nie nepomohlo, že ríšsky snem 
prohlásil znova (24. ŕíjna) opatrení Windischgrätzovo „netoliko za 
nezákonné, nýbrž i stejné za nepfátelské \"äči prá\iim lidu jakož 
i dedičnému ústavnímu trúnu", neboť sotvaže \-ypršela Ihňta 
k dobrovolné kapitulaci, počalo pra^idelné obležení Vídné. 



') Adresa talo ziiéla v originále: Eure Majeslät! Die Huld. deren uns E. M. 
noch vor wenig Taj^en versicijerten.eiwcckt iu uusdas Vertrauen, biltend vor E. 
M. zu erscheinen, in eiiiem Augenblicke, d^r ernster und gewichtiger ist, als 
jeder fruhere. Die tľaurigsten Ereignisse in Wien haben E. M. zu Massregeln 
gegen diese Haupt- und Residenzstadt veranlasst, die iu der gesamten Bevôl- 
kerung der Monarchie die tieťsteii Bekiimmeruisse erwecken. Auch die Ľin- 
wobner Brúnns, die wir verlreten, sind nicbt minder von dem beklagenswer- 
ten Zuslande der Dinge ergriffen, wie alle treugesiniiten Sôhne des Vaterlandes. 
und wagen es durch uns aii das edle Herz uiui die Gerechtigkeits'iebe ihres 
Kaisers sieh mit der BiUe zu weiiden: es môgen E. M. in diesem furcht- 
baren Draiitíe der Zeit, gegenúber so unendlichen gefahrvol- 
leii Môglichkeite n, bei Bestimmung der Massregeln zur Beruhigung der 
Kesidenz Wien nuľ Ihre Gerechligkeitsliebe, llír edle s, uber Alles 
grossmútige Herz und nur diese allein ho r en und z u Rate 
ziehen, um nicbt Hunderttausende unverdientem Unglúcke preiszugeben und 
abermals Hunderttausende in beunruhigenden Zueifel uber die ungehinderte 
Enlwicklung der konstiiutionellen Freiheit zu stúrzen. Genehmigen E. M. huld- 
vollst diese Bitte der treuergebenen Siadt Brúnii und lassen Sie uns mitJubel- 
hotschaft zurúťkkehren : Sie ist gewärt! — Gísaŕ odvetil na to: Ľs scbmerzt 
niich tief, dass es die Umsländ-j nutig gemacbt haben, gegen Wien strenge 
Massregeln einzutuhren, um dast-lbst die gestôrle Rube, Ordnung und Sicher- 



— 388 — • 

Brno s pochopitelným napétím sledovalo udalosti vídeňské, 
a sotvaže došla zvést o preložení ríšskeho snemu z Vídné do blíz- 
ke Kroméŕíže, již se projevoval hlasité nesouhlas s tímto opatrením 
a nevôle dávána na jevo. Podlé sdélení Havlíčkova ^) „se muže 
ŕíci, že celé Brno bylo proti tomu preložení, ale z dvojich rozlič- 
ných príčin: jedna malá strana mrzela se na to, že nebude ve 
Mdni, druhá velká strana mrzela se, že nebude v Brne, jak vlastné 
byl oumysl. " ^) Téžko rozhodnouti, pokud Havlíček soudil správne, 
ale je jisto, že pri první príležitosti se také napétí začínalo 
vybíti, jak se ukázalo hned 25. fíjna, mezitím co obé poselstva 
brnenská diela v Olomouci. Zamysleli totiž nékteŕí nespokojenci a 
pŕátelé Vídné postavili se na odpor vyvezení strelného prachu z Brna 
do tábora vídeňského, o čemž vypravuje Havlíček:^) „Sám jsem byl 
svédkem očitým znamenitého kravalu v Brne. Jednalo se 
o to, aby 25 vozu prachu, který z Brna k Vídni vézti se mél, 
zadrženo bylo, ku kterému cíli se nékolik drvoštépu s obušky 
sešlo na hlavním námestí pred strážnici nár. stráže. . . Prach se 
vezl a kromé trochu hubování a kriku nie jiného se nestalo". 
Když 27. ŕíjna podával Koppel shromáždéní snémovnímu zprávu 
o negativním výsledku zakročení snemovni deputace a téhož také 
dne poselstvo mestské, výsledek nemohl ovšem uspokojiti veŕejnost, 
která se oddávala klamú, očekávajíc jakési rozhodné slovo cisárske 
na prospech sevŕené Windischgrätzem Vídné. V dúsledku toho uči- 
néno jest toho dne „Vyzvaní" ■*) k verejnosti brnenské za účelem pené- 
žitých sbírek „k podpore bojujících a ranených", a to tím spíše, 
že práve to bylo Brno, to „šlechetné, s Vídni tak úzce sbratfené 
mesto, které nejdfíve prispelo bratfím vídeňským v boji za svo- 
bodu na pomoc". ^) Aby pak bylo v této veci pĎsobeno zvlášté 



heit wiederherzustellen; inJessen hoffe Ich und wiinsihe es auch sehnlichst, 
dass diese Wirreii auf fdedlichem Wege beigelegt werden. 

1) Náľ. Noviny, 1848 č. 176. 

^) O tomto úmyslu srov. vyše. 

3) Náľ. Noviny, 1848 č. 176. 

*) Moravia, 1848 č. 130. 

^) Nékteŕi poslancove, vyslaní na ŕišský snem, jako Jan Dvoŕák (Kun- 
štát) a K. Wagner (Unčov\ soudili, že veci vídeňské poslouží lépe, pujdou-li 
do svých volebních okresu, ježto „potŕebí, aby se dorozumeli s voliči a aby 
jim dali zprávu, CO se deje, a aby jim vyložili duležitnst a vážnostŕlš. snemu". 
(Helfert: Vznik ministerstva Schwarzenbergo-Stadionova, Osveta, 1891 str. 424, 
téhož Aufzeichnungen und Erinnerungen, IV. 96). 



— 389 - 

„rázne'' (tatkräftig) — jak praví úrední Br. Zeitimg^) — konala se 
j ešte téhož dne večer v místnostech spolku pro politické vzdelaní, 
kde tato myšlenka byla nadhozena již dfíve,^) zvláštni porada né- 
kolika j.pfátel vlasti"'. Sešli se tu totiž néktefí poslancove, členové 
obecního výboru, representačního komitétu a nár. gardy, kteŕí se 
nedali odstrašili neúspéchem, práve pred tíni podniknutého bez- 
prostŕednílio zakročení u koruny, a rozhodnuto jednosvorné, aby 
mesto Brno společnô se snémem zemským razilo cestu zpro- 
stŕedkování mezi velícím knížetem Windischgrätzem, 
jako generálním spbiomocnéncem panovníkovým, a mezi rozho- 
duj ícími kruhy ve Vi dni. Za tím účelem necht' se vyšle po- 
selstvo o 6 poslancích zemských a o 6 zástupcích obyvatelstva lilav- 
ního mesta i nár. gardy do hla\Tiího tábora vojenského a do Vi dne. 
Zároveň oznámil vrchní velitel nár. gardy ^lalter rozhodnutí to 
telegraticky predsedovi ministerskému Wessenbergovi do Olomouce, 
žádaje o zastavení nepfátelství pred Vídní na dobu 48 hodin. 
Z rána 28. fíjna došla již telegratická odpoved Wessenbergova, že 
..potrebné v tomto ohledu bylo naŕízeno", a dopoledne se konala 
na radnici plenárni schuze obecního výboru i pŕednostenstva nár. 
gardy, pri čemž docíleno dohody v ten rozum, aby byla vyvolená 
deputace a v dorozumení s deputovanými zemského snemu aby 
byl \-3-])racován program, který by obsahoval asi návrhy pacifikační. 
Sotvaže bylo bezprostredné potom zahájeno jednaní snemov- 
ni, oznámil predseda Koppel, dŕíve než prikročil k projednáni 
denniho pofádku, že jest mu sdéliti néco o osudu Vídné, nebof, 
„neučiní-li se konec hroznému hnutí mírným zpúsobem, muže 
z toho [nejjen Vídni, nýbrž i zemim nevyslovitelné neštéstí vzru- 
sti", dokládaje, že „bezprodlená pomoc jest tedy žádost 
lidumilstvi a blaha mocnárství veškerého"'. Na to pfed- 
nesl návrh, jenž znel takto: 

1. Aby snem zem., zastavatel zeme Mor., a mesto Brno se 
nabídnuly ku prostredkování mezi Jeho Osvíceností knížetem 
Windischgrätzem a méstem Vídní. 

2. K prostredkování budiž volená deputace k polovici ze 
snémovníkú, a k polovici z oudú representativní komisi. výboru 
obecního a národní stráže mesta Brna. 



') Br. Zeitung, 1848 č. 299. 
-) Tamže. 



— 390 — 

3. Deputace má hned 28. pfed polednem j menovaná býti a 
CO nej rýchlej i na místo prostfednictví se odebrati. 

4. Z á kl a d e m p r o s t f e d k o v án í b u dt e ž vý m i n k y t y t o : 

a) Odzbrojení proletáfu; 

b) vydaní vražedlníkú ministra války Latoura a prísne vyšetro- 
vaní proti všem pňvodcúm a oučastníkňm oné vraždy, 

c) ouplné prominutí krom všech nepolitických pŕestupkôv zákona : 

d) navrácení zbrojú a jiných vecí ze zbrojnice odebraných; 

e) vyčistení nár. obrany podlé základu majetnictví a vzdelanosti : 

f) vyzdvižení légie akademické až do reorganisace její snémem 
ríšskym ; 

g) \7'zdvižení stavu obležení, jak pokoj a poŕádek ve Vi dni za- 
veden bude. 

O téchto podmínkách, za nichž chtéli prostŕedkovati, učinil 
Koppel v souhlase s Laminetem ješté vysvetlení, že „deputace 
nadzmĺnéných výminek držeti se nemá a j s o u jen p f á n í m, 
o kterémž deputace vždy védéti múze". K návrhu hr. Serenýiho 
jmenoval predseda ze své moci poslance Cáska, Haberlera, 
Jiŕíčka, Judexa a Kollera jako deputované, k nimž jako šestý 
pfistoupil sám — poselstvo mélo čítati dohromady 1 2 členňv — 
ačkoli na místo sebe, jinak jsa prý zaméstnán, upozorňoval na hr. 
Belcrediho.^) K návrhu Jiŕíčkovu byl také Belcredi povolán do 
deputace, kdyžpo dobro volném ústupu Kollerové jmenován pŕedsedou 
ješté Bohdan B au e r, „ježto práve od neho myšlenka toho pro- 
stfednictví vlastné ^7šla".2) Predseda, pribrav ješté poslance Chlu- 
meckého, M i t r o v s k é h o, M e n z e 1 a, H e i n r i c h a, ď E 1 v e r t a 
aOberleithnera odebral se s 12 snemovníky na radnici k spo- 
lečné úrade, ^) pri čemž byla myšlenka presné stanovených bodu 
na zprostŕedkování úplné opustená a rozhodnuto, aby se postupovalo 



') Pro Eiih. Belcrediho rozhodlo, že ,s kniž. Wi.idischgiätzem osobné 
známy jest, tedy vice než on [predseda] pusobiti múze". 

2) V Konst. Blatt a. Bôhmea (1848 č. 105) se praví, že dnes (28. ríjnai 
učinil posl. Bauer uávrh, aby se pŕes nesčttné a neplodné deputace ve videň- 
sktí záležitosti ješté jednou stal pokus, tentokráté ale za tím účelem, aby se za- 
hájilo zprostŕedkování mezi Vídni a Windischgrätzem. 

=*) Také druhé korporace vyvolily, jak vysvitá z reči Menzlovy, dvakrát 
tolik členu, než bylo treba, kteŕi, utvoŕivšé jakousi komisi, méli uvažovati 
teprve o dobé a krocich, jež by bylo záhudno učinili. Menzel ostatné navrhoval, 
aby snem vyvolil 1'2 členu, ktefí by teprve zo svého stredu vybrali 6 poslu. 
ale nestalo se tak. 



— 391 — 

,,podle okolností dle povinnosti, cti a rozvahy," ^) V nedeli dne 
29. ríjna o 6 Vo hod. ranní '-ä) nastoupilo pak cestu poselstvo, v némž 
byli: poslancove Bauer, Belcredi, Gásek, Haberler, Jifí- 
ček a Judex,^) za obecní výbor: Herring a Offermann, za 
výbor bezpečnosti: Stella a Findeis, za nár. gardu: Malte r 
a Greisin ger,^) a úfední list provázel je svýni „nej vrelej ším po- 
žehnaním".^) Ješté pred tím však, dne 28. fíjna odpoledne, vysláni 
jsou gardisté Weidlich a Uherek do Olomouce, aby vymohli 
od Wessenberga na cestu do tábora Windischgrätzova potrebných 
pruvodních listu.^) Poselstvo 12členné povéŕeno úkolem, aby na- 
bídlo zprostŕedkování. „je-li ješté smírné vyrovnaní mezi méstem 
Vídní a vojskem je obepínajícím pod maršálkem Windischgrätzem 
možno. '*^) Když však deputace dorazila do Bfeclavé, vyčkávajíc 
tam pŕíjezdu obou kurýrň z Olomouce, došel za ní telegram z Brna, 
že minist. predseda vzhledem k podmínkám, o kterých se má 
stati pokus zprostfedkovací, považuje „za nevyhnutelné potrebné, 
aby promluvil s členy poselstva". Bylo rozhodnuto vyhoveli, když 
tu delegáti, pri by vší zatím z Olomouce, sdélili, že jim nebylo 
Ize mluviti s Wessenbergem, že jim však sekretár jeho Jsíbrdink 
opatril žádaný prôvodní list do vojenského tábora, oznámiv záro- 
veň, kterak je ministrovi smírné vyroAmání „velmi žádoucí", ale že 
nelze poznali, na jakém podklade by se mohlo zahájili a jak by 
se dalo provésti, dokud proletariát vídeňský jest ozbrojen a pŕí- 



') Br. Zeitung, 1848 č. ^99. 

") Nikoliv tedy 28. ŕijiia o 1 hod. s poledne, jak sdéluje Konst. Blalt 
a B., pŕil. k č. 1U4. Snad že mél pisatel na mysli odjezd dvou zástupcu nár. 
gardy (srovn. niže)? 

3) Predseda Koppel, jenž od počátku prijímal nerád úkol mluvčiho de 
putace — siiad že jako c. k. profesor nepovažoval jednaní takové za opor- 
tunni? — vzkázal snemu, že manželka jeho jest v takovém stavu, že by na 
ni mohla zvést o jeho odjezdu pusobiti velmi nebezpečné a také neodjel. 

*) Helfert (Geschichte Ôsterreichs, I. 30tíJ raluvi nejasné o ,menši de- 
putaci". Která pak byla vétši? 

^) Br. Zeitung, č. 299 piše: „Unsere heissesten Segenswiinsche íolgen ihnen 
auť ihrer hochseligen Mission, môge deren glúckliche Beendigung als der schôn- 
ste Lohn ihrer Múhen des edle Werk krônen". 

«) Bylo sice telegrafováno z Olomouce, že béhem dne (28. ŕijna) dojede 
do Brna cisársky kurýr (Br. Zeitung, č, 299), ale sešlo z toho, jak se zdá. 

') Jak se čte v oficiálnim projevu „Bericht der Deputation des mähr. 
Landtags, des Gemeindeauschusses und der Nationalgarde", príloha k Br. Zeitung, 
č. 311. Vydána ovšem též česky. Srov. dále. 



I 



- 392 — 

stup do mesta znemožnén. Znova se konala porada zástupcu, co pod- 
niknouti a vétšinou rozhodnuto uposlechnouti pozvaní „bez prodlení". 
Dorazivše do Olomouce méli poslove rozmluvu s Wessenbergem, 
jenž uznal sice „chvalitebný" úmysl, plynoucí „z citu lidskosti a lásky 
k vlasti", ale ukázal zároveň k obtížím, s nimiž spojeno pro vedení zá- 
meru za stávajícícli pomeru. Na konec však projevil ochotu vyhotoviti 
prúvodních listíi slíbiv ješté na pŕímluvu hr. Lažanského, ^) že po- 
žádá císaŕe o vlastnoruční list k Windischgrätzovi. O 5. hod. ranní 
nazejtfí (30.) stihla deputace-) Floridsdorf, odkudž pokračovala 
vozmo pfes Jedlersee, Nussdorf, Heiligenstadt do Hetzendorfu, ^) 
kam dojela v poledne. A Imed méla rozmluvu s generálem Cordo- 
nem, zástupcem neprítomného Windischgrätze, jenž upozornil, že 
\n»jednává práve se zástupci vídeňského obecního výboru o pod- 
mínkách predaní, tak že se jeví zprostredkování jejich bezpred- 
metným. Teprve večer jednalo poselstvo s Windischgrätzem, který 
prohlásil rovnéž, že zprostredkování za nynéjšího stavu není možno, 
ježto se Vídeň podrobila kladeným podmínkám, že však práve toho dne 
byla úmluva zradné zrušená *) a neprátelství obnoveno. Když však 
poselstvo žádalo o dovolení, aby mohlo pfece vstoupiti ve spojení 
s obecním výborem vídeňským, ,aby neopomenulo nižádného pro- 
stŕedku", Windischgrätz svoliL ale toliko s podmínkou, že se tak stane 



') V Brúnneľ Tags-Kouiier (184^ č. 132) se zdurazňuje „besonderes Be- 
streben und Mitwirken'' hr. Lažanského. 

■^) Ježto došla zatim do Olomouce zpráva o brnenských výtržnoslech, 
opustil vrch. velitel nár. gardy Malter poselstvo a nastoupil rýchle zpátečni 
cestu k Brnu. 

^) Helfert, který se domníval, že poselstvo chtélo snad pŕiniéti Windisch- 
grätze, aby odvolal vojsko (!), vypravuje (Geschichte Ôsterreichs, I. 308) ne- 
správne, že deputace neméla pŕiležilosLi, aby mohla zkusiti své štésti. ježto, sotva- 
že dojela 30. njna do Bŕeclavé, došla zpráva z Hetzendorfa, že poselstvo nebude 
pŕijato maršálkem, tak že jim nezbylo nie jiného, než se vrátiti ! Snad že se dal 
Helfert zmýliti sdélenim v Praž. Novinách ilS48 č. 71), kde se praví ve zprávé 
z Brna ze dne 30. ŕijna: „Deputace, která se odtud odebr^la, aby zpusobila 
zprostredkování . . , došla jen do Lundenburgu a odtud odebrala se mimo vše 
nadaní k Vidni do Olomouce". Dunder (Denkschriít 860) vypravuje „o j a- 
k é m s i poselstvu raoravském, jež poslalo z Hetzendorfa list obecní radé vi- 
deííské." 

*) V projevu poselstva moravského se o tom praví: „Brzy potom [po 
rozmluvé s Cordonem] ukázaly však dva výstrely delové, vypálené z mesta na 
nékolik vozň, jedoucich s chlebem pies Schmelz, že výborem obecním smlu- 
vené kapitulace nebylo šetŕeno a pŕirozený dúsledek byl ten, že vypuklo na 
celé čáŕe neprátelství znova". 



— 393 — 

až druhého dne ráno a to prostŕednictvím parlamentáfe. stanove- 
ného Gordonem. projeviv zároveň pfání. kdyby se podarilo depu- 
taci nalézti prostredek, aby nebylo treba použíti branné moci. Po- 
selstvo uvažovalo, co podniknouti, nemá-li se vrátiti vúbec, když 
jednaní o predaní mesta bylo již ukončeno ^) a když se ukázalo, 
že obecní \'ýbor nemá naprosto autority v mésté, a nemá-li tedy 
považovati tak poslaní své za skončené, nebo musí-li setrvati 
na místé se zfetelem k ne sice pravdepodobné, ale prece nikoli 
nemožné zméné pomeru, aby mohlo jednali podlé okolností v duchu 
svého poslaní. Vétšina rozhodla setrvati ješté a tak odeslán 
jest 31. ŕíjna z Hetzendorfu obecnímu výboru vídeíiskému do- 
pis,^) jímž \Tslovena ,nejsnažnéjší'' (inständigst) prosba, aby obecní 
rada púsobila ,v zájmu humanity" všemi silami k tomu, byupu- 
šténo bylo od dalšílio odporu, od néhož podlé vlastního doznání 
iMessenhauserova nelze se nadíti úspechu. Když pak 31. fíjna a 
1. listopadu byla Vídeíi obsazena vojskem a odpoveď z Vídné ne- 
docházela, opustilo poselstvo moravské po marné interv^enci ^) 2. li- 
stopadu Hetzendorf a vrátilo se pfíštího dne do Brna. *) aby po- 



') Deputace videňská dohodla se s Coidoiiem o podminkách kapitulace. 

2) List ten uveŕejnén v plném znéni v Biiin. Zeiluii^, 18t8 č. 311 

^) Výsledek zakročení moravské deputace v tábore Windischgrätzové 
rovná se ovšem nule, když zatím, co se zprostŕedkovatelé namáhali, aby vy- 
mohli šetrných opatrení pro Videň, pokračováno v boji a mesto se vzdalo na 
k nec bezpodmínečné. Mor. Noviny (l'^4S č. 3) vypravuj , kteiak poselsivo 
moravské vymohlo, že osoby, jež šly Vídeňským na pomoc, mnhly se, složivše 
zbraň, vrátiti bez prekážky domu: z protokolu permanentniho výboru ŕiš. sne- 
mu, který jsem pravé odevzdal na tisk, je patrno, že výbor ten zakročil u ministra 
Krausse,aby brnenské, linecké, solnohradské a štyrskohradecké gardy vzal do 
zvláštni ochrany. Moravia (1848 č 13-5) pŕičitá zásluhu o .šťastný návrat Brnen- 
ských horlivérnu zakročení (Verwendung) Milbachrovu. 

*) Co stála výprava za Windischgrätzem a kdo to platil, o tom se do- 
vídáme tolik: Účet za zvláštni vlak Bŕeclav-Olomouc, který stál 280 zl., poslán 
byl púvodné nár. obrane, která jej postoupila mestu a mesto snemu dopisem ze 
dne 17. listopadu 1848, kde se praví: ,Jelikož deputace, zvolená k zprostŕed- 
kování míru, podnikla tuto cestu vlastné v zájmu veškeré zeme Morav- 
ské, pročež také vétšina členu [ve skutečnosti polovička] tohoto poselstva 
byla ze snemu, považuje obec. výbor za spravedlivé, aby zeme uhradila tyto 
výlohy." Me i'im už bylo cestovné a diéty poslancúm zem. vyp'aceny (per 
56 zl. 11 kr.), pri čemž 12. listopadu 1848 pr jevena snémem ochota zapraviti 
polovici nákladu jízdného. Než na konec posI, Krinnerjako referent účetního 
výboru navrhl a snem schválil 17. ledna 1849: Deputace skladala se ze 6 
členu zem. snemu a ze 6 ostatnich, tedy nebyla vétšina snémovníkň [odpočí- 



— 394 - 

dalo hr. Belcredim, jenž byl. jak se zdá, víidceni a mluvčím jeho, 
6. hstopadu ve snemu zem. zprávii,^) kterou prijalo shromáždéní 
prosté a bez poznámky na vedomí. 

Co se prihodilo zatím v Brne za neprítomnosti nie netušící 
deputace? Vsobotu 28. fíjna zuí'il boj v pfedméstich vídeňských na 
celé čáŕe a skončil dokonalým vítézstvím cisárskych zbraní.^) Mezitím 
co druliého dne vojsko postupovalo nezadržitelné ku pfedu u nuss- 
dorfské i malé linie a uvažováno horlivé ve Vídni o kapitulaci, 
udály se v Brne, kde bylo „úzkostlivé čekání, jaký osud Vídeň 
potká'^^) no vé, po vážlivéjš í výtržnosti onéch z IS.fíjna. Aťuž 
to byla úmyslné rozšírená klamná zvést, že deputace brnenská ne- 
byla pfedpušténa k císaŕi, *) či zmätené zprávy o sobotních událo- 
stech vídeňských, či že část nár. gardy brnenské probouzela prý již 
po nejaký čas délníky,^) aby táhli Vídni na pomoc, slibujíc. že 
s nimi potáhne též, či vôbec agitační práce a nástraha Vídeňských, 
„aby, možno-li, pozornost vojenské moci na dve strany obrátih".^) 
Bud jak bud, je jisto, že v Brne bylo silné, byť i utajované, víeni 
a jitfení, které ješté vzrustalo po nových nepfíznivých zprávách 
z hl. mesta, kdy „k Vídni obráceny jsou zraky všech, nadeje, pfání. 



táme-li vrátivšího se z Olomouce Maltera, pak ov.šem anol. Se zŕetelem 
k stejnému počtu a stejné šlechetné obetavosti nemuže výbor vývody obec 
výboru uznati presné vzato za správne: uváží-li se však, že poslancove méli 
zastupovati vlastenecká smýšleni celé zeme, tudíž také mesta Brna, že dále 
vyzvaní k zprostŕedkování miru bylo s nadšením pŕijato 
a jednosvorné odblasováno, a že konečné nalezne jako dú- 
razný dňkaz bratrstvi čestné misto v dejinách, navrhuje komise, aby celá 
položka byla zaplacena z domestikálníbo fondu. — O zadané náhrade 
za dopravu a ubytováni brnenské gardy a akad. lesrie ve Vidni (žádost sev. 
dráhy u obce v Brne a žádost hostinského Novinka k obecní radé videňské 
ze dne 21. ledna 1849) srov. u Helferta: Geschichte Ôsterreichs, IV. 3. str. 465. 

1) Je to zpráva „O zakročení poslanou moravského snemu s vyslanci 
brnenské obecní rady a brnén. nár. obrany pro zpusobení miru ve Vídni". 

2) Windischgrätz telegraíoval do Olomouce: Vojsko vniklo po devítiho- 
dinném boji barikádovém podlé disposice do predmestí Landstrasse, Rennweg, 
Leopoldova a Jägerzeile. obsadívši je až po valy mestské. 

3) Lipa í?lov., 1848 č. 10. 
*) Lipa Slov., 1848 č. 10. 

^) Nár. Noviny, 1848 č. 177. 

«) Nár. Noviny, 1848 č. 177. V Praž. Novinách (1848 č. 73) čteme 
pŕímo, že „tyto nepokoje od emisarú Vídeňských byly vzbuzeny, ktefi délniky 
uplatili, chtíce tímto posledním zoufalým prostŕedkem lid k hotovosti zemské 
pohnouti." 



— 395 — 

obávaní každého máji nyní stred svúj ve Vídni'',^) Zjišténo, že 
v tôch práve dnech vylepeno na rozích prohlášení z ústŕednílio 
\^boru demokratických spolku vldeiiskýcli ze dne 23. ríjna,-) vy- 
zývajte ku pomoci, ježto prý „je rozhodnuto, aby se Vídeň zka- 
zila a starý stav pomoci násilné vlády vojenské obno\il". Tím 
jakož i zveličovaním udalostí vídeňských bylo jitŕení ustavičné 
rozmnožováno a stupňováno : ^) vždyť již 28. fíjna roznesla se vše- 
obecné povést. že ve schúzi snemovni, olilášené k 30. fíjnu. mél 
býti snem netoliko dožádán, nýbrž pŕímo donucen, aby dal popud 
k organisování branné hotovosti.*) Když pak se ješté z rána 29. fíjna 
roznesla zvést, že je Vídeň po 14 hodin bombardovaná a že horí 
na 11 mistech/) shlukly se áaxj lidu, dožadujíce se rozčilené a zmä- 
tené pomocné výpravy k Vidni, aby se Brnénští s Vídeňáky opravdu 
sbratŕiU a nie netušícího Windischgrätze napadli ze zadu. Po 11. 
hodine pfišel Herlth, major nár. gardy a náméstek vrch. velitele, na 
hlavní stráž s telegramem Malterovým, který oznamoval: „V 9 hodin 
a nékohk minút jsme dorazili do nádraží bfeclavského a očekáváme 
dva pány, ktefí pfijedou z Olomouce. Vídeň jest klidná''. Sotvaže 
domluvil, zvolal mahf Klement, člen nár. rady, opfen o pušku: 
„Všecko není pravda, samé Ižŕ', a nakonec prohlásil: Vzhúru k ho- 
tovosti ! ^) Sotvaže se vynorila myšlenka hotovosti '^, táhl dav, shro- 
máždéný na Velkém námestí, který cestou j ešte vzrôstal. Veselou 
a Jakubskou ulici k bytu Skácelovu, který — týž, jenž se 18. 
fíjna s oddelením gardistu vrátil z Vídné — mél vésti hotovost 



») Lipa Slov., 1848 č. 10. 

'■') Ôsterr. Korrespondent, 1848 č. 2. 

ä) Srov. Nár. Noviny, 1848 é. 177. 

*) Vyjimám z presidiální noty krim. soudu ze dne 8. prosince 184* (re- 
gistratura trest, soudu). 

'") Ôsterr. Korrespondent, 1848 č. 2. Štím souhlasi výpoveď pekárskeho 
mistra Jana Wimmera (aktá trestniho soudu podlé prednesení ze dne 18. dubna. 
1849) i jiných. První zprávu o bombardovaní Vídné pŕinesl, jak zjišténo soudné, 
zŕizenec železniční Karel Knvánek, jenž s? z rána pravé vrátil z Vídné. 

*) Podlé bVédecké výpovedi J. Wimmera u vyšetŕujicího soudu (aktá soudni 
ze dne 18. dubna 1849). 

") V Praž. Novina -h, 1848 č. 71 čteme: ..Ráno byli to obzvlášté dva 
legionisté, kteŕi k lidu mluvili, jemu hrozný stav Vídné nejstrašlivéjšími bar- 
vami líčice a jej k tabu do Vídné nabádajice". Podlé svedecké výpovedi Jana 
Wimmera byl to však pŕedevším divadelní raaliŕ Klement, který prohlásil : , Je to 
hanba, sbratŕili jsme se s Vídeňáky, slíbili jsme jim pomocné voje, Vídeňšti 
jsou nyní v takové tisni"! 

26 



— 396 — 

brnenskou k Vídni; nezastihnuvše ho doma obrátili se na majora 
Logothettiho, bydlícílio nedaleko, s toutéž žádostí, ale i jeho ne- 
zastali. A za chvíli již nékolik lidí vyrazilo z čistá jasná dvéŕe ve 
veži svatojakubské ^), u Minorituv ^), rovnež tak v kostele sv. Magda- 
lény,^) na Petrove ^) i na králové klášteŕe starobrnénském,^) tak že 
náhle z ničeho nie ozvalo se k polednímu a po poledni šturmovánl,*^) 
které trvalo do ^/^d. hod. odp.,^) a do toho se mísilo v ulicich 
bubnovaní (alarmování) nár. gardy. ^) Nové a nové davy pracujícílio 
lidu predmestského,^) protože byla práve nedele, kupily se v hlav- 
ní ch ulicich, s volány zvonením, rečníci podnecovali množství, vyzýva- 



1) Zvoník Fr. Formánek, vyslýchán, udal, že byl v kostele a že za jeho 
neprítomnosti vnikli k jeho žene do bytu študenti, gardisté a délníci (Handlan- 
ger), žádajíce, aby jitn vydala kllče na véž, aby mohli šturmovati. Protože jich 
hylo tolik, nezbylo žene jeho, než povoliti a vydatí klíč. A Formánková sama 
vypovídala, že ji zástup hrozil zabitím, nevydá-li khče. 

-) Ôst. Korrespoiident, 1848 č. 2. — O tomvypovídal na soudé svédek 
knéz minoritský Fidelis Gebel: Když šel celý konvent k 1. hod. do refektáŕe 
k obedu, hlásil klerik provinciálovi, že byli v klášteŕe dva lidé a domáhali se, 
aby se zvonilo. Nepochodili. Ale mezitím co sedeli u obeda, bylo zvonéno 
pŕece. Š kar d a vnikl totiž do vnitŕ s jinými a šturmoval. Ŕekl prý lidu: „Jen 
šturmovat! Jen šturmovat! a kdyby pŕišel cisaŕ nebo biskup, nesmi se ustati." 
Jiný dav pokoušel se vniknouti též k Voráilkám — hlavní slovo mezi nimi 
vedia Karolína Waserová — aby i tu bylo zvonéno, ale gardista Ad. Eberth, 
jak vyvédél na soudé, zabránil tomu. 

^) Za neprítomnosti kostelnikovy bylo zvonéno dvakráte: od V2--V4I ^ PO 
druhé od 72'^ do 2 hodín. 

*) Prišli jacísí lidé o V22 ke kostelnikoví a pravíli, že Vídeň horí na 
nékolíka mistech, že se vraždí deti, že to tam hrozné dopadá, že tedy musí 
býti sebrána hotovost pro Vídeň a jali se beze všeho šturmovati (výpoveď ko- 
stelníkova na soudé). 

5) Jan Smejkal, kostelnik, vypovidal na soudé, že, když sly.íel kol 2. ho- 
diny zvonítí na ostatnich véžích a pŕedevším také na Petrove, se dotazoval 
pŕevora, má-Ií tak uéínití také, a ten mu vzkázal, aby, jestliže se jínde tak 
deje, učinil podobné. Zvonil, domnívaje se, že je to na poplach k požáru. 

^) Obžalovaný Klement udal pri výslechu, že bylo proto prý zvonéno, 
aby také venkovský líd z okolí se zúčastnil taženi proti Wíndíschgrätzoví. 

') U Minoritu bylo sice zvonéno jen asi V2 hodiny, ale celkem zvonéno 
pŕes 2 hodiny. 

^) Major Herllh vypovidal soudné. že dal kolem 1 hodiny alarmovali 
nár. gardu, protože množství pred nár. stráží vzrústalo povážlivé. Pŕírozeno 
ovšem, že se bubnovaním sehnalo zase také více lidi, treba i zvédavcuv, a na- 
kúpilo na nevahié rozmérném Velkém námestí. 

«) Nár. Noviny, 1848 č. 177 odhadují délníctvo brnenské na 15.000 lidí! 



— 397 — 

jíce ho pfímo. aby si opatrilo zbrane a organisovalo hotoYost k ,.osvo- 
bození Vídné".^) Ale netoliko v Brne se ozvaly hlasy takové : také 
po venkové agitováno pro okamžitou pomoc-) a roznášela se po- 
vést až i na Židlochovsku, ,.že se y Brne zfizuje hotovost Vídni 
na pomoc ".^) Xa štéstí ovšem zostal venkov klidným. nebof prý 
„moravský lid dobfe poznal, co Vídeň s posledním povstaním 
zamyslí, on poznal, že by se vítézstvím Vídné úplné anarchii dvéfe 
do korán ode^Ťely a proto zústal pri vší své radikálnosti — po- 
kojné doma sedét, slovu svého císaŕe úplné dúvéruje". *) Ano. když 
se roznesla po venkové zvést, že také v Brne vypuklý bouŕe, že se tam 
šturmuje na poplach, že se shromažduje lid k pomocné ^'vpravé 
pro Vídeň. který donúti vesničany násilím, aby se pridali k nemu, 
tu učinili sediaci mezi sebou úmluvu, ,,v čas nebezpečenství sobé 
ku pomoci pŕispéti a jakýmkoliv outokúm nepŕátelským na odpor 
se postaviti".^) Na jitfení nezostal pŕirozené bez účinku plakát víd. 
demokratického ústredí ze dne 23. fíjna, jak byl rozhozen pravé 
29. ŕíjna v podobe letáku po Brne. ^) Masy lidu '^) — vypra^Tije 



') Jaký to byl vlastné nápad, dokazuje výrok sklenáŕe Ant. Blechy, ienž 
pravil, slyše, čeho se lid domáha: Videia jest od Brna vzdálena 20 mil, takže 
by prišli do Vídné tak za 14 dni I A doznal to pri výslechu z hlavnich púvod- 
cuv a účastnikú, maliŕ Klement, když chtél organisovati hotovost z lakových 
živlu proti ozbrojené moci, již velel Windischgrätz s Jelačiéem. 

2) Dokonce Praž. Noviny (1848 č. 71) sdéluji o 29. ŕijnu ke 3. hodine od- 
poledni, že Jedno oddelení gardy, které s Vídni souhlasi, vydalo se do 
vesnic, ježto Brnu na blízko leží, aby pohnuli hd k hotovosti zemské a k tahu do 
Vídné". Podlé svedecké výpovedi gardisty Bohdana Leidenfrosta vydal 
prý se Škarda povozem k Svitavé a vyzval délniky, zamestnané pravé pfi 
regulaci, aby prišli do mesta (zápis soudní z 18. dubna 1849). 

3) Mor. Noviny, 1848 č. 12. 
*) Tamže. 

^) Náf. Noviny, 1848 č. 202. O pr avém sraýšleni selského lidu morav- 
ského se dočítame v Lipe Slovanské (1848 č. 17): ,Když nám cisaŕ robotu 
vzal a desátky vyzdvihl, bremena, která nás nej\ice utlačovaly, to nám dosd, 
my vice nezadáme: ostatní veci af si ti páni na snemu sami rozhodnou! 
Chtél-li by ale mocnár své slovo vziti na zpét a opét na nás desátky a roboty 
uvaliti, tu povstaneme v boj co jeden muž!" 

®i Zjišténo soudné, že byl u Rolirera objednán hodináŕem Hradeckým 
\ počtu 1500 kusú, který je dal krejč. tovaryšem Hŕebenským rozdávati po 
uhcích v Brne i v pŕedméstích a vylepiti na rozích. A pŕece nebyl ani jeden 
ani druhý zatčen. 

') Týdenník (1848 č. 44) píše o „s malou výjimkou pouhé luze, která, 
nejsouc práce velmi milovná, snad jen na loupež a plenéni by byla vyšla", 

26» 



— 398 — 

Moravia^) — rozpalovaly se brzy, když shledaly, že doDinénkajejich^ 
jakoby veškerá garda chtéla tálinouti do Vídné, se nejen nepotvrzuje^ 
nýbrž když zvédély ješté, že má býti dfíve dosazena zvláštni komise 
k zaznamenaní (verbovaní) tech, kdož by se cbtéli zúčastniti výpravy Lid 
reptal hlasité, že byl držen za blázna, domáhaje se zbraní a okamžitého 
odjezdu. Našlo se totiž zvláštni východisko: vyvéšen jest vídefi. prápor, 
který byl Brnu darován nár. gardou \ádeňskou, a študenti postavení 
za účelem konskripce ke stolu pred Veselou branou u tehdejsího 
ústavu slepcu, pozdéji, když se lidu nechtélo z mesta, na Velké ná- 
mestí, ale pŕililášek dobrovolníku bylo sméšné málo.^) Proč toto opa- 
trení? Buď že chtéli na okamžik rozpálené mozky uklidniti Aýpravou 
na oko pripravenou, či, jak soudí sprá\Tié Helfert, ^) zamysleli tako- 
výmto zpúsobem odstránili z mesta ,nejdivočejší kŕiklouny".^) Však ti 
nedali se jen tak napáliti: nejdfíve ať prý ^'ytáhne nár. garda, tak 
prohlašovali, pak že búdou nasledovali oni, bez tak že pŕijdou ješté 
v čas. Pokoušeli se síce jednotlivci uchlácholiti oddíly délnické, táh- 
noucí méstem s prápory,^) ale "vystupovali též noví rečníci- demagogo- 
vé, pŕedevším ííakrista V. Š k a r d a, malíf Klement, poručík — gar- 
dista S k á c e 1 a herečka K. W a s e r o v á, kteŕí podnecovali ješté lid, 
ujišfujíce, že s pádem Vídné vezme též svoboda za své, tak že rozeštva- 
ný dav chystal se pfepadnouti vojenskou hlavní stráž a uloupiti tam 
uloženou zbraň, aby mohltáhnoutijiž k Vídni,*^)Proto se domáhal také 



a Mor. Noviny (1848 č. 1) na otázku: ,Co videli jsme za povstalce ?" odpovi- 
daji; „Veru neméli podobu zastavatelu svobody. tim méné podobu téch, jenž 
mají posouditi, CO jest svoboda a co poŕádek obecní žádá". 

1) Moravia, 1848 č. 131. 

2) Podlé soudni výpovedi Klementovy dalo prý se zapsati „celkem asi 
16 dobro volnikň" ! 

3) Helfert, Geschichte Ôsterreichs, I. 297. 

*) S tím jest totiž v souhlase výpoveď svedecká J. Wimmera, že šlo o to, 
odvésti davy z mesta a učiniti je neškodnými. Herlth doufal prý, že zatím 
dojde zpráva o kapitulaci Vídné. 

^) Proti naŕčeni, jakoby poručík študentského sboru Ottenthal 
zúčastnil se néjak výstupu téch, vydalo vrch. velitelství 1 listopadu zvláštni 
zprávu : P. poručík stud. sboru Filip Ottenthal učinil následkem rozšírené po- 
vesti, jakoby byl v nedeli 29. vedl lid se svým sborem, oznámení k vrch. ve- 
litelství, že dostal rozkaz, aby provázel se svým oddelením prápor a udržoval 
poŕádek na konskripčním námestí. Toto podaní bylo pŕíkázáno majoru Herlthovi 
k vyjadrení a jím vráceno s poznámkou, že jmenovaný učinil toliko, k čemu 
dostal rozkaz a dle toho že vykonal prísne svou povinnost. (Br. Zeitung, v pŕil. 
k č. 305). 

*) Humoristický ovšem púsobí vypravovaní Nár. Novin, kterak kdosL 



— 399 — 

lid, aby byl telegraf pferušen a zničen. a nemohlo býti sdéleno 
nie s Windischgrätzem, co se v Brne chystá, že bude totiž napaden 
ze zadu. Oddelení nár. gardy, povolanému k hlavní strážnici na 
pomoc, bylo odtáhnouti s neporízenou. nechtélo-li býti insultováno, 
když tu ješté vojenské vehtelstn odvolalo, chtéjíc se \Thnouti 
novému rozkvašení. Ayslané již oddíly vojenské do kasáreň, které 
byly provázeny pokŕikováním a pískotem pfečetného davu, hro- 
zivé si vedoucího. Byla sice hlavní stráž hned sesílena a povolaná 
jízda, než proti témto opatrením zakročil major nár. gardy Herlth 
a poukázav k tomu, že „spatfením vojska se rozčilení lidu jen 
ješté zvýši"*, ^) zpúsobil odvolaní jeho. Herlth šel však ješté dále, 
vydáv k verejnosti ohlásení, že „nár. garda obráti se ilined k shro- 
máždéní snemu zem., aby mohli zítra dobrovolníci odjeti do Vídné",^) 
krok to, který zavdal príčinu k zvláštnímu soudnímu šetrení, jímž 
se zjistilo,^) že tak Herlth učinil jen proto. aby shromáždéný dav 
pred hláv. stráží, hrozivé se tváŕící. byl uchlácholen a odstranén.^) 
Obava, že by davy, pod ničené všelikými živly, chtély si opravdu po- 
dobné rozhodnutí na snemu vynútili, zpňsobila. že predseda dal 
schúzi, ohlásenou na 30. ŕíjna, preložili na ryclilo na 4. listopad.") 
Tím začalo hnutí, k jehož dosavadnímu počínaní nár. garda pŕi- 
hlížela mlčky, ba spíše mu pfála, vycházejíc podlé poloúfedního 



zvolalzdavu nadšené: ,Auf nach Wien, um diedeutsche Freiheit zu retten!" 
kdežlo mu z houfu odvetil druhý po českú: „Ale je nás ješté málo!" 

>) Helfert: Geschichte Ôsterreichs, 1. 297. 

-) Podlé sdéleiii krim. soudu snérau zemskému ze dne 4. prosince 1848. 
Soud učinil totiž k predsedníctvu snémovnimu dotaz, „zdali došel k snemu 
dopis od nár. gardy ve veci dobrovolnikú o jednom z obou dm, nebo zdali 
nebyl p. predseda nebo nékterý z pp. vicepresidentu ústne dožádán o svolání 
shromáždéui, o konaní schuze, aneb alespoň o zbrane, penize, opatrení pro 
dobrovolniky, chystajíci se do Vídné, v pŕipadé kladném kdy a kým". 

3) Odpovédmi snemov, pŕedsedy z 8. a 13. prosince 1848 (aktá soudui). 

■•) Pobočník Herlthuv Jul. Haupt vypo vídal na soudé, že, když v nedeli 
odpoledne shromáždéné zástupy domáhaly se zbrani i penéz, odeslal Herlth ordo- 
nanci k predsedovi zem. snemu a jeho náméstku Vojkovskému, aby se dosta- 
vili na strážnici nár. gardy. Koppel nebyl doma, \ ojkovský vzkázal, že má do- 
volenou a že tedy nepújde. 

5) Podlé sdélení z predsedníctva soudu 8. prosince 1848. Bylo zjišténo. 
že též k druhému místopfedsedoví Cibulkovi za jeho neprítomností se dosta- 
víU lídé, kteŕí se domáhaU svolání schuze, a predseda udal, že zvédél 
29. ŕíjna cestou k domovu, kterak ho hledaji, aby svolal ihned mimoŕád- 
nou schúzi, a proto že radéji ani se nevrátil, pŕenocovav mimo dúm, 
(Sdélení jeho ze dne 13. prosince 1848j, 



— 4C0 — 

vysvetlení^) z toho názoru, „že je rázu politického a že spočíva 
výhradné na myslence pŕispéti Vídni na pomoc, proti čemuž se 
necítil nikdo zakročiti oprávneným", nabývati povážlivéjší stále 
tvárnosti. Aby se zmocnily zbr3,ní i penéz — v Brne na štéstí nebylo 
nikde vétších zásob zbraní — strhly houfy drevené boudy na Velkém 
námestí a ozbrojivše se ukoristenými dŕe^^ a latémi z pažení 
u kostela sv. Jakuba udeŕily po 4. hodine na radnici, kde byla 
uložená zbraň ve vétším množství. Když shledal lid všechny vchody 
radniční pevné uzavŕeny, vytloukl zlostí okna^) a litokem hnal se na 
policejní kasárna v Solniční ulici s týmž úmyslem.^) Strážnici tam by- 
dlící dali se s ženami i s détmi zadem na útek *) ; luza, vniknuvši 
bez odporu do -vTiitŕ,^) rozbila všechna okna, vypáčila vráta a po- 
brala néco zbraní; '^) co nalezla a nerozbila, sebrala, čímž zpúso- 
bena škoda asi 1000 rýn. stf.'^) Odtud namífili výtržníci k voskáŕi, 
jemuž pobrali pochodne, a zapálivše je táhli za ohlušujícího vírení 
bubnu méstem do predmestí. Houfy rozčileného a zpitého již namnoze 
lidu, dilem se zbraní, dílera opatrený klacky a obušky, páchaly 
v noci četná verejná násilí a nešetfíce majetku soukromého pobraly 
víno, chléb, pečivo, mäso, sadlo, tabak, doutníky, svíčky, zkrátka kde 
se CO dalo. Vniknouti do kláštera Králové na Starém Brne 
se jim sice nepodarilo, za to odzbrojena finanční stráž na 
Vídeňce, finanční stráž v ^Nlalé Nové ulici, v Zábrdovicích a na 



1) Br. Zeitung, 1848 č. 302. 

^) Podlé soudní výpovedi strážnika Jak. Beboka. Pri tom zatčeni byli 
Melichar Hanuš a Jan Štépán. 

3) K. Habermayer vypovidal soudné, že Šksrda to byl, jenž dal lidu 
radu, aby táhl k polic. kasárnám pro zbrane. 

*) Strážnik Vavŕinec Marischel vypovidal na soudé, že, když videl množ- 
stvi lidu a spatíil též, kterak mnozi jeho kamarádi prchli do sousedni záhra- 
dy po žebľiku, nasledoval jich príkladu (!), jsa s nimi úkryt tak dlouho, do- 
kud se hluk neztišil. Všichni prchli v čas, jediný Schwarz, který dal na rýchlo 
usavŕili vráta, nemohl uniknouti, nestalo se mu však nie. 

5) Podlé tvrzeni strážnika Marischla bylo též vystŕeleno z lidu. 

6) Praž. Noviny, 1848 č. 71 píši o 70 ukoristených ručnicích. Ôst. Kor- 
respondent (č. 2) však vi správne, že nenalezU tam nie kromé nékohka šavli; 
s tim se shoduje soudni výpoveď strážnika SchAvaba. Pušek tam nebylo vú- 
bec, pretože byly vydány dŕive stud. légii. 

') Zprávy v novinách (rýdennik, 1848 č. 44), kde se píše až o 2000, 
jsou prehnané. Polic. nadporučík BI asi u s udal pred soudem škodu z výši 306 zl. 
15 kr. na výzbroji a 4Š1 zl. 9 kr. za svrchky, z čehož hrazeno 280 zl. dobro- 
volnou sbirkou po Brne (srov. k tomu Br. Zeitung, 1848 č. 326). Mimo to 
trpšío m'^ sto škody na budove za 227 zl. 42 kr. 
u 



— 401 — 

Olomoucké ulici. K tomu pfistoupila j ešte okolnost, že nedelní 
bouŕe došlý také ohlasu na venkové. Délníci. pracující pfi regulaci 
S\itavy a Švarcavy mezi Rajhradem a Židlochovicemi, vzpouzeli 
se najednou pracovali, ježto se domysleli, že búdou povolaní do 
Brna. ^) A druhého dne. 30. ŕíjna, pokračováno nerušené ve výtrž- 
nostech za srocení všehkých živlu, mezi nimiž byli i výrostkové dva- 
náctiletí !.^) Tak snažily se zástupy dostatise na Jakubskou véž a opét 
šturmovati. což se jim ale tentokráte nepodarilo. ^) Znova se shro- 
máždily da^T, pŕedevším na Velkém námestí, na které snad pô- 
sobila též nepfíznívé zpráva o zatčení nékterého z účastníkú, *) 
domáhajíce se zbraní, kupily se na mnohých místech, zvlášté u Te- 
čeného transporthausu, který vybili, hledajíce tam marné néco zbraní. 
Po té se obrátily k budove vrch. velitelst^i nár. obrany, žádajíce 
na Malterovi, který se práve vrátil z Olomouce, vydaní zbraní,^) 
a když prispelo na ochranu stráže oddelení nár. gardy, bylo hrubé 
napadeno i \'yčítáno mu, že jde s vojskem proti lidu. Bezpodstatná 
povést, že Malter prý fekl nékolika gardistom : ,,Pŕináším Vám ra- 
dostnou zprávu : vojsko zvítézilo!", zpúsobilo nové jitŕení '^') a vzpla- 
nutí vášní. Nie nepomohlo, že dvor. rada Emminger v zastou- 
pení br. Lažanského dal ohlásili varovné jakési oznámení k svede- 
ným. ') oznámiv v novinách telegrafickou zvést: „Odknížete Windisch- 
grätze kníž. Reussovi v Brno. Vídeň se podrobila bezpodmínečné. 
Dnes obsadí moje vojsko mesto". Nie naplat, že proti klam- 
nému t\Tzení vídeňskému. jež bylo rozhozeno nové, vj'dal Emmin- 
crer na uklidnéní vefeinosti zvláštni „oznámení", datované z 28. ríjna:**) 

') Mor. Noviny, 1848 č. 1-2. Srov. vyše, kde je reč o agitaci Škardové. 

') Mor. Noviny, 1848 č. 1. 

3) Podlé svedecké výpovedi zvonika Formánka. 

*) Br. Zeitung, 184!s č. 302. Zvést ta nebyla mylná (srov. vyše), jaR sou- 
dily noviny. 

^) V Ôst. Korrespondentu (č. 21) se dočítame o tom, že vrchni velitel 
nár. gardy, do néhož skladaný všechny nadeje, dal zamítavou odpoveď, tŕebas 
že mu shromáždény dav dal 2 hodiny na rozmyslenou. 

S) Konst. Blatt a. Bôhmen, 1848 č. 107. 

') O tomto projevu nemohu povédéti vice, než co jsem nalezl v Konstit. 
Blatt a. Bôhmen, 1848 č. 106 : Návéšti, podepsané dvor. radou Emmingrem, uve- 
rejnene : prohlašuje cit účasti na osudu Vidné za pŕirozený, lituje včera se 
pŕihodivšich výtržností, poukazuje k zprostŕedkujicímu poselstvu, nezmiňuje s e 
však o hotovosti, napominajíc toliko ke klidu. 

») Emminger tak asi učinil, ježto se pŕedešlého práve dne objevily na rozich 
a mezi lidem rozhozeny plakáty videňské, možná také proto, jak soudi Konst_ 
Blatt a. Bôhmen (1848 č. 106), že návéšti to, dŕíve již vylepené, bylo ihned 




- 402 



C. k. zem. presidium vidí se proto povinno upozorniti na nej v. mani- 
fest z 19. t m., v nemž J. V., zaručivši se Svým cisárskym slovem, vyslo- 
vilo pevnou a nezménitelnou vúli, že poskytnutá národúm práva a 
svobody mají zasiati v celém svém rozsahu nedotčeny^) 
{ungeschmälert) a že se má použíti vojenských opatrení proti mestu 
Vídni jenom potud, pokud je toho treba k obnovení klidu a bez- 
pečnosti. ^) Nie nepomohlo, že major nár, stráže Herlth dal v zastou- 
pení vrch. velitele na rýchlo již dfíve vylepiti telegram, který v noci 
došel z Olomouce od poselstva, ubírajícího se pŕes Olomouc za 
Windischgrätzem : „Brno af se chová klidné. Windischgrätz vyjed- 
náva s Vídní podlé oficiálních zpráv. Dostaneme od ministra \Ve- 
ssenberga kreditiv pro zprostredkování a na cestu zvláštním vla- 
kem do hlavniho tábora. Vrch. velitel nár gardy vráti se zvlášt- 
ním vlakem". Nie naplat, že o 11. hod. rozhozeny a snad i vy- 
lepený varovné ^7hlášky, poŕízené výborem bezpečnosti, represen- 
tačním \^^borem a obecním výborem, upozorňující, že na pŕíšté 
„každý skutek násilný, spáchaný na osobách, na veŕejném nebo 
na soukromém majetku, bude stíhán se vší zákonitou prísností'', 
po prípade, bude-li treba, že bude k obnovení poŕádku povoláno 
vojsko. ^) Na námestí sbratŕení (Zelný trh) konalo se nové verbovaní. 

strháno. Nedovedú si vysvetlili, jak mohl hýli projev ten datován 28. ŕíjnem. 
Neni to snad omyl tiskový misto "29.? 

1) Proloženo v originále. 

2) Srov. též Bť. Zeitung, 1848 č. 301, 

^) Vyhláška tato obsažena jest ve fasciklu Repräsentationskoniitee 
1818 — 51" v mést. arch. brnénském. Ku podivu, že z celého ŕijna se zachoval 
jediný tento dokument, jenž vydán byl u Wiiiikra počtem 500 exempláru. Leták 
ten znel doslova: Der seit gestern stattgefundenen Aufregung, insolange sie 
bloss die Teilnahme eines Teiles der Bevolkerung fiir die missliche Lage der 
Stadt Wien zeigen sollte, wäre Anerkennung nicht zu versagen gewesen. Da 
aber gegenwärtig diese Aufregung jenen bedaueilichen Charakter angenom- 
men hat, der die ôífentliche Ruhe und Sicherheit bedroht, da mit Recht zu 
besorgen ist, dass Ij-regeleitete unler der Masse in den schon begonnenen 
Úbergriffen weitergehen diirften, in Erwägung, dass Ruhe, Ordnung und Scbutz 
des Eigentíimers mit aller Beharrlichkeit aufrecht erhalten vŕerden muss, ha- 
ben das Repräsentationskomitee, der Sicherheitsausschuss und der Gemeinde- 
ausschuss vereint beschlossen, dass jeder Gewalttat, welche au Personen, an 
óffentliehen oder Privateigentum begangen werden sollte, fortan mit aller ge- 
setzlichen Strenge begegnet werden vvird. Die Nationalgarde, um jeder 
solcheii bedauerlichen Gefährdung vorzubeugen, wird mit aller Kraft einschreiten : 
sollte jedoch wider Vermuten ihr Einwirken nicht vom gehofften Erfolge sein, 
so sähe man sich notgedrungen in die Lage versetzt, die Wiederherstellung 
der Ruhe der Militärgewalt anheimzustellen. 



— 403 — 

než ani tím nedal se uklidniti dav. nýbrž odtáhl do predmestí 
pro zbrane nové. Marné vyzývalo v poslední chvíli studentstvo 
lid, aby zústal véren heslu délníkň vídeňských: Posvátný 
jest majetekl^) Chlácholili, domlouvali, hrozili, nie naplat, Když 
však luza — a ničím jiným nebyly davy, pred nimiž ani soukromý 
majetek nebyl bezpečen^) — začala ŕáditi znova, podniknuvši útok 
na masné boudy, aby se ozbrojila aspoň noži f eznickými a sekyrami, 
když si vynútila v továrne Offermannové vydaní pik. aniž jí 
v tom mohla zabránili nár. garda, jsouc v mizivé menšine proti 
tisícihlavému zástupu všeho schopnému, vytáhlo konečné nékolik 
čet nár. gardy, kdyžté i nejradikálnéjší členové její, kteŕi den pred 
tím kázali skoro tažení pomocné do Vídné, naléhali nyní na to. aby 
fádéni a loupení byla učinená pŕítrž. Povoláno proto též vojsko, hlav- 
ní stráž sesílena, námestí a brány obsazeny. Po 12. hodine zavznél 
znova zvon na poplach a dav. pŕedstiraje, že si chce ^'yžádati zbraní, 
aby mohl vytáhnouti na pomoc ohrožené Vídni, hnul se k to- 
várne Bracegirdlové (na ručnice) na predmestí Kŕenové. aby se 
tam zmocnil pušek násilím. Vec stávala se tím nebezpečnejší, že se ne- 
dalo pŕedvídati, co by se stalo, kdyby se luza byla skutečné ozbrojila. 
Tu konečné zakročeno rázne a do opravdy. Tak čteme o stavu v 1 hod. 
s poledne: „Garda bubnuje na poplach. Ohlasuje se, aby každý nej- 
déle za púl hodiny domú se odebral. Vojsko čistí ulice a žene 
outokem. Všecky ulice jsou vojskem obsazeny". O IV2 bod.: „Na 
Velkém námestí stojí vojsko. Komandující vystupuje a volá: Kníže 
Windischgrätz poslal rai telegrafem zprávu, že se Vídeň beze vši 
výminky vzdala a že ješté dnes vojskem svým Vídeň obsadí". 
O 72^ hod.: „Nepokoj jest potlačen. Zpráva o podrobení se Vídné 

Vom Sicherheitsausscl.usse, dem Repräíemationskomitee und dem Ge- 
meindeausschusse der kon. Hauptsladt Briinn. 

Am 30. Október 18 i8 Vormittags um 11 Uhr. 

1) Proklamace študentská znela T preklade: „Dobre smýšlejícim délníkum 
brnénikým! Bratŕi! Posvátný jest majetek I To jest vždy heslo Vašich rozvážnych 
kamarádú ve Vidni. Jsme pfesvédčeni, že i Vyjste téhož smýalení. Nedejte se 
tudiž svésti jednotlivci, nerozvážlivci. Ku svérau nejvétšírou politování musíme 
ŕici, že neschvalujeme v nedŕli se vyskytnuvšich porušení majetku. K vuli 
dobré v?ci, pro kterou se nadšené zvedáme, zaprisaháme Vás, celte sami ta- 
kovým pŕehmatúm zlomyslných, jimiž bys'e zdar naše h o pozd viženi(I) 
učinili nemožným. Vezmete si tuto naši dobre mínénou radu k srdci!" (Ném. 
originál otištén též v Br. Zeitung, 148 č. 302). 

-) I Br. Tagskourier (1949 č. 127) piše, že hnutí vyšlo „toliko od nej- 
nižších tŕíď' (von der niedersten Volksklasse). 



— 404 — 

zabírá mysli všech. Ale žádný nejeví ani nejmenši radosti. Lid 
ale nechce ve vyše položenou telegrafickou zprávu o bezvýmineč- 
ném podrobení Vídné véŕiti."^) V pravý totiž čas prichvátala 
u vétšim počtu na Kŕenovou nár. garda, a když na vyzvaní k do- 
brovolnému rozchodu cdpovédéno ŕevem a kamenim — podlé 
Praž. Novin dokonce výstŕelem, jenž zasáhl gardistu^) — vypá- 
lila'^) nár. garda do lidu,^) pri čemž byly 3—4 osoby zastrelený,^) 
12 zranéno a na 40 pozatýkáno, kdežto nejvíce kompromito- 
vaným se podarilo prchnouti a zachrániti tak aspoň na čas. Ješté 
jednou a naposledy vystrelila garda u železného mostu, ale toliko 
nad hlavy lidu, chtíc davy tak úplné rozprášiti, což se jí také do- 
konale podarilo. Obecní rada brnenská vyslala pak radního B u t s c h- 
ka s oddelením gardistúv, aby pŕečetl zákon o vzbourení a vyzval dô- 
tklivé davy k upustení od dalších neprístojností, k nimž už také 
nedošlo. Tak skončil 30. ŕíjen celkem klidné, tŕebas že napétí po- 
trvalo ješté po nékoiik dní, tak že vojsko i nár. garda procházeli 
v noci méstem i pŕedméstírai;'') jakémukoli novému pokusu o výtrž- 
nosti byla už tím učinená prítrž, že 30. práve ŕíjna byli Maďari Jelači- 
čem u Schwechatu krvavé odrazení a Vídeň Windischgrätzem pfe- 
možena. Ne bez úmyslu uverejnený jsou v novinách brnenských 
z gubernia dva telegramy ze dne 1. listopadu, totiž telegr. zpráva 
generála Ramberga k ministru Wessenbergovi, že se odníma již 



') Srov. Praž. Noviny, 1848 č. 71. • 

■') Praž. Noviny, 1848 č. 72. 

3) Podlé Br. Tagskourieru (1949 c. 127) padlo 7 rau. 

*) Továrnik Jan Bracegirdle vypovídal na soudé, kterak mu bylo již 
z rána 30. ŕijna doneseno, že se proletariát chystá na jeho závod, i dal proto uscho- 
vati v továrne uložené zbrane, zastavil k polednimu práci a ozbrojil asi 
80 délníku svých, kteŕí pak, když došlo ke krvavé srážce proletariátu s náľ. 
gardou, vypadli z budovy a společné lid rozptýlili, ukoŕistivše 2 pušky, nékoiik 
kopi a prápor. — Že byla nár. garda opatrená ostrými náboji, vysvitá z podáni 
vrch. velitelstvi k zem. presidiu ze dne 1. ŕijna 1849: nár. garde bylo roz- 
dáno 14.000 ostrých patrón, z nichž bylo odvedeno velitelstvi delostreleckému 
4656 kusú, ostatní tedy, pŕes 9000, byly „spotrebovaný ve službe", ježto nár. 
garda po 5 dní a noci konala veškeré hlldky v mésté. Je možno, že bylo 
tulik vystfileno a kdy? 

'-) Nár. Noviny (1848 č, 177) piší o 6 mŕtvych, dle Týdenníka (1848 č. 48) 
byh zabiti 2 — 3, Praž. Noviny mají jednou (č. 72) zprávu o 2 mŕtvych, po druhé 
(č. 73) o 6 za.«?tŕelených ! Úŕedniho sdéleni nebylo vydano vúbec. 

«) Podlé Praž. Novin (1848 č. 72) byly to četné a silné hlídky o 60—70 
mužich. 



— 405 — 

zbraň i v mésté, a Wirdischgrätzova komandnjicimu Reussovi o ka- 
pitulaci Vidné. A obratem ruky nastalo v Brne takové „vystrizli- 
véni",^)že „radikálni" mesto Brno souhlasilo „radostným projevem" 
s vojskem, když došlo oznámení o kapitulaci vídeňské, dávajíc 
mávaním šatky a provoláváním slávy souhlas svúj na jevo,^) 
Také i mimo Brno nastal klid a pokoj, tŕebas že rozkladní živlové ne- 
minili hned složiti ruce v klin. Odtud totiž byl vydán a hojné 
rozšifen na Olomouckú — snad že chtéli zpôsobiti zmatek pŕe- 
devšim na Hane a popuditi sedláky proti dvoru, meškajicimu 
v jich stredu — podvržený manifest panovnikúv, jenž zvestoval 
lidu venkovskému, že 3. listopadu mají prestati všechny svobody 
ústavní. K tomu se vztahuje prohlášeni vicepresidenta Lažan- 
ského, které se 6. listopadu objavilo v Olomouci : Dostal jsem 
zprávu, že po venkové rozšiŕuji poburovatelé a špatné smýšle- 
jící klamný patrné manifest J. V., dle néhož máji, počinaje 
3. listopadem, všechny ústavní svobody prestatí. Jelikož pobu- 
rovatelé méli dokonce nestydatost. že podepsali na tento klamný 
manifest J. V., cítim se povinen varovali obyvatelstvo pred témito 
špatné smýšlejícimi.^) 



') Klid nebyl arciť 1. li-topadu už porušen, ale že bylo (ozorovati jisté 
vrení v obyvatelstvu, dokazuje sdéleni v novinách. Br. Tagskourier (1848 
č. 128) vypravuje: Zkušenost, že se nepotvrdil telegram strán predaní Vídné, 
zpňsobila sice všeobecné rozčileni, ale ani nejmenší demonstraci, když 
se veŕejnost presvedčila, že tento telegram byl opravdu odeslán z Florids- 
dorfu a zdejším zem. presidiem zcela slovné uveŕejoén. 

'^) Die Neue Zeit, 1848 č. 83. 

*) Die Neue Zeit, 1848 č. S'^. Letáku vlastniho nepodarilo se mi dopi- 
diti. S tím asi je ve spojení nepokojné chovaní venkovského obyvatelstva a 
celých obcí vúči vrchnoslem, o čemž nás poučuje če?ko-némecká proklamace 
hr. Lížanského, datovaná z Olomouce dne 4. Ustopadu 1848, která zni verné 
takto: Milí obyvatelé venkovští! Došla mne o lom zpráva, že si nékteré obce 
protiv svým vrchnostem bývalým rozličného násilí dovolily, a to buďto saha- 
jíce násilné po jméní a statku, aneb žádajice s vyhrúžkami všelijaká práva 
domnelá. Ponévadž to pravé obyvatelé venkovští jsou, kteŕí zrušením roboty, 
desátkú a všech grunty a polnosti obtéžujicich bŕemen tak mnohého a velkého 
prospechu podosáhh, ;ak neprotiv tomu bývalé vrchnosti tím samým pfeléžkou 
ztrátu utrpély: tak takové jednaní' jest tím neslušnéjši i docela nespravedlivé 
a delá ony obce, které se nápodobných pŕestupkú dopustily, jen trestu hod- 
néjšími. Jest mné to velmi hto, že Jeho C. J. náš nejmil. zemepán o násilných 
téchto událostech již zprávu obdržel, a muselo by to Jeho srdci otcovskému, 
kteréž všecky své poddané stejnou láskou miluje, tím vétši zármutek zpuso- 
biti a Jeho nejv. nevúli a nelibost zbuditi, ponévadž takové počínaní vzhledem 



— 406 — 

Treba s že se 5. listopadu vrátila konečné brnenská nár. 
garda a stud. légie z Vidné, počtem asi 100 osob,^) sympatie 
k Vídeňskym nepominuly. Dne 6. listopadu pfednesl ve sneme 
posl. Wilsdorf svúj návrh na podporu „posledními událostmi 
ve Vidni bez provinéní do neštésti padlých obyvatelúv" -) a to 
príspevky jednotlivých poslancô, pŕedevším však povolením z do- 
mest. fondu. Posl. Franz, pŕimlonvaje se za návrh ten, pozna- 
menal ješté, že obavy, které projevil snem v adrese k panovní- 
kovi, stály se skutkem, a tu že „Morava jest nejbližši zeme a nej- 
dŕíve povolaná neštésti Vidné uleviti: Jest to s vaty dl u h, který 
Morava Vidni z částky oplatí". Návrh Wilsdorfôv pŕijat s dodat 
kem Buch b erg rovy m, aby krajští úŕadové byli vyzvaní sné- 



na obdržená dobrodiní též hanebná nevdéčnost jest. Já očekávám od počest- 
ného a dobrého smejšlenl obyvatelú venkovských, že takové násilné jednaní 
a nesprávna s vyhrúžkami spojená požadovaní vice se nepŕihodí. Duvéŕuji se 
a skladám svou nadéji v to, že, když by se také v nékterých obceeh jednot- 
liví buŕičové nacházeti méli, tém hned statné se opŕou všickni druzí dobre a 
rozšafné smejšlejfcí obyvatelé, jenž pravou cestu k podosažení svého práva 
ne v násilí a samovolnosti, nýbrž v ouŕadech nadŕízených uznávaji, kteŕí usta- 
vení jsou k tomu cili, by bez všeho ohledu práva a jméní veškerých občanu 
hájili. Jako já o bývalých vrchnostech pŕesvédčen jsem a jich vyzývam, aby 
v nynéjšich tak vážnych a nepokojných časech na mlrné a slušné žádosti 
svých bývalých poddaných dle možnosti dobrý ohled braly, tak zároveň musím 
varovati tím pŕísnéji všecky ty, kteíiž by z vlastní moci srocením se, vjhrúž- 
kami neb násihm práva domnelá vynuliti chtéli, aneb statek a vlastní j mení 
rušili. Takovým na paméť uvádím §§ 70, 71, 72, 73, 74, dle okolnosti §§ 169, 
170, 171, 172, 174 knihy práv trestnich, dle kterých na zločin verejného ná- 
silí a loupeže dle okolností trest dvacitiletého vézení ustanoven jest. Zároveň 
se oufadúm nafizuje, aby se nápodobných zločincu hned zmocnili a soudové 
kriminálni búdou s nimi ve vší prísnosti práva Irestního nakládati. (Registra- 
tura mor. místodrž.) 

O Jos. Milbacher v podaní na gubernium ze dne 6. listopadu 1848 
sdéluje, že se vrátil se 100 brnenskými a 16 gardisty ze zeme Moravské (re- 
gistratura místodrž.); s tím souhlasí zpráva v Br. Tagskourieru (1848 č. 131), 
že se vrátilo na 120 v pruvodu nékolika gaidistú olomouckých a jihlavských. 

'•*) Návrh ten znel v preklade takto: Množí obyvatelé nešťastné Vidné, 
stiženi osudem nezavinené, dotčeni ješlé telesné i duševné hrúzami a útra- 
pami posledních dní, bloudí bez prístreší, bez nutného odevu, vydáni zime a 
hladu, v zoufalství sem a tam. Otcove rodiny pozbyU posledniho baléŕe, vdovy 
a siroty lomí rukama a žalují Bohu i Hdem své nezavinené, bezmérné ne- 
štésti! Nejde o nie jiného, než jednati lidsky a konati milosrdenstvl. Dochází 
preto k sláv. shromáždéní, které účast svou projevilo tak velkodušné, jménem 
trpícl lidskosti prosba nejdúlklivéjší, pŕispéti k umírnéní neštésti obyvatelú 
méäta Vidné. 



— 407 — 

mem, by „shromáždéní pfíspévkô k podporovaní obyvatelú Ví- 
deňských ve svých oui-edních okresich zpúsobili." ^) A již na- 
zejtfí podával Krinner zprávu komise ,pro účty", která navrhla 
5000 zl. str. jako podporu pro nejnuznéjši,^) s čímž vétšina proje- 
vila souhlas,^) když ješté Gambala podepfel návrh ten pro- 
hlásiv, „že Videňané na nás nezapomenouce všechno nadsadili, 
aby nám svobodu vydobyli. Chybili-li treba nékteŕi, pŕece ne- 
môže srdnatost Vídeňanô dosti slávená býti a čin jejich má ne- 
vyslovitelnou cenu*'. Povolený pŕispévek byl odeslán ihned obec- 
nimu výboru do Vídné,*) současné pak podána žádost k mini- 
sterstvu vnitra za dodatečné schválení a dožádáno zem. gubernium, 
aby vyzvalo venkov k zavedení sbírky ku podpore zchudlých 
Vídefianô. 

Brno a tím spíše ovšem venkov moravský, stichlo a umlklo 
na dobro — bylo tu, jak čteme v novinách, „jako po bouŕce a 
lijavci" ^) — než snem zem. nehodlal ni nadále pŕihlížeti mlčky 
k tomu, CO se delo ve Vídni za ohláseného stavu obležení pod 
správou generála Weldena. Sotvaže došlo první sdélení o chy- 

') Pri tom pŕešel suém pŕes návrh Uhliŕuv, jenž si pŕál : „1. by si. 
snem uzavŕili ráčil, aby si. pŕednostenství zem. povolení dáti ráčilo všfm 
mestským, též venkovským obcím, které obecni neb kontribučenské kase maj/, 
z nich pomoc Vldeňanúm dle libosti obyvatelú téch obcí bez odkladu vydé- 
lati. 2. Pak aby venkovskí ouŕedlnici pŕipomnéli predstaveným obci, též ty, 
kterýž obecni kase nemají a píec každá nŕjaký roční príjem má, i z takových 
dle možnosti éástku rozdéliti, Pŕijme-li si. snem v iibost návrh, poujištén býti 
múze, že vyjadrené pŕání snemovni pro nešťastné se v brzy v skutek uvede, 
ponévadž timto časem se z kontribučenských a obecních kapitálu interesy též 
obecní príjmy skládaji." 

-) Zjišténo v zem. účtárné, že hotovost domest. fondu činila koncern 
ŕíjna 97.513 zl. 46 kr., z nichž po odečtení potrebných 72.373 zl, 'iS^/s kŕ. a 
18.000 zl. puvodního kapitálu zbývá jen 7.140 zl. SO'/i kr. ,k oblibenému vy- 
naložení", a pŕece darováno 5.000 zl. 

3) Jini poslanci žádali 8.000—10.000 zl. 

*) List z obec. rady vídeňské ze dne 16. listopadu pŕečetl ve snemu ta- 
jemník Mayer dne 21. listopadu. Mohlo býti snemu jistým zadostiučinéním, když 
obecní rada, dékujíc za „hojný" dar — odesláno bylo celkem 5.440 zl., z nichž 
440 zl. sebráno mezi poslanci — poznamenala, ovšem opozdené, že „cíti se také po- 
vinnou podékovati vys. snemu za vynasnažení, jíraž chtél mesto Vídeň ochrániti 
pred žalostnými událostmi, které mu zasadily hlubokou ránu, aneb aspoň uči- 
niti je méné škodlivými." Obecni rada vidi v tom „bratrské účastenství, vrelý soucit 
se sousední zemi, jsouc pfesvédčena, že jen na ném spočíva nadeje i ruko-^ 
jemství mírného porovnaní zmätku, jež rozdrobují nyní naše mocnáŕství." 

5) Mor. Noviny, 1848 č. 13. 



— 408 — 

staných popravách, podal Wilsdorf dne 9. listopadu — práve 
v den, kdy byl zastŕelen jako první Róbert Blum — návrh na 
nejrychlejší pŕímluvu u císaŕe „o šetrení života nešťastných 
vinníkú a o prominutí trestu v blud uvedeným".^) Po návrhu 
Mitrovského pfikázán jest podnet Wilsdorfúv komisi adresní na 
vypracovaní zvláštního projevu k panovníkovi ve smyslu prosby, 
^aby se s zablouzenými Vídeňany milosrdné zacházelo," který by 
byl již druhého dne pŕedložen. A skutečné již nazejtri četl na- 
vrhovatel jako referent komise adresu, která byla snémem prijatá-; 

1) Jeho návrh znel verné takto: Die vielseitig sich verbreitenden Nach- 
ricl'ten stattfindender Hinrichtungen in Wien machen uns vor Schauer beben 
und wir entsetzen uns bei dem Gedanken, dass die Todesstrafe auch die Jugend, 
die in einer bis zum Wahnsinn gesteigerten, irregeleiteteu Begeisterung fur Frti- 
heit — zugegeben, strafbare Handlung beging — treffen kônne . . IJberAvältigt und 
gediängt von diesen Gefúhlen richle ich an die Versammlung inständig die 
Bitte, bei Sr. M, schleunigst um Schonung des Lebens fíir die 
ungliicklich Schuldigen und Amnestie fúr die Irr egeleiteten 
in Wien Fursprache einzulegen. Gelänge es, durch diesen Schritt auch nur 
•ein einziges Menschenleben zu retten, so wird uns die Mitwelt fúr diesen, im 
Oeiste der Humanität getanen Schritt segnen. 

2) Prijatá adresa znela ve vérném preklade: vaše Majestátnost! Nejposluš- 
néjšízástupcovéMoravy jednaji jen die pudu srdce svého, an nejponíženéjší prosbu 
pred Vaši Majest. kladou, presvédčeni jsouce, že prosby národu u nejdobrotivéjšilio 
mocnáŕe vždy ochotné vyslyšaný búdou. Udalosti hlavního mesta Vidné, které 
nás žalem pŕeplnily a následujíci*) mimoŕádní pomery pŕinutily Vaši Maje- 
státnost, je zbrannou moci rozluštiti a hlavní mesto v stav obležeoi postaviti. 
Ať zločiny, jenž vúbec v ošklivosti jsou, spravedlivému soudci se neodcizuji, 
lidé však, jenž v pohtickém bludu stáli a na bouŕi v nadšeném rozjitŕeni po- 
<iílu bráU, ti, jenž vétšim dilem mladíci, pre svobodu rozhorleni, zle vedeni 
a zneužívaní byh, tito búdou, kdyby také trestu hodné činy byli vykonali, 
velkomyslnosti svého císaŕe skormouceni a stanou se tak jeho nejposlušnéj- 
áímí poddanými a dobrými občany. Vaše Majestátnost ráčila v dejepisu zazna- 
menanou veUkomyslností našim zbloudilým bratrúm ve Vlásku a v Haliči pro- 
min ti trestu**) poskytnouti, a zástupcove Moravy oddávají se té pevné nadéji, 
že otcovské srdce Vaši Majestátnosti také témto politickým zbloudilcúm Va- 
šeho otcovského mesta stejné prominutí trestu udéliti ráči. Zástupcove Mo- 
ravy totéž za svou svätou povinnost uznávají, o takovou cisárskou vehkomysl- 
nost pro své bratry co nejvroucnéji žádati, a spojují s tim opakované nejpo- 
nlžeiiéjší pojišténí nevyvratitelné vernosti a lásky k svému nejdobrotivéjšlmu 
zemépánu. Dne 10. listopadu 1848. 

*) Podlé návrhu posl. Krinnera zaménéno slovo „následující" za slova: 
„jenž následovaly". 

**) K návrhu hrab. Mitrovského na misto „prominutí trestu" postaveno 
„mílost za právo", protože — pravil — jen na srdce mocnáŕe se dovolávame, 
uznávajíce vinu mnohých. 



— 409 - 

a rozhodnuto vétšinou.^) že se má odeslati cestou úŕední. pro- 
stfednictvím ministerstva.-j Odpovedi se však snem nedočkal 
— aspoň v aktech snémovních ani v protokolech se nečini o tom 
nikde zmĺnky — a kdož vi, jak s adresou naložilo nové zatím 
utvorené ministerstvo Schwarzenbergovo. Jinak ovšem gubernium 
vyšlo snemu vstfic, naŕídivši úŕadňm krajským, aby zavedly 
sbírky pro príspevky k podpore Vídeňských, „mimoobyčejnými 
událostmi do neštéstí bez provinéní uvržených".^) A rovnéž i mi- 
nistr vnitra „neváhal" listem, daným 15. listopadu,*) projeviti 
souhlas s udélenim príspevku z domest. fondu ,.potŕebným oby- 
vatelňm'' mesta Vídné. 

Z rozkazu zem. gubernia vyzvaly pak úrady krajské podfízené or- 
gány postarati se o to, aby byla vefejnost náležité poučená o posled- 
ních událostech vídeňských v zájmu kýženého pokoje a miru. V úred- 
nim tomto projevu, datovaném z 20. listopadu, se praví : Poslední 
udalosti v sid. mésté Vidni zpňsobily podlé vylíčení a ducha 
v jednotlivých zemich ruzný účinek. Za účelem opravy pojmňv 
a uvedení skutečnosti na pravou miru jest nejvýše dôležité, aby 
pravdivé vylíčení posledních významných udalosti dobre smý- 
šlející povzbudilo a uklidnilo, špatné smýšlející ale aby zvédél, 
že vláda má vúli i silu, by čelila snahám podvratným a zacho- 
vala zákony i pofádek. Za tím účelem dáva c. k. mor.-slez. 
zem. presidium dokumenty, sdélené kníž. Windischgrätzem. do 

') Poslancove Franz, Cambala a Cižek se prihlásili sice, že by adresu 
odevzdali cisári osobné a na útraty vlastni, ale snem na to nepŕisloupil. 

-) Pŕedsednictvi snemovni doprovodilo adresu k ministerstvu listem, 
v némž se praví : Mor. snem zem. prijal v sedení svém dne 10. listopadu 1848 
adresu k J. V., aby vyprosil jeho velkodušné láskavosti pro ty, kdož pri ne- 
dávnych mimoŕádných událostech v hl. a sid. mésté, zaujati v politickéra omylu, 
zúčastnili se taméjšich hnutí ve vášnivém, svedeném a zneužitém rozčilení, 
aniž raají ujíli zločiny, kterých se lidská povaha oškliví, svému spravedlivému 
trestu. Dovoluji si následkem tohoto usne-sení podati hoŕejši adresa s žá- 
dostí k Vysokoblahorodí, aby ji ráčilo pŕedložiti co nejrychleji (schleunigst) 
J. V. s ujištéiiim nepomijející vernosti a lásky mor. snemu zem. a v ni proje- 
venou prosbu usilovné podporovati tim spíše, že otcovské srdce J. V. taktéž 
politicky zbloudilým v Haliči a v Itálii projeviio stejnou milost." 

^) Odpoveď zem. gubernia z Olomouce ze dne 14. Hstopadu byla ozná- 
mená ve snemu 21. listopadu. Pri té príležitosti byl pŕečten dékovný list obecní 
rady vídeňské ze 16. listopadu, který byl po návrhu Wilsdorfové uveŕejnén 
v Mor. Novinách a v Br. Zeitungu. 

*j List ten pŕečten ve snemu 23. listopadu. 



— 410 — 

„Brúnner'' a „Troppauer Zeitung" a k otišténí v obou jazycích 
zemských, které bude iífadňm zasláno dodatečné v potfebném 
počtu. Následkem rozbodnutí c. k. mor.-slez. presidia z 12. listo- 
padu vyzývají se úrady z této príčiny, aby v naznačeném svrchu 
smeru pňsobily na ducha obyvatelstva, vétšinou dobrého, v do- 
tyčnom obvodu, jakož aby učinily energicky opatfení, která pod- 
miňuji zachovaní verejného poŕádku a zákonité uspoŕádaného 
stavu, by vystoupily pŕedevším se vší prísností pevné proti rf- 
palum a byly presvedčený, že c. k. kraj. úrad bude každé jejich 
zákonité opatrení, pokud jest v jeho moci, podporovali se vším 
dôrazem. — Ve schňzi snemovni, konané 22. listopadu, navrhl 
posl. Thiery podali žádost k ministerstvu, aby rozkaz kníž. 
Windischgrätze, dle néhož má býti odménen každý vojak od ši- 
kovatele dolň 25 zl. k. m., který udá nékoho, jenž ponoukal lid 
vojenský k porušení služebni prísahy, nemél platnosti pro Mo- 
ravu, ale návrh ten nebyl prijal.^) A s týmž osudem se setkal 
dodalek Pelra Chlumeckého, který si pŕál pod dojmem nových 
rozsudku smrti a léžkého žaláre, vynesených voj. vyšetŕující ko- 
misí ve Vídni,^) aby byla požádána vláda, by osoby civilní ne- 
byly již slavény pred soud vojenský. Ani tento návrh nedoznal po- 
Ifebné podpory^) pŕes pŕímluvu Wilsdorfovu, byť by byl býval 
konec koncu i neprovedilelný. Naposledy obíral se moravský snem 
f íj novými událostmi vídeňskými počátkem roku 1849, krátce pred 
svým odročením, když totiž 17. ledna, jak už bylo pŕipomenuto 
vyše, mél schváliti návrh účelní komise, aby z domestik. fondu 
byly uhrazeny úlraly 280 zl. za zvláštni vlak, vezoucí 29. fíjna 
poselstvo moravské z Bŕeclavé do Olomouce za Wessenbergem. 

Ale tím nebylo ješté vše skončeno, nebof zatím konalo se 
soudní vyšetrovaní a zatýkaní osoh, podezŕelých z účasti ve vý- 
tržnostech brnenských, jež se sbéhly ve dnech 29. a 30. ŕíjna, 
aby se zj istilo, zdali „nitka nepofádku netáhla se z Pešti pfes 
Vídeň až do Brna" ^) ; a leprve na podzim r. 1849 A^yneseny jsou roz- 
sudky, aby zavrela se aktá nad údalostmi brnenskými, které Ize považo-^ 



') Paril 66 hlasy proti 43. 

''') Dne 9. listopadu zastŕelen R. Blum, 10. listopadu Ed. Jelowicki, dne 
11. Presslern, dne 14. hned 3 osoby, 16. listopadu Messenhauser, 17. Brogin 
a k tomu pŕistoupil téžký žalár nékolikaletý, jenž postihl méné kompromito^ané.. 

^) 80 hlasú se vyslovilo proti a jen 20 hlasú pro návrh Chlumeckého-.. 

*) Mor. Noviny, 1848 č. 4. 



— 411 — 

vati za bezprostrední ohlas fíjnových boufí \ideňský ch. i) Již v prv- 
nich dnech listopadovfch védély noviny.2) že zatkniito xíce než 
40 osôb púvodcňv a účastníkň vzboufení. Xelze mi z akt soudníeh 
zjistiti, kdy kdo byl zatčen a \Tslýchán, také toho pro náš účel 
není treba. Ve zvláštním seznamu zatčených účastmkú čtou se 
33 jmena osôb u veku 16—40 let. 

Jsou to: Mel. Hanuš, Jan Štépán, Gabr. Sinibaldi 
Mch. Nečas, Aug. Sabacký, Karel Dušánek, Martin 
P r o k o p, Ed. F i n d e i s, Jan Z b o f i 1, Ed. S c h u s t e r 
Jan Safaŕík, Jifí Komárek, Al. Rocháček, Jos. Bek Jan 
Weiser, Jan Pátek, Fr. Findeis, Fr. Gabler. Rud Schil- 
hab, Josef Veselý, Fr. Vrbas, Ant. Halouska. Kar Loos 
Fr. Exler, Jos. Mutl, K. Mareš. Jos. Hodénský, Václ' 
Haberland, K. Šoiipal, Jan Malčevský, Jakub Soukop, 
Ferd. M i š u r e c. Mimo ne vyslýcháni soudné obžalovaní Ed. K o s t a^ 
Ad. Husička, Jos. Losert, Fr. Harazda, Jak. Vodička' 
Jan Koubek, K. Hesse, Fr. Lešanovský. Na svobodé pone- 
chano, ale ve vyšetrovaní bylo dalších 37 osôb kompromitovaných 
HlaATií vinníci byh Škarda, Klement, Skácel a Waserová,* 
kteráž však, považovaná jsouc za osobu nepríčetnou, nebyla zvlášté 
potahována soudem. Prekvapí, že tito práve byli uvéznéni hodné pozde 
S k a r d a byl vzat do väzby až 1 3. listopadu 1 848, dokonce Klement te- 
prve 24. kvétna 1849, o Skácelovi se dovídáme, že byl od 25. kvétna 
1849 vyšetfován na svobodé. Soudní \7setr0vam, ačkoliv trvalo skoro 
rok - od 1. hstopadu 1848 do záŕí 1849 - celkem nezjistilo mnoho 
nebot■hla^^lí otázky: Kdo dal popud k šturmování, kdo k hotovosti' 
kdo zpňsobil, že se táhlo ke Skácelovi, nebyly zodpovédény vúbec' 
A pokud se tyče organisace hotovosti, zní soudní votmn ku podivu 
takto: „Podlé konaných šetrení použUo mnoho Hdí špatné smýšle- 
jících tísné mesta Vídné v poslechiích dnech ŕíjnových, a proto žiWch 
sympatií veliké časti zdejšího obyvatelstva, dfíve již vykonaného 
sbratŕení a konečné roztroušených lživých a zkreslených zpráv 
k tomu, abypodnítili prostý hd k hotovosti do Vídné; proto bylo 

O Poslední zminka o událostech téchto se činí vlastné až z jará r 1850 Je 
to dopis ministra Bacha hr. Lažanskému ze dne 1. bŕezna, y némž se dota- 
zuje mmistr strán žádosti sev. dráhy o zaplaceni jízdy ze dne 7. ŕijna 1848 (depu- 
tace áSélenná do Vidné) a 18. ŕijna (-200 gardistu do Židlochoyic), načež La- 
zansky odpovédél, že je yše již zaprayeno z pokladny obecní. (Registr. mistodrž ) 

-) Mor. Noyiny, 1848 č. 4. 

27 



— 412 — 

zvonéno, aby se lid shromáždil z predmestí i okolí a uskutečnéno 
tažení k Vídni. Hnutí toto bylosicenamífeno proti vláde 
a proti prostŕedkúm jí vedeným, avšak nikoli ten- 
dence velezrádné, neboť nejbližší účel nebyl jiný, než 
obyvatelĎm mesta Vídné pŕispéti proti vojsku, ze 
všech strán tísnícímu, k zachovaní císarem Ferdi- 
nandem národúm rakouským poskytnutých svobod. 
Ježto není prokázáno dorozumení mezi obvinenými a vídeň- 
skými povstalci, nýbrž nutno predpokladali, že hnutí lidové 
v Brne na prospech Vídeňských povstalo z vlastního 
podnetu bez inspirace cizí, nemňže býti reči o zločinu 
velezrady/' — Dne 25. záŕí konečné vynesen rozsudek, phlášen 
však teprve v listopadu a v prosinci r. 1849. 

Odsouzeni jsou krim. soudem: Jos. Klement pro zločin 
povstaní k téžkému žalári na 6 let, ^) Vavŕinec Škár d a pro 
zločin povstaní a porušení vnitfního pokoje štátu k težkému 
žalári na 8 let, ^) Fr. Gabler, vinný zločinem vzboufení a účastí 
v krádeži, k téžkému žalári na 1 rok, ^) Fr. F i n d e i s pro zločin 
vzboufení a krádeže na 8 mésícú, Fr. Exler, pro zločin vzbou- 
rení a účast v krádeži na 8 mésícô, Ed. K o s t a, pro zločin vzbou- 
fení a krádeže k téžkému žalári na 1 rok a 6 mésícň, Adolf 
Husička, zvaný též Glosák a Závodný, pro zločin krádeže na 
6 mésícň téžkého žaláre,'*) Aug. Sabacký pro zločin povstaní 
k téžkému žalári a verejné práci 6 mésícú, ^) Jifí K o má r e k, pro 
zločin „podílu krádeže" potrestán žaláfem 4 mésícĎ, ^) Jan Zbo- 
ril pro zločin krádeže na 8 mésícň,') Jos. Hodénský, pro zlo- 
čin vzboufení a účasti v krádeži k téžkému žaláfi a verejné práci 

1) Rozsudek ohlášen 9. listopadu 1849. Neni tedy správne, že dostal 
10 let, jak se čte v Ostdeutsche Post, 1849 č. 230. 

2) Ve príčine zločinu verejného násilí byl pro nedostatek dukazu osvo- 
bozen. Také o ném sdéluje Ostd. Post mylné, že potrestán lOletým žaláŕem. 
Rozsudek mu byl ohlášen až 28. prosince 1849. 

3) Ohlášeno 9, listopadu 1849. 

*) Rozsudek ohlášen již 25. záŕi s poznámkou, že se múze odvolati. 

'') Zločinu krádeže byl spro.§tén z nedostatku dúkazu. 

*) Tento rozsudek je výjimečné český s nemeckou poznámkou : Kund- 
gemacht den 9. November 1849. Žaloba znela „pro zločin povstaní a kráde- 
že", ale „prohledávání s Jiŕím Komárek pro zločin povstaní vedené z nedo- 
statku dukazu právnich za vyzdvlžené se prohlašuje". 

') „Orteľ český. Zločinu povstaní osvobozen „z nedostatku dukazä 
právnich". 



- 413 — 

na 8 mésícu, ^) Fr. H a r a z d a, zvaný též Gurča, pro zločin povstaní 
k téžkému žalári a verejné práci na 3 roky, ^) Jan Weiser pro 
zločin povstaní k téžkému žalári a k verejné práci na 2 leta, ^) 
Gabriel Sinibaldi pro zločin povstaní a účasti v krádeži k též- 
kému žalári a verejné práci na rok a 6 mésícú, Jak. Vodička, 
zvaný také Spiess, pro zločin povstaní a účasti v krádeži na 10 
mésícú, Kar. Dušánek pro zločin povstaní, verejného násilí a 
krádeže k téžkému žalári a verejné práci na 3 leta, spojenému 
s pústem dvakrát týdné, Ed. F i n d e i s pro zločin povstaní na 
8 mésícú, Ferd. Mišurec pro zločin povstaní a krádeže k téžkému 
žalári a verejné práci na rok,^) Jan Šafárik pro zločin povstaní 
k téžkému žalári a verejné práci na rok, ^) Fr. B u bi a pro zlo- 
čin povstaní a účasti v krádeži k téžkému žalári na 7 mésíca, ^) 
Jos. Hnátek pro zločin povstaní a účasti v krádeži k téžkému 
žalári a verejné práci na 7 mésícú, Fr. Greger pro zločin po- 
vstaní k téžkému žalári a verejné práci na 9 mésícú, Jan ]\1 i c h á- 
lek pro zločin povstaní a účasti v krádeži na 7 mésícú, Fr. 
Kratochvíl pro zločin povstaní na 6 mésícú,'') Ed. Bauxber- 
ger pro zločin povstaní na 6 mésícú,^) Leop. Sklenský pro 
zločin povstaní a účasti v krádeži k téžkému žalári a verejné práci 
na 6 mésícú, Jos. Schwalb pro zločin povstaní k téžkému ža- 
lári a verejné práci na 10 mésícú, zostrenému postem jednou 
týdné, Jos. S k á c e 1 pro zločin rušení verejného pokoje štátu 
k téžkému žalári na 10 mésícú, zostrenému postem jednou týdné,®) 
Fr. Lešenovskv, zvaný Pohrabáč, pro zločin krádeže k téžkému 
žalári na 7 mésícú. ^°) Sprošteni z nedostatku prá\iiích dukazň 
úplné jakéhokoliv trestu : Fr. Vr bas zločinu povstaní a krádeže, ^^) 
Karel Šopal zločinu povstaní a krádeže, Jan Koubek zločinu 
povstaní, Jos. Losert zločinu povstám.^^) 

') Zločin krádeže nebyl mu dokázán. 

2) Rozsudek český. Harazda osvobozen zločinu kľádeže z nedostatku dúkazú. 

2) Zločinu krádeže spro.ítén pro nedostatek dúkazú. 

*) Počinaje tímto rozsudkem byly ohlásený ortele 26. záŕí. 

5) Rozsudek český. Zločinu krádeže sproštén z nedostatku dúkazú právnich, 

*>) Zločinu krádeže osvobozen pro nedostatek dúkazú. 

') Zločinu krádeže sproštén z nedostateéných dúkazú. 

S) Zločinu krádeže osvobozen z nedostatku dúkazú právnich. 

^) Nepochopitelno, kde vzala Ostdeut. Post (1849 č. 230) zprávu, že Ská- 
cel dostal 12 let! 

"5) Zločinu povstaní a verejného násilí sproštén z nedostatku dúkazú. 

") Ortel český. Vrbas odsouzen „taxu ortelní v 12 zl. stŕibra, pak 
-outraty výživní zaplatiti". 

'2) Poslední tri odsouzeni zaplatiti IŽ zl. a útraty za výživu ve vazbé. 

27* 



Dodatky ku kvétené moravské. 

Prof. dr. Jos. Podpera. 
(Dokončení časti prvni.) 

Juncus trifidus L. Jeseník: Petrštýn, 1824 (Meyer)!!, 
Backofenstein (F o r m.)!!, Furmanšt^n (Form.)!!. Koperník 
(L a u s) ! — Vrcholové škály Kladského Snéžniku ! ! 

J. squarrosus L. Ochoz u Lomnice (F o r m.) !, Nové Mesto 
(Form.)!, velice hojné na krajích rybníku Sykovce u Vršavy!! 
— Roztroušené na rašelinných lúkách mezi Novým Dvorera a 
Dombro vou u Frýdku (W e e b e r). 

J. Gerardi Lois. Na halofilním území na jihových. Brna 
často : Téšany ! !, Nosislav pod Výhonem ! ! ; Gejč (Form) !, Husto- 
peč (L a u s)!, Rakvice (Laus), Zaječí (La us), Pulgarov (S u z a) !, 
St. Bŕeclava (Form)! 

J. tenuis Willd. Vidnava ve Šlezsku (Dr. Jan Hrubý). — 
V údolí Sázavy u šilperku (Pouč)! 

J. šupinu s Mônch. Krumvíŕ (Form.)!, Náméšť (Schwô- 
d e r) !, Pikarec (F o r m.) !, u Véchnovského rybníka nedaleko By- 
strice n. P. (Bohuňo vský)! 

v. uliginosus Fries. Slavonice (O b orný)! 

J. atratus Krock. Znojmo: Kuhberge (Oborny)!; Pulga- 
rov ! !, Pŕíkludy (Laus)! — Olomouc : k Chomoutovu ve spou- 
stách, ač každým rokem nekvete ! ! Téšín : Josefmerhúgel (bez sb.) ! 

J. alpinus Vili. Brno: dle dráhy u Sokolnic!! — Želez- 
niční pŕíkopy mezi Frýdkem a Dombrovou (Weeber). Heral- 
tice (Meyer]! 

J. effusus L. v. elatus A. et Gr. Vyškov: Kravečný žleb 
u Zelené hory. Vysoká chabá odruda rostoucí ve stínu kroví [č.]. 

J. lamprocarpus Ehrh. v. viridiflorus A. et Gr. Louka u 
Zvolenovic (Form,)!, Ptáčovský rybník u Tfebiče (Zavfel)! 

J. conglomeratus X glaucus (J. Ruhmeri A. et G. (Valašské 
Klobouky: mezi baŕinatém místé pri trati Hušti u Bílnice. Liší 



— 415 — 

se od J. conglomeratus silnéji rýhovaným stéblem a pochvou 
načernalou (Gouka). 

J. alpinus X lamprocarpus (J. Buchenaui Dôríler). Olomouc : 
pfikopy u vojenské strelnice s rodiči ! ! 

Luzula flavescens Gaud. Radhošť: pri ceste z Knéjiyné k 
Martináku ! ! Druh posud ze Slezských Beskyd známy. 

L. pilosa Wild. var. albescens Podp. Perigonii phyllis 
albescentibus, bracteis anthellarum albis, folio ľulcrante basin 
albido. — Olomouc: na mýtiné mezi Velkou Bystrici a Marián* 
ským údolím v dubnu 1904 (F r. Gouka)! 

L. silvatica Gaud. Jeseník: Hokšár (Hrubý)!, Frývaldov 
(bez sb.)!. Mooslehne (F o r m)!, Schlôgelwald (F o r m.). Františ- 
kova myslivna (L au s)!, Keilig (F o r m.)!, Ochsenwiese (Form.)!, 
Karlsdorf (L a u s)!: cesta k Snéžníku (Form.)!, les Pradédúv 
u Raškova, vzácne (L a u s)!. — Beskydy: Smrk (Gogela)! 

v. pallida A. et Gr. 

Beskydy: Barana (Kotschy, 1825)!; Jeseník: Pradéd 
(Form.) ! 

v. congesta Podp. Inflorescentia contracta. Zlín (Form.)! 

L. nemorosa E. Mey. var. cuprina A. et Gr. Jeseník: 
Reigersdorí (L a u s) !, Koperník (F o r m.) !, Ochsenwiese (F o r m.) 1, 
Petrštýn (Form.)!, Cisárska bouda (Form.)!, Pradéd (Form.)!, 
Saugraben (Form.)! — Beskydy: Gertňv mlyn na Radhošti!! 

L. sudetica D. G. Jeseník: Leiterberg (Form.)!, Kleín- 
Seeberg (F o r m. i ! Švýcarna (F o r m.) !, Bärenstein (F o r m.) !, Petr- 
§týn (Form.)!, Pradéd (Form.)!, Kotlina (Form.)!, Ovčírna 
(Form.)!, Gerný vrch (Form.)!, Vysoká hole (L a u s)! ■ — Česko- 
moravská vysočina: u Studnice ve výši asi 700 m (Servít), 
confer Domín 1910 p. 285. 

L. pallescens Bess. Brno: Bystrc (Niessl)!, Holedná u 
Jundrova (Form.)!, Evanovice (Weighart)!, les u Zastávky 
(Form.)!, Leskoun!! — Nové Mesto: Radešín (Wild t)!, Vyš- 
kov: Ferdinandsko, Rychtárov!! — Olomouc: Kŕiby u Sem- 
ničky!!. Hrubá Voda (L a u s)!, Ghlum nad Velkým Týncem!! — ^ 
Rajnochovice (Gogela)! — Jeseník : Václavov (Š c h e n k) !, Bra dlô 
(L a u s)! — V lese Bzinku u Bzence (Bubela)!, u Vracova!!^ — 
Na pasekách mezi Hocheckem a Milovicemí uMikulova!! 

L. campestris Lam. et D. C. y. collina A. et Gr. Kopce 
u Gejče, (Schierl)!, Rajnochovice (Gogela)! 



— 416 — 

v. luteola A. et. Gr. Brno: Gernovice (F o r m.)!; Nové Mesto, 
Radešin (Wildt)! — Olomouc: paseky nad Námestí k Novým 
Dvorúm! ! 

var. Althii A. et Gr. Heraltice ve Slezsku (M e y e r) ! 

L. m u 1 1 i f 1 o ľ a Lej. var. fallax Wildt. Z. M. L. XII. 2. s. 
1912 str. 271. Prašniky trikrát delši svých nitek. Radešín, Račice 
(Wildt). 

var pallens A. et G. f. robusta Podp. Floristické poznámky. 
(II. p. 8. 1907). Olomouc: paseky nad Námestí k Novým Dvorom ! ! 

var. congesta Koch. Snéžník (F o r m.) ! — Kozlovka 
u Fryjavy (F o r m.) ! 

Liliaceae. 
Tofieldia calyculata Huds. Jediné doklady jsem 
videl z rak. Slezska: Opava (bez sb.)!, Ottendoríer Berge (bez sb.)! 

Veratrum Lobelianum Bernh. Nízkou polohou jsou 
zajímava stanoviska: Gervenka u Litovle (Bubák)! a Sadelich 
u Svitav, kde však byla kychavice vyhubená pŕesazením do za- 
hrádek (S c hr ei ber)! 

Golchicum autu m n ale L. f. pannonicum Domin Kriti- 
sche Studien p. 286 (1910). 

G. pannonicum Gris. et Schenk in Wiegm. Arch. I 
359 (1852). 

G. multiflorum Schur Enum. PI. Transs. 678 (1866). 

G. au tu m n ale L. var. pannonicum Baker 1879. 

G. autumnale L. subsp. pannonicum Asch. et Gr. 1905. 

Habitu robustiore, floribus majoribus, perianthii laciniis ca 
5 — 5^/9 cm. longis, ellipticis usque obovato-ellipticis apice plus 
obtusis. 

Tfebíč : na louce Poštävka ŕečené (Zavrel) ! Gonfer Domin 
1. c. Sám jsem prozkoumal velký materiál musejní v tom smeru, 
ale nemohu dosíci vlastního úsudku o systematické hodnote ŕe- 
čené odrudy. Myslím však, že stanovisko D o m i n o v o, který 
uvádí tento ocún jako formu, daleko více pravde odpovídá, než 
stanovisko citovaných autora. 

Na lúkách u Frývaldova sbíral F. Matéjček formu ocúnu, 
která ve velikosti kvétô jest uprostred mezi f. t y pi c um a pan- 
nonicum, pri tom má velmi široké (až 19 mm) lístky okvetní, 
jakož i čnélku na konci nápadné ztluštélou (Domin 1. c). 



— 417 - 

K forme pannonicum radí se ohromné exempláre ro- 
stoucí s Leucojum aestivum na podyjských lúkách u Dol- 
ních Vistonic. Dosahují v plodném stadiu výšky (listy) 50 cm, 
listy jsou až 6 cm. široké. Kvétô jsem posud nesbíral. 

f. vernú m Rchb. Brno: Braslávky u Lysie (Berger jun.) 

— Pržno u Vsetina (M a c h á č e k) ! — Olomouc : louky u Novo- 
sadú (L a u s). — Frýdek, místy (Weeber). 

Anthericus ramosus L. Brno: Klajdovka, Jehnice, Bi- 
lovice, Medlánky, Pisárky, Jundrov, Bystrc, Ŕečkovice, Šiberná 
Bosonohý, Kohoutovice, Nebovidy (F o r m.) I, ješté v údolí Bob- 
ravy u Radoštic!!, Sobéšice, Gebinka (Skyva)! — Z Adamova 
do Jobefova (F o r m.)! — Židlochovice, Hostéhrádky (F o r m.)!, 
Ivančice (forma širokolistá, S ch wô der)! — Letonice (Form.)!, 
kopce u Slatinek (listy 8 mm široké, mohutné vyvinuté, Spitz- 
ner)!, Mohelno (Zavrel)!, u Čučic v Holine (Dvor ák)!, Znojmo 
(Oborny)!, Velká (Form.)! 

var. simplex Klinggr. U Brna (1834 Veselý)! 

Gagea Bohemica Rôm et Sch. Brno : Kraví hora (F o r m.!, 
Vizina 1913)!, Žlutý kopec (Theimer)! Znojmo (O b.)!, Manns- 
berg v údolí Hranice (O b.)! 

G. minima Ker-Gawler, Brno: v údoh Svitavky k Ada- 
movu (Hochstetter)!, Holedná (Form.)!, u Bilovic (Form.)!, 
Černovice (Form.)!, pod Lišní!!, Hvozdec!! Všeobecné rozšíŕen 
v údolí Oslavy pod Rénou od Ivančic po Budkovice!! — Tfe- 
bíč: Konéšín, Listí (Zavrel)! — Pálavské kopce (Schierl)! 

G. p u s i 1 1 a Rôm. et Schult. Brno : Borky u Židenic (F o r m.) !, 
kopee u Ivančic (S chw oder)! !, Pálavské kopce (Steidler)!!, 
Znojmo: Milfron (Oborny)!, Obecný u Bzence (Bubela)! 

Ornithogalum sphaerocarpum A. Kerner. Pole u 
Boršic ve spoustách, již u Blatnice, ale vzácnéji (Wildt)!, pro 
Velečsko význačná plevel (Gouka). 

O, nutans L. Brno: pouze v záhradách (Wildt)! — 
Opava: na polích u Štemplovic (A. C. Meyer)! Myslím, že vét- 
šina Stano visek, na pŕ. Formánkem (191) pro Moravu uvádé- 
ných — ať nedím všechna — patrí k druhu následujícímu. 

O. chloranthum Saut. Brno: Rajský les (Wessely)!, 
Chrlice!!, Rebešovice (Wildt)!, Rajhrad!!, Uherčice (Schierl)! 

— Tŕebíč : louky na levém brehu Jihlavky (Zavrel)! — Bzenec: 



— 418 — 

mezi Ratiškovicemi a Vacenovicemi (Wildt)! — Kroméríž: 
Kvetná záhrada (S k ŕ i v á n e k) ! 

Ornithogalum Wildtii Podp, 

Bulbus ovatus, scapus erectus affinium teretior, 15 — 30 cm 
altus, fólia linearia, canaliculata, piana, 8 mm lata, longissima, 
ílores racemosi, racemis demum elongatis (fl. 5 — 8 j, laxis, etiam 
post anthesin erecti, stricti, nec unquam nutantes, angulo acuto 
patentes, pedunculis flores post anthesin superantibus vel sub 
anthesi aequantibus, 2—3 cm longis, bracteas aequantibus vel 
parum superantibus, perigonii phyllis oblongo-lanceolatis, obtusis, 
ex albo viridulis, 15 mm longis, stria dorsali viridi, latissima, 
ad margines solum albis. Filamentis oblongis, apice arcuatim 
attenuatis, perigonio duplo brevioribus. omnibus simplicibus. 
Ovario ovato (5 mm), stylo sub anthesi fere aequilongo (4 mm). 

Habitat in arenosis (in agris, ad margines pineti, in substep- 
posis) inter Vlkoš et Bzenec urbem Moraviae meridionalis, ubi 
hanc plantám ing. A. Wil d t, BrUnensis, detexit. 

Rostliny nápadný j sou svou jemností u sro^^lání se statnými 
príbuznými druliy O. nutans a O. chloranthum, Porovnáme-li 
naše druhy podreodu Myogalum v klíč, máme tento pfehled: 
- - a) Tyčinky obdélné, bez postranních zoubkň. Kvety drobnejší, 
na tuhých, ostrým úhlem odstávajících stopkách. 

O. Wildtii Podp. 

b) Tyčinky po každé strane s pfímým zubem. 

a) Tyčinky na vnitfní strane s lištnou bezzubou. Semeník 
yejčitý, kratší než čnélka. Okvetní lístky tupé, bílé, jen na vnéjšku 
se širokým zeleným pruhem. 

r; ' O. nutans L. 

"/?) Tyčinky na vnitfní strane s lištnou v ostrý zub vybíha- 
jící. Semeník kuželovitý, tak dlouhý, jako čnélka. Plátky okvetní 
pfiostfené, bílé, na vnéjšku i uvnitŕ se širokým, zeleným pruhem. 

O. chloranthum Saut. 

Lilium bulbiferum L. V obih mezi Ramzovou a Kol- 
štýnem roztroušené ! ! — Prof. V. Večera ve Strážnici našel ji 
v dosti četných exemplári ch pod vrcholkem Kobely, kde jest 
sámôrOstlou. 



í 



— 419 — 

L. Márt ag on L. Provenit in formis duo: 

1. glabrum Podp Tota planta glabra. caulis nitens. Kolem 
Brna (Hochstett er)! Vojenská strelnice nad Královfm Polem!!, 
v údolí Punkvy ! ! — Jeseník : Holštýn (bes sb.) !, Pradéd (O b o r ny) !^ 
Burgberk u Krňova (bez sb.)I 

% hirsutum Beck. Caulis + hirtulus. 

Diváky (S c h i e r 1) !, Orlovský les u Výšková (D o b y š e k) ! — 
Tfebíč: na skalách u Stfebenického mlyna (Dvorak)!. Jurdova 
stráň (Zavrel)! 

Tulipa silvestris L. Uherské Hradišté (Form.)I — Tráv- 
niky v zámecké záhrade ve Štemplovicích (Meyer)! 

Mu s cári tenuiflorum Tausch. Jest na jižní Morave da- 
leko více rozšífen, než se ve kvétenách udáva. Brno: Hády! !, stráne 
nad Židenicemi ! !, Stránská škála!!, Šlapanice (II t i s)!!, Morava- 
ny (Wildt)! — Gejč (Steidler)!, Mikulov: Turold (L a u s)!!. 
Katzstein ! ! 

M. racemosum Med. Brno: Červený Kopec (Hoch- 
stett e r)!, Františkov (F o r m.)! Košice!!, po kraji lesa ph cisár- 
ske silnici mezi Medlovem a Hrušovany často!!, Gej5 Form.)!. 
Krumvíŕ (Form.)!, M. Krumlov (Form.)! — Znojmo (S ch w oder)! 

M. botryoides D. C. Štemplovice (Meyer)] 

Scilla bifolia L. V údoh od Ivančic (Schwôder)!! po 
Budkovice roztroušené, na nékterých místech hojnéjill, M. Krumlov 
(Form.)! — Pálava (Schierl)! — Tfebíč: vlhká louka na pra- 
vém brehu Jihlavky (Zavrel)! — Lipovský háj u Strážnice (Ve- 
čera). 

Allium Victorialis L. Jeseník: Koperník (C. A. Meyer 
1827)! Karpaty: Gertuv mlyn na Radhošti!! Tím potvrzeno starší 
všeobecné udaní Slobodovo. 

A. a n g u 1 o s u m L. Vranovice (F o r m.) !, Strachotín (W i 1 d t) !, 
Jezero n Bzence, Dobrolesní rybník u Skoronic (G o u k a). Podi\in!!^ 
Pfíkludy (Laus)! Horní Dunajovice (Zavrel)!, Strážnice (Form.)!, 
Mikovice, Písek (Č o u ká)! 

A. montänum Schmidt. Brno: Sv. Antoníček, Bilovice. 
Líšeň, Ofešín, Horákovský kopec, Sobéšice (Form.)!, Hosténice- 
Horákov (Skyva)!!, Rozdrojovice(Skýva)!!: Býčí škála (Form.)!, 
Sloup (Veselý) I, Kvétnice (Form.)! — Stfelice (Laus), M. Kru- 
mlov (Form.)!, Mohelno (D v o ŕ á k) I — Štramberk (Form.)! — 
Pálavské kopce (Schierl) I. Znojmo: údoh Dyje (O b orný)! 



— 420 — 

A. schoenoprasum L. Brno: zdivočelý na stráni pod 
Červeným kopcem ! ! 

A. sibiricum Willd. Jeseník: prameň Opavy (Blaha 1836)! 
Petrštýn, Gesnekový pfíkop, Pradéd (Meyer)!, Studénková hole 
(F o r m.)!, Kotlina (F o r m.)! 

A. flavum L. Brno: Stránská škála (Hochstetter)!, 
Hády (Wessely 1833)!, Horákovský les za Líšnl (F o r m.)!, 
v údoh Ŕíčky mezi Šlapanicemi a Bedŕichovicemi velmi hojné ! ! 
Ivančice (S ch w ô der)!, M. Krmnlov (F o.)!, Némčice (F o.)!, Mo- 
helno (Zavrel)!; Hardek na Dyji (L u k e š)!, Pálavské kopce 
(Hochstetter)! 

var. Webbii (Glem.) A. et Gr. Rostlina nízka, vétšinou nepfe- 
vyšující 1*5 dm. Stvol často zprohýbán, kvétenstvi vétšinou více 
méné chudokvété, listen kratší než kvétenstvi neb málo je pŕesa- 
hující. Kvety živé zbarveny. 

Odruda vzácne na suchých kopclch pozorovaná (Morava, 
Uliry). A. et G. 111. 144 ji uvádéjí z Moravy, odkudž vidéh doklady. 
Podávam diagnosu této odrudy, protože j sem sám moravských 
rostlin nevidel, ač jsem revidoval hojný materiál Allium flavum. 

A. oleraceum L. v. virens Regel. Brno: Pisárky, Jundrov, 
Horákovský les za Líšní, Stará hora u Syrovic, Némčice (F o r m.) ! — 
Velké Mezifíčí (Form.)!, Olešnice (Čiu p e k)! Žcfár (F o r m.}! — 
Javorník (Form.)!, pod Hostýnem (F o r m.) !, — Bŕeclav (F o r m.) ! 

v. roseum Regel. Na mezích za zámkem v Tŕebíči (Dvo- 
rak) !, Rajnochovice (G o g e 1 a) ! 

v. pauciflomm A. et G. Stránská škála (Wildt)!, les u Krá- 
lova Pole, Bilovice (Form.)! — Pod Hostýnem, Čáp u Vsetína 
(Form.)! 

A. scorodoprasum L. Brno: strelnice u S v. Antoníčka, 
Komárov, Pisárky, Kohoutovice, Černovický les (Form.)!; ^liad- 
kov u Boskovic (Form.)! — Tŕebíč: Poušova stráň (Dvoŕák)!, 
Olomouc: za kaštany u Bélkovického potoka (O trúb a)! — Ješté 
ve vlhkém pŕíkopu na Oberscharu u Václavova (Schenk)! — 
Frýdek: Zámecký vrch a Zámecká záhrada vzácne (Weeber). 

A. vine ale L.Olomouc: stráň „Zabitý" u Náméšté (O t rub a)! 
Kŕiby u Senický!!; Prostéjov na rolích u Drahan (Spitzner)! 
Šternberk (Form.)!, Podstát (Form.)! — V obih u Raškova ne- 
daleko Hanušovie (O. R i ch t e r). — Frýdek, Paskov, Hrabová 
(Weeber). 



— 421 — 

A. rotundum L. Brno: Jundrov. Královo Pole, Sv. Anto- 
níček, Obrany (F o.) I Žlutý kopec (Bohuíi.)!, Ŕečkovice, Malo- 
méŕice, Klajdovka, Gerno\ice, Rozdrojovice, Bosonohý (F o r m.)!, 
Moravany (Wildt)!, Stará hora u Syrovic (F o r m.)!, Vážany 
(Form.)!, Hostihrádky (Form.)!, Hustopeč (Laus)!, Pálavské 
kopce (W i 1 d t) I., — Ivančice (S c h w ô d e r) I, Reznovice (F o.) !. — 
Lulč (Skyva)!! 

A. sphaerocephalum L. Pouzdfanské kopce (Wildt)!, 
Hustopeč (S ch i e rl) I, Čejč (Spitzner)! — Znojmo!, Konice!, 
Steinberg u Tasovic (Oborny)! 

var. viridialbum Regel. Kvétenství kulaté, kvety za kvetu be- 
lavé. Vzácna, jižní odruda. MorkĎvky u Hustopeče (Formánek)! 

Majanthemum bifolium F. W. Schmidt. lus. trifolium 
Baenitz. Rostlina s tŕemi listy. Hády u Brna, v lesích u Str elic ! ! 

Streptopus amplexifoliiis D. G. Jeseník: Pradôd(Hoch- 
st e 1 1 e r) ! Studénková pole (F o r m.) I, Teplice (S t e i d 1 e r) !, v údolí 
Merty (Laus)!, Schlägehvald (F o r m.) I, Gerná kúpa, Gísafská 
bouda (Form.)!, Král. Snéžník (O p i z)!. — Beskydy: Gzantory 
(Kotschy)! — U Sražené vody v horsh-u Žákové hor}' u Zdám 
(K o v á ŕ) ! 

Polygonatum o do ratu m Drúce. Forma s listy pŕítupé 
obloukem zakončemTni, kratšími a širšími, eliptičnými roste na 
Turoldu sev. Mikulova mezi stepní vegetací (délka listú 5*5 cm, 
šírka -^ cm) a v lesích u Veveŕí nedaleko Brna (délka 5 cm a 
šírka 3 cm) ! ! 

P. multiflorum AU. Nápadný jsou úzkolisté a dlouze za- 
končite listy (šírka 1*5 cm pri délce až 8 cm) rostlin z písčin 
v Doubravé u Bzence ! ! 

P. vert icillatum AU. Brno: u Kŕtin 450 m (v. Teuber), 
Radešín (II t i s), Tf ebíč : Heraltické lesy (D v o ŕ á k) !, Svitá vy, 
Opatovské lesy (Schreiber) !: Žákova hora (Bohuň.) — Místek 
(1834, Wessely)!, Rajnochovice (Gogela)!, Kolkový u horní Ja- 
senky u Vsetína (Form. Bubela!). — Jeseník : Domštát 
(Form.)!, Oberschar u Václavova (Schenk)!, Karlova Studénka 
(Form.)!, Karlovo údolí (bez sb.)!, vodopád Opavy (Schierl)!, 
Ochsemviese, (Form.)!. Františkova mysUvna (Laus). — Klad- 
ský Snéžník: Stubenseifen (Form.)! — Beskydy: Lysá hora 
(W e e b e r). 



— 422 — 

Paris quadrifolius L. lus. quinquefolius Baenitz. 
Brno: Gernovice!!; les Žlábek u Zbejšova ned. Rosic (F o r m.)!, 
Dianaberk u Kunštátu (R. Tenor a)! 

var. rotundata Domin 1 e. 1910, Listy okrouhlo-vejčité ku 
špičce tupé. asi 7 — 8' cm dloulié a 5 — 6 cm široké. V krovinách 
u Frývaldova (Matej č ek). 

Amaryllidaceae. 

Galanthus nÍTalis L. Formae ad G. Imperati Bert. 
vergentes (v. Spitzneri Podp.) Rajnochovice (Gogela)!, Tfebíč 
Konešín (Zavrel)!, Olomouc: (f. vaginis non fissis) u Ghomou- 
tova hojné ! ! 

Leucojum vernú m L. Brno: Stŕelice (F o r m.)!, Bučín 
(F o r m.)!!, Kftiny (Wildt)!!, Kanice, Račice (F o r m.)! Letovice, 
breh Bélé u Boskovic, V. Tresne (F o r m.)! Lamberk u Olešnice 
(Form.)! — Tfebíč: Heraltice (etiam ílore bino), loučka ve „Žle- 
bé" blíže bažantnice, nad Týnským rybníkem (Zavrel)!; Nová 
Ríše (f. biscapa, 1«55 Schie dek)! — VranovnaDyji (Schwô- 
der)! — Opava (bez sb,)!, Schacliendorf (May e r)! 

L. aestivum L. Pouze na dolní Dyji: Iváfi!!, Nové mlyny 
na Dyji!!, Trachtín!!, Dolní Vistonice!! 

Iridaceae. 

Crocus Heuffelianus Herb. Opava: na Hofínských lu^ 
kách u Heraltic objevil G. A. Meyer v roce 1821! 

Iris pumila L. Sokolnice (Mako wsky)!!, Pouzdfanské 
kopce ! !, Gejč (W i 1 d t) !, Krumvíf (F o r m.) !, Pálavské kopce 
(Schierl)! — Znojmo: Konice, Milifron, (O b or n y)!, Šatava 
(Galie). 

I. arén ária W. et K. Stanovisko Turold u Mikulova!! jest 
vážne ohroženo lomy! 

I. Fieberi Seidl. Svätý Kopeček u Mikulova (bez s b.)! 

I. variegata L. Brno: Hády (1914! !), Blučina (Wessely)!, 
Vedro vice (Form.)!, Kolby u Pouzdŕan (L a u s)!!, Kurdéjov 
(Schierl)!, Hocheck u Mikulova!! — Strážnice: zaHájemuRa- 
déjova (Gouka), Vojšice (Večera). 

/. squalens L. Zdivočilý v záhradách v Hustopeči (Schierl)! 

í. spuria L. Bŕeciava (Form.)! 



— 423 — 

I. graminea L. Les u Divák (Schierl !, Pŕíkludy (bez 
sb.) ! Yelká (F o r m.)!, Kamenný (bez sb.)! Temeno Lesné 
u Stráni, velmi hojný; pod Paličkami a na Muchových lúkách 
a nad Petrachovým mlýnem u Javornika: úklony VyskunékRa- 
déjovskému potoku. Hájová u Lipová, Boršické louky (Gouka); 
na horských lúkách za Jiŕikovcem a na Kobele (Večera). 

L sibirica L. Brno: Kufim (F o r m.)! Mor. Tŕebová 
Pirkelsdorf (Czerny)!, Lipník (Obom y): — Hodonínsky les 
(Bubela)!. Strážnice: Machový louky, v horním údolí Radé- 
jovského potoka, údolní louky u Javornika (Gouka). Kaidling- 
u Znojma (Oborny)!, — Opava: Jaktaŕ (bez sb.)I 

Gladiolus paluster Gaud, Svitavy (bez sb.)! 

G. imbricatus L. Lesy u Bukové v okresu boskovickém 
(S p i t z n e r) !, Tf ebová : kraj lesa Kukele (S c h r e i b e r) ! — Velice 
rozšíŕen jako typický prôvodce luk karpatských od Velké po 
Ústroní!! — Jeseník: Ostružná (L a u s)!, Gansdorf (Form.) !, 
Štébrovice (bez sb.)!, Seitendorf, Boidensdorf, Radun, Einsiedel 
(M e y e r) I 

Orchidaceae. 

Gypripedilum calceolus L.Brno: Klajdovka smérem 
k Líšni (1836 Reissek)!!, Háčky na Babe u Bosonoh!!, Mladý" 
les u Žebétina (flóre bino)!I, na Ghajdé u Ivančic (L aus) !, Stre- 
lice(Form.)! — Ždanský les (Rothe)!, Rašovice (Skriv ánek)!, 
pod Bílým vlkem (Vi t e k). — Gučice u Tfebiče (Zavrel)!, Se- 
nohrady u Mohelna nedaleko myslivny (H y p r). — Tŕebová: 
Muslov (Schreiber)!, — Habŕí u Bystrice (Form.)! — Hra- 
ničný les u Znojma (Oborny)! 

Ophrys fuci flóra Rehb. (O. ar a ch nit e s Lam.) Uherský 
Brod: Velká (Wildt)! za Jiŕikovcem (D r. Vo trúba), na svazich 
Hradiska u Javornika (Večera*)!, u Strání (Štefan)!, les Man- 
dlový (Gouka). 

Údaje o výskytu jiných toŕičú na Morave nelze potvrditi. 

Orchis coriophorus L. Druh na Morave vysoce vzácny, 
sám jsem nevidel posud rostlin z Moravy; naše doklady jsou ze 
Slezska. Vidnov (Form.)!, Štemplovice (Meyer)! 

O. ustulatus L. Údolí Svitavy u Brna (R ei s sek)!, Dou- 
bravnik u Tišnova!!, Senohrady (Dvoŕák). — Hustopeč: stepní 

*) Srovnej: Večera Vilém: Príspevky ku kvétené okresu strážnické- 
ho. VII. Program gymnasia ve Strážnici r. 1911 str. 24. 



_ 424 — 

louky na Kamenném vrchu, vzácne (L a u s). — Strážnice: Kôtek 
u Rozsocháče, Velká : Šuchov, Nová Lhota. Drahá u Blatnický 
(G ouka). Udaní Zliko vo u Frýdku Weeber (1901) nepotvrzuje. 
O. tridentatu s Seop. Olomouc: Grygovské kopce (1906!!, 
1908 Laus!, 1912 Otruba!), Hukvaldy (bez sb.) !, Ústroní 
(Kotschy)! Novou lokalitou jsou Ševy u Mourinova nedaleko Bu- 
čovic (Em. Vi t e k)! 

O. militaris L.Brno: Stránská škála, v zadnich keŕnatých 
roklinách!!, Klajdovka (F o r m.)!, Jundrov (S u z a), v údolí Ŕíčky 
nad Líšní (F o r m.)!!, Vostopovice ! ! — Martinice u Klobouk 
(Tarouca)!, hojné v revíru u Bílého vlkajižné Slavkova, !! nad 
Damboŕicemi k Bošovici^m často ! ! (tu i formy s prilbou nachovou), 
Ždánice: jasanov)^ žleb (Form.) !, Pouzdŕanské kopce!! — Raj- 
nochovice (Gogela)!, Vsetín: luka nad Hutí (Form.)! — Kar- 
paty: pod Kobylim u Blatnický, louky Boršické, Nová Lhota, 
Javorník, Lhota Tvarožná: Fojtovské, Radéjov: Kútek (G ouka). 
Lesní louka u Greifendorfu (Schreiber)! 

O. purpur e us Huds. Brno: Klejdovka k Líšni!!, Kanice 
(Form.)!, Zlobice u Kuŕíma, Ousoší u Tišnova (Form.)!, Jalový 
dvur u Rašovic (Vítek), rozšíŕen v lesích jižné Bílého vlka po 
Damboŕice a Bošovice!!, lesní stráň nad Kurdéjovem u Husto- 
peče (S c h i e r 1) ! — Pálavské kopce (S c h w ô d e r) ! 

O. globosusL. Rajnochovice (Gogela)!, Hoštálková (Hoc h- 
stetter)!, hojné na lúkách karpatských u Radéjova a Velké 
u Strážnice!! Valašské Klobouky (G ouka). - Jeseník: Malá Kot- 
lina (Schierl)!, Kotlina (Schierl)!! 

O. masculus L. Lesní louky u Oberscharu u Václavova 
(S ehe n k)!, Fulnek (O b orný)!; Kleinbressel (bez sb.)!, Neu Er- 
bersdorf (Meyer)! Frýdek: Lipina často, louky u Starého Mesta, 
Nového dvoru a Skalice, na Gupku u Metylovic (W e e b e r). Ustroní 
(G. Kotschy jako O. palustris). 

O. pallens L. Strážnice (Form.)! asi v Doubravé k Ra- 
déjovu ! ! a na Mandátu (Večera), Vsetín : Bečevná (Ú 1 e h 1 a) ! — 
V nékolika exempláfích v Satinském údolí pod Lysou horou 
v Bezkydech (Weeber). 

O. paluster Jacq. Brno: mokŕiny dle trati u Sokolnic 1912 
1 ex.!!, Gaganov u Bzence!!, Rakvice u Podivína (S kŕ i vane k)!, 



— 425 — 

Bfeclav (Steidler!. Form. !, Rothe!). — Pri Odŕe u Stu- 
dénky (b e z s b.) I 

O. incarnatus L, Gernovice!!, Komárov!! — Vranovice 
u Hustopeče (S c h i e rl) ! — Velká, Boršické louky, Tvarožná 
Lhota (Go uk a). 

v. macrophyllus Schur. Listeny prodlouženy, všechny delší 
kvetú. Černo\ir u Olomouce ! ! 

O. latifolius X incarnatus (O. Aschersonianus 
Haussknecht). Olomouc : louky sev. vodovodu hojné ! ! — Bohdalec 
u Nového Mesta (Wildt)I 

O. maculatus L. Hudice u Blanska (Form.)!. Jevičko: 
lázné (Form.)!, Tfebíč: Vilímovský les (Zavrel)!, Heraltice (Za- 
vrel)!, Tenaeno Javorníku (Form.)!, mokré louky u Jarcové a 
Zašové (Form.)!. — Louky mezi Novou Lhotou a Javorníkem, 
Boršické louky, Lesná u Strání (Gouka). Gzantory (Kotschy)!. — 
Jeseník: Oberschar (S c h e n k) !, Einsiedl (bez sb.)!, Karlsbrunn 
(Form.)! Krnov (Spatzier)!, Frýdek: na kraji mestského lesa 
C\V e e b e r). 

var. sudeticus Poech. KJíadský Snéžník: louky pri čáŕe smr- 
kové, často 1913!! 

var. ovalifolius Beck. Jeseník : pri Opé (bez sb.) ! 

O. incarnatus X maculatus (O. a m b i g n u s Kerner). Strážnice : 
na stanovisku Pedicularis carpathica pod Lesnou u Velké 
v Karpatech. ^Iíšenec na první pohled nápadný ružovým okvetím. 
O. m a c u 1 a 1 u s má bílé, O. incarnatus nachové kvety. I v ostat- 
ních znacích stojí uprostred (Gouka). 

O. sambucinus L. Brno: Hády hojné!!, hojné u Ivano- 
vic (Weighart ! Žebétín (Form.)!, Stfelice (Form.):, Horákov^ 
(Form.)! — Na Kŕebé u Drahan (Form.)!, Jemnice (Wessely)!, 
Cechy u Prostéiova (Tarouca)!, Šternberk: k Lodenici (Gouka), 
Vsetín: Mezný (Bubela)!. Val. Mezifíčí (Form.)! — ■ Krnov (bez 
sb.)!, Geppersdorf (bez sb.)!, Frýdek: Maleno\dce, Ondrejník, 
u Skalky, na Lysé hore místy hojné (Weeber). 

O. masculus X maculatus (O. K r o m a y e r i ^1. Schulze). Slez- 
sko: Ústroní r. 1825 sbíral Karel Kotschy jako O. masculus! 

Himantoglossum hircinum Spreng. Hády u Brna (1832, 
Wessely), v herbáŕi jest 1 statný a 1 slabší exemplár. Poslední 



— 426 — 

tuto nádhernou Orchideu sbíral na Morave asi Makowsky 
v letech šedesátých. Ona neroste ani na Hádech ani u Židlochovic, 

Anacamptis pyramidalis Rich. Kloboučky u Bučovic. 
(Wildt, 1896)!. — Vsetín: na jednom mi sté na horní lučiné 
„nade Mžíky" za hutí (Bubela 1884)! — Strážnice: Velká 
(B e ň a)!, Vojšice (D r. V o trúb a), Certoryje v Radéjovském údolí, 
mez No\oii Lhote u a Javorníkem ; miluje keŕnaté, k severu sklo- 
nené stráne (Gouka). 

Goeloglossum viride Hartmann. Jeseník: Pradéd, Lei- 
terberg, Studénková pole (Meyer)!, Kladský Snéžník!! — Bez- 
kydy: velmi vzácne na lúkách mezi Kunčičkami a Palkovicemi 
(Gogela), hojné na Gupku u Metylovic, Lysá hora, Ondfejník 
(Weeber). — Valašské Klobouky: pri ceste mezi Kosákem a 
Kanurem u Brúmova (Gouka). 

Gymnadenia odoratissima Rich. Kopce u Židlochovic (S chie rl, 
28. kvétna 1897); na archu nalézají se dvé rosthny; pravá rosth- 
na jest G. conopea, leva G. odoratissima!! Zaručený jest 
výskyt na Lopenicích u Uherského Brodu (D r. V. Skriv ánek)! 

Sem kladl bycli též udaní o ná!ezu G. albida Rich. pod 
Kobelou u Strážnice (Sr. Večera 1. c. p. 24). 

G. albida Rich. Jeseník: Pradéd (O b omy)!!, Koperník 
(Meyer)! Petrštýn (L a u s)!. Kotlina (F o r m.)! 

Platanthera bi fólia Rchb. fo. viridiflora Podp. Okvetní 
lístky vesmés i s ostruhou nazelenalé. V lesích nad Sobotínem 
smérem ku Klepáčovu ! ! 

P. chlorantha Gustor. Brno : Hády (F o r m.) ! !, často ! Uh. 
Brod: Valy u Bojkovic, Bystrice u Bánova, Brezová (Gouka). — 
Náméšť n. O.: vinohrady u Cučic (Piebauer). 

Epipactis palustris Granty. Brno: Gernovice (Form. 
1883!, 1912!!), Gejč (Bayer 1844)!, Rusava (Sloboda)!, Svitavy 
(Schreiber)!; Strážnice: Lhota Tvarožná (bez sb.), Vojšice 
(Večefa); Čouka udáva četná stanoviska. Belice (R e i s s e k) ! — 
Roztroušené v železničním pfíkopu mezi Frýdkem a Dombrovou, 
mezi Kunčičkami a Palkovicemi (Weeber), v okolí Ghlebovic 
(Gogela). 

E. atrorubens Schult. Údolí Punkvy (Hochstetter)!, 
Suché údolí u Vilímovic!!, Obora u Hranie (Form.)!, Gzantory^ 
(Kotchy, 1825)! 



- 4íi7 — 

E. microphylla Sv. Lopeník u Uh. Brodu (H o 1 u b y, 1895)1 
Cephalanthera alba Simonk. Brno: Sobéšice (Wesse- 
ly 1835)1, Klejdovka (Form.)!, Líšeň i^Form.)!, Pisárky (Juda)!, 
Vomice (Form,)!, Ŕíčka (Skyva)!!, mezi Bmem a Adamovem 
(H o ch s t et t e r] I, Mokrá u myslivny (Skyva)!! Cemá hora 
(Form.)! Kvétnice u Tišnova (Form.)! — Svitavy: Dietz 
(S c h r e i b e r) !, Muslov (S c h r e i b e r) I — V Ždánském lese často ! ! 
Náméšť n. Osi.: v Archlebu u Gučic (S u z a)! U Strážnice častéji 
(Večera). Litovel: u Ludmirova (Sláviček)!, Kotouč (L a u s)!. 
Místek: na Štandlu 1 ex. (Gogela), na Cupku a Metylovic hojné 
(VV e e b e r). 

C. longi fólia Fritsch. Brno: Evanovice (Weighart)! 
Vomice I Z o u n e k), Adamov (H o c h s t e 1 1 e r) !. Vranov (Boh u ň.) !, 
Klučanina u Tišnova (Form.)!, Botkov u Bystrice n. P. (Form.)!, 
Jeseník: Petersdorf (Blodig)!, Krňov, Sucholazce, pod Loben- 
steinem ^Spatzier)! 

G. rubra Bich. Brno: Hády (Veselýj!. pod Líšní v údolí 
Ŕíčky!! Evano\ice (Weighart)!. Kftiny:na vápenci nad Marián- 
skou jeskyní!! — Vysoká ve Ždánském lese!!. Diváky u Husto- 
peče (Schierl)! — Strážnice: na Hradisku u Javorníka, v Man- 
dátu (Večera), Strání (Štefan)!, Mikulov (S ch wô d e r)! 

Limodorum abortivum Sr. Les mezi Kurdéjovem a Di- 
váky u Hustopeče po prvé r. 1890 (Schierl 1901)! 

Epipogon epipogon Karsten. Brno: Bilovice (Wildt, 
1906)! stráň Holedné nad potokem u .Tundrová ve vétšim počtu 
(zemský oficiál F. Veselý)!, lesy u Evanovic (K. Weighart)! 

Spiranthes s pi r al i s K. Koch. Krnov (Sp atzier) !, Slez- 
sko (Beissek)! Xejhojné na Cupku u Metylovic (W e ehe r), na 
lúkách Ghlebovických výšin, u Stafíče (Gogela), 

Listera cordata B. Br. Jeseník : Hungerlehne (M e y e r) !, 
Kriech (G r u b o w s k i) !, prameny Opa\7 (L a u s) ! ! pod Kotlinou 
ku Karlove vsi ! ! — Beskydy : Barana (K o t s c h y) I 

Neottia nidus a vis Bich. 1. pallida Ph. Wirtgen. Znoj- 
mo: lesy nad Hrádkem!!, Brno (Wessely)! 

var. glandulosa Beck. V údolí Punk^T! !. Dietzwald (Schrei- 
ber)!, Babenstein u Václavova (Schenk)!. Sobotín!! Sem patrí 
též exempláre mého herbáfe v Čechách na úpätí Milešovky sbírané ! ! 



Goodyera repe n s R. Br. Rosice (Hochstetter)! — 
Les mezi Štitáry a Pavlovicemi (O b omy)!, Kra vi hora(Schwô- 
der)! (asi u Znojma), — Olomouc: paseky u ,, Obrázku'' neda- 
leko^Náméšté (O t rub a)! — Jindficbov (Scbwôder)!, Krnov: 
Môsnitzer W. (Spatzier)! 

Liparis Loeselii Rich. Gejč (Hochslett er)!, Vrbátky ! ! 
Prvni stanovisko patrí dnes minulosti!, u Vrbátek udržuje se 
v ojedinelých exempláfích. 

Coralliorhiza co ralliorhiza Karsten. Brno: Hády!!, 
Bilovice (Skyva)!!. Líšeii (F o r m.)!, Kouty u Evanovic (Weig- 
b a r t) !, Žebétín (W e s s e 1 y, 1 833) !, Krasenský les ( F o r m.) ! — 
Ve spoustácb v lesích mezi Bílým vlkem jižné Slavkova, Dambo- 
f icemi a Bošovicemi ! ! — Tŕebová: Rotmúhl (Schreiber)! — 
Tfebíč: Heraltické lesy (Dvofák)! Senohrady (Mätou šek)! -— 
Jeseník: pod Kotlinou ku Karlove vsi!!, nad Malou Moravou!! 

A c h r o a n t h u s m o n o p h y 1 1 o s Greene. Jeseník : Malá 
Morava (G r a b o w s k i) ! — Beskydy : Velký Gzantory (K o t s c h y !) 
— Na lesní louce Babí hory u Hukvaldň (G o g e 1 a). 




Zprávy vedecké a národopisné. 

Fr. Zverina. 

J. Dominek, ŕeditel v Bitové. 

Eodné mestečko Hrotovice uctilo paiuátku svého slávne- 
ho rodáka pekným originelním pomníkem a výstavou obrazu 
zvéčnélého mistra. tByv vyzván raístním komitétem, abych u 
príležitosti té promluvil, ochotné vyhovel jsem žádosti a to 
jednak z piety ku vzácnemu umelci, jednak z lásky ku svémn 
roctnému kraji — Hrotovicku — v nemž kolébka mistrova. 
stála. 

Podotýkam však pŕedem, že omezím se ve své promluvé 
o živote a díle mistrové jen na to, kolik jsem imél pri svvch 
více než 201etých osobních stycíoh a z dlouholeté koresponden- 
ce pŕíležitost seznati, ponechávaje kritické i>osoiizení umelecké 
jeho činnosti odborníku povolanéjšímu. 

Podávaje krátky životopisný nástin tohoto svérázného 
umélce, nemám v úmyslu unavovali posluchače výčtem su- 
chých dat, jimiž se stávají životopisy zpravidla jednotvárnymi 
a suchopárnymi, avšak životní beh Zvéŕinuv je tak zajíma- 
vým, dobrodružným a romantickým, že predpokladám, že bu- 
de ct. posluchače zajímati již z toho duvodu, že bude zároveň 
doprovodem ku jeho výtvorum, tak ojedinelým a zvláštním. 

Frant. Zverina narodil se pred 78 lety v Hrotovicích z 
"úŕednické rodiny, jsa ze 12 sourozencú v radé 10. a ze 6 bratŕí 
nejmladším. Otec jeho byl duchodnim na panství hrabéte Har- 
noncourta, pozdéji baróna Siuy. Hrabe Harnoncourt byl mi- 
lovníkem obrazu a mél pozoruhodnou galérii obrazu mistrú 
starých i novéjších, která byla hojné navštevovaná. Barón 
Siná sám rád maloval zvlášté zvíŕata na svobodé, pri čemž 

28* 



— 430 - 

smel maličký Zverina pŕililížeti a obstarával zároveň baró- 
novi úlohu tlumočníka pri jeho styeích s venkovským lidem. 

V rodine Zvéŕinové byl ostatné talent kreslíŕský doma, 
iiebof všichni jeho bratŕi kreslili, ovšem diletantsky, a sami 
pŕíbytek rodičú peknými quašovými obrazy vyzdobili. 

Také imalý Frant. Zverina nečinil výjimky; kreslil rád 
již na obecné škole a i)ozdéji na nemecké reálce ve Znojme. 
Na pŕímluvn svého strýce prof. Dubského pŕijat na vyšší re- 
álku v Praze, po jejíž absolvovaní jako ITletý jinoch vstoupil 
na malíŕskou akadémii pražskou, která byla tou dobou ne- 
mecká a kde národní vedomí českých žákú patričným zpúso- 
bem bylo tlumeno. 

Zde vzpomínal nejradéji svého učitele H a u s h o f r a,, 
malíŕe Cliiemského jezera, jenž nadanému žáku byl pŕátelsky 
naklonén. O prázdninách rád spéchal domu do svého rodišté, 
kde ve volných chvílích kreslíval a konal studie, hlavné v ma- 
lebném údolí Jihlavky. 

Když pak ve 3. roce svého pobytu na akadémii vystavil 
dva obrazy: »Krajina v bouŕi« a »Partie domú«, upoutaly 
pozornost obecenstva a kritiky, tak že obrazy byly hned zakou- 
peny a Zvéŕinovi dostalo se cestovního štipendia. 

Kdežto vrstevnici Zvéŕinovi vydávali se na študijní ce- 
sty na západ do nemeckých Alp, obrátil se mladý Zverina na 
východ na Slovensko, do Tater, odkudž pŕinesl si hojné zajíma- 
vých obrazu. Jeho práce byly néčím novým, odlišným i pŕed- 
métem i provedením. Ponévadž se líbily, byly hojné kupovaný, 
a ježto motivy jejich byly výhradné slovanské, vzbudily brzy 
zajem vlády a — mladému umelci bylo dútklivé radéno, aby 
tohoto zpúsobu tvorení zanechal, j inak že se od neho více ne- 
koupí, že bude opuštén, a to proto, že z jeho obrazu prý prí- 
liš číší — panslavismus. 

Avšak Zverina zustal véren svému umeleckému nadšení 
pro své zamilované slovanské motivy a pracoval pilné v tom 
smeru dále a u verejnosti objevovaly se stále obrazy ze slo- 
vanských kraju a ze života jich obyvatelú, které byly obecen- 
stvem védčné a rády vítány. Když pak vystavil obraz rusín- 
skeho dudáka, sedí c í ho na koni a hrajícího mládeži k tanci 



431 



pŕetekla konečné míra trpélivosti a shovívavosti vládních kru- 
hu, které vidély v obrazech téch velezrádný panslavismus, a 
ŕeditel akadémie Max Haushofer byl poveŕen, aby oznámil 
Zvéŕinovi jeho propušténí z akadémie .... 

fleditel Haushofer, muž ctihodný i jako umelec i jako 
človek, jenž velice si vážil talentu Zvéŕinova a byl mu proto 
velmi naklonén, nerád a s téžkým srdcem loučil se se svým vy- 
nikajícím žákem a slibným umélcem. 

Nyní nezbývalo Zvéŕinovi než ohlédnouti se po j iné exi- 
stenci a tak rozhodí se pro dráhu učitele kreslení; mohl mlu- 
viti o štéstí, že se mu podarilo stati se suplujícím učitelem na 
reálce v K. Hore. Zde založil si rodinu, v níž byl šťasten, avšak 
ne tak spokojen byl s pomery na ústave a proto toužil dostatí 
se na nékterý ústav statní. Po šestiletém ixtbytu v K. Hore 
dostalo se mu místa na statní reálce v Gorici v Prímorí, kde 
byla vyučovacím jazykem sice nemčina, ale žáci byli vesmés 
Vlaši a Jihoslované, jíchž jazyk Zverina brzy si osvojil. Z Go- 
rice podnikal daleké výlety do jihoslovanských končiu, kam 
jej vedia touha ix) malebnosti a rázovitosti. 

Tam ocitl se Zverina ve svém živlu. Zajímavý slovanský 
lid ve svém kraji s divokou scenérií krajinárskou a malebnou 
architektúrou zaujaly ho cele a obrázek za obrázkem objevo- 
val se udivenému obecenstvu v ilustrovaných listech našich 
i cizích. 

Když pak lipská »Illustrierte Zeitung« pŕinesla sérii je- 
ho obrazu, obrácena byla pozornost širšího sveta na zajímavé- 
ho umélce a Zverina zahrnut ix)jednou všestrannou chválou 
a skvelými nabídkami všeho druhu. Jméno jeho stalo se zná- 
mym a hledaným i za hranicemi a Zvéŕinu tešilo zvlášté pri 
tom vedomí, že umení, které bylo v úzkoprsých pomérech do- 
mácich a vládních zneuznáváuo, nenávidéno — konečné zvíté- 
zilo a ocenéno velikým umeleckým svétem cizím. 

Tedy punč uznaní musel pŕijíti z ciziny, jak je u nás 
chvalným zvykem, a potom teprve logicky prišlo uznaní i 
doma. Zvéŕinovi nabízeno skvele honorované místo redaktora 
velkého nemeckého časopisu za velmi príznivýcl) podmínek; 



i 



— 432 — 



dostalo 66 mu lákavého pozvaní od jistého nemeckého šleehti 
ee ku velkym cestám mimoevropským .... 

nebo(^brÍ!"l'"'Vf '*'"'-^''''^ ''''*' ^''"'^ ''^'° °- krátko - 
nebot brzy se citil nejnešta^tnčjším človékem, neboť byl 

Postizen neavétiím ncštéstim, jaké malíŕe mú^ pLtihnout 

- onemoenel totiž téžkou chorobou očni, tak že byl b ek s e 

poty. Musel se zŕíci svého milého umení, svébo štetce tky 

a hrozal se pnmo myšlenky, že již víeekrátc k svému uménľse 

náf unľélec '""""™™" ' ' ' '^"'dné chvíle prežíval tehdy 

V téchto trudných chvílích oddal se Zverina jinému „„,č- 
ni, umení hudebnimu, a sice hre houslové, v „iž ho cvičil kra- 
jan, vo.ienský kapelník, rodem Cech. Housle stály se mu úte- 
chou za dlouhýcb dnfl 21eté oční choroby, stály se mu nepostrá- 
datelnym prfivodčím na pozdéjších cestách po Balkáne, a jen 
J.m ydeeil, že se dostal na místa jinak neprístupná - jako ná- 
rodní guslar, a jim dékoval dokonce iiejednou i za záchranu 
sveho života. 

Však i pozdéji, kdy trávíval leto na Bitové, vvžáclal si 
pravidelné o prázdninách ode rane lionsle, jimiž za d^štivvcli 
neyidnych dnn kdy mn nebylo možno praeovati v pŕír'odé, 
kratival si cas líraje ukrajinské a jihoslovanské tance, zpiva- 
je SI pri tom, a nám poslouchajícím zdávalo se, jako bychom 
ho videli v jihoslovanském kroji na balkánskych planinách 
ve společnosti polodivých Albáncúv. I jemu vvbavovalv se mi- 
modek vzpomínky na ty doby, neboť odloživ housle rád a za- 
jimavé se o svých príhodách rozpovídal. 

Zajímavo jest, jakým zpnsobem se Zverina své téžké 
choroby oční zbavil. Pri jedné delší vycházce z Gorice postižen 
byl prudkou borjou; z obavy, aby nebyl strašnou vichŕicí sme- 
ten do propasti, uchýlil se k statnému dubu, jehož se pevné za- 
chytil. V toto nebezpečné situaci ztrávil plných 5 hodin, čekaje 
s úzkostí, kdy vítr poleví. Konečné za temného večera vrátil se 
domu a druhého dne ku svému radostnému úžasu zpozoroval, 
že vétší část choroby oční ztratil, tak že se mohl volné na slu- 
nečním svitu opét pohylx)vati bez ochranných brejlí. 



— 433 - 

Zverina byl nevýslovné šťasten, že vrácen byl opét své- 
mn iiméní, a ponévadž na jedné z vycházek ix)znal blahodárny 
zdravotní účinek její, počal znovu konati tím vétší a delší 
výlety do neznámych a téžko prístupných krajín. Tak pro- 
putoval Prímorí, Krajinu. Dalmácii, vnikaje stále hloub do 
vnitrozemí divokýcli a téžce prístupných kraju divoké Krivo- 
šije, turecké tehdy Bosny a Hercegoviny, i na Čerňou Horu. 
Rozumí se, že i na Itálii, eldorádo malírú, nezapomnél, ta však 
ho méné zaujala než slovanský Balkán. 

Osvojiv si jihoslovanský jazyk i kroj prochází s guslemi 
v tlumoku krajiny civilisovanému človeku nedostupné, pou- 
štéje se dál a dálc do tajemného vnitrozemí tureckého Balká- 
nu, kam jej neodvolatelné vábily divoce romantické škály se 
svými borjou zkŕivenými boro%'icemi, opustené pevnústky, po- 
nuré kláštery a zastrčené kuče, 

Touha po umelecké koristi byla u neho tak mocná, že 
odvážil se s nasazením života i tam, kde jen domorodý Albánec 
se svými kozami umel pŕejíti, vyhledávaje se zálibou rozbité 
chýše, pusté mlyny, turecké sruby, ano i loupežnická sídla 
skalní, kam mohl se odvážiti jen jako potulný guslaŕ. 

Neobyčejná príroda, zajímavý, rázovitý slovanský lid 
vedli ho do neschúdných pustin a divočín albánskych, až dostal 
se pŕestrojen za žebravého mnícha na pŕedhoŕí Athos v Eg'ej- 
ském mori, kam byl pozván archimandritou Dušičem a kde 
maloval své povestné macedónske kláštery. 

Kolík nebezpečenství bylo mu pfestáti v téch pustinách 
s divokým, nediivéŕivým lidem, pred jehož úklady jej jen 
mníšsky habit zachránil, a jehož duvéru si jako potulný g^islar 
a písničkáŕ získal. 

Ne jednou sápala se naií již četa podezŕelých a zlotrilých 
indivíduí svými kriváky a handžáry, ale Zverina, jako slovan- 
ský Orfeus, vyňal housle a počal jim hráti, zpívaje jímavé 
junácke popevky . . ., domorodci se uklidnili, pévce pohostili a 
až na hranice vypro vodili. 

Pri tom ovšem bystré pozoroval a všímal si zajímavých 
zjevú, čine si úkradkem a tajné náčrtky a skizzy, neboť nebylo 
radno v krajinách, kde umení malífské zapovézeno, jím se 
pochlubití. 



— 434 - 

Proto zajem náš pro obrazy Zvéŕiiiovy je tím vétší, víme- 
li, za jakých často téžkých okolností vznikaly. 

Máť každý jeho obraz z té doby svoji zajímavou histórii, 
již mistr prožil a o níž zajímavé dovedl vyprávéti. Ač jeho 
obrazy samy mnoho mluví svým podaním, pŕece jen volají po 
bližším slovném doprovodu, a jest opravdu jen čeho litovati, 
že nám mistr nezanechal více písemných zpráv. 

Po 5l€tém pobytu v Gorici pŕesazen byl do Mariboru v 
již. Štyrsku, odkndž po roce dostal se do své vlasti, do 'Brna, 
kde byl Zverina velmi pilným, neboť obrazy jeho z této doby 
plnily naše i cizí ilustrované listy. Zajímavým je, jakým zpu- 
sobem dostal se odtud do Vídné. 

Ve Vídni vznikla tehdy myšlenka, založiti veliký ilu- 
strovaný list, který by rakouské umení dústojné representoval. 
Byl tu již potrebný kapitál, redaktor i zvučné j meno nové- 
ho časopisu, »Heimat«, ale nebylo ilustrátorú. Jak je chval- 
ným zvykem našich milých sousedú, obrátili se o pomoc ke 
svému bohatšímu strýci do Nemec. Redaktor »Heimatu« ode- 
bral se proto do Lipska, aby tam získal potrebných pŕispíva- 
telu. Tam však mu ŕekli v redakci velkého časopisu »Illustrier- 
te Zeitung«: »Jak, vy hlodáte ilustrátory u nás? Vžd^'ť tam 
u vás v Brne žije výtečný ilustrátor a vy o nem ani nevite? 
Toho si hleďte predné získati!« 

I bylo zahájeno vyjednávaní se Zvéŕinou a v zápétí toho 
byl pŕesazen na statní reálku do Vídne, kde se stal hlavním 
sx>olupracovníkem »Heimatu«. Od té doby žil Zverina stále 
ve Vídni. 

Když r. 1878 obsazena Bosna s Hercegovinou, zúčastnil 
se prof. Zverina na vyzvaní vlády válečného tažení ne síce 
s puškou na rameni, ale s tužkou v ruce. Zde na tomto váleč- 
ném jevišti kreslil obrazy vysoce zajímavýoh momentu, jež 
budily nevšední pozornost. 

Kromé hojné a zajímavé umelecké koristi pŕivezl si však 
odtud zdlouhavou, tvrdošijnou zimnici, již ve svém rodišti 
léčil. Od té doby koná val jen kratší cesty po své vlasti, tráve 
prázdniny v Jevišovicích, v Jaroméŕicích a v Bitové, všude 
pilné kresle a maluje. 



— 435 — 

Zvlášté v Bitové se mu zalíbilo; neboť v tichém, roman- 
tickém kraji našel írmožství zajimavých motivu, fantastic- 
kých skál, krivých borovic i s témi stády koz na stránich. Ne- 
jednou se také vyjadril, že krásnéjšiho letního pobytu nemohl 
najiti a jezdíval pak rok jak rok na letni i)obyt do Bitová. 

Za jasných slunečných dnii, neboť jen tehdy niistr pra- 
coval v prírode, vidali jsme statného kmeta, jak v plné výzbro- 
ji nialíľské ubírá se do svého ateliéru, jak žerteni prírode ŕi- 
kal, a zde v uméleckém zápalu zaiDomínal na vše viikol sebe, 
a kdyby zapadající slunko neuiX)menulo ho na návrat, byl by 
se ze svého »ateliéru« nehnul. 

Své motivy umél vybírati s rafinovaností zkušeného kra- 
jináŕe a častokráte odvážil se ve svém stáŕí i tam, kam by se 
byl mnohý mladík neodvážil. 

Bylo také radost patŕiti, s jakou pružností a pŕímo bá- 
ječnou virtuositou ovládal TOletý starec svoji tužku, a často 
ľíkával, že, usedne-li na svoje »bosanské« sedátko s tužkou v 
ruce k práci, cíti mladistvý zápal a nadšení k umelecké tvorbe. 

Vubec byl Zverina povahy bodré, pŕímé, otevrené a pri 
tom velmi skromný, že rád vyhledával styky s lidem prostým, 
venkovským. Společníkem býval znamenitým, že, rozhovoŕil- 
li se o svých dobrodružstvich balkánskych, ztichnul kde kdo, 
neboť byl nevyrovnatelným vypravovatelem príhod; bylť 
mistrem nejen štetce, ale i slova. 

Jak zajímavými a svéráznými byly jeho obrazy, tak pou- 
tavými a originálními byly jeho výklady životních príhod, jež 
dovedl svým jadrným, rezavým vtipeni koŕeniti. Byl typickým 
zjevem v našem zátiší, kam se vždy první z letních hostu z jará 
vracíval, a na néjž tešil se kde kdo. A proto, když došla o 
vánocích r. 1908 zpráva, že Zverina ve Vídni zemŕel, bolestné 
dotčen byl každý lítostí, že l>odrý kmet již se nevráti do sma- 
vého údolí, kde i ty opustené škály, krivé borovice a kosmaté 
kozy nad svým osiŕením zatruchlily .... 

Zbývá mi ješté promluviti nékolik slov k výstave jeho 
prací. Umení Zvérinovo je tak svérázné, ojedinelé v našem i 
cizím uméleckém svete, že obrazy jeho ix)znáš i bez obli^át- 



— 436 - 

iiílio podpisu. Je to náš moravský Aleš, jeliož nám neúprosná 
Morana práve skosila. Byl také Zverina svým časem nejzná- 
méjšim a nejplodnéjším iliistrátorem našicli obrázkových listú. 

Ovšem, že obrazy jeho známy byly obecenstvu jen ze 
zmenšených reprodnkcí, originály zústávaly majetkem umel- 
covým, který se nerád s nimi loučil, a tak v pozústalosti jeho 
nachází se nékolik set vzácnych dél, jichž část jest tu práve vy- 
stavená. 

Zde teprve Ize poznati ten velký rozdíl mezi originálem 
a reprodukcí . . . Ten jemný tón, ten svéží nádeoh obrazu, 
jemnost tužky a štetce ztrácí se i pri nynéjši pokročilé repro- 
dukčni teehnice. Mistr ne jednou právem se mrzíval, vidél-li, 
že jeho velký kartón zmenšen na miniatúrni reprodukci. 

Jeho kresby vyznačují se nejen svérázností motivú, ale 
i zcela originálním pojetím a zpracováním. 

Na jeho obrázcích nenájdeš jediné pŕímky; vše je zpro- 
hýbáno, rozerváno, rozvlnéno; lidé a zvíŕata v prudkém po- 
hybu . Proto oblíbil si Zverina zvlášté rozsochaté borovice a 
kosmaté kozy, které karakteristiku obrazu zvyšují a vy- 
zdvihují. 

Vizme na pŕ. jeho obraz: »Bóra«. Rozjizvená skaliska, 
z jichž úžlabí plazí se kostrbatá borovice svými zkroucenými 
vétvemi, jimiž zrnitá svištící bóra, rvoncí stromy i kameni 
do propasti, mečící stáda koz a ovci, skrývajíci se se svými 
pastevci v závetrí skalních ukrytú, držice se krečovité skal- 
nlch výstupku, aby je strašlivý orkán nesmetl do propasti. 

A naproti tomu zase idylické obrazy nežných motivú 
ze života stepních pastevcú a horalú karpatských, pŕedstavu- 
jící dostaveníčko, lončení milencú nebo svatbn — anebo jeho 
poslední akvarely bitovské, svítící jasnými, veselými bar- 
vami, tak priléhavé náladou slunného údolí. 

Životní dílo Zvéŕinovo jeát nejen svoji orginalitou, ale 
i početností opravdu úctyhodné. 

Eodné jeho mestečko Hrotovice z vdéčnosti uctilo pa- 
mátku slávneho rodáka pekným žulovým pomníkem, avšak 
jeho rodná vlast Morava nemohla by památku jeho uctíti lé- 
pe, než kdyby, jak to bylo praním samého mistra, zakoupila 



— 437 - 

aspoň část jeho pozustalosti, a to dríve, uež se obrazy jeho 
rozprodejem dostanoii do soukroniých rukou. 

Ve Zvéľinovi odešel zuamenitý umelec — a jen ty obra- 
zy po nem tu zústaly, z nichž zjevna jeho veliká láska ku kra- 
júm slovanským, a jeho umelecké výtvory navždy mu zabez- 
pečují skvelé místo v dejinách českého umení vúbec a na Mo- 
rave zvlášté. 



Pŕíspévek k histórií národní gardy bučovské. 

F. Slabý uverejnil v tomto časopise r. 1912článek: Národní 
garda v Bučovicích, Jako vhodný doplnék, který podáva v lecčems 
vysvetlení o príčine založení, o nálade, o počtu účastníkú a j., pfi- 
nášíme zde dokument z doby založení, chovaný mezi jinými pí- 
semnostmi z pohnuté doby té v registrature moravského místo dr- 
žitelství. V žádosti národní gardy bučovské k mor.-slezskému 
guberniu ze dne 20. kvétna 1848, podepsané Gläserem jako veh- 
telem, dvéma hejtmany. dvéma nadporučíky a jedním poručíkem, 
čte se: Podlé nejv. pfedpisťi byla v Bučovicích založená národní 
garda. Počet účastníkú dosáhne vyše : 00. V Bučovicích jest více 
továreň, kterým bude v najkratším čase následkem tísnivých po- 
meru zastavili výrobu. Z práce propušténí délníci tovární tvorí 
proletariát, od néhož Ize očekávati to nejhorší, a který již pri 
\-ýtržnosti (Excess), propuknuvši dne ŽJ7. bŕezna t. r., nepokryté 
projevil své zámery. Mimo to mají Bučovice mínéní veškerého 
obyvatelstva venkovského z té príčiny proti sobé, protože jejich 
volitelé dne 13. bfezna t. r. pň volebním shromáždéní ve 
Výškové odevzdali hlasy své pro odeslání deputova- 
ného do parlamentu frankfurtského, v čemž oni (venko 
vane), zneuznavše vlastního účelu odeslání poslanec a svedeni byvše, 
domnívají se videli vlastizradu. Proto jeví se verejný klid jakož 
i bezpečnost osôb a majetku velmi ohrožená a tomuto nebezpečí Ize 
čelili toliko zfízením imponující moci. Za tím účelem jeví se ozbro- 
jení národní gardy naléhavou nutností. 

Pokladňa obecní není s to, aby kryla ze svého lakové značné 
náklady, a kdyby i byly potrebné fondy, nebylo by nyní možno 
zakoupiti zbrane ani za drahé peníze. Proto žádá nár. garda zem. 
gubernium o 200 kusú pušek budto navždy, aneb aspoň k do- 
časnému užívaní a k navrácení, ale co nej dríve. po prípade by 



— 438 — 

jim stačily pušky, které nár. garda brnenská, jež byla nové \j- 
zbrojena, odložila. Tímto opatrením čelilo by se též všeobecné 
rozšírenému mínéní, že \ts. zemské gubernium pečuje toliko o pokoj, 
poŕádek a bezpečnost v méstech, pfenechávajíc obyvatelstvo ven- 
kovské svému osudu. H. Jraub. 



Literatúra. 

česká Politika. Díl pátý. Kultúrni, zvlášté školské úkoly české 
politiky. Napsaii dr. Jan Aauerhan, F. Belehrádek, dr. Bfetislav Foust- 
ka, dr. Jos. Grubr, prof. V. Hulík, dr. Ot. Kádner, F. V. Moravec, dr. 
Zd. Tobolka, G. Žalud. Redakcí dr. Z. V. Tobolky. 

Souborná kniha o dejinách, i dnešní organisaci školství byla 
všeobecnou potrebou. Pokusy o ni po stránce historické dely se prof. 
J. Šafránkem. Bylo však nutno jednou pŕehlédnouti metódou ve- 
deckou vše, CO vztahuje se k nejdúležitéjšímu oboru české politiky: 
školská politika v minulosti, v prítomnosti a v budoucnosti. Toho do- 
sáhnouti mt;la na mysli jisté prítomná kniha, ale nevyplnila plné 
úkolu svého. State v ní obsažené jsou ceny nejednotné, mnohde chy- 
bí mezi nimi fádne a úplné souvislosti, jinde zase vadí jim prílišná 
stručnost. 

Úvaha prvá : Oclirana détství a mladí (B. F o u s t k a) je z nejčaso- 
véj. a dúležita i z ohledú národnostních. Nômci v ríši pečovali o své díté 
po zpúsobu anglickém, houževnaté a s obétmi, u nás však pfevedli 
ochranu mládeže ve výboj národnostní a tím celý ráz české práce 
v tom smeru bylo nutno upraviti. Autor krátce historicky sleduje 
vývoj péče o mládež u národa i jednotlivcú, jeho sociálni význam, 
který osamostatňuje i individualitu mladých duší, že chtéjí si vytvo- 
fiti lidstvo své, vlastní (7), ale vedie toho jsou stále ješté deti, u 
nichž nelze, aby individualita jejich ŕádné se uplatnila. Autor podáva 
sociálni patológii takového detství a mladí. Podrobné se zabýva 'zje- 
vem týraní a mučení dítéte a správne pripomína (jak nejnovéji 
učinil prof. Mareš v Pŕehledu v či. Otcove detí), že zapotfebí jest vedie 
Zemských komisí pro ochranu mládeže nových ochranných institucí, 
jež staraly by se od korene o reformní výchovu dítéte doma, v rodine 
i verejnosti, na ulici. 

Zmiňuje se zvlášté o výdélečné práci dítéte, o bojích kapita- 
lismu u nás i v ciziné se zákony humanitními dokladá materiál šta- 
tisticky. (Nejlépe probráno na rakouském sjezdé pro ochranu dítéte 
v Salcburku 1912). Ale je tu i agrárni práce mladistvých (úlevy). 



— 439 - 

která podrýva sily mladých generací a púsobí zhoubné morálne (42). 
Až dve tretiny zločincú mladistvých býva ze záhy výdélečné pracu- 
jících detí. 

Dúležitá kapitola jest o sebevražednosti mládeže {4:9 a d.), pra- 
cována hodné na díle Gerhardtové Schiilerselbsmorde. Z úŕedních 
záznamu podáva autor štatistiku sebevražd českých deti (55) a odvo- 
zuje z dat rúzných výsledky podobné, jako v dfívéjším svém spise: 
Slabí v lidské společnosti. Obhajuje školu, že by méla značný vliv na 
sebevražednost žákovu, ale priznáva, že tu treba zvlášté humanity, 
pŕátelství, rodinného čistého pomeru. 

.Jaké jsou sociálni povinnosti dnešních generací k mládeži? 1. 
Má se starati predem o lepší biologický rozvoj mladého pokolení (68). 
Stane se tak jednak pomoci eugenistiky, po druhé bojem proti dege- 
neračním činitelúm, ohrožujícím mládež jako hlad (70), alkoholismus 
(77), koufení (38), zdravý pohlavní rozvoj mládeže (84). Konečne jest to 
péče o díté neplnomyslné a neplnosmyslné: mrzáčci (86), slepí (state 
tyto jsou nepomérné stručné a neúplné), hluchonemí (89), deti nedu- 
živé a chorobné (91), epileptické (97), slabomyslné (98). Dotyká se i 
učelišf, zvlášté škôl lesních (92), ústavu pro skrofulosní v Luži (95), 
Albertina v Žamberku (též pro skrofulosní), Ernestina (deti duševné 
zatížené). Sleduje moderní hygienu školy, hry, šport, feriální ko- 
lónii, všíma si hlavné mládeže v dobé pfedškolní (109). 

Samostatnou část Foustkovy úvahy tvorí pojednaní o mravném 
rozvoji dítéte. Závisia je jemu na výchove telesné. Chce pozorova- 
cí stanice pro mládež (odkazuje k Uhrám, na néž nejdŕíve upozor- 
nil Národohospodársky obzor). Určuje, jak treba postarati se o sirôt- 
ky, deti nemanželské a spustlé, nebo zločinné. Je tu zvlášté tfeba po- 
litiky profylaxe (135), to jest: odstrafiovati všechny sociálni škodlivi- 
ny, jež ohrožují společnost fysicky, hospodársky a mravné; posilovať 
positivné všechny obrodné proudy a ideálni snahy v národe. Poslední 
závisí na povznesení ideje národnostní (prof. Zucker) a zdravém sociál- 
ním hnutí; zejména i hnutí ženském, vytváŕet rodinu — making of 
the horne, vyprostit díté z okolí je ohrožujícího. Rakousko v ochranné 
výchove jest mnohem pozadu za Némeckem a zvlášté za Anglií, Ame- 
rikou a Austrálií, což vidno i z pfehledu, jejž dále Foustka podáva, 
(str. 147 a d.). 

Ku konci shrnuje autor, jaká v zásadách má býti pfíští péče o 
mládež a détství: 1. zákonitá (požaduje všeobecný rámcový zákon 
v tom smeru — ■ str. 164); 2. organicky vybudovaná, pfihlížející ku 
všem druhúm mládeže ochrany potrebné (tu zapomíná na mládež 
normálni), pŕiméfená vekovým stupňúm mládeže, organicky učleňu- 
jící všechny praktické instituce (statní, zemské, dobrovolné). Chce 
tfeba, aby Zemská komise stala se pomocným orgánem zemského vý- 
boru (169); 3. svetská, bez ohledu na konfese; 4. výrazem ducha 



-- 440 — 

opravdove ušlechtile sociálne cítícího, humanitního (5). »Otázka det- 
ská je po výlce — otázka detská « (178). Nasleduje podrobný soupis 
literatúry. 

F. V. M Oravec napsal staf : Česká politika obecno- 
školská. Nelze ovšem na tak malém rozsahu probrati vše, co k tomu 
oboru by se pŕíslušelo, ale i to, co podáno, mohlo se stati úplnéji. Z val- 
né časti autor probírá jen zákony, jich úpravu a krátke ocenení. Do- 
brý byl by vzŕetel (jak podobné činí V. Hulík, ovšem zas zbytečné 
dlouze) pedagogický a presná odúvodnšní po stráne e vychovatel- 
ské a vyučovatelské. 

Hned na počátku zmiňuje se o prvém zákonu rakouském, škol- 
ském z r. 1774. Vidí v nem značné plus: 1. posílil demokratismus, 
2. laický živel pripustil do administratívy školní, 3. zlepšil prúprav- 
né vzdelaní učitelstva, 4. položil první základ moderní škole. 

Dále líčí éru Rottenhannovu za Františka II., dobu nejvétší 
reakce ve školství, kdy učitel byl pouhým remeslníkem, dívčí výcho- 
va prenechala se úplné klášterúm. Na základe reakčního zákona 
»Politische Verfassung der deutschen Volksschulen« mélo se spravo- 
vati veškero školství do roku 1869. 

Pfechází ku krásnym návrhúm Feuchterslebenovým 1848, dle 
nichž zavedený do škôl reálie, matefština, vzdelaní učitelstva, čá- 
stečná autonómie. Kritisuje Thunova pozdéjší nafízení, konkordát 
(1855), t. j. úplné zkonfesionálnéní škôl až k r. 1870, do vydaní rádu 
školního, celkem pokrokového-. Ale r. 1880 biskupove žádali, aby méla 
škola rá'Z úplné náboženský a skutečné dva roky na to uzákonená no- 
vela, která značí všeobecnou reakci ve školství. Docházka osmiletá sní- 
žena úlevami, na tfídu zvyšuje se počet detí z 80 na 100, sníženo prú- 
pravné vzdelávaní učitelstva, zavedený povinné zkoušky z nábožen- 
ství u učitelstva. Dále šel ješté návrh Lichtensteinúv, který ze škôl 
mínil vyloučiti veškeré reálie, telocvik, kreslení i ženské ruční prá- 
ce. Z pozdéjších reakčních návrhu sluší uvésti zvlášté agrárni (Práš- 
kúv), jímž méla býti snížena docházka na sedm let, aby díté časnéji mo- 
hlo býti používáno k výdélečné práci. Od neho pozdéji sama strana 
upustila a uznala veškeré požadavky učitelstva, týkající se vnitŕní 
organisace školy. 

Vedie déjin politické úpravy školství všíma si autor zvlášté i 
politického hnutí v učitelstvu, pokud má se školstvím souvislost. Chro- 
nologicky vypočítavá vznik jednotlivých českých učitelských spol- 
ku v Čechách, na Morave i ve Slezsku a v Dolních Rakousíč>h, upozor- 
ňuje zvlášté na zbudovaní školského programu českého, vypracova- 
ného 1903 J. Cerným, F. V. Moravcem, Tučkem, Túmou, Úlehlou. Vy- 
týka i slovanské vzájemné styky učitelstva datuje jich vznik z doby 
púsobení Amerlingova. 



4il 



Mnoho všíma si i školy v otázce národnostní, mnohde tak do- 
plňuje následující stať Fr. Bélehrádka, jinde s ní však probíraje totéž. 
Ku konci vytýka naláhavé potreby našeho školství v budoucnosti. A to 
u 5kjl niešfanskýcli zvlášté : (305) revise otázky vlastního účelu školy 
méšfanské, úpravu pomeru méšf. školy k obecné atd. Obecná škola 
musí potom v zásade chtíti : 1. konečné provedení zásady všeobecné 
docházky zrušením úlev, 2. vybudovaní úplné organisace méšfan- 
ských škôl újozdních, obvodových, 3. uzákonení školství českého pro 
menšiny v korunních zemích i v Dolních Rakousích, 4. zrušení škol- 
ního platu a doplnení škôl školami pomocnými. Chce školu volnou 
(321), protože icnorn la bude národní. Škola má se opírati o pevný zá- 
klad národních dejin (328) a musí býti pozemšténa (329) úplné, ve 
všem. V celé stati jest jisté materiálu velice mnoho, ale mnohde dotče- 
no kuse a nedostatečné citovaného. 

O menšinovém školství a Ústrední Matici školské jedná Fr. B §- 
1 e h r á d e k (324 a d.). Ač staf pracována jinak pečlivé, jest pf ece dú- 
kazem, že chybí nám vedeckých knih, ktoré by ŕešily otázku minoritní. 
Nestačí ovšem na to jedinec, nebo neúplných sto strán studie. Je zvlá- 
šté treba i po stránce teoretické fešiti otázky tyto. (Viz treba Jellin- 
kovu knihu: Právo menšin.) Vedie zákonu a vynesení, zasahujících 
menšinové školství, dáva autor mnoho praktických rad, jak počínati 
si pri zverejňovaní a zfízování školy (353) a tím oddíl tento má dúle- 
žitooi i pro širší vefejnost. Soustavné podáva autor dejiny a pfehled 
práce Ústrední Matice školské (395) a (404), jakož i schematismus 
veškerých menšinových škôl (pofízený uč. Hockem). 

Na str. 391. shrnuje stručné', v čem by méla spočívati obrana 
české národnosti. 1. Ve výchove národní, t. j., aby každý pf'Slušník 
vážil si kultúry a národnosti české a byl vychováván českým jazy- 
kem (spíše úplneji ve školách duchem českým). 2. Púsobením na úra- 
dy, aby alespoň na upozornení v mezích platných zákonu vyhovovaly 
kulturním potrebám menšin povolováním a rozširovaním škôl. 3. 
Ochranou proti snahám národa cizího rozširovati svou kultúru mezi 
pŕíslušníky národa českého. ■ — i Jsou to pojmy velmi široké, treba je 
konkretneji fešiti. Autor vúbec pojímá otázku menšinových škôl jen 
po stránce jazykové, zapomínaje na dúležité složky hospodárske a so- 
ciálni, které jsou dúležitéjší tu, než pri školách verejných. 

Hulíkova staf: Česká politika stredoškolská 
jest z nejproi)racovanéjších v knize. Spisovatel hodné opírá svá 
tvrzení o zkušenosti pedagogické, ale má z valné časti cizí úsudky, 
čerpaje hlavné z Paulsena. Školu staví na základy všelidské, pedago- 
gika sama musí zústali filosofickou a politickou, nepolitická jest špat- 
ná, jako konfesionálni (437). Autor zbytečné dlouho obírá se úvahami 
povšechný;ni, podáva i v krátkosti dejiny výchovy (439) a vytýka 



442 



úkol školy' stŕt^dní (441). Ona dle Hulíka má uschopňovati své absol- 
venty i k politickému a společenskému vedení. Proto hned na počátku 
a obšírne zabýva se státoobčanskou výchovou. Občanská výchova má 
pronikaLi veškery predmety, všecko vyučovaní, proto treba, aby práv- 
nik píednášel na fakulte filosofické alespoň 3 hodiny týdné základy 
vedy občanské. Chce ješté v tom smeru kursy zvláštni. 

Autor sleduje pomer všech škôl ku škole strední, nejprve ovšem 
k obecné. Primlouvá se za 'ZvIáštní prípravky na strední školy, jaká 
jest treba v Bŕeclavi (454), žádá, aby díté smelo již pred 10. rokem 
býti na úsíav, pfijato. Potom obšírne zabýva se organisací gymnasií a 
reálek. Vyslovuje se proti fečtiné na gymnasiu, za nejlepší uznáva 
reálne gymnasium frankfurtského typu a vyslovuje se rozhodné pro 
reálne gymnasium (507), jako je pro jednoduchou frekvenci. Zeme mé- 
la by 'Zfíditi po jednom vzorném typu každé strední školy (551). Sledu- 
je historický rozvoj gymnasií a reálek, všíma si i školství dívčího (staf 
príliš stručná a neúplná), srovnává strední školu s vysokou a odvozuje 
z potfeb povolaní a badaní nutnost jednotlivých rečí. 

Vytýka obšírne úkoly ministerstva vyučovaní (534) a kritisuje je. 
Požaduje, aby rozhodovaní o školách částečné pfedáno bylo i zemi, 
národu a obcím (546), ano i rodičúm. Posuzuje naše školy i s hle- 
diska národnostního. chce, podobné jako pred ním dr. Fr: Čupr, aby 
na všech úslavech českých zavedený byly slovanské jazyky (ruština, 
nebo polšíina, srbochorvatština) (572), všíma si školy strední i V o- 
tázce minoritní a vyslovuje konečné dúležitý požadavek, aby duševní 
vzdelaní intebgence bylo regulováno. — V prehledu podáva českou 
a nemeckou literatúru. 

Dr. .J. G r u b e r napsal o politice odborného školství. Podrobné hi- 
storicky sleduje vznik téchto druhú škôl (první školy včelárske 
(1761 — 11781). Sta t má prevažné ráz historický. Dnešní zemédélské 
vzdelaní dé!í na mimoškolní (kočovními prednáškami) a školní. Má 
zde ovšem málo vlastních resultátú, jaké de facto by toto školství míti 
mélo. Tentýž autor pojednáva o školách prúmyslových. Zase počína 
obšírne histórií (pečlivé zpracováno), mluví i o prvých technických 
ústavech a školách reálnych, oceňuje zvlášté práci Amerlingovu 
v tom smeru. Pri dnešním stavu požaduje sezemšténí školství pokra- 
čovaciho, finanční zabezpečení existence téchto škôl, odstránení vy- 
učovaní večerního a nedélního, zvýšení počtu týdenních hodin vyučo- 
vacích, výchovu kvalifikovaných sil učitelských (752). Nesmi však 
býti jen výchova výrobcu, ale i odbératclú (773), a to pfehlednými 
výstavami, prednáškami, musei technickými a umélecko-prúmyslo- 
vými. Volá po zodbornéní škôl pokračovacích (po príkladu mnichov- 
ském), zafízení školní dílny. 

Gruber všíma si i dívčích škôl pokračovacích (814). Ku konci 
pojednáva o dnešním stavu prúmyslového školství a jeho potrebách. 



— 4 43 — 

Je tŕobn pevného prdgrainu v tom. čoho a jak se na štátu v tomto sme- 
ru domáiiati (83G). i^iedi-ni: ŕádná česká škola grafická budiž zrízena 
(837), ústrední ústav pro šití šatstva a prádla, vyšívaní a paličkovaní 
krajok v Praze (jako joj má Vídeň), vyšší české učilište Gako mají 
Nemci v Brne, Aši) v Praze, neb východních Čechách, nejlépe v Hrad- 
ci Králové, rozdelení a specialisování statní prúmyslové školy v Pra- 
ze, zfízení stavitelské školy v Plzni, strojnicko-technické v Pardubi- 
cíeh, na Kladne, zífzení školy mydlárske, odborné školy hodináfské, 
knihárske (837 a d.'. Pro Moravu požaduje zvlášté: rozdelení statní 
prúmyslové školy brnenské ve strojníckou, elektrotechnickou, stavi- 
telskon a prenesení této do nékterého českého predmestí. 2. Zfízení 
školy elektrotechnické a strojnícke na Ostravsku; 3. mistrovské školy 
pro remesla stavební a umelá v Olomouci; 4. strojnícke školy pro ho- 
spodárske stroje v Prostéjové; 5. kamenické školy v Telči; 6. obuvní- 
cke v Trebíči, 7. truhláŕské v Brne atd. (846). 

Tentýž autor pojednáva i o školství obchodním. Po opétném hi- 
storiokém prehJedu i stavu nynéjšího podáva opét vady a reformy 
tčchto škôl. Píše proti vysokému jich školnému, pro lepší vzdelaní 
učitelstva škôl techt.. a účelnejší organisaci učilišf (87ó\ Chybou jest, 
že autor postupuje ve svých statích od vyšších učilišf k nižším. Vy- 
slovuje se i pro vvsokou obchodní školu českou a obhajuje své stano- 
visko proti Némcúm. Ku konci pojednáva o obchodním školství dív- 
čím a podáva podrobnou českou literatúru. 

Je škodou, že pčkná a zajímavá staf professora dra. Ot. K á d n e- 
ra »Politika českého školství vys(/kéh(j«, jest tak stručnou, nebof snad 
v ničem není veŕejnost tak málo informovaná, jako v oboru tomto. 
Po historickém prehiedu o vysokých školách (universitách), podáva 
autor i dejiny úsilí o reformy tčchto učilišf. organisaci jejich v Ba- 
konskú, i svépornofných našich akcí pro vyšší lidové vzdelaní (ex- 
tense, Osvetový Svaz atd.). Mluví i o potrebe druhé české university. 
Podobný postup má i v druhém oddílu o technikách (956) a vysokých 
školách odborných 

Poslední dvf práce v pátém díle České politiky jsou príbuzné 
svým obsahem. Prvá (Aug. Ž a 1 u d a) pojednáva o kultúrni politice a 
českých museích, druhá (dr. J. A u e r h a n a) o politice českého knihov- 
nictví. Jsr.u obe stručné. Prvý autor vytýka úkoly musejnictví takto : 
1. uspofádání sbírek, 2. fešení otázky musejní návštevy (čím ji dosíci), 
3. zabe/.pečení inusejního materiálu, 4. tfídéní, specialisace museí. Ku 
konci podáva pfehled rozvoje ústavu techto (štatistiku počtu, míst i 
obsahu). V literatúre podáva pfehled museí v Čechách, na Morave, 
ve Slezsku i na S'ovensku (českých). 

Y poslední stati pojednáva se hlavné o významu lidových kniho- 
ven. Autor konštatuje, že zakladaní lidových knihoven a jejich púsf)bení 
^e^í dnešními normami u nás nsnadnénn, ale stéžováno, Žádá, aby 

-29 



— 444 — 

bylo úplľjž u-zákon&no (1003). Cenný jest pfeliled návrhu, ktoré u kniho. 
vnictví byly u nás i v cizine učinený (1009j. Zatíni, než bude stálné u- 
zákonéna péčo n knilioA'iiictví, trolta domáhati se zŕízení zemského 
knihovního rádu (1020). Ku stati Auerhanové pŕipojen menší článek 
dra. Zd. V. T o b o 1 k y o úkolech české politiky v príčine stálnílio 
knihovnictví vedeckého. .Tsou to predem dle autora fádne místnosti, 
jichž je treba nejvýše universitní i teí;hnické knihovne v Praze; uni- 
versitní potrebuje samostatné budovy. Študijní knihovňa v Olomouci 
jest doménou nemeckou, čemuž nutno čelit, jakož i treba starati se, 
aby pŕestehována byla do Brna, do sídla budoucí imiversity. Knihovňa 
nemeckého gymnasia v Opave nemúže býti bibliotékou povinných vý- 
tiskú. Dále požaduje samostatnou lúbliografii Rakouska (jaká jest tre- 
ba na Rusi nebo v Bulharsku), uvolnení styku se zahraničními biblio- 
tékami, •zfizování biblitékáfských kursú. 

(leská politika díl V. jako celek jeví se nám jako materiál a po- 
bídKa k práci vetší a definitívni, již nejlépe ovšem uskutečniti by bylo 
Ize, v radné vedecké školské encyklopédii, jakou mají treba Nemci, 
Francouzi, nebo Poláci. F r a n t. Pražák. 

Mor.-Krumlovský okres. Napsal Vilém Hanák. — V Bmé, Musejni 
spolek, 1913. Slr. 366. 8". Vlastiveda Moravská. — K recensi o okrese pŕlmély 
mne nékteré kritiky o Vlastivédé v posl. dobe; jsou povrchní (i o okr. Poho- 
ŕelském i Strážnickém) a psány za jednim a týmž účelem ; také odpoveď 
v „Hlase" na kritiku o Strážnickú nevybočuje z mezl všednosti. Jakmile pH 
posuzováni nejaké knihy- napred se béŕe zíetel na jméno spisovatelovo a pak 
t.eprv na obsah, vždy octneme se na kluzké a neliezpečné ceste subjektívnosti. 
Naopak zase spisovatelé máji býti tak svedomití, aby hledali pravdu ;i napsali 
ji; jejich snahou musí býti, aby alespoň již tisknuté na základe prístupných 
prameňu poopravili. Když však nékdo máje knihu psáti pí-eloži špatné zasta- 
ralého autora, a koukna pouze do nékterých prameňu cituje je, jako by s nimi 
pracoval, a vida pouze hŕbety vázaných foliantu a hrúzou trna nad jich ne- 
známym obsahem uvádí je jako doklady své práce, delá si blázna z vedy a 
ze čtenáfe. A zde má kritika zakročiti, nikoli, aby od práce spisovatelé odstrašo- 
vala, nýbrž vytčením chyb dovedla v nich zachovati ješté chuť k dalši práci, 
povzbudila jejich nadšení, oživila nadéji v nové lepši budouei dilo. Bourati 
dovede leckdo, ale stavéti málokdo. 

A pravé za čteni nadepsaného okresu Ize poznati, že nebyl praco ván 
v dejepisných částech z prameňu; až na málo stránek jest histórie pouhým 
a dosti neúplným a nékdy chybným pŕekladem obou dél Volného, do néhož 
vsunutý nékde vety z nékterého jiného dejepisného dila (Wiedertäufer od Becka, 
Slavikovy Moravy, Dvoŕákových Déjin). Omezim se upozorniti jen na nékteré 
hrubší chyby, jež nemély býti v dile, jehož vyšlo 30 svazku! 

Pohoŕelský okres jest častí Mi ku lov. hejtm. a nikoliv Hustopeckého 
(1); Nosislav neleží v Hustopec. okr. (66, 257), nýbrž v Židlochovském. 

Veta, že zemské des'%y nesou do r. 1640 zápisy české, odtud již pouze 
nemecké (24), jest nesprávna: V B m é n. kraji jest poslední če.=ký zápis až 



— 445 — 

r. 173Ž (vklad poslední vúle Eustacha Josefa Gerstmaiina z Gerstfeldu), v Ji- 
hlavském r. 1699 (kšaftu Kristíny Kateŕiny Bábkové roz. Sukové z Hiršova 
a trhové smlouvy o stateček Palupin mezi Václavem Jindrícbem Radkov?kýni 
z Mirovíc a Adamem Jindŕíchem Allmannem z Almílejna), v Olomuckém 
r. 1714 (testamentu Márie Magdalény ovdovélé Švábenské ri'Z. Haderky z Ost- 
feldu), v Znojemském r. 1712 (posl. poŕizeni Márie hr. z Rederú, roz. Šu- 
biŕky z Chobiné). — Listina na str. 93. — 97. uverejnená neni doslovné ze zem. 
desk vyňatá, nýbrž ze špatných vidimovaných opisu pri deskách, což snadno 
poznati, že ku konci vytísknuto i úŕednikovo vidí!! 

Na 30. str. vynecháno, že 2. dil Gblupic býval u Slatinského panstvi. 
u Lídméŕic, že díl patíival ke Krumlov., dil k Branišovskému panstvi. Miroslav 
číta 3 katastry (M. s žid. obci, Bohmdorf a Václavov), okres, mesto dva a 
troje číslovaní domú. Chybí úplné štatistika ném. škôl a štatistický píehled. 

Nelze vôbec pochopiti slova na str. 9'2: „Č.enék z Lipého, nejvyšši mar- 
šálek český, zachránil vysoké školy bratrské v Ivančicích a ve Vel. Meziŕíči, za- 
kročiv u cis. Rudolfa II. Nikoli (ílenék, ale Jan z Lipého obhajoval u cís. Ru- 
dolfa II. bratrské gymnasium (šlechtickou školu) v Ivančicích ;') nebylaf to ale 
vysoká škola ; ve Vel. Meziŕíči bylo naopak gymnasium luteránske, 
kteréž zachraňovala Alena Meziŕíčská z Lomnice.-) 

R. 14:Í3 zavedl maj. hradu (Krumiovského) bohoslužbu ulrakv. či husitskou 
a nikoli evangelickou (117); počátkem 16. veku byla fara prý v rukou Jedi:oty 
bratrské, neboť r. 1571 zenirel zde Jan Blahoslav prodlévaje na visitaci zboru 
(117). — Far vúbec neméli bratŕí; zdejším čes. braiŕim, ač nemnohým, náleze! 
zbor; vyslovilf se p, Pertolt z Lipého r. 1568, že kdyby zapovédél své žene 
choditi do zboru, že by hned tam zadného nebylo. (X. fol., 352 b.) Visitace 
netyká se far, ale kostelu. 

Jiŕi Medek (1590— 5) a r. 162G Jiŕi Halouzka (,má stati Hlouska) byli 
luteránskymi knéžimi, a nikoli ,asi z Jednoty bratrské" (117). - Bylo 
záhodno prečisti si str. 182, 183 a i'il Ivančic I 

R. 1660 daroval prý kníže Fenlinand z Lichtenštejna mlyn v Ivančicích 
pavlánskému klášteru v Krumlové (120); a pŕece až r. 1661 dne 28. záŕí 
koupil jej týž kníže od p. Daniela Fr. Nesslingra z Sternfeldu !^) 

Na str. 183 se píše, že počátkem 16. stôl. rozšírili se v Hostéradicích 
silné Novokŕténci, tak že svolali sem velkou schuzi, o níž vydán spis v Mikulovč 
s nápisem: „ôanMung iievj ŕet 13 Za^ OJlavcii í»i§ 26 (1526) ^abre§ ©o ju 
Dfterlug in "ilícrbern ..." — Než v udané dobé nebylo zde zadných novo- 
kŕténcu, a schuze nebyla v Hostéradicích, nýbrž ve S 1 a vk o v é (ném. AusterUtz),*) 
jenž byl blizek Dubčanskému z Habrovan, svolavateli oné schúzky. U dra. Becka^) 



') .'\ug. Kratochvil, Ivančice, 247 — 253. 

'■') Aug. Kľatoch\il, Luteránska škola ve Vel. Meziričí, Č. M. M., XXIX., 
197.— 201. — Fr. Kameniček, Zemské sni^my a sjezdy moravské, III., 912. 

^) Ivančice, 115. 

*) Tatáž chyba se opakuje v článku Bohumíra Bunže, Bratŕi Lilečti 
čiU Habrovaušti, Hlidka, 1914. 336, 132. 

^) Dr. J. Beck, Die GescUichts-Búcber der Wiedertäufer in Osterr.-Ung., 54. 



- 416 - 

výslovné pŕece udáuo : „ . . uitíldieii (sc. bon (Sonľcut) rov mäbľifd)e C^belmann 
Dubčanský 1526 auf ben U. 'D3íärj nad) 3í u ft e vi i 13 (uidjt ^ofterUli, Hosté- 
radice), anbevaiinit batte." Volný na konci pŕedprotireformačních hostéradických 
déjin pridáva, že ve Skalici zŕidili si novokj^ténci dúm r. 1563 a dokladá pod 
čarou „©. meiuev SBieíiertäufer" a p. si)isovatel si udčlal poznámku z toho 
u luteránskych knŕži r. 1576 na téze strane „Dr. Beck: 2)ie SBicbcľtäufet". 

Když se poznamenáva dle Volného, že r. 1657 byl do Hostéradic 
k duchovní správe pŕikázán Kadov (184), mélo se dusledné uvésti, že i Lito- 
bralŕice, jak má Volný. 

Valmi ledabylo, ba neodpustitelné po})sány umelecké památky v okrese : 

Hostéradický kostel částečné v lománském, částečné v pfechodnim 

slohu vystavený, nezasloužil si, aby byl popsán alespoň dle nedistatečné 

topografie HrudičkovyV Sloupové chodby na íaŕe, got. zazdéná okna v okolnich 

budovách zustala ne])Ovšimnuta. 

Ač kostele sv. Markety „na Topanovských" bliže Rybníku 
bylo psáno mnoho (Volný, K. T., U., 273; Kar. Zap., Památky aich. a misto- 
pis., III., 2-27; Moŕic Trapp, Notiz.-BL. 1865, lUl a 102: Ferd. Lehner, Method, 
XX., 110—113; V. Houdek, G. V. S. M. O., 1900, 1—5), nevšiml si p. spiso- 
vatel ničeho z uvedené literatúry a odbyl tuto vzácnou památku stavitelskou 
nékolika bezvýznamnými slovy (z Volného) a nepravdivými (300). — Nemélo 
tam dano býti vyobrazení starého kostelika dle Zapa, ideálního od Lehnera 
a oprava (či poprava) nynéjši po r. 1895 z článku V. Houdka? — Ač nápisy 
na zvonech jsou čitelny a v jmenovaných pracích poznačený, napsáno v okrese, 
že jsou nečitelny. - Dejiny Rybníkúv a zaniklého Topanova odbyty tŕemi 
ŕádky, ač duležitou zachovanou památkou mohly býti rozSíŕeny ; stalť za apsidou 
starého kostela na hŕbitové starý náhrobek s čes. nápisem v minuskulích, 
jenž síce povetrím mnoho utrpel, ale pŕece zasloužil si lepšiho osudu, než j;iký 
mu udélen za poslední opravy; sloužíť za schod pred dveŕmi dnešní kapie. 
Kdyby se bylo pídilo po pramenech náhrobku, našlo by se, že V. Volák ve 
své sbirce o nékterých náhrobcích četl na zmĺnéném kameni : 

„8eta ob narojeni 58ojif)o (Sl)na ti§icätel)o pietiítet)o ofrnnacteho . . . tuto 

Icji pan íllateg . . . J S3ejbie . . .". Nápis Ize doplniti ze Zemských desk 

(Xll.) z r. 1493 a kníh puh. (V. 340, 3U ; VI., akt 918)i) slovy: , Matej Vacek 
z Bezdékova a z Tupanova (neb z Tupanow)". 

V e Kŕténici u far. kostela mélo alespoň býti upozornéno, že v článku 
Ferd. Lehnera (Method, XXI., 40 a 41) možno se dovédéti, že dnešní sakristie 
bývala púvodním románskym kostelem, z néhož se dochovala apsida opí- 
rajíci se o bývalý štít lodi, jenž tvorí teď jednu stranu veže; na základech 
románske lodi vystavená véž. 

V Rakšicich mélo Ijýti vyobrazeno sanktuarium a uveden nápis 
dochovaného náhrobníku: LETHA • PANIE • 1507 TV NEDIELI PO SWATIM 
BARTHOLOMIEGI PROSTRZEDKEM SMRTI PAN BVH WSSEMOHVCZI 



') A pŕece v „Doslovu" uvedený Zemské desky jai-cj prameni! 



— 447 — 

RACZIL POGITÍ ANNV CZERV VROZENEHO FANA lANA BOHDALICZKIHO 
Z BVKOWA A TVTO GEST POCHOWANA. 

Vynechaný jsou zprávy o svobodných d vor e c h') v Rakíicích, 
Jamolicich, Výmyslicich, Kŕténici, Višňové, Jiŕicich a Chlupicich. — V oslavan. 
klášteŕe l)yli cisterciáčky a nikoli rádu augustinského, Grusbach neni Mikulov 
(18i), nýbrž Hrušovany, Ulrich jest Oldíich, Niklas jest Mikuláš, Skt. Tho- 
masstift jest klášter sv. Tomáše, a nikoliv ústav sv. Tomáše (267), klášter 
Maria Saal na Starém Brne (276) nazýva se také česky a sice : Králové 
klášter. 

Ponékud ol)šírnéji zminím se jen o 4 vesnicch, aby bylo zjevno. jak 
dejinné pravdy o nich nebyly vylíčený dle prameňu. 

Biskoupky. Dejiny zde neuvedený. Proč ? Ponévadž prý jsou pozdéji 
založenou vesničkou, a ježto Volný ničeho neuvádi o vsi, a neni po ni zad- 
ných dejinných stop! Co slovo, to chyba. Volný ovšeni u hesla , Biskoupky" 
ničeho nepíše, ale piši u hradu Templštýna (III., 322), že Biskupská či Bi- 
skupky neb Biskupice náležely v 2. pol. 13. stôl. neb s poč. 14. veku ke statku 
TemplšLýnskému. R. 1379 zapsal Držislav ze Šelenberka dedičné p. Jindŕichovi 
z Lipého s Templštýnem Jamolice, Ŕeznovice. Dobŕinsko a Biskoupky 
(Z. d. b., VI., 644); od r. 1447 sloučena ves s pravé koupeným Krumlovein. 

Zprávy o svob. dvore vynechaný, ač alespoft opsáno inélo byli né- 
kolik ŕádkú z C. m. m. z., X„ na sť-. 188. NáleželE r. 1582 vlád. Janovi Va- 
ntckému z Jemničky (Ivančice, 182), 1602 p. Trystramovi Hostakovskému 
z Arklebic, r. 1612 pi. Kateŕiné Hostákovské roz. Oibramce ze Štékŕe, r. 161í- 
p. Janovi Katharynu z Kalharu. — Zmĺnéný p. Trystram jest uveden ve .sbor- 
ských ivančických registrech jako český bralr; manž. jeho byla pi. Anna 
Jankovská z Vlašímé. 

Budkovice. D.'jiny v.si jsou v knize pouhýni píekladem Volného; 
alespoň mél býti tento poopraven a doplnén ; na pŕ. : Jan z Liiiého zapsal až 
r. 1535 (a nikoli 1530) vládykovi Janovi Herultovi z Herultic a polomkúm své 
všecko právo, kteréž mél na tvrzi Budkovicfch s dvorem, se vsí a pŕisl. 
(Z. d. b., XX., '■23.) Pan Jan Herult, jenž mél za znak 2 ráči klepeta, zeniŕel 
r. 1549; jeho manž. byla vládyka Bohunka z Erlišovic, jež zemíela též r. 1549. 
Oba odpočívaj! v Reznovicích, kdež posud jejich náhrobníky se spatíují. 

O býv. <vob. dvore nečini p pisatel zminky. Jeho m jitel p. Václav 
Huvar z Lobenštejna a na svob. dvore v B. byl svédkem r. 1585; manželka 
jeho pi. Zuzanna Hokovská z Hokova (f 1594: pochovaná v Ivančicích, kdež 
se dochoval podnes její pomník); r. 1614 pi Markýta Borková Dohalská z Do- 
halic a na dvore v B. byla kmotrou pri kítu sv. v Ivančicích (Ivanŕice). 

Germákovice. Kdyby byl p. spisovatel okresu šel po stopách uve- 
dených u Volného, byla by zjevna snaha dopíditi se pravdy; ježto ale špatné 
a otrocký preložený pouze Volného zprávy o osade, lépe sáhnouti k onomu zasta- 
ralému nemeckému dilu, než tomuto českému svazku. R. 1 350 zapsáno zde popluži 
s dvorem a pŕisl. a 4 lány v Dobrinsku v 75 hŕivnách vena, a nebylo po- 
stoupeno 1 pole s dvorem; jistá .\nna jest určitou osobou; bylať druhou man- 
želkou Bransuda z Cermákovic či lépe Ceri ankovic. 

') Vyšlý již tiskem ! ! 



— 448 — 

Šavel pŕipomiiiaiiý pri r. 1415 nazýval se Savel ze Stražova a koupil 
si v ľ. 1409 v Čeimákovicich dvúr s 2 poplužimi a nilýn pod vsi; odtud slul 
Š. z Čermáko vie. 

Povedená jest tato v6ta : „. . . ale hned na to Ivíz, dvur a ves Germákovice 
dvénia bratiiim ze Saska rodilým, Bohunkovi a Baškoňovi z Holovsi, prodal" 
(t. j. Šavel z G.)! V Z. d. b., XI., 573 (tišť.) pŕece ale stoji: „. . . Gzrmankowicz 
Boliunconi et Bassconi íVatribus germauis dictis Bawor de Holowirz . . Muni- 
cioiiem In Gzrmankowicz et ibideni Guriam cum duabus araluris, . . Molen- 
dinum ibideni . . .".Volný toto misto preložil: „. . . aber gíeid) barauf bic 33efte, 
í^of unb 2)oif G. an bie au§ ^aicrn ftammenben ^33. 53o!^uneí unb ^a§fon 
l\ .'poloiyc'3 iiberlaffcn íjattc." Jestliže Bavor de Holowirz bylo pŕeloženo ail3 
'■t^aieni ftamineub, preložil Lo p. spisovatel ze Saska rodili ! ! 

Basskoni = Vasskoni = Václavovi; misto Bavorák má stati Bavor; 
misto 1490 má býti 1498, misto 1517 jen 1511. 

Zpráva pri r. 1490 jest špatná. Mátam stati: „Bohuš Talafús z Ŕičan 
vložil do desk r. 1498 Matouŕovi z Myslova a jeho eibúm své zboži, dvúr a ves 
Germákovice se všim píísl. mimo '■2 lány, které pŕislušely k záduši do Hor. 
Kounic." Též údaj u r. 1530 neodpovidá pravde; méloť tam býti napsáno: 
„Synem Oldŕicha z Náchoda byl Jindŕich, jemuž dedičné Zikmund a Jošt. 
vlastni bratŕi Vyšňovšli z Petrovce, i na mislé sirotkuv pozustalých po f Jiŕi- 
kovi, brat ľ u j ej i c h, vložili do desk své dédictví 3 lány v Čermákovic'ch. 
(Z. d. b., X., 56, 57; XIÍ , 856, 865; XllI., 12; XIV., 12.) 

Maršovice. Vftta: Je^té r. 1537... vinohradem" jest úplné nesprávna 
a nehistoľická. Má stati: „Když cis, Ferdinand r. 1537 prodal statky býv. 
kláštera Kounického p. Jiŕikovi z Limberka, jmenována i „ves Maršovice 
s jodnim dvoŕákem a platem* (Z. d. Ii., XXII., 2). Po smrti páné Jiŕikové 
držel dll tento syn Burian Žabka z L., od néhož ziskal jej (f cu eilljelu [Volný, 
III., 95] není „v celku") Jiŕik z Lembistu, a po ném Mikuláš z Lembistu, 
který zústavil po sobé sirôtka; tehdejší zemský hejtman p. Zdenék z Valdšlejna 
staral se o pozustalého sirôtka a jeho statek (nikdy ale p. hejtmanovi nená- 
ležel!!). Když ale zemŕel p. Zdenék, vložili v desky r. 1564 (a nikoU r. 1563) 
mocni otcovšti poručnici sirôtku a staikú po ném, Václav Hodický z Hodic, 
Anna Krajiŕka z Krajku a Zdenék Krajiŕ z Krajku zminéný stateček Maršovický 
p. Matyášovi Žalkovskému z Žalkovic (Z. d. b., XXIV., 35). 

Jeho dédic p. Jindíich Žalkovský z Žalkovic a na Skaličce prodal však 
Ivrz, dvur a ves Maršovice s poplužim, dvorem panským, též s obilím s ozi- 
mým na rolich dvorských vládykovi Bernartovi Jurmanovi z Krásenska za 
6000 zl. a vložil v desky r. 1601. (Z. d. b., XXIX , 14). Týž účastnil se českého 
povstaní. 

Ponévadž Volný (HL, 95) má Burian misto Jurman, ponechán týž uázev ; 
byly zde dvory a nikoli dvorce; lanbľcd)tlid)0 má se preložili zemépanšti, 
cisaŕští ? 

Z uvedeného možno poznali, jak daleko se uchýlil ]>. spisovatel od 
idefdu sop.sáni Vlastivétly ! ! Ah;/. KratoclivU. 



— 449 — 
Sdélení z Mor. musea zemského. 

Zemský výbor markrabslvi moiavskélio uslaiiovil pomocnými silami pro 
oddelení lidovédné si. Madlenu Wanklovu a p. red. Kietze. M. Wanklova 
ujala sejiž s ŕeditelem práce v oddelení. Kuratórium chová nadéji, že tato část 
musea, pro Moravu lak vysoce duležitá, konečné dojde odborného zpracováni, 
na néjž jí tak dlouho bylo čekati. Prosíme pp. interesenty, aby svými dotazy, 
nabidkami a z[)rávami obraoeli se na proí. Josefa Vĺčka, v Brne, Špilberská 
ul. č. 61. 

Pri lidovédném oddelení Františkova musea v Brne zŕí.^ena byla pra- 
covná pro odborniky, umélce a vyíívačky. Rád pracovný a vysvetlení, za 
jakých podmínek správa štúdium dovoluje, podá ochotné ŕeditel ( ddélení Josef 
Vlček. c. k. j)rofesor v Brne, Špilberská ul. č. Gl. 



Sdélení redakční. 

v zájmu ukončení nék(dika pojednaní bylo treba vyradili pokraťovánj 
článku P. T esa ŕ e: Výpisky archívu Napajedelského. 



PRÍLOHA ČASOPISU MOR. ZEM MUSEA, R. 19i4. 



PERIODICKÉ SPISY 



DOCHÁZEJICI DO ZEMSKÉ KNIHOVNY MORAVSKÉ. ') 



SESTAVILI DR V. SCHR.Si.M A DR H. JARNIK. 



A. ČEŠKE. 



Almanach České Akadémie. 
Almanach kr. hl. m. Prahy. 
Almanach, Batovcäv. Polit. kalendár 

a adresár, schematismus a statis- 

ka zemí kormiy české. 
.\rcha. 

Archív Český. 
Archív na pŕírodovéd. prozkoumání 

Moravy. 
.\rchiv pro badaní o J. A. Komen- 

ském. 
Archív pro lexikografií a díalektolo- 

gíí (G. Akadémie). 
Archív pro pŕírodovéd. výzkum Čech. 
Archív, Historický (Č. Akadémie.) 
Archív, Selský 

C.o mésíc dal. 

Časopis katoUckého duchovenstva. 
Časopis Matice Moravské. 
Časopis moravského musea zemského. 
Časopis Musea král. Českého. 
Časopis Mus. slovenskej spoločnosti, 
(lasopis pro moderní filológii. 
< lasopis pro pestovaní mathematiky 
a fysiky. 



Časopis Společnosti pŕátel starožit- 
ností českých. 

Časopis turístň. 

Časopis učitelek škoI materských. 

Časopis vlasten. spolku musejního 
v Olomouci. 

Časopis. Český, historický. 

Dalibor. 
Dílo. 

Doba, Naše. 
Domov, Náš, 

Epocha. 
Eva. 

Flóra, Česká. 

Háj. 

Hlídka. 

Hospodár, Moravský, 

Kodym. Hospodársky časopis. 
Komenský. Týdenník vychovatelský. 
Kraj, Brdský. 
Krása našeho domova. 



') S vyloučenim politických hstu, spolkových zpráv bez vedeckého obsahu, 
ŕkolnich programu, kalendáru, obyčejných adresáru. Z periodík docházejícich pro 
.Matici Moravskou (značeny f) a pro Deutscher V'erein f. die Geschichte Mährens 
u. Schlesiens (znač. *) pojala jen ta, jež chybéji Zemské knihovne. 



Kultúra. 
Kvetv. 



Česká. 



Lid, Český. 

Listy filolog'ické. 

Listy, Biologické. 

t Listy Vychovatelské. 

Lumír. 

Museum. Časopis bohoslovca česko- 

slovanských. 
Mysl, Česká. 

Niva. (Brno.) 

Noviny, Mor.-sl. íeznické. 

Obec, Naše. 

t Obzor Národohospodársky. 

Obzor, Hudební. 

Obzor, Lovecký. 

Obzor, Nový. 

Obzor, Obchodní. 

Obzor, Slanský. 

Obzor, Spoŕitelní. 

Obzor, Vinársky. 

Obzor, Ženský. 

Ochrana dítéte. 

Ochrana mládeže. 

Osveta. 

Osveta, Česká. 

Památky archeológ, a místopisné. 

t Pohľady, Slovenské. 

Poklady, Umelecké, Čech. (La riches- 

se artistique de la Bohéme.) 
Politika, Zemédélská. 
Praha, Zlatá. 
Pravek. 
Právnik. 
Protokoly obchod, a živnost. komory 

v Olomouci, 
t Prúdy. 
Pŕehled. Týdennik venovaný ver. 

otázkam. 
Pŕehled revuí. 
Pŕehled, Slovanský. 
Pŕehled, UCitelský. 



Príroda (a škola). 

Príručka. Štatistická, král. Českého. 

Revue, Česká. 

Revue, Hudební. 

Revue, Mor.-slezská. 

Revue, Pokroková. 

Revue, Ženská. 

Ročenka. Rozhledy po písemnictví 

pedagogickém. 
Rozhledy, Literárni. 
Rozhledy, Pedagogické. 
Rozpravy České Akadémie. 

Sbiľka pramenil ku poznaní hter. 
života v Čechách, na Morave a 
v Slezsku. (Č. Akadémie.) 

Sbornik české společnosti zemčvčdné. 

Sborník filologický. (Č. Akadémie.) 

Sbornik historického kroužku. 

Sborník Mést. histor. musea v Plzni. 

Sborník Mus. slovenskej spoločnosti. 

Sborník Mus. společnosti ve Val. 
Mezifiči. 

Sborník véd právnich a státních. 

Sbornik, Hudební. 

Seznam úŕednikú a zŕízencú pri úŕa- 
dech mor. zem. výboru a pri mor. 
zem. ústavech, jakož i učitelstva 
na zem. reálkach a na hosp. a 
lesn. školách. 

Smery, Volné. 

Smetana. 

Stráž Moravy. 

Studie a texty k nábož. dejinám 
českým. 

Svaz. Vestník Zem. svazu pro po- 
vznes, návštevy cizincu. 

Svet, Český . 

Svet, Literárni. 

t Škola, Méšíanská. 

Včela Moravská. 

Včelár, Pokrokový. 

Veda Česká. 

Veraikon. Edice grafická. 

Vesna. List žen českoslovanských. 



Vestník České Akadémie. 

Vestník českých profesora. 

Vestník Jednoty katol. duchovních 
diec. Brnenské. 

Vestník Klubu prírodovedeckého v Pro- 
stej ové. 

Vestník kr. 0. společnosti náuk. 

Vestník Matice Opavské. 

Vestník tésnopisný. 

Vestník Ustŕed. spolku jednôt učit. 
na Morave. 

Vestník Ustŕ. svazu družstev živno- 
sten. pro Mor. a SI. 

Vestník, Národopisný, českoslovanský. 

Vestník, Živnostenský. 

Vlast. 



Zákony a nanzení zemská pro markr. 

Moravské. 
Zpráva Meterol. komise píírodozp. 

spolku v Brne. 
Zpráva o stud. roku c. k. české 

university v Praze. 
Zpráva, Statist., kr. hl. m. Prahy a 

spojených s m. stat. komisí obcí. 
Zprávy Mor.-sl. Svazu osvetového. 
Zprávy Právnické jednoty mor. v Brne. 
Zprávy Zem. archívu král. Českého. 
Zprávy Zem. statist. úradu král. 

Českého. 
Zprávy, Jednací, obchodní a živnost. 

komory v Praze. 
Zvon. 



Zákonník ríšsky. 
Zákony a nanzení 
a Dolní Slezsko. 



Živa. 
pro vév. Horní Živnostník, Moravský, 

B. NEMECKÉ. 



Abhandlungen der kgl. Akadémie der 

Wissenschaften zu Berlin. 
Abhandlungen der kgl. bayerischen 

Akadémie der Wissenschaften. 
Abhandlungen der k. k. geographi- 

schen Gesellschaft in Wien. 
Abhandlungen der naturforschenden 

Gesellschaft zu Gôrlitz. 
Abhandlungen der naturhistorischen 

Gesellschaft zu Niirnberg. 
Abhandlungen der schweizerischen 

paläontologischen Gesellschaft. 
Abhandlungen des deutschen natur- 

wiss.-mediz. Vereines f. Bôhmen 

„Lotos". 
Abhandlungen, herausgegeben vom 

naturwiss. Verein zu Bremen. 
Abhandlungen u. Berichte des Mu- 

seums f. Nátur- u. Heimatkunde 

zu Magdeburg. 
Acta, Nová. Abhandlungen der Kais. 

Leop. Garol. deutschen Akadémie 

der Naturforscher. 
Almanach der kaiserl. Akadémie der 

Wissenschaften in Wien. 



Almanach, Wiener. Jahrbuch f. Lite- 
ratúr. Hrsg. v. Jacques Jaeger. 

Altvater. Organ des mährisch-schle- 
sischen Sudeten-Gebirgs-Vereines. 

Annalen der Naturphilosophie. 

Annalen des k. k. naturhistorischen 
Hofmuseums in Wien. 

Annalen des Vereins f. nassauische 
Altertumskunde u. Geschichtsfor- 
schung. 

Anzeiger der ethnographischen Ab- 
teilung des ungarischen National- 
museums. 

Anzeiger der kaiserl. Akadémie der 
Wissenschaften in Wien. 

Anzeiger des germanischeu National- 
museums. 

Anzeiger f. schweizerische Altertums- 
kunde. 

Anzeiger, Archäologischer. 

Anzeiger, Zoologischer. 

*Anzeigen, Kunstgeschichthche. Bei- 
blatt der Mitteilungen des histituts 
ť. ôsterr. Geschichtsforschung. 



Arbeit, Deutsche. Monatschrift f. das 

geistige Leben der Deutschen in 

Bôhmen. 
Archív des Vereines f. siebenbiir- 

gische Landeskunde. 
Archív f. Brakteatenkunde. 
Archív f. das Studíum der neueren 

Sprachen u. Literaturen. 
* Archív f. Frankfurts Geschichte u. 

Kunst. 
^Archív f. hessísche Geschichte u. 

Altertumskunde. 
Archív f. Kulturgeschíchte. Hrsg. 

v. Steinhausen. 
Archív f. naturwíss. Landesdurch- 

forschung von Bôhmen. 
Archív f. ôsterreíchische Geschichte. 
Archív f. slavische Phílologie. 
Archív f. Rehgíonswissenschaft. 
*Archív f. vaterländísche Geschichte 

u. Topographíe in Kärnten. 
Arkadía. Ein Jahrbuch f. Díchtkunst. 
Árzteblatt, Deutsch-mährisches. 
Aussenhandel u. Zwischenverkehr der 

im Reíchsrate vertretenen Konig- 

reiche u. Liinder und der Länder 

der heíUgen ungarischen Krone. 

Beíträge zur Hydrographie Ôsterreíchs. 

Beiträge zur osterreíchíschen Erzie- 
hungs- u. Schulgeschichte. 

Beiträge zur Štatistik der Personal- 
eínkommensteuer. 

Beiträge zur Štatistík der Stadt Frank- 
furt a. M. 

Bericht der k. k. Permanenzkommis- 
síon f, die Handelswerte (des Aus- 
senhandelsverkehrs) im k. k. Han- 
delsmínísterium iiber die Bewer- 
tung u. Bewegung des Zwischen- 
verkehrs zwíschen den im Reíchs- 
rate vertretenen Kônigreichen u. 
Ländern und den Ländern der 
ungar. Krone. 

Bericht der meteorologischen Kom- 
míssíon des naturforschenden Ver- 
eines in Briinn. 



Bericht der naturforschenden Gesell- 

schaft in Bamberg. 
Bericht der naturwissensch, Sektion 

des Vereines „Botanischer Garten" 

in Olmiitz. 
Bericht der oberhessischen Gesell- 

schaft f. Nátur- u. Heílkunde. 
Bericht der Senkenbergischen natur- 

forsch. Gesellschaft in Frankfurt 

a. M. 
Bericht des Giubs f. Naturkunde 

(Section des Briinner Leln-erver- 

eines). 
Bericht uber die Fortschritte der 

rômisch.-germanischen Forschung. 
*Bericht, Summarischer, der Handels- 

u. Gewerbekammer in Briinn. 
Beríchte iiber die Verhandiungen der 

kônigl.-sächsischen Gesellschaft der 

Wissenschaften zu Leipzig. 
*Berichte u. Mitteilungen des Alter- 

tums- Vereines zu Wien. 
Berichte, Mathematische u. naturwis- 

senschafthche, aus Ungarn. 
Beschliisse des Landtags der Mark- 

grafschaft Mähren. 
Bibhophilen-Kalender, Deutscher. 
Bibliotheca geographica. 
Biidungs-Blätter, Freie. 
Blätter f. Obst- Wein- u. Gartenbau u. 

Kleintierzucht (Briinn). 
Buchhändler-Gorrespondenz, Ôster- 

reichisch-ungarische. 

Garinthia. I. Mitteilungen des Ge- 
schichtsvereines f. Kärnten. II. Mit- 
teilungen des naturhistor. Landes- 
museums f. Kärnten. 

Chronik der ukrainischen Ševčenko- 
Gesellschaft der Wissenschaften in 
Lemberg. 

Chronik des Wiener Goethe-Vereines. 

*Darstellungen u. QueUen zur schle- 

sischen Geschichte. 
Denkschriften der kaiserl. Akadémie 

der Wissenschaften in Wien. 



Echo, Das literarische. 

Eckart. 

*Erde, Deutsche. 

Euphorioii. 

Fontes rerum Austriacarum. 
*Forschungen u. Mitteilungen zur Ge- 

schichte Tirols u. Vorarlbergs. 
*Forschungen zur brandenburgischen 

u. preussischen Geschichte. 
Fortschritte der naturwissensehaft- 

Hdien Forschung. 

Gem.-Verwaltung u. Gemeinde-Sta- 

tistik der Landeshauptstadt Briinn. 
Geschäftshericht der Handels- u. Ge- 

werbekammer in Wien. 
*Geschichtsblätter, Deutsche. 
*Geschichtsblätter, Schlesische. 
Gesetz- u. Verordnungsblatt f. Schle- 

sien. 
Gewerbezeitung, Mährisch-schlesische 
Glóbus. Zeitschrift f. Länder- u. Vôlker- 

kunde. 
Goethe-Jahrbuch. 

Halbjahrs-Katalog, Hmrichs. 
*Handbuch, Ósterreichisches stati- 

stisches. 
Handbuch, Statistisches, der Stadt 

Frankfurt a. M. 
Handbuch. Statistisches, des Kônig- 

reiches Bohmen. 
Handbuch, Statistisches, f. das Kônig- 

reich Wurttemberg. 
*Heimat, Deutsche. 
*Heimat, Oberschlesische. 
Hofkalender, Gothaischer genealogi- 

scher. 
Hof- u. Staatshandbuch der ôsterr.- 

ungar. Monarchie. 

*Jahrbuch der Gesellschaft f. die 
Geschichte des Protestantismus in 
Oesterreich. 

Jahrbuch der Grillparzer-Gesellschaft. 

Jahrbuch der k. k. geologischen Reichs- 
anstalt. 



Jahrbuch der k. k. heraldischen Ge- 
sellschaft ^Adler" in Wien. 
Jahrbuch der k. k. Zentralkommis- 

sion f. Denkmalpflege. 
Jahrbuch der mittleren Unterrichts- 

anstalten mit deutscher u. zum 

Teile deutscher Unterrichtssprache. 
Jahrbuch der Naturwissenschaften. 
Jahrbuch der St. Gallischen natur- 

wissenschaftl. Gesellschaft. 
Jahrbuch des Brúnner Stadttheaters. 
Jahrbuch des Bukowiner Landesmu- 

seums. 
*Jahrbuch des lu"stor. Vereins f. 

das Fiirstentum Liechtenstein. 
Jahrbuch des hôheren Unterrichts- 

wesens in Ôsterreich, 
Jahrbuch des k. k. hydrographischen 

Central-Bureaus. 
Jahrbuch des naturhistor. Landes- 

Museums von Kärnten. 
Jahrbuch des städt. Museunis fur 

Volkerkunde zu Leipzig. 
*Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. 
Jahrbuch des ungar. Karpathen-Ver- 

eines in Igió. 
Jahrbuch f. Altertumskunde (Wien). 
*Jahrbuch f. Geschichte, Sprache u. 

Literatúr Elsass-Lothringens. 
*Jahrbuch f. Landeskunde von Nie- 

derosterreich. 

Jahrbuch, Biographisches, u. deut- 
scher Nekrológ. 

Jahrbuch, Bremisches. 

Jahrbuch, Geographisches. 

Jahrbuch, Historisches, der Gôrres- 
gesellschaft. 

Jahrbuch, Kirchenmusikahsches. 

Jahrbuch. Ornithologisches. 

Jahrbuch, Statistisches, der autono- 
men Landes-Verwaltung. 

Jahrbuch, Statistisches, des k. k. 
Ackerbauministeriums. 

Jahrbiicher der k. k. Central anstalt 
f. Metereologie u. Erdmagnetismus. 

Jahrbiicher des Nassauischen Ver- 
eines f. Naturkunde. 



Jahrbiidier fur Nationalokoiiomie u. 

Štatistik. 
*Jahrbucheľ u. .lahresberichte des 

Vereins f. meklenburgische Ge- 

schichte u. Altertumskunde. 
*Jahľbucher, Bonner. 
Jahrbiicber, Neue, fiir das klassische 

Altertum, Gescliichte u. deutsche 

Literát iir. 
*Jahľbucber, Neue Heidelberger. 
*Jahrbucher, Pommersche. 
Jabrbucher, Preussiscbe. 
Jabrbucber, Statistische, der kgi. 

Hauptstadt OhniUz. 
Jabrbucher, Wiirttembergisebe, f. Šta- 
tistik u. Landeskunde. 
Jabrbucber, Zoologische. 
Jabresbericht der Gesellschaft fur 

Nátur- u. Heilkunde in Dresden. 
Jabresbericht der kgi. bôhmiscben 

Gesellschaft der Wissenscbaften. 
Jabresbericht derkgl.ungariscben geo- 

logischen Anstalt. 
Jabresbericht der Kommission zur 

naturwissenscbaftlicben Durchfor- 

schung Mährens. 
Jahresbericht der Naturforschenden 

Gesellschaft Graubiindens in Ghur. 
Jahresbericht der scblesischen Gesell- 
schaft f. vaterländische Gultur. 
Jabresbericht des Frankfurter Vereins 

f. Geograpbie u. Štatistik. 
Jahresbericht des Museum Francisco- 

Garolinum in Linz. 
Jahresbericht des scbweizerischen 

Landesmuseums in Zíinch. 
Jahresbericht des Vereines f. die Ge- 

schichte der Stadt Niimberg. 
Jahresbericht des Vereines f. sieben- 

burgische Landeskunde. 
Jahresbericht uber die Erscheinungen 

auf dem Gebiete der germanischen 

Philologie. 
Jabresbericht iiber die Fortschritte 

der klassischen Altertumswissen- 

schaft. 
Jahresbericht, Botanischer. 
Jahresbericht, Kritischer, iiber die 



Fortschritte der romanischen Phi- 
lologie. 
Jahresbericht, Zoologischer, 
Justiz-Statistik, Osterreichische. Ein 
Handbuch f. d. Justizverwaltung. 

Korrespondenzblatt der deutsch. Ge- 
sellschaft f. Anthropologie, Etbno- 
logie u. Urgeschichte. 

*Korrespondenzblatt des Gesammt- 
vereines der deutschen Geschichts- 
u. Altertumsvereine. 

Kreuz, Das rote. 

Kuhländchen, Unser. 

Kultúr, Die. 

Kunst, Die, fur alle. 

Kunstchronik. 

Kunstbandbuch, Dresslers. 

Kunstwart. 

Landesgesetz- u. Verordnungsblatt 

f. Mähren. 
Landtagsblatt, Mäbriscbes. 
*Landtagsverbandlungen u. Land- 

tagsbeschliisse, Die bôbmischen- 

vom J. 1526 anbis auf die Neuzeit. 
Literatúr der Landes- u. Volkskunde 

der Provinz Schlesien. 
Literaturblatt f. germanische u. ro- 

manische Philologie. 
Literaturblatt, Allgemeines. 
Literaturkalender, Keiters kathoU- 

scher. 
Literaturkalender, Kíirschners deu- 

tscher. 
Literaturkatalog, Deutscher. 
Lotos. Zeitscbrift f. Naturwissen- 

schaften. 

Magazin, Neues Lausitziscbes. 
Mannus. Zeitscbrift f. Vorgeschichte. 
Merker, Der, 
Minerva. Handbuch der gelehrten 

Welt. 
Minerva. Jabrbuch der gelehrten 

Welt. 
Mitteilungen aus dem Landesarcbive 

des Kônigreichs Bôbmen. 



Mitteilungen aus dem germanischen 

Nationalmuseum. 
Mitteilungen aus dem Jahrbuche der 
Kgl. ungarischen geologischen An- 
stalt. 
*Mitteilungen aus dem Provinzial- 
museum der Provinz Sachsen zu 
Halle a. S. 
Mitteilungen aus dem Yereine der 

Naturfreunde in Reichenberg. 
Mitteilungen aus J. Pertlies' geogra- 

phischer Anstalt, v. Petermann. 
Mitteilungen der anthropologischen 

Gesellschaft in Wien. 
Mitteilungen der Erdbeben-Gommis- 
sion der kais. Akadémie der Wis- 
senschaften in Wien. 
Mitteilungen der Gesellschaft f. Salz- 

burger-Landeskunde . 
Mitteilungen der k. k. geograpliischen 

Gesellschaft in Wien. 
Mitteilungen der k. k. Zentralkomis- 

sion f. Denkmalpflege. 
Mitteilungen des deutschen higenieur- 

vereines in Mähren. 
Mitteilungen des Erzherzog Rainer 

Museums f. Kunst u. Gewerbe. 
*Mitteilungen des Instituts f. ôster- 

reichische Geschichtsforschung. 
Mitteilungen des k. k. Finanz-Mini- 

steriums. 
Mitteilungen des Oberhessischen Ge- 

schichtsvereines. 
Mitteilungen des osterreichischen Yer- 

eins f. Bibliothekswesen. 
Mitteilungen des statistischen Lan- 
desamtes des Herzogtums Buko- 
vina. 
Mitteilungen des statistischen Landes- 

amtes des Kônigreichs Bôhmen. 
*Mitteilungen des Yereines f. Heimat- 

kunde des Jeschken-Isergaues. 
*Mitteilungen des Vereius f. Chem- 

nitzer Geschichte, 
Mitteilungen des Vereuis f. die Ge- 
scliichte der Deutschen in Bôhmen. 
Mitteilungen des Vereins f. die Ge- 
schichte der Stadt Niirnberg. 



Mitteilungen des Vereins f. Erdkunde 

zu HaUe. 
*Mitteilungen des Vereins f. Kunst 

u. Altertum in Ulm u. Ober- 

schwaben. 
Mitteilungen des Vereins fiir nas- 

sauische Altertumskunde u. Ge- 
schichtsforschung. 
Mitteilungen f. die Gesellschaft der 

Freunde Wilhelm Raabes. 
^Mitteilungen zur Volks- und Heimat- 

kunde des Schônhengstler Landes. 
Mitteilungen, Entomologische. 
Mitteilungen, Mineralogische u. petro- 

graphische, hg. v. Tschermak. 
Monatsberichte, Ornithologisehe. 
Monatsblatt der k. k. heraldischen 

Gesellschaft „Adler" in Wien. 
*Monatsblatt des Altertumsvereins zu 

Wien. 
*Monatsblatt des Vereines f. Landes- 

kunde von Xieder-Ósterreich. 
Monatshefte der Gomenius-Gesell- 

schaft f. Kultúr u. Geistesleben. 
Monatshefte der Comenius-Gesell- 

schaft f. Volkserziehung. 
Monatsschrift f. christliche Social- 

Reform. 
Monatsschritt, Brunner, f. Textil- 

industrie. 
Monatsschrift, Germ.-romanische. 
Monatsschrift, Statistische. 
Musikbuch aus Ósterreich. 

Nachrichten, AmtUche, des k. k. Mi- 
nisteriums des Innern. 

Nachweise. Monathche, des Zwischen- 
verkehrs zwischen den im Reichs- 
rate vertretenen Kônigreichen und 
Ländern und den Ländern der 
ungarischen Krone, 

Xord und Súd. 

Personalstand der Ämter des mähr. 

Landesausschusses, der mähr. 

Landesanstalten, der Landesreal- 

schulen sowie land- u. forstwirt- 

schaftlichen Schulen. 
Prometheus. 



8 



PľOtokoUe der Sitzungen derHandels- 
u. Gewerbekammer in Briinn. 

PľotokoUe uber die ofľentlichen Sit- 
zungen der Handels- u. Gewerbe- 
kammer in Olmiitz. 

ProtokoUe iiber die ôíTentl. Plenar- 
sitzungen der Handels- u. Gewerbe- 
kanniier in Wien. 

Protokolle, Stenograpliische, des 
Hauses der Abgeordneten des 
Reichsrates. 

Protokolle, Stenograpliische, iiber die 
Sitzungen des Herrenhaxises des 
ôsterr. Reichsrates. 

*Quaľtalblätter des histor. Vereins 
ť. das Gľossherzogtum Hessen. 

*Quellen zur Geschichte der Stadt 
Wien. 

Rechenschaftsbericht iiber die Amts- 
wirksamkeit des mährisch. Landes- 
Ausschusses. 

Revue. Čechische. 

Rundschau, Brautechnische. 

Rundschau, Deutsche. 

Rundschau, Ôsterreichische. 

Schematismus, Neuester, der Herr- 

schaften, Giiter u. Zuckerfabriken 

in Mähren u. Schlesien. 
Schlagwortkatalog, Karí Georgs. 
Schriften der naturforschenden Ge- 

schschaft, in Danzig. 
*Schriften des Vereins f. Geschichte 

des Bodensees. 
Schriften des Vereins f. Socialpohtik. 
Schriften des Vereins zur Verbreitung 

naturwissensch. Kentnisse in Wien. 
Schulblatt, Deutschmährisches. 
Schule und Haus. 
Schulwart, Deutscher. 
Sitzungsberichte der gelehrten est- 

nischen Gesellschaft. 
Sitzungsberichte der Kaiserlichen 

Akadémie der Wissenschaften in 

Wien. 



*Sitzungsberichte der KônigUch 
bayerischen Akadémie der Wissen- 
schaften (philosophisch-philogische 
u. historische Klasse). 

Sitzungsberichte derKôniglich bôhmi- 
schen Gesellschaft der Wissen- 
schaften. 

Sitzungsberichte der Kôniglich preus- 
sischen Akadémie der W^issen- 
schaften. 

*Sitzungsberichte, der Kurländischen 
Gesellschaft f. Literatúr u. Kunst. 

Sitzungsberichte, hg, vom naturhistor. 
Verein der preussischen Rhein- 
lande u. Westfalens. 

Sitzungsberichte und Abhandlungen 
der kônighch sächsischen Gesell- 
schaft f. Botanik u. Gartenbau 
„Flóra" in Dresden. 

Štatistik des auswärtigen Handels 
des osterr.-ungar. Zollgebietes. 

Štatistik des osterreichischen Post- 
u. Telegraphenwesens. 

Štatistik des Zwischenverkehrs zwi- 
schen Ôsterreich u. Ungarn. 

Štatistik, Ôsterreichische. 

Studien und Mitteilungen zur Ge- 
schichte des Benediktinerordens 
und seiner Zweige. 

Taschenbuch, Genealogisches, der 
adeiigen Häuser Ôsterreichs. 

Taschenbuch, Gothaisches genealo- 
gisches, der briefadehgen Häuser. 

Taschenbuch, Gothaisches genealo- 
gisches, der freiherrhchen Häuser. 

Taschenbuch, Gothaisches genealo- 
gisches, der gräflichen Häuser. 

Taschenbuch, Gothaisches genealo- 
gisches, der uradeligen Häuser. 

Tätigkeitsbericht der deutschen Sek- 
tion des Landeskulturrates f. die 
Markgrafschaft Mähren. 

Tätigkeitsbericht der mährischen Mu- 
seumsgesellschaft. 

Tätigkeitsbericht des Zentralkolle- 
giums des mährischen Landeskul- 
turrates. 



Úbersichten. Statistisclie. betretlend 
den ausAväitiiren Handel deiwicli- 
tigsten Staateu. 

Úbersichten, Statistische, betreffend 
den auswärtigeu Handel des Ver- 
tragszollgebietes der beiden Staaten 
der ôsterr.- ungar. Monarchie. 

Vergangenheit und Gegenwart. 
Verhandlungen der Forstwirte von 

Mälnen und Schlesien. 
Verhandkingen der gelehrten estni- 

schen Gesellschaft zu Dorpat. 
Verhandkmgen der Handels- u. Ge- 

werbekammer f. Schlesien. 
Verhandlungen der k. k. geologischen 

Reichsanstalt. 
Verhandlungen der k. k. zoologisch- 

botanischen Gesellschaťt. 
Verhandlungen der ornithologischen 

Gesellschaťt in Bayern. 
Verhandlungen des histor. Vereines 

der Oberpfalz u. Regensburg. 
Verhandlungen des Laudwirtschaťts- 

rats von Elsass-Lothriugeu. 
Verhandlnngen des naturforschenileu 

Veieínes in Briinn. 
Verhandlungen des naturforschenden 

Vereines der preussischen Rhein- 

lande u. Westťalens. 
Verhandlungen des Vereins ť. Xatur- 

u. Heilkunde zu Pozsony. 
Verôtľentlichungen des städt. Muse- 

ums ť. Volkerkunde zu Leipzig. 
Verzeichnis, Halbmonatliches. von 

Aufsätzen aus deutschen Zeitungen. 
Verzeichnis, Wochenthches, der er- 

schienenen u. der vorbereiteten 

Neuigkeiten des deutschen Buch- 

handels. 
Vierteljahrschrift f. Social- u. Wirt- 

schaftsgeschichte. 
Vierteljahrschrift f. wissenschafthche 

Philosophie u. Soziologie. 
*Vierteljahrschnft. Historische. 
*Viertelj ahrshefte. Wiirttembergische. 

f. Landesgeschichte. 
Volksbildung'sarchiv. 



*Volkskunde, Deutsche, aus dem 

ôstlichen Bôhmen. 
Vorzeit, Schlesiens, in Bild. u. Schrift. 

\Vasser\virtschaft, Die. 
Wer isťs ? Hg. v. Degener. 
Wochenschrift. Naturwissenschafth- 
che. 

*Zeitschnft der histor. Gesellschaft 

ť. die Provinz Poseu. 
*Zeitschrift des Aachener Geschichts- 

vereins. 
Zeitschrift des deutschen Vereins ť. 

die Gescliichte Mährens u. Schle- 
siens. 
*Zeitschritt des Ferdinandeums in 

Tirol u. Vorarlberg. 
Zeitschrift des Harz-Vereines ť. Ge- 

schichte u. Altertumskunde. 
Zeitschrift des historischen Vereins 

ť. Niedersachsen. 
Zeitschrift des kônigl. sächsischen 

statistischen Bureaus. 
Zeitsťhrift des mährischeu Laudes- 

museums. 
*Zeitschrift des nordbôhmischen 

Gewerbemuseums. 
*Zťitschrift des Vereins f. Geschichte 

Schlesiens. 
*Zeitschrift des Vereins f. hessische 

Geschichte u. Landeskunde. 
Zeitschrift des Vereins f. Volkskunde. 
Zeitsclnift f. allgemeine Physiologie. 
Zeitschrift f. bildende Kunst. 
Zeitschrift f. Briidergeschichtť. 
Zeitschrift f. christhche Kunst. 
Zeitschrift f. das priváte u. ôtfentH- 

che Recht der Gegenwart. 
Zeitschrift f. deutsche Philologie. 
*Zeitschrift f. deutsches AUertum 

u. deutsche Literatúr. 
Zeitschrift fur die gesamte Staats- 

wissenschaft. 
Zeitschrift f. Ethnologie. 
Zeitschrift f. Geschichte der Erzie- 

hung u. des Unterrichts. 
Zeitschrift f. Geschichte u. Kultúr- 



10 



geschiclite ÓstoiTcichisch-Sclilesi- 

ens. 
Zeitschiirt ľ. Kľanken- u. Humani- 

tätsanstalteii. 
Zeitschriťt ť. ôsterreichische Volks- 

kunde. 
*Zeitschrift ť. osteuťopäische Ge- 

schichte, 
Zcitsclirift ť. praktische Geológie. 
Zeitschrift f. Volkswirtschaft, Social- 

politik u. Veľwaltuiig. 
Zeitschrift f. wissenscliaftliclie In- 

sektenbiologie. 
Zeitschrift f. wissenschaftliclie Zoo- 
lógie. 
^Zeitschrift, Basler, f. Geschichte 

n. Altertumskunde. 



*Zeitschrift, Historische. 

Zeitschrift, Landwirtschaftliche, f. 

Osterreichisch-Schlesien. 
Zeitschrift, Óster. botanische. 

Zeitschrift, Ôsterreichische, f. Ver- 

waltung. 
Zeitschrift, Praehistorische. 
Zeitschriťt, Steirische, f. Geschichte. 
Zeitschrift, Thuringisch-sächsische, f. 

Geschichte ľi. Kimst. 
Zeitimg, lllustrierte. 
Zentralblatt f. Bibliotheksweseii. 
Zentralblatt f. Landwirtschaťt. 
Zentralblatt, Biologisches. 

Zentralblatt, Literarisches, f. Deutsch- 
land. 



C. OSTATNÍ. 



Acta, Nová, Regiae Societatis scient. 

Upsalensis. 
*Analecta BoUandiana. 
Analele Academiei Románe. 
Anales del Museo nacional de ar- 

queología, história y etnológia 

(México). 
Annali delia R. Accademia ď agri- 

coltura di Torino. 
Anthropologie, Ľ. 
Aquila. 
Archives néerland. des sciences exac- 

tes et naturelles. 
*Archivum Franciscanuni historicum. 
Archiwum komisyi historycznej. 
Arkiv fôr botanik. 
Arkiv fôr kemi, mineralogi och geo- 

logi. 
Arkiv fôr zoologi. 
Athenaeum (London). 
Atti delia R. Accademia dei Lincei : 

a Rendiconti delia classe di scienze 

fisiche, matematiche e naturali; 

b Notizie degli scavi di antichita; 

c Rendiconti delle sedute solenni. 



Bidrag, Zoológ., frán Uppsala. 
EiojijieTeHH JíHTepaiypti ii acHaHir. 
Boletm de la Bibhoteca Nacional 

de México. 
Boletín del Museo nacional de ar- 

(jueología etc. (México). 
Bulletin de la section histor. de l'Aca- 

démie Roumaine. 
Bulletin de la Société Impér. des na- 

turahstes de Moscou. 
Bulletin de la Société polonaise pour 

ľ avancement des sciences. 
Bulletin international de ľ Académie 

des Sciences de Gracovie. (An- 

zeiger der Akadémie derWissensch. 

in Krakau.) 
Bulletin of the Agricuitural experi- 
ment station of Nebraska. 
Bulletin of the Geological institution 

of the University of Upsala. 
Bullettino di archeológia e storia 

dalmata. 

Garniola. Izvestja Muzej. društva za 
Kranjsko. Mitteilungen des Museal- 
Vereines f. Krain. 

Gasopis Mačicy Serbskeje. 



11 



*Catalogus cleri archidioec. Olomu- 

censis. 
Catalogus vener. cien dioec. Bru- 

nensis. 

Értesítô. Akadémia!. 
Értesítô. Archaeologiai. 

*Fataburen. 
*Foni\väniier. 

Glasnik Hrvat. prirodoslovnoga druš- 

tva. 
Glasnik Zemaljskog nuizeja u tíosni 

i Hercegovini. 

Jouiual des savaiits. 

H3BtcTÍfl MMnep. AKaaeMin navKi. Bul- 
letin de ľ Académie Impéľ. des sci- 
ences de S.-Pétersbourg. 

HsBtcTHÄ na ceMiiHapa no cian. ouao 
jonifl npH YHHBepciiTeTa b-l Cooiih 

HsBtcTifl oTjtJieHifl pycc. aatiKa m c.io- 
BecHocTii Hmo. ÄKaÄ. navKij. 

T MsBtCTlíI, C.iaBHHCKia. 

T K3BtCTÍH, yHiiBepcHTCTCKia. (Kiev). 

Katalóg literatúry naukowej polskiej- 

Kozleményei, A pozsonyi Orvos" 
Természettudományi EgyesiiJet- 
Verhandlungen des Vereins ť. Ná- 
tur- und Heilkunde zu Pozsony 
(Pressburg). 

t Kwartaluik historyczny. 

.leTonHC (n Pa/i) Maiime GpncKe. 

.ItToniicb Ha B-L-irapcKaia ÄKajeMUH sa 
HavKiirt. 

Ljetopis Jugoslav. Akadémie u Za- 
grebu. 

Lud. Kwartalnik etnograficzny. 

t Materyaly i prace komisyi j^zyko- 
wej Akadémii umiej.w Krakowie. 

Memoirs of the Boston Society of 
natural history. 

*Miesiecznik koscielny (Unitas). 

Modern language review, The. 

OôosptHÍe, 3THorpaa)iiMecKoe. 

Oversigt over det Koná-. Dánske Vi- 



denskabernes Selskabs Forhand- 

linger. 
Rad Jugoslav. akademije znan. i 

umjet. 
Report, Annual, of the Agricultural 

experiment station of Nebraska. 
Revue critique ď histoire et de lit- 

térature. 
*Revue ď histoire ecclésiastique. 
Revue de Paris. 
Revue des deux mondes. 
Rocznik Slawistyczny. Revue slavi- 

stique. 
Roczniki Towarzystwa przyjaciť)! náuk 

Poznaúskiego. 
Rozprawy Akadémii umiejetnosci \v 

Krakowie, wydzial histor.-filozof. 
GóopHHKTj OTjli.ienia pycc. aatiKa n cjio- 

BecHocTii MMn. Anaj. navKi,. 
*Skrifter utg. af Kgl. humanist. ve- 

tenskaps-samfundet Upsala. 
CniicaHHe na BTiJirapcKaxa ÁKajeMiiH iia 

HayKlITli, K.10HT> UCTOp.-OH.lOJl. H itll- 
.dOCOdl.-OOmeCTBPHT.. 

Sprawozdania z czynnosci i posie- 
dzeú Akadémii umiejetnosci \v Kra- 
kowie. 

Šwiat Slowiaiiski. 

University of California publications 
in zoology. 

BtCTHlIKT., PyCCKÍň >I)IUOHOrHHeCKÍÍÍ. 

Vjesnik Hrvat. arheološkoga društva. 
SaniiCKH Mnep. AKajeMiii navKi). Mé- 

moires dj ľ Académie des -ciences 

de S.-Pétersbourg. (Gl. phys.-math.) 
t 3aniiCKu IlMnep. HOBopocciľicKaro Yhii 

BepciiTexa (Ojecca). 
SanucKiiyKpaíH.nayK. lOBapiiCTBa bKhíbí 
3aniicKH, yneHUfl, fÍMn. KasancKaro yim- 

BepcuieTa. 
36ÍpHHK7-, ETHorpa«ÍHHiiií. 
Zbornik. Izd. Slovenska Matica. 
SôopHiiK, CniiCKii eTHorpaocKii. 
JKypHa.ľt MiiHHCTepcTBa HapoÄHaro iipo- 

CBtraeHÍH. (G. -D.) 



MOK. «KC. KNIHTISKiRNt. IR-IO 



lf93lH*1 




U3. i 



/ 



AS Brunn. Moravské 

142' múzeum, 

.B78 Časopis : 

14pt.2 
IMS 



í»ONTIFICAL INŠTITÚTE 

'OF MEDIATV^L S~'.:0\E3 

5 9 QUEíN'S PARK 

TORONTO 5, Canaoa